Strašák

V uších mi zvoní
tvůj perlivý smích
(Nebo se mi to jen zdálo?)
jsem starý pán
co nosí nazmar
nahé srdce ptákům v dlaních
a ty jsi má sestra
mé dítě dvojník
milenka dcera
a nosíš lidem smrt

Na tupých nožích nocí
na ostrých nožích dne
mne vábíš mermomocí
trávit svůj život u tebe
Nesu ti kosu po polích
na kterých nikdo dávno nesil
podávám ti ji jako cokoliv
opilý - i když jsem nic nepil

Líbám ti borůvky ze rtů
vdechuju vzduch vzdechů jako poprvé
jsi váza plná shnilých květů
mrkací panna s nehty od krve

Na tupých nožích noci
mě krájíš jako koláč z ostružin
umírám bez pomoci
jako bych padal do peřin
Podzimní vítr žene listí
postáváš s prstem v puse blízko mne
jak lovec nad kořistí
na ostrých nožích dne

Půjde se mi lehce z tvého světa
nechci aby se někdo rozplakal
skončím jak rozvitá holá věta
smrt s kosou postála - a půjde dál

Má píseň chce být prostá
jako jitrocel chladí v ráně
Dovolíš? Nech mne chvíli postát
mysli si že jsem kámen
strašák co chodí po polích

1982

Vnitřní spor, dialog extroverta s introvertem. Ať se o mně pohádají... ona se bude chladně dívat. Jako se dívá smrt na pachtění mužů. Cloumala mnou chandra i vztek Syndrom šedé zóny. Zdálo se mi, že vyčnívám jako smutný strašák. Zpěvák s kytarou není nijak zvlášť vybaven schopností sebeporozumění. Ale může o rozštěpu osobnosti alespoň křičet. The rest is silence...