Tučňáci na Kampě
Tučňák s tučňákem
spacer
spacer


Home
Tým
Úspěchy
Fotogalerie
Odkazy


Reportáže:

2013
Dnem
Bedna 12
Matrix

2011
!TMOU 13
Bedna 10
Matrix: The Game

2010
!TMOU 12
iNula 4
Krtčí norou 7
Dnem 9
Exit 9
Bedna 9

2008
Noc tapürü 2
spacer


spacer
spacer

Umí tučňák s ulitou lítat? (Noc tapürů 2)

Anša, Kenny, Monča, Šavlík, šnEk
Autor reportáže: šnEk (originál najdete zde)


Je to už nějakou dobu a je pravda, že reportáž jsem sliboval už týden po hře. Možná právě proto, možná spíše přesto, ji uvádím s velkým zpožděním. Říkám si: Bude to pěkné ohlédnutí zpátky na jednu noc, co jsem strávil se skvělým týmem. A na výhry se přece jen dobře vzpomíná, určitě lépe, než na tříhodinové mrznutí v lese (ačkoliv to na TMOU 6 si pomatuju dodnes – tehdy jsem taky vyřešil tu šifru nevěda o tom).

Inu co se já vám to tu vlastně chystám vyprávět? Začneme hezky pohádkově: Byl jednou jeden šnEk… Sakra, špatně, chtěl jsem říct: Byl jednou jeden tučňák. Vlastně byli dva, Tučňák s tučňákem, pak o tučňáka přišel a tak se rozhodl, že si uloví jiné zvířátko. Aspoň, než se tučňáci zase sejdou. Tak ulovili šnEka, který neváhal a přidal se k Tučňákovi.

A vyrazili žhavým pražským odpolednem, Žižkovem, parky a Podolím. Přes kopce a přes tunely. Však někdo z vás tam byl a kdo nebyl, ten se dál dočte víc…

Zvířátka se učí zvířátkovsky, chytají zvířátka, prostě zvěřinec

Všechno to začalo v malém parčíku poblíž Vítkova. Na startu se sešlo pár týmů. Nepřítomnost pranice o zadání a front u orgů prozradila, že se opravdu bude jednat o trochu menší šifrovačku.

První úkol byl trochu lingvistický. Museli jsme se naučit číst tapürštinu. Upřímně, mě to bavilo strašně;-) Obzvláště, když člověk zjistil, že tapürština chytá velmi pěkné vlastnosti umělého jazyka a některými pravidly trochu připomíná esperanto. Krom několika frází, které popisují cestu, jsme se naučili i velmi užitečné věty jako „Bojíš se upírů?“ nebo „Tapüří koule nejsou špatné na zakousnutí.“

Jakmile se nám podařilo odhalit význam některých pochybných spojek, jejiž význam byl něco mezi „snad“, „možná“ a „v žádném případě“, tak nám orgové prozradili, že kulaté náměstí není Kulaťák a mohli jsme vyrazit dohánět empatičtější týmy do parku na Vítkově.

Další roztahané stanoviště ukázalo, že méně je někdy více. Já, Kenny a Anša jsme se snažili předat si několik málo informací máváním rukama asi na padesát metrů, zatímco Monika se Šavlíkem vyřešili všechny zbývající úkoly.

Dorazili jsme hned napoprvé správně k malému pěknému kostelíku, který se schovává u odporně velké magistrály procházející kolem Florence. Tam nás čekala šifra a já chytnul někde po cestě strašně moc energie, takže jsem jim vůbec nepomohl. Oběhnul jsem kostelík a pak jim začal čmárat do šifry neznaje princip, zatímco zbytek ho už dávno znal a mlátil mě tužkami a papíry do hlavy.

Jen co noha nohu mine a smska nepřijde

Na dalším stanovišti jsme závodili s orgy, přesněji orgyní, jejíž noha byla záhadná noha na Kampě, kterou jsme stejně museli celou prošmejdit. Kdo má taky vědět, že není noha jako noha.

Lentilky jsme hned Tmářsky rozdělali, smotali a přečetli. Jen nesnědli. Holky se tvářily, že mě asi uškrtí, ale já jsem pořád tvrdil, že ještě budou potřeba a že nám nestačí, že jsme si zapsali, jaké mají barvy.

Na dalším stanovišti jsme věděli, že jsme první, ale když se to dozvěděl tým, co byl za náma, tak si trochu stěžoval. Technické problémy jsme holt museli řešit s orgy a mám pocit, že jsme toho celkové Barnabášovi moc neřekli. Chudáci ti, co podle smsek byli první, ale ve skutečnosti asi pátí.

S hromadou písmenek jsme hned věděli co, chvíli jsme řešili technické detaily, ale nenechali se zaskočit chybičkou v šifře a v pořádku dorazili do hospody na hradbách.

Tykev a cihly

Být první znamená závodit s orgy, neustále se strachovat, kdo vám šlape na paty a také být první, koho poškodí chyba v šífře, či technické nesrovnalosti. Inu, nic z toho se nám bohudík nestalo, technická nefunkčnost tykve byla briskně nahrazena skvělým improvizačním divadlem.

Na nás zbylo jen do tykve „naházet“ všechny ty písmena. když říkám všechny, tak myslím hodně dost na to, abychom text rozluštili analýzou injektivní substituce a znalostí českého jazyka. Trvalo nám to asi třicet, nebo čtyřicet písmen. Naštěstí první místo se nám podařilo udržet a už jsem vyrazili přes Podolí na stanoviště Matrixu u jakési podivné ventilace.

Cestou jsme museli ještě vynést několik cihel, neboť nás o to velmi milým způsobem požádala jedna babička. Doufám, že všechny další projdivší týmy jí taky pomohli. (A ztratili tak zanedbatelné množství fyzických sil.)

Další šífra, co nás potkala byla zase tabulka písmen, taková šifra, co prostě nemám rád, protože s tím jde dělat úplně cokoliv. Inu bohudík v této jsme ihned našli slova řádek a sloupec a po chvíli i něco jako `vyškrtej dvojité' a o tom, jestlí i „v“ patří ke sdělení jsme chvíli diskutovali a pak i vyzkoušeli a přesunuli se dál.

každý to vidí z jiného úhlu

Šli jsme asi nejnechutnější přesun za celou noc. Ke stanoviští jsme přišli oklikou a křovinami shora (kde jsme mj. hledali šifru na jiném a lepším dětském hřišti). Už nikdy, nikdy nechci jít cestou, kde každá ulice je kolmá na žádaný směr.

Inu čekalo nás trocha rýsování a možná nám dýl trvalo hlednání ulic v mapě, ale v zásadě to bylo hned. Nevím, snad se nám i na tomto stanovišti povedlo předběhnout nějaké týmy, co líp zvládli předchozí přesun. Možná hlavně díky tomu, že na nás počkal autobus.

Zase jeden pěkný závod s orgy a Drahošem

Od následujícího stanoviště ještě asi tak dvě, tři jsme se krásně míjeli s orgy a s týmem Drahoš navždückü. Když jsme přicházeli, tak zrovna odcházeli orgové a když jsme odcházeli, tak příjížděl Drahoš na kolech, jednou jsme dokonce i potkali Drahoše pěšky. Zajímalo by mě, jestli se aspoň na těch kolech střídali. Každopádně nám dali dost zabrat.

Jo a kde jsme to byli. Už vím, v lese plným uchyláků (nebo tak mě aspoň strašil můj tým). Inu v tom lese byl ten scrabble. Pěkná šifřička, kde jsme vyzkoušeli víc správných než špatných cest (já si vzal na starost nějakou tu špatnou a ostatní mezitím prošli tu správnou). Ještě jsme museli podávat stručné info jedné slečně, co jsme ji seděli u brány.

Teď začíná to nejlepší…

A vzhůru dále lesem. Z noci Tapürů si toho zas tolik nepomatuju, ale zato si pomatuju pěkné obrázky. První z nich jsme potkali hned za lesem, kde jsme z něho vylezli tak, že jsme přelezli nechutně vysokej plot (ale byla to dřina). A co víc po chvíli jsme zjistili, že jsme se ocitli uvnitř policejní akademie! Ach, snad nás nezatknou a nebudeme muset přelízt další plot. Nemuseli jsme, ven jsme vyšli hlavní branou;-)

Pak jsme se vydali ke kapličce a čekala nás trochu pracná a ještě češtinářská šifra, které jsem si tedy moc neužil – jen jsem jim vnutil morseovku (na kterou stějně všichni hned přišli). S řazením byl trochu problém, ale malá míra scrabblení v kombinaci s malou mírou haluzení nás nakonec dovedla na další stanoviště (a tentokráte nám autobus ujel).

stejně jsme došli na konečnou a hledali šifru. Orgy jsme potkali, takže jsme věděli, že jsme správně a taky jsme věděli, že hledáme něco jako STORMVJ. Trvalo nám to necelých pět minut, takže žádnej stres.

Další šifra byla velmi pěkná a kromě toho jsme ji vělmi pěkně týmově vyřešili. Už ani nevím jak ani kdo našel morseovku, která nám poradila, abychom vybarvovali, tak jsme vybarvili a vydali se na kótu.

Jeřáb, technopárty a armáda bagrů

Krásná cesta po těžkoříctjestličervenénebozelenéznačce nahoru lesem se mi docela líbila, avšak mnohem víc se mi líbil jeřýb, či vrták, či co to bylo za věc, co stála tak majestátně za lesem uprostřed rozkopané díry a osvětlena, snad aby ji neukradli.

A na kopci byl bunkr, taky skvělý (a nakonec jsme tehdá potkali orgy). A šifra trochu těžší. Ono, hned mě napadla morseovka v bílém a v černém oddělovače, ale nedokázal jsem se smířit s tím, že by to tam nebylo prostě jen tak. Zkoušeli jsme počítat převracet, násobit i sčítat, pořád se vracet k morseovce, až jsme se rozhodli využít jednu nápovědu, co jsme dostali za slona.

Jak je zvykem neřekla nám nic nového, ale utvrdila nás v tom, že první myšlenka byla správná. Tak nezbývalo, než se k ní vrátit a zasmečovat. S principem jsme přišli i na to, že Monika, která mezitím luštila morseovku v bílém bez oddělovačům, se dostala celkem správně až ke slovu „zastávka“, všechna čest.

Cestou dál jsme šli pěšky, potkali technoparty (která nás rušila celou dobu luštění šifry) a upřímně, ta se mi taky líbila. Člověku se jen tak nepoštěstí uprostřed lesa a noci potkat technoparty ve starém bunkru a všechny ty ožralý a zničený lidi, co se ztrácí kolem.

Dole ve vesnici nám zase ujel autobus a čekal nás celkem dlouhý pěší přesun. Abychom se neztratili, zvolili jsme bezpečnější cestu po silnici. Tam jsme potkali čtvrtý div letošní Noci Tapürů: armádu bagrů, stovky a stovky obrovských strojů, které tam jen nečinně seřazeně a odevzdaně spali.

Na zastávce nás čekala třídní fotka. Hledali jsme v tom, to co to opravdu bylo, polyalfabetickou substituci. Zase příliš mnoha způsoby, ale pěkný obrázek. Nakonec se nám podařilo to dokopat správně, další docela pěkná týmová práce (až na mou osobní krizi).

Městské rybníky, lesy a hrady

A co dál? Dál jsme museli spadnout dolů do rybníku. Fešný přesun se špatnou mapou jsme ale nakonec zvládli celkem rozumně. U rybníku jsem musel přesvědčit tým, že jedna šifra stačí a při stříhání a lepení se mi podařilo vyděsit Kennyho, že nám jeden kousek chybí (myslím, že jsem mu tvrdil, že třináctej, nebo jedenáctej, těžko říct, ale vykolejit se mi ho povedlo). Nakreslit a jdeme nahoru.

Vzhůru na Hrad. Další přesun na mě působil strašně zvláště, mám pocit, že jsme šli přes kopce a přes údolí, lesem, sídlištěm i polem a dneska si myslím dokonce, že to musely být dva přesuny. Taky značky nám tvrdily pokaždé něco jiného. Na hrad jsme dorazili, za mě unaveni a ospalí. Já šel prozkoumávat ruiny a ostatní druhý brdek. Prošel jsem sotva půlku za celou čtvrthodinu a vrítil se s nepořízenou. Zavolali jsme orgům a potvrdili nám, že jsme správně a poradili nám, abychom hledali uprostřed. Tak jsme se tam vydali všichni a našli, nahoře uprostřed (já byl jen dole).

Chvíli jsme nad šifrou seděli a nemohli přijít na žádnej klíč, nechápali divnou morseovku (NAET), a tak jsme se rozhodli použít poslední nápovědu. Že prý víc rozměrů, tak jsem spočítal písmena a nechal jsem tým vybrat, jestli chtějí dva, tři nebo šest. Tři zvítězily a morseovka byla překédována do šipek.

Dál nás s Kennym čekal běh na Chodovskou tvrz, neboť nám orgové řekli, že Drahoš dostane od nich půlhodinu nebo hodinku jako bonus za to, že je poslali do p… prostě špatně. Indiánem jsme s Kennym doběhli ke tvrzi a vyhrkli heslo.

A pak jen čekat, čekat a čekat. Nejdříve na Šavlíka obklopeného děvčaty (někdo holt běhá a někdo si užívá), pak na Drahoše, jestli nás dožene a předžene s bonusem, což se naštěstí nestalo, zdržela je závěrečná šifra, tak nám org předal vítězná trika a další šálek čaje.

To je vše přátelé

Podle oficiálních údajů jsme hrou proběhli za 15 hodin a 25 minut na prvním celkovém místě. Čest poraženým a gratuluju všem dorazivším týmům. Hra to byla skvělá a rozhodně nelehká a zajímavá.

Trasa byla úžasná (s nejtěžší šifrou nejdál od Prahy). Šifry se nám vesměs líbily, některé z nich obdivuju, že bych na ně nepřišel, jíné (jako šifry 0,2 a 11) kvůli pěknému nápadu a dobrému zpracování. Nakonec děkuju orgům za hru a těším se, že budou pokračovat i další rok.


© Šavlík 2010 - Savlik5 SNEK gmail TECKA com