Hrany světů jiných
jediný pohled a úsměv
všechno nějak začíná
něco tiše v přítmí myslí
je na ní něco zvláštního
jak našlapuje
je to víla snad se vznáší
vždyť nešlape na hrany dlaždiček
promiň říkal jsi něco
oddělují světy
a já nechci být rozetnutá ve dví
jsem blázen ona
někdy je lepší nevědet a nevidět
pojď sem
stála na červené kostce
jediné široko daleko
přistoupil jsem
blíž au
promiň šlápnout jí na nohu
druhou a
slyšeli jeden druhého
cítili viděli
hvězdy slunce déšť sníh růže a nic
všechno