Noc plná hotelů

Přisedla si sama ke mně jednou po koncertu
vznášela se jako zázrak dva metry nad židlí
nenuceně típla moji cigaretu -
nechoď spát v noci do hotelu - samota zabíjí

Dívala se jak si dávám v bufetu druhý biftek
dělala že sama nikdy nemá hlad
pochválila mou kytaru - hezký nábytek
a začala jako vždycky všechny: Nauč mě na ni hrát

Vzal jsem ji trochu za slovo a trochu lačně
do smíchu mi tenkrát dvakrát moc nebylo
Máš auto? Pil jsi? Nevadí - odvez mě na slovíčku KRÁSNĚ
někam moc rychle daleko aby se mi tam líbilo

Tak jsme projeli Trabantem celé jižní Čechy
k ránu mi usínala nebohá s hlavou na klíně
nestalo se vůbec nic a mně bylo divně hezky
snad jako slunci samému když líně klouže po krajině

Teprve tolik? Zhrozila se pro nic za nic
a já jsem pořád ještě svlečená?
Smála se že ji šatí krejčí měsíc
a z lesa na nás sprostě hulákala ozvěna

Hasnoucí hvězdy mi ji záviděly
strážník mi dal a jí odpustil pokutu
a já jsem žárlil že jste nás tenkrát neviděli
vítr nám tiše sedal s ptáky na ruku

Ne... nikdy se mě nedotkla tak abych ji měl celou
četla mi za úplňku v trávě školní cvičení
voněla Niveou rozmačkanými jahodami
a já ochotně zapomínal na svět umění

Ptala se mě ospale jaká byla
styděla se trochu za své dětské neřesti
a sama tolik nezkušená mě k ránu zasvětila
do postranních cestiček polibků vedoucích na scestí

Zmizela prostě jako přišla beze slova
načmárala mi na kapotu prstem něco neslušného
je to pár let - možná se vdala možná přijde znova
jak je to k smrti snadné - žít jeden bez druhého

Noc plná hotelů noc náhod noc smutku neonů
noc ve které se možná s někým miluje
noc ve které se vracím pozdě k ránu domů
a dodnes vlastně nevím jak se jmenuje

1974

Písničky o lásce se dělají tak, aby se v příběhu poznaly i lásky, které jsme nikdy neměli.