Aktuální akce
Připravované tábory
Jsme na facebooku
Login

Přírodní památka Kudlačena

(Horní Bečva, CHKO Beskydy)

Přírodní památka Kudlačena, jakožto ojediněle se vyskytující lokalita v oblasti Beskyd, byla vyhlášena roku 1989 za účelem ochrany mokřadních, lučních a pastevních ekosystémů zahrnujících rašelinná stanoviště s prameništi s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin i živočichů. Kudlačena se nachází na katastrálním území obce Horní Bečva, okres Vsetín (Weismannová 2004; Chytil 2006). Oblast náleží k velkoplošně chráněnému území Beskyd, a to do IV. zóny, tedy řízené rezervace a přísluší k soustavě Natura 2000 (Chytil 2006).

Co se týče polohy, přírodních a půdních poměrů spadá území do karpatské biogeografické oblasti, čímž je ovlivněna jak půdní, tak druhová skladba (Sádlo & Storch 2000). Přírodní památka o rozloze 5,48 ha se nachází v nadmořské výšce 645-695 m na severně orientovaném svahu hřebene Kudlačena u břehu potoka Dížená (Chytil 2006). Je součástí pásma Západních Karpat, proto je její půdní profil tvořen flyšovou vrstvou, což jsou třetihorní sedimenty střídajících se vrstev pískovců a slepence s jílovci (Sádlo & Storch 2000), která je překryta vrstvou zvětralin (Weismannová 2004). Na území se proto vytvořily hnědé lesní půdy jílovitého charakteru, ty jsou vlivem jak podzemní tak povrchové vody silně podmáčené. Na nejvlhčích místech území se tvoří typická rašelinná oka (Chytil 2006; 1). Lokalita má tedy charakter beskydské sihly (svahová rašelinná louka s částečně jílovitým podložím), která se dnes v samotných Beskydech vyskytuje zcela ojediněle ? PP Kudlačena a PP Pod Juráškou (Pivničková 1997).

Na území přírodní památky se z hlediska floristického nachází několik vegetačních jednotek (určeny skupinou diagnostických druhů) reprezentovaných svazy Caricion fuscae, Violion caninae, Calthion (podsvaz Calthenion) a Arrhenatherion, které tvoří rozmanitou mozaiku vegetační skladby (Prach 2001; Chytil 2006).

Vegetace centrální části lokality náleží ke svazu Caricion fuscae, jedná se o krátkostébelné ostřicové louky kyselých stanovišť (Prach 2001), tedy nevápnitá mechová slatiniště z hlediska biotopu (Chytrý et al. 2001). Co se týče druhového složení, je zde vyvinuté mechové patro s převahou rašeliníku (Sphagnum sp.), na ploše se dále vyskytuje několik druhů ostřic (Carex sp.). Jedná se o nejcennější místo celého území, neboť se zde vyskytuje několik ohrožených druhů, a to silně ohrožený (C2) mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) ? vzácnější taxon vyžadující další pozornost (C4a), ohrožený (C3) prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a silně ohrožený (C2) kruštík bahenní (Epipactis palustris) (Procházka 2001; Chytil 2006).

Pro východní část území (svar Arrhenatherion) tvořenou mezofilními (středně vlhkými) vysokostébelnými ovsíkovými loukami je typická dominance kostřavy červené (Festuca rubra) a kostřavy luční (Festuca pratensis) s přítomností ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius) (Prach 2001; Chytil 2006). Jedná se o živinami málo zásobené stanoviště výše položených oblastí, od čehož by se měla odvíjet další péče o lokalitu (Chytrý et al. 2001). Kromě bezpočtu trav zde můžeme nalézt hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) ? vzácnější taxon vyžadující další pozornost (C4a), ohrožený (C3) vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a rovněž výše uvedený prstnatec Fuchsův a mečík střechovitý (Procházka 2001; Chytil 2006).

Oproti tomu v západní části lokality se nachází trvale zavodněné plochy mokřadního charakteru s výskytem pramenišť (svaz Calthion). Pro tuto část je typická mokřadní květena zahrnující např. violku bahenní (Viola palustris), blatouch bahenní (Caltha palustris), vrbovku bahenní (Epilobium palustre) a chráněné druhy jako ohrožený (C3) všivec mokřadní (Pedicularis sylvatica), silně ohrožený (C2) kruštík bahenní (Epipactis palustris) včetně výskytu prstnatce májového a Fuchsova (Procházka 2001; Chytil 2006).

V okrajových oblastech se nachází společenstva s dominancí smilky tuhé (Nardus stricta), tedy podhorské smilkové trávníky s vřesovišti ? kyselé louky s nízkou produkcí (Chytrý et al. 2001; Prach 2001), s ojedinělým výskytem prstnatce Fuchsova.

Poslední, složením flóry typickou, částí a zároveň největší hrozbou lokality je smrkový a náletový lesík společně s několika náletovými oblastmi v lučních společenstvech. Původně jalovcové plochy byly vykáceny a v minulosti byl na místo jalovce (Juniperus communis) vysazen smrk ztepilý (Picea abies), v blízkosti smrkového lesíku se později objevily nálety břízy (Betula pendula), topolu osiky (Populus tremula) a vrb (Salix cinerea, S. aurita). Především rozšíření vrb po celé památce způsobilo její rozsáhlé poškození (Chytil 2006; Duda 1977).

Co se týče fauny, vyskytuje se zde několik málo ohrožených až kriticky ohrožených druhů jako zmije obecná (Vipera berus), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) a ropucha obecná (Bufo bufo). V minulých letech byly na lokalitě uměle vytvořeny tůňky pro ochranu obojživelníků. Díky tomu se zde v hojném počtu vyskytuje skokan hnědý (Rana temporaria) (Weissmannová 2004; Chytil 2006). Z ptactva je nejvýznamnější silně ohrožený chřástal polní (Crex crex), přestože se na bezlesých částech lokality vyskytuje poměrně hojně, nespadá přírodní památka do navržené ptačí oblasti v Beskydech (Hora et al. 2002).

Jelikož je přírodní památka polopřirozeným rašeliništěm udržovaným z části disturbancemi, stresem způsobeným vodou a živinami, její ponechání přirozenému vývoji by v současné době znamenalo ztrátu diverzity, postupné vysychání a zarostení výše zmíněnými dřevinami (Sádlo & Storch 2000; 2). Lokalita je tedy závislá na trvalé péči ve formě tradičního obhospodařování, díky němuž se zde vyvinula rostlinná společenstva výše uvedeného typu. Rašeliniště je důležité chránit zejména kvůli menším ostrovním biotopům, které hůře odolávají vlivům okolí, a jako regulátora a zásobárnu podzemních vod (Pivničková 1997). Dnes se zde proto potýkáme především s důsledky žádného či nevhodného obhospodařování v minulosti. Do roku 1974 byly louky využívány a obhospodařovány vhodně, a to formou pravidelné ruční seče jedenkrát do roka, okrajové části byly spásány dobytkem (Weissmannová 2004; Chytil 2006). V období socializace došlo ke zbudování odvodňovacích rýh a snaze využívat alespoň část území k intenzivnímu zemědělství. Tento fakt přispěl k vysušení drobnějších oblastí a k rozšíření náletu dřevin, zejména vrby, po celé lokalitě (Weissmannová 2004; Chytil 2006). Po botanickém průzkumu Josefa Dudy byla navržena ochrana a zachování rašelinných luk (Duda 1977). Přesto byla po několik dalších let památka ponechána svému vývoji, což na některých místech vedlo k nevratné sukcesi (Chytil 2006). Od roku 1989 jsou zde prováděna ochranářská opatření, dochází především k odstraňování náletů a rušení odvodňovacích stružek. V roce 1994 byly vytvořeny tůňky pro zvýšení počtu a záchranu ojediněle se vyskytujících obojživelníků (Weissmannová 2004). Od doby, kdy z lokality vymizely dva v Beskydech se již téměř nevyskytující druhy, rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), došlo ke zkvalitnění péče a návratu k původním formám hospodaření (Chytil 2006).

V současné době dochází kromě odstraňování náletů a čištění tůněk ke dvěma typům ruční seče, a to fázové a výběrové. Fázovou sečí se rozumí posekání části louky v prvních letních měsících, druhá část louky je posekána až v pozdním létě, což umožní dozrát semenům pozdně plodících rostlin, při výběrové seči dochází k ponechání některých významných skupin především chráněných druhů neposečených, tímto je tedy umožněno dozrávání semen. Posečená hmota však nesmí zůstat na lokalitě, kvůli zvyšování množství živin, což by omezilo kompetičně slabé druhy a došlo by především k růstu trav. V okrajových méně významných částech lokality je možná i krátkodobá pastva. Přesto největším nebezpečím zůstává eutrofizace, díky blízkosti polí a malému ochrannému pásmu, zásahy těžkou technikou, nálety dřevin a vysychání území.

Jak napsal již Josef Duda při svém botanickém průzkumu v roce 1997 ?I když jsou tyto louky částečně pozměněny, resp. ovlivněny okolními kulturními loukami, přesto se domnívám, že jejich zachování by bylo dobré. Jde opravdu o poslední zbytky rašelinných luk.?

Seznam použité literatury:
DUDA, J. (1977). Rašelinné louky Kudlačena. Rezervační kniha PP Kudlačena. [depon. in Správa CHKO Beskydy].
HORA, J., MARHOUL, P. & URBAN, T. (2002). Natura 2000 v České republice návrh ptačích oblastí. Česká společnost ornitologická, Třeboň.
CHYTIL, P. (2006). Plán péče přírodní památky Kudlačena (2006-2014). [depon. in Správa CHKO Beskydy].
CHYTRÝ, M., KUČERA, T. & KOČÍ, M. et al. (2001). Katalog biotopů české republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
PIVNIČKOVÁ, M. (1997). Ochrana rašelinných mokřadů. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha.
PRACH, K. (2001). Úvod do vegetační ekologie (Geobotaniky). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, České Budějovice.
PROCHÁZKA, F. (2001). Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky. Příroda, Praha.
SÁDLO, J. & STORCH, D. (2000). Biologie krajiny, biotopy České republiky. Vesmír, Praha.
WEISSMANNOVÁ, H. (2004). Chráněná území České republiky, Ostravsko, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha.
Internetové zdroje:
1:http://nature.hyperlink.cz/vsetinsko/Kudlacena.htm, 22.11.2009
2:http://www.nature.cz/publik_syst2/files16/Mokrady_slatiny_raseliniste_%20prameniste.pdf, 22.11.2009

Eliška Nekvapilová, 22. 11. 2009
Kontakt na správce stránek, S obsahem těchto stránek je možné nakládat dle licence CC v. 3.0.