Věřím    listopad 1973
 (118)

Věřím až jarní déšť poslední spláchne z hořkejch let
a na dlaních z vyprahlejch dnů zůstane vyschlej amulet
že nakonec jak ptačí křídla zašumí něhou v srdci mým
tvůj měkkej hlas co řekne mi že zůstane už jenom s ním

Věřím že láska chutná tím víc, čím je ji míň
tak už to je a písní svou na tomhle nic už nezměním
jen mít na chvíli sílu zastavit okamžik a čas
abych svůj den tak jako dřív nakonec zase nepropás


  Never more, Never more


Věřím zvoní mi v uších když na mě možná vzpomínáš
a do oken jak do očí se mi z tý dálky podíváš
nevím jenom kdy příjdeš abych na kafe postavil
a utřel prach když se mi čas na dlouhou dobu zastavil

Věřím na spodní tón všech cizích slov co pro mě máš
nechápu jen kde zůstal cit když naději mi nedáváš
Věřím a nevím proč snad jenom proto že tě znám
i když mám strach že budu sám a na zázraky nedoufám


  Never more, Never more


Věřím že lidi zlý často nemůžou v noci spát
i když už vím že svědomí se nechá schovat pod kabát
Věřím a věřit musím že křivda křivdou zůstane
i když jsi chlap a hořko z ní podzimní vítr odvane

Věřím v deštivej den kdy už ti zbejvá jenom pít
a poslední cigáro máš a zvonek nechce zazvonit
Věřím že nakonec za dveřmi musí někdo stát
Protože čas je hroznej pán a nemusí se na nic ptát


  Never more, Never more


Věřím že příjde den kdy zůstane čas chvíli stát
a do polí tak jako dřív lidi se půjdou milovat
pak snad přestane krákat ten starej havran ze zlejch hor
a nikdy víc neuslyším to jeho věčný Never more

Věřím až přejde čas opilejch nocí smutnejch rán
přiletí pták a všechno zlý odnese oknem dokořán
za ním chraptivým hlasem bude se ztrácet temnej chór
až nakonec neuslyším to jeho strašný NEVER MORE