Kdo se přidá aneb jak O5 nedojít
Po skvělé zkušenosti z Matrixu jsem se konečně přidal k úžásnému týmu, který zatím sestával z Dalibora (aneb velikého zakladatele), Honzy, Víťi (právě on mě naverboval) a Kamči. Později jsme se „dohodli“, že si ponecháme jméno Kdo se přidá?, přece jen je to celkem pěkné jméno a aspoň odráží způsob vzniku našeho týmu…
1. „Kdo chce plýnky?!“ (17:00 – 17:24)
Náš tým se na start sjížděl z různých kusů republiky, v různé časy, takže se nám podařilo úplně se sejít teprve chvíli po začátku. Strategie vyměňování pexesa byla určena, když k nám přišel Filip z Bednajtu a osnámil nám, že sbíráme plechovky od piva (a tak se taky stalo), k tomu jsme ještě přidali sekundárně banány, ale stejně jsme jich nikdy neměli moc. Já sám jsem vyměňoval skoro všechno, bohužel ostatní moc ne.
Docela rychle jsme dali dohromady něco kolem čtyřiceti plechovek (počítání nám moc nešlo) a vyrazili dál (a opět se trochu postráceli).
2. Godzilla a ti ostatní (17:33 – 18:10)
Při hledání erbů jsem si zbytěčně oběhl celej hrádek, zatímco ostatní zevnitř přinesli potřebné části šifry. Usadili jsme se a žačla efektivní dělba práce. Já jsem si vyrobil kopii tangramu a pustil se do řešení jednotlivých hádanek, ostatní se mezitím snažili přečíst písmena z řešení.
Celkem rychle jsme měli nějaká písmena, pravda moc jich nebylo (neboť skoro všechna řešení jsme měli tak uchylně, jak to jen šlo…), ale povedlo se nám spíše uhádnout další stanoviště.
Škoda jen, že tahle šifra přece jen byla závislá na tom, jaké řešení se povedlo najít organizátorům, jinak by to bylo pěkn začlenění logické hádanky.
3. Šílená řidička, co ji srazil strom (18:24 – 18:30)
Vyzvedli jsme šifru, roztrhali zadání a vyjeli do pole. Hned jsem zařadil nejvyšší rychlost, co moje skromné autíčko zvládalo a řinul jsem si to ke kruhovému objezdu, který jsem několikrát objel, zastavil se u stromu, dočetl zbytek zprávy a s písmenem „O“ jsem jel navštívit zbytek týmu. Hned jsme poskládali „T__CO“ a odtušili ES. Podruhé za šest minut jsem zas otravoval s otázkou na aktuální čas. Cestou jsme si vyměnili zážitky ze silnice, o tom, jak všichni řidiči jsou alespoň divný a pár dokonce mrtví, asi by se řidičák v dnešních dnech neměl rozdávat moc zadarmo.
4. Hvězdičky, planetky a ti ostatní (18:49 – 20:40)
Dalibor stvrdnul půl hodiny ve frontě v Tescu, my ostatní zoufale se snažíce pochopit všechny ty galaxie, hvězdy, planety a čáry jsme byli vyhnání z chodníku před Tescem na zastávku trolejbusů.
Už od první minuty jsme se snažili napasovat zadání na mapu, ale pořád nám něco málo unikalo. Pomohla nám teprve nápověda, která opět soustředila naše snahy a objevení názvu obchodního centra „Centro“, Centrální galaxii jsme přesunuli z Centrálního parku k Tescu a odečetli polohu Marsu. Tak si říkám, že někdy bych se měl některých myšlenek držet líp, třeba s domněnkou, že Slunce, Merkur, Venuše, atd. jsou postupně stanoviště. Snad jsem se konečně poučil.
Hm, asi ne, to je jedno, jdeme k řece.
5. Máte jehlu a nit? (21:09 – 21:13)
Při vyzvedávání šifry jsem mále položil život, když jsem ukloul na břehu, nakonec se mi nic nestalo a do minuty jsem byl nahoře se zadáním. První Víťovo pozorování bylo, že „O + E = T“, které nám hodně pomohlo zvednout náladu a jakmile jsme došli k týmu, tak jsme jen přišli na správné pozorování, že v každém podstromu je stejně písmen, jako v okolních a sešili jsme, co jsme potřebovali (tu jsem obdivoval honzu, že to dokáže číst tak z list).
Začali jsme trénovat náš pokřik, napoprvé nic moc, snad příště líp.
6. Ztraceni v osmi směrech ve tmě (21:31 – 21:50)
Dostali jsme dokonce dvě zadání od Lucky a Zuzky. Půlka týmu vesele citovala knihy a zbytek vyhledával slova, zbývalo si jen všimnout, že předložky tvoří Y, Dalibor z mapy, zbytek ze šifry vyčetl SUCHY DUL ROH.
Tak jsme se vydali na cestu. Bohužel jsme to vzali po cestě k severozápadnímu rohu, kde jsme si teprve uvědomili, že možná jsme nevyužili úplně všechno a objevili upřesnění – jiovýchod.
7. To musela být ale party;-) (22:28 – 22:37)
Vlastně jsme vypili jen těch pár panáků ve stoje. Po poviné morseovce a pozorování, že jsou stejné lahve u sebe, jsme konečně objevili správnej postup a nechali kolem sedící týmy za sebou a vrhli se vstříc rozlehlému poli, které jsme (vlastně jak kdo) nechtěli pošlapat. Hledaje zbytky kolejí jsem si konečně promočil mé děrované pohory, takže od té doby jsem šel hezky v mokrým. Cesta byla asi nejlepší z celýho Osudu, naskytl se nám nýdherný výhled na Zlín.
…Závěr? Ne tak docela.
Ano, tento raport jsem nedopsal, jednou se možná vrátím a dopíšu ten zbytek, co si ještě pomatuju. Přece jen aspoň ten závěrečný závod s Ústředním topením stál za to. A ačkoliv jsme nedošli, tak přece jen máme výherní trika a spoustu díků pro orgy. Zato teď pouze omluvu zvědavému čtenáři za nedopsaný raport.