Kronika Labáků s Qačkou

Motto: Ještě neusnoouuuu...

Chtělo by se to opět sejít, ale vypádá to bledě, mohou jen tři z pěti. Zachránil nás HR manager týmu Kontrola jízdenek (psssst! prý ještě neví, že se mu tak říká!), který při doplňování jejich týmu sehnal tolik kandidátů, že zbylo i na nás. Moc děkujeme! Díky němu jsme získali na poslední chvíli do týmu Tomáše a mohli jsme vyrazit alespoň ve čtyřech vstříc dobrodružství s názvem

Bedna 2010

Začali jsme tradičně nad Bednářskými listy. Jak jsme se po hře dozvěděli, odhadlili jsme i správně šifru v nich, ale překlepů bylo letos v Listech moc, tak se šifru rozluštit nepodařilo. Škoda, protože byla moooc pěkná. Zadní strana Listů pak připomínala spíše servery jako rodina.cz. Bavili jsme se náramně, chybělo už jen použití u maminek tolik oblíbeného množného čísla. (A:"Tak co jsi dnes dělala, Maruško?" M:"Ale, papkali jsme, pak nás bolelo bříško a měli jsme průjmíček..." A:"Oba?!") Uprostřed smíchu jsme nezapomněli dohodnout sraz - samozřejmě u porodnice.

Start!

Pochopitelné jsme s místem srazu vůbec nebyli originální. Startovní pole bylo rozděleno na Karlovo náměstí, plácek u Apolináře a roztroušené týmy. První dvě skupiny, pošťouchnuté pokaždé někým aktivním, vzorně spolupracovaly, a tak individualisté chtiví obchodu 1:1 brzy zjistili, že by prodělali kalhoty. Výsledkem byla spolupráce všech se všemi, výborná amosféra a dobrá seznamovačka. Týmy se tak i rozprostřely poměrně dobře do rozumného časového intervalu.

Jaké proto bylo naše překvapení, když orgové vymysleli, že se už jednou rozprostřené týmy zase shluknou a mají za úkol užit si Dětský den na Vyšehradě! Některé týmy to nesly celkem těžce, nám to nevadilo a jediná starost (jak proboha v takovém davu najdeme soupeře?) se ukázala býti bezpředmětnou. Když jsme prohráli, oslovili jsme další poražené, a když jsme vyhráli, oslovili jsme někoho z vítězů, jestli s námi nechce přejít na další hru. Prosté a účinné, neměli jsme jediný prostoj. Jenom mně osobně (Milan) přišlo líto, jak dlouho to celé trvá. Čas před ranní krizí se nám krátil každým okamžikem. Skončili jsme těsně předtím než bych začal být nervózní. Ale užili jsme si to. I ballma byla dobrá, bylo zábavné hrát na kulovém plánu. A aby toho nebylo málo, druhá šifra byla průchoďačka. Díky autorovi za návodné grafické zpracování! Tak že by nakonec dobrý start?

Nejdelší trojka mého života

Plni naděje jsme dorazili k hospůdce se dvěma (vnitřními) stoly a cca čtyřiceti šifraři všude kolem luštící trojku. A přicházeli další a další. To nás nejdřív překvapilo, protože jsme hned viděli, co s tím: rozstříhat a slepit k sobě významově patřící dvojice na hranách (např.: hvězdář-obloha) ještě nebyl správný nápad, ale okamžitě poté jsme si všimli slov v rozích a jejich jednoznačného přepisu na písmenka. Následovala ruční práce a váhání nad nepřesně padnoucími dílky. Proboha proč to nevytiskli přesně? Uf. Konečně slepeno. Procházejícímu Matějčíkovi jsme hrdě hlásili, že už jsme "skoro u konce". Usmíval se jako někdo, kdo ví víc o zkaženosti světa než my, nezkušená mládež.

A my v zápětí pochopili. Nápady se synonymy a otáčením podle šipek jsme měli, ale každý zvlášť a do toho ještě matoucí nápověda od orgů. Přelepovat celou skládačku na florbalák se nám nechtělo, ale podobnosti tvarů dílků a plánku Ballmy si nešlo nevšimnout. Takže jsme si na vajíčku (jak jsme slepenec pojmenovali) označili hrany chybějící na plánku Ballmy a dumali nad poskládáním tajenky ze slov u nich. Přišlo nám to hodně neelegantní, ale nápověda je nápověda, že... Po krátkém čase Luboš navrhl, abychom se přesunuli k němu domů, že nám to v teple půjde lépe. Měl pravdu, bylo nám tam jako v pokojíčku. Luboš nám uvařil špagety a čaj, probrali jsme společně všechny dosavadní nápady, zavrhli proklatou Ballmu, otočili slova podle šipek, nahradili synonymy, zajásali, zapsali do středu každé stěny společné písmeno a... ...a zakleli. Text nic nedával. Že by trojvrstvá šifra na trojce? To zní fakt šíleně, ne? Čtvrt hodiny na to došla záchranná SMS a my zjistili nejen polohu další šifry, ale i že jsme se v pořadí téměř nepropadli. Aha. Sbalili jsme vajíčko do batohu a vyrazili jsme.

Nápor na nervy pokračuje

Zatímco u trojky bychom se mohli vymlouvat trošku na orgy, že to přehnali a nápovědou akorát vnesli zmatky, zákys na čtyřce byl jen a pouze naším dílem. Otázek typu ano-ne jsme si všimli okamžitě, ale klíč k určení kladných a záporných jsme ne a ne a nemohli najít. Nápovědu jsme si mylně vyložili jako pouhé potvrzení toho, že máme hledat kladně zodpověditelné otázky. A tápali jsme dál. Zkoušeli jsme všechno možné, ale jednoduchou skrývačku jsme nečekali. Obzvlášť po trojce. Ale bylo to tak: stáli jsme na čtyřce a měli už druhou záchrannou SMS - není to na ručník? A to jsme se všichni snažili usilovně nemyslet na to, že jsme navíc tým tradičně se neumějící vypořádat s ranní krizí!

Poslední šance: do nebíčka nebo do peklíčka?

Díky nové posile Tomášovi jsme aspoň získávali na přesunech. Cesta přes barandovský most v noci měla svoje kouzlo. Vůbec jsem netušil, že v tom betonovém monstru je místo i pro pěší. U tramvajové zastávky zapátráme ve křoví. Tak co to bude teď? Hele, tečky. Celkem pravidelně. Binární strom. Morseovka. VYTKUDAI HAKSNYLO. Je to jasné, jdeme! Nálada stoupá. Jenom si děláme srandu, že náš záznam úspěšnosti na letošní Bedně je také zralý na binární zápis...

Cestami bez názvů ulic jsme došli kamsi pod most, kde jen Tomáš a orgové tušili cokoli názvu Holýnská. Ale šifra tam byla. A jaká!!! Nejkrásnější šifra letošní Bedny! Vzpruha pro unavené šifraře uprostřed noci. Balzám na ospalou hlavu. Protahovací i posilovací cvičení bránice. Celý tým se chechtá a vůbec nechce vyrazit dál, i když už víme dávno kam. Dolušťujeme, co ještě jde, protože každá asociace je nová a nová legrace. Nesedí nám "cihly sítě", omylem dekódované na "oka" místo "vlákna". Ale komu by to v takové atmosféře vadilo?

mírně osobní vložka

Veselé mysli jdem, na kopeček vylezem. Šifru tam najdeme, veselé mysli jsme. Šifru si prohlédnem, veselé mysli ješte jsme, nápady máme. Jen tu něco nehraje, zvolna usínáme...

Po chvilce společného luštění už odolávám pokušení usnout snad jen já (Tomáše si teď nevybavuji) a tečky mi skálopevně odolávají. Ostatní týmy jsou dávno pryč a pracně získaná nálada postupně klesá. V zápalu boje zapomínám na jednoduchost a posílám do boje po vzoru hrdinů Trurla a Klapaciuse derivace i integrály, tenzory, vektory i Hektora. Jak ten chudák štěkal a také nic nezmohl! Přidal jsem rovnice diferenciální i obyčejné, ale nic to nebylo platné. A čelovka už přestává být potřeba, ptáčkové zpívají a nic. Vůbec nic neplatí na ty zaoblené mrchy!

Jen počkejte! Tomáš doběhne pro šifru proti trudnomyslnosti a zbavíme se vás nadobro! Ale kdepak. Stejně jako loni i letos to vypadá spíš na šifru přinášející trudnomyslnost. Co s tolika jazyky, když některé ani nemají v druhém sloupci žádnou osobnost toho národa? Nevěda nic lepšího, přečetl jsem ten runový nápis. Nepomohl. A ty mrchy tečkovaté se mi snad musely koukat přes rameno, že se zase začly takhle smát! Luboš navrhuje ústup do postelí. Pomalu a ne moc ochotně začínáme souhlasit. Tečky tancují vítězný tanec. Když tu Luboš se stejným klidem prohlásí: "Leda že... Na ta bílá místa mezi tečkami už jste koukali?". A v tu chvíli jsem na tom já i tečky úplně stejně. Krve by se v nás nedořezal. V těch mrchách proto, že žádnou nemají. A ve mně proto, že to je šifra, kterou jsem před dvěma lety sám vymyslel. Co jsem si myslel o své inteligenci, to ani nechtějte vědět. Jediná klika, že jsme na osmičku startovali do kopečka. Vystřelil jsem jak raketa, abych ten vztek ze sebe aspoň vyběhal.

Pokus o návrat k objektivní reportáži

Horní cesta byla pěkná, užili jsme si jak cestu, tak to, že byla po rovině. Vyzvedli jsme si šifru, posadili se na lavičku a začli přemýšlet, co s ASDK, NETA a dalšími čtveřicemi. Po chvíli nápadů a začátku sepisování frekvenční analýzy písmenek pro změnu usínáme všichni, včetně mě. Já se slovy: "tyhle divné nečeské čtveřice mi něco připomínají..."

Když se po nějaké dobé napůl vzbudím, vidím, že spíme všichni. To mě vyburcuje: přeci se neprobudíme v jednu tady na lavičce, dávno po Bedně? Beru si zadání a v tu chvíli mi bleskne: ty čtveřice jsou strašně podobné těm nečeským slovům v křížovkách uváděným jako "pomůcky". Takže křížovka to je! Začnu skládat a první čtverec 4x4 je za chvilku. Volám na ostatní. S Tomášem dáváme další dva čtverce a ty sedí každý jednou hranou do toho prvního. Vybaví se mi zasouvání počítačových karet. Bude to krychlička! Jde to jak po másle. Na závěr není co jiného číst než rohy nebo tělesové úhlopříčky. Martina přečte tajenku, budíme Luboše a vyrážíme!

Na devítku docházíme tak, že nám je jasné, jak malou šanci máme na to ji stihnout i s přesunem na desítku. Ale zkusíme to. Navíc to hlavní už jsme splnili: "zaknihovali" jsme povedenou osmičku a prošli jsme se vrchem Prokopského údolí, což je nádhera nad nádheru. Nikdy jsem nebyl na vrchu, pokaždé jen dole na té jediné cestě. A tak jsem na tu krásu jen nevěřícně zíral: tohle že je Praha? Bednáři, díky za rozšíření obzorů!

Šifra pak vypadala nevinně: lomená čára s puntíky v lomech a kolem jednoho puntíku směrová růžice a písmena SVJZ. Růžice i písmena na ní byly různě natočené. Jasná nápověda! Tak ostatní vyndali úhloměry a pravítka a začli přenášet lomenou čáru na mapu, vypisovat úhly a délky atp. Tentokrát jsem usnul já.

Když mě vzbudili, poslali jsme vzdávací SMS a jeli domů. Evidentně potřeba postele byla tentokrát větší než touha vidět cíl. Když jsem se pak po hře dozvěděl, že jsme na devítce neměli šanci vůbec žádnou, protože jsme neměli popsaný florbalový míček (šifra vůbec nebyla mapová ani úhlová, natočení písmenek a růžice bylo jen matoucí), tak mě bylo líto našeho týmu, jakou dobu se tam mořili bez jakékoliv naděje na úspěch.

Epilog

Z letošní Bedny mám smíšené pocity. Pěkné nápady, bezvadná organizace, krásná trasa. To všechno bylo moc hezké. Jenže ten nádherný pocit z loňska, ta euforie že jsme právě zažili něco výjimečného, to se ne a ne dostavit. Jak to? Jak je možné že ani nikoho nenapadlo se ostatních zeptat, jestli nejedeme se podívat do cíle, když jsme na to měli ještě čas? Jak to, že se všichni tváří jak po noční směně v továrně?

Dovolím si trošku osobní spekulace. Spousta lidí byla loni nejen ve hře ale i mnoho dní po ní až nekriticky nadšená Bedničkou. Já samozřejmě na hře také, ale pak, jako spoluorganizátor různých her, jsem se to snažil analyzovat a vzít si z toho poučení i pro sebe: co udělalo tak dobrou náladu? Tři akcelerometry? Kdepak! Letošní ročník jasně dokázal to, co celý rok tvrdím: Bednička byla pěkná, ale to kouzlo tehdy udělali orgové, ne pípací krabka. A my jsme tehdy jen krásně (a rádi) tomu kouzlu podlehli. Spočívalo v promyšlené dramaturgii. Dostali jsme právě jeden artefakt, ten jsme si hned a všichni odzkoušeli (ne jen část týmů) a po té zkoušce jsme dostali návod, ze kterého bylo zřejmé, že nás tento artefakt bude provázet celou hrou. V průběhu hry se pak Bednička poměrně pravidelně připomínala ve vedlejších úložkách. Když pak přišlo na Bedničku i v hlavní šifře, už to nikoho nepřekvapilo. A ještě Bednička měla tolik možností, že jsme je mohli objevovat postupně během hry. A co je účastníkům šifrovaček bližší než postupné objevování tajemství?

Letos nebyla dramaturgie tak dokonalá. Na začátku jsme dostali špunty, míček, hlavolam a 4 strany A4 hustě popsané pravidly. Nic nenaznačovalo výlučnost míčku, naopak vše ukazovalo na hlavolam. Míček byl do trojky zakomponovaný nešťastně (dala se snadno řešit i bez něj), vedlejší úlohy byly pro hlavolam, míček se nikdy nepřipomněl. Na devítce pak byl potřeba míček popsaný řešením trojky, kterou většina týmů buď nevyřešila vůbec nebo bez míčku. Navíc grafické zpracování devítky naznačovalo velmi vehementně použití orgy doporučovaného úhloměru. A zamýšlená vazba (písmena SVJZ kolem "pólu" míčku) kolidovala se slovy sever, západ na stejném míčku. Kde se navíc nahrazovala anglickými a ne českými zkratkami. Prostě překombinované. Naopak hlavolam byl neuvěřitelně málo využitý. Vždyť byl vlastně jen na to, aby se místo jedné šifry poměrně suchým a technickým způsobem otestovalo řešení třech wintertime úloh. To je hodně málo a navíc to než hraním si zavání ABCD testy ve škole.

Druhý problém letos vidím v míře otestování hry. Tolik překlepů v hlavním článku Listů jsem ještě nikdy neviděl (chybný zápis čísla v E notaci, o tři řády špatně měřítko, chyba v desetinné čárce jedné velikosti znemožňující vyluštit jedinou šifru Listů). Nezvládnutý nápor na registraci, nedomyšlená ballma (možnost patu), matoucí nápověda na trojce, evidentně neotestovaná závislost 9-3, podle mých informací netestoval nikdo pořádně ani poslední šifru...

Ale byla by škoda, kdyby letošní Bedna vyzněla negativně. Vždyť jsme si prošli nádhernou trasu, přese všechno trojka byla velmi zajímavá šifra (sama o sobě), čtyřka byla náš problém, ne orgů. Naopak mnoha týmům se velmi líbila, byla vtipná. Planetky mají nápad, LISP byl přenádherný a hlavně hravý a vtipný! Krychlička byla nejen pěkná, ale evidentně i otestovaná a vypiplaná šifra. Organizace klapala Bednářsky perfektně. Když se člověk (párkrát) vyspí, uvědomí si, na jaké akci byl a jak moc se těšíme zase příště!

Za Labáky s Qačkou sepsal MilanV.