Lepší než větrné mlýny
Mým životem jsou souboje. Když od jednoho odcházím, jdu na druhý. Mí soupeři jsou různí. Jeden silnější, jiný slabší. A každý bojuje jinak. Každého jsem porazil jinak. Toho lstí. Toho čestným bojem. Tenhle koloběh nikdy neskončí. Jedině mojí smrtí. A tu jsem ještě nepotkal.
Proti mě stojí krásná mladá dívka. V ruce drží meč. Na jeho ostří se lesknou sluneční paprsky. Podívám se na svůj. Je zrezivělý a tupý. Špinavý od krve mých soupeřů. Mocná to zbraň. Ale někdy mám pocit, že už brzy odejde do věčných lovišť. Ale ne dnes. Dnes nás čeká velký souboj a já se nenechám porazit. Nikdy.
Pozdravíme se. Napřáhne. A sekne. Nastavím svoji zbraň do cesty její vyleštěné čepele. Cinkot železa. Než stihnu cokoli udělat, čeká na mě další úder. Rychlejší než ten předtím. Silnější než ten předtím. A po něm další a další. Jen kryju. Možná proto, že nemám čas útočit. Možná proto, že nechci útočit. Nevím. Jen kryju. A snažím se přežít.
Jeden úder stíhá druhý a já si pomalu uvědomuju, že ne s ní, ale s její krásou bojuju, ne mečem, ale silou vůle.
Ze zamyšlení mě vytrhne ohromná střecha. Strčím meč nad hlavu, ale už vím, že to stačit nebude. Tlumený úder dopadá na moje rameno. Padám. Ale já se nevzdávám. Vstávám a znovu se dávám do boje, ale již nemohu odolávat.
Odolávat tvojí kráse. Odolávat Tobě. Sedíme tu naproti sobě a stejně oba bojujeme. Někdo líp někdo hůř. Někdo prohraje a někdo vyhraje. Já jsem prohrál.
Na moje žebra dopadá další úder. Krev teče proudem. Umírám. Ne. Jen se nemohu pohnout. Přestávám vidět. Do mých očí proniká stále míň světla. Tak takhle vypadá prohra…
***
Otevřu oči a vidím Tebe. Ošetřuješ moje rány. Nechápu, ale nemůžu nic dělat. Nejdřív mě porazíš, pak mě stavíš na nohy. Proč? Ptám se. Nedostávám odpověď. Mám pocit, že umírám. Ale není to tak. Bohužel.
***
Další souboj. Kdy to skončí? Mého soupeře již dobře znám. Jsi jím již dobrých pár let. Stojím zase zdráv. Mé rány se zahojily. A Ty přicházíš, abys je znova udělala. Potom je znova obvážeš, jak se již tisíckrát stalo.
A až se rány zahojí pak se znova potkáme. A znova a znova mě bude tvoje krása porážet. A já si znova a znova budu říkat: „Příště vyhraju, příště.“ Jednou se to možná stane, ale do té doby budu umírat na tvé čepeli. Ale i na mém meči bude přibývat Tvé krve.