Kronika Labáků s Qačkou

Motto: Ještě jednu Bednu bych si dal!

Po Bedně jsme byli příjemně nažhavení, že by byla škoda nezkusit ještě před prázdninami nějakou další šifrovačku. Navíc náš výkon na Bedně rozhodně na bednu nestačil, a tak máme dost důvodů trénovat. Jen vybrat šifrovačku s pěknými šiframi - zkusili jsme to podle webových prezentací, resp. podle stylu šifer z minulých let. Výběr vyhrála jedna nám zatím neznámá, ale pěkně logicky vypadající šifrovačka v Brně. A navíc - už ten název!

Krutá krůta 2009

Jasný seznam úkolů: zjistit, kdo by mohl jet, zaregistrovat tým, projít pečlivěji loňské kruté šifry, posbírat se, natěšit se, koupit dobroty na cestu.

Bohužel, zadrhli jsme se hned na bodě jedna, protože ani MilanB ani Pavel ten víkend nemůžou a rázem se cítíme oslabení jak po neštovicích chycených v dospělosti. Zachrání nás Martina, která sežene nejen fajn čtvrtého člena týmu, ale zároveň s ním i přespání v Brně. Tím pádem nás už nezaskočí ani krutě časný start ani obsazenost autobusu Student Agency v 5.15 ráno. Pojedeme pěkně večer a přespíme u Slávka. Jak se nám jeho přehled, klid, znalosti Brna a podpora celé jeho rodiny budou hodit, to teprve zjistíme. Vyrážíme!

Město šalin vás vítá

Já jedu s Lubošem z Prahy, Student Agency nás v pořádku vyklápí přímo do náruče trpělivě čekající Martiny a společně jdeme hledat náměstí, kde Slávek prý dělá cosi se svíčkama. Nebo víčkama? Už z těch šifrovaček začínáme profesionálně deformovatět. Žádná šifrovačka! Blbnutí s doopravdickými svíčkami přímo na náměstí. Vypadá to úžasně. Po shlédnutí lítého boje se vydáváme ke Slávkovi domů a seznamujeme se s jeho ženou a synem. Nejen že dostáváme ČAJ (tím myslím poctivý čtyřdecák) a pohoštění, ale ještě společně hodíme pokec o šifrovačkách (samozřejmě nelze nevzpomenout kouzelnou osmičku z letošní Bedny a citáty z ní jako Všude zadek o dvou půlkách) a řežeme Kruté pexeso. Tato společenská záležitost nám má později zachránit naše krutě ohrožené krky, ale to teď ještě netušíme. Zatím jen nevinně mudrujeme na téma proč jsou od některých písmen abecedy tři kartičky a od ostatních jen dvě. Pak už jdeme raději aspoň na pár hodin spát, slovy Milana "Ať dojdeme aspoň na čtyřku.". Jak prorocká slova to jsou, se ukáže za pár hodin...

Kudy se ti slepci motaj'?

Je ráno. Vstávat a cvičit! Start je v moc pěkném Tyršově sadu, kde se každý týden hraje frisbee. Registrace je přímo u záhonu kytiček se slepeckými popisy, takže tušíme (už od předchozího večera od Slávka), že první šifra bude Braille. Poctivě a férově zásobujeme orgy dobrotami: Luboš donesl pytlík želatinových medvídků a každý z orgů si může vybrat medvídka své oblíbené barvy. Chudáci Kruťáci, mají tolik práce s registrací, že nestíhají ani klást odpor proti našim skromným zásobám úplatků. Vysvobozuje je Martina s pytlíkem perníčků, přímo z Pardubic.

Zazněl gong. Nadskočili jsme :-) A jdeme na to: otevřít obálku, koukneme na to, hodíme brailla a valíme! Aha. Tak rychle to nepůjde. Nejpozději čtvrtá šestice teček končí mimo známou abecedu a ty tři předtím nedávají o moc víc smyslu. Zkoušíme to zleva, zprava. Nic. V zoufalstvi přemýšlíme i nad mottem, i když z internetového archívu víme, že to může být někdy hodně zavádějící ("nejlepší přítel člověka na dopravním prostředku" jako loňská nápověda na tvrdé a měkké souhlásky nás brzdí v nadšení). V ještě větším zoufalství zkoušíme i jiné možnosti než Braille, což je samozřejmě u šifry čítajíci nula písmen a evidentně obsahující patterny po šesticích spíš cesta do záhuby. Naštěstí nápověda nás utvrzuje v Braillovi, a tak Slávek navrhuje přesun do jejich oddílové klubovny, kde se tomu v klidu a suchu pokusíme přijít na kloub. Systematicky projdeme všechny možnosti mapování šestice na šestici, až Martina hlásí první správná písmena. Z radosti z úspěchu Milan scrabblí řešení, čímž šetříme sekundy, abychom v zápětí hledáním špatného tisu a poctivým čtením skutečného řešení ztratili minuty. Poučení z krizového vývoje jak vyšité.

Zpátky ve hře? Ne až tak. Jakže to bylo s tou předpovědí?

Hledáme místo, kam si sednout s dvojkou. Luboš po cestě luští morseovkový strom. Milan s Martinou luští zbytek. Slávek ví, kudy k chladící věži. Zkrátka vážně nechápu, proč tolik času ztrácíme rozbalováním a sbalováním karimatky :-) Poklusem, ať máme ještě šanci někam dojít!

Nadšení nás postupně (a potupně) přechází. Spíše by se dalo říci, s ohledem na místo šifry, že vychládá. Improvizovaná fotka se spoustou nadávek kolem jakože našich postaviček, motto poukazující na šaty člověka a panáčci a panenka pokryti čtverečkovanou sítí tak šikovně, že se do nejmíň poloviny okýnek nedá nic napsat. Co to, k čertu, může být? Zkoušíme snad všechno: řadit nadávky, brát z nich různá písmena, posouvat v abecedě... Všímáme si častých O i toho, že kroužek ve slově lůzři vypadá přesně jako O v těch ostatních nadávkách. Dokonce si Luboš všímá i toho, že mřížky na těch šatech jako kdyby na sebe navazovaly. Milan přemýšlí, proč má tahle šifra jiný rozměr papíru (ale nahlas to neřekne. Chyba!) Stačí to jen dát všechno dohromady. Tedy stačilo by. Nedali jsme. Ani s nápovědou. Posíláme potupný DEAD. A aby toho nebylo málo, neumíme vyluštit ani ten! Prostě zákys jak má být. Jak že to bylo s tím sýčkováním o čtyřce? Navíc na tak romantickém místě jak jen rozbahněný násep nad výpadovkou vedle zkrachovalého průmyslového areálu umí být. Nakonec se jako správní looseři uchylujeme k haloosi a míříme do Loosovy ulice. Cestou si aspoň děláme srandu, že _tam_ míří leda fakt lůzři. Jaké je naše překvapení...

Kam jsme to vlastně přišli? Do nebíčka nebo do peklíčka? Nebo ještě někam jinam?!

Hned na začátku ulice vidíme jiný hledající tým. To budou asi stejní zoufalci. Jenže pak potkáváme další. A pak jeden tým prokazatelně luštící nějakou novou šifru! To snad není možné! Takovou kliku? Navíc Luboš si vzpomněl na večerní partičku pexesa a docvaklo mu, co dělat s nápovědou DEAD. Tušíme šifru za každým rohem. Dělíme se. Půlka hledá v okolí hrubou silou, druhá luští nápovědu. Tak co? Je to tu?

Ouha. Není. Ale aspoň že je to kousek. A za chvilku se zase vrátíme, jestli je tady další šifra. Tak rychle! Jedna stanice autobusem, většina týmu rozbalí válečný stan, Milan si dá klusem kopeček dolů a nahoru a jdeme na to. Nějaké balónky, to musíme dát. Pak dohoníme ty týmy v Loosově, budeme v hlavním "pelotonu" a stihneme ještě něco odehrát. Přeci jsme tu Dé jedničku neabsolvovali kvůli dvěma šifrám. Opět: jasný plán a selhal. Milan se sice snaží upozornit na to, že šifra je tak řídká, že jasně musíme použít všechny informace - tedy polohu, jména, čísla a možná i směry balónků. Dokonce zazní i nápad, že to máme položit na nějakou mapu, když se to nedá jednoznačně číst po řádkách. DOKONCE Slávka napadne i to, že ten spodní balónek mu připomíná Modřice. Proč ZASE máme takový problém jenom poskládat nápady dohromady?! Navíc tady jsme určitě blízko.

Milanova druhá haloos a nečekaný obrat

Mísí se únava se zdravým naštváním a odhodláním. Milan zkouší podruhé za hru totální haluz. Koukne do plánu a kousek od Loosovy vidí ulici Majdalenky. To se k těm holčinám u balónků celkem hodí, ne? No, ne. Přiznejme si: tentokrát ani Milan nečekal, že by z toho něco bylo. Spíš to byla záminka se protáhnout a přijít na nové nápady. Ani jsme nijak nehledali, rovnou jsme si rozbalili plachtu na trávníku a dál píchali do balónků. Kolem šel přibližně pětiletý kluk s mámou. Ulicí se ozvalo: "Mami, oni jsou tu na dovolené?".

Tak nic. Dělíme se na zásobovací vůz mizející v Bille a četu luštící dnes už druhý DEAD. Kvízová otázka: co má Milan proti číslu 57005? Posilujeme se Top-topicem. Slávek si vybírá chvilku pro svůj jediný omyl v navigaci za celý den a bloudíme na trase jediné zastávky autobusu. To už by snad mohlo stačit, ne? Navíc, do Loosovy jsme se těšili, tak kdy už zapnout, když ne teď?! Jasan! Sednout! Křížovka! Dobré motto! Tak co?

Jména se jen sypou. Vpasováváme je do křížovky rychlostí hráčů scrabble. Zmola by nás sice všechny zaskočila, ale Slávka ne! Už rovnou diktuje postup na hřbitov. Během balení bagáže doluštíme východní bránu. Děláme si srandu, že to je dost málo jako úkol pro naše tři buzoly v týmu. Mizíme.

Trochu nás zdrží přestup a zároveň nás donutí uvědomit si, kolik je hodin. Jede nám to přesně v osm. Hořká pilulka. Před hrou jsme si říkali, jak bude dobré, když to bude jen přes den. Co bychom teď dali za noční etapu! No nic. Stihneme, co umíme. Bereme to přes koleje, na hledání legální cesty nemá nikdo čas. Slibujeme - zpátky už to vezmeme jinudy. Obíháme hřbitov. Nacházíme prázdný obal od šifer. Krve by se ve mně nedořezal. Beru to tryskem za týmem, který doluštil před chvílí, abych je ukecal o alespoň jedno zadání. Těsně než je doběhnu slyším za sebou volání. Našli šifry pohozené kus vedle. Uff. Sedáme hned k silnici, žádné zdržovačky. Koukáme do toho lehce šroubovaného rodokapsu. Martina poukazuje na častá počáteční J nebo P. Nebo D? Že by římská čísla? Ne římská, česká! Máme to v jednotkách minut. Balíme světla. Klušeme zpátky, poslušně přes most - slíbili jsme to přeci. Následně přes několikaproudou skorodálnici. O té ve slibu řeč nebyla, ne? Sledujeme hodinky. Sakra, to jsou dlouhé přesuny. Zrychlujeme klus. Jestli tohle nestihneme, tak jsme - z pohledu výsledků - na tom stejně jako kdybychom tu poslední šifru nevyluštili. Ke konci sprintuju s Lubošem jako předsunutá jednotka. Kužely světel pročesávají okolí. Máme ji! Málem jsme zbořili branku od hřiště. Co si asi myslí místní? A hlavně: kolik je hodin? Kolik je PŘESNĚ hodin?!

Taháme šifru, posílám SMS z připravené šablony. Odesláno. Mobil pípnul. A ještě něco píplo, hned potom. Lubošovy hodinky. Přesně 22.00. Konec. Nezbývá než spolehnout na krutost, ale spravedlnost krutých orgů. Ani na šifru nekoukáme. Bereme ji, vytahujeme pití, snažíme se dovolat do cíle. Cvičně se tam projedeme, ale už toho moc nestíháme. Jen co vlezeme dovnitř, zjeví se servírka nekompromisně oznamující zavírací dobu. Bleskově se dozvídáme řešení nadávek a balónků a jsme zase venku. Akorát si všímám uprostřed kolejiště cedule Pozor tramvaj. Tu bych ve městě šalin nečekal. Asi je od špióna z jiného města.

Epilog

Vracíme se na základnu. Dostaneme čaj, ale až se uvaří voda. Nekoukneme zatím cvičně na tu šifru? Hmm. Paznaky s úhly 90 nebo 45 stupňů. Slávek během úklidu batohu prohodí, že semafory. Martina za pomoci tabulek Chlýftýmu čte přímo: Osmou sizru najdete nedaleko odtud... (Kolik týmů asi pošle hlášení o chybném Z v semaforové abecedě?) Pak teprve přichází čaj. Dobu luštění nechme spočítat laskavému čtenáři za domácí cvičení. Konev měla jeden a půl litru, voda na začátku přibližně 20 stupňů a příkon konvice je třeba zjistit. V pozadí za křeslem slyším tichý smích, i když za ním nikdo není. Vsadím boty, že je to Murphy.

Co na to říct? Za prvé to nejdůležitější: pěkná hra a děkujeme krutým orgům za ni. Až na tu trojku v bahně u romantické výpadovky krásná místa a přitom žádné turistů plné centrum. Jak reklama na Brno, klobouk dolů. Organizace také bezchybná, nikde nic nechybělo, SMS chodily okamžitě. Šifry pěkné, logické a nápadité. Určitě se sem rádi vrátíme a Krůtu doporučujeme už teď svým známým. Moc dík.

Kromě toho užít si hru jsme měli ještě druhý cíl: sladit se jako tým, lépe a efektivněji komunikovat nad šiframi. K tomu je těžší něco říct, to není tak jednoznačné. Rozhodně je to zlepšení oproti Bedně, to je jasné. Ještě je potřeba ale na tom pracovat, obzvlášť na zahánění splínu a koncentraci i po delší době. Když čtu zápisky některých týmů z Bedny, jak se nevzdali a dali po šesti hodinách již legendární "neprůchodnou" jedenáctku, tak v tomto směru ještě musíme máknout. Celkově ale atmosféra v týmu byla myslím výborná. Dokázalli jsme se smát, i když nám to zrovna nešlo. Pomáhali jsme si navzájem a na rychlosti to pak bylo znát. A hlavně: celou dobu bylo vidět, že nás to baví. A to jsme zpátky u toho nejdůležitějšího: díky, krutí orgové!

Za Labáky s Qačkou sepsal Milan