Kámen mudrců

Jsme prvočísla stíhaná stálou proměnou
Doba kamenná nás zaléhá halekavou ozvěnou
Utopený v změti hledáš nadarmo po paměti
v čem vytrvat nač zapomenout
Stromy umírají vstoje
milenci na lásku
a úředníci vsedě
Člověku dají na krk obojek
aniž by o něm musel nutně vědět
Je vesmír v zrnku písku? Hora v oblázku
Hle: stařec... dítě ztracené prvně v lese
Sokrate Platóne - kde jste kdo?! Ozvěte se!
Žijeme život- anebo jsme jím jen žiti
jak trilobiti obtisknutí dobou do skály?
Cejch živobytí do kůže duše krutý znak doby vypálí
V pádu ptáka do nebe slyšíš výkřiky plamenů
Ve spánku do spánků kámen mudrců tlačí
Hle: zrnko písku ztracené v moři kamenů
Sám sobě pomníkem nutkáním k pláči
Ke dnu nás táhne kámen mudrců
najde ho kdo sám zkamení?
Otevře ústa zástupům
a navěky oněmí

1985