Sedmnáct dnů    prosinec 1964
 (24)

Jak zavoláš
když ti dávno v hrdle vyschnul hlas
tvůj krk je připravenej na provaz
kterej se houpá blíž a blíž
Kam zavoláš
když tvoje oči vidí pustinu
nejradši lehnul by sis do stínu
jenom kdyby tu nějakej byl


Sedmnáct dnů máš v patách vostrý hochy z patroly
noc beze snů a pravou ruku furt na pistoli
v hrdle máš prach a tvůj kůň teď už neví kam má jít
máš asi strach, seš ale chlap a desperád


Jezdci jsou blíž
pustinou jenom dusot koní zní
ubal si cigaretu poslední
než zazní obávanej hlas
Hands up old boy!
Bouchačku (pistoli) uchop rukou za hlaveň
ať šerif ví, že máš furt úroveň
že v očích ještě ocel máš


Kdo prohrát zná
i když měl předtím v očích temnej strach
ten právo má
aby řek šerif o něm byl to chlap
Tak naposled pohleď do (na) slunce smutným úsměvem
život je boj a tys ho předčasně prohrál