Dva malí kapitáni Kdysi jsme byli dva malí kapitáni s kyblíčky na stejném pískovišti a byli stejně malí cvrnkali do důlku kuličky stále tehdy větší vedle mne hrabičky na písek to byla tenkrát tvoje puška a já se koukal chvíli do stromů a chvíli do země jak letí čmelák jak voní bez jak mateřídouška? Na slepou bábu na honěnou vybíjenou na fotbal a zlatý poklad a taky na fanty a ze všeho nejvíc jsme si hráli na lapky a na četníky a tys byl vždycky zbojník s čelenkou s diamanty a desetníky byly naše dukáty volal jsi na mně a já se za tebou hnal jako vítr za ozvěnou a bál se tě - už tehdy jsi byl velký silný svatý - a já nic - malý četník Četli jsme Lovce mamutů kopali jámy do země a vyhlíželi učitelky zkoušeli lízat plastelínu žvýkali smůlu s medem měnili sirky za pastelky a tys mě jako trávil jedem a potom křičel: Juden raus! a já se musel plazit u tvých nohou a polykat hlínu Pak nás do školy vodila tvoje hodná máma já seděl vzadu a ty v první lavici byls tehdy spravedlnost sama malý zázračný Mozart skloněný ledabyle nad početnicí Jednou s mi ukrad sběr a potom novou gumu se slonem jedli jsme obědy v družině společnou lžící koukali se mezi chleby co budeme mít k svačině a sbírku ptačích per měli schovanou pod lavicí a mlátili holky penálem Kolikrát jsem byl po škole a vždycky kvůli tobě a musel chodit domů se školnicí ty ses mi smál: hele ho kluka on se sám jít bojí a odpoledne den co den jsme vyjížděli na dámských kolech do ZOO v Tróji ať bylo hezky nebo ne a v kterékoliv roční době To byla doba velkých přání a já si přál být tenký jako dopis abych se vešel do obálky a moh zadarmo cestovat tys chtěl mít revolver a tajný inkoust a tajné poslání aby už na světě nikdy nebyly války - - a za to bys byl ochoten jít bojovat Chodil jsi s houslemi pod bradou a učil mě zpívat hymnu bylo ti strašnou záhadou že v šestce nejsem v pionýru a já se styděl prozradit že v neděli chodívám do kostela jednou jsem tě tam tajně vzal štěrkal jsi kasičkou v podpaží a ruka andělíčka se naprázdno chvěla Koupil jsi první láhev a plaval jako zátka na vrcholu blaha a já se za nás za oba dva dvojnásobně styděl očumovali jsme výklady - velký svět malá Praha a já tě současně zbožňoval i nenáviděl Stáhli jsme rolety záclony a žaluzie ty ses bál že nás někdo z výšky vidí dělili se po zbojnicku - ať žije kdo pije bůh je jenom výmysl zlých lidí Byli jsme naivní a roztomilí jako slunečnice z mávátek a tys řek: pojď k nám schůzky jsou každý druhý pátek a do kostela můžeš tajně chodit taky učil jsi mě vázat potmě pionýrský šátek a hrát si na Čeku a na kulaky Když tě nechali rupnout z matiky brečel jsem s tebou a dělal schválně do sešitu kaňky o rok později jsme dostali první hodinky a před zrcadlem trénovali tvrdé pohledy sedmi statečných na naše první fotky do občanky Na to si pamatuji jak jsme si byli vším ty jako já já jako ty měli jsme stejnou dětskou lásku a když jsi dneska večer přišel něčemu nerozumím proč se mě bojíš proč klopíš oči proč neslyšíš mou otázku? Až všichni odejdou zašlápneš právě zapálenou fasovanou ameriku vzdychneš a v pozoru se budeš hlásit cizím jménem do služby Chtěl jsi být alespoň na dvě hodiny zase stejný jako my kamaráde v batikovaném triku a právě podle toho jsem tě poznal Prosím tě odpusť mi 1973