Nebeskej camp    21.10.1972
 (109)
Jardovi Studenýmu k okrohlýmu výročí

Znám na nebeskejch pláních starej camp
kam lítaj v bouřkách supi šediví
a tenhle flek zná v nebi každej tramp
a nikdo z nás se tomu nediví
Tam pod cummulem hradby z mraků jsou
a pod nima zní věčnejch kytar tón
co madrigaly hrajou strunou zlou
a píseň smrti zpívá baryton

Sám u potoka slz tam sedávám
a vyklepávám nohou známej takt
já raději s velkou nadávám
a že je nás tu víc tak to je fakt
A sedává tam se mnou Zdena Rott
co zpíval písně hlasem chvějívým
a kolem nás je starejch kytar šrot
a střepy z lahví s pivem pěnivým

Je spousta cest co vedou kolem nás
my nikam nejdem oheň hoří dál
ze starejch lásek nábojovej pás
má kolem boků kdo se holkám smál
Jsem starejch dobrejch časů bílej pták
co ukrádal nám pěnu zašlejch dní
nám dávno kdesi v mracích zmizel vlak
co měl jen jeden vagón poslední

Nám do ohňů se vkrádá slunce jas
a vobloha sem sype hvězdnej prach
my nepotřebujem na cestu pas
a dávno zmizel z čehokoliv strach
Nám nad hlavou se trůny kymácí
a frenetickej potlesk z dálky zní
do mraků  řveme že se vyplácí
bejt vobyčejnej dělník všedních dní

My nepoznali jsme jak chutná moc
my dobře známe bufeťáckej smích
nám ke štěstí stačí hvězdnatá noc
nám pocit moci nenahradí líh
My známe vůni hospod po ránu
k nám nemodlí (modlí) se žádná (i mnohá) z hezkejch žen
my víme co jsou rána po flámu
nám k životu už nestačí jen den

Nám do podzimu brečel tichej déšť
nám věčnejm psancům zablácenejch cest
my nepoznali moře vem to nešť
my známe jen nádraží velkejch měst
Ve spacáku z usáren zpuchřelejch
tu dožíváme lásky ztracený
nám s mrakama se do dáli už zdejch
sen o normálním žití na zemi

Nám na zemi se učí děti lát
nám bezejmenejm strážcům tichejch míst
my učili se čistejch dětí bát
a denně hořkost museli jsme jíst
Nám špinavejm a otrhanejm psům
co kradou děti a maj spoustu žen
se neobrací hlava k nebesům
když zvony zní a dohasíná den

Tak sedíme tam v campu nebeským
a paďouři nám sloužej za pár piv
ve zhaslejch vočích máme jenom dým
a mrtvej klid tu není žádnej div
Nás sedává tu na pár tisíc snad
a mlčíme jak mlčet umí čas
jen chorál kytar ukájí náš hlad
nás mlčenlivej zástup lovců krás