Tam, kam nelze ani dohlédnout    listopad 1964   (23)

Slyším z dálky smích
jak perly na dlaních
a vítr nese kouř až sem
v pletencích kouzelných


  Tam kam nelze ani dohlédnout
jsou naše campy sluncem zalité
nás nenapadne zpět se ohlédnout
na soboty v městě zabité
Když sekera nám v pravé ruce zvoní
a z údolí se zvedá noční chlad
poslední mrak slunce ještě honí
my zapalujem po sté táborák


Voní na pozdrav
sosny a noční chlad
už scházím dolů v údolí
už slyším na kytaru hrát