Každý večer

Zprvu k ní mluvil něžnou řečí pátků
chodila kolem nevšímavě
tak pohledy svlékal každou
Vodíval ji krajinami nevěry
s rybníky za soumraku
a každý večer končil
malou dojemnou sebevraždou

Kopala keckami do zdí katedrály
zraňoval ji chlad kamení které nic -
jenom tisíc let krásně mlčí a stojí
sochy martyrů se z mostů vlídně usmívaly
dívali se na ně
jakoby tajně milovali podobojí
bál se bál se že se o ni bojí

Sledovali v Intervizi
chytání divokých vůní orchidejí
neubránil ji dojmu že jedna z klecí
je nachystána pro ni
odcházela mu z náruče nezávazně
jako dítě do kina
nezletilá bohyně s ustaranou tváří stařeny
zrcadlo poslušně měnilo barvy hráčům
karet nebo domina
pavouček ukápl jako slza ze stěny
- bál se že se o ni bojí

Ukládali pokradmu viděné podobenky samoty
až na dno nepaměti
a oba v sobě naráz zabili
své nikdy nenarozené děti

Ona rty o zeď
ústy rozpraskanými ranním mrazem
on ve studené koupelně trapným
pádem teplé kapky na zem

Doufali dál že je osudy
nudných manželství jiných
jaksi minou
a každý večer začínal a končil
malou dojemnou kocovinou

1978

Krize manželství začínají den po svatební noci. Nebo den před ní. Plíživě podlý a nechutný pád do stereotypu. Fascinující iluze plná krásných slov, kterými se spoutáváme.