Boží muka

Proč je tak jiná má milá
dívá se stranou dává mi ruku?
Proč prsten v dlani ukrývá
a říká mi pane a ne kluku?
Někdo ji u vrátek čeká
volá ji zpátky - už jít musí
Nemá se zlobit a hledat dál
a ve velkém městě štěstí zkusit
Přijel jsem z války jako starý kůň
s hvězdou a kusem papíru který mi dali
Běžel jsem v blátě a dešti zpátky
a smál se a plakal cestou domů
Odejdu k řece pít její klid
zahodím špínu a zlato
O chladných vlnách budu snít
a ptát se pohledy: stálo to za to?
A z kamenů postavím boží muka
na rozcestí uprostřed polí
Dál ať jdou ti které dálka zláká
a zůstanou ti které něco bolí

1967

Jeden z prvních českých textů, které jsem zpíval ve studentském Saksu. Vstupné bylo tři koruny, pak to zvedali až na neuvěřitelných sedm. Hrál jsem pravidelně jednou do měsíce, trmácel se s baťochem s kameny z cest, obrazy, svícny. Věci mi na pódiu dodávaly pocit, že jsem u sebe doma, v pokoji. Písnička je ukradená z nějakého amerického motivu, a poprvé jsem si v ní vyzkoušel slast i zradu stylizace. Jaký kůň, jaká tůň, jaká muka? Pochopil jsem, jak se dají dělat romantické písně o ničem, a dával si pozor, abych se už neopakoval. Naučil jsem se podezřívat sám sebe. Dále od úspěchu, dále!