Bohyně zítra

Sedím na mejdanu mezi dvěma skly
pohledů které se z očí vysmekly
a hledím do tváře té která přišla sama
něčeho se už dávno nasytila
něčeho se jí dál nedostává
Nemám vůbec chuť dávat cokoliv najevo
propadám útržkům snění
čínský drak se šklebí na někoho nalevo
dívám se tam kde nikdo není
Nemám chuť nikoho oslovit
upíjím na dálku celý nesvý
osudy lidí z činžáků
se snášejí soumrakem k zemi
Nevím - viděli jsme se někdy ve snu?
Vím jak vypadáš jako socha z betonu nahá
Něčeho jsem se dávno nasytil
něčeho se mi dál nedostává
Svět který zmizí jak půlměsíc
když noc nedává pít ani na úvěr
svět modrých trojrozměrných pohlednic
mě láká jít dál jen proto abych šel
Svíčka má tvar secesní lucerny
vosk stéká v slzách a pálí do dlaní
a v jiném snu ti budu zítra nevěrný
uprostřed noci plné prášků na spaní
Nazlátlý nápoj teskných zlozvyků
mě táhne ke dnu a náruč rozevírá
a v ránu plném cizích lepkavých dotyků
tě nepoznám v tramvaji - bohyně zítra

1976