Potvory

Je pár druhů koní. Jsou koně hodný a koně zlý, a pak je tu jedna speciální skupina. Potvory. Nejsou zlý. Ale když je necháte stát v otevřeným boxu tak si můžete bejt jistý že utečou nejpozdějc ve chvíli kdy se otočíte. Nebo dřív.

Miky a Daky jsou spíš potvůrky než pořádný potvory, a to díky svojí výšce. Jsou hodný, tak hodný že na nich můžou jezdit malý děti; občas se sice vrátěj domů cvalem, ale děti to většinou přežijou. A pak jsou taky chytrý.

"Pavle, pusť koně aspoň na dvě hoďky do výběhu." No dobrá, otevřu box, koně ven trefí a ani není potřeba moc zavírat dveře; otvíraj se směrem do výběhu a takhle brzo odpoledne budou koně vzadu na trávě. O dvě hodiny později jdu do výběhu. A koně nikde. Trochu se rozhlídnu a už je vidím; prolezli dírou v plotě k nějaké paní na zahrádku.

Takže taky lezu dírou v plotě a snažím se přimět poníky aby se vrátili. Jsou dva a moc se jim nechce. "Dobrý den", říkám jakési paní, zřejmě majitelce; naštěstí to bere sportovně. Ale pozor změna, kluci to berou ze zahrádky klusem. Prolýzám spátky dírou do výběhu, a poníci stále ještě klusají.... Ke vratům na dvůr který někdo nechal otevřený. Sakra.

No nic, teď nemá cenu honit je, nejdřív musím zadělat tuhle díru. A na dvoře se jim stejně nic nestane... Díra už je snad neprůchozí (ale jak dlouho odolá jejich náporu to nevím), tak je jdu odlovit ať můžem ven.

Jenže...

Na dvoře nejsou. Kouknu do jedný stáje, "Neviděli jste tu poníky", ale neviděli je. Projdu kolem ponickýho boxu, dveřmi do výběhu, ve výběhu nikdo, výběhem dál ke vratům na dvůr, letmý pohled na zahrádku, ale tam taky nikdo, a spátky vratama na dvůr. Sakra. Ze dvora se dá odejít na silnici, ale tam by přece nešli. A nebo se tu honíme dokolečka, zkusím to ještě jednou. "Neviděli jste tu poníky?" "Naposledy je holky chytali na Břvích". No nazdar, tak možná šli.

Beru vodítko (jen tak, pro pořádek) a jdu na procházku. "Dobrý den, neviděli jste tady koně?" "Nějaká holka tu jela tak před hodinou" "Aha, tak to nebyli oni". Po třech kilometrech a půl hodině začínám být nervózní. Kde můžou být. Lidi se tváří divně když běhám po lese s vodítkem v ruce.

"Dobrý den, neviděli jste tady koně?" "Ne." "Kdybyste nějaký potkali, přiveďte mi je na statek." (následoval zděšený výraz slečny venčící psa). Jenže kde ty potvory jsou? Majitelku by asi nepotěšilo kdybych jí ztratil koně.

Po další půl hodině se vracím do stáje... Poníci jsou zavřený v boxe. Schovali se do stodoly tak aby na ně nebylo vidět ze dvora. Prostě potvory.