Každej rok
Každej rok je to stejný,
pokaždé ten stejnej příběh.
Napodzim seznámení,
úklona a trocha úsměvu,
sladké přísliby, ačkoliv listí nesouhlasně padá.
Zima plná snění
pod bílou přikrývkou sněhu
a touhy po troše tepla.
Jaro odvahou rozzáří se,
aby člověk dostal ránu do nosu,
konečně vstávat.
Vlétě všechno shoří,
marně se pak probírat popelem
a doufat, že fénix se znovu zrodí.
Každej rok je to stejný—
to seznámení, snění, prozření a pak?