Tučňáci na Kampě
Tučňák s tučňákem
spacer
spacer


Home
Tým
Úspěchy
Fotogalerie
Odkazy


Reportáže:

2013
Dnem
Bedna 12
Matrix

2011
!TMOU 13
Bedna 10
Matrix: The Game

2010
!TMOU 12
iNula 4
Krtčí norou 7
Dnem 9
Exit 9
Bedna 9

2008
Noc tapürü 2
spacer


spacer
spacer

Dnem 2010

Anša, Joni, Šavlík
Autor reportáže: Anša a Joni


Probouzíme se dvě minuty před zazvoněním budíku, tedy ve 4.53. Svačinku máme nachystanou už od večera, a tak pouze střídmě snídáme a pak už šupajdíme na autobus. Naši obavu, že na místech číslo jedna a dva bude málo místa pro nohy, střídá překvapení z nádherného výhledu skrz čelní sklo. Jenom jsme trochu nervózní, protože v tomhle autobuse se zřejmě nenachází žádné místo pro řidiče.

Brno

Když konečně dokodrcáme po rychlostní komunikaci D1 do staroslavného Brna, čeká nás úkol č. -1: najít start. Joni tvrdí, že si pamatuje směr. Anša mu slepě věří. Po kratičké diskuzi vyrážíme směrem ke kostelu sv. Petra a Pavla. Když se vyškrábeme na kopec, J. zaváhá a A. využije příležitosti a sebere mu mapu. Pak už je nalezení startu otázkou chvilky a v 8.45 se potkáváme se Šavlíkem na startu.

Start

Ačkoli je Šavlíkovi okamžitě jasné, že nemáme hledat šifru schovanou kdesi na náměstí, nýbrž ulici Schovanou, přesto na první stanoviště dorážíme v chumlu ostatních týmů.

Stanoviště č. 1: Objekty v mapě

Zatímco usedáme a lovíme z batohu pravítko, kružítko a mapu, kolem nás procházejí týmy, které již opouštějí toto stanoviště. Jako správní matfyzáci usuzujeme, že stanoviště musí být v těžišti čtyř nalezených bodů. V daném místě ovšem potkáváme pouze jiný mírně zmatený tým. Zachraňuje nás Šavlíkova úvaha, že pro týmy z kategorie "Mladší" by šifra byla snáze řešitelná, kdyby se hledané stanoviště nacházelo v průsečíku úhlopříček vyznačeného čtyřúhelníka.

Stanoviště č. 2: Elektrický obvod

Po chvíli beznadějného lamentování nad zameškanými fyzikálními praktiky v nás vítězí dětská hravost a snažíme se projít obvodem jako bludištěm. Díky Šavlíkově znalosti el. schémat rychle odhalujeme význam jednotlivých značek, ale pravidla průchodu bludištěm nám ještě notnou chvíli unikají. Ovšem vzhledem ke skutečnosti, že různých možností je malé přirozené číslo, ani tato šifra nás nemůže na dlouho zadržet a my vyrážíme hledat sjezdovku.

Stanoviště č. 3: Zimní radovánky

Chvilku nám zabere hlasování o způsobu přesunu, ale nakonec vítězí převaha nás, co jsme si zapomněli koupit lístek a vyrážíme ke sjezdovce pěšky. Na stanovišti nás čeká přátelská rada: Umístění dalšího stanoviště zjistíte sjížděním sjezdovky. Tak tedy vyrážíme sjíždět! Šavlík odbíhá kamsi dolů a my se ujímáme detailního průzkumu horní části sjezdovky. Rychle zjišťujeme, že Anša coby dívka má mnohem bohatší slovník co se barev týče. Joni nakonec rozpoznávání barev vzdá u vyblitě hnědé a raději se věnuje bezpečnějšímu zapisování délek. Zhruba v polovině kopce potkáváme Šavlíka. Chvíli se marně snažíme aplikovat merge-sort na společné záznamy a pak začneme měřit znovu. Nakonec usedáme na kopci a snažíme se seskupením barev přečíst písmena. Vycházejí nám změti písmen ve kterých, díky šťastné schopnosti mozku ignorovat šum, brzy objevujeme jméno moravského písničkáře a vydáváme se hledat jeho ulici.

Stanoviště č. 4: Ani si nesedáme

Anša žasne, ale vyřešili jsme to vestoje.

Stanoviště č. 5: Asociace

Již v průběhu převozu se snažíme potichu luštit, abychom zbytečně nenavedli spolu s námi cestující hráče z jiných týmů na správnou myšlenku. Ještě před koncem cesty tak známe princip šifry, zato po vystoupení ani v nejmenším netušíme, kde se nacházíme. Krátce dolušťujeme a dlouze hledáme domorodce, který by nás nasměroval.

Stanoviště č. 6: Ekologické

Naházet odpadky do správných košů nám nečinilo velké obtíže, a tak jsme zde ani nestačili pořádně posvačit.

Stanoviště č. 7: Černobílá

Tohle asi vyluštil Šavlík, protože my si nepamatujem, co se s tím má dělat.

Stanoviště č. 8: Naše nejoblíbenější

Umístění stanoviště uprostřed hustého porostu nás ani na okamžik nezmátlo. Šavlík se těšil na těžkou šifru, na které konečně ukážeme ostatním týmům, zač je Tučňáků loket. Co jsme chtěli, to jsme dostali! Hned je nám jasné, že se jedná o semafor, proto si dopřáváme chvíli odpočinku a při luštění obědváme. Naše kombinatoricky schopné mozky procházejí tisíce variant během několika vteřin, ale správné řešení nenachází ani po hodině a půl. V zoufalství se přesouváme o 300m dále na cestu a zoufale hledáme v obrázku binární strom. Co chvíli nás míjí cizí týmy a s neskrývanou radostí se nás ptají, jestli jsme opravdu Tučnáci. Nakonec luštění přerušujeme a věnujeme se odhánění klíšťat. Když ani to nepomáhá, podle počtu písmen na obrázku nalezneme stejně dlouhý název v mapě a míříme ke Třem křížům. K našemu nemilému překvapení se další stanoviště nachází už v půli cesty.

Stanoviště č. 9: Vstup do obory

Po půl hodině se nás zvědavá orgyně hlídající stanoviště přichází zeptat, proč jsme si stále ještě nevyzvedli zadání deváté šifry. My se zatím vzdáváme veškeré naděje, že se nám šifru ještě podaří vyluštit, a volíme potupnou variantu: vyšleme posly na předchozí stanoviště, oznámíme orgům, že vzdáváme hru a vyžádáme si zadání nižší úrovně. Snad se nám z něj podaří vyčíst princip, na kterém je šifra postavena, a budeme moci pokračovat k dalším stanovištím alespoň mimo hru.

Zdrceného Šavlíka necháváme před oborou a s kopií zadání v ruce se vydáváme na pochmurnou cestu zpět.

Stanoviště č. 8 Revisited

V prvních chvílích stále ještě věříme, že se nám šifru podaří lousknout cestou zpět, nebo že se brzy dočkáme radostného telefonátu od Šavlíka. Posléze se ale musíme soustředit na hledání cesty a tak se jen bavíme náhodným skládáním písmenek. Když je osmé stanoviště již na dohled, několikrát za sebou bezmyšlenkovitě opakujeme "obory obory obory" - tolik je nám jasné, že tohle slovo tam prostě být musí. Zbytek je náhle vidět na první pohled: "po modre do obory". S radostným zavýsknutím se obracíme a běžíme zpět.

Stanoviště č. 9: Nyní již doopravdy

Vítězoslavně si od orgyně vyzvedáváme zadání a snažíme se vrátit se do školních let a odpovědět na nesmyslně kladené testové otázky. Nakonec si pozorněji přečteme návod ke stanovišti a vydáváme se na obrázkovou cestu. Čas si krátíme odhadováním správných odpovědí, při čemž zjišťujeme, že orgové jsou tvorové nepředvídatelně záludní. Cesta nám rychle uběhne a my dobře naladění jednou z nejveselejších šifer ze všech šifrovaček dorážíme na další stanoviště, kde velmi rychle dolušťujeme zbytek šifry.

Stanoviště č. 10: Barevné proužky

Všímáme si, že proužek má třináct dílků a dvě strany a je nám proto jasné, že jde o abecedu. Navíc je na proužku téměř výslovně naznačeno, že se má přehýbat. Bohužel nebo naštěstí už nemáme čas tuto myšlenku hlouběji rozvádět. Asi patnáct minut před koncem hracího času rozlepujeme záchrannou obálku a vydáváme se na hrad Veveří.

Po hře

Původně nás trápí dilemma, zda se šplhat na hradní kopec; když ale vidíme, že orgové již scházejí dolů, raději řešíme, jak se dostat do Brna. Po dvaceti minutách přijíždí již tak dost plný autobus. Šavlík získává místo v autobuse, zatímco my opouštíme bitevní pole ještě před bitvou o svezení a vyrážíme pěšky cestou podél Zouvalky. Po romantickém západu slunce nad přehradou nás o(c)hromí multi-mega-zábavní kolotočová pouť u příležitosti slavné noci ohňostrojů. Zatímco za námi se ozývá pekelný řev zatracených, my s úlevou nasedáme do první tramvaje a odjíždíme na nádraží. Prvním nedělním vlakem pak odjíždíme do Prahy, do Podolí, do lékárny...

Anša a Joni

© Šavlík 2010 - Savlik5 SNEK gmail TECKA com