Kronika Labáků s Qačkou

Motto: Ve znamení houpačky

Hned po Krůtě bylo jasné, že chceme na Krtčí noru. Ostatní ji považují za tradiční a my ji přitom ještě neznáme. Navíc jsme ze všech možných stran slýchali pozitivní reference na kvalitu šifer. Stránky vypadaly zajímavě, ale o letošní hře pořád nic, jen v Kalendáři byla zmínka. Pak už byly i informace, ale zase na střídačku motivovaly (Moravský kras, precizní příprava, zkušenosti) a odrazovaly (tolik zákazů a výhrůžek na stránkách šifrovačky jsem ještě neviděl). S lidmi do týmu to byla stejná houpačka: hra vypadala lákavě, že chtěl jet každý, ale nakonec jsme z Prahy vyrazili jen tři, protože se postupně objevilo tolik akcí na stejný víkend, že jsme málem skončili bez týmu. Takže ano: po všech stránkách houpačka. Taková byla pro nás

Krtčí norou 2009

V pátek večer jsme se ve třech shromáždili v Brně u Slávka doma a jak už to tak u nich bývá, obdrželi jsme podporu, jakou jinde těžko najdeme: nejen občerstvení a vlídné přijetí na přespání (zdůrazňuji proto, že tentokrát měli úplně jiné starosti, Slávek vstával kolem páté), ale i čtvrtého člena týmu! Slávek junior se k nám na poslední chvíli přidal a hned začalo vypadat všechno růžověji.

Ráno jsme v pohodě dorazili na proklamovaný jediný orgy posvěcený vlak a bavili jsme se neuvěřitelnými výroky průvodčí. V Adamově pohoda pokračovala - orgy obávaný zmatek na příjezdu se nekonal, všechno bylo tak perfektně zmáknuté, že jsme ani nevěděli jak a už jsme byli bez cílových zavazadel a úspěšně registrovaní. No a první šifra nebylo nic jiného než skupinové popadání se smíchy za břicho. A také, opět, perfektní zmáknutí davu: všichni viděli, nikdo nikoho nezdržoval. Asi si hodně dlouho budeme všichni pamatovat "En ten teaky" :-)

První zhoupnutí

Paradoxně výstupem do kopce k první terénní šifře jsme se na houpačce dostali dolů. První dvě zastávky ve znamení front, důrazu orgů na formulář a zkoušení z minulé šifry. To jako vážně věří, že jsme sem přijeli podvádět? Nebo vyplňovat formuláře? Ach jo. Naštěstí ostatní členové týmu jsou proti takovéto depce odolnější, a tak šifry frontálně vystojí. Komedie pokračovala, když luštění (dá-li se tomu tak vůbec říkat) bylo jen podobně dlouhé jako ta fronta. Dvojka zcela a trojka až po získání druhé půlky zadání z časové nápovědy. (V původním nebylo o barvách ani dírkách jediné slovo.) Vlastně to ani nebyly šifry: když bylo zadání kompletní, tak jsme jednoduše udělali, co říkalo, a bylo. Alespoň jsme se v pohodovém tempu stihli podruhé nasnídat.

Opět klušeme, abychom stáli co možná nejkratší frontu. Tentokrát má ale smysl: pro zadání se leze do úzké jeskyně. A získané zadání nás přímo pohladí po duši: konečně šifra! Pro jistotu okamžitě rozlepujeme nápovědu, abychom se ujistili, že tentokrát tam nebude druhá půlka zadání měnící pojetí úkolu. Je to dobré, nápověda nás jen ujistila v tom, že jsme to mysleli dobře. Kreslíme rastry 4x4, Martina zdůrazňuje použití "jen černých políček" a MilanB připomíná, že kdyby to byl Braile, tak ta levá hromádka označuje pozici (1,1). MilanV podle všeho toho už rovnou označuje písmenka, Martina čte a pak už jen přemýšlíme, co za šifru je Ovarium. Za chvilku se už bavíme představou, jak by se nám orgové smáli, kdybychom se jich na to telefonovali zeptat.

Opět vysíláme klusající předsunutou hlídku na stání ve frontě. Zapisujeme řešení nešifry a dostáváme z legrace vynadáno od Martiny, že kdybychom psali jen krapátko rychleji, tak si nemusela vůbec sedat. Skutečnost, že na následující šestce nevidíme z Pomocné školy pouze hodně vychladlé stopy v trávě, ale celý jejich tým in natura, potvrzuje Martininu teorii, že doteď mohly týmy získat čas tak maximálně kursem rychlopsaní. Obava, že by Pohoda byla pokračováním tohoto trendu, nás žene vpřed v úsilí s kostičkou. MUSÍME se dostat na Výzvu! MilanB se Slávkem téměř okamžitě nacházejí mezitajenku, ale s jejím výkladem si nejsme vůbec jisti. Věrni (generalizovanému) heslu "stříhám, až když jsem si opravdu jist" se bojíme kostičku otevřít, a tak zkoušíme najít algoritmus po povrchu a zamrzáme na celkem dvě hodiny. Pomocná škola nám mezitím odešla, a to je dobré znamení, že se hra dostává do normálních kolejí. V rámci odpočinku od kostky MilanB s Martinou věnují dvě minutky jablíčkům z Pohody, aby na zbytek týmu nezbylo k luštění už ani to. Jen nás to utvrdilo v názoru, že víme, kam určitě nechceme. Ale co s tou kostkou?

Druhé zhoupnutí

MilanV velí k přesunu na jiné stanoviště a po cestě si na hlavě zapíná čelovku, aby se nám už konečně rozsvítilo. Pomohlo to! Ale Slávkovi :-) Konečně se našel někdo, kdo se odhodlal kostku rozlepit a při pohledu na zrcadlovou folii má Slávek řešení za pár minut. Legrace je, že MilanV ho ve stejnou dobu měl už z části vyscrabblené hrubou silou (zoufalstvi je holt zoufalství). Zrychlujeme i do kopce, jak se nemůžeme dočkat další Výzvy.

Zaráží nás organizátor s otázkou na řešení kostky. MilanB zkouší odpovědět s humorem, ale orgův výraz hrající (pravděpodobně záměrně) inteligenci průměrného celníka dává tušit, jaký úkol dostal a že ve službě se humor nepěstuje. Tak holt MilanV rychle uklidňuje situaci formální odpovědí, ale neopomene si za to do orga dvakrát rýpnout. Prostě nějak špatně zkousáváme to permanentní podezření z podvádění. Někdo musel orgy minulé KN strašně naštvat, že tohle zavedli. (Pozn. MilanaV.: z tohoto důvodu bych chtěl orgy poznat někdy, když ve službě nejsou...) Naštěstí už za pár vteřin na to nemyslíme, protože se věnujeme šipečkám. Poznamenaní Bednou jsme jasně přesvědčeni, že máme pokračovat s kostičkou. Z této slepé uličky nás vysvobozuje až po chvíli příchozí Martina. Pak už to jde jak na drátkách: spolupráce celého týmu dává řešení a odcházíme z asi nejhezčí šifry dne dolů do Olomučan.

Třetí zhoupnutí

Trošku nás straší provoz v Olomučanech, a tak se uchylujeme na kopec dál od silnice. Bohužel, kopce se nezalekla ani krize a plíživě dorazila s námi a zcela spravedlivě nás zasedla všechny bez rozdílu. V zásadě jsme se nebyli schopni odtrhnout od první myšlenky, že jde o popis míst v mapě. A tak nezbývalo, než rychle vzít telefonickou nápovědu, abychom do večera ještě něco stihli. Co nejrychleji to ženeme ke studánce, ale stejně nám krátce po získání šifry začne rapidně ubývat světlo. Snažíme se nenechat se zmást vtipným textem jako minule a postupně rozebíráme všechny možnosti, kam by se dalo ukrýt řešení. MilanB si v rámci toho uvědomí, kdo byl ten ruský ředitel gymnázia z minulé šifry. Auuu! Naštěstí se nemáme čas trápit se starými problémy, protože MilanV si všímá nelogičnosti pořadí vět v současné šifře a následně MilanB řeší jak mezitajenku tak tajenku. Až nám zase bude někdo vykládat o výhodách top postingu, tak víme, co mu máme ukázat!

Poslední zhoupnutí

Cesta temným lesem z kopce od studánky byla výborný adrenalinový sport. Krásně se nám šlapalo i dál, ale přeci jenom na Nový hrad to nebylo úplně blízko, a tak nám na sudoku nezbylo moc času. Do "zavíračky" dalšího stanoviště nám zbývalo méně času než bychom pravděpodobně potřebovali na prostý pěší přesun tam, takže jsme to brali více méně cvičně. Nápis SUDOKU byl dílem okamžiku, i jsme si všimli, že jeho písmena jsou na pozicích správně vyluštěného sudoku o šesti znacích, ale pak jsme se už dál nedostali. Lákavá myšlenka, že velký obdélník by pomocí Brailova písma přesně pasoval na zadané sudoku, k cíli nevedla a další nápady jsme už nestihli dopracovat.

Tak závěrečný seběh do Adamova, "romantická" cesta podél nekonečných betonových zdí starých továren a šup do cílové tělocvičny. Tam nás orgyně ještě naposledy potrápily s vyplňováním bodového formuláře a bylo hotovo. Naposledy se houpačka zhoupla, když jsme viděli a slyšeli postup řešení sudoku a pochopili jsme, jaké jsme měli štěstí, že jsme na něm mohli zkysnout jen tak krátce. To nebylo v silách člověka z masa a kostí a nápověda z rozhledny (i kdybychom ji měli) také nepomohla.

Po výstupu z houpačky

Pocity jsou takové rozpačité, jak už to z houpačky bývá. V první řadě samozřejmě zvítězila únava a všichni se rozprchli k jídlu, pití a na pokec se znovu nalezenými kamarády. I teď, s mírným odstupem, je těžké nějak hodnotit. Samozřejmě, u houpačky je výhoda, že tím spodkem pokaždé člověk profrčí tak rychle, že si pamatuje jen jak byl nahoře :-) A tak v nás zůstávají hlavně dojmy jako perfektní organizace všech věcí kolem hry (pohoda na startu, odvoz bagáže do cíle, přespání a jídlo v cíli). To je úžasný komfort. Dále všechny pěkné šifry: krtčí hromádky, kostka, šaltpáka, e-diskuse. I ten Mendělejev, i když jsme na něj nepřišli. Celkově pak zřetelná snaha o pestrost, aby všechny zastávky nebyly jen o papírovém zadání morseovky. No a samozřejmě pěkná procházka Moravským krasem. Už se těšíme na příští ročník a doufáme, že letos byli na orgy všichni hodní a oni budou příští rok za to více v pohodě a méně byrokratičtí.

Za Labáky s Qačkou sepsal MilanV.