Kdyz jsem zacinal jezdit, byl "oddil" v hostivicich.
Tak tenhle ponik me ucil jezdit. I kdyz to tak z fotky mozna nevypada, je to hodnej konicek, i kdyz trochu cislo (fotka je pozdejsi, z Unhoste).
Takhle to vypada v Hostivicich, ten konik se jmenuje Pico a je to hrebec. Ma v kohoutku metr, a velky kone z nej maj strach...
Hostivicti kone nemeli prilis v lasce jizdarnu, tak se ji rozhodli v akci Z sezrat. A povedlo se jim to. Proto jsem se nikdy poradne nenaucil jezdit na jizdarne.
Jirinin konik, hucul jmenem Brix. Zrejme si pripadal prilis cisty.
V Hostivicich se Fabine narodilo hribe. Tady je ve veku asi 3 dny. Bylo jeji prvni hribe, takze ze zacatku nevedela jak se k nemu ma chovat ("Co se to tady objevilo? To neni moje, dejte to pryc! Ono me to za mnou chodi a chce to pit?! -- v prvnich dnech ji hribe honilo po vybehu aby se mohlo napit), ale zvykla si.
(Jeste z Hostivic, datum na souboru je 2002/04, ale nejspis starsi)
Je pár druhů koní. Jsou koně hodný a koně zlý, a pak je tu jedna speciální skupina. Potvory. Nejsou zlý. Ale když je necháte stát v otevřeným boxu tak si můžete bejt jistý že utečou nejpozdějc ve chvíli kdy se otočíte. Nebo dřív.
Miky a Daky jsou spíš potvůrky než pořádný potvory, a to díky svojí výšce. Jsou hodný, tak hodný že na nich můžou jezdit malý děti; občas se sice vrátěj domů cvalem, ale děti to většinou přežijou. A pak jsou taky chytrý.
"Pavle, pusť koně aspoň na dvě hoďky do výběhu." No dobrá, otevřu box, koně ven trefí a ani není potřeba moc zavírat dveře; otvíraj se směrem do výběhu a takhle brzo odpoledne budou koně vzadu na trávě. O dvě hodiny později jdu do výběhu. A koně nikde. Trochu se rozhlídnu a už je vidím; prolezli dírou v plotě k nějaké paní na zahrádku.
Takže taky lezu dírou v plotě a snažím se přimět poníky aby se vrátili. Jsou dva a moc se jim nechce. "Dobrý den", říkám jakési paní, zřejmě majitelce; naštěstí to bere sportovně. Ale pozor změna, kluci to berou ze zahrádky klusem. Prolýzám spátky dírou do výběhu, a poníci stále ještě klusají.... Ke vratům na dvůr který někdo nechal otevřený. Sakra.
No nic, teď nemá cenu honit je, nejdřív musím zadělat tuhle díru. A na dvoře se jim stejně nic nestane... Díra už je snad neprůchozí (ale jak dlouho odolá jejich náporu to nevím), tak je jdu odlovit ať můžem ven.
Jenže...
Na dvoře nejsou. Kouknu do jedný stáje, "Neviděli jste tu poníky", ale neviděli je. Projdu kolem ponickýho boxu, dveřmi do výběhu, ve výběhu nikdo, výběhem dál ke vratům na dvůr, letmý pohled na zahrádku, ale tam taky nikdo, a spátky vratama na dvůr. Sakra. Ze dvora se dá odejít na silnici, ale tam by přece nešli. A nebo se tu honíme dokolečka, zkusím to ještě jednou. "Neviděli jste tu poníky?" "Naposledy je holky chytali na Břvích". No nazdar, tak možná šli.
Beru vodítko (jen tak, pro pořádek) a jdu na procházku. "Dobrý den, neviděli jste tady koně?" "Nějaká holka tu jela tak před hodinou" "Aha, tak to nebyli oni". Po třech kilometrech a půl hodině začínám být nervózní. Kde můžou být. Lidi se tváří divně když běhám po lese s vodítkem v ruce.
"Dobrý den, neviděli jste tady koně?" "Ne." "Kdybyste nějaký potkali, přiveďte mi je na statek." (následoval zděšený výraz slečny venčící psa). Jenže kde ty potvory jsou? Majitelku by asi nepotěšilo kdybych jí ztratil koně.
Po další půl hodině se vracím do stáje... Poníci jsou zavřený v boxe. Schovali se do stodoly tak aby na ně nebylo vidět ze dvora. Prostě potvory.
O nekolik let a 3 staje pozdeji...
Takhle to vypada kdyz si hrebec hraje... s valachem. Ten fotak opravdu drzim rovne.
Hledal jsem nejake jezdeni... Na Zernovce se jezdi docela prijemne, na kratke vzdalenosti nekdy i po dvou...
A tuhle krasku jsem nasel na Kopanine. Kone uz mam, ted schanim brzdy.
V sobotu jsme navstivili pony show v Cernusu...
Pravidlo slusneho chovani #1: do privesu na kone vstupuje vzdy prvni jezdec (hmm, a priste se snazit pri tom aspon neposlapat majitelku).
Bez vetsich problemu jsme dorazili na pony show (dokonce jsme to i nasli podle mapy!), a zacali jsme sedlat kone. Zjistili jsme, ze mame 2 kone, 2 sedla, 2 uzdecky, ale jen jeden podbrisnik. Oops.
Prvni zavod byl jizda zrucnosti. ("Prece nebudu porazet tyhle ty maly deticky?!"). No, nejak me vytahli mimo poradi, prave kdyz jsem Cipiska dosedlaval. Pri vjezdu na kolbiste jsem zjistil ze trmeny maji zhruba polovicni dylku a zahodil je. Pak jsem si jeste vsimnul ze sedlo je povoleny a prezka je na poslenim miste. Oops. No stejne bych nestih' seridit trmeny. Jizda zrucnosti bez sedla je docela sranda (zvlast pro okoli, nekdy to zkuste), a domorodci byli neuveritelne vynalezavi. Prvni prekazka se v podstate nedala projet (2 kusy gumy vylepsene vodou a kladama; Cipiska jsme nebyli schopny do vecera donutit aby na to vlez'), takze na zbytku nezalezelo. Stejne me trochu nastvalo kdyz me Cipisek pri jizde zrucnosti odvez'. ("Sakra, porazit ty deticky nebude az _tak_ jednoduchy!").
[Cipisek prubezne a velmi hlasite nabizi sexualni sluzby okolnim konim. Na pohlavi mu zjevne prilis nezalezi.]
Dalsi byly barely. Poucen z predchozich nezdaru jsem si kone i sedlo sehnal *dloooooouuhooo* dopredu; jenze jsem si zas tak uplne presne nezapamatoval trat. Prvni dva barely jsem projel dobre, jenze treti jsem projel opacne. Oops.
[Cipisek dale nabizi sexualni sluzby... Nejradsi jedne podezrele obezni ponici ktera s nim zrejme uz par mesicu ceka hribe.]
Nasledovalo par dalsich soutezi a potom Zidlicky. (Vy neznate zidlicky? No vezme se n koni s jezdci, a n-1 zidlicek. Jezdci jezdi kolem zidlicek, pak se rekne "ted", a na koho nezbyde zidlicka vypadava. Dale indukci.) Zdeseni v ocich poradatelu "ty na tom hroznym zlym hrebci jedes _bez sedla_?". "Vzdyt je hodnej". Prvni kolo, Cipisek pri nasedani stavi svici, nejdriv dopadne na nohy Pavel, pak mu na ne dopadne jeste Cipisek. V dalsich kolech je skupina koni (na husto na sebe, kopou po sobe, etc), pak mezera, pak Cipisek s Pavlem, pak zase mezera, a pak ta sama skupina koni protoze se chodi do kolecka. Kolem Pavla neni o volne zidle nouze a ziskava druhe misto.
[Cipisek uz sexualni sluzby nabizi jen konim blizsim nez asi 5 metru, a prevazne se venuje zradlu.]
Par dalsich soutezi a dostih, Pavel jede pro jistotu zase bez sedla (ignorujic poznamky jako "sebevrah"), tentokrat na Mikym (kterymu nikdo nemuze prijit na jmeno protoze ve startovni listine je chytre zapsan jako Hasan). Ctvrte misto.
Pravidlo slusneho chovani #2: z nejakeho duvodu neni spolecensky prijatelne otocit se v privesu a vystoupit popredu. To nic nemeni na tom ze *nam* se to povedlo. (Asi to vrha spatne svetlo na velikost dotycneho kone?)
...dneska se mi stala dobra vec... jeli jsme s pomerne vyplasenym konem po venku, nacez se nekomu utrh' drak a kun docela zatancoval. Takze jsem slez' a uklidnoval kone slovy "neboj, draci kone nezerou, jeste jsem nevidel zadnyho draka snist kone, maximalne sezerou obcas princeznu, ...". No a pak jsem si uvedomil ze princezna je jmeno ty treti kobylky co s nama nejela ;-).
Existuje, a ja tomu neveril. Mam i fotky.
Kobylku jsem zkousel minuly patek na jizdarne, byla uplne zlata, krasne reagovala na pobidky, nikde zadny problem. Takze jsem se s Petrou dohodnul a v utery kobylku sedlal. Protoze kobylka je prece hodnoucka, trochu jsem urychlil sedlani a neseridil si trmeny (chyba!), jeden jsem dokonce ani nestahnul (velka chyba). Myslel jsem ze na ni v pohode vyskocim, vypadala totiz mrnava (1m42, ale droboucka). Nepovedlo se a nejak si to vzala lehce osobne. Takze pres trmen... zapomel jsem ze na jizdarne me ji drzeli. Nahoru jsem se dostal snadno, jenze kobylka tou dobou uz klusala. Prehodil jsem nohu a zjistil ze jsem nesundal druhy trmen. Kobylku jsem pomerne rychle ukecal ze krok, jenze kdykoliv jsem pohnul nohou abych moh' sundat trmen, kobylka si to vylozila jako pobidku a uz jsme zase klusali.
Po nekolika pokusech jsem dospel k zaveru ze na ni vyzraju a vyrazil jsem k baliku slamy. Kun je inteligentni zvire, pred balikem zastavi a ja si budu moct seridit trmeny. Oops, vyzrala ona na me, a do baliku proste narazila. ("O brzdeni jsi nic nerikal"). Nakonec mi ji museli podrzet. Po celou vyjizdku jsem daval dobryho bacha abych neprehlidnul nejakej strom...
Dalsi rana vsemu co jsem rikal prisla kdyz jsem zkusil v terenu nacvalat. Energie mela zjevne dost, takze jsem v klusu proste povolil oteze.. Kobylka vychovana, takze se nestalo nic. Tak jsem pobidnul. Kobylka zareagovala rychlym klusem. Pak jsem pobidnul jeste jednou... neveril bych ze je mozny klusat tahle rychle ale tahle potvurka to zjevne dokazala. Doslo mi ze dokonale parkuracce prece musim rict jestli chci pravej nebo levej cval, vzal jsem ji zpatky a jeden si vybral... uz asi nebudu moct lidem tvrdit ze v terenu staci do cvalu pobidnout obema nohama najednou :-(.
V jedne vesnicce kus od Prahy zije kobylka jmenem Gesy. Dohodl jsem se ze se na ni pojedu podivat, a dokonce jsem kvuli tomu vypral konsky veci aby nevypadali tak hrozne (to asi byla chyba). Kobylka je strasne hodna a prijemna. Ma jedinou malinkatou chybu: shazuje lidi. Jeste v aute jsem se dozvedel jak to dela (otocka o 180, doleva), a ze je v podstate hodna pokud jde s konma.
Na statku jsem dostal na vyber nejet vubec, pridat se ke skupine a jet sam. Dospel jsem k zaveru ze jet se skupinou by nebyla takova sranda (a vypadalo by blbe kdyby delala problemy kdyz ma byt hodna :-) a vyrazil sam... Tedy presneji s jejim majitelem ze me doprovodi k lesu a ukaze cestu. Jenze jeste pred lesem si kobylka uvedomila ze odchazi od ostatnich koniku, a zacala byt protivna. Nastesti je totalne mekohuba a krasne reagovala na pobidky takze nebyl problem -- do chvile nez udela svoji piruetku o doleva a ja vystoupil... nastesti jsem ji podrzel.
Zacal jsem obdivovat jejiho majitele (starsi pan), ktereho sejmula jenom dvakrat, a pochopil jsem proc ji nechce pujcovat. V lese mela kobylka delat bordel, nastesti to nebylo moc hrozny, porad jsem ji vykladal jak je hodna, a zda se ze mi to uverila... az na jednu mytinku ktera se ji fakt nelibila, takze jsme ji prochazeli asi na 4krat. Metoda "dva kroky, zastavit, pochvalit" se ukazala jako funkcni. Zkusili jsme klus, cval, a prekvapive zadny vetsi problem. Asi v pulce jsem zjistil ze kobyla opravdu je nafukovaci, protoze sedlo ktery bylo kdyz jsme vyjizdeli dotazeny jsem dotah' jeste o dve dirky...
...ten prisel kdyz se na obzoru objevili kone vracejici se do staje... zrejme jsem jel nekam kam jsem nemel, protoze jsme se potkat nechteli. (A asi jsem udelal mensi faux-pass s pozdravem: "Ahoj!", odpoved "Dobry den." neni dobry znameni). Zaradil jsem se s kobylkou na konec pruvodu a dobry... do chvile nez se naklusalo. Pri prvnim klusu vyhodila a zkusila predjet vpravo. Pri druhym uz to bylo bez vyhozeni, a tentokrat to zkusila zleva. Pri tretim se chvili chovala slusne, a pak predjela vpravo... Nastesti ostatni kone byly rozumny, takze tim nespustila nic strasnyho. (Trochu jsem uvazoval "jestli tohle je hodna, jak to asi musi vypadat kdyz fakt zacne zlobit").
Neveril bych ze tak hodny, mekohuby a neutikaci zvire muze tak profesionalne shazovat lidi... Myslim ze drzi rekord v tom za jak dlouho po nasednuti jsem sedel na zemi.
Venku se udelalo krasny pocasi, a tak jsem vyrazil v sobotu do Vinore na koniky. Maji tam jednu sympatickou kobylu, zvlast v riji je s ni sranda protoze je najednou velmi pritulna. V sobotu sice mozna riji mela, ale neprilis silnou, takze se nic zajimavyho nedelo. Co jsem netusil bylo, ze takova hodna a roztomila kobylka muze byt nebezpecna jeste druhy den.
Prisli jsme s kamaradem do takove male zoo v Prokopaci -- maji tam dva bile poniky -- a ja ze privedu z vybehu hrebce. Prisel jsem do vybehu, se hrebec krasne predvadel, behal kolem me krasne zbaleny a lehce rzal. Vypadal fakt pekne, co mi nedoslo bylo ze ze me zrejme citi kobylu a snazi se me zbalit. Prisel ke me a zakous' se mi do bundy; snazil jsem se mu to rozmluvit, ale postavil se na zadni a vlez mi na zada. Tak nejak doslova. 150 kilo na zadech fakt neunesu, takze v nasledujici chvili na me lezel kun. Jedno kopytko jsem mel u hlavy, ostatni nevim, nastesti mu kamarad vysvetlil ze ma honem rychle jit dolu...
No, fotku kdy kun sedi na me jsme udelat nestihli, tak aspon fotka kde ja sedim na nem...
Tak jsem si vypral konsky veci; asi to byla chyba. Kazdopadne dokonala parkuracka byla nejaka nervozni (pry zuby) a docela me vozila. Nacvalali jsme na rovny siroky ceste, a fakt jsem necekal ze se mnou v plny rychlosti skoci do prikopu... a presne to udelala :-(. Pak se podivala jak se zvedam a vydala se k domovu (zmizela mi ve tme). Nastesti za chvili z lesa vylezla a pockala na me u druhy kobyly. Nanestesti jsem ztratil cepici a baterku, a baterka bez baterky se spatne hleda...
...a pote co se prestehoval do staje kde muze ke kobylam mu "trochu" vzrostlo sebevedomi. Nekdy se to hodi, sanky svistej, ale boji se ho vsechno co ma 4 nohy a zkuste ho zavrit do boxu...
Byl jsem se podivat na Petrasce, a vubec tam nebylo spatne. Bohuzel zrejme nejblizsi kone na pujceni byli huculaci na Janove hore (takze ta uzasna huculka co se snazi chodit po strope je ze starsi vypravy)... a tam se to nedalo na bezkach zvladnout. Zato tam kolem svistela trochu jina sprezeni... Nekdo se me ptal co to znamena "prat se jako kone", myslim ze fotka dole na to odpovida docela pekne (a je jich tam par podobnejch; starsi, z Belce).
Dalsi fotky, dalsi, a dalsi. Andilkovi fotky. Tomasovy fotky, hledejte "kohout tomas", heslo je jeho prezdivka, malymi pismeny. Fotky od Davida.
Kdyz ji beres bez sedla, neber ji bez uzdecky. Kdyz ji beres bez uzdecky, nepobizej ji do cvalu. Kdyz ji pobidnes do cvalu, drz se hrivy. Kdyz se nedrzis hrivy, tak se nediv!
Aneb ano, sejmula me ta nejhodnejsi kobyla co ji na Zernovce maj. Asi si vzala osobne to co ja jsem povazoval za pobidku do cvalu, zcela profesionalne si me presouvala s kazdym vyhozenim o pet cisel dopredu, az jsem se svez' po krku dolu. Potesilo me, ze me hodila do peknyho mekyho snehu, a ze pockala az se zvednu a nechala se chytit. Mensi problem byl ze jeji nazor byl "kdyz jsi spadnul zustan pekne na zemi", a odmitala zastavit abych mohl nasednout... Zato jsme venku potkali snad 10 srnek, jednoho divocaka a jednoho zajice, zrejme Greta vypada jak srnka tak se ji nebojej.
...s pomoci vaseho kone
1 postroj
1 horolezecky sedak
1 karabinu
1 lezeckou osmicku
4 metry neceho co pripomina horolezecke lano
2 lidi, doporucujeme dost velke silence
dav prihlizejicich
1 bezky, ktere si nechcete nechat
1 k nim odpovidajici boty, tem snad neublizite
Je to strasne jednoduche: Vezmete kone, date na nej postroj. Vezmete sedak, a obleknete si ho. (Vsimnete si jistych podobnosti v naksirovani). Postranicemi protahnete lano, to na konci svazete. Vasemu koni by nemelo vadit ze jsou bocnice tezne u sebe, jestli jo, zkuste jinyho kone. Lano dvojite protahnete osmou (jako pro slanovani), a chytnete treba do prave ruky. Do leve ruky date oprate a muzete jet... V pripade padu pustite pravou ruku, lano projede osmickou, a podrzite oprate; kun nejspis zastavi. Jestli se ptate jak ridit... no tak to skoro nejde. Oprate se pletou v jedny ruce, takze jakoukoliv zatacku je potreba pripravovat dlouho dopredu ("je tohle prava nebo leva?"). Brzdeni taky moc nefunguje, nejlepsi je aby kone nekdo chytil u huby :-), jinak trochu funguje zacit pluzit aby kun aspon neco citil.
A pak ze to s bezkama nejde... Jde, i kdyz se sjezdovkama by to asi slo lip. Kone hodneho jsme nesehnali (presneji na Mikyho nebyl chomout), tak jsme vzali aspon Mateje, coz je sice hrebec, ale zato prijemne malej. Kdyz jsme mu davali postroj tak postavil svicku jenom dvakrat... Chvili jsem jel jenom za oprate, a to se mi prilis nelibilo, ale nakonec jsem vzdycky zastavil. Nejlepsi for se mu poved' s Petrou kterou nejdriv povalil prudkou zatackou (domu) a pak dvakrat obehnul (a tim dokonale svazal). Jen lituju ze jsem to nevidel cely ;-). Bohuzel jsem nechal doma fotak, takze akci budem muset nekdy zopakovat.
Nemyslel bych si ze se da zapadnout do zaveji v pulce brezna par
kilaku od Prahy... Ale stalo se mi to. Na 1m40 vysoky kobylce jsem se
obcas nohama dotykal zeme. A ten snih na celenku si tam ta kobyla dala
sama... A obavam se ze i vim kdy.
Ten konik se ale ma, dali mu na spani polstarek... (no, ne tak uplne, jeste vcera byl hrebec).
Zda se ze labute jsou po zime obzvlast hladovy a tim padem obzvlast ochotny pozovat pred fotakem; toho se proste nedalo nevyuzit. Uplne suchy rohliky nejsou uplne vhodny, labute to neukousnou... zas se da rohlik podrzet v ruce a labut se ho potom snazi hoblovat ;-). Priste si s sebou snad vezmu nejakej klacek, protoze aspon tyhle labute se vubec nebali, a co kdyby si priste chteli vzit rohliky nasilim...
Ze je v okoli zernovky spousta vysoky zvere jsem vedel. Ze se k ni da v sedle dostat celkem blyzko (kdyz je clovek ticho etc) jsem taky vedel. Jenze ja sedlo nemel (kobylu nastesti jo ;-) a s Rolfem jsme docela kecali; takze me prekvapilo ze na poli celkem nedaleko stoji srnecek, a zere.
Zalitoval jsem ze nemam fotak, a jel k nemu bliz, ze si ho aspon prohlidnu nez utece. Jenze on neutek. Sakra tady je neco spatne, nemuze mit vzteklinu? (Nemuze, je bylozravec, ale to jsme se dozvedeli az vecer). Nasledoval telefonat veterinarce ("aha, no von stoji na vojtesce, tak to je priotravenej, to je jasny; no bud se z toho dostane nebo ne...")
Dostal jsem skvelej napad ze srneckovi pomuzem, a aspon ho vyzenem s ty vojtesky. Byl malej, a celkem roztomilej... [Az priste dostanu podobne skvelej napad, doufam ze mi ho nekdo rozmluvi...] Kobyla se chovala statecne; srnecek bohuzel taky. Misto aby zacal zdrhat pryc, tak po nas proste vystartoval. Ja mel pocit ze se chce od kobyly napit, ale jeho vyceneny zuby tomu pry moc nenasvedcovaly. Nasledovalo co nasledovat muselo, srnecek mel stesti ze kobylka neni moc velka, neni moc okovana, a nemela dost mista, aby se poradne naprahla.
Tady by mohla story koncit, jenze srnecek mel ten den vic stesti nez rozumu. Kdyz jsme se vraceli pres pole, jela po polnacce skodovka ("a sakra, majitel pole, a zastavuje..."), jenze ona zastavila o kus dal a nejevila o nas zajem. Zato majitel zacal vytahovat z kufru pusku... Zeptali jsme se ho jestli jde pro toho srnecka, ale on zrejme o nicem nevedel... Takze jsme ho dovedli bliz. Ted uz jsem od srnecka drzel uctivy odstup, zato myslivec k nemu proste prisel a zacal ho hladit. (A ten potvorak mrnavej se nechal...)
Ja myslim ze titulek rika tak nejak vsechno. Jen ta potvurka pockala az kaceny odstartujou a lekla se az za chvili... Priste dostane madla.
A mozna by to jeste lip slo na elektrickym kole...
Cerny Most 0:00 Dolni Pocernice 0:15 3.0 Bechovice 0:23 5.3 (nejezdit po modry pres Doubek!) Kolodeje 0:50 11.4 Sibrina Slustice 1:20 17.9 Brezi 1:35 20.5 Babice Zernovka 2:04 25.8
Zpet to jde jeste lip; nejlepe s pouzitim vlaku. Ze Zernovky do Uval je to dolu z kopce... (No, jeste lip by to slo kdyby mi poradne fungovalo svetlo na kole :-).
Zernovka 0:00 Uvaly 0:45 12.7 Klanovice 1:10 18.3
Jde vystoupit treba v dolnich pocernicich:
Dolni Pocernice 0:00 Cerny Most 0:25 3.7
