[D]Na rohu búdka, [C2]sparno v nej, [G]a ja v tom sparne [D]postávam, [D]o tebe hútam a [C2]nie je mi hej, [G]koľkýkrát márne [D]volám k vám. [G7]Netráp ma, tak už [D]dosť, [G7]premáham v sebe [D]zlosť, [G7]umučíš ma tým [D]mlča[Hmi]ním, [Emi]prosím ťa [F#mi]zodvihni [G]a ja ti [A]hneď, [Emi]poviem tú [F#mi]najkrajšiu [G]zo všetkých [A]viet: Že ťa ľúbim. Ak ma chceš skúšať, tak teda vedz, že tvoja krása je môj bôľ, a moja túžba, to nie je vec, čo odkladá sa na neskôr. Netráp ma, tak už dosť, premáham v sebe zlosť, umučíš ma tým mlčaním, prosím ťa zodvihni a ja ti hneď, poviem tú najkrajšiu zo všetkých viet: Že ťa ľúbim. [D]105-ty krát [G]to isté číslo, [Emi]po drôte stále [G]posielam k [A]Vám, [D]105-ty krát v [G]slúchadle piskot, [Emi]už mám na mále, [G]asi to [A]vzdám, 105-ty krát to isté číslo, že je to márne neuverím, 105-ty krát v slúchadle piskot, vravím ti vážne, dnes budem zlý. 105-ty krát ... [Emi]Pustinou [D]vánek f[G]oukal bl[C]ues, až [Emi]ohýbal s[D]tébla t[G]rav[H7] a [Emi]nad lány [D]rytmus [G]opán[C]ků se [Emi]ozýval [D]nados[G]ah. Ti [Emi13]lidé by [Emi9]spali a [C13]přesto š[C]li s [Emi13]kapucí [Emi9]přes hla[C13]vu,[C] [Emi]tiší jak h[D]rob a n[C]esli k[G]říž [C8/5]na vlastní [H7]popra[Emi]vu. [Gmi]Dlou[D#maj13]há [Cmi13]cesta [Dmi13]za smrtí je [Gmi]vítá,[D#maj13][Cmi13] [Dmi13]kam [Gmi]dojdou, [D#maj13]kde [Cmaj13]najdou [Dmi13]posled[Gmi]ní [D#maj13]svůj [Cmi13]klid,[Dmi13] [Gmi]dých[D#maj13]á [Cmi13]opar z [Dmi13]lesů a v [Gmi]domě [D#maj13]svítá,[Cmi13][Dmi13] [Gmi]nemů[D#maj13]žou, [Cmi13]nemůžo[Dmi13]u už [Emi]jít.[D][G][C][Emi][D][G][H7] Jdou poraženi a věštec Jan je na kopci uviděl, zavřel oči a spatřil pláň, kde houfec dravců pěl tu skřehotavou, ale jistou mši bez chrámový postele, ony se rozletí v zem široširou, duše bez těla. Dlouhá cesta za smrtí ... Co [Emi]tušil pror[D]ok, to s[G]plnil č[C]as a [Emi]staletí p[D]řešla k n[G]ám,[H7] co [Emi]nikdo ne[D]ví, to v[G]ím jen [C]já, já [Emi]tajemství [D]věků z[G]nám, a [Emi13]na stráni [Emi9]smrti, kde [C13]rostl p[C]ýr, se [Emi13]zvedá houf [Emi9]stinných l[C]ip, tam [Emi]lítá [D]večer [C]netop[G]ýr a [C8/5]stráží [H4]jejich [Emi]klid. .1. [Fmi]Nesmíte zpívat, [Eb]zavřeli kostelů [Fmi]brány [Ab]Víru svou do truhly [Eb]dejte, čekejte [Ab]dál [Fmi]A když se zeptáte, [Eb]kdo jim dal k tomuhle [Fmi]právo "[Fmi]Právo nám dal sám [Eb]Bůh a chrání nás [Fmi]král" .R. I čistou [Ab]pravdu naředí [Eb]falší, jak když [Bmi]do studny písek [Fmi]háže Jak když [Ab]do zad zabodne [Eb]dýku a poraní [Fmi]tvář Tak [Ab]zase jsme o pár let [Eb]starší a jen [Bmi]farář v kostele [Fmi]káže že kdo [Db]bez hříchu umí [Eb]žít zaslouží svato[Fmi]zář .2. Vyhnali ze země bratry tvé jak ňákou chátru Zbývá ti jenom doufat, že není to mat Že nepadnou všechny bašty a ti kterým's věřil že nezradí a budou dál na svém místě stát .3. Ve jménu víry zahořel na střechách plamen Vzali ti domov i ženu, tak co by ses bál Vždyť můžou tě už jenom zabít, teď nemáš co ztratit proto hlavu drž pevně, ať vidí žes za něco stál .R. I čistou pravdu... [Emi]na uzav[C]řeném od[D]dělení [Hmi]17 [EmiBCDHmi] je někdy těžké rozlišit noc a den ve frontě na prášky do propasti padá čas a když jdeš domů jen smějou se -přijďte zas ! mezi nás - na 17 B v noci se mi zdálo že už jsem na tebe zapomněl ráno prohlídl jsem si v zrcátku svůj nový obličej Rasputin svázaný v kazajce chrčel pod oknem tabák nacpal jsem mu do kapsy a řek jsem "miluju tě." na uzavřeném oddělení 17 B chytal jsem vločky sněhu vykloněný přes mříže až na zeď - mezi odpad a šrot - jsem dorazil už nepotřebuju zmizet na jinou planetu už jsem tam byl Dozněly salvy slávy, je ticho básníků. Tam dole u Vltavy kruší se z pomníků. Kámen se na prach drolí v tom rytmu odvěkém, čas o slepecké holi mlátí mě pendrekem. Václav svým tupým kopím oblohu probodá, dláždění města kropí krev jeho národa. U kavárenských stolků si v mezích zákona huláká kdekdo polku. Svatba se nekoná. Zpod domů plných světel valí se divný puch. Ve sklepě klimbá Léthé a zavírá se kruh. Dozněly salvy slávy a křižník rezavý pomalu kráčí davy k pramenům Vltavy. [Ami]Nesmí spustit z očí silnici. Prst na spoušti hlídá hranici. Přesně tak, jak řekl velitel: vyčkávat až přijde nepřítel. Zbraně chladí v rukou víc než led, potom přišel rozkaz nestřílet. .Ref: [F]Pořádně to chlapy změní, [Dmi]když opouštěj opevnění. [G]Když se slavná vlajka smutně [C]z žerdě [C7]spouští. [F]Polož zbraň! Odejdi pryč! [Dmi]Hlavu si chraň! Odevzdej klíč! [G]Páteře se bortí - totiž [Ami]muž sám sobě neodpouští. Zlost a rozkousanej ret, nahmatal krabičku cigaret. Poprvé a navždy už se vzdal. Dneska naposledy rovně stál. Ref. Vypuštěn jak fotbalovej míč, odchází tak trapně z hranic pryč. Pro slzy už skoro nevidí. Habešanům marně závidí. Nejde to zkousnout, jen tak tiše stát, bez náznaku obrany nechat se fackovat. Ref. Ze železa stal se potom sliz a záletník tak dostal syfilis. Hrdina se před zrcadlem lek, včera na souseda něco řek. Ref. [Bmi]Zlost a rozkousanej ret, nahmatal krabičku cigaret. .Ref: [F#]Pořádně to chlapy změní, [D#mi]když opouštěj opevnění. [G#]Když se slavná vlajka smutně [C#]z žerdě [C#7]spouští. [F#]Polož zbraň! Odejdi pryč! [D#mi]Hlavu si chraň! Odevzdej klíč! [G#]Páteře se bortí - totiž [Bmi]muž sám sobě [Bmi]neodpouští. [Bmi]Poprvé a navždy už se vzdal, Dneska naposledy rovně stál... .1. [D]Nevim jestli je to [Emi]znát, možná by bylo lepší [F#mi]lhát, jsem silnej ročník [G]sedmdesát, tak začni počítat. Nechci tu hloupě vzpomínat, koho taky dneska zajímá silnej ročník sedmdesát, tak začni počítat. Tenkrát tu bejval jinej stát a já byl blbej na kvadrát, jsem silnej ročník sedmdesát,třeba napří[A]klad.. .Rf: [A]Naši mi vždycky říka[Hmi]li, jen nehas co tě nepá[G]lí, jakej pán takovej [D]krám. Naši mi vždycky říkali, co můžeš sleduj z povzdálí a nikdy nebojuj sám. .2. Nevim jestli je to znám, možná by bylo lepší lhát, jsem silnej ročník sedmdesát, nemohl jsem si vybírat. Tak mi to přestaň vyčítat, naříkat co jsem za případ, jsem silnej ročník sedmdesát a možná, že jsem rád. .Rf: Naši mi vždycky říkali, jen nehas co tě nepálí, jakej pán takovej krám. Naši mi vždycky říkali, co můžeš sleduj z povzdálí a nikdy nebojuj sám. A .*/: Čas [G]pádí, čas letí, těžko ta [A]léta vrátíš zpět a tak i [D]Husákovy děti dospěly [Emi]do Kristových let. [Cmi]Cez cestu mi prebehli dve [Fmi]líšky [Gmi]muž aCmi žena[Fmi], [Gmi] [Cmi]Na ten film som nekupoval [Fmi]lístky [Gmi]zmena bola [Fmi]vyhradená Do nočnej tmy im pálili štyri oči boli to slovania v hlave sa im točí ako na kolotoči od milovania Na večeru si dali dva malé holuby a potom miesto spania či sa vám to ľúbi a či neľúbi pustili sa do milovania (r): Milo[Cmi]vanie, [Fmi]milo[Gmi]vanie až do [Cmi]výšok[Fmi], [Gmi] áno [Cmi]i nie, [Fmi]milo[Gmi]vanie dvoch [Fmi]líšok Potom si vzali hotel do prenájmu žiadna skepsa Pokiaľ niečo lepšie si nenájmu stačí búdka pre psa Strecha nad hlavou vždycky musí byť líška sa zlostí Zišiel by sa im asi vlastný byt neradi to robia na verejnosti (r): Milovanie, milovanie až do výšok áno i nie, milovanie dvoch líšok Solo gitara+vokal (r): (r): Milovanie, milovanie až do výšok áno i nie, milovanie dvoch líšok [Cmi]Cez cestu mi prebehli dve [Fmi]líšky [Gmi][Cmi][Fmi][Gmi] [Cmi]ktoré na mňa kašlali [Fmi]z výšky...[Gmi] [Cmi] [Dmi][C][F][G] [Dmi]Chtěl sem si [C]koupit dvacet [F]deka du[G]še [Dmi][F][G][G] pár kousků pravdy litr svědomí Leč prodavačka odvětila suše Jak jsou ti lidi dneska pitomí Mně ovšem tímto nevyvedla z míry řekl jsem Dobrá nic se neděje Dejte mi teda za korunu víry usminku citu láhev naděje A ona řekla musíte stát frontu A fronta vedla cikcak za hory. A potom dál až někam k horizontu A všichni lidi chtěli jenom brambory [C]S rokem je ámen [Dmi]a tohle je den posled[C]ní[Dmi] [C]varhany chrámů [Dmi]a zvony se tmou rozez[C]ní[Dmi] [F]tou melodií po sta[Emi]letí [Cmaj7]nezměněnou][F]kalendář [Emi]najevo dá [Cmaj7]svůj pevný [F+9]řád [G]Možná že příští [Ami]sníh zrovna tvoje [F]přání už [C]zítra [F]vyplní novou cestou [Dmi]dál jít snad [F]správnou kdo [G]ví [C]Třeba se ve hvěz[Ami]dách i ta tvoje [F]skrývá [Fmi9]a [C]zbývá jen [F]pár dílků [C]na hodinách a [F]dostaneš víc než sis [C]přál S rokem je ámen a tohle je den poslední kronika má znamení pro nové století tajuplný budoucí čas je tak blízko nás půlnoc má podobu snů nových nadějí [D]Možná že příští [Hmi]sníh zrovna tvoje [G]přání už [D]zítra vypl[G]ní novou cestou [Dmi]dál jít snad [G]správnou kdo [A]ví [D]Třeba se ve hvěz[Hmi]dách i ta tvoje [G]skrývá [Gmi9]a z[D]bývá jen [G]pár dílků [D]na hodinách a [G]dostaneš víc než sis [D]přál Možná že příští sníh zrovna tvoje přání už zítra vyplní novou cestou dál jít snad správnou kdo ví Třeba se ve hvězdách i ta tvoje skrývá a zbývá jen pár dílků na hodinách a dostaneš víc než sis přál [Gmaj7][Emi]Už len [Gmaj][A7]22 [D]dní, prosím [Emi]nezabu[A]dni, že sa [D]blíži deň keď [Gmaj7]zazvoní zvon a tam [Emi]stáť bude [A]on na pra[D]hu Už len 22 dní, prosím nezabudni, že sa kráti plynie ako voda neviem kto mi dodá odvahu (r): [Gmaj7]Ruky už nad hlavu dvíham, [Emi]zbalím to radšej hneď Asám ešte [Gmaj7]22 dní [Emi]a z obrazu [A]zostane [D]rám Už len 22 dní, prosím nezabudni, že sa blíži deň keď posledný krát budem pri tebe stáť bezmocný Už len 22 dní, prosím nezabudni, že sa kráti ten bezcitný čas čosi nevšíma nás, naše sny (r): ouou[Gmaj7]oo, [Emi]zostalo [A]niekoľko [D]dní ouou[Gmaj7]oo, [Emi]zostalo [A]niekoľko [D]dní [Gmaj7][Emi][A][D] [Gmi]24 hodín denne [C]Poctivo a verne [Gmi]Aj keď čas ma omí[C]na [Gmi]Pokúšam sa všetko prežiť [C]Zdravý a Svieži [Gmi]V dvadsiatich štyroch hodi[C]nách [Gmi]24 hodín denne Dýcham náš spoločný kyslík Neviem čo mozog si myslí No srdce velí Úmerne veku [D]Pridajte ešte pár krátkych sekúnd[G]mi, [C][Gmi][C] 24 hodín denne Som tu a s tebou kráčam Znavený ako malé mača Pomôž mi Spolu dokázať skúsme O pár sekúnd dlhší úsmev 24 hodín denne Skúšam byť dobrý človek Asi je to pre teba čosi nové Prosím ťa neskúšaj na mňa to našiť Že o pár sekúnd nechcem byť krajší [Gmi]Týždeň mesiac celý rok [D]V dolároch markách možno aj v Ecu [Gmi]Uchádzam sa o nárok [D]Získať naviac pár krátkych se[Gmi]kúnd [C][Gmi][C] [Gmi]24 hodín denne [Gmi]24 hodín denne [C]Poctivo a verne [Gmi]Aj keď čas ma omí[C]na [Gmi]Pokúšam sa všetko prežiť [C]Zdravý a Svieži [Gmi]V dvadsiatich štyroch hodi[C]nách .1. Š[G]ibenici vidím na dvoře stát, mám dv[D]acet pět minut a d[G]ost, a celý město čeká, jak tam budu řvát za čt[D]yřiadvacet a d[G]ost. Teď mi nesou rajskou s fazolemi, mám dv[D]acet tři minut a d[G]ost, a nikdo se nezeptá, jak je mi, když mám dv[D]acet dva minut a d[G]ost. .R: Píšu g[C]uvernérovi pár prosebnejch vět, jen dv[G]acet jedna a d[D]ost, v[G]olám starostu, šel však na oběd, mám dv[D]acet minut a d[G]ost. .2. Pak mi šerif řekl:"Kat tě naučí, máš dvacet bez jedný a dost!" "Já jsem nevinnej," křičím mu do očí, osmnáct minut a dost. Pak jsem volal na strážce:"Pusť mě ven, mám jen sedmnáct minut a dost," on řek':"Případ se ukončil, zkus to za tejden, máš jen šestnáct minut a dost!" .R: Můj právník prej, sorry, nebyl ve formě, tak mám patnáct minut a dost, jó, když jsi tak sorry, tak to vem místo mě, já mám čtrnáct minut a dost. .3. Páter mi slíbil cestu do nebe už za třináct minut a dost, mluví o ohni, a mě strachy zebe, mám jen dvanáct minut a dost. No teď se zkouší provaz i celá poprava, jedenáct minut a dost, všechno jim funguje, to je votrava, jen deset minut a dost. .R: Snad přiveze mi milost četa vojáků, devět minut a dost, jenže tady nejsme asi v žádným bijáku, vosm minut a dost. .4. Jdu pravou nohou na žebřík z chodníku, už jen sedm minut a dost, jó, musím si dát pozor, mám výron v kotníku, šest minut a dost. Už mám provaz na krku, jsem zbavenej pout, jenom pět minut a dost, tak mě pojďte někdo rychle vodříznout, čtyři minuty a dost. .R: Vidím dole u řeky koně pít, mám tři minuty a dost, mně se líbí svět, já nechci nikam jít za sto dvacet vteřin a dost. .5. Dole dav má radost z mé smrti, šedesát vteřin a dost, už se houpám ... a dost. .1. P[Ami]od klenbou nádraží veselí lidé se sm[C]ějí, h[G]odina sudá či lichá, zní hovor a kř[Ami]ik, tř[G]icet je kolejí, kt[Dmi]eré se navrac[Ami]ejí, tř[G]icátá prvá je t[Dmi]ichá jak tajený vzl[E]yk. M[F]ožná někdo to v[G]í, kam ty koleje v[Ami]edou a pr[F]oč nastoupil sm[G]utek do vagon[Ami]u, /: z[Dmi]a most betonov[(Ami,E,E)]ý zelen[Ami]é vlaky jedou, zbyly obaly z k[G]ytek n[E]a peron[Ami]u. :/ .2. Pod klenbou nádraží Babylon řečí a zvuků, z ostatních kolejí veselé vlaky jedou, na této poslední obava roztřese ruku v ponuré naději, že snad už nepřijedou. /: Prsten granátový barvu svou změní v šedou, ústa šeptají ještě a zasvítí blesk, každý dnes už to ví, kam ty vagony jedou a proč s kapkami deště padá i stesk. :/ .1. [Ami]Něco se mi snaží dostat do hlavy [G]čekám až to celnik [C]rozum odba[E]ví [Ami]5 policajtů do služby je připraveno hned [G]protože já mám v hlavě [C]pohromadě všech [E]pět .Ref.: [Ami]Volává mě [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uslyšet když [E]slyším jen ti[Ami]cho [Ami]chtěl bych mít to [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uchopit když [E]nemá to u[Ami]cho .2. [Ami]Jak ráno den dveře světu otvírá [G]cosi ve mně mluví [C]a nejsem to [E]já [Ami]5 policajtů okamžitě vchází do domu [G]a už mě zase vedou [C]zpátky [E]k rozumu .Ref.: [Ami]Volává mě [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uslyšet když [E]slyším jen ti[Ami]cho [Ami]chtěl bych mít to [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uchopit když [E]nemá to u[Ami]cho .3. [Ami]Večer už mám pokoj policajti spí [G]opatrně číhám [C]zda se to obje[E]ví [Ami]5 policajtů procitá a hned se vrací zpět [G]a tak mám zase v hlavě po[C]hromadě všech [E]pět .Ref.: [Ami]Volává mě [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uslyšet když [E]slyším jen ti[Ami]cho [Ami]chtěl bych mít to [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uchopit když [E]nemá to u[Ami]cho .4. [Ami]Něco ve mně klíčí jako obilí [G]ministerstvo nitra [C]shání posi[E]ly [Ami]5 policajtů přestává už otravovat vzduch [G]na povel je totiž má mi[C]nistr nitra [E]Bůh .Ref.: [Ami]Volává mě [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uslyšet když [G]slyším jen ti[Ami]cho [Ami]chtěl bych mít to [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uchopit když [G]nemá to u[Ami]cho .1. Plakat b[G]udeš, dívko m[Emi]á, že odeš[Ami]el jsem z domov[C]a, že odeš[Ami]el jsem z domov[D]a snad stovky m[C]il[D], stovky m[G]il, stovky m[Emi]il, stovky m[Ami]il, stovky m[C]il, že odeš[Ami]el jsem z domov[D]a snad stovky m[G]il[D]. .2. Čas, ten lásce ublížil, vzdáleni jsme pětset mil, srdce mý teď prožívá moc těžkých chvil, těžkých chvil, těžkých chvil, těžkých chvil, těžkých chvil, srdce mý teď prožívá moc těžkých chvil. .3. Celou noc teď přemítám, že jsem zůstal sám a sám, lavici teď nádražní za lože mám, za lože mám, za lože mám, za lože mám, za lože mám, lavici teď nádražní za lože mám. .4. Cestu zpátky dobře znám, ale kapsu prázdnou mám, tak v tý dálce daleký zůstanu sám, zůstanu sám, zůstanu sám, zůstanu sám, zůstanu sám, /: tak v tý dálce daleký zůstanu sám ... :/ N[A]emůžu uvěřit, br[D]áško, že na tě vůbec už nevzpomín[A]á, kdesi nad drahou fl[D]aškou, když je nálada nepovinn[A]á, málem jsem n[C#mi]adělal z kytary dř[D]ívka, že se mi o tobě už n[E]ebude zd[F#mi]át, chvilka z[A]aváhání před vraty chl[D]ívka a je tu rok šestad[E]evades[F#mi]át, a máme r[D]ok šestad[E]evades[A]át. Fantys' vyplatil v Spartách a ani nebyla tak rozpačitá, vždyť co se na seně vyhraje v kartách, stejně se na zemi už nepočítá, cítím, jak na patách něco tě líže, něco, co ví, že tu budete stát, dokud se jeden z vás nepohne blíže, někam do roku šestadevadesát, aspoň do roku šestadevadesát. Dokud se n[A]ěkdo z nás nepohne bl[D]íže, někam do roku šestad[E]evades[F]át[G].[A] Upřímně řečeno - láska už dávno není to, co nedá mi spát, dva blázni v plynových maskách a všechno, co se nam nemůže stát, dokud mi tvoje srdce hoří jak svíce, takže i v tmách aspoň slova jdou psát, vážně netuším, co si přát více /: na konci roku šestadevadesát, :/ na konci r[D]oku šestad[E]evades[F]át[G] .[A].. Je osmý duben třiašedesát [Emi]Zástupy sejdou k elektri[Hmi]kám před šestou [Ami]do továren blízko řeky, [Emi]na druhej břeh za prací [Emi]Jen pán se sajdkárou [Hmi]jede cestou necestou [Ami]a pak na dvůr nemocnič[Emi]ní svoji čízu obrací [G]Sníh padal [D]sníh a je to [C]dávno [G]smích ve tvá[D]řích ro[C]dičů [Ami]nikdo tenkrát ne[G]tušil, [Emi]co jsi vlastně [C]zač Dlouhá chodba končí pokojem kde paní spí vyčerpaná malým chlapcem co se právě narodil pán nese růže a těší se jak půjde pít daj mu zítra v práci áčko, snad jako že jen marodil [G]Sníh padal [D]sníh a je to [C]dávno [G]smích ve tvá[D]řích [C]rodičů [Ami]nikdo tenkrát ne[G]tušil, [Emi]co jsi vlastně [C]zač Dítě který kouká ještě šikmo ze dvou plín naděje jen zřídka splní plán rodičů naivních matku vraha Mrázka možná taky přepad splín došlo jí že rodič dětí častokrát se mýlí v nich [G]Sníh padal [D]sníh a je to [C]dávno [G]smích ve tvá[D]řích [C]rodičů [Ami]nikdo tenkrát ne[G]tušil, [Emi]co jsi vlastně [C]zač [Emi] .1. [Emi]Dosti vzpomínek a snů o tvém návratu domů Už ti vlak brzy vypra[H7]ví Prokle[Emi]tých 9OO mil od to[Ami]ho o čem jsi snil Od to[Emi]ho na dlou[H7]ho tě oddě[Emi]lí .2. A když ženu děti máš tak jim jenom zamáváš Pás kolejí povede dál Celý den vlak supící když projede stanicí Ve které mládí své jsi zanechal .3. Pojedeme dnem i tmou temnou nocí studenou Jen žhavých jisker chochol ji osvětlí Cestu tvojí jako had klikatou kde mnohý pad A ty nevíš není-li poslední .REF.: [G]Tvých tolik [D]snů [Ami]A několik hezkých [Emi]dnů .4. Zanikne kol dunění v jejich kovovém znění Je to tvá hudba poslední Smutná píseň kolejnic do které ti není víc Nežli to že ti v uších stále zní Že ti v uších stále zní .1. [G]Až budeš s[F]ám a c[G]elej den pr[F]oprší [G]a oblohou potáhne mrak. Až bude ti v samotě ticho řvát do uší a nebudeš vědět co a jak. .R: [Hmi]Jó pak zapamatuj si [Emi]můj telefón, [G]bydlím tu v [C]celým domě s[G]ám, přijď ke mně třeba hned po ránu a já ti zazpívám. .2. Až budeš sám a dívka tě opustí zmeškáš svůj poslední vlak. Až chytne tě smůla a už tě nepustí a nebudeš vědět co a jak. .R: */:[C]Hast du etwas [D]Zeit für mich, dann [F]singe ich ein [G]Lied für dich Von [C]99 [D]Luftballons auf [F]ihrem Weg zum [G]Horizont [C]Denkst du vielleicht [D]grad an mich,dann [F]singe ich ein [G]Lied fur dich Von [C]99 [D]Luftballons und [F]dass sowas von [G]sowas kommt .1. [C]99 [Ami]Luftballons auf [F]ihrem Weg zum [G]Horizont hielt [C]man für Ufos [Ami]aus dem all,da[F]rum schickte ein [G]General Ne Fliegerstaffel hinterher alarm zu geben, wenn's so w"r, dabei war' n da am Horizont, nur 99 Luftballons .2. 99 Düsenjager, jeder war ein grosser Krieger, hielten sich für Captain Kirk, es gab ein grosses Feuerwerk Die Nachbarn haben nichts gerafft, und fühlten sich gleich angemacht, dabei schoss man am Horizont auf 99 Luftballons .3. 99 Kriegsminister streichelten Benzinkanister, hielten sich für schlaue Leute, witterten schon fette Beute Riefen: Krieg und wollten Macht, mann, wer h"tte das gedacht, daá es einmal soweit kommt, wegen 99 Luftballons .4. 99 Jahre Krieg liessen keinen Platz für Sieger,Kriegsminister gibt's nicht mehr und auch keine Düsenflieger Heute zieh ich meine Runden,seh' die Welt in Trümmern liegen,hab'nen Luftballon gefunden Denk' an dich und lass' ihn fliegen .1. A byli [Ami]dva,každý jim záviděl[F],že spolu [C]světem mohou [E]jít. A byli [Ami]dva, on králem [F]stát se chtěl a ona královnou [C] [E]mu být[Ami]. A byli dva,spolu vstávali [F]a spolu [C]chodili i spát[E]. A byli [Ami]dva,písničku, [F]kterou znal, [C]zpíval [E]pro ni [Ami]rád. .R: [Ami]Já [G]ti [F]dám [G]kvítečků [C]pár, [Ami]až [Gmi] [F]dáš svých [G]dlaní [C]žár. [Ami]Já ti [G] [F]dám kvítečků[G] [C]víc, [Ami]až mi[G] [F]dáš k [G]polibkům [C]líc. [Ami]Já ti[G] [F]dám kvítečků [G]lán[C], [Ami]mi [G]dáš [F]své [G]lásky [Ami]džbán...... .2. A byli [Ami]dva,často se [F]vídali a léta začali [C]se [E]znát. A byli [Ami]dva,jak dny se střídali[F],přestal jí říkat[C]:"[E]Mám tě [Ami]rád." A byli dva,každý svou pravdu [F]měl a za každou [C]cenu musel [E]mít. A byli [Ami]dva,on zapomněl co [F]chtěl a ona [C]zapomněla [E]chtít[Ami]. .R: [Ami]Já [G]ti[F]dám............. Když se valí pod jeviště vodopády z Marshallů Rozjásaný jásaviště vyloupne se ze sálu Rozjásaný jásaviště který skáče do stropu Všechno dneska, žádný příště průtrž mračen, potopu ! Jednou - málo dvakrát - málo třikrát - málo, to chce víc kol Den je - málo týden - málo měsíc - málo, to chce víc kol Rok? - málo rok? - málo rok? - málo, a co rock n roll!!! Rozjásaný jásaviště v horkém dechu Marshallů Objevený naleziště poztrácených korálů |: [Gmi]A já dobre [D]vím, [D]že zle pocho[Gmi]dím, :| |: [F]že od svéj mi[B]léj, [F]že od svéj [Gmi]milé[D]j [Gmi]nesko[D]ro cho[Gmi]dím :| |: Chodím od miléj, denica hore, :| |: a náš hospodár, a náš hospodár stójí na dvore. :| |: Zaplať hospodár, slúžit nebudu, :| |: našel sem dívča, našel sem dívča, ženit sa budu. :| To je nadělení, krysaře v baráku mít, mám anebo nemám, hned zítra ho vyhodit. Přivede zem jenom do neštěstí a osud mě za to srazí pěstí. Za to, že největší špínu všech špín v domě mám. A, ja, jaj, a, aj, jaj, krysař dneska u mně spí, krysař dneska u něj spí, a, ja, jaj, a, aj, jaj, na týden tu zakotví, na týden tam zakotví, a, ja, jaj, a, aj, jaj, krysař dneska u něj spí, pro člověka z ostrova, a, ja, jaj, a, aj, jaj, na týden tam zakotví, pohroma je hotová, krysař v domě, to není pro mě. Glori, glori .... Radši zticha budu, znám ty co nemaj kam jít, pomstu naplánujou, lepší je je nevyhodit. Co jsem komu já sakra udělal, všechno jsem každýmu se slevou dal. To snad lepšího hosta jsem si zasloužil. A, ja, jaj, a, aj, jaj, krysař dneska u mně spí, krysař dneska u něj spí, a, ja, jaj, a, aj, jaj, na týden tu zakotví, na týden tam zakotví, a, ja, jaj, a, aj, jaj, krysař dneska u něj spí, aspoň my a ne, že ne, a, ja, jaj, a, aj, jaj, na týden tam zakotví, krysy z domu vyžene, krysař v domě, snad to pro mě udělá. .1. [G]A já mám [D]koníčk[C]a [G]vra-[D7]né-h[G]o [D]na štyr[G]y [D]nož[A7]enky [D]ku-[A7]té-h[D]o.[D7] [G]On mňa pěkně nos[D]í [D7]po studen[C]éj ros[G]y a já si [D]sednu s[C]i [G]na n[D7]ěho.[G] .2. Enom mňa, koníčku, pěkně nes, pres hory, pres doly, pres ten les. Dám ti podkověnky, na štyry noženky, ešče dnes, ešče dnes, ešče dnes. [C]A já nedělám Já nic nedělám Pro zpívání čas [C#dim]Já na dmipráci ne[G]mám Já [Dmi]sám se dí[G]vám Jak [Dmi]sám si zpí[G]vám Jak [Dmi]já na se[G]be Se [C]sám usmí[C6]vám A mám-li práci Mám z ní legraci Já dám se do zpěvu A mám po práci Po práci si sám Pak rád zajásám V neděli V neděli nedělám [Ab]Proč že se směju a [C6]proč že zpívám ? [Ab]Proč že se smutně ni[C6]kdy nedívám ? [G]Proč že si zpívám i [C]třeba v dešti ? [A7]Proč že mi ze zpěvu [D7]hlava třeští ? [Eb7]Dám vám odpověď jen [Ab]v jedné větě: [B7]Protože já jsem tak [Eb]rád na svě[G]tě ! [D]A já pořád [G]kdo to je, [G#dim]kdo to je, [D]že nám nedá [A7]poko[D]je A já [A7]pořád [D]kdo tluče, [A7]a on to bednář [D]na obruče Bednář [A7]sudy [D]dodělává, [A7]při tom velké [D]rány dává A já pořád [G]kdo to je, [G#dim]kdo to je, [D]že nám nedá [A7]poko[D]je [G]A já sám, dycky sám, s[D]vý koníčky o[G]kšíruju, [G]A já sám, dycky sám, s[D]vý koníeky o[G]česám. [D]Svý koníčky o[G]kšíruju, s[D]vou panenku p[G]omiluju, a já sám, dycky sám, s[D]vý koníčky o[G]česám. [G]A já su synek [C]z Po[D7]lan[D]ky, [G]a já su synek [Ami]z Polanky, [D7]a já sy hledám [G]galánky, [G]a já sy hle[C]dám [G]ga[D7]lán[G]ky, |: A já su cérka z Lidečka, :| |: a já si hledám synečka. :| |: Vem si ňa Juro za ženu, :| |: budeš mět dobrú gazděnu. :| |: Ty budeš orat a já seť, :| |: budem se spolem dobre mět. :| ver II. |: Za stodolenkú, za našú, :| |: tam by svěčalo salašu. :| |: Aj, na tem našem salaši, :| |: pasú tam ovce valaši. :| |: Ten gdo tam bude bačovat, :| |: nesmí děvčátka milovat. :| |: A já by sem tam bačoval, :| |: pěkné děvčátka miloval. :| [Ami]A ja taka [E7]dzivoč[Ami]ka, [Dmi]cingi[E7]lingi [Ami]bom, [Ami]rada vijem[E7] pireč[Ami]ka, [Dmi]cingi[E7]lingi [Ami]bom, [C]Rada vijem, [G]rada [C]dam, [Dmi]cingilingi bo[D#dim]m, bom, [E7]bom, [Ami]i za kalap [E7]zakla[Ami]dam, [Dmi]cingi[E7]lingi [Ami]bom, [C]Rada vijem, [G]rada [C]dam, [Dmi]cingilingi bo[D#dim]m, bom, [E7]bom, [Ami]i za kalap [E7]zakla[Ami]dam, [Dmi]cingi[E7]lingi [Ami]bom. A ja taka jak i mac, cingilingi bom, čarne oči mušim mac, cingilingi bom, čarne oči mac mala, cingilingi bom, bom, bom, bom, ja še na ňu podala, cingilingi bom, čarne oči mac mala, cingilingi bom, bom, bom, bom, ja še na ňu podala, cingilingi bom. A ti cigan dobre hraj, cingilingi bom, na dzifčata ňekukaj, cingilingi bom, na dzifčata na šumne, cingilingi bom, bom, bom, naj ňechodza po humňe, cingilingi bom, na dzifčata na šumne, cingilingi bom, bom, bom, naj ňechodza po humňe, cingilingi bom. A kapky [C]ka[Ami]pou do okapů[F] a roklí Klopy [G7]kabát všechno[C] zmoklý [Ami]Leč do noty mi [D]káp[D7] kap[G4]ky pád.[G] [Es]Do kapot aut ťape kapka tlapkou [Es7]Chyť si tu svou kapku [C7]mezi kapkou [Fmi]Chyť si tu svou kap[Fmi7]ku kapko-lapkou [Fmi6]A buď [G4]rád [Emi][G7] že kapky [C]kapou[Ami]. A kdekdo zmok[F]ne kradí Pakli [G7]kapánek to [C]chla[Ami]dí Pak vklouzni klouč[D]ku hloub [D7]pod [G4]ka[G]bát. [Es]My kapky k vám spadly z nebe kvapem [Es7]Kapeme kap ka[C7]pem pod okapem [Fmi]Za pršiplášť však [Fmi7]ti nenakapem [Fmi6]Tak buď rád [G4][Emi][G7]že kapky [C]kapou[Ami]. [Ami][F][Ami][F] [Ami]Pusťte mě, strážníku, pusťte mě dom [F]pusťte mě dom [Ami]Dyť ten váš kriminál je vo ničom [F]je vo ničom. [Ami][F][Ami][F] [Ami]Čtyři šedý zdi a děsná zima. Pro našince prostě jó nepěkný klima. [F]Ve vokně mříž, ven nevidíš. Pruhovanej mundur strašne kouše. Dyť já bych přece neublížil mouše. To přísahám! A nebo radši ne. (r): [Dmi]Už jsem přiznal [Fmi]že jsem tamtu [C]kasu udě[G]lal, Dale vážne [F]nevim, kdo pak [Cmi]Fandu voddě[G]lal. Kde sem potom večer byl to fakt nemůžu řict Jestli se to dozví stará, narve mě do jitrnic [Ami][F][Ami][F] (r): Pusťte mě, strážníku, pusťte mě dom pusťte mě dom. Dyť ten váš kriminál je vo ničom je vo ničom... Svařené [G]víno [C]jsem mu [G]koupil Když mně ten [G]příběh [D]vyprá[G]věl každý si [G]všimnul [C]hned jak [G]vstoupil že křídla [G]pocu[D]chaná [G]měl Prsty si [G]hřál o [C]pohár [G]vína dokud se [G]točí [D]tenhle [G]svět Tak na ty [G]chvíle [C]rád vzpomí[G]ná Už bezmá[G]la dva ti[D]síce [G]let A od těch [G]časů do vá[Ami7]noc patří ta [D]dlouhá tichá [G]noc lidé to [G]lepší pota[Ami7]jí v sobě i v [D]druhých hleda[G]jí Osel a vůl že hřál ho dechem a lidé dobří zpívali přes poušť tři králové se spěchem aby mu své dary dali Jen král Herod od týhle chvíle měl ňáký špatný trávení Řekla mu o té zvláštní síle na nebi četná znamení (r): V očích měl zvláštní příslib štěstí a kolem hlavy svatozář svět chvíli váhal na rozcestí A začal psát novej kalendář (r): ONA: [A]Stmívá se [D]nad králost[A]vím, [D] [A]závist je [D]smutek a [A]stín [D] ON: [A]Závist [D]potutel[A]ná [DA] [A]číhá je [D]nesmrtel[A]ná. OBA: [D]Tam, kde láska [E]vládne, závist [A]je ztrace[D]ná shání srdce [E]prázdné z lásky [Hmi]bývá [E]zmate[A]ná (r): [D]Bim[E]bam [A]zvon [D]vyz[E]vá[A]ní [D]blí[E]ží [A]se [D]sví[E]tá[A]ní. Svíta. Rozum šel spát. Z lásky zblázním se rád Svítá a já ám strach, že láska je jen v pohádkach. Tam, kde láska vládne, závist je ztracená shání srdce prázdne z lásky bývá zmatená (r): Bimbam zvon vyzvání láska nás ochrání. [D]Tam, kde láska [E]vládne, závist [A]je ztrace[D]ná shání srdce [E]prázdne z pravdy [Hmi]šílí .. (r): Bimbam zvon vyzvání blíží se svítání. Nánánánánáná .. Láska nás ochrání. [G]A pred našim [G]zahrádečka [G]trním plece[D7]ná [G]na něj roste [G]rozmarýnek [G]biely vršek [D7]má, [G]háj, háj, [D]rozmarýn, [G]a já [Emi]o něm [A7]dobre [D7]vím, [G]hdo mňa něsce [G]milovaci, [D7]já mu vypov[G]ím. Miloval mňa švarný šohaj, hezkú dzievčinu, zaněchal mňa milý bože, skrdze příčinu, háj, háj, keď něsceš, hladaj si ju, hdze ju vieš, prídze inší, stokrát milší, banovac budzeš. .Rec: Už v[G] noci jsem vyrazil jen v blůze, kalhotách a s párem starejch bot, tam za mnou zůstal San Quentin, kavalec a přestřihnutej plot, a slunce bodá do očí a jazyk bez vody už zdřevěněl a nohy bolí, jakobych nejmíň tisíc mil už šel. .R: A slunce p[C]álí jen[D], a slunce p[G]álí jen, a stínu šm[C]ouhu šediv[G]ou[D] já táhnu za seb[G]ou. .Rec: Mně vždycky táta říkal, že jen jedno je nebe, jedno peklo a jeden svět, vždyť ještě včera mně to pastor z bible čet', teď ze lži viním všechny - bibli, pastora i tátu, vždyť jedno peklo opouštím a druhý začíná tu. .R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu skvrnu šedivou já šlapu pod sebou. .Rec: Já dávno boty zahodil, když brzdily můj chvat, a v břiše mám snad stočenej ten přestříhanej drát, když náhle v rukou cítím suchej drn a písek, tak už vím, proč, i když slunce zapadá, se zkracuje můj stín. .R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu šmouhu šedivou já tlačím před sebou. .R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu skvrnu šedivou já zaleh' pod sebou ... [A]Když ti to smrdí, můžeš klidně jít. [A][C][D][A][G][F][G] [A]Koryto plný, snad toužil jsi mít. [A][C][D][A][G][F][G] [F]Přátele starý v půli cesty nechat stát. [G]Svědomí bolí, nemůžeš klidně spát. [G#] .Ref: [C]Ránu [G]dát, [B]sebrat [C]se a [Dmi]jít táhni si [C]klidně za ji[B]nou, [C]ránu [G]dát, [B]klidně [C]ode[Dmi]jít vydat se [C]cestou praši[B]vou. Poslední pivo si na nás můžeš dát. Neboj se zimy, úspěch tě bude hřát. Mindráky zahoď, už jsi přece král. V novinách fotku, to sis vždycky přál. .Ref: Není to lehký, sám sobě si lhát. Upsat se peklu, s andělem karty hrát. Přátelé stárnou, déšť už stopy smyl. Vzpomeň si hochu, jakej dřív jsi byl. .Ref: [(E)]Už ti [A]není patnáct [Hmi]let a [C#mi]znáš i [Hmi]svět, sto [A]problémů dnes [E]přejdeš legrác[A,E,A,E]kou. Už jsi [A]odvyk chodit [Hmi]bos, jsi [C#mi]muž a [Hmi]kos a [A]vychloubáš se [E]pózou světác[A]kou. Přesto [D]máš, jak sám víš, dosud v kapsách tajnou [A]skrýš, no a [A7maj]tou se [F#7]vracíš do děts[H7,E]tví. Máš tu, [A]co si budem [Hmi]lhát, i [C#mi]špunt, i [Hmi]drát a [A]skrejváš nám to [E]hloupý svědect[A]ví. A tak [Hmi]dál nosíš po kap[E]sách sny [A]mládí, starej [Hmi]nůž s prošlou vstupen[E]kou, to [A]znám. A tak [Emi]dál nosíš [A7]po kapsách sny [D,]mládí,[Dmi] nač ten [F#mi]krám, [H7]nač ten [E]krám, [E7]nevíš [A]sám. S časem [Hmi]prý člověk nerov[E]ný boj [A]svádí, tisíc[Hmi]krát dostal zabrat, [E]no jen [A]houšť. A tak [Emi]dál nosíš [A7]po kapsách sny [D,]mládí[Dmi] bez těch [F#mi]snů [H7]byl by [E]svět [E7]holá [A]poušť. V kapse najdeš, možná fakt, i klíč i akt a ty vnímáš i kámen se slídou. Něco kapslí, jeden fant, ty gróf a grand, i přání pár, co nikdá nevyjdou. V kapsách tvých, ano v nich, zbylo pár snů klukovských, ve kterých se vrátíš do dětství. Kapsy hlubší, než ty sám, i já je mám a ukrývám je právem sobectví. A tak dál nosíš po kapsách sny mládí, starej nůž s prošlou vstupenkou, co mám. A tak dál nosím po kaspách sny mládí, nač ten krám, nač jej mám, nevím sám. S časem prý člověk nerovný boj svádí, tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť. A tak dál nosím po kapsách sny mládí, bez těch snů byl by svět holá poušť. [G]Mně stačí jedna[E] whisky bez, hned [A7]zavětřím jak vzteklej pes a t[D7]ak já zas v tom lítá[G]m p[G]ak jdu dílem [E]náhody jen z [A7]hospody do hospody a t[D7]ak já zas v tom lítá[G]m Vedu svý řeči jalový na svý židličce barový a tak já zas v tom lítám říkám svojim neduhům: "Všechno vyléčí doktor rum!" a tak já zas v tom lítám Nohy mám těžký jako cent a v kapse nemám ani cent a tak já zas v tom lítám pak kutálím se jako míč, když má žena mě žene pryč a tak já zas v tom lítám Jak říkám stačí whisky bez, hned zavětřím jak vzteklej pes a tak já zas v tom lítám .1. N[Ami]a dlouhé chodbě z[G]avrzaly kroky, j[F]ednozn[G]ačně chůze ž[Ami]enských bot[Aadd9], d[Ami]okážu si představit [G]i ty boky, a p[F]ozor, holka, teď tam bude sch[Ami]od.[G] .2. Po dlouhé chodbě se ty kroky blíží, moje dveře jsou jak magnety, a teď stojí, snad se nerozhlíží, a pozor, ťuká - je to tvůj soused, a ne ty. .R: [Ami]A tak jsem zůstal s[Dadd9/F]ám, aspoň mi zbude víc fernetu, já se m[Ami]ám, a tak jsem zůstal s[Dadd9/F]ám, vždyť já mám někde tebe, a ne tu vedle, [Ami]a tak jsem zůstal s[Dadd9/F]ám, na na na ..., [Ami]a tak jsem zůstal s[Dadd9/F]ám (na na na ...). .3. Tou dlouhou chodbou ozývá se šepot, něco si ve dveřích šuškají, a ve mně cosi vře tam někde vespod, a za zdí, hele, už se s ničím netají. .R: [Ami]A te Rehradice [G]na pěkný ro[C]vině [D]Teče tam vo[Emi]děnka [Ami]dolů po dě[D]di[G]ně [Dmi]Je pěk[Emi]ná je čis[Ami]tá [Ami]A po tej voděnce [G]drobný rebe [C]skáčó [D]Pověz mě má [Emi]milá [Ami]proč tvý oči [D]plá[G]čó [Dmi]Tak smut[Emi]ně žalost[Ami]ně [Ami]Pláčó one pláčó [G]šohajo vo [C]tebe [D]Že sme sa dos[Emi]tali [Ami]daleko od [D]se[G]be [Dmi]Dale[Emi]ko od [Ami]sebe [Ami]Proč by neplakali, [G]když hlavěnka [C]bolí, [D]mosejó zap[Emi]lakať [Ami]šohajovi k [D]vo[G]li [Dmi]šohaj[Emi]ovi k vo[Ami]li [G]Jak to autor [C]vymyslel a jak to drama [G]vypadá. [B][C] [G]Je to čistej [C]propadák a nebo prostě [G]paráda? [A]Poslouchej, co povídám [C]a co z toho pochopíš, lásko [G]má [D] [G]Dám ti všechno, [Emi]co tu mám, [G]chci být s tebou [C]sám a to je [D]fér. Co chtěl autor říct a jak to ztvárnil režisér. Je to holý nesmysl, tak se z toho režisér. Oddíl místních hasičů zachraňuje životy nám všem Ať jsem to já nebo ty anebo třeba tvůj pes a to je fér. Ženskou prostě nezkrotíš, to už každý dávno ví. Pokus se o to a zafoukáš jen vítr do jejího ráhnoví. Tak se na to vykašli a měj ji takovou jaká je Ať je to anděl nebo satanáš, to stejně nikdy předem nepoznáš a to je fér. Ať už chrání pralesy anebo čumí na TV, měj ji stále stejně rád, vždyť z tohohle se nestřílí. Ať bydlí třeba za rohem anebo někde v Asii, to je fuk Říká se, láska hory přenáší a potom tvoji duši povznáší a to je fér. .1. To už bude [G]rok, cos mi z vlaku [D]mával A teď najed[Ami]nou, krůček přede [D]mnou, Trochu vázne [G]hlas, to se někdy [D]stává, Taky hned co [Ami]říct, slova, jen nic [D]víc. .Ref: A ty se ptáš co [G]já, jsem zdráva, jak se [Emi]mám, No žijem jak se [Ami]dá, znáš to přece [D]sám. .2. Táhlo tě to sem, další z řádky frází, Ať v dáli měst jsi žil, vlastně jsi tu byl, Párkrát také psals, jak ti hodně scházím, Brzy však já vím, smířil ses i s tím. .Ref: A ty se ptáš co já, a jak mi mělo být, Když ten co zůstat má, ráčil odejít. To člověk nechce vstát a jíst mu nechutná, Den po dni tisíckrát, ptá se a co já. .3. Co o tom ty víš, jak rok zvolna míjí, Jak se dlouží stín, svátky bez hostin, Co ty víš a znáš, jak se hořkost vpíjí, Do čtyř holých zdí, když se připozdí. .Ref: A ty se ptáš co já, jak jen se neusmát, Je pozdě jak se zdá, tenkrát ses měl ptát. Jak rozumět ti mám, jak chápat slova tvá ? Snad taky byl jsi sám a ty se ptáš co já. .4. Už to bude rok. Tak tě tady vítám. Vidět jsi mě chtěl a teď zas abys jel. Já tě nezvu dál, co když někdo spí tam. Někdo. Co já vím ? Možná i tvůj syn. Tak se měj .Ref: A ty se ptáš co já, a ty se ptáš co já. [C]ukryti [G]spolu [Dmi]v zahradě [Ami]noci mluvili jsme překotně jeden přes druhého a zjišťovali s údivem že slova zapadají přesně do sebe a byli z toho na větvi a ruku v ruce jsme se pak courali domů a usnuli šťastní a ráno jsme vstali a poznali že slova která včera tak krásně splývala ze rtů jsou dnes nějaká divná a hloupá ... takže se vůbec nic nezměnilo takže se vůbec nic nestalo takže se vůbec nic nezměnilo já šel tam a ty tam a já sám a ty tam nebe peklo ráj - kam tě duše dám nebe peklo ráj - kam tě duše dám nebe peklo ráj - kam tě duše dám nebe peklo ráj - kam tě duše dám .1. [D]A vy, páni muziganti, [A]přišla jsem vas [A7]jedov[D]ať, [D]zahrejte ně túto píseň, [A]kerú vám budu [A7]zpíva[D]t. štemujte si [Emi]muzigu, [A7]podla mého [D]jazyku, vy ste všeci grobiáni, [A]já vám ináč [A7]neřekn[D]u. .2. Najprve budu jedovať teho s tyma huslama, ten by býl dobře udělál, dyby býl ostál doma z huslama sa pochlubil, leda peněz nalúdil, ten by býl dobře udělál, dyby tu býl, nechodil. .3. A ten šelma s tú píšťalku, ten sa enem usmívá, temu je tak dycky dobře, dyž si sem tam zhovívá, on by šél rád do nebe, ale on tam nebude, protože tam s píšťalkama nepúšťajú do nebe. .4. Cymbalista na svůj cymbál, ten dycky zhusta pere, dyž mu chlapci dobře plaťá, on se enem usměje, praví svým kamarádům: Dávám vám takú radu, dyž vám chlapci dobře plaťá, hrajte jen bez ohledu. .5. Muziganti, to sú chlapci, dostanú sa do nebe mezi svaté chocholaté, co dělajú he, he, he, najprv pújde huslista a za ním cymbalista, najposledy na púl kozi ponese sa basista. .1. [G]A vy, páni muzikanti, n[A7]ičeho nehl[D]eďt[G]ě, nech všeci porúčajú, sv[A7]oju vždycky v[D]eďt[G]e, n[C]ech sa třeba vš[E]eci bijú, kdo bude mět s[A]ól[D]o, m[G]uziky nepoščajte ch[A7]ytrým ani v[D]ol[G]om. .2. A vy, páni muzikanti, chvály nečekajte, klobúky přes uši, přes oči si dajte, nech stará žaluje a nech statek pustne, nech si každý sused třeba před váma odflustne - tfuj! .3. A vy, páni muzikanti, nikomu neslužte, nedajte sa předeplatiť, radši huby sušte, chudým aj bohatým hrajte rovným šmytcem, aby byla spravedlnost aspoň při muzice. .4. Muziko, muzičenko, ty čarodějná, do pekla pro ťa půjdu, jak jsi mi věrná, nech si ňa Lucifer na vidle bere, dušu jsem dal aj tak tobě, tož tu mi nezebere! We skipped the light fandango Turned cartwheels 'cross the floor I was feeling kind of seasick The crowd called out for more The room was humming harder As the ceiling flew away When we called out for another drink The waiter brought a tray And so it was that later As the miller told his tale That her face at first just ghostly Turned a whiter shade of pale She said: "There is no reason And the truth is plain to see" But I wandered through my playing cards And would not let her be One of sixteen vestal virgins Who were leaving for the coast And although my eyes were opened They might just as well be closed And so it was that later As the miller told his tale That her face at first just ghostly Turned a whiter shade of pale .1. [G]Před hospodou sedí a otevírá pivo olejovky posypaný hustě cibulí [G]zamračený nebe nad zamračenej život docházejí prachy a zbejvá čikuli [G]když [D]neví,co pít bude [G]dál .Rf: [C]Odchází a [H]cestou [B]valí [G]sud [C]pod šerifskou [H]hvězdou [B]studí [G]stud .2. Zase vyjel s partou na čundr v sobotu maskáč,plnou polní a lžíci za botu do Luky pod Medníkem se sjeli soboli s nima chlastá pivo a už ho nebolí že neví,co pít bude dál .Rf:... .3. Do drnčení kytar a cikádovejch bendží občas ňákej amík jinýho blba zbančí holky kvílej písně o kovbojích a koních a z krystalický tísně mu v uších divně zvoní tuší,že pít bude dál .Rf:... [C]Život je jak abeceda, smysl [E]písmen, slov a vět, někdo [Ami]našel, někdo hledá, život [F]je jak abece[G]da. A je alej třešní zjara, alej bílá jako pára B jsou barvy zahrad v září i tu kytku čeká stáří. C jsou cesty tam i zpátky, cesty dlouhý, cesty krátký, D je domov někde v koutě, tam kde končej všechny poutě. E je Eva první žena , pro hřích z ráje vyhoštěná, F je faleš sestra zrady, k té se raděj otoč zády. G jsou gesta, němá slova, za která se všechno schová, H jsou hvězdy, co se třpytí, barvy nebe , noční kvítí. CH je chléb náš, z žitných lánů, skýva chudých, skýva pánů, I je inkoust, barví řádky, co jsi čmáral do písanky. J je jizva v duši skrytá, jizvy život nepočítá, K je kámen, nezestárne, jenom člověk má to marné. L je láska, slabé chrání, za peníze není k mání, M je matka, má nás ráda, i když pláče, i když strádá. N je nouze, přepych střídá, často po ní chodí bída, O je omyl, to se stává, čekáš pád a přijde sláva. P je pravda, maják v bouři, oči nikdy nezamhouří, R je radost, malé ptáče, co si jen tak žitím skáče. S je smutek, kreslí vrásky, často bejvá z velký lásky, T je touha , voda živá, její pramen v každém zpívá. u je úžas dětských očí, nad tím, že se Země točí, V je hořká vůně hlíny, každý musí mezi stíny. Z je zemřít a tak tedy Z je konec abecedy, Z je zemřít a tak znova, jsou to všechno jenom slova. Život je jak abeceda, smysl písmen, slov a vět, někdo našel, někdo hledá, život je jak abeceda a z ní [C]složíš [G]celý [C]svět. .1. [G]Abilene, [H]Abilene, t[C]eď už jen [G]o tobě sním, t[A]en věčnej sen mě t[D]áhne jen k [G]Abilene, t[C]am k Abil[G]ene. .2. Už dávno nejsem mladíkem, a tak se vracím s prosíkem tím vandráckým taxíkem, jó, k Abilene, jó, k Abilene. .3. Abilene, Abilene, tam vedou koleje, tam táhne dým, když se s jarem navracím k Abilene, k Abilene. .4. =1. .5. Abilene, Abilene, pražce všech tratí znaj' můj stín, ten stín jde krokem pomalým k Abilene, k Abilene. .6. =1. .7. =1. [E][G][F#][B][A][H][C][G] [E]Vytekly mi nervy Přímo na podlahu Bezmocně jsem tam stál Ztratil jsem i hlavu Mám ruce bez citu a nohy studený A voči bez bolesti jakoby skleněný Jenom mý velký srdce něčeho se leklo Tomu se přece říká absolutní peklo Ztratil jsem nervy A marně je hledám Teď jsem muž bez nervů Nikomu šanci nedám Mám ruce bez citu a nohy studený A voči bez bolesti jakoby skleněný Jenom mý velký srdce něčeho se leklo Tomu se přece říká absolutní peklo Ztratil jsem nervy A ztratil jsem i hlavu Zoufale po nich pátrám V lidským davu Mám ruce bez citu a nohy studený A voči bez bolesti jakoby skleněný Jenom mý velký srdce něčeho se leklo Tomu se přece říká absolutní peklo [E]Ab[F#]so[C]lutní p[D]ek[C]lo [H][F#]absolutní peklo Absolutní peklo absolutní peklo A[D]by n[G]ás P[A]án B[D]uh [G]mil[A]ova[D]l, [A7]milov[D]al, h[D]oíchy [G]odp[A]ust[D]il, [G]neb[A]e d[D]al, [A7]nebe d[D]al! Nic [F#mi]ne-žá-[G]dá-[D]me, j[G]enom [D]to [Emi] sa-m[Hmi]é: a[D]by n[G]ás P[A]án B[D]uh [G]mil[A]ova[D]l, [A7]milov[D]al. .1. Mám t[C]isíc chutí, j[F]ó, i čas vypr[C]ávět vám tu st[G]or[C]y, jak v[F]yšplouchli jsme s p[C]arťákem, co pl[Dmi]avil s náma v[G]ory, byl h[F]amoun, prej už [C]odmala, a že z[Dmi]a vším viděl pr[G]achy, nám p[C]eklo dělal hr[F]ozně rád i z t[C]ak dost perný f[G]ach[C]y. .R: P[Ami]evně stůj, z[G]aber víc a d[F]rž se svýho v[C]esla, n[Ami]ezbejvá, n[G]ež si přát, [F]aby nás voda n[C]esla, [Dmi]aby nás v[G]oda n[C]esla. .2. Měl tlapy samej sval, tak chraň se každej jeho vzteku, těma vorař, když se dopálí, obrátí i řeku, znal voba břehy poslepu a všechny proudy dravý, ale neměl páru vo tom, jak se leskne zlato pravý. .R: .3. Známe se s partou havířů v jedný podhorský obci, maj' živobytí v uhelně, kam fáraj' dírou v kopci, mezi uhlím občas najdou kyzu blejskavýho kusy, kdo nezná hrudky kyzový, za zlato mít je musí. .4. Kdo naházel je do písku, to vedlejší je přece, hlavně, že ten chlap u nohou je našel jednou v řece, tak, zaslepenej vidinou přeukrutnýho zisku, se hrdě navzdor posměchu dodneška hrabe v písku. .R: + [Dmi]aby nás v[G]oda n[C]esla, [Dmi]aby nás v[G]oda n[C]esla ... [EmiAD] .1. [Emi]Tak tě tu vítám [A]Pij třeba [D]do němoty [Emi]Řeknem si starý [A]Stupidní [D]anekdoty [Emi]Jak bylo jak je no no [A]Seš tady [D]to je príma [Emi]Můj milý příteli [A]Aby tě rakovina .R.: [Emi]Podej mi [D]ruku tvou [F#mi]ruku [C]stisknu ji budu rád [Emi]No tak už [D]sedej a [C]dej si [C]dřív než mě začneš srát [Emi]Tak tě tu [D]vítám tě [F#mi]vítám [C]kde ses tu vůbec vzal [Emi]Dík těšilo [D]nás tak [F#mi]zaplať, [C]zaplať a táhni dál .2. Upřímnost nade vše S úsměvem nenávidět Až jednou zestárnem Budem se muset stydět Stydět se za naše Nejlepší kamarády Až budeš na odpis Otočej se ti zády .R.: Podej mi ruku tvou ruku stisknu ji budu rád No tak už sedej a dej si dřív než mě začneš srát Tak tě tu vítám tě vítám kde ses tu vůbec vzal Dík těšilo nás tak zaplať, zaplať a táhni dál [Emi] .3. [G]Ať už je na tvý truhle [Emi]víko přibitý [G]Nebudu brečet zapo[Emi]mněl sem na city [C]Chčijem si [A]do vočí [C]nikdy to [A]neskončí [C]Já nejsem vožralej proč [D]je mi na bli[D#]tí FUJ .R.: Podej mi ruku tvou ruku stisknu ji budu rád No tak už sedej a dej si dřív než mě začneš srát Tak tě tu vítám tě vítám kde ses tu vůbec vzal Dík těšilo nás tak zaplať, zaplať a táhni dál .1. Kapsy m[F]ám, a[B]bych v nich měl d[F]íru, boty mám a na nich letní p[C]rach. Pod šir[A]ou oblo[A7]hou jsem se [Dmi]sám usad[B]il, že m[F]ám chuť v hlavě si [Gmi]srovnat, [C7]pro co jsem ž[F]il. .2. Píseň mám, abych měl co zpívat oheň mám, aby mě tu hřál. Pár snů mám, abych dál za nocí je tu snil, že mám jeden lidskej úděl ten, abych tu žil. .3. Louky mám, abych se moh' toulat, lesy mám, abych měl kam jít. Dlouhý proud řeky mám, abych shýbnul se a pil, že mám to výsadní právo, abych tu žil. .4. Sl[G]unce mám, [C]na cestu mí sví[G]tí, štíty hor a jejich úbo[D]čí. Lásky m[H]ám nesč[H7]etné abych s[Emi]e sám přesvě[C]dčil, že m[G]ám to, co mi st[Ami]ačí, [D7]abych tu [G]žil. .5. Kapsy m[G]ám, a[C]bych v nich měl d[G]íru, boty mám a na nich letní p[D]rach. Pod šir[H]ou oblo[H7]hou jsem se [Emi]sám usad[C]il, že m[G]ám chuť v hlavě si [Ami]srovnat, [D7]pro co jsem ž[G]il. Zase přišly složenky a moje holka chtěla šaty a tak mi zbylo z vejplaty jen patnáct dvacet na aceton uložil jsem láhev s flaškou na nosiš svý jáwy a vyrazil jsem žitnou k dálnici tak to je Aceton blues, tak jak já ho mám v palici Zrovna cejtím jak aceton z prázdný láhve mi vytejká na horký vejfuky tak vyhazuju střepy a večeři do koše a vytírám si tašku plátěnou čepicí tak to je Aceton blues, to je malér v Žitný ulici Rozjel jsem se píchnul o střep a udělal si vejron v pravím zápěstí A tak jsem si pučil na pivo a na vlak a přijel jsem domů ve čtvrtek anebo ve středu tak to je Aceton blues, jenom tak jak já ho dovedu .1. Ten [E]vazoun seděl u baru a [H7]já to věděl hned když bacil bych ho šikovně, z tý židle bych ho [E]smet já slyšel šepot [E7]bacha je to [A]rváč, tygr Mac Coo ten [H7]zatím ve všech rvačkách byl [E]áčko .2. Já už byl pěkně zcamranej, tak zpupně jsem se smál a najednou jsem proti němu jak parní stroj stál řek jsem Tygře, ty jseš leda kocour na hraní svěs uši, dnes tu já budu áčko .3. Kejvnul hlavou, kouk se na mě, vypliv párátko řek nemám tužku, tak co chceš ty vořerávátko než ale spadneš řeknu ti pár slov, co bys měl znát ať víš co obnáší bejt áčko .4. Ty bílý zuby nejsou mý, to nesnažím se skrýt mý pravý ty se kutálejí dodnes po Beer Street však za tu ránu já mu zmuchlal tenkrát každou kost on mě zlámal jen dvě, já byl áčko .5. Víc [F]nahlas musíš mluvit synu, když [C7]mi chceš ríct fór mám šneky nadranc, zbytek uší jako karfi[F]ól a nemít oko [F7]skleněný, tak [A#]slzím dojetím když [C7]sčítám co mě stálo bejt [F]áčko .6. Nos tolikrát mám zlomenej, co zjizvenou mám líc a ulítne mi pokaždý, když kejchnu trochu víc každou druhou kost mi drží pohromadě šroub tak ještě pořád toužíš bejt áčko? .7. I já měl v mládí votlučenej z rvaček každej kloub už nehledím vtříct bitvám, radši do skleničky hloub a jestli věříš, že získáváš tím, že vítězíš ou kej tak pak jsem prohrál, jseš áčko .8. Já nebyl už tak zpupnej, když jsem si zpátky sed a zaslech jsem i kolem smích, když splaskával můj svět však vidím, slyším, kejchání mě vůbec nebolí mám v hlavě vlastní vercajk, jsem áčko .1. Nitka slůvek bloudí po výšivkách, a světlo svíček, hýbe se na tvých křivkách. .2. Svět kolem vláčí, přítulně, po skleničkách, a život lásek, zakletý je v těch svíčkách, a flám se líně spřáhnul s půlnocí. .3. Pár něžných rýmů, připíšu do partesů, ohraných songů, pak šeptem do tvých vlasů, a smutek díla přinesou tóny v basu, ten smutek v bílém o prošlém místě v času. .4. Ten rým mou vůli, jenom tak mírně leptá, výmluvnost tváří, tam, kde se víckrát neptá. M[C]ěsíc [G]má [F]bílou [C]zář adi[G]os, č[F]as nespou[C]táš [C]Dívčí smí[G]ch j[F]sem jí [C]vzal náušnic [G]pár j[F]en j[G]í dal za [C]něj K[C]rátí k[G]not [F]svíčky [C]zář ten stíh[G]aný muž [F]má mou t[C]vář Rf: Zůstáv[G]ám j[F]en do svít[G]ání rozplét[G]ám [F]pouta tvých [G]dlaní[C] Měs[C]íc [G]má [F]bílou [C]zář adio[G]s, [F]čas [G]nespou[C]táš Španěls[G]kých [F]lží pár [C]znám k lásce [G]prý [F]jich málo [C]stačí Opouš[G]tím [F]už tvůj k[C]lín adi[G]os, [F]já odchá[C]zím Rf: Odjíž[G]dím, [F]tmy stín mě c[C]hrání rozplét[G]ám [F]pouta tvých d[G]laní[C] Měsíc [G]má [F]bílou [C]zář adi[G]os, [F]čas nespout[C]áš [Dmi]Až moji [Ami]rybu zdusí [Dmi]ráno,[Ami] v [Dmi]bludišti [Ami]vrásek zablou[Dmi]dím,[Ami] v [Dmi]mramoru [Ami]bude vyte[Dmi]sáno,[Ami] [Dmi]kdy tenhle [C]závod dokrou[Bb7]tím.[Bb4] K[F]dyž příval slov prová[Ami]zí samá lež, kdo uvě[Dmi]ří, když b[F]yl na mě lov, toli[Ami7]krát řekli běž, oči [Dmi]adleří mě [F7]zvaly d[F]ál, [Bb]do hor, kde se křídla ptáků v [Gmi7]ruměnci ohniváků b[Bb]lyští jak zlatem sáze[Dmi]ný. V řečišti stopy smaže bláto, z mozku se tváře vypaří, potom si řeknem: stálo za to hnát se jak slepí ohaři. Když příval slov ... [Fmi]2x[Dmi] .1. Jen př[A]istup, chl[E]apče, k n[A]ám, pojď jen blíž, pojď jen bl[E]íž, jen př[A]istup, chl[E]apče, k n[A]ám, p[D]ojď jen bl[E]íž, kdo adm[A]irál Benbow byl, jak se p[D]o mořích plav[E]il, jak Franc[F#mi]ouze poraz[D]il, uslyš[E]íš, uslyš[A]íš. .2. Benbow dal rozkaz plout po vlnách, po vlnách, Benbow dal rozkaz plout po vlnách, přes kanál rozkázal plout, v bouři loďstvo přesunout, jeho kapitáni však měli strach, měli strach. .3. Říká Kirby a Wade:"Vem je ďas, vem je ďas!", říká Kirby a Wade:"Vem je ďas, i když zradím vše, co mám, radši život zachovám, z téhle bitvy musíme zmizet včas, zmizet včas." .4. Tak admirál Benbow zůstal sám, zůstal sám, tak admirál Benbow zůstal sám, bojoval však jako lev, až kolem stříkala krev, až se nesl bitvy řev přes kanál, přes kanál. .5. Benbow byl zasažen do nohou, do nohou, Benbow byl zasažen do nohou, tam, kde předtím nohu měl, jen krvavý pahýl čněl, "zaútočte na povel!", zakřičel, zakřičel. .6. A Benbow pálit dal ze všech děl, ze všech děl, a Benbow pálit dal ze všech děl, pálil do nich ze všech sil, šest lodí jim potopil, až Francouze obrátil na útěk, na útěk. .7. =1. Zvonek [G]samotu protíná, [Emi]sbohem napja[G]té čekání[D7] a [C7]vím, že teď jdu si pro [Emi]odpověď od [G]ní, ó [D7]jé, [D+]od ní.[G] Psaní padá mi doklína, vraťte adresát neznámý a mám tu zpět kaňku i těch pár vět od ní, ó jé, od ní. (r): Zachy[Dmi7]tím se v pádu kli[G7]ky a dveře [C]zaví[G7]rám,[C] ze tří [Emi7]slůvek jsou tři dý[A7]ky, a tak [D7]ti za ně díky.[D+] Ticho [G]samotu protíná, [Emi]vše je tedy [G]už za námi,[D7] a rád bych teď čekal na odpověď sto dní, ó jé, sto dní. [G], [Emi]ó je[G], [D7] od ní [C7]a rád bych teď čekal na [Emi]odpověď sto dní, ó jé, sto dní .1. [G]U priateľa [C]na návšteve [G]pred pár rokmi [Ami]asi, [G]stretol som sa s [C]Adrianou [D]mala čierne [G]vlasy .2. V prítmí nikým nerušení štrngli sme si spolu Ona pila tuším víno a ja Coca Colu .3. Plachý mladík s detskou tvárou veľmi neskúsený sedel som tam prvý krát v spoločnosti ženy .4. Filmy, knihy, nové platne prebrali sme všetko Zostala len jedna téma zvyšky našich predkov .R: [C]Adriana, dnes mi na um [G]zišlo [Emi]zistiť tvoje telefónne [D]číslo [C]Adriana, mal som smolu, [G]vážne. [Emi]Predstav si, že [D]zdvihol to tvoj [G]manžel .5. Kto ti povie čo máš robiť keď je zmtok v hlave ? Slová ktoré šepkala mi pamätám si stále. .6. Ako to však bolo ďalej neviem celkom presne. všetko, čo sa dialo potom, je už z inej piesne. .1. [A]Africká m[Hmi7]amba n[E]a naší l[A]ouce, ve stínu J[Hmi7]umba t[E]iše usín[A]ám, praskla mi kš[Hmi7]anda a s v[E]ýkřikem řv[A]ouce píchnul mě k[Hmi7]aktus a c[E]o z toho m[A]ám? .R: [C#mi]Ua u[Cmi]a p[Hmi]á ..[C#mi].[Cmi][Hmi] .2. Pod naší palmou, hned vedle plotu, kousíček stranou velbloud tam stál, únavou zlomen cucal si botu, pil vodu slanou a hrozně řval. .R: .3. Pouštím se, pouštím vyprahlou pouští, se mnou můj přítel, přítel dromedár, štěstí nás čeká ukrytý v houští, ádios, milá, já jedu dál. .R: .1. V [C]Africe, tam žijou slon[Ami]i a pod[Dmi]obná zv[G]ířat[C]a, mezi stromy je tam hon[Ami]í Afrič[Dmi]anča[G]ta[C], n[F]ačančané [G]Afričanč[C]e jako [Dmi]uhel černé j[G]e, r[C]áno skočí na saranč[Ami]e a jed[Dmi]e do G[G]uinej[C]e.[F][G][C][G][C] .2. Děvčata tam honí kluky a kluci zase děvčata, k nám to mají trochu z ruky, Afričančata, přes moře a přes potoky, dva tisíce šestset mil, na kole tak dva-tři roky, no a pěšky ještě dýl. .3. Průšvih je, když Afričanče černé jak mé boty narodí se naší Anče od nás z Dolní Lhoty, ale narodí či nenarodí, vždyť je to vlastně putna, hlavně, že nám nemarodí a že mu u nás chutná, na na na ... .1. [C]Na celý [Emi]dům [Ami]praskot a [G]šum [F]se rozlé[D]há, když [G]všichni jdou spát. [C]Do boudy [Emi]vlez i [Ami]hlídací [G]pes. Kdo [F]v domě bydlí, [G]nesmí se [C]bát. (r): [C]Straší teta [F]Agáta, [G]Agáta, teta [C]Agáta. [C]Byla příliš [F]bohatá a ke [G]všem la[C]komá. [C]Řeknu tetě [F]Agátě, [G]Agátě, tetě [C]Agátě, [C]nech už toho [F]proklatě, kdo [G]tohle trpět [C]má! Pročpak tvůj duch splácí svůj dluch tím, že jak dřív jsi postrachem všech. Měsíční svit ozářil byt a mně se málem zatajil dech. (r): Naše teta Agáta, Agáta, teta Agáta. Prosbou byla dojatá, že strašidel je svět. A náhle pryč je Agáta, Agáta,teta Agáta. Zmizela snad zakletá a v domě vládne klid. Pročpak tvůj duch splácí svůj dluch tím, že jak dřív jsi postrachem všech. Měsíční svit ozářil byt a mně se málem zatajil dech. (r): [Ami]Raz budú z nás [C]v záhrade rásť [G]agáty,[F]agáty.[E] Raz z našich tiel snáď vyrastie Haj s agátmi , s agátmi. Refr: Možno [C]cítiš ako [G]čas sa nás [F]vôbec nepýta.[C] Prečo my sa pytame[G] či si [F]vôbec môžem čo mi patrí [E]aspoň na tu malú chvíľu vziať. Bozkávaj ma dnes práve tu pod agátmi, agátmi . Ruky koreňou držia sa pod zemou jak agáty, agáty. Refr: Možno .... Raz všetko zarastie vôňou naších tiel A agátmi ,agatmi. Raz budu z nás v zahrade rásť agáty, agáty. .1. Our king went forth to Normandy with grace and might of chivalry our God for him rode marvellously where for England may call and cry. .R: Deo gratias Deo gratias Anglia re Dei pro victoria. .2. Now gracious God he save our king his people and his well wielding grant him good life and good ending then we on Earth may safely sleep. .R: Stůj ty, co jen skrýváš tvář, tvůj hlas tě prozradí, ty zajal's mou duši a srdce mi buší, když stojíš v pozadí. Nejsi z tamtěch zástupů mužů spadlých z nebe, co vždycky mě chtěli a jen nevěděli, že čekám na tebe, na tebe. Ty víš sama proč odcházím, proč skrývám svoji tvář, jsem totiž nic, ne jsem možná víc než nic, jsem krysař. Jdi domů a zapomeň a někdy se šťastně vdej, moc divnej je svět, tak jdi pryč a hned, na mě nečekej. I kdyby's šel do pekla, já půjdu za tebou. Ty nevíš, co říkáš. Proč se mě zříkáš, vždyť dávám ti duši svou. Má náruč zabíjí. Smrt je má ... Vášeň opíjí ... Ztracená ... Toho jsem se bál ... Příbuzná ... A tak se proklínám, že jsem tu zůstaval, když jsem tě uviděl. Klín můj si vem ... Zmizet jsem hned měl. Kdy odejdem ... Až skončím práci svou ... Áááááá ... Připrav se na cestu trnitou dalekou. Až bouře nás zasnoubí, budem oba prokletí, za svědka blesk, už nepoznáš stesk ve věčným obětí. Až skončím své dílo buď připravena. Přijdeš si pro mě? Přijdu pro tebe. [Emi][Emi][Ami][D][Ami][Hmi] .1. Točil se se mnou celej [Emi] svět po šesti pivech ve [Emi]Skleníku bylo mi slabejch patnáct [Ami]let [D] tajně jsem dával přednost [Emi]mlíku. .2. Řekla's mi můžeš u mě spát, bylo mi špatně, jako nikdy a když jsem vylez ze křoví prý tady ne, za rohem bydlím. 2xR.:Na zdi pár dětskejch obrázků [C] [D]a vypít zbytek rumu v láhvi [Emi] pak jsme si hráli na lásku, [Ami] lži smutnou káru spolu táhli [Emi] .3. Ráno mě vzbudil dětskej pláč, pak ještě roletu jsi stáhla, bylo mi jedno,co jsi zač, znovu jsi po mý šíji sáhla. .4. Ahoj a napiš, tak jsem šel, neviděl jsem tě od tý chvíle, ne že bych snad tě vidět chtěl -chcem jenom to,co je nám milé. 2xR.:Na zdi pár.... [A]Ehoj, [H]jsem [C#mi]Radek a je mi [F#mi]dvacet sedm [Hsus4H]let [F#mHsus4H] Vyšel jsem [G#mi]ze školy, [C#mi] potom [F#mi]z průmyslovky, [H] [G#mi]nastoupil jsem [C#mi]do práce a potom [F#mi]jsem šel na voj[H]nu. Když jsem se vrátil, už jsem tušil, že do práce půjdu jenom nakrátko. Totiž, na vojně jsem hodně přemýšlel a na konci už jsem věděl, že hudba je moje poslání a vidíš... Tak a[E]hoj, [A/H]jsem [E]Radek. [CFG] .1. [F]Ahoj, sl[C]unko, t[Fdim]obě to teda dneska s[Ami]ekne, vč[F]era mi bylo sm[G]utno, ale dn[C]eska už je z[Emi]ase mírně p[Ami]ěkně, j[F]ó, někdy se zd[G]á, že něco n[C]ejde, ale [Emi]ono to pak jd[Ami]e, d[F]oba, ta není zl[G]á, to jenom n[F]ěkteré vt[G]eřiny jsou zl[C]é. .2. Ahoj, ahoj, slunko, jsem rád, že jsi ještě, osuš mi moje vlasy, jsou promáčené předvčerejším deštěm, no, prostě jsem zmok', naštěstí voda teče vždycky shora dolů, třicátý druhý rok to takhle přes překážky táhnem spolu. .3. Ahoj, ahoj, slunko, jsem rád, že tě vidím, doma mi bylo smutno, a tak jsem vyšel zase mezi lidi, srdce potřebuje svý, a kdo bere, měl by taky něco dát, člověk, ten není zlý, jen prostě některé lidi nemám rád. .4. Ahoj, ahoj, slunko, ty máš dneska hezké tváře a kdyby mělo snad být smutno, tak na to já mám svoje opraváře, a tak dál mi sviť, a až zalezeš za mraky jako tečka, vylezeš zase, viď, a tu chvilku, než to bude, tu já přečkám. .*: [C]Ahoj, [F]ah[G]oj, slunk[C]o, ahoj, [F]ah[G]oj, slunk[C]o, ahoj, [F]ah[G]oj, slunk[C]o, [G]ah[C]oj ... [G]Ach, běda mně, přesmut[D7]né[G]mu, [G]dyž já mosím na tu [C]voj[G]nu, |: [C]opustit rodiče sta[D]ré, [G]co sa o mňa stará[D]va[G]li, [D]ťaž[C]ko [G]vycho[D]va[G]li :| Tambor bije na vše strany, má milá rukama lomí. |: Neplač, milá, neplač za mnú, šak já si tě jednú veznu, až sa vrátím z vojny :| [DmiDmiDmiDmiDmiDmiDmiADmi] [Dmi]Ach bože z nebe [Dmi]já prosím tebe [Dmi]Starého muže mám [Dmi]Rač mě ho vzáti [G]mladého [C]dáti [Dmi]Ať hříchu [A]nepá[Dmi]chám [Dmi]Rač mi ho vzáti [G]mladého [C]dáti [Dmi]Ať hříchu [A]nepá[Dmi]chám Ach bože z nebe já prosím tebe Jak já mu zahrát dám Na staré hrnce hotové zvonce Tak já mu zvonit dám Na staré hrnce hotové zvonce Tak já mu zvonit dám [DmiDmiDmiDmiDmiDmiDmiADmi] Ach bože z nebe já prosím tebe Jak já ho pochovám Na starém došku zapřáhnu kočku Tak já ho pochovám Ach bože z nebe já prosím tebe Jak já plakat budu Na jeho hrobě vyskočím sobě Co je mi po tobě [DmiDmiDmiDmiDmiDmiDmiADmi] .1. /: Ach, dcérko, dcérko, doma-li jsi, :/ /: pasáček se ptá, dala-li jsi. :/ .2. /: Dala i brala, ale málo, :/ /: málo se mařenek vydělalo. :/ .3. /: Najdi si místečko u silnice, :/ /: co vede z Cínovce na Teplice. :/ .*: Ach, dcérko, dcérko, doma-li jsi ... [D]Ach, Hanička [A7]maluč[D]ká, [A]šak si pekná [E]bieluč[A]ká, [D]já som tebja [G]zamiloval, [A]eščes bola [A7]maluč[D]ká. Ach, Hanička, jak se máš, povedz ty mi hdze spáváš, a já k tebe v noci pridzem, ani sa mňa něnazdáš. Ty, šohajko volačí, máš falešné obočí, tys mňa zvjédol, aj podvjédol, něch ci Pámbo zaplací. Ty, šohajko, z rúže kvet, radšej ťa mám, leš ten svet, radšej ťa mám, keď prídzeš k nám, jako inšiech dvacac pet. [C]Někdo se chce okoupat a neteče mu voda někdo se chce opít není pivo je to škoda někdo chce jet autem není benzín je moc drahý někdo se chce milovat a neumí být nahý Někdo se chce prát není s kým tak jde dál někdo se chce smát není čemu tak jde spát někdo myslí že je správnej a je vůl a pěkně velkej někdo myslí že je vůl ale není a je správnej [F]ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo Někdo myslí že se rozjel jenže není ani v bílém někdo myslí že se strefil jenže už jsou všichni v černém někdo myslí a jen myslí a stejně nic nevymyslí někdo vůbec nemyslí a jen si něco usmyslí. [F]ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo čich zrak sluch hmat - to jsou všechny naše smysly chuť?! no tak co tohle jsou za výmysly?! nejste trochu...?! [F]ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo .1. [C]Znám já hájíček [Dmi]zele[G]ný, znám [C]já hájíček [Dmi]zele[G]ný Ach, [C]má mi[Ami]lá, [D]pěkná`s má [C]mi[Dmi]lá, [Emi]čer[G7]ve[C]ná .2. Pod ním je louka zelená ... .3. Na ní studánka roubená ... .4. V ní se má milá umejvá ... .5. A když se bíle umyla ... .6. Bílým šátečkem utřela ... .7. Tak hned falešně myslela ... .8. Co jsem se tebe nahledal ... .9. Hory, doly jsem obešel ... .10. A nikde jsem tě nenašel ... .11. Znám já hájíček zelený ... .1. [G7]Ach, není [C]tu, není, [G7]co by mě [C]těšilo [G7]ach, není [C]tu, není, [G7]co mě tě[C]ší [G7]kdyby tu [C]bývalo, [G7]co mě tě[C]šívalo [G7]bylo by [C]mé srdce [G7]veselej[C]ší .2. Jaké to vorání, bez pluhu, bez koní jaké to vorání bez koleček takové vorání, jako milování jako milování bez hubiček .3. Pořád mě dávají, co se mě nelíbí pořád mě dávají, co já nechci dávají mě vdovce, ten má jen půl srdce půl ho dal nebožce, půl by dal mně .1. [F]Ach, není t[C]u, není, c[G7]o by nás t[C]ěšilo, [F]ach, není t[C]u, není, c[G7]o nás těš[C]í, c[G7]o nás těš[C]ívalo, p[G7(F)]ány mrz[C]ívalo, [F]ach, není t[C]u, není, c[G7]o nás těš[C]í. .2. Jaká to ústava bez sněmu, bez práva, jaká to ústava s obležením, taková ústava je jako otava, je jako otava k zaplavení. .3. Pořád nám dávají, co se nám nelíbí, pořád nám dávají větší daně, dávají oktrojky, šijou nám obojky, čert by to vydržel, zhurta na ně! [C]Ach synku, synku, [G]doma - li jsi [C7]Ach synku, synku, [F]doma - li jsi [G]Tatíček se ptá, oral-li jsi [C]Tatíček se ptá, [G]oral-li js[C]i /: Oral jsem oral, ale málo :/ /: Kolečko se mi polámalo :/ /: Když se ti zlámalo, dej ho spravit :/ /: Nauč se synečku hospodařit :/ .1. Ach [G]tady jsi,já [D]nevěděl, [Ami]že můj dech svíce [C]zháší V tvém [G]pokoji,kde [D]pokládáš [Ami]svou něhu na oltář [Hmi] .2. Ach tady jsi,má víro v nic jak den se s nocí snáší když spolu jdou a splývají v cizí lhostejnou tvář. .3. Ach tady jsi,já nevěděl, že čas ti barvy smývá, že zešedneš,jak oblázek, který se vody vzdá. .R. :[G]Dávná [D]lásko věrná [Ami]vím,že jsem se [C]mýlil [G]Dávná [D]ásko věrná, Ami]čistá zůstáváš [Hmi] .4. Ach tady jsi,to řekla's mi, když tápali jsme ve tmě Ach tady jsi a kde jsem já -u tebe lásko má Jak tenkrát v noci vedla's mě, i dneska v noci veď mě, když člověk pozná,kolik měl zjistí jak málo má. .R. :Dávná lásko věrná... sloka:[Emi] [Ami] [D] [D] refrem:[G] [C] [D] [D] .1. V noci někdy nespím a civím do zahrady Se zástupem lidí kolem nevim si už rady Asi spadnul řemen do převodu total Delirium tremens a já se tak rád motal Doktor Josef Goebbels na terasu pajdá Na vaně jsou bílý myši mezi nima Aida Možná Caligula přijde s Messalinou Doufám, že se zula a nepoškrábe lino .Ref.: Je tady Čingischán Rumcajs i Cipísek Koktejl je namíchán a myši diví se Je konec pásmu dní, ráno už nespatřím Prstýnek zásnubní na můj prst nepatří Vanu si napouštím a spěchám za Aidou Vylezu na poušti, ráno mě nenajdou .2. Cinká moje tramvaj a stydne ranní káva A na dveře marně buší domácí, ta kráva Policie hledá, nenachází stopy Moje dívka bledá zatím sbírá zátky od piv Asi něco tuší, vždyť ta holka není hloupá Právě jsem se narodil a pára k nebi stoupá Možná budu písař anebo lámat kámen Sedmnáctý císař na hradbách zpívat Ámen .Ref.: Je tady Čingischán Rumcajs i Cipísek Koktejl je namíchán a myši diví se Je konec pásmu dní, ráno už nespatřím Prstýnek zásnubní na můj prst nepatří Vanu si napouštím a spěchám za Aidou Vylezu na poušti, ráno mě nenajdou Ledaže by moje holka chtěla brzo vstát .1. [G]Slépky ti zanášajú, [C]koza [D]nedó[G]jí, [G]vidly sú zapichnuté [C]týdeň [D]na hno[G]ji. .R: [C]Aj gdyž není středa, [G]chlapa je tu třeba, [G]víš, co udělaj, [D]ty sa cérko [G]vdaj. .2. Táčka ti vrzúkajú, kráva nechce žhrat, starosťú z toho v noci už nemožeš spat. .R: Aj gdyž není středa, ... .3. Dvéři sú rozlámané, střechú zatěká, tobě samotmej rok za rokem utěká. .R: Aj gdyž není středa, ... ty sa isto vdaj. .R: Víš, co udělaj, ty sa cérko vdaj, chlapa je furt třeba, aj když není středa. [H][E]Vyzleč si smútok a príď [C#mi]Vyveď ma z tých štyroch stien [D]Ukradni hviezdy a príď [H]Prines mi krásny deň Prázdniny bez rodičov Prekroč svoj váhavý tieň Máme len pár dní, tak čo, Vieš že ťa dávno chcem (r): Aj keď [E]bez peňazí máme [G#mi]krásnych sedem dní v [A]týždni Vzácnych [F#mi]sedem dní v nás To je [H]znamenie Láska sa [A]blí[H]ži Aj keď [E]bez peňazí žiadne [G#mi]dlžoby sme ako [F#mi]vtáci Aj keď [A]bez peňazí je [H]streda našich zlatých [E]čias. Vyzleč s smútok a príď Vyveď ma z tých štyroch stien Ukradni hviezdy a príď Prines mi krásny deň Vrátime pár prázdnych fliaš Po láske len povodeň Svet bude zázračne náš Vieš že ťa dávno chcem (r): [H]Sme plný plánov. (r):Bez peňazí aspoň stále je o čom snívať Aj keď bez peňazí krátkych sedem dní máme kde bývať Aj keď bez peňazí môžme krásne žiť, máme kde bývať Aj keď bez peňazí je týždeň zlatých čias. [H]Sme plný plánov. (r): [G]Sme už [D]starí na roz[G]právky, [Hm]ale zase [C]mladí na pre[G]hry. [Am]Nekŕmte nás [D]tým, [Em]čo bolo a [C]čo bude. [G]Aj tak sme [D]stále fraje[G]ri. Výroky železných mužov zhrdzaveli záhadnou hrdzou. Už hľadíme stále pravde priamo na pery, chce to len neuhnúť od dverí. Už hľadíme stále pravde priamo na pery, ó... [G]Aj tak sme [D7]stále fraje[G]ri. [Em7]Pod pásom [C]bolí [D]každý úder [G]zvlášť Svet [Em7]nie je taká [C]plytká mláka, [D]ako sa ti [F]zdá[C] prvý[D]krát, jé. Aj tak sme stále frajeri - stále tí istí frajeri. Aj tak sme stále frajeri - stále tí istí frajeri. Tento ľahký úsmev nič už len tak neskriví. Aj tak sme stále frajeri. Každou fackou trochu iní sme do života drahé zápisné. Tento ľahký úsmev nič už len tak neskriví. Aj tak sme stále frajeri ... [G]Sme už [D]starí na roz[G]právky, [Hm]ale zase [C]mladí na pre[G]hry. [Am]Nekŕmte nás [D]tým, [Em]čo bolo a [C]čo bude. [G]Aj tak sme [D]stále fraje[G]ri. [A]Aj, ty Juro [A]cigáne, [E]udělej ně [E]grumlu, [D]já si budu [D]grumlovat, [A]až na vojnu [E]půj[A]du, [A]ej, [F#]až na [Hmi]vojnu [E7]půj[A]du. Koníčkovi podkovy budů naše zvony, ty nám budů zvoniti, až pojedem z vojny, ej, až pojedem z vojny. ver II. Nechodívaj šohaj k nám, nerada ťa vidím, rozrhané gatě máš, já sa za ťa stydím, ej, já sa za ťa stydím. Dondi k nám až v nedělu, až budeš mět šaty, já ťě ráda uvidím, panimáma taky, ej, panimáma taky. .1. [G]Aj, vdaj sa, vdaj sa, ja, neček[D]aj s[G]a, kd[Emi]y sa ti tr[C]efuj[D]e, ja, za rok, z[G]a dva, bude ťa h[D]aňb[G]a, žádný k vám n[D]epůjd[G]e. .2. Ž[A]eničky moje, poraďte v[E]y mn[A]ě, zl[F#mi]ého já m[D]uža m[E]ám, pálené p[A]ije, potem ňa b[E]ij[A]e, co mu ud[E]ělať m[A]ám. .3. N[D]avař mu, navař, navař mu, n[A]av[D]ař dř[Hmi]eva dub[G]ovéh[A]o, jak ho ok[D]usí, hned skapať m[A]os[D]í, najdeš si dr[A]uhéh[D]o. .4. Zajdi do pole, nařež cibule, pod oči si namaž, aby neřekli ludé klebetní, že ho ráda nemáš. .5. C[G]ibulu vzala, oči si tř[D]el[G]a, sm[Emi]utně nař[C]íkal[D]a, pod starú šv[G]estkú, na malém v[D]ršk[G]u tam ho poch[D]oval[G]a. .1. [Emi]Ak nie si [D]moja, tak potom neviem [C]čia si [Emi]máš peknú [D]tvár, ja [C]vybavil som pasy, [Emi]sme k sebe [D]stvorení, [G]kráčam ti v [C]ústr[D]ety óó [Emi]ja nemám [D]potomkov, [Emi]ty máš dva[C]násť detí[D] óóó .2. Ty si môj gadžo, s tebou mám pekné časy máš veľké boty, dig more kde máš vlasy v tej čiernej bomberi, kráčaš mi v ústrety óó budeš môj gadžino, kým platíš na deti óóó .Ref.: S bejzbolkou [Emi]zvládnem celý sv[C]et, z prídavkov [D]love dávno n[H]iet s bejzbolkou [Emi]zvládnem celý sv[C]et, veď mám ťa r[D]ád [H] Dežo je [Emi]chladný ako mr[C]áz, treba ho skryť nemáme [H]as Viem, že si [Emi]práve práve [C]tá, ktorú mám r[D]ád Ááááá .1. Ak [Ami]nie si [G]moja, potom neviem [F]čia si [Ami]Máš detskú [G]tvár a [F]hrozne dobré vlasy [Ami]Za tisíc [G]dotykov [Ami]postačí [G]jediný [Ami]Môžme byť[G]obaja[Ami]vinní aj bez[F]viny[G] .2. Ak nie si moja, potom neviem čia si Máš detskú tvár a hrozne dobré vlasy Cestičkou vo vlasoch prídem ti v ústrety Pesnička o nás dvoch už nie je pre deti .R: Všetci nám [Ami]môžu závidieť[F], vravia: že [G]lásky dávno [E]niet Všetci nám môžu závidieť, že ťa mám rád. Zostaňme takto chvíľku stáť, na všetko krásne máme čas Viem, že si práve, práve tá, ktorú mám rád. [E]Brzo ráno jsem si [C#7]vyšel a [F#7]den byl sůl a [H7]pepř [G#7]tak jsem pích nůž do [C#7]mlíkaře [F#7]kvičel jako [H7]vepř a mně bylo fajn jako bych [A7]omlád o dvacet [E]let[H7] Když se mlíko rozlilo městu do ulic rozčtvrtil jsem listonošku nezbylo z ní nic a mně bylo fajn jako bych omlád o dvacet let [E]Já jsem vrah a vyvrhel a těžkej psychopat [A7]neboť jsem coby malý dítě [E]hlavou na zem pad [H7]a na tu hlavu hlavičku [A7]je teď vypsanejch [E]tisíc vočí [H7]jsem totiž René Kočí Už dvě hodiny mám pauzu a cejtím se tak sám potřebuju někoho koho teď voddělám pak mi bude fajn jako bych omlád o dvacet let Já jsem vrah a vyvrhel a těžkej psychopat neboť jsem coby malý dítě hlavou na zem pad ale svý oběti mám rád a proto se teď ptám co se ti nezdá jsem přeci ... jsem přeci akční hvězda [Cmi7] [F] [Cmi7] [F] [G] [Cmi7]Postavil som dom, spravil pár dobrých vecí, objavil som zákon [F]tiel, ak [Cmi7]musíš, tak ma zlom, ale dnes so mnou precíť, [As]spojenie [B]blízkych [Cmi7] [B]duší. Vieš byť ako med, pod kožou sladko chutíš, to môj jazyk dávno vie, vieš byť ako jed, možno tým je svet krutý, za všetko priveľa platím. Možno [Asmaj7]náhodou, sa stretli naše telá, [B]náhodou, tá náhoda je skvelá, [Asmaj7]náhodou, ja znovu si to želám, [B]náhodou... Vždy, keď vypnú prúd, vo mne tiež niečo zhorí, ako keď ťa náhle niet, na posledný súd, prídem náramne chorý, z tvojich úst, nôh a očí, z tvojich úst, nôh a očí. (r): Ako [Cmi]jed je túžba v [F]nás, chcem ťa [Es]hneď a stále [B]viac, ako [Cmi]jed mi prúď do [F]žíl, lebo [Es]v tebe som [B]chvíľu [Cmi7]večný. Ako jed je túžba v nás, telom svieť, musíš ma nájsť, ako jed mi prúď do žíl, lebo [Es]v tebe som [B]chvíľu [Cmi7]večný. Lebo [As]spolu sme [B]chvíľu [Cmi7]veční. Postavil som dom, zažil pár dobrých nocí, pochopil som zákon tiel, obaja sme v tom, každý z nás v sebe nosí, kliatbu dvoch blízkych duší. Možno náhodou, sa stretli naše telá, náhodou, tá náhoda je skvelá, náhodou, ja znovu si to želám, náhodou... (r): - 1x Lebo spolu sme chvíľu veční. AsDnes už viem, že niečo F9/Anúti nás,Es/B Gstále túžiť, stále chcieť. (r): - 3x lebo spolu sme chvíľu veční, lebo spolu sme chvíľu veční. .1. Najkrajšia si keď češeš tvoje dlhé vlasy, pred rokom ti zhoreli a já som musel hasiť, žandárov si klamala, že já som faklu tasil a já som len včera vrátil domov z basy. Najkrajšia si keď sa trošku potkneš opitá o ten kameň keď sa ťuknú tvoje kopytá, sám som ho tam vytrepal a dal ho pred schody, možno sa zastavíš až na prvom poschodí. Najkrajšia si keď dávaš červení rúž na pery, keď sa potom natešená tresneš hlavou do dverí, trošku som ti pomohol aké sú dnes pomery, že som ti to spravil ja ti ťažko dakto uverí. Najkrajšia si keď mi fúkaš fénom hlavu, je to dobrá mašinka ja mal som na to zľavu ešte jeden fórik mám pre teba schovaný zapnutí fén poteší keď budeš kúpať vo vani. .Ref: Na každý deň mám, prekvapení pár, stále krajšiu tvár denne stretám /2x/ .2. Najkrajšia si keď si dávaš dole tvoju blúzu, dávno som už nekukal na takú strašnú blúzu, zase som a tešil, že mi budeš robiť múzu, teraz radšej vopchám hlavu svoju do motúzu. Najkrajšia si moja milá keď vrtíš veľkým zadkom, vtedy ma tak čudne pichá hore pod lopatkom. Je to veľmi erotikuš často sa to stáva škoda, že ta každí večer bolí tvoja hlava. Najkrajšia si kičiláňka keď si neni doma, keď ta trochu vyfackám a pošlem do paroma, vtedy ku mne nasťahujú všetci kamaráti má to ale jeden háčik ráno sa vždy vrátiš. Najkrajšia si kičiláňka keď mi dávaš zbohom, keď ťa z okna môžem trafíť starým lesným rohom. Vždy si mala veľa rečí veľa otázok a tak som ta zmaľoval vždy ako obrázok. .Ref: Na každý deň mám, prekvapení pár, stále krajšiu tvár denne stretám. /4x/ .1. [C]Najkrajšia si, [F]keď si češeš [C]vlasy, tuším zakry[F]jú tvoj štíhly [G]pás, [F]zrkadlo už odpovie ti [C]asi,[Ami] [F]že sa krásnym [G]ženám podo[C]báš. .2. Najkrajšia si, keď si dávaš blúzku, kvitnú ti v nej kvety priesvitné, v takej chvíli zabúdam vždy na poučku, čo sa môže, čo nemôže v tme. .R. [F]Na každý deň [C]máš [F]prekvapení [C]pár, [F]stále krajšiu [C]tvár [G]denne stretá[C]vam. .3. Najkrajšia si, keď sa trochu potkneš o ten kameň, čo tu v ceste stál, vždy, keď sa ma v takej chvíli dotkneš, v duchu dávam vďaku rodu skál. .4. Najkrajšia si, keď mi dávaš "zbohom", keď ťa vietor krásnu nesie preč, a keď som už sám za prvým rohom, spomalím, a ty ma dobehneš. .R. [C#]Pomalý deň pomalý [G#]koniec sveta Kyslík sa [F#]míňa Kam sa pozriem všetko mi iba teba tu pripomína [Bmi]Ako sa máa[F#]aš... Tak [H]ako sa máa[G#]aš.... Pozhasínam a tvoje svetlo tvoj tieň premietam stý krát Neviem čo mám povedať Asi sa len sám seba spýtam Ako sa máaam... Tak ako sa máaam... Ako sa máaam... Tak ako sa máaam... .R: [Bmi]Ako sa [F#]láska [D#mi]mám bez te[C#]ba [Bmi]Rozbitý [D#mi]džbán sa [F#]už rozbiť ne[C#]dá [Bmi]Obieham [F#]sám dráhou [D#mi]neznámych [C#]čiar Bmi]Ako sa [D#mi]mám láska [F#]Dýcham nič [G#]viac Z tvojich oči oceán slz vytiekol A dnes ma súdia Bol to zločin tak plytvať tvojim svetlom Zavládol súmrak Ako sa máš... Tak ako sa máš... Ako sa máš... Tak ako sa máš... 2x R: [Cmi]Ako vánok prichádza [F]spánok [G#]prikradne sa sladký [G]zlodej do našich [Cmi]schránok[G] [G]chvíľu nami [Cmi]blúdi a potom keď sa [F]nudí [G#]necháva nás opuste[G]ných prapodivných [F]ľudí[F] [G][G#] (r): [As]Nemám [G]nárok [G]som len prázdny [Cmi]hárok[F] [As]O chvíľu zas [G]vynorím sa [F]ako z rožku párok[F], [G][G#] nemôžem [G]za nič Cvakne zámok, keď zmĺkne amok je zas vo mne zvláštne prázdno, opustený stánok A temné prúdy, špliechajú mi v hrudi, vysielajú z mozgu signál, nech sa s nimi súdi (r): Nemám nárok, som len prázdny hárok O chvíľu zas vynorím sa, ako z rožku párok nemôžem za nič (r): Nemám nárok, som len prázdny hárok O chvíľu zas vynorím sa, ako z rožku párok nemôžem za nič (r): Nemám nárok, som len prázdny hárok O chvíľu zas vynorím sa, ako z rožku párok nemôžem za nič To všetko iba spánok .1. N[E]ejkrásnější akord bude [Amaj7]A-maj, p[E]rstíky se při něm nepol[C]ámaj'. P[A]omohl mi k p[H7]ěkné holce s [G#mi]absolutním sl[C#mi]uchem, k[A]aždý večer n[C]aplníme b[E]alón horkým vzd[Amaj7AmiAAmaj7]uchem. .2. V stratosféře hrajeme si A-maj, i když se nám naši známí chlámaj'. Potom, když jsme samým štěstím opilí až namol, stačí místo A-maj jenom zahrát třeba A-moll. .3. A-moll všechny city rázem schladí, dopadneme na zem na pozadí. Sedneme si do trávy a budem koukat vzhůru, dokud nás čas nenaladí aspoň do A-duru. .R: [A]Od A-dur je jenom kousek k [Amaj7]A-maj, pr[F#mi]oto všem těm, c[F#mi/F]o se v lásce skl[F#mi/E]amaj':[F#mi/D#] v[A]yždímejte k[H7]apesníky a n[G#mi]ebuďte sm[C#mi]utní, k[A]aždá holka pr[C]o někoho m[E]á sluch absol[Amaj7]utní. .4. V každém akord zní, aniž to tuší, zkusme tedy nebýt k sobě hluší. Celej svět je jeden velkej koncert lidských duší, jenže jako A-maj nic tak srdce nerozbuší. .*: Pr[E]o ty, co to A-maj v lásce n[Amaj7]emaj', m[E]oh' bych zkusit zahrát třeba [Cmaj7]C-maj ... [B]Ako vlny prichádzajú stále Myšlienky sa rodia v rozbúrenej hlave Na chvíľu [As]zostanem, ó aký [B]príde deň Srdce v tele nedočkavo búši Nevraví nič ale ja už tuším Tak ako vždy [As]na jeseň Óóó aký [B]príde deň Mesiac ma v [As]spánku k tebe privolá V noci sa brány [B]znova otvo[B]ria Farby a [As]vône dotknúť sa ich [Es]smiem Óó aký [B]príde deň Ááá.. Ako vietor mi vdýchneš život do plachiet A slová ktoré blúdia sa rýchlo vrátia späť Na chvíľu zostanem, ó, aký príde deň Ako vlny prichádzajú ľudia Narodia sa, umierajú a ľúbia, Na chvíľu zostanem, ó aký príde deň (r): kapo 5 .1. Ala[D]bamu tu až po špici [A7]hou Alabama hou Posta[D]vili britští dělníci [G]hou [D]hou Ala[A7]bama [D]hou Starej Lejvrt a jeho dělníci hou Alabama hou Liverpúl jí dodal munici hou hou Alabama hou .Ref.: [D]Hou Alabama [A7]hou Alabama [D]hou [D]Hou Alabama [A7]hou Alabama [D]hou .2. Od západních skal pak vyráží hou Alabama hou škodit Linkolnově tonáži hou hou Alabama hou Potom do Šerbúru zamíří hou Alabama hou kupčit s tamějšími handlíři hou hou Alabama hou .Ref.: .3. Když se Kirsáž zaskvěl na moři hou Alabama hou každý věděl kdo dnes pohoří hou hou Alabama hou Jenom se mužstvo u děl rozhlídlo hou Alabama hou měla v tahu příď i kormidlo hou hou Alabama hou .Ref.: .4. Tam na čtvrtém stupni bez tří mil hou Alabama hou Kirsáž Alabamu potopil hou hou Alabama hou .Ref.: .1. [Emi]Alasdair Mhic o ho Cholla Ghasda o ho As do laimh-s' gun o ho [C]Earbainn tapaidh tr[D]om [Emi]eile. .R: Ch[Emi]all eile bho chall a ho ro Chall eile bho chall a ho ro Chall eile h[C]uraibh i chall [Ami]a ho ro 'S haoi h[D]o trom [Emi]eile. .2. As do laimh-s' gun o ho Earbainn tapaidh o ho Mharbhadh Tighearne o ho Ach-nam Breac leat trom eile. .R: .3. 'S ged's beag mi fhein o ho Bhuail mi ploc air o ho Chuala mi'n de o ho Sgeul nach b'ait leam trom eile. .R: .4. Chaula mi'n de o ho Sgeul nach b'ait leam o ho Glaschu a bhith o ho Dol'na lasair trom eile. .R: .5. Glaschu a bhith o ho Dol'na lasair o ho 'S Obair-Dheathain o ho 'N deidh a chreachadh trom eile. .R: .1. [Emi]Alasdaire, o ho, synu Collův, o ho, do tvých rukou, o ho, vkl[C]ádám osud sk[D]otské z[Emi]emě. .R: Sl[Emi]avné činy, slavné činy budeš konat, budeš konat, ty náš povedeš, vžd[C]yť jsi jediným s[Ami]ynem velik[D]ého kr[Emi]ále. .2. Pán z Ach-nam-breac, o ho, bude zabit, o ho, tvojí rukou, o ho, pohřběte jej do údolí. .R: .3. Alasdaire, o ho, synu Collův, o ho, zvedni hlavu, o ho, země čeká na tvá slova. .R: .4. Nepřátelé, o ho, ve svém strachu, o ho, budou prchat, o ho, překvapíš je za svítání. .R: .5. Zdálo se mi, o ho, že jsem viděl, o ho, dneska ráno, o ho, v rozvalinách celé město. .R: .1. Totemy m[Hmi]alovaný se sovími křídly a stopou z vlčích dr[E]ápů a křeslo pr[Hmi]o šerifa, to pro jeho v[D]ážnost, když se zased[A]á, a hlína b[Emi]ez trávy a z blízký skály kámen, co v kruhu oheň chr[Hmi]ání, lampičky n[G]a chatách, když prší a je ti sm[A]utno, abys' viděl, kam se d[Hmi]át. .2. Všude dobří lidé žijí, ale na osadách dobro je jak zákon, i když, jako všechno na hodnotách ztrácí, i dobro odřenej má hřbet, to jak se unavení lidé v pátek zpátky na osady vrací a ještě chvíli trvá, než si zvyknou, že vyměnili svět. .3. A starý tepláky a konzervy a košile a kytary a lásky a písničky, co neztratily nikdy moudrost ani klid, /: chraňte tu nádheru, vy romantičtí blázní, už pro to věčný mládí, ten, kdo si umí hrát, ten stárnout nemá čas, a kdo by nechtěl žít? :/ Ja [B]potrebujem nechápať [F]Zas nad všetkým zasnúť [Es]so zdvihnutým obočím [Gmi]Len vtedy to [F]má chuť [B]Do filmovej oblohy v [F]kine spravím dieru, [Es]Čo je za tým, uvidím, [Gmi]kam sa všetci [F]derú. [Gmi]Ku všetkému [F]svoje "ALE" [Es]mám Ale [B]mám aspoň sám pocit, [F]Že svoje ale [Gmi]mám. Ani [Cmi]raz, nikdy zas svoje [Es]"ALE" nezme[F]ním ... Ale [B]mám aspoň pocit, Fže svoje "ALE" [Gmi]mám Ani [Cmi]raz, nikdy zas svoje [Es]"ALE" nezme[F]ním... Keď fráza v hrdle zabolí a chce to riadny výkrik, Vždy zreničky mi rozšíri hláška: "Len si zvykni !" Ja potrebujem nechápať a zas nad všetkým žasnúť a so zdvihnutým obočím len vtedy to má chuť Ku všetkému svoje "ALE" mám .. Kapo 1 [G]Měla´s mě [E7]ráda [Ami]já to vím, [D7]tak jako já [G]tě míval. Se ško[E7]lním chórem chrá[Ami]movým, když jsem ti [D7]z kůru [G]zpíval. (r):[G] [G7]Ale[C]lujá,[Ami] a[G]lelu[D7]já, [G]alelujá.... Život šel dál a já jsem sám, tak už to v lásce bývá, dneska jen vítr vzpomínkám, tu starou známou píseň zpíval. .1. T[G]elegram s adresou svět, p[C]íšu v něm pět vlídných vět - j[D7]edné dí[G]vce.[D] K[G]dopak ví kam jej zítra pošta doručí a[C] kolik náhod mu poručí c[D7]htěl bych jen vidět zář očí, které bu[G]dou je [D7]číst. .R. Šel byc[G]h cestou prašnou co nikdo nezměří, sá[C]m jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří, bu[D7]de v očích mít úžas jak Alenka v říši d[G]ivů.[D7] I [G]když dá mi košem až řádky bude číst, já[C] chtěl bych být tím listonošem, neboť jsem si jist, b[D7]ude v očích mít úžas jak Alenka v říši d[G]ivů.[D7] .2. Já nechal všechna okna dokořán a díval se na svět ze všech stran, jak se koulí. A celý den přemítám o dívce neznámé, proč už se dávno neznáme, snad adresu najde toto poselství mé. .R. .3. Odmítli můj telegram a řekli poslat jej není kam - adresa schází. A celý den přemítám o dívce neznámé, proč už se dávno neznáme, snad adresu najde poselství. .R. + bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů. [A]Pomyslně ruku zvedám a myslím [E]pro dobrou věc a mezi řádky píšu si [A]sám. [A7] Kdysi [D]dávno, když jsem stavěl, co jsem [A]zpackal, spravil jsem a [E]myslím, že teď právě o to [A]jde. [A7] (r) A [D]snad právě proto, že už [A]nemusím tak věřit a je to [E]zázrak po tom všem, co už [A]znám. Slibovali jedni a slibovali druzí a zatím děda, bába s mámou i táta šel. A na Olšanech ze všech slibů tu hlína zbyla snad a i ty kytky někdo krade, co tam dávám. (r) Pomyslně ruku zvedám a myslím pro dobrou věc a občas pouštím si minulý čas. Sbor asijských staříků nemocných mocí, parta neskromných loupežníků. (r) Sbor asijských staříků nemocných mocí, parta neskromných loupežníků. (r) Sbor asijských staříků ... .1. Znám m[Ami]uže, kteří z[E7]a hru pošet[Ami]ilou páteř i čest, i ž[E7]ivot dali b[Ami]y, znám j[G]iné, kteří vzdají svoji m[C]ilou, jen [E7]aby mohli chodit na ryby. .2. Znám mnohé, kteří vyhrožují silou a zdravý rozum smění za sliby, a nejvíc těch, co klečí před gorilou, a pro škleb její ztratí pochyby. .R: /: Já v N[G]ew Yorku i v Sydney nebo v Mn[C]íšku vždy v[G]ěřil, že čas mříže rozhlod[C]á, a d[Dmi]o kanálu hodit vkladní kn[Ami]ížku, vzal z[E]a své to, co značí svoboda. :/ .3. Je smůlou, jestli hříčkou nahodilou máš pod kontrolou jen své pohyby a denně jásáš s dvorní kamarilou, že svět je z růží a nic nechybí. .4. Já nechtěl kývat s tváří roztomilou, změnil jsem byt, jak jiní mohli by, jsem, jak jsem byl, a, byť mi pouští žilou, nepatřím k těm, jimž třeba alibi! .R: .1. Když [Emi]zapadlo [D]slunce a [G]vkradla se [H7]noc a [Emi]v šedivých [D]mracích se [G]ztrá[Ami]cel [H7]den [Emi]a když síly [D]zla ve tmě [G]převzaly [H7]moc, tu [Emi]Alison [D]Gross vyšla z hradu [Emi]ven. .2. Tiše se vplížila na můj dvůr, a jak oknem mým na mě pohlédla, tak jen kývla prstem a já musel jít a do komnat svých si mě odvedla. Ref1: [Emi]Alison Gross a černý [D]hrad, ze [G]zlověstných [D]skal jeho hradby [Emi]ční, Alison Gross, nejodporněj[D]ší ze všech [G]čaroděj[H7]nic v zemi sever[A]ní. [H7] .3. Složila mou hlavu na svůj klín a sladkého vínymi dala pít. "Já můžu ti slávu i bohatství dát, jen kdybys mě chtěl za milenku mít." Ref2: [Emi]"Mlč a [D]zmiz, babo [G]odpor[H7]ná, [Emi]slepý jak [D]krtek bych [A]musel [H7]být, to [Emi]radši bych [D]na špalek [G]hlavu chtěl [H]dát, než [Emi]Alison [D]Gross za milenku [Emi]mít." Ref1: Alison Gross... .4. Přinesla plášť celý z hedvábí, zlatem a stříbrem se celý skvěl. "Kdybys jen chtěl se mým milencem stát, tak dostal bys vše, co bys jenom chtěl." .5. Pak přinesla nádherný zlatý džbán bílými perlami zářící. "Kdybys jen chtěl se mým milencem stát, i darů bys měl plnou truhlici." Ref2: Stůj a mlč... ...než milencem tvým na chvíli se stát. Ref1: Alison Gross... .6. Tu k ohyzdným rtům zvedla černý roh a natřikrát na ten roh troubila a s každým tím tónem mi ubylo sil, až všechnu mou sílu mi sebrala. .7. Pak Alison Gross vzala čarovnou hůl a nad mojí hlavou s ní kroužila a podivná slova si zamumlala a v slizkého hada mě zaklela. Ref1: Alison Gross... .8. Tak uplynul rok a uplynul den a předvečer svátku všech svatých byl a tehdy na místě, kde žil jsem jak had, se zjevila královna lesních víl. .9. Dotkla se mě třikrát rukou svou a její hlas kletbu rozrazil, a tak mi zas vrátila podobu mou, že už jsem se dál v prachu neplazil. Ref1: Alison Gross... [Ami][Dmi,][E7,][E] [Ami]Na břehu Jeniseje Aljoša zrní seje, [D]mido týla bera[Ami]nici, [E7]kráčí ve vorani[Ami]ci. [Ami]Najednou se votočí, křičí: "To je paráda, [Dmi]za vodou tu táb[Ami]oří a[E7]merická armá[Ami]da." [Dmi]Dojatý velice je[Ami], skočí do Jeniseje [E7]málem si rozbil hubu, [E]umí plavat jenom čubu. Přeplave a objímá americké vojáky člověka tak nedojmou ani nejslavnější dojáky. Říká si, že je to jistý, vyženou pryč komunisty, je to boží dar, zasejc bude car [Dmi]Aljoša se dívá na ně, kdepak asi mají zbraně trochu divné se mu zdálo, že jich je tak strašně málo. [Ami]Ptá se kde jsou další chlapci z paktu NATO šerif Džony z Askalóny Aljošovi poví na to: "My jsme čeští čundráci a ne ňáký vojáci. Nepřišli jsme na komouše, neublížili bychom ani mouše. My se na ně nevydáme, my je doma taky máme nevypadnou jak je známe, my už si jich nevšímáme. Přespali jsme pod širákem, my jsme tady na výletu zase rychle jedem domů, blbý pivo točíte tu." [Ami]Na břehu Jeniseje Aljoša zrní seje přez Jenisej trempy zdraví, kleje:"Zas to nebyli ty praví.".. Ať [A]už si pro mě kámoši [D]přijdou to je [F]moje touha [C]nevýslov [A]ná, jsem jak na trní, zuby skřípou, těším se na tah i na ( bizona ) [A]O-o kama[G]rádi [F]k nám na [C]mejdan [A]jdou, heslo, který nás spájí, je "Střízlivý nás nedostanou". ref: [E]Chlastali jsme chlastali,[G][C] [D]zlatý časy nastaly.[C][G] ref: Intro: 2krát Střízlivý nás nedostali, střízlívý nás nedostanou. Kapku jsme jim nenechali, kapku od nás nedostanou. O-o vodka, pivo, víno, čeká nás práce kus. A nechcem slyšet píseň jinou, než náš alkohol blues. ref: 4krát [Gmi]Ktosi vraví, hrajme stará, [Cmi/Es]zo spálne sa neo[D]zýva nik, [Gmi]z dymu trávy v hlave psycho straší, [Cmi/Es]z kvetináča kýva [D]trpaslík. [Cmi]Veď žiť a užiť bolo napísané, [Es]a všetci chceli iba [Gmi/D]baby a chlast, ale [Cmi]z krčmy dýcha kŕč, čo tu bolo už je fuč, oni [D]spia a ja nie. Ktosi vraví, hrajme stará, v hlave stokilový otáznik, čo tu hľadám, niekde je tu zrada, z kvetináča kýva trpaslík. To ticho hučí ako Metallica, a ja mám zrazu taký divný pocit, že už nikto nečaká, vzadu svetlo, vpredu tma, mucha na ovocí. (r): Alkohol [C#dim7]víťazí, niekto tu [Gmi/D]stráca dych, klesanie [Esmaj7]závažíF, v údolí [Gmi]mŕtvych. Pomalé [C#dim7]rátanie, na mozog [Gmi/D]útočí, a svet sa [Esmaj7]sám točí, len víno [Gmi]vanie. A vôkol samé biele krokodíly, veď v tomto byte nikdy nikto nebol, zdá sa, že som zas na mol, veľký majster alkohol, sa nikdy nezmýli. (r): Ten niekto nie som ja, veď ja som zákazník, z espressa \"Krásne sny\", v údolí bábik. Ten niekto nie je nik, tak kde je výčapník, ja som princ Bajaja, choďte do hája! Ich liebe dich um frei zu sein, ich reiße aus vor dir, dein Lachen fängt mich ein. Ich such' ein Glück, das anders heißt, und kehr zurück zu dir, sobald du mir verzeihst. Ich folg' meiner Sehnsucht, und wer wartet am Ziel? Alle Wege dreh'n sich im Kreis und das einzige, was ich weiß, daß ich ohne dich nicht mehr leben will. Ich fühl mich stark genug, zu gehen, gerate in Gefahr, du kommst mir beizustehn. Ich tank mich auf mit deinem Mut und deine Wärme strömt in mich wie neues Blut. Dann läßt du mich geh'n, und wo komm ich an? Alle Wege führen im Kreis, und das einzige, was ich weiß, daß ich ohne dich nicht mehr will. Alle Wege führen im Kreis, und das einzige, was ich weiß, daß ich ohne dich nicht mehr leben will. Meine Tage war'n hier vorbei. Ich ging in die Stadt. Ich kam in ein fremdes Land, wo es Chancen gab. Dunkle Nacht im Neonlicht, warst mein bester Freund. Alles sah so anders aus, alles war so neu. Alles war so fremd für mich, alles war so neu. Hier hab ich mein Glück gesucht, in der großen Stadt. In dem weiten Häusermeer, wo es Chancen gab. Heller Schein am Horizont, warst so ewig weit. Alles sah so anders aus, alles war so neu. Irgendwie kam ich nicht klar, in der fremden Stadt. Ich kam mir so hilflos vor, wo es Chancen gab. Dunkle Nacht im Lichterglanz, voller Heuchelei. Alles sah so anders aus, alles war so neu. Dieser Traum vom großen Glück. Er war nicht mehr da. Ich wollt nur nach Haus zurück. Dahin, wo ich mal war. Die Häuser vor dem kleinen Wald. Die Alten auf der Bank. Das alles wollt ich wiederseh'n, denn ich hab erkannt: Alles sah so anders aus, alles war so neu. Alles war so neu. Alles war so neu. Als ich mir wünschte, ein Kind zu sein, hat der Tag längst sein Licht ausgelöscht. Stille drang durch alle Fenster ein als ich mir wünschte, ein Kind zu sein. Als ich mir wünschte, ein Kind zu sein tanzte Rauch im Kerzenlicht. Die Worte schliefen allmählich ein als ich mir wünschte, ein Kind zu sein. Als ich mir wünschte, ein Kind zu sein war mir zum Lachen und Weinen zugleich. Fühlte mich arm, fühlte mich reich als ich mir wünschte, ein Kind zu sein. Als ich mir wünschte, ein Kind zu sein trugen mich gläserne Wolken ganz sacht. Der Tag hat mich zu Dir gebracht als ich mir wünschte, ein Kind zu sein. alt wie ein baum möchte ich werden genau wie der dichter es beschreibt alt wie ein baum mit einer krone die weit, weit, weit, weit die weit über felder zeigt alt wie ein baum möchte ich werden mit wurzeln die nie ein sturm bezwingt alt wie ein baum der alle jahre so weit, weit, weit, weit kühlende schatten bringt alle meine träume - jä fang ich damit ein - jä alle meine träume - jä------ zwischen himmel und erde zu sein zwischen himmel und erde zu sein .1. Byly krásný naše pl[A]ány, byla jsi můj celej sv[C#mi]ět, č[Hmi]as je vzal a nechal r[A]ány, sta[Hmi]rší jsme jen o pár l[E]et. .2. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká, už na "táto" slyší jinej, i když si tak neříká. .R: Nebe modrý zrcadl[A]í se v ř[F#7]ece, která všechno v[Hmi]í, stejnou barvu jako m[A]ěly tv[Hmi]oje oči džínov[E]ý. .3. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl, "Amazonka" říkávali, a já hrdě přisvědčil. .4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká vedly k tomu, že ti nikdo "Amazonka" neříká. .R: .5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela, vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla. .R: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám, já si přál jen, abys byla pořád stejná, přísahám, p[Hmi]ořád stejná, přísah[A]ám. (Marta Kubišová + Eva Pilarová) Portoriko ostrove mládí ostrove věčného léta Na březích oranže kvetou Do vlasů holky si je pletou. Portoriko ostrove hadí smetiště celýho světa Pobřeží tajfuny metou Parchanti pod nohy se pletou. Bída jednou větou Lidi v hadrech žijou A jen se furt bijou Mám radši ostrov Manhattan Kdo je proti je kretén. Nejlepší zem je Amerika Dolary Amerika Pro všechny kdo zná Amerika Příležitost je tu veliká. Zdá se mi o městě San Juan Ve snu i vagabund je pán Sto květů je vidět tam kvést Sto flinků pod nohy se plést. Nejlepší vůz je Amerika Nejlepší vkus má Amerika Amerika je zem veliká Amerika je Amerika. Macarda mít v městě San Juan Nebyl by špatnej ten tvůj plán Svez´ by se bratranec i strýc Už jich máš určitě zas víc. Bohatej stát je Amerika Tam odevšad chudej utíká Někdo na ni nerad přivyká Amerika je Amerika. Bohatá bejt v městě San Juan Nebyl by špatnej ten tvůj plán Do domu všem pračky moct dát Vždyť by v nich neměli co prát. Nade všecko je Amerika I to děcko které oblíká Si odvyká ze sna zavzlykat Amerika je Amerika. Až jednou zas budu v San Juan Svede tě kdejakej donchuan Navštívím kdekoho jen znám A oni ujedou sem k nám. [Ami]Jak se [Emi/A]má, paní [Ami]Amerika, j[F]ak se má, z[Emi]áludná j[Ami]ako každá žena [Ami]Šílená p[Emi/A]aní Amerik[Ami]a, šílená, nut[F]í klesnou[Emi]t tě na [Ami]kolena Víří pr[C]ach dusot stáda, la[G]dný těla koní, jejich [Dmi]hřívy už vlajou, ru[F]ce zatni do nich ob[C]zor zdá se tak blízko, proč [G]ho nedohoníš, brácha [Dmi]vítr ti radí, ne[F]konečně v[G]oní Svědí p[C]ot, kolik map do ko[G]šil kreslí sůl, červen[Dmi]ejch fazolí vůně obk[F]lopí stůl horkej vz[C]duch zašeptá až v dálce odzv[G]oní půl, že jsi n[Dmi]ejvětší bejk, že jsi A[F]merican [G]bull [Ami]Jak se[Emi/A]má, paní [Ami]Amerika, jak[F] se má, [Emi]vyzývavá [Ami]je obnažená [Ami][Emi/A]Zkoušená, paní [Ami]Amerika, zkuš[F]ená, duše [Emi]tvá u[Ami]ž je zasažená [C]Víří prach dusot st[G]áda, ladný těla koní, jejich [Dmi]hřívy už vlajou, ru[F]ce zatni do nich ob[C]zor zdá se tak blízko, proč [G]ho nedohoníš, brácha [Dmi]vítr ti radí, ne[F]konečně v[G]oní Svědí p[C]ot, kolik map do ko[G]šil kreslí sůl, červen[Dmi]ejch fazolí vůně obk[F]lopí stůl horkej vz[C]duch zašeptá až v dálce odzv[G]oní půl, že jsi n[Dmi]ejvětší bejk, že jsi [AF]merican [G]bull [CFCG+] .1: [C]Yesterday jsem letěl z [Emi]New Yor[D#mi]ku [Dmi]góm[G7]nót na [F]Malor[C]ku Pilot lapl hláš[Emi]ku větr[D#mi]nó [Dmi]dám [G7]veksl na [C]Brno[G+] Když jsem dole špizl Slatinu vzpomněl jsem rodinu Můj děda tam kdysi ševcoval s peklama kšeftoval .R: Ať vám [G7]to je a nebo není k lochecu everyday [C]drtím velkou bichlu [F]hante[C]cu s tím došprech[G7]číš se klidně všady na světě jsi jako [C]černej kůl na cizí [F]plane[C]tě Ať vám [G7]to je a nebo není k lochecu everyday [C]drtím velkou bichlu [F]hante[C]cu a jako [G7]každej jinej dědův pagátl Poma[Dmi]lu Ameri[G7]ku měním na [C]šta[F]tl[CG+] .2: V Jů Es Ej tam dolů vod shora nenandeš kocóra škaredý só vařit neznajó do všeho kafrajó Můj fotr měl kliku šílenou potkal se Boženou její famílija byla z Ivančic tak co mohl chtět víc Baby and fajnový počasí sama mě našla si hantecem jak bičem mrskala a tím mě dostala Že pré jezdí s matkó z Bytýšky na šífu pro šišky musím někde sehnat bycygl a valit na Prigl .1. C[A9]ítím, že v žilách mi bobtná krev, nervy mám snad i v konečcích vlasů, l[Fmaj7]etištní dráha je životní šev, co [A9]ušili ještě za starých časů. [Fmaj7]A co když odletí beze mne? Co když mě odhalí? Stačí jen málo, b[A9]ágly mám velice objemné, v s[Fmaj7]rdci a hlavě v[G]ezu si nálož a s [Dmi7]tím n[G]echci dál ž[Dmi7]ít.[GA9] .2. Je to určítě vidět a celník to pozná, ty ruce se mi tak protivně potí a fronta k odbavení, ta je hrozná, to se mi nezdá - ten chlap nás fotí! Kousek nad Ruzyní začíná svět, vem ho jak knihu a stránku si založ, máme však zpoždění - musím vydržet, tolik let zpoždění a v hlavě tu nálož a s tím nechci dál žít. .R: Tak šk[Dmi7]rtni sirkou, co pl[G]amínek? Kupředu vl[A9]aje - - to když s[Dmi7]ilná a veliká-př[G]eveliká v[A9]ůle tvá je. A pak ho sf[Dmi7]oukni, a když ti n[G]ezabliká, tak jsi s[A9]ilnější nikdy nebyl, /: zašeptej: [Dmi7]Amerika, [G]Amerika, [Dmi7]Amerika, palec vzt[A9]yčený k nebi. :/ .3. V podstatě mají dvě možnosti - - buďto mě pustí, anebo ne, letištní dráha je předmostí, tonoucí stéblo neutone. Pokud mě z letadla teď nevyrve hlas, co tolik životů přelomil v půli, pak vím, že právě nadešel čas, který už vejpůl zlomí tu zvůli a s tím nechci dál žít. .4. Letadlo roluje ke startu, horolezec si stírá pot z čela, motory řvou jak stádo levhartů a ten tlak mi trhá srdce z těla. Je osmého září osmdesát devět, jsem kapka lávy s napjatou pletí, jsem pupeční šňůra ve slepém střevě a start mě uťal - letadlo letí a s tím chci dál žít. .R: + zašeptej: [Dmi7]Amerika, [G]Amerika, [Dmi7]Amerika, palec vzt[A9]yčený k nebi, zašeptej: [Dmi7]Amerika, [G]Amerika, [Dmi7]Amerika ... .1. [C]Nandej mi [G]do hlavy tvý [Dmi]brouky a bůh nám seber bezna[C]děj [C]v duši zbylo [G]světlo z jedný [Dmi]holky tak mi teď za to vyna[C]dej [C]Zima a promarněný [G]touhy [Dmi]do vrásek stromů padá [C]déšt [C]zbejvaj roky asi né moc [G]dlouhý [Dmi]do vlasů mi zabrou[F]kej ... pá pa [G]pá [C]pá .Ref.: /:[C]Pá pa[C/H] pá [Ami]pá - pá pa pá [C]pá:/ .2. [C]Tvoje oči [G]tvoje řvavý [Dmi]tóny do těch slunce zapa[C]dá [C]horkej vítr rozezní mý [G]zvony [Dmi]do vlasů ti zabrou[F]ká ... pá pa [G]pá [C]pá .Ref.: /:P[C]á pa [C/H]pá p[Ami]á - pá pa pá p[C]á:/ .3. [C]Na obloze [G]křídla tažnejch [Dmi]ptáků tak už na svý bráchy zavo[C]lej [C]na tváře ti [G]padaj slzy [Dmi]z mraků a bůh nám sebral bezna[C]děj [C]V duši zbylo [G]světlo z jedný [Dmi]holky do vrásek stromů padá [C]déšt [C]poslední mé hodiny a [G]roky [Dmi]do vlasů ti zabrou[F]ká ... pá pa [G]pá [C]pá .Ref.: /:[C]Pá pa[C/H] pá [Ami]pá - pá pa pá [C]pá:/ .1. [C]Nejlepší zem je A[F]merika! [C]Dolary všem dá A[G]merika! [D#]Pro všechny dost má A[Bb]merika, p[G#]říležitost je tu v[C]eliká! [C]Zdá se mi o městě San Juan. Ve snu i vagabund [G7]je pán! Sto květů vidět je tam kvést. [Dmi]Sto flinků pod nohy [G7]se plést! .2. Nejlepší vůz je amerika, nejlepší vkus má Amerika. Amerika je zem veliká, Amerika je Amerika! Packarda mít v městě San Juan! Nebyl by špatnej, ten tvůj plán! Svez by se bratranec i strýc. Už jich máš určitě zas víc! .3. Bohatej stát je Amerika, tam odevšed chudej utíká. Někdo nerad na ni přivyká, Amerika je Amerika! Až jednou zas budu v San Juan! Svede tě kdejakej donchuán! Navštívím, kdokoho jen znám. A oni ujedou sem k nám! .4. Nadevšecko je Amerika! I to děcko, které od mlíka si odvyká, ze sna vzlyká: Amerika je Amerika! .1. Jsou [A]půvabná tvá [E]údolí i ostré hroty [A]skal jak dívka u níž [E]přebolí čas, [H]který nosí [E]žal .R: A[A]meriko, A[E]meriko, tvé hvězdy svítí [A]dál když [D]vidím vlát tvých [A]pruhů pár, tak [H]kdo znás [E]by se [A]bál[E] .2. Zas slyším směrem západním odjíždět wagon-wheels pár mužů s dlouhou ručnicí táboří tam v Black Hills. .R: Ameriko, Ameriko... .3. Od východu, až k západu Liberty Bell zní dál pluk mužů s srdcem kaubojů se plaví přes kanál .R: Ameriko, Ameriko... .4. Tví lidé víru neztrácí když mizí v dýmu cíl a bouří vítr oplácí když sémě zla bys sil .R: Ameriko, Ameriko... .5. Jsou půvabná Tvá údolí a strmé stěny hor jak dívka u níž přebolí čas, který nosí bol. .R: Ameriko, Ameriko, tvé hvězdy svítí dál když vidím vlát tvých pruhů pár, tak kdo z nás by se bál když vidím vlát tvých pruhů pár, tak kdo z nás by se bál .1. [A]Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na o[Adim]tázku [E7]co je [Edim]amfo[E7]ra ? (Amfo[Edim]ra je [E7]když...) [Hmi7]Je to kříž, [E7]mně totiž [Hmi7]vyznal jeden [E7]básník lás[Adim]ku [A]koncem února (Únor bílý [Adim]pole [A]sílí!). Od té [A7]doby se zlobí a neví už, co by mi [D]zlýho řek, [Dmi]má jen vztek a já se [A6]mar[Adim]ně [Hmi6]tá[E7]žu, [A]jak došel [E7]k názoru, že mám [H7]místo srdce [F#7]amforu a proč [Hmi]o tom [E7]báseň [A]psal. .2. Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku co je lexikon ? (Lexikon je když...) Chci už znát jestli snad vyhrála jsem já tu sázku nebo jestli on. (Co nenajdeš v hlavě, najdeš v lexikonu!) Proč si asi rve vlasy a ty krásný časy, kdy rád se smál, pŕŕŕchly v dál jen kvůli lexikónu. Nestojí o jídlo a to, že lexikon je lepidlo, to mu ani nedá spát. .3. Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku co je preparát ? (Preparát je když...) Žádat jdu o radu a chci za ni sedmikrásku vlastnoručně dát. (Prečo Jano ideš ? Pre parát.) Muž mi šedne a bledne a chřadne den ze dne a zdá se mi chvílemi, že mě už nepoznává. O lidi nestojí a bydlí v preparátním pokoji, zkrátka, chce bejt stále sám. [Ami]V Egyptě[E] kdy Nil[Ami] se valí stojí palác plný boje tisíce je tomu let. [Ami]Žil fara[E]on svému[Ami] jménu po boku měl krásnou ženu půvabnou jak božský květ. [Dmi]Miloval [Ami]jí z cel[E]é duše jako božský zjev, když tu slyšel od pyramid zpěv. [ech]Amíro má[Ami] nocí a [E]tmou jdu[Ami] za tebo[ech]u. Amíro[Ami] má kdep[E]ak si jen pojď lásky sen. [Ami]Na palou[E]čku stin[Ami]ém malém tam ve stínu starých palem faraon tam tiše stál, [Ami]když tu [E]uzřel ž[Ami]enu svoji jak s otrokem v růžích stoji toho by se nenadál. [Dmi]Tiše k o[Ami]troku se[E] blíží dýku mu v hruď vtál ubohý hoch jenom zasténal. [ech]Amíro má[Ami] nocí a [E]tmou jdu[Ami] za tebo[ech]u. Amíro[Ami] má kdep[E]ak si jen pojď lásky sen. [Ami]V rozščí[E]lení hně[Ami]vu káže povolat dal všechny stráže Amíře dal život vzít. [Ami]Z rozkaz[E]u a moci[Ami] svojí dal Amíru o půlnoci zazdít do jedné z pyramid. [Dmi]Rok na t[Ami]o pouští[E] když klidně plál u pyramid stál a smutně naříkal . [ech]Amíro má[Ami] nocí a [E]tmou jdu[Ami] za tebo[ech]u. Amíro[Ami] má kdep[E]ak si jen pojď lásky sen. [Ami]Cez more ce[F]z oheň lá[G]ska nás prevedie Hravo nás podvedie telom aj v duši Len žiadne spovede lepšie nič nevedieť V najlepšom prípade len niečo tušiť. Vie to aj piatačik, vie to riaditeľ školy Že láska občas tak nádherne bolí Miluje dotyky tance a gestá Neverných odmení a verných trestá. .R: [F]Láska [G]Bože, láska, [Ami]kde Ťa ľudia berú [F]Vyhlasujem [G]veľkú am[Ami]nestiu na neveru. Láska má recidívy tak dlho kým sme živí nikdy jej nie je dosť má čudnú minulosť Láska je zázrak, ktorý sa koná bežne Chalani sú z nej chorí dievčatá také nežné Láska je kukla, ktorá sa na motýľa zmení Až keď mu krídla zhoria,vie pravdu o plameni. .R: .1. Vn[C]ikl mi d[Ami]o bytu [G]orangutan, [C]ukrad' mi v[Ami]ařič na pr[G]opanbutan, č[Gmi6]eho se čl[Gdim]ověk dnes n[Dmi]edožij[Fmi]e, v Z[Cmaj7]OO je [Fmaj7]od rána [Cmaj7]amnesti[Fmaj7]e. .2. Koukám, jak v prádelním koši lama probírá se mýma košilama, na WC mýval si pracky myje, v ZOO je od rána amnestie. .3. V kuchyni huláká chameleon, že kávu pro všechny namele on, tapíři ničí tapiserie, v ZOO je od rána amnestie. .4. Je celkem zbytečné zamykat se, když letí sem zubr jak kamikadze, tohohle zas někdo zneužije, že v ZOO je od rána amnestie. .5. Piraně ve vaně z tety Majky robia si narýchlo piraňajky, budou z ní rodinné relikvie, v ZOO je od rána amnestie. .7. V ložnici válí se osm šelem propuštěných spolu s ředitelem, on kňučí a žadoní o prémie, v ZOO je od rána amnestie. .6. S panterem v zádech a v ostrým sprintu nějak jsem zapomněl na pointu, abych vás nezklamal, tak tady je: v ZOO je od rána amnestie. .1. T[D]upý kupid Amor popleta, nazdařbůh střílí šípy do světa, s[G]tojím tu plonková jak děsnej křen [D]a nikdo ne a ne bejt postřelen! H[A]ej hej, [G]ty snad spíš! A[D]mor magor, tak to je můj kříž! .2. [D]Mě sejmul ale do něho se netrefil, ten Amor magor asi zřejmě předtím pil! [G]Já marně hrozím do nebe a č[D]ekám až se trefí taky do tebe! [A]Hej hej, [G]ty snad spíš! [D]Amor magor, tak to je můj kříž! .R: N[G]echá mě zestárnout on n[D]echá mě tu stát! Než t[G]en něco uloví, tak [A]je mi nejmíň padesát! .3. K[D]do je tu tupý jestli on či já! Na lásku přece musíme být dva. K[G]dy hodlá ten svůj šíp už vystřelit, t[D]akhle mi na tě bude ať už máme klid! H[A]ej hej, [G]ty snad spíš! A[D]mor magor, tak to je můj kříž! Mezihra (na refren) .4. [D]Je asi slepý jako patrona, netrefil by se ani do slona! [G]Pěknej bůh lásky tenhle nelida, [D]to spíš odprásknu já už toho kupida! H[A]ej hej, [G]ty snad spíš! A[D]mor magor, tak to je můj kříž! + H[A]ej hej, [G]ty snad spíš! A[D]mor magor, tak to je můj kříž! .1. [E]Zahoď svojí [C]starou džísku [A]a obleč si kroj [E]na dvoře vám [C]dneska stojí [A]funglnovej stroj [E]ruty šuty [C]Arizona [A]kousek od Detroit [E]nebolí mě [C]dneska hlava [A]tak čau krá ahoj .Rf: [E]Jó já [C]vím je to trochu [A]flakšán [E]že je to jen [C]pivo life [A]já mám to tady brkšán .2. Zahoď svojí starou džínsku a vobleč si kroj na dvoře vám dneska stojí funglnovej stroj vrána k fámě odzbrojí svojí ekipou ou ou ou pořád nemám amprnál kutá a je floyd .Rf:... .1. [Ami]Pár svě[G]tel a [D]stín [Ami]sen vzd[G]álený[D] [Ami]nápis [G]křídou Am[Ami]sterd[Emi]am [Ami]deštěm zm[G]áčený[D] .2. Dál minulostí sobě po stopách městem který z paměti znám prstem po mapách [D]S[C]nad už [G]zítra [Ami]mám to v [Emi]plánu [D]sen který mě [D]budí k ránu [C]stane [G]se mým osu[Emi]dem a [D]cestou (r):[C]Ams[G]terd[Ami]am [F]pár bílejch vran[Dmi], [G] [C]poletí [G]až [Ami]tam [Ami]kde se v ba[F]rvách ó-o [Dmi]ztratí[G] [C]Ams[G]terd[Ami]am [F]vím že se blíží[Dmi], [G] [C]jako [G]andě[Ami]lé [Ami]ať z nebe se sne[F]sou a poví jak [Dmi]najít [G]Amsterd[Ami]am .3. Věk pohlednicím lesk dávno vzal město jménem Amsterdam hledám na nich dál .4. Touha která je víc než pouhý přání dál visí starý fotky na stěnách snad se něco změní DTam někde v dáli stojí (r):Amsterdam pár bílejch vran poletí až tam kde se v barvách ó-o ztratí Amstardam vím že se blíží jako andělé ať z nebe se snesou a poví jak najít Amsterdam Amsterdam pár bílejch vran poletí až tam kde se v barvách ó-o ztratí Amstardam vím že se blíží jako andělé ať z nebe se snesou a poví jak najít Amsterdam .1. Zh[G]asl už [Gmaj7]oheň a j[G]iskra l[Gmaj7]íná p[C]omalu vzl[Cmaj7]étla tm[C]ou[Cmaj7], šk[G]rtl jsem s[Gmaj7]irkou, co j[G]ediná zb[Gmaj7]yla, c[C]igaretu v[Cmaj7]yklepan[C]ou[Cmaj7], z lesa v[Ami]yletěl pt[Ami/G]ák a kr[Ami]ákoral t[Ami/G]ak, že vzp[D]omínky mé rozjitřil, na znak [Ami]pavouk[Ami/G]ů, co d[Ami]o klobouk[Ami/G]u mi v[D]yšila holka z kusu mé šály v zavřeným kupé, když koleje hrály. .R: M[G]ůj amul[G+]et nezklam[G]al moji p[G7]ouť, jak [C]anděl při mně st[Cmi]ál, když n[Emi]emohl jsem dál, v[G]ím, cesty m[G+]é s tvými s[G]e nesejd[G7]ou, ty p[C]evně drží č[Cmi]as a s n[Emi]imi i n[(Emi,Emi,D7)]ás. .2. Zvedl jsem klobouk, pevně ho sevřel, z myšlenek byl vodopád, najednou kdosi dlaně otevřel, z prstů mi tiše vypad', zahořel jako vích a z let bláhových stal se plamenící rejd a dívky té tvář mi zjevila zář, rudých plamenů na konci léta, na rtech mi zbyla jen jediná věta. .R: .R: Wenn der Abend sich der Stille neigt, und den Tag zur Ruhe bringt leg ich ab die Last, die mich fast ausgebrannt. Wenn aus Stunden, die man abgestreift später man noch einmal nimmt, dann ist vieles, was zuvor war, neu erkannt. An den Ufern der Nacht zieht der Tag an mir vorbei. War er gut? War er schlecht? Habe ich gelebt? War ein Traum für mich dabei? Wenn der Abend sich der Stille neigt, und wenn ich dann bei Dir bin, haben Licht und Schatten ihren Teil getan. Wenn die Wahrheit wie aus Nebel steigt und die Zärtlichkeit Dir bringt, halten wir die Zeit für ein paar Stunden an. An den Ufern der Nacht zieht der Tag an uns vorbei. Und wir ruhen uns aus, eh wir weitergehn, wieder neue Wege gehn. An den Ufern der Nacht zieht der Tag an uns vorbei. Und wir ruhen uns aus, eh wir weitergehn, wieder neue Wege gehn. Šéfe inu, chci zažít ňákou psinu Tak polykej trifáky Šéfe inu, obávám se, že zhynu Bafni to, namakej bicáky Šéfe inu, kde je tady proud Dělej, natahej mikráky Šéfe inu, musíme si vydechnout Jeď vole, vydělej zlaťáky Jseš můj velitel Jseš můj spasitel Jseš můj majitel Jseš můj generál Jseš můj velitel, jsem tvůj specijál Todle je analog, žádnej digitál Šéfe inu, dáme ňákou uzeninu Vem taky ňáky lemtáky Šéfe inu, chytil jsem asi slinu Ba, nasolíme rypáky Šéfe inu, nemůžu se ani hnout Počkej až vohulim repráky Šéfe inu, no to je dobrej čoud To blbče vodešly basáky Jseš můj ..... [Cmi] [F] [Cmi] [B] [G] [G7] [Cmi] [F] [G] [Cmi]Prišiel Jano do mlyna[F], v ten deň, [Cmi]mlela krásna blodýna[B], [G]jačmeň, [Cmi]rozkročil sa vo dverách[F], ách, ách, ách [G]a zakričal: Anča, daj mi z pomaranča! A [Cmi]ona: No problem, no komplex[F], v ten deň, [Cmi]ale najprv práca, potom sex[B], [G]my lord, [Cmi]fakt si pekný parobokF, bok, bok, bok, [G]But I love my job, but I love my job, But I love, but I love, but I love, love, love, love, love (:Rada [Cmi]dám, dám, dám, dám, [F]dám, Ja rada [Cmi]dám, dám, dám, dám, [B]dám,:) Dzigy dong, dzigy dong, dzigy dzigy dzigy, [Cmi]Jano už len spomína[F], Anča!, [Cmi]odišla do Londýna[B], [G]so long, [Cmi]za libry sa cibrí v tom[F], v tom, v tom, v tom čo [G]vie, But I love my job, but I love my job But I love, but I love, but I love, love, love, love, love (:Rada dám, dám, dám, dám, dám, Ja rada dám, dám, dám, dám, dám.:) And she loves her job, and she loves her job And she loves, and she loves, and she loves, loves, loves Tiky paka tiky piky (:Rada [Dmi]dá, dá, dá, dá, [G]dá, rada [Dmi]dá, dá, dá, dá, [C]dá [A]:) But o - o - o - o - o - o - o - only for pounds, But oh oh oh oh oh oh oh only for pounds, Only for pounds, only for pounds, Never more for crowns! Rada dá dá dá dá dá............. rada dá............. Tiky paka tiky piky But only for pounds................. But only................ Only for punds, only for pounds Never more for crowns! .1. Za h[Ami]ořký pivo uslyšíte hrát housle [G]anděla, co na zem spad', př[Ami]ijde k vám sám, prázdné [G]oči, ústa, šrám, p[Ami]ak přestane hrát, t[G]iše bude stát, aby v[Ami]e vodce zahléd' tváře, kvítí a t[G]eplo vyhořelých hvězd. .R: T[Fmaj7]en mrtvej anděl, t[Ami]en smutnej anděl p[G]o ulicích sám vr[D]ávorá, t[Fmaj7]en smutnej anděl, t[Ami]en mrtvej anděl n[G]etoužil a vůbec nic už n[D]ehledá. .*: Dř[Ami]ív byl slavné dítě a měl mu patřit svět, jeho tátovi moh' jenom každej závidět, potom přišel čas, kdy on zůstal stát, jak hodinky za pár šupů, na který mu někdo šláp'. .R: .2. V osmnácti vypad' z domu a máňu do půl zad, další jeho život byl jak dlouhej držkopád, ale pak potkal chlast a z něj mu srdce ztvrdlo na červenej kámen dobrý leda k zabíjení psů. .R: .R: .1. Z r[C]ozmlácen[Ami]ýho kostela v kr[C]abici s k[G7]usem mýdla př[C]inesl js[Ami]em si anděla, p[C]olámal[G7]i mu křídl[C]a, díval se n[Ami]a mě oddaně, j[C]á měl jsem tr[G7]ochu trému, t[C]ak vtiskl js[Ami]em mu do dlaně l[C]ahvičku [G7]od parfém[C]u. .R: [C]A proto, pr[Ami]osím, věř mi, cht[C]ěl jsem ho ž[G7]ádat, [C]aby mi m[Ami]ezi dveřmi p[C]omohl h[G7]ádat, c[C]o mě čeká[Ami] [G7]a nemin[C]e, co mě čeká[Ami] [G7(F)]a n[(G)]emin[C]e. .2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky, debatujíce o Bohu a hraní na vojáky, do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat, to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat. .R: .3. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice, já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice, a tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi, však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy. .R: Běžely zprávy bylo po půl Náhle se zjevil boty si zul Postava šedá anděl můj strážný Měl tichý hlas a byl velmi vážný Přešel hned k věci prý snižují stavy a jemu na srdci leží mé zdraví. Tropím si žerty i z vážných věcí Řek jsem mu na to to spraví pár deci RF: Anděli víš já příliš dlouho stoupal abych pak sletěl níž Anděli víš spoustě lidí jsem na obtíž Anděli víš lidi nejsou svatí jsou ďáblova skrýš Viděl jsi sám jak si vyjím do dna všechno co mam Sledoval kolem to pekelné dění a přitom radil mi životní změny. Vypitý mok nám koloval tělem, Pomalu zhasla ta zář nad andělem. Pomalu snídal pak náhle ztich A mně to došlo přešel mi smích Okurku dojed a zamával z nebe. "Tak dneska u nás-zvu zase já tebe!" [Emi]Vlak je [D]prázdný,[G] pouze[C] anděl a[H] já [G]Zdá [H]se nám, že vlak [Emi]stojí Kra[C]jina ubíh[G]á [Emi]My [H]vídáme svět [Emi]dvojí Pra[C]vý se nehý[G]bá [Ami]Já vidím dívku[C] jež si mě nevší[G]má[Emi] [Ami]Má ladnou křivku[C] a světlo v očích [H]má [Emi]Vlak je [D]prázdný [G]pouze [C]anděl a [H]já Pak dívku potkám náhle Na malém nádraží Vlak zahvízdá tak táhle Až mě to zaráží Tu dívku potkám Jen jednou jedenkrát Má ladnou křivku A světlo v očích má Vlak je prázdný pouze anděl a já Na nočním nebi Dvě noční hvězdy jsou To kleště Boží Lístek tmy procviknou Vlak je prázdný pouze anděl a já [E]Letí anděl nebem [A]jako bílý sníh [E]jenom křídla žlutý [A]jako stránky knih [E]letí anděl nebem [A]jako sněhu vločka [E]tiše na něj volám - [A]jestli na mě počká[G] [A]anděli - stůj! [E][A] 3x Vezmi mě s sebou do sedmýho nebe vezmi mě z místa co pálí a zebe vezmi mě s sebou - já už tady nemám kam jít vezmi mě prosím, prosím k tobě domů jenom tohle přání a prázdný srdce k tomu vezmi mě s sebou - já už tady nemám proč být [G]Než se ozve [A]výstřel který [G]ptáky vypla[A]ší [G]jako vězeň [A]poslední přání mám[E][A] 2x [G][A] anděli - stůj... Vezmi mě prosím až nahoru ke hvězdám jednu z nich si utrhnu a na klopu si ji dám potom jako kometa nazpátke se navrátím až poležím dolů hvězda má se rozsvítí někdo dole z nebe padat slzu uvidí pomyslí si přání a možná se mu vyplní [G]Nestojím o [A]zlatou rybku [G]a její tři [A]přání [G]teď už jenom [A]jedno jediný [E]mám [A][E][A] [G][A] anděli [G][A] anděli [G][A] anděli - [E]stůj... .1. [C]An[G]děl [E]pa[Ami]stý-[Dmi]řům [E]zvě[H7]sto[E]val [Ami]a - [G]by [C]se [F]ka[Ami]ždý [G]ra[Dmi]do - [C]val .Ref.: [C]Ra[Dmi]dujme [E]se [Ami]ve - [E]sel[E7]me [Ami]se z je[G]ho [C]na[Dmi]ro - [G7]ze - [C]ní .2. [C]Že [G]se [E]na[Ami]ro - [Dmi]dil [E]Kri[H7]stus [E]Pán [Ami]od [G]Bo[C]ha [F]ot[Ami]ce [G]nám [Dmi]po - [C]slán .Ref.: [C]Ra[Dmi]dujme [E]se [Ami]ve - [E]sel[E7]me [Ami]se z je[G]ho [C]na[Dmi]ro - [G7]ze-[C]ní .3. [C]Zro[G]zen [E]jest [Ami]nám [Dmi]k vy[E]kou[H7]pe-[E]ní [Ami]od [G]vě[C]čné[F]ho [Ami]za - [G]tra[Dmi]ce - [C]ní .Ref.: [C]Ra[Dmi]dujme [E]se [Ami]ve - [E]sel[E7]me [Ami]se z je[G]ho [C]na[Dmi]ro - [G7]ze-[C]ní Den přeslavný jest k nám přišel - koleda .1. [Dmi]Den přesla[C]vný jest [F]k nám [Gmi]při-[A7]šel [Dmi]v němž má bý[C]ti ka[F]ždý [Gmi]ve - [A7]sel [C]Ra[F]dujme [Gmi]se ve[Dmi]selme [A]se [Dmi]v tomto [Gmi]no - [Dmi]vém [A7]ro-[Dmi]ce! .2. [Dmi]Dítě se [C]nám na[F]ro[Gmi]di - [A7]lo [Dmi]proroctví [C]se na[F]pl[Gmi]ni - [A7]lo [C]Ra[F]dujme [Gmi]se ve[Dmi]selme [A]se [Dmi]v tomto [Gmi]no - [Dmi]vém [A7]ro-[Dmi]ce! .3. [Dmi]Kriste tvo[C]je na[F]ro[Gmi]ze - [A7]ní [Dmi]ať je nám [C]všem ku [F]spa[Gmi]se - [A7]ní [C]Ra[F]dujme [Gmi]se ve[Dmi]selme [A]se [Dmi]v tomto [Gmi]no - [Dmi]vém [A7]ro-[Dmi]ce! [C]Do domu přišli hosti a nebe bylo [A7]právě plný [Dmi]hvězd já [G7]seděl na předmostí lávky z frází úsměvů a [C]gest Ta lávka vedla někam, kam jsem týhle [A7]noci nechtěl [Dmi7]jít a tak před tebou smekám a [E7]nejspíš to co piješ budu [Ami]pít V tom prapodivným šenku kam mě dones [A7]můj dvounohej [Dmi]džíp mi někdo podal sklenku a v [E7]louži smutku cigaretu [Ami]típ Ten [Ami]smutek z tebe čněl jak [G]ebenovej trám a [Dmi]všichni kolem se mě ptali [E]co si k pití dám Ten [Ami]smutek v tobě vřel jak [G]gejzír bahenní a já [Dmi]chtěl se svou whiskou dopít [E]i tvé trápení Rty [Ami]rozněžnělý tmou se [F]tisknou k cigáru jen [G]mokro zimavý zabrání po[E]žáru Jsi [Ami]sama a já sám - jsme [F]prapodivnej pár co [G]v třasovisku máv na [E]černý autoAmikar... Už dávno zamkli kasu, svý sakypaky si barman sbalil zalezl do kanafasu i starej štamgast Jack a valchař Bill Máš dlaně chladný stezkem a vlhký mlhou vyplakanejch slz těch s originál leskem, kterejma je všechno vidět skrz Jak tichej anděl smutku tu stojíš plná všeho, co není a já se děsím skutků, myšlenek i slov a loučení Ten smutek z tebe tek jak smolnej vodopád až černejch louží kolem tebe začal jsem se bát Ten smutek z tebe vlál jak noční uragán rozžhavenej vzpomínkama od pekelnejch bran A potom jsi šla spát, já s lahví zůstal sám Snad jsem tě měl rád, dům zůstal do kořán A pak jsem dlouho šel, vzpomínal co jsem pil A kolem táh se kraj kterej smutek zpustošil... Kam nás cesty vedou je marný se ptát, i bůh to možná jen tuší. A jsou i srážky vlaků a hrozí nám i pád, i zlo, co skrejvá se v nás. Život nám dává svou drsnou lásku, kolik snů v dubnu spálí nám mráz, co tu je násilí, my si tenkrát slíbili trošku v dětský víře svý, že to ve dvou půjde snáz. Rf.: Buď můj anděl strážnej, ve dne, v noci, v létě, v zimě, stejně blízko při mně stůj, buď můj anděl strážnej, za to na oplátku budu já ten tvůj. Já už nejsem s tebou, ty ztratil ses nám, kam každý jednou se ztratí. Proč jsou i srážky vlaků, proč odjel´s tehdy sám a já snad neměla stráž. Život nám dává svou drsnou lásku, kolik snů v dubnu spálil nám mráz. Pozor dej v autech svých na nebeských dálnicích, já kousek tebe v duši mám, i když dělí nás ta hráz. Rf.: Buď můj... /: ten můj život lehkovážnej usměrňuj a opatruj :/ x2 Buď můj anděl strážnej, ... [F#mi] [C#] .1. [F#mi]Uzoučká pěšinka uprostřed močálů, [C#]ukryta v mlze, se plazila do noci. Po ní šly postavy mlčky a pomalu. Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci. .2. Kráčeli cestou do temnot v hlubinách. Ta kdysi zářila, jak brána do ráje. Na ztichlou krajinu dopadal hvězdný prach. Tma všechno pohltí soucitu nemaje. .Ref.: [A]Sídla teď [D]v zemi [E]mají [A]křídla [D]peli[E]chají. Jsou to [F#mi]padlí andělé a někdy dost [(G)]pi[F#mi]jou, když po nocích dělaj, že naplno [(G)]ži[F#mi]jou. .3. [F#mi]Tak strašně chybí víra - [C#]na to se neumírá. O lásce málo vědí - lásky se nenajedí. Zoufalá apatie - to duše uvnitř hnije. Nevědí, co je štěstí - dostaneš hajzle pěstí. .Ref: Chodí často v džínách. Škodí ve skupinách. Padlí andělé se špinavým peřím, s nadějí vzhlížejí k zamčeným dveřím. .Ref2: V nebi je málo chtěli. Šklebí se - zapomněli, [G]že sem z nebe spadli to [Hmi]protože kradli. [E]Šlohli asi kus nebeský krásy. [C#] Doba je mladá hvězda už padá. Přišel čas přát si všechno! Andělův život je krátký. Možná to někdy vyjde, a je třeba vezmou zpátky. Ref.: Stojí tu bez útěchy. Bojí se, mají blechy. Opravdoví andělé se zamračenou tváří pozorujou měsíc jak vytrvale září. Uzoučká pěšinka uprostřed močálů, ukryta v mlze, se plazila do noci. Po ní jdou postavy mlčky a pomalu. Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci. Ref.: Sídla v zemi mají. Křídla pelichají. Padlí andělé se špinavým peřím, s nadějí vzhlíželi k zamčeným dveřím. Ref2: V nebi je málo chtěli. Šklebí se - zapomněli, že sem z nebe spadli, to proto, že kradli. Šlohli asi kus nebeský krásy. Ref.: BSídla Esv zemi Fmají. BKřídla EspeliFchají. GmiPadlí andělé se špinavým peřím, s nadějí vzhlíželi k zamčeným dveřím. Ref2: BV nebi je Esmálo Fchtěli. BŠklebí se - EszapoFmněli, Asže sem z nebe spadli Cmito protože kradli... [H]Co tě to hn[C#m]ed po ránu na[E]padá, [H]nohy, ruce - [C#m]komu je chceš [E]dát [H]Je to v krvi[C#m], co tvou hlavu [E]přepad[H]á, chtěla[C#m]s padnout do hrobu a [E]spát REF. [D]Poranění [A]andělé jdou d[G]o polí, s[D]těhovaví[A] lidi ulít[G]aj [D]Panenku b[A]odni - jí to [G]nebolí, s[D]vět je mami[A] dokonalej kra[G]j Po ránu princezna je ospalá, na nebi nemusí se bát V ulicích doba zlá ji spoutala, polykač nálezů a ztrát REF. Co tě to zas po ránu napadá, za zrdcadlem nezkoušej si lhát Miluju tě, chci tě - to ti přísahám, na kolenou lásce pomož vstát Poranění andělé jdou do polí, stěhovaví lidi ulítaj Panenku bodni - jí to nebolí, svět je mami dokonalej kraj Svět je mami dokonalej kraj, svět je mami dokonalej kraj, Svět je mami dokonalej kraj... [E]V noci tak hluboké až psi vijí, [A]když srpek měsíce zařízl tmu, [H]schovalo se v hradní bráně pár z[A], [E]moklých lidí. Hromy a blesky v temné harmonii, všichni byly jako vítr v divokým snu, náhodná sešlost co se zítra už neuvidí Lidi jsou si blíž když z nebe padá voda, hned vytáhli to co po kapsách měli, zakouřili popili a zpívali si spoustu písní. Co koluje to vždy ti někdo podá a ta holka vlevo se tak hezky dělí a ta vpravo taky, to budou nejspíš místní. [A]Andělé líta[H]jí jen [E]brzy z rána, to[A] [H] [E] když na ně čekáš celou noc. Když je tvá duše potrhaná, přilétají rychle na pomoc. [A]Anděl se šalm[H]ají, anděl s [A]ratolestí, [H]andělé štestí[A] [E]. Ještě večer si měl pocit že jsi v koncích, ale teď už ti stoupá světlo z očí, holky že nad ránem si vyjedem za stádem koní. Bosky tančíš s nima po záhoncích, až i hvězdy dokola se s tebou točí, hlína je teplá a měkká mezi prsty a voní. Andělé........... Pak jejich auto stálo v prostřed polí, nad lesem právě slunko vycházelo, jen mlžný opar halil lesklou čerstvou lesklou oranici. To srdce sevře a už nepovolí, ty dvě holky nevim co to do nich vjelo, za blůzy si strkají mladou mokrou kukuřici. A navzájem si ji pak vytahují a znova do pole běží pro munici, jedna druhou se smíchem svalí do orosené trávy. Až se jim při tom boty sami zují, blůzky padají jak plachty plachetnici, (já zahlídl křídla a tak začal nový den boží slávy) 2x. Andělé............ [C]O Svatým Matě[F]ji [G]po ulici chodě[C]jí, zavěšený do se[F]be, [G]andělové z ne[C]be... [G][C][G][D][G][C][G][D][D] .1. [Hmi][Hmi]Vel[C]iký [C]p[G]řání já [G][D]měl jsem a [D]mám [Hmi][Hmi]dívá[C]m se [C][G]do nebe [G[D]]a poslou[D]chám [C][C]jednou t[A7]ak [A7]vid[G]ět se [G[C]]anděly [C]smát [G][G]nejdřív ji[C]m [C]nal[A7]ít a [A7]p[D7]otom řeč [D7]dát .R: [G]Vyzvání [C]zvony už [G]vidím je [D]jít [G]hádají z [C]dlaní zda [G]nebýt či [D]být [G]jeden jak [C]druhý a [G]vedou si [D]svou [G]svatozář [C]tíží a [G]sandále [D]dřou .2. Začli jsme rozmlouvat a začli jsme pít varhany zněly tak jak to má být a pak jsme zpívali každej tu svou glória říkali že prej mě zvou .R: .3. Že prý se mám modlit a že nemám lhát dál už nic nevím pak už se šlo spát chtěl jsem být lepší no a teď to mám andělé zmizeli já jsem na to sám .R: .R: (v [A]) .1. [G]Před léty s úsměvem, bloudíval Žižkovem, [C]už starší pán, Andílci říkal dětem. [G]Kabát až na paty, vzpomínky uvátý, [C]a jak byl sám, dárky chtěl dávat lidem. [G]Patřil k těm bezejmen, co potkáš za rohem, [C]a každý věděl hned, kdo je to Andílek. X. [Ami]Vlající [C]dlouhý bílý v[G]lasy, [Ami]a srdce [C]doko[G]řán, [Ami]hádej, če[C]ho se dočkal [G]asi [Ami]ten [C]starej [G]pán.[Ami] .R. Byl tak [Ami]zvlášt[F]ní, krmil [C]kočky toula[G]vý, byl tak [Ami]zvlášt[F]ní, neměl [C]nic a chtěl [G]dát. Byl tak zvláštní, šaty trochu děravý, byl tak zvláštní, že's ho musel mít rád. .2. Zůstal stát na schodech, to už se hlásil věk, chraptivý dech, občas ho předap kašel. Výlohy obchodů, smály se důchodu, možná měl pech, možná svý štěstí našel. A jak se slehla zem, kvete strom nad hrobem, ten zůstal sám, když člověk zapomněl. Patřil k těm bezejmen, co potkáš za rohem, a každý věděl hned, kdo je to Andílek. X. Vlající dlouhý bílý vlasy, a srdce dokořán, hádej, čeho se dočkal asi ten starej pán. .R. Byl tak zvláštní, krmil kočky toulavý, byl tak zvláštní, neměl nic a chtěl dát. Byl tak zvláštní, šaty trochu děravý, byl tak zvláštní, že's ho musel mít rád. 2x Byl tak ..... musel mít rád. Byl tak ..... kočky toulavý, byl tak zvláštní. .1. [Emi]Ještě když chodil d[Ami]o školy vždycky n[D]ejlíp z nás plnil ú[Emi]koly skvělý d[C]iktáty - dětský k[Ami]ravaty kluk jak a[D]ndílek trochu d[Hmi]ebílek. [Emi]Brejličky se mu m[Ami]lžily, zato je[D]dničky se mu m[Emi]nožily, dobře ma[C]loval, skvěle ž[Ami]aloval, tenhle a[D]ndílek malej d[Hmi]ebílek. .2. Holky ho nikdy nechtěly asi protože byl příliš nesmělý tak je nesnášel třídní donášel ten náš debílek pardon andílek. A tak životem šel tenhle tlustínek cestu mu vyšlapal jeho tatínek na drahej fráček malej vodznáček hajzlík vod kosti co má rád sladkosti. .R. /: [Ami]Vlasy pomádo[C]u poma[Emi]zaný an[H]dílek [F#mi]má velký a[F]mbice hlavně v po[Emi]litice a v kriti[G]ce.[C] :/[D][Emi][G][C][D][G] .3. Chlapeček co tone v mindráku sedí teď ve velkým baráku veliký fáro v hubě cigáro už ne andílek teď jen debílek. Težko se facce ubrání a tak je chudinka strašně humánní velmi morálně škodí po straně pomluva docela hodně udělá. .R. .*: Znám jich víc těchdletěch hajzlíků dělaj politiku píšou kritiku voči jim zaplanou při útoku stranou ve škole andílci teďka debílci. .1. (Tak) str[A]ánky č[D]ítanky chc[A]i si z[D]aložit tv[A]ými [G]cop[D]ánk[A]y, /: sp[F]íš než na T[C]emno m[G]yslím na l[A]ásku, pr[F]omiň, J[G]irásk[A]u. :/ .2. Stránky fyziky chci si založit tvými culíky, /: v spojených nádobách myšlenky nekalé, promiň, Pascale. :/ .3. Stránky chemie proud tvých vlasů snadno mi zakryje, /: vadíš mi ve vzorcích, ztrácejí logiku, Lomonosíku. :/ .4. =1. .1. [G]Andulko [D7]šafářo[G]va, husičky [D7]nemáš do[G]ma. [D7]Husy jsou v[G] ječmeně, [D7]Andulko, vyžeň [G]je! Vyžeň je z[D7] ječmene v[G]en dřív, než bu[D7]de bílej d[G]en. .2. Já bych je ven vyhnala, jen kdybych se nebála. Paňmáma lehce spí, jak se hnu, všecko ví! Já nesmím z komůrky ven dřív, než bude bílej den. Angelo, jdu každé ráno k lodím, vodou se vstříc jim brodím, hledám tvou. Angelo, slunce ti k zádi padá, ještě jsem stále mladá, dny však jdou. Ať oceán tě nezahubí, ať zhyne sám, ať se ti já tam v podpalubí zdám. Angelo, až složíš náklad s jutou, nech tu svou dálku krutou, vrať se k nám, vrať se k nám, Angelo. [D]V Kolíně na lodi [B]zdvíhaj [D]kotvy a starý Kelly [B]pije irskou [A]whisky, [D]zrzavý vlasy se [B]míhaj, [G]jak ve zmatku běhaj [A]všichni sem a tam, [D]Angelo jediný [B]zívá, [D]vždyť je to dítě a [B]nemá z toho [A]rozum, [D]včera ho slyšeli jak [B]zpívá [G]hlubokým hlasem a [A]puberta je tu. [G]Angelo [B]mutuje a [D]zničil celou zpívající rodinu, [G]do Irska [B]putuje, [D]zpátky do Dublinu. Stará loď neklidně se houpá a táta Kelly v kajutě se zavřel, nedávno ještě mohl doufat, že finanční triky zalepí en endžl. Tak teda zase domu táhnou, ještě že maj trochu zlata dole v pytli, brňáky na ně nedosáhnou, zase budou živí z bramborů a žita. Angelo mutuje a zničil celou zpívající rodinu, do Irska putuje, zpátky do Dublinu. Angelo mutuje a zničil celou zpívající rodinu, do Irska putuje, zpátky do Dublinu. 1.[G]My jsme parta veselá, jezdíme rádi [D]ven proto anglická sobota je náš dávný [G]sen Chtěli bychom volna víc, a celému světu [C]říct [D]že když jedem na osadu, [D]zpíváme od [G]plic Ref:[G]My jezdíme do přírody a [D]tam u vody stavíme [G]stan někde v mlází, co nám schází, nás nikdo [D]nerozhází, když hoří [G]pláň [C]Zapomenem [G]na robotu, na robotu, [D]chcem jen anglickou sobotu [D7]za lopotu [G]však ti páni z plánování už asi [D]zapomněli na [G]ni 2.Leckerej pan ministr rád jezdí na ryby a o slušným trempovi má vážné pochyby Když chce ale najít klid, musí mezi nás přijít aby poznal, že jsme mladí, a že chceme žít 3.Pražskej rozhlas uspořádal trempskou relaci mnoho lidí z té relace mělo legraci Ti, co tam však mluvili, nikdy trempi nebyli bez těch řečí by se asi neuživili 4.Musíme se přiznat však, že mezi námi jsou tací trempi, kteří pomalu asi vymřou Jejich úvodní role začíná: Vole, vole, Končí v šenku, v hrsti sklenku, karty na stole Ref:My jezdíme do přírody .... Ref:My jezdíme do hospody a místo vody chlastáme rum Někde v lese svalíme se, kdo rum nenese, ať jde k čertům Zapomenem na přírodu, na přírodu, chceme jen rum a žádnou vodu z vodovodu Ať nám pivo pěkně pění, nad pivo není, to se cení [D] [DCG]Jeee [DCG] [Emi],[G] Je to už hezkejch pár dní [Ami] [C]os přijela sem [H7],[Emi] do toho všivýho města žít [G] Dívenka z venkova, [Ami],[H7] Uu, krásná a důvěřivá Poznalas lidí pár a málem máš Pocit, že už to tu znáš, jak naivní Proč ses mě nedržela Já moh dát ti víc Teď skončíš na předměstí V ňáký špinavý díře (r): [D]Ani náhodou, ani náhodou [C], [G]Já nejsem ten, komu ty za pravdu dáš, ne [D]Ani náhodou, ani náhodou [C], [G]Nejsem ten, komu za pravdu dáš [C]Ani náhodou [G], [Emi]Ne, nejsem to já [G]První sem v pořadí stál [Ami]Tys byla žádostivá [H7], [Emi]Co všechno najednou můžeš mít [G]Mládí je tak krátká věc [Ami]Ty chtěla prožít si víc [H7]Vo kolik nechceš mi říct [Emi]Tak tohle je ten tvůj ráj [G]Město vo jakym si sníš [Ami]Topíš se ve sračkách [H7]A za to nemůžu já [Emi], [G]Prosím tě, zpátky, zpátky, zpátky poď [Ami]A vrať se na začátek, aaa [H7]možná že můžeš [D]Ani náhodou, ani náhodou [C], [G]Já nejsem ten, komu ty za pravdu dáš, ne [D]Ani náhodou, ani náhodou [C], [G]Nejsem ten, komu za pravdu dáš Jeej .. SOLO: [DCGDCGCG] [E]Ani náhodou, ani náhodou [D],[A]Já nejsem ten, komu ty za pravdu dáš, ne [E]Ani náhodou, ani náhodou [D],[A]Aaaau jééj [E]Ani náhodou, ani náhodou [D],[A]Já nejsem ten, komu ty za pravdu dáš, ne [E]Ani náhodou, ani náhodou [D],[A]Já nejsem ten komu ty za pravdu dáš [D]Ani náhodou, jeee [E]Ne, nejsem to já [A]Kakala Anička na větvičce, [E]hovínko jako [A]taštička [A]škrábala se v prdelince a [E]volala [A]Vašíčka. [A]Srala Anča na větvi, [E]hovno jako [A]taška [A]škrábala se v prdeli a [E]volala [A]Vaška. .1. [Emi]Anička, dušička, [A7]kde si bo[D]la, [G]keď si si čižmičky [D7]zarosi[G]la? /: [G]Bola som v[D] hájičku, [Emi]žala som [H7]travičku, [Emi]duša moja, [Edim]duša [H7]moja.[Emi] :/ .2. A ja som po tri dni trávu kosil, ešte som si čižmy nezarosil a ja som hrabala, teba som čakala, duša moja, duša moja. [G] [B] [D] [G] [B] [D] Ty sa [D]túlaš a[G/D]ko anjel [Emi/D]hore dolu po [F#mi]ne[A]bi, [D]povedz aspoň a[G/D]ko tam je, [G/D]oplatí sa [B]dobrým [A]byť? [D]Už tri dni sa vo[G/D]lám "Nespíš" a [Emi/D]to je na mňa při[F#mi]ve[A]ľa, [D]tak do toho ne[E/D]ba kričím, [G/D]ja chcem svojho an[B]jela. Nemilujem, nespím, nejem, iba ticho vysielam, pane bože, ak vieš, kde je, pošli môjho anjela. [G/D]Ako pierko mi [Gmi/D]na zem spadne [D]ale pozor na [Bmi]krídla, [D+/B]bez krídiel je an[D6/A]jel na mne a [E9/G#]akoby sa při[Gmaj7]krý[Emi9]val[A]? (r): Ojo[G]jój[B], [C]kde si an[D7]jel, Ojo[G]jój[B], [C]anjel môj[D], Ojo[G]jój[B], [C]kde si an[D]jel, Ojo[G]jój[B], [C]pri mne [D]stoj. Ty sa túlaš ako anjel hore dolu po nebi, povedz aspoň ako tam je, oplatí sa dobrým byť? Hlúpe nebo, múdriem z neho, fakt už nenachádzam slov, ja viac než boha samotného ľúbim tých jeho anjelov. (r): [Ami]Zapáľme [Ami/G]v tme dve [Ami/F]štíhle [Ami/E]sviece, [Dmi]Anna [Emi]Mária[Ami] [Ami]Zapáľme [Ami/G]ich za [Ami/F]dávnu [Ami/E]pieseň, [F]Anna [Dmi]Mária[G] [Dmi]Privolám tvoj [G]zvláštny úsmev, [Ami]Anna [G]Mária[F] [Dmi]Budúcnosť vecí [G]rýchlo pustne, [Ami]Anna [G]Mária[F] [Dmi]Anna [G]Mária[Ami] Začínam tušiť o čom je život, Anna Mária Dosť bolo právd čo páchnu pivom, Anna Mária Dlho som žil pre túto chvíľu, Anna Mária Už viem že pád tiež dáva silu, [F]Anna Mári[G]a (r): Je čas sa [C]rýchlo, [B]rýchlo [F]vrátiť [Dmi]Na miesto [G]strát V trinástej [C]komnate [B]tíško [F]spíme [Dmi]tisíci [G]krát Vymenil som už slávu za prach, Anna Mária Aj preto sem dnes prišiel záprah, Anna Mária Dlho som žil pre túto chvíľu, Anna Mária Už viem že pád tiež dáva silu, Anna Mária (r): Je čas sa rýchlo, rýchlo vrátiť Na miesto strát V trinástej komnate tíško spíme tisíci krát v biblii lásky je dávny príbeh o chráme strát V tom chráme ty a ja tíško spíme tisíci krát [C]Teče tam Sacramento a [G7]cejtíš se proklatě [C]sám ty kolem brodu vem to, [F]ať jedeš sem nebo [G]tam Pak [C]zahlídneš tu [Ami]chajdu skrz [F]bažin smrdutej [E]dech V tý [F]chajdě vždycky [C]najdu svůj [G7]důvod pro svůj [C]spěch (r): Svou Annie Wood, svou [F]Annie Wood, prostřenej [G7]stůl a plnej [C]sud, dám si tam hrát a [F]kolikrát, že ji mám [G7]rád, svou Annie [C]Wood [E]Potom strčím ruce k ledu, o [Ami]kousek dál popojedu, [E]nechci z toho dělat vědu, [F]Annie Wood, [G]Annie Wood, [C]Hej, Annie Wood, má [F]Annie Wood a nevěr[G]ná mi klidně [C]buď! Já taky nejsem svatej a nestojím o stálej byt jak vrabec chocholatej, hlavně že bude co pít Jen jednou za rok zdá se, že někde někoho mám, to srdce ozejvá se a já se vracím k vám (r): Má Annie Wood, má Annie Wood ... Vždyť já tě stejně klamu a holek mám stopadesát šest, však tobě pro reklamu bych ďáblovi zaprodal čest Tvý knajpě věčnou slávu šířím po USA až někde složím hlavu, zadarmo nalévej! (r): .1. [C]Sám mám já touhu, [C7]mám, jít k [F]horám dale[C]kým a ptát se řek, co [Emi]znám, kdy [F]příjdou k obě[C]tí. Co prožil s dívkou [F]svou tu[G]lák tam za ře[C]kou a kdo se na mě [C7]ptá, ten [G7]tulák, to jsem [C]já. .2. Byl jitřní čas a vítr vál, já dívku potkal tam, kde v Montáně se Yelowstone prodírá k rovinám. Tam Anny, děvče kouzelný mi úsměv podává a moje oči nevidí skrz údiv, co se zdá. .3. Já ruku v ruce bloudil s ní a trhal tymián a mával stádu těch koní, co volní jsou jak báň. Vítr srdce rozdělí i hory se rozejdou, Anny vzal si mládenec, co jméno má Ben Joe. .4. No co dál bych vám vyprávěl, je vdova kouzelná a v Montáně se rozletěl poprask o mně, že prej mám na pažbě čáru řezanou a kdo se na mě ptá, toho šerif klidně zastaví, proto tulákem jsem já. [CFCF] [C]Mávni, ať [F]zmizí všechna závist [C]pochopím to já a ty[F] ať se tvůj p[C]řítel dá[F]ví [C]platím svoje útrat[F]y[CGFCGF] Vkládá svůj osud do dvou řádků stačilo, že uměl psát co chtěl tvůj přítel - hádku zahoď papír pojď se smát [D]Léta má tě rád anonym pí[E]še [D]účast předstírá anonym hý[E]čká hřích anonym p[C]íše[GFCGF] anonym p[C]íše[GFCGF] Mávni, ať zmizí všechna závist pochopím to já a ty ať se tvůj přítel dáví platím svoje útraty Píše a má styl důkazy pádné nás hned osvítil anonym hýčká hřích anonym vl[A]ádne[CD] anonym vl[A]ádne[CD] Vkládá svůj osud do dvou řádků stačilo, že uměl psát co chtěl tvůj přítel - hádku zahoď papír pojď se smát Léta má tě rád anonym píše účast předstírá anonym hýčká hřích anonym píše, anonym píše anonym vládne, vládne, anonym píše [C]Re[F]c:[G] [C] A[D]ů! .1. Vč[D]era sem posluchal n[A]a desce Dobeša, braly mě mory, hned vam řeknu, pr[D]oč, dost divno bylo mi, hr[A]uza mě obešla, jako když v dřevě se zavrti červot[D]oč. .2. Zpival tam o trenkach nepěknu baladu, že pry su trenyrky z gati to nejlepši, tož to se usměju jak chachar na mladu, nic mě to nestoji, myslim si ale svy. .R: D[G]obešu, Dobešu, k[D]aj si dal pokoru, vš[E]ichni tě viděli, tuž n[A]ech tě vezme ďas, [D]obalku tlustu jak hr[A]anični zavoru strkal ti kapsy Blažek a Adid[D]as. .*: C[G]o sa d[A]alo rob[D]iť, chacha[A] .[D].. .3. V trenyrkach, chachare, zkus La Manche přeplavať, Venclovsky prubnul to a nic se něchlubi, dřiv nežli udělal tři tempa doprava, už je měl u kolen a faral do hlubin. .Rec: Na New York? Na Hradec! .4. Představ si Jarmilu, jak, oči zasněne, s usměvem přiblblym vzpomina na synka, tož to by musela měť je snad skleněne, aby se usmala na chlopa v trenyrkach. .R: Řek' by ti Vaclav Klaus: pořiď si šupleru, všecko si spočitaj a trenky dobře změř, pak jich pul odstřihni, odevzdaj do sběru, ze zbytku na troje slipy hned dostaneš[G].[D7GCGD7GD] .Rec: Umím! Leda prd! .5. Dobešu, nedělej, porno si sledoval, lezly ti oči ven jak červi z perniku, všecko sme viděli zblizka aj ze všech stran, viděl si trenky tam? Ja ani z rychliku! .R: Na zavěr chcu ti řict, když si tu hostoval, tuž jsem tě pozval k nam, nedělam vtipy, mám vážnú obavu, kdyžs' u nás nocoval, neměl si náhodú pod trenkama slipy? .1. Tři v[G]ěci na světě jsou, ty já mám n[C]ejvíc r[G]ád, první je trochu piva ze džb[A]ánku ochutn[D]at, a v [G]Armě jsem řek' "nalej!" už j[C]ako kluk bos[G]ý, jestli tohle není O.K., ať m[D]ě kat pověs[G]í. .R: Pověs[C]í, pověsí, pověs[G]í, pověsí, jestli tohle není O.K., ať m[D]ě kat pověs[G]í. .2. Mý dívky ruce něžný mě večer obejmou, prej:"Miláčku, buď mužem!" - do háje mravy jdou, na ty si zavzpomínej, až budeš bělovlasý, jestli tohle není O.K., ať mě kat pověsí. .R: .3. A když mně pivo zteplá a dívka ochladne, co jinýho než country mě v ten ráz popadne, řeknu si: hochu, zahrej, ať se dům vyděsí, jestli tohle není O.K., ať mě kat pověsí. .R: [Hmi]Barevnej šátek do vla[G]sů a [F#]jedem [Hmi]na křídlech černejch Pega[G]sů se [F#]svedem [Hmi]tohle je vůbec dobrej [G]kraj kde ti všechno [Hmi]daj a nejjemější [A]z vín tu [Hmi]znaj Ulicí proběh žlutej pes a volá rej čarodějnic ještě dnes hej hola na hlavu černej klobouk dej v tom stavu nejsi zlej a oči kryje stín [D]Aranka umí "hula [G]hop" ty dy ty [D]ty až pánbůh tiše úpí [G]stop ty dy ty [D]ty občas se ve tmě blejskne [C]nůž i ty ho pilně [Hmi]bruš a srdce otví[A]rej co s[Hmi] tím Potáhnem na španělskou zem - kde leží? tam všechno víno vypijem - jsme svěží prej je tam vůbec dobrej kraj kde ti všechno daj a ženský divoký Aranka umí "hula hop" ty dy ty ty až pánbůh tiše úpí stop ty dy ty ty Aranka úpí svoje blues ty dy ty ty a nutí cizí koně v klus ty dy ty ty občas se ve tmě blejskne nůž i ty ho pilně bruš a dobře vybírej kam s ním [A]hej kam [D]s ním [Emi]Strašnou [G]ží[D]zeň [C]už [Emi]neuhasí k břehům v dálkách už nedoplují Sto [F]hodin, sto nocí, sto roků klid údům [Emi]nedopřejí Sto hodin, sto nocí, sto roků se vláčí za nadějí a věří v tu záři co zlátne pár sáhů nad obzorem Ten obraz je ničí jak nemoc co klíčí v těle chorém Strašnou žízeň už neuhasí k břehům v dálkách už nedoplují Sto hodin, sto nocí, sto roků klid údům nedopřejí Sto hodin, sto nocí, sto roků se vláčí za nadějí a věří v tu záři co zlátne pár sáhů nad obzorem Ten obraz je ničí jak nemoc co klíčí v těle chorém [Emi]Zůs[D]tal [Hmi]na lodi [Emi]sám [Emi]čeká[D][Hmi]až přijde [Emi]déšť [Emi]Mléč[D]nou d[C]ráho[Hmi]u [Emi]spás[D]nou v[C]láhou[Hmi] [Emi]Mléčn[D]ou [Cmaj7]dráhou[Hmi] [E]Hloub[D]ka [F]láEká [D]a [F]lí[E]čí [D]a [F]vá[E]bí [D]Pojď [Fmi7/5-]blíž! [Fmaj7] [C]Teplý [G]proud [C]ten bludný [G]proud [F]nosí v[C]láhu zbaví [G]světských pout Ten věčný proud zbaví pout [F]k modrým [C]dálkám bude [G]věčně plout[C] .1. F[D]ilosof[C/D]em čl[D]ověk se st[C/D]ane, j[D]en když to d[C/D]ělá f[Hmi]orteln[Ami7]ě, mn[D]ě vám to jd[C/D]e n[D]ejlíp ve v[C/D]aně, mn[D]ě to jde n[C/D]ejlíp v k[Hmi]oupeln[Ami7]ě. .R: Kd[C/D]yž vana př[G]eték[C]á, volám "h[F]eurék[C]a!" a špl[G]ouchám j[Ami7]ako malý d[D]ěcko, kd[C/D]yž vana př[G]eték[C]á, volám "h[F]eurék[C]a!", a k[G]oukat b[Ami7]ude celý Ř[D]ecko, j[Ami7]ak se dělá v[Hmi7]ěda v[Ami7]e vaně u [C/D]Archiméd[G]a. .2. Formulovat složité teze je základ filosofie, většinou chlap do vany leze s tím, že se jenom umyje. .R: .R: Pla[C]vu si, ani nevím jak, vždyť nemám prsa, [G7]nemám znak, mám jen hlavu plnou id[C]eá[Ami]lů.[DmiG7] A [C]mám rád vodu zelenou a pletu si ji [G7]s ozvěnou, narážejí obě na stejnou ská[C]lu.[C7] [F]Mám vodu [C]rád, [G7]a proto [C]si [G7]na její [C]chlad [G7]tu zvy[C]kám, [F]hraju si [C]s kapry a [G7]s loso[C]sy a [D7]tykám [G7]štikám. Ře[C]kni štiko modrošedá, proč voda mi [G7]pokoj nedá a proč mě láká a [C]proč mě lá[G7]ká? Proč [C]šťasten jsem když do ucha mi chladná voda [G7]šplouchá a cáká a [C]cáká a [G7]cáká a [C]cáká. [D]Arizona, Arizona, [G]to je pravých mužů [D]zóna [A7]karty šustí kulky bzučí, [D]krávy cituplně bučí [G]cítím se v té poho[D]dě, [G]jako ryba [A7]ve voDdě. Arizonských mužů plémě, chová se k ženám tak jemně Gentlemani ranou pěstí, hrubiánům mravy pěstí ve znamení pokroku, střílí rovnou od boku. .1: [Dmi]Tam na mexický hranici maj stromy krátkej stín a ve vyprahlý pustině kamení bez [C]travin když [Gmi]já tam tenkrát s Tomem jel přes polední [B]žár my [C]měli z Arizóny už hez[Dmi]kejch kiláků pár .R: Arizó[B]na [C]mizí do [Dmi]dáli i když koně mám Louda[B]vý a [C]sedlo vrza[Dmi]vý .2: Tam na mexický hranici my zlato chtěli mít a až se domů vrátíme tak jak budem si žít prej Tom si koupí malej ranč a já hned vedle něj že potom k stáru nám oběma bude hej .3: Tam na mexický hranici při práci tý velký pojednou nám za zády dva výstřely štěkly jedna kulka z mýho banja vyloudí smutnej tón a ještě stačím zahlídnout jak vedle padá Tom .4: Hej Tome kamaráde dostal jsem to i já už v dálce od nás odjíždí ta banda proklatá už nezahrajem kamarádům tam u nás doma už nepřivítá nás naše Arizóna .R: [Dmi]Arizóna mizí...vrzavý vrzavý vrza[D]vý [Emi]Klít a snít tady můžeš jako[D]rát, [Emi]ránu do stolu dát pěstí k ránu trochu [D]štěstí, [Emi]rozdává kdo vyhrává, že bude večer [D]stát, [Emi]kdo bude klidně [C]spát mezihra [EmiDC] klít a snít tady můžeš akorát, ránu do stolu dát pěstí k ránu trochu štěstí, rozdává kdo vyhrává, že bude večer stát, kdo bude klidně spát a kdo bude v pánu mladej, padej dej se do parády nevíš co čekat, tak dej se do armády, co tě tam čeká neotáčej se zády co tě tam čeká a čas je jako řeka [EmiDG] [Emi]všichni zdraví na povel a [D]cesta do pekel ta trvá [Emi]krátce to si [G]chtěl vybí[C]rej hlavu na oprátce [G]kupředu[D] a [Emi]neposrat se v týhleDdířeEmi, [D]jako [Emi]zvíře [D]hroznej [Emi]strach[C] a dál už to znáš, tělo máš na stěnách rozsekaný všichni zdraví na povel a cesta do pekel ta trvá krátce to si chtěl vybírej hlavu na oprátce kupředu (a neposrat se po setmění, a neposrat se,) a [C]čas je jako řeka, [Emi]stejně se všechno změní po [D]setmění stejně se všechno změní po setmění a co na nás tam čeká [EmiD]do se[G]del všichni zdraví na povel a cesta do pekel ta trvá krátce to si chtěl vybírej hlavu na oprátce kupředu a nebo zrádce. sloka 1: [Dmi]Proti [A7]válce [Dmi]mír, [Gmi]proti [D7]štvaní [G]klid a [F]proti [C7]všem, co [C7]vraždí, [F]k boji [E]nastoup[A7]it. refren [D]Vojáci [A]dejme [D]výstrahu, [Bmi]je [D]síla v [A7]našich zbran[D]ích, [D]nepřítel [A]ztratí [D]odvahu [Bmi]jak [A]zaslechne [E7]náš zpěv a [A]smích. [A7]Zaženeme [D]všechny, co [F#]myslí na pož[Bmi]ár [D]vojáci [Bmi]vpřed [D]za nový sv[Bmi]ět, [D]arm[G]ád[A7]ě [D]zdar! zdar, zdar, zdar. sloka 2: V pěstích unesem celou naši zem. My necouvnem pře prací, ani před bojem. refren .1. T[C]áborák zv[Emi]olna zh[F]asín[C]á, [G]osada už jde sp[C]át, k[F]ytara tiše d[C]oznívá, d[D7]o duše padá chla[G]d, st[C]ařičký š[Emi]erif [F]už lín[C]ě r[G]uku po láhvi vzt[C]áh', p[F]istole chová n[C]a klíně, br[D7]ouká si v temnot[G]ách. .R: Kd[G]yž jsem byl ml[C]ád, b[C7]ývala Ascal[F]ona n[Fmi]ejhezčí [C]osadou, kt[G]erou jsem zn[C]al, j[G]ak častokr[C]át h[C7]ýřila Ascal[F]ona d[Fmi]ivokou n[C]áladou, j[G]iž Bůh nám př[C]ál, vš[C7]ak slávě p[F]istolí už zvolna d[C]ozvání a l[C7]esem n[F]ehlučí t[D7]o vlčí v[G]olání, já půjdu sp[C]át, vš[C7]ak vlajka Ascal[F]ony m[Fmi]usí nad m[C]ým hrobem n[G]avěky vl[C]át. .2. Vyschly už láhve na stole, pohasl ohňů žár, šerif své těžké pistole pověsil na stožár, na vlajku smutně se dívá, kytaru pohladí a jeho hlava šedivá vzpomíná na mládí. .R: [G]Starostova dcera [Emi]provdala se včera [C]za krásného asfal[D]téra, [G]do půl těla svlečen [Emi]budil obdiv slečen, [C]svatbou končí tato [D]ér[G]a. Starostova dcera provdala se včera za krásného asfaltéra, do půl těla svlečen budil obdiv slečen, svatbou končí tato éra. [C]Asfaltér [G]míchá tér, [D]asfaltérka [G]jíšku, [C]jíšku daj [G]do sosu, [F]térem natřou [D]stříšku. Asfaltový koberec položili včera, večer čtou básničky [D]Otakara [G]Théra. Tak si spolu žijou, horký asfalt pijou od úterka do úterka, už to vědí v kraji, Asfaltovic mají maličkého Asfaltérka. Tak si spolu žijou, horký asfalt pijou od úterka do úterka, už to vědí v kraji, Asfaltovic mají maličkého Asfaltérka. Asfaltér míchá tér, asfaltérka jíšku, jíšku daj do sosu, térem natřou stříšku. Maličkému koupili na měsíční splátky pěkný parní váleček, jezdí tam a zpátky. Maličkému koupili na měsíční splátky pěkný parní váleček, jezdí tam a zpátky. Jezdí tam a zpátky, jezdí tam a zpátky, jezdí sem a tam. .1. Asi, asi, ráda šeptám, to víš, asi, asi. Asi, asi, rtů se zeptám spíš, asi, asi. Jsem louka, můžu ti kvést, jsem dálka, můžu tě vést, jsem dívka, můžu tě svést, tak se podívej, řekni honem asi. .2. Asi, asi ráda sním si, už zas, asi, asi. Asi, asi vymýšlím si tvůj hlas, asi, asi. Jsem písnička, můžeš mě hrát, jsem básnička, můžeš mě psát, jsem bludička, můžeš se bát, nebo mě mít rád. .R: Tvé vlasy mi z dálky mávnou a v očích mi roztál sníh. Jak pohádku dávnou najdu tě v závějích. Ty květiny ať rostou a krása mi zůstává. Ať najde mě tam, kde jsi dřív chodil sám, láska tvá. .3- Asi, asi ráda přijdu i blíž asi, asi. Jen co nohou z lesů vyjdu, však víš moje vlasy Jsem písnička, můžeš mě hrát, jsem básnička, můžeš mě psát, jsem bludička, můžeš se bát, nebo mě mít rád. .R: [E][A][E][A][E][C#-][E][C#-][E][C#-][A][H] [H-][E][A][F#-][H-][E][A] ??? [C]asi asi jsem to [Ami]přehnal ale [F]necítil jsem [G]nic bylo to zpocené a vlhké jenom tam a ven ležel jsem na zádech a hrozně jsem si přál být s tebou slyšet tvůj hlas já vím bylo by to zbytečné a marné, hmmm hmmm znovu jsem se na ni převrátil a slyšel jak mi šeptá: Ještě, ještě asi asi jsem to přehnal ale necítil jsem nic asi asi jsem to přehnal ale necítil jsem nic, jé [D]Opustila mě ženská na který mi nejvíc záleželo tak jsem hned opustil jinou, který nejvíc záležeAlo na mě [G]jenomže mi to ke klidu vůbec nepomohlo[D] [A]asi v tom bude nějakej háček[D] Dali mi v hotelu pěstí a já to zkusil jinak řek' sem jim dík a nevrátil jsem tu ránu nikomu jenomže mi to ke klidu vůbec nepomohlo asi v tom bude nějakej háček (r):[C]Co by tomu [G]řekla moje mladá [D]paní [C]mladá paní [G]v teplým [D]hnízdě [C]Co by tomu [G]řekla moje mladá [D]paní [C]mladá [G]paní v plný [D]jízdě.[CGD] Taky jsem žil patnáct let se ženou a s dětma měli jsme hodně trápení a bylo to moc fajn jenomže mi to ke klidu vůbec nepomohlo asi v tom bude nějakej háček Co by tomu řekla moje mladá paní mladá paní v teplým hnízdě Co by tomu řekla moje mladá paní mladá paní v plný jízdě. (r): [A]Nech toho [H]bouchání [C]nech toho [H]bouchá[A]ní [A][H][C][H][A] Strach mi to nahání strach mi to nahání Nech toho škrabání nech toho škrabání Děs mi to nahání děs mi to nahání [E][F#][G][F#][E][F#][G][F#] Nech toho funění nech toho funění Je mi na omdlení je mi na omdlení Nech kosy broušení nech kosy broušení Už je tu blouznění už je tu blouznění Nad smrtkou zvítězim nad smrtkou zvítězim Píchnu si heroin píchnu si heroin Nad smrtkou zvítězim nad smrtkou zvítězim Píchnu si heroin píchnu si heroin .1. [C]Ať máš patnáct, třicet, padesát let [Ami]Ať jsi mlčenlivej nebo král vět [F]Ať si namlouváš jak dobře znáš svět A i sebe s[G]ám .2. Ať máš úspěch nebo ujel ti vlak Ať máš plány nebo žiješ jen tak Ať jsi playboy nebo znuděnej vrak to všechno je klam .R. [F]To když se zamiluješ, [Ami]Tam kde byl rozum je [G]cit [F]Ve vzduchoprázdnu pluješ [Ami]Je zmatek tam kde byl k[G]lid .*: [C]Ú - [F]Ú ú[G]der z nebe, bolest v kráse, [C]oheň i [F]led[G] [C]Ú - [F]Ú m[G]ěříš láskou a ne časem [C]sebe i s[F]vět[G] .3. Ať jen vyhráváš a nebo máš pech Ať máš v ústech lež a nebo jen vzdech Ať jsi jakej chceš tak čeká tě šrám Víš i já to znám .*: Ú - Ú úder z nebe ... .1. Ch[Ami]odím si po světě s rukama v kapse, sl[G]eduju cvrkot zp[F]ovzdál[Ami]í, snažím se dělat jen, co se mi zachce, n[G]ehasím, co mě n[F]epál[C]í, z[Dmi]ahlédnu jiskru, [G]a hned se ztr[C]atí, dř[Dmi]íve, než chytne pl[G]amen[E]em, [Ami]a kdo má pocit, ž[G]e je snad jinej, [Ami]ať klidně h[E]odí kamen[Ami]em. .2. Když zjistím, že mi jde výplata dolů, u piva hlučně nadávám, když se pak s vedoucím sejdeme spolu, ihned mu ruku podávám, nabídnu srdce a z levé kapsy bankovky v barvě zelené, a kdo má pocit, že je snad jinej, ať klidně hodí kamenem. .R: Js[F]em trochu servilní, n[E]ikdy však drzý, vš[F]ak nemusím bejt r[E]ovnej chlap, j[Ami]ak řeknu větu, hn[G]ed mě to mrzí, b[Ami]ojím se, ž[E]e jsem vedle šl[Ami]áp'. .3. Nenosím u sebe granát či minu, chovám se celkem normálně, na úřad přináším lahvinku ginu, potom se třesu v čekárně, zdali mi dnes už to razítko dají na lejstro vlastně bezcenné, a kdo má pocit, že je snad jinej, ať klidně hodí kamenem. [R:]4. [F]Má[E]m [F]úc[E]tu[Ami] k t[G]ěm[Ami], co[E] š[Ami]li za svou pravdou, sám pro ni zemřít odmítám, nechám to na jiný, ať mi ji najdou, a já ji vděčně uvítám, mluvíme o těch, co zbytečně padli, občas si na ně vzpomenem, /: a kdo má pocit, že je snad jinej, ať klidně hodí kamenem. :/ (r)1: [D]Ať nám svět [A7]závi[D]dí, [G]ať nám svět závi[D]dí, [G]jak jsme pilní, jak jsme chytří [D]jak jsme šikovní, ať nám svět zá[A7]vi[D]dí. To platí pro mali[A7]čká zvířat[D]ka veverky ve vět[A7]vích s tím zača[D]ly, tak [G]koukej, ať je každá louka [D]krásná záhradka, to si přejou [A7]žíža[D]ly. To platí pro maličká zvířatka ať žije i užitečný hmyz zůstaň s námi, začíná se pěkná pohádka, než se mračit, tak to radši zmiz. (r)2: Ať nám svět závidí, ať nám svět závidí, jak jsme zdraví, jak jsme silní jak jsme veselí, ať nám svět závidí. To platí pro maličká zvířatka ať žije i užitečný hmyz zůstaň s námi, začíná se pěkná pohádka, než se mračit, tak to radši zmiz. (r)3: Ať nám svět závidí, ať nám svět závidí, že neznáme vztek a zlobu, zármutek a pláč, ať nám svět závidí. (r)1: .1. Ať není mi [Cmi]líto, tak jako [Fmi]teď, ať srdce, můj [Gmi]přítel vede mě vpřed. Ať za každou [Cmi]vášní na vodě [Fmi]kruh, láska, jak [Gmi]znáš ji,hořký je druh. .Rf. Živote [Cmi]můj, má krásná předs[Fmi]tavo, železo kuj, dřív, než by Gmižhnout přestalo. Ať za každou [Cmi]vášní... [Fmi] [Gmi] [Cmi] .2. Ať všechen můj soucit se obrátí ven, na bytosti jsoucí i čekající jen. Ať za každou ránou na vodě kruh, plachta a ráhno a čistý je vzduch. .Rf. Živote můj... .3. Ať za každou ránou na vodě kruh, plachta a ráhno a volný je duch. Ať není mi líto... Ať za každou vášní... [D]Ať nepohřbíváš mě tu v pustinách hlas tak smutně zní až mi srdce [Emi]stáh kauboj mladičký tady [A7]skoná[D]vá v lůžku smrtel[Emi]ným když se [A7]smráká[D]vá Ať nepohřbíváš mě tu v pustinách vytí kojotů mě tu straší v snách v hrobě uzoučkým dlouhým sotva sáh ať nepohřbíváš mě tu v pustinách Ať nepohřbíváš hlas mu slabě zní já však nemoh dbát prosby poslední v hrobě uzoučkým dlouhým sotva sáh já pohřbíval sám tady v pustinách Já pohřbíval sám tady v pustinách soví houkání zní tu v nočních tmách dávno vítr svál dávno liják splách ten hrob samotný v letních pustinách [D#mi]Můj strach i [H]já [D#mi]Po něm jak [H]masochista [C#]toužím [D#mi]Toužím [H][D#mi] [H]Zas vyčkávám Jak supy nad kořistí Kroužím kroužím Noc přichází bludičky lákají A sází, sází ..... (nedokončená - nemám dlhšiu ukážku) .1. [D]Zástupem lidí poutník [C]z dálky vrávorá [D]Zem odkud přichází byla [C]lávou spálená Kdo [G]rád se baví, může [D]zpívat může hrát Dnes je [G]den kdy svátek slaví Kdo AAtlantidu zná [D],[C],[D],[C] .2. Zástupu lidí Poutník zprávu svou chce dát K útěku vybízí Velkou zkázu předvídá Každý dál se baví, každý zpívá Je den kdy svátek slaví Atlantida (r)Země kde se [D]tančí, kde se stále zpívá, [G]země nádherná[A] Země kde se [D]tančí, kolik dní jí zbývá [G]nikdo nechce [A]znát [G]Kráter duní [A]Vítr budí [Hmi]Prý že miří k nám Ura[C]gán [D] .3. V zástupu lidí Poutník náhle zůstal sám Žádný už nevnímá to, že zpátky pospíchá Každý dál se baví, každý zpívá Je den kdy svátek slaví Atlantida (r)Země kde se tančí, kde se stále zpívá, země nádherná Země kde se tančí, kolik dní jí zbývá nikdo nechce znát Kráter duní Lávu budí Prý že přijde k nám UraCgán (c)[D]Dál se tančí Proroct[G]ví se můžem [A]smát Ještě se tu [D]tančí Ještě dál se tančí [G]Nikdo nejde [A]spát Ještě se tu [D]zpívá, kolik dní mu zbývá [G]Nikdo nechce [A]znát Ještě se tu [D]tančí, ještě dál se tančí [G]Nikdo nejde [A]spát Ještě se tu [D]zpívá. [G], [A] Ještě se tu [D]tančí. [G], [A] Ještě se tu [D]zpívá. [G], [A] .1. Zem pr[Ami]adávnych sĺnk v chladnom t[D]ieni tajomstiev, na m[C]apách jej dávno n[E]iet, zem pr[Ami]adávnych sĺnk, nepozn[D]áš jej žalospev, more n[C]evydá v[E]iac ten sv[Ami]et. .2. Pod hladinou spí kameň s tvárou naveky v nehybnom tieni rias a milenci sú si v tej hĺbke ďalekí, s rukou sa míňa vlas. .R: Len m[C]ore cez brány č[G]ias ženie n[E]a brehy stĺpy v[Ami]ĺn, len m[C]ore cez brány č[G]ias von v[E]ynáša stĺpy v[Ami]ĺn. .3. Zem stratených sĺnk, v oknách blúdia oči rýb, tam hlboko niet kam ujsť, zem stratených sĺnk, v oknách blúdia oči rýb, hľadajú kľúč od úst. .4. Pod hladinou spí kameň, tvár a testament v nehybnom tieni rias, čas ostal tu stáť, očami hviezd sa díva kvet, v tej hĺbke je niečo z nás. .R: Len m[C]ore cez brány č[G]ias ženie n[E]a brehy stĺpy v[Ami]ĺn, len m[C]ore cez brány č[G]ias von v[E]ynáša stĺpy v[Ami]ĺn. .5. Zem pradávnych sĺnk v chladnom tieni tajomstiev Na mapách jej dávno niet Zem pradávných sĺnk nepoznáš jej žalospev More nevydá viac ten svet .6. Pod hladinou spí kameň s tvárou naveky V nehybnom tieni rias A milenci sú si v tej hĺbke ďalekí S rukou sa míňa vlas .R: Len more cez brány čias Ženie na brehy stĺpy vĺn More cez brány čias Von vynáša stĺpy vĺn Nepovie nám však viac Kde mŕtvi v ňom bývajú Nepovie nám však viac Čo mestá v ňom skrývajú Nepovie nám však viac Čo mestá v ňom skrývajú .1. Z c[Ami]ínových mraků t[G]eče voda, t[Ami]eče, [C]opilí mocí ch[G]ytají se sl[C]ámky, v r[Dmi]ytířském zn[G]aku l[Ami]arva obaleče [F]a slizcí ml[E]oci na averzu zn[Ami]ámky. T[F]učňáci, sysli, žáby, psi a dr[G]avci, l[Dmi]idojem pr[G]ažský, k[F]aple Husov[E]a, [Ami]a paní Pravda m[Dmi]lčí na podstavci, n[Ami]ěmá a sl[F7]epá - s[E]ádrov[Ami]á. .2. Syn kreslí vlajky, vlhčí anilínku, zapláčou ve mně trojbarevné křídy, na nebi krajky ze šedého zinku, za kopcem země s erbem Atlantidy. Na známce Svojsík, Opletal a Benka, Heyrovský, Mozart s paní Miladou, a ještě jedna modrá podobenka: někdy i krále ukradou. .3. Na nebi barva zvětralého cínu, společnost Kafků upravuje Zámek, kuklí se larva v pachu naftalínu a vůně čpavku halí sbírku známek. Tu Andrej Kmeť a onde Andrej Hlinka, Marasyk, Seifert, Palach, Martinů ... Neopustím-li, zabijí mi synka, a opustím-li, zahynu ... .*: Kd[C]yž mi dítě řv[F]e a nechce př[C]estat[F], kd[C]yž si říká v[F]o pár pohlavk[C]ů,[F] n[C]emám srdce f[Dmi]yzicky ho tr[C]estat, zazpívám mu r[F]adši novou atomovou ukolébavk[C]u. .1. H[C]ajej, dadej, ty můj malej [Dmi]anděli, c[C]opak tě to budí zrovna v n[Dmi]eděli, kl[F]idně si dej dudlík zpátky d[Emi]o pusy, t[F]o jsou jenom atomový p[G]okusy, t[C]o je jenom strategický cv[Dmi]ičení m[C]ilovníků hromadnýho n[Dmi]ičení. Kd[Ami]yž nenechá křiku, udělám senzační ž[H7]ert, ř[E]eknu:"Uličníku, př[F]ijde si pro tebe r[E]adioaktivní č[E7]ert!" .2. Hajej, dadej, ty můj malej andílku, dostaneme nukleární nadílku, než nám zazní rajská hudba explozí, tak tě máma pohoupá a povozí, máma už je vod přírody taková, že kolíbá líp než vlna tlaková. Když nenechá křiku, udělám senzační vtip, řeknu:"Uličníku, dám ti do polívky radioaktivní hřib!" .*: Kd[C]yž jsem se svým děckem doma s[Dmi]ama [C]a když už mám v bytě pořád[Dmi]ek, v[C]yprávím mu o záření g[Dmi]ama m[C]ísto pohádek[Dmi], m[C]ísto pohádek[Dmi], m[C]ísto p[Dmi]ohád[C]ek ... Auf dem Wege in ein fernes Land da fand ich in mir selbst das Leben. Auf dem Wege zu Erfolg und Ruhm da fand ich in mir selbst das Leben. Auf dem Wege in ein fernes Land, noch nicht vermessen und bekannt. Auf dem Wege in ein fernes Land am Weltenrand, wußte ich das Eine nicht, daß alles aus uns selber spricht. Auf dem Wege in ein fernes Land da fand ich in mir selbst das Leben. Leben. Auf dem Wege zu Erfolg und Ruhm, zu dem was zählt in dieser Welt. Auf dem Wege zu Erfolg und Ruhm, zu dem was gilt, wußte ich das Eine nicht, daß alles aus uns selber spricht. Auf dem Wege zu Erfolg und Ruhm da fand ich in mir selbst das Leben. Leben. Auf dem Wege in ein fernes Land, noch nicht vermessen und bekannt. Auf dem Wege in ein fernes Land am Weltenrand, wußte ich das Eine nicht, daß alles aus uns selber spricht. Auf dem Wege in ein fernes Land da fand ich in mir selbst das Leben. Leben. Leben Leben. Leben. Leben. kaltes Weltenall leerer felsenhall wo´s keine menschen gibt oh Gespensterstadt marmor viel zu glatt wo´s keine menschen gibt aber wir sind hier und wir bleiben hier weils´ hier noch menschen gibt wir sind auf der fahrt nach einer neuen art wir sind auf der fahrt nach menschenland kein utopia und kein nimmerda die kinder sehn es schon Wenn der Morgen uns entdeckt, verbrennt im Licht die Zeit. In Ewigkeit, die uns fallen sah. Aus dem tiefen Schattenland vertreibt uns Tageszeit.. Alles löst sich auf, wie kalter Rauch kalter Rauch. Deine Blicke nehm ich auf, und hüll mich in sie ein. Tageseinsamkeit schneidet mir die Haut. Warten bis der Abend kommt, macht meine Seele frei. Alles löst sich auf, wie kalter Rauch kalter Rauch. Und Du löschst die Lichter aus. Nur eine Flamme brennt. Und brennt, bis alles verbrennt. Auf der Straße in die Nacht gibt mein Schatten auf Dich acht. Ihn reibt der Tag nicht auf, er schweigt bis wir schrein. Wenn der Morgen uns entdeckt, verbrennt im Licht die Zeit. In Ewigkeit, die uns fallen sah. Aus dem tiefen Schattenland vertreibt uns Tageszeit. Alles löst sich auf, wie kalter Rauch kalter Rauch. Und Du löschst die Lichter aus. Nur eine Flamme brennt. Und brennt, bis alles verbrennt. Auf der Straße in die Nacht gibt mein Schatten auf Dich acht. Auf der Straße in die Nacht gibt mein Schatten auf Dich acht. . . . Freudenrausch oder Melancholie still für sich oder wild wie die See. Zum Finale genau um Mitternacht im Dezember am allerletzten Tag. Auf zum Flug in's neue Jahrtausend Träumer könn' in die Zukunft seh'n, mit Visionen auf die Reise geh'n. Mögen manche auch utopisch sein, doch nur aus Visionen wird ein Meilenstein. Auf zum Flug in's neue Jahrtausend Feuerregen schießt durch die Nach in den neuen Tag und im Licht unter'm Wolkendach brennen sich Wünsche ein für die Zeit danach. Auf zum Flug in's neue Jahrtausend Willst Du gerade Furchen baun. Mußt Du nur nach vorne schaun. Auch wer stolpert wird doch gehn. Rückschau haltend bleibt man stehn. Drückt Dich auch ein Steinchen in den Schuh. Erzürne nicht, es zeigt Dir, daß Du gehst. Noch keine Zeit sich auszuruhn, eh Du nicht ein Teil der Welt bezwingst. Linden blühen selten im April. Doch ist das kein Grund, daß Du gleich flennst. Immer hält Die schönste Zeit Dir still, wenn Du sie beim rechten Namen nennst. Wenn das Jahr erst an den Füßen fror Schaust vergebens Du nach Blüten aus. Aber warte nicht zum nächsten Flor! Mal die Wände bunt in Deinem Haus! Sieh ein Bahnhofsmensch gibt ein Signal und der Anschluß weht im Zug hinfort. Tröste Dich, zu Fuß geht jeder mal. Rennst Du gleich, ist es fast ein Sport. [Emi]Už nebaví mě sčítat hříchy j[G7maj]iných a hlídat váhu svých vin[C7maj] [Emi]a rvát se za něco, co není a [G7maj]hlavně s kým[C7maj] [C]v muzeu voskových figurin zapomeň na [G]milence[Ami] [C]všechno je jinak v rytmu tamburin, když zní hlas[G] příliš tence[Ami] |: [C]Aur[G]ia Via Med[D]ia, A[G]uri[C]a V[G]ia Media :[D]|[G] A ještě možná zbylo volné místo, aspoň v poslední řadě a zase ta zvláštní vůně, jak ráno na zahradě stateční se zase bojí slabých, není čas pro milence všechno je jinak v rytmu tamburin, pro všechny prohlížence Auria Via Media... Dnes a denně po napnutém laně chodí tichý harlekýn je první mrazík, trochu zebou dlaně a snad už pochopím v muzeu voskových figurin nechám něco pro milence všechno je stejné v rytmu tamburin jak při poslední sklence Auria Via Media... aus der ferne sieht sie bilder vor der wand aus der ferne fernsehglück aus zweiter hand aus der ferne tagaus tagein allein aus der ferne scheint sie gar nicht da zu sein und vom fernen sonnenlicht fällt nur schatten auf ihr gesicht monotonie monotonie monotonie und das ferne sonnenlicht in ihrem dunklen zimmer sieht sie nicht aus der ferne schaut sie dem leben zu aus der ferne nähe ist für sie ein tabu aus der ferne ruft bei ihr niemand an aus der ferne bleiben nur bilder vor der wand und vom fernen sonnenlicht fällt nur schatten auf ihr gesicht monotonie... Er Stand vor mir wie ausgebrannt, was er sagte klang müd und leer. Fragt mich, ob er eine Nacht bleiben kann. Und ich spürte, er kann nicht mehr. Stunden hat er von sich erzählt, von der Frau, an die er geglaubt. Von der Arbeit, wo Nichts mehr lief. Alles ging ihm seit langem schief. Hey, Leben ist wie ein Spiel, wo man viel gibt und oft verliert. Hey, Leben ist wie ein Spiel, wo immer wieder neu probiert. Fragen und Antwort bei Wiskey und Gin. Schwerer Kopf, doch die Seele leicht. Manchmal hilft schon, daß man drüber spricht wenn man nicht mehr weiterweiß. Hey, Leben ist wie ein Spiel, wo man viel gibt und oft verliert. Hey, Leben ist wie ein Spiel, wo immer wieder neu probiert. Hey, Leben ist wie ein Spiel, wo man viel gibt und oft verliert. Hey, Leben ist wie ein Spiel, wo immer wieder neu probiert. [G]Jednou jsem v hospodě [C]nabíral sil [G]jak moucha tenkrát já [A]slabej jsem [D7]byl [G]najednou sosák a [C]křídla jsem měl [G]omamná vůně mi [D7]dávala [G]směr [G]Vypadá z vejšky jak [C]báječná zem [G]políčka rozinek, [A]jablečnej [D7]džem [G]a říčky másla, jó [C]je to jak fór [G]derou se dolů z po[D7]vidlovejch [G]hor .Ref.: [G]Tak ukroj si půl a [C]ukousni víc [G]australskej koláč ti [A]rozjasní [D7]líc [G]naposled povídám, [C]nestyď se nic [G]ukroj si půl a [D7]ukousni [G]víc .2. [G]Australskej koláč já [C]posnídal jsem [G]i s jejím královským [A]veličenst[D7]vem [G]předčasně musel však [C]letět jsem dál [G]když lokaj s plácačkou [D7]na mě se [G]hnal [G]Pak přilít jsem do ráje, [C]před fortnou stál [G]svatej Petr přistaň [A]mi poví[D7]dal [G]Ned Kelly poznal mě [C]hned co jsem zač řek [G]dejte tý mouše au[D7]stralskej ko[G]láč .Ref.: Tak ukroj si půl ... .3. Je australskán pláň samá ovce a bejk australská plotna jen kotlet a stejk však přijde doba, já dobře to vím australskej koláč zas bude hrát prim .Ref.: Tak ukroj si půl ... .Ref.: Tak ukroj si půl ... .1. [C]Pepa je [E]motorkář a [G]jeho žena Marie [C]dělá mu [E]biker [G]bitch [C]Pepa je [E]motorkář [G]jeho žena se nemeje [C]když zrovna [E]Pepa schody [G]nemeje .Rf: [F]Pepa [G]motorkář [F]ztratil bundu [G]taky plášť [F]helmu s [G]rohama [E]má ho mezi [G]nohama .2. Motorku má veliků a jeho žena koliku když jí dá helmu na hlavu smažej to na Opavu posadí ji Marii na sedlo kožený v Opavě se ožerou pak sou kožený .Rf:... .3. Před Pekařkou stojí auto je to nový Citroen jistě jede pomalejš než sedma bavorácká usedli jsme za volant vypadli jsme na závod vyhrál jsem jen o prsa a zničil bavoráka Robertovy texty texty o auťácích texty bavorácích závody Prahou never stop [C][F][C][F][G][F][C] [C]autem nebo pěšky život je pořád těžký [F]levně nebo draho všechny čeká stejné ráno [C]pomalu anebo prudce hlava oči nohy ruce [F]oběť nebo kat každej má život rád [F]ženská nebo chlap každej má život rád [C] [E]Hlavou mi [E4]letí jeden d[E]en,[E4] s[E]topli jsme [C#mi7]auťák na New [F#mi]York,[H7] [F#mi7]ty chvíle, co jsem strávil s [H7]ní už odvál vítr z h[E]or[E4].[E][E4] [E]Sedm[E4]náct a o rok m[E]íň[E4] [E]neplno[C#mi]letých milen[F#mi7]ců[H7] [F#mi7]silnice premiér a [H7]díků, zdvižených pal[A]ců.[G#mi][F#mi][E][E7] Z[A]tracení v houští telegrafních sloupů s kapsou p[E]rázdnou, m[A]ožná, že s ní kam jsem došel, kytky neuvadn[H]ou.[D#mi7][G#mi][H][D#mi13][G#mi7][E][E] Zůstala v městě N. a já dál se courám silnicí, snad osud si to asi přál, zůstala stejná - mlčící. Ztracení v houští ... .1. [C]Autobusy přijížd[F]ěj[C]í, autobusy přijížděj[G]í, m[C]ožná, že už zítra, m[Emi]ožná, že už z[Ami]ítra p[F]ojedeme z[C]a nad[G7]ějí[C]. .2. /: Známe zemi vyvolenou, :/ /: do vysněné brány :/ nevejdeme po kolenou. .3. /: Pojedeme staří, mladí, :/ /: že tu zůstat nechcem, :/ našim pánům nejvíc vadí. .4. /: Policajti s tváří bledou, :/ /: marně do nás buší, :/ stejně s námi nepojedou. .5. /: Pod jednou či pod obojí, :/ /: spojme svoje srdce, :/ svoboda, ta za to stojí. .6. /: Povedeme život nový, :/ /: nepobrali všechny, :/ snad se vozy vrátí, kdo ví? .1. Když j[D]itřní hv[Emi]ězda n[F#mi]ebe r[G]ozedn[D]í,[EmiF#miG] když sl[D]unce z[Emi]ajme st[F#mi]íny p[G]osledn[D]í,[EmiF#miG] když m[Emi]ává m[A]lha k loučen[F#mi]í,[D] slyšte: zvon[G]y zn[D]ěj[A]í, hl[D]as[G]y p[D]ěj[A]í: "[D]Av[G]e [A]Di[D]es[G]".[DADGDA] .R: B[Hmi]eruška sedmou tečku obléká, cv[A]rček ladí gajdy svoje ke koncertu, bláhov[D]ej. .2. Sovy, výři před chvílí šli spát, o koncertě bude se jim zdát, snad zítra budou s nimi hrát to, co zvony znějí, hlasy pějí: "Ave Dies". .R: Krtek oblík' sobě fráček svatební, partituru pod paži vzal, taktovkou všem zamával. .3. Ten koncert každému bych slyšet přál, to žádný bigband by snad nezahrál, ta Múza stará je jak sen, slyšte: zvony znějí, hlasy pějí: "Ave Dies". .R: Navečer orchestr se rozchází, aby druhý den se sešel nádherně hrát to, co zvony znějí, hlasy pějí: "Ave Dies". .1. Ave Maria, zdá se, že tě ztrácím Zlým, když dobré splácím Vím, že se mi líbí svět a hřích A dál mě láká krása, Vnímám ji jak zásah Cítím ji, pak zvláčnělá jdu v rouše touhy k ní .Ref: Vejdi, Maria, hlídej, Maria Maria, zůstaň v mé blízkosti A smyj ze mě pot úzkostí Já ti budu dál vděčná - - ten den, kdy vejdeš změní, i co změnit nejde Amen, amen ... a já zazpívám jen, zazpívám: .2. Ave Maria, dej, ať pýchu smývá Píseň, co ti zpívám Dej, ať můj svět bláznivý má řád Ty spoutej moje vlání Staň se tou, co chrání Zkus to mě vést a odvaň zdání touhy, co mám nést .Ref: Vejdi, Maria, hlídej, Maria Maria, zůstaň v mé blízkosti A smyj ze mě pot úzkostí Já ti budu dál vděčná - - ten den, kdy vejdeš změní, i co změnit nejde Amen, amen ... a já zazpívám jen, zazpívám: Amen, amen ... amen. [C]Dlouhá je [G]cesta domů [Ami]Dlouhá a [G]nekonečná Někdy se zamotám Černá mokrá asfaltová Ten kříž co sebou taháš Je těžký a bolí Představuješ si Krista Nikde ti pak nenalejí Ten kříž co sebou taháš Je těžký a bolí Představuješ si Krista Nikde ti pak nenalejí Dlouhá je cesta dlouhá Dlouhá a nekonečná Někdy se zamotám Černá mokrá asfaltová A když za okny svítá Města jsou rozmazaná Z radia jdou ranní zprávy Z lidí jenom čmouhy [Emi]Ave Ma[A]ria [Dmi]Krásná milá [G]královno [Emi7], [A7], [Dmi7], [G7] Ave Maria Milosrdná přívětivá nádherná Dlouhá je cesta domů Dlouhá a nekonečná Někdy se zamotám Pak je černá mokrá asfaltová Ten kříž co sebou taháš Je těžký a bolí Představuješ si Krista Nikde ti pak nenalejí A když za okny svítá Z radia jdou ranní zprávy Že Bůh je milostivý Z lidí jenom čmouhy [C]Úplně [G]šedivej [C]paná[C7]ček [F]na druhým [G]konci [C]světa[C7] [F]jednou se [G]tiše [C]rozčílím[Ami] [C]proč nad sny [F]dětí [C]má zvadlá [F]dospělost [C]ukrutný [G]právo [C]veta Za směšný těžký peníze nakoupil z plastiku měchy ty měchy roztáhnul héliem s mravenci v žaludku bolavým provázek všedních dnů přesek když ty pytle ke křeslu přichyt Vyletěl drze do nebe, nejmenší na celým světě ani si nevzal svačinu chtěl s diviznou v hrsti a s blátem na botách k sousedům na kafe letět (r): [F]Balónky [G]snů, když se [C]naplní[C7] [F]jsme na něj [G]naštěstí [C]krátcí [F]na chvilku [G]maléry [C]zastaví [F]dneska z nás ještě nebudou [G]starci Piáno, špejle a květináč, v kuchyni telefón zvoní lidi mám nejspíš hodně rád, některý kluci jsou někde s holkama láska má tropí špenát a mě právě kanagóm voní Balónky mý tělo nezvednou asi bych ve vejšce brečel chvíli se muckám s tónama k večeři udělám guláš pro mě víc ale znamená že mi můj aeroplán letěl (r): V éru jsou sny pevně slepený občas je pod plotem sbírám klidně si vykopu bezinku napřesrok vyroste nová, kouzlo je ve správným koření bez něj je život jen šmíra. [GDA7D] .1. Já sl[D]edoval jsem Azbuka, měl m[A7]undůr ze Soj[D]ůzu, jak Gottwald kouřil čibuka a k[A7]upoval si bl[D]ůzu, ta bl[G]ůza byla z T[D]urecka a [E7]Azbuk zíral zhr[A7]uble, když m[D]usel sáhnout do vrecka a pl[A7]atit čtyři r[D]uble. .2. Pak v dalším kšeftě za chvilku já viděl jsem jej opět kupovat dámskou košilku a kalhotky číslo pět, pak na vysokém podpatku si k tomu koupil perka, snad kupuje to pro matku, snad dostane to dcerka. .3. Když kupoval si paruku a punčošky a rtěnku, já opakoval azbuku písmenko po písmenku, však jalo se mě zděšení, když koupil přízi v klubku: "Vot vo svobódnom vrémeni ja búdu vjazáť jupku!" .4. Když přízi sbalil vesele a spěchal sukni plésti, já tázal se jej nesměle, která že má to štěstí, a vidím jak se červená a odpovídá skromně: "Jsem poručice Jelena a sukně bude pro mě!" Capo II [Ami]Až ti vrátím dlužné [G]sázky až mi [F]napovíš proč [Emi]bdít budu [Ami]první kdo své [G]lásky nechá [C]spoči[G]nout a [C]snít až ten [C]nejvyšší strom [D]v údolí jen [G]vánek polo[A]ží Odpus[Ami]tím si vlastní [G]viny a svůj [F]kabát [Emi]odlož[Ami]ím Budu hluchá němá slepá o to cítit budu víc možná uslyšíš že klepám z dveří vyjdeš do ulic tvrdé dláždění se kobercům jen těžko vyrovná cesta se mnou bude čistá ale prudká nerovná Budu [Hmi]dřevem vodou [A]ohněm budu [G]vším co smí se [F#mi]chtít a až [Hmi]jednou záda [A]ohnem´ až nás [D]smrtka [A]přijde [D]stít zpříma [D]do očí jí [E]pohlédnu a [A]úsměv vyslo[H]vím život [Hmi]zbytečný se [A]nezdá když ho [G]láska [F#mi]ulo[Hmi]ví Až ti vrátím dlužné sázky až mi napovíš proč bdít budu první kdo své lásky nechá spočinout a snít až ten nejvyšší strom v údolí jen vánek položí odpustím si vlastní viny a svůj kabát odložím [A]Až se bude psát rok dva tisíce šest [D]Až se všichni přestěhujem do obrovských měst [A]Až dálnicí zeměkouli opředem [D]Až budem pyšni na všechno, co dovedem [E]Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát: Co děti, mají si kde [A]hrát? Až suroviny budem vozit z Měsíce Až počasí bude řídit družice Až budem létat na Venuši na výlet Až za nás budou počítače přemýšlet Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát: Co děti, mají si kde hrát? Až budeme mít továrny i na stromy Až umělá tráva bude před domy Až zavládne v celém světě blahobyt Až budem umět skoro všechno vyrobit Pak bude možná pozdě ... [Emi]Nejlíp je, když zazní bravo z jahodovejch dívčích úst[H] holce špinit záda travou pak ji v leže slyšet růst[Emi], krajkou vlny bílou pěnou moře půjčí mi svůj hlas, z úžasu pak nad tou změnou zastavíme spolu čas. (r): AmiAjajaj až [Emi]budeš [H]mou,[Emi] [Ami]jedinou [Emi]na [H]světě vyvole[Emi]nou. Zahraju ti na kytaru s láskou vše co můžu dát, mariachi ze všech barů moji píseň musí znát. Patříš ke mě jako žízeň Agurdientem zahnaná, jako smutek a na poli sklizeň jsi se mnou spoutaná. (r): Ajajaj až budeš mou, jedinou na světě vyvolenou. Zahraju ti na kytaru s láskou vše co můžu dát, mariachi ze všech barů moji píseň budou hrát. Patříš ke mě jako žízeň Agurdientem zahnaná, jako smutek a na poli sklizeň jsi se mnou spoutaná. (r): Ajajaj až budeš mou, jedinou na světě vyvolenou. Ajajaj až budeš mou, jedinou na světě vyvolenou. .1. H[Dmi]ajej, [Gmi]dítě moje, [Dmi]hajej, v [Gmi]přístavu [Dmi]již světla [A7]jasně zaplá[Dmi]ly. Hajej, [Gmi]dítě moje, [Dmi]hajej, [Gmi]táta odjel [Dmi]lodí [A7]někam do dá[Dmi]li. B[C7]udem na něj čekat až se v[F]rátí, s[C7]nad ho moře hochu, zpátky d[F]á [A7]ti. [Dmi]Zavři [Gmi]očička svý [Dmi]dokud [Gmi]ještě neví [Dmi]jak je [A7]celý život z[D]lý. .R. Až budeš v[D]elký, staneš se námořníkem a odejde[A7]š mi jednou velkou lodí v [D]dál. Život se změní, mně zbude snění,když za tátou jsi [A7]se mnou na loď chodív[D]al.[D7] Až jedenk[G]rát mít budeš r[D]ád, pak se ke své mámě b[E7]láhové víc nevrát[A]íš. [D]Snad si vzpomeneš, snad zapomeneš, však z mysli mé mi, [A7]dítě ty nezmi[D]zíš. .2. Léta ryla v čelo, schýlila jí tělo, stářím zbělal její vlas. Syna doprovází žena jeho k hrázi, jako ona kdysi, zas. A když syn se loučí s ženou svojí, máma kdesi v koutě smutna stojí. Šátek v ruce staré svírá, slzu z očka stírá, chvěje se jí hlas. [A][H][E][H][E][E][A][D][G][A][D][E] [A]Až já budu svatý [H]budu čurat [E]na mr[H]ak[E]y [E]a kdo neměl na zemi [A]na čurání [D]korunu [G]vyčurá [A]se ta[D]ky [E] Budeme tam spolu vyčuráme se dolů až do pekla samého tam ať nám to zaplatí ti čerti rohatí [E][A][E][A][A][D][G][C][D][G][E][A] A že svatý nebudu budu aspoň bohatý kupím si já letadlo vyletím s ním nad mraky vyčurám se taky [E][A][E][A][D][A][D] [Ami]Až já pojedu [E]přes ten [Ami]les, [C]jen ty mě koníčku [G]pěkně [C]nes. [E]Stupej a [Ami]stupej, [Dmi]jenom [Ami]nedupej, [Ami]nes mě koníčku [E]kam ty [Ami]chceš.### [G]Až já půjdu povandruju [C]ej bude [D]bílá [G]hmlíčka [C]ej bude bílá [D]hmlí[G]čka Bude za mnú plakat dievča pěkné jak rúžička ej pěkné jak rúžička Až já půjdu povandruju ej bude bílý mrázek ej bude bílý mrázek Bude za mnú plakat dievča pěkné jak obrázek ej pěkné jak obrázek Až já půjdu povandruju ej bude bílá hmlíčka ej bude bílá hmlíčka Bude za mnú plakat dievča pěkné jak rúžička ej pěkné jak rúžička Zatímco ty lásko spíš já se vkrádám pod tvou mříž kam mě ve dne nepouštíš spěchám spěchám spěchám Unikám tvým nástrahám jsem malý zloděj noční král něco vezmu něco dám spěchám spěchám spěchám RF: Za chvíli projdu se růžovou zahradou za chvíli opilí motýli zahrajou za chvíli zakrouží písek nad Saharou za chvíli nebudem žít pak vrátím se zpátky a v duši budu mít klid Nepřelstil jsem jednu stráž náhle oči otvíráš tělem svým mě objímáš spěcháš spěcháš spěcháš RF: Na chvíli projdu se růžovou zahradou na chvíli tělo nám motýli ukradnou na chvíli zakrouží písek nad Saharou za chvíli nebudem žít pak slítneme dolů a víc už nebudem chtít [D]Až jednou [A]červá[Hmi]nky [G]potkáte [D]mami[A]čku [G]vzkažte,že nepři[D]jdu [Emi]po lesním [D]chodní[A]čku [G]vzkažte,že nepří[D]jdu [Emi]po lesním [A]chodníčku Vzkažte,že nemusí košulenku žehlit že její synáček daleko musel jít Vzkažte ať nepláče že jenom chvilenka a život uplyne jak bystrá voděnka Vzkažte ať zajde si zvečera do hory ze ju tam žežulka ode mě pozdraví .1. Až kočka tiše z[Emi]apřede, až divá zvěř neuhne pohled[Ami]em, pak zlatá rybka pod le[D7]dem, počká na mou s[H]íť. Kůň jenom křísne kopyt[Emi]em, jak voda rozletím se kory[Ami]tem, čarovnej prsten mám, i [D7]ten, no, tak si mě c[H]hyť. .Rf. Střed na konci všech c[Ami]est, kam jinam mohli bychom p[Emi]lout a všechno stejně klidně n[H]ést a touhy nechat v[Emi]yvanout. Střed na konci cest v[Ami]šech a přímá odvaha vše op[Emi]ustit a dlouhý klid a dlouhý d[H]ech a všem, i sobě odpu[Emi]stit . .2. Až zvítězím i nad obrem, ne po zlém, ale po dobrém, pak malí muzikanti z Brém, začnou s kasací. Když bude pevná moje dlaň, padne i sedmihlavá saň, co má se, to se staň, ze světa dřív se nevrací. .Rf. Střed na konci všech cest... Střed na konci cest všech... Střed na konci všech cest... [G]Až louky [Emi]rozkvetou [C]a sluncem [D]skrásní [G]stanu se [Emi]poetou [C]a budu [H]psát o [Ami]vodách, které [D]hučí, o [Ami]osadách, které [D]spí [C]o [H]dívkách, [Ami]které Hučí, [Ami]co se [D], [C]smí,[D]je, [D7]jé, jé. [G]Nad krajem [Emi]rozkvetlým [C]ti umnou [D]básní [G]nejlépe [Emi]vysvětlím, [C]že mám tě [H]rád Pak Amimožná v tichu [D]lesním co [F]nesmím [H]poznám [Emi]sám. Přesto [Ami]tam prosbu [D]svou zašep[G]tám.[C], [G] Nad krajem rozkvetlým ti umnou básní nejlépe vysvětlím, že tě mám rád. Pak možná v tichu lesním co nesmím poznám sám. Přesto tam prosbu svou zašeptám, přesto tam prosbu svou zašeptám, přesto tam prosbu svou zašeptám. Až mě [G]budeš [C]chtít Já budu [Ami]mít, Co žádný [D]nemá. Až [G]mě budeš [C]chtít Jeden[Ami][D]krát. Až [G]se budem [C]znát Budem se [Ami]ptát Co [D]nás dva čeká Až [G]se budem [C]znát [Ami]Jedenkrát[D]. Bude [G]chtít, [C]lásku na [D]sto let, Za ní [G]jít a [Ami]znát ji nazpaměť, Co [G]může být [D]víc, než mít někoho [G]rád. Přišel zas čas zavřenejch dveří to je právě doba co mám rád ve spacáku slehnutý mám peří a nemám komu divný písně hrát Mám už plný zuby zdatnejch lidí chce se mi jen krajem v klidu jít nikdo za mě v mozku neuklidí chci se trochu courat trochu snít Až mi dojdou noty na hvízdání zastavím se ve vsi na pár piv Pak si najdu osamělý spaní schválně která hvězda vyjde dřív Užmoulám poslední cigaretu připálím uhlíkem borovým budu hádat ze vzdálenejch světů jestli se svůj osud nedovím Ráno fouknu do ohně až vzplane potichu snídani zahvízdám možná že se potom něco stane abych v tomhle campu nebyl sám Možná že se na protější stráni najednou objeví kamarád ani déšť nám potom nezabrání podzimní píseň si tiše hrát .1. Až na [(H)]poslední str[E]ánku chci n[Ami]apsat to sl[E]ůvko, co mi sv[H]ítí jak sl[E]unce d[H]o mých mlhavých dn[F#mi]í, na tu p[H]oslední str[E]ánku, co p[Ami]očmárat zb[E]ývá, kolem nakreslím kv[G#mi]ítí n[F#mi]ebo sn[E]íh. .2. Na té poslední stránce bude jen jedno slůvko, mým nejtěžším písmem z I.A, nač jinak všechna ta hejna dětí učit psát krásně, kdybych to nezvlád' ani já. .3. Zvolna chápu, proč slova se píšou, aby bylo co zpívat a aby bylo čím lhát, všechna slova svých písní bych napsal tím slůvkem, /: tak chápeš, jak spěchám se ho vzdát ... :/ .1. R[D]ád ses mi toulal A rád ses mi ztrácel [Emi7]sám To [A7]hory tě táhly Tak dávno Jak dávno tě z[D]nám P[D]rožil jsi tam Plno jar, plno lét, plno [Emi7]zim A [A7]bylo to z lásky Mé zoufalé lásky Ne k n[D]im .2. Tak našla jsem sílu A odvahu vzhůru jít A s tebou se toulat A kousek té pýchy jim vzít I ve sněhu spát Tajit pláč, proč a nač Dnes to vím Že bylo to z lásky Mé zoufalé lásky Ne k nim .R1. [D]Až na vrcholky [Emi7]hor [A7]Kde slyšíš vítr h[D]rát [Bmi]Do kraje skalních [Emi7]měst I hnízd i [A7]hvězd A zatoulaných s[D]tád Až na vrcholky [Emi7]hor [A7]Jsme vyšli ty a [G]já, a [D]já A [Emi7]všechno tak [A7]dávno Tak dávno, tak dávno se z[D]dá .3. Už přestal ses toulat A neujdeš cesty kus A nejsem ta dáma Co právě teď řídí tvůj vůz A mě táhne dál klenba hor Jejich vzdor a boj s ním Mně zůstala láska Ta nádherná láska Jen k nim .R2. Až na vrcholky hor Kde slyšíš vítr hrát Nad čáru oblaků až tam Až tam, kde sníh se bojí tát Až na vrcholky hor Už vyjdu jenom já, jen já A všechno tak dávno Tak dávno, tak dávno se zdá Až [Ami]povezou mě [Emi]na lafe[Ami]tě [Emi] [F/G]tažené [G]šesti vraní[C]ky, [E] dej [Ami]pozor jinak [Emi]ušlape tě[Ami], [Emi] [Fmaj7]dav, dav co se [E]louči s klasi[Ami]ky [Emi] (r): [F]Nečekám [G]zrovna na dí[Ami]ky [F]za svoji [G]roli v tomhle [C]světe [E]byl jsem však něčím veli[Fmaj7]ký [Ami]tak povezou mně [Emi]na lafeAmitě [Ami]tak povezou mně [Emi]na lafeAmitě E Až [F]povezou mě na [Ami]lafetě přijďte mi [F]dá[CG]t své [Ami]Adieu Kdo může, [E]ať se napije na mojí [Ami]roli v tomhle světe a [Dmi]zapláče si [E]při trumpetě Až povezou mě na lafetě z playbacku spustí operu s árií o jediné větě Byl mužem veleprůměru (r): Čtyřiapůlkrát nevěru, náklonnost k levné cigaretě, psa, kočku, kožky do sběru... S tím povezou mně na lafete S tím povezou mně na lafete Až povezou mě na lafetě přijďte mi dát své adieu Kdo může, ať se napije k árií o jediné větě a zapláče si při trumpetě. Až povezou mě na lafetě špalírem dolů z Vinohrad za pravdu dejte mojí tetě, že často lhal jsem, někdy krad. (r): A seriály měl jsem rád. A taháky psal jsem po manžetě. A ke stáru měl více - brad... Tak povezou mě na lafetě .. hele .. Tak povezou mě na lafetě Až povezou mě na lafetě přijďte mi dát své adieu Kdo může, ať se napije a za pravdu tí mý tetě, a zapláče si při trumpetě Až povezou mě na lafetě tažené těmi koníky k poslední statistické metě, nebuďte mými kritiky. (r): Jsem chlap, co začal od píky a tam i zůstal v zimě , v létě Omluvte i své viníky až povezou mě na lafetě! Lalalá.... [AmiCDmiBC] [Ami]Satan a zubatá tlučou mi [G]na vrata Tak pakuj se, náš příteli, už je tvůj [Ami]čas Pojďte dál, povídám, ještě si [G]jednu dám A že je to flám poslední, tak zvu i [Ami]vás [C]Já viděl svoji smrt, [F]jak kosu hodila [Emi]Ďáblovi do klína, [G]málem ho zabila REF: [C]Až pro mě [G]při[F]jdou Budu se [G]z plna hrdla [Ami]smát Až pro mě přijdou [F]A za bři[G]cho se popa[C]dat Až pro mě [G]při[F]jdou Budu se [G]z plna hrdla [Ami]smát Až pro mě přijdou [F]A za bři[G]cho se popa[Ami]dat [Ami]Se smrtí dohody, no nic moc [G]výhody Já mám je teďka v kvartýru snad každej Dmiden Nevím, kolik mám let, je ze mě [G]starej kmet A umřít pořád ne a ne, tak čert mě [Ami]vem [C]Už to tam nalejvej, Bs námi si taky dej [Emi]Popřejou zdraví, štěstí, [G]a dlouhá léta REF: .1. Až projdeš bránou naposl[D]ed, před sebou cestu dlouhou j[Emi]ako hrom tam někde v dálce vidíš t[A]áty strom, co tenkrát dávno tobě z[D]asadil. .2. Až projdeš bránou naposled, vyměň si dětský boty za větší, ta cesta dlouhá je, ať netlačí, víš, kdo je velkej, ten už nebrečí. .R: Na pomoc si v[D]íru a l[A]ásku v[D]em, nezapomeň n[G]a nás, co jezdíme v[A]en, za klobouk si d[D]ej kytku vzp[A]omín[G]ek, ať [A]oheň hoří d[D]ál. .3. Až projdeš naposled, koukni se na svět jako dospělej a z hloupejch řečí nic si nedělej, to jsou jen lidi, ten svět není zlej. .4. A kdyby náhodou jsi někdy zjistil, že jsi zůstal sám, přijď mezi nás, no snad víš kam, jsme někde v lesích nebo ve skalách. .R: .R: .5. =2. [G]Jedno [Ami7]místo [G]znám [Ami7]chci tě tam vzít [G]hned [C]Sou[Emi]kromej [D]chrám [G]máš ve [C]vlasech [G]med [G]Až [Ami7]přelezem [G]plot všechno [Ami7]můžem [G]mít [C]Zo[Emi]uvání [D]bot [G]v tý [C]zemi je [G]klid [G]Ani je[Ami7]den z [G]nás neví [Ami7]kde tu [G]spí [C]Ten [Emi]správnej [D]čas [G]jen [C]vítr ví [G]svý [Emi]Neměj [C]strach lidi [D]kolem [G]jdou [Emi]Po cestách [C]zvláštní ptáci [G]řvou [C]zvláštní ptáci [G]řvou [G]I když [Ami7]přes pol[G]štář slyším [Ami7]vlky [G]výt [C]Vidím [Emi]tvou [D]tvář v [G]tý [C]zemi je [G]klid Neměj strach že projdou zdí Neměj strach jen tak závidí jen tak závidí Ani jeden z nás neví kde tu spí Normální čas jen vítr ví svý Jen vítr ví svý jen vítr ví svý 1.[C]Kdybys zbloudil [F]v dálce za hora[C]mi [Ami]sám [C]po [G]lesí[C]ch Náhle tvoje [F]hloupé srdce [G]zmá[Ami]mí zlý [G]dívč[G7]í sm[Emi]ích [G]Ty chceš světa kraje té dívce [D]snésti A pro její oči spáchat [G]hřích A [C]čekáš [D]jen ta tu chvilku [C]štěs[Ami]tí, kdy [G]vyčt[Ami]eš z [C]nich Ref: [C]Až přijde ta [G]chvíle, kdy [C]čelo tvé [F]bílé mi [C]zažene [G7]chmury a [C]chlad[G7] až [C]ve hvězdné [G7]noci sám [C]budu [F]moci říct [C]jak tě [G7]můj broučku mám [C]rád [F]až znavena polibky [C]mými v [D7]náručí mé budeš si [G7]spát až [C]přijde ta [G7]doba, kdy [C]budeme [F]oba to [C]nezměrné [G7]štěstí svým [C]zvát .1. Až přijde ten[C][C7]den a budou zpívat jen hezký a mladý, co si sami se sebou věděj' [G]rady,až přijde ten [C]den. [G]Až přijde ten[C][C7]den a já vám přestanu [F]zpívat, budu se na vás jenom [G]dívat,až přijde ten [C]den.[F][C] .2. Až přijde ten den, to jenom sečtu svý chyby, já nikdy neuznával kdyby, tak na co se ptát. Až přijde ten den a já vám přestanu zpívat, budu se na vás z vejšky jen dívat, až přijde ten den. .3. Až přijde ten den, mý lásky zústanou stejný, ty za prachy nekoupíš, ani až přijde ten den, ty za žádný prachy nekoupíš, ani až přijde ten den. .1. Až sa [C]znova naro[Ami]dím už [Dmi]vybral som si [G]sám jedno krásne dievča ktorému chcem byť syn Až sa tebe narodím tak neuč ma čo mám Znova [C]čistý [G]viem čo s [C]tým .2. Budem rád že nemusím sa všetko učiť zas a z vymyslených právd s bolesťou vyrásť a že vôbec nemusím si znova zraniť hlas podľa číchsi hlúpych rád (r) [C]Pýtaj sa zas na [G]tento svet [C]Sprav si ho tak že ti [F]budú závidieť[G] [C]Viem že sa narodíš [G]presne v deň kedy [Ami]odstrih[G]neš svoj [C]tieň .3. Až sa znova narodím budem vlastniť seba sám Už mi nik nenašepká to čo už dávno viem ja sa znova narodím veciam krajšie mená dám len čo odstrihnem svoj tieň .1. Chci sl[Ami]uncem být a ne planetou, [E7]až se k nám právo vr[Ami]átí, chci setřást bázeň staletou, [E7]až se k nám právo vr[Ami]átí. .R: J[Ami]á čekám dál, já č[G]ekám d[C]ál, j[F]á čekám d[E]ál, [E7]až se k nám právo vr[Ami]átí, vr[Dmi]átí,[E] j[Ami]á čekám dál, já č[G]ekám d[C]ál, j[F]á čekám d[E]ál, [E7]až se k nám právo vr[Ami]átí. .2. Kam chci, tam půjdu, a co chci, budu číst, až se k nám právo vrátí, a na co mám chuť, to budu jíst, až se k nám právo vrátí. .3. Já nechci už kývat, chci svůj názor mít, až se k nám právo vrátí, a jako člověk chci svůj život žít, až se k nám právo vrátí. .R: .5. Chci klidně chodit spát a beze strachu vstávat, až se k nám právo vrátí, své děti po svém vychovávat, až se k nám právo vrátí. .6. Už se těším až se narovnám, až se k nám právo vrátí, své věci rozhodnu si sám, až se k nám právo vrátí. .R: .R: 1) N[C]ikde déšť, nikde m[Emi]rak, voda šp[F]louchá jen t[C]ak, slanej v[Emi]ítr mou l[F]oď žene s[C]ám. Pryč je zlej ura[Emi]gán, modro m[F]ám ze všech str[C]an, když se zpátky vr[G]acím tam k n[C]ám. Písek v z[Emi]átoce bude ze zl[F]at[C]a, na něm [Emi]děvčata s[F]e budou sm[C]át, skrátka [Emi]velkej zběch, lidí p[F]lnej bř[C]eh, až se m[F]á loď zp[C]átky vr[G]á-[F]á-t[C]í. 2) Ryb už mám plnou síť a tak nám slunce sviť na tu pouť, kterou já dobře znám. Kde mě racek chechtavý vždycky křídlem pozdraví, když se zpátky vracím tam k nám. Každej námořník mi to dosvědčí, chlapům nesvědčí bejt dlouho sám. S tebou lásko má budu v bezpečí, až se má loď zpátky vrá-á-tí. 3) Ještě pár mořskejch mil, už se cíl přiblížil, kde se dá zahnat žízeň jako trám. Krčma plechem pobitá, ta mě první přivítá, když se zpátky vracím tam k nám. Hlava na hlavě v družné zábavě, bude na trávě pod okny stát, aby každej vzhlíd ten můj apetít, až se má loď zpátky vrá-á-tí. 4) Tam kde sad vrhá stín, hlavu dám na tvůj klín, co ty víš, jak jsem rád, že tě mám. Na tvý ústa, na tvou pleť myslím pořád, nejvíc teď, když se zpátky vracím tam k nám. Každej námořník mi to dosvědčí, chlapům nesvědčí bejt dlouho sám. Spolu lásko má budem v bezpečí, až se má loď zpátky vrá-á-tí. R. Až se [A]naučím [C#mi]mlčet, [Hmi]přijdeš mi [A]říct, jak se do větru [C#mi]mluví a [Hmi]proč vrby [A]lžou. Až se naučím [C#mi]mlčet [A]jak ženci [F#]síct, pošlu i [Hmi]Tvůj hlas [Emi]za Teb[A]ou. 1. [Hmi]Mám [E]strach, [A]do žluta obutá, [Hmi]láska [E]žár[A]lí. [Hmi]Zása[E]h - [A]pusa je netknutá, [C#mi]has co Tě [Cmi]nepál[Hmi]í. [E] R: 2. Ptám se moudrého modřínu, písku, trávy. Mám zas na duši modřinu, všechno mě otráví. R: 3. Příběh o králi Artuši můj čas krátí. Být jak děti když netuší malí a nahatí. R: ... pošlu i Tvůj hlas za Tebou 3x Až se naučím mlčet. [F]Až se někdy [Ami]potkáš [B]s bí[Ami]dou, rychle od ní utí[B]kej, [F]po nás jiný [Ami]časy [B]přij[C]dou, [Ami]nikdo není [B]velikej, na to, [Bmi]aby na nás jen tak [F]pískal [Gmi]a my pusou ryli [Ami]zem, [F]na časy se [Ami]málo [B]blýs[Ami]ká, ten v [Bmi]oblacích je asi spoko[F]jen. Až se budeš koupat v louži, vypij si to kafe sám, život se tak nějak plouží, daleko je k výšinám, dobrý skutky nejsou k mání, žádnej si nás nekoupí, zbyly jenom lístky k stání, pro chudý a pro hloupý. Až se někdy potkáš s ránem, nohy tělo odnesou, noci zaplať klidně nájem, jak se sluší s noblesou, konec dobrej všechno ó ká, jak ve starým biásku, stačí opít v hlavě brouka, věřit jenom na lásku. Rf.: Až se příště zas budem brát, musíš sebe spíš se ptát, jakou hru to zase se mnou budeš hrát. .1. Kdo se k tobě plíží každé ráno, má Zuzano, a po kom tady zápach z těch doutníků zbývá, tak otevři skříň, hned bude nás míň, z krve lázeň bude rázem, to jsem blázen. .2. A s kým ty se touláš, můj milý, a čí je ta vůně, co cítím z tvých rtů, a čí je ta růž, já snad vytáhnu nůž, pořád lžeš, teď se těš, půjdem k soudu. .Rf. Sólo Ona: Můj je ten byt, co jsem vdaná, má je vana, a můj je ten vůz i talířů pár, On: a můj je ten stůl i baráku půl, vůz jsem ale dávno v kartách prohrál. Rf.: 2x [D]Rezavým klíčem [Emi]zamknul jsem dům [C]cestou jsem hodil [G]vzkaz sousedům ať [D]vybíraj schránku a [Emi]neptaj se kam a [A]že si za to mužu [A]sám Chyt jsem si kočár bílej jak sníh až dojdou prachy že půjdu po svých šofér řek že jsem blázen ale že si zvyká taky před svým stínem utíká Až se [D]vrátím a že se [A]vrátim to už vím cestou [Emi]zpátky všechny [G]hvězdy rozsví[A]tím až se [D]vrátím tvoje [A]oči osmej div mávnu [Emi[křídlem všechno [G]bude jako dřív někdy [A]hůř a někdy líp Nemoh jsem najít ten správnej tón jak porcelánem když projede slon věř mi kdo se chce vrátit a znova to vzít ten musí nejdřív odejít solo : [Emi][Hmi][Emi][A][Emi][Hmi][A] Až se vrátím ... Až se vrátím ... .1. [G]Až se zeptá r[D]áno, c[G]o jsem dělal v n[D]oci, pr[G]oč jsem nevysp[D]alý, ř[Bb]eknu, že ti s[F]ukně kl[C]ouzala po b[G]ocích, a tak jsme si hr[D]áli. .2. Až se zeptá poledne, co jsem dělal ráno, když se zvedly mraky, zeptal jsem se "ty spíš?", ty jsi řekla "ano", a tak jsem spal taky. .3. Až se zeptá večer, co jsem dělal v poledne, proč jsem nepracoval, řeknu, že jsi spala ještě pořád vedle mne, a tak jsem tě choval. .4. Až se zeptá ráno, co jsem dělal v noci, případně za šera, řeknu, že ti sukně klouzala po bocích, prostě jako včera. [Emi]Dobrý pocity mám z [D]toho vědomí, že když nic [Ami]nedělám - s te[C]bou, tak ti to [Emi]nevadí. A když ti zavolám, říkáš mi [D]vojáku. Ty holko Amiušatá - [C]patříš do [Emi]vězení. (r): [G]Až tě potkám, tak ti to [F]spočí[Ami]tám. [G]Sama jsi to [C]chtě[Ami]la. [G]Až tě potkám, tak ti to [F]spočí[Ami]tám. [G]Jseš dobrý [C]víno, [Ami]nebudu sám. [Ami]Někdy se to [Emi]semele a chceš si [D]jenom hrát. Stojíš a [Ami]koukáš - [C]Madona v [Emi]kostele. Kyselý bonbóny jsou někdy [D]moc sladký. Asi chceš [Ami]seřezat, [C]železný [Emi]postele. (r): Až tě potkám, tak ti to spočítám. Sama jsi to chtěla. Až tě potkám, tak ti to spočítám. Jseš dobrý víno a tak tě kloktám. (r): Až tě potkám, tak ti to spočítám. Sama jsi to chtěla. Až tě potkám, tak ti to spočítám. Jseš dobrý víno, nebudu sám. [G]Až ten vláček [Ami]zapíská zůstane tu [G]vzpomínka na malého [Ami]Pepíčka na nebíčku [G]sluníčko. Na nebíčku sluníčko na sluníčku Pepíček co mu čouhá z trenýrek divadelní kukátko. Vem si jenom trenýrky a divadelní kukátko lehni si na sluníčko a zůstane tu vzpomínka. /: Až ten vláček [Ami]zapíská Až ten vláček [G]zapíská :/ [Ami][G][Ami][G] fade out .1. [C]Až ti zas [E7]život bude [F]chutnat jako [C]blín tvá ruka [E7]sáhne pro [F]širák [Dmi]Toulavý [G]kanady [C]sešlápnou na tvůj [Ami]stín [C]Vždyť sníh už [F]taje na ho[C]rách .2. Máš rád ty chvíle, kdy jseš volnej jako pták a chtěl bys jen pro tohle žít Znáš stovky míst, kde ti bylo akorát teď nevíš kterým směrem jít .3. Proklatě už je tady zase rozcestí padla hlava a tak táhneš dál A když tě jako navztek síly opustí kápneš na zlatokopů pár .4. A je ti OK a taky dobře víš žes našel zase jeden ráj A že se s touhle partou nikdy neztratíš i když tě zatím málo znaj .1. Až [Ami]obuju si rano č[E7]erne papirove b[Ami]oty, až i m[C]oja stara pochop[G]i, že nejdu do rob[C]oty, až v[Dmi]yjde dluhy pruvod smutečnich hostu na Sl[Ami]ezsku Ostravu od Sikorova mostu, [E7]až to se mnu sekne, to bude p[Ami]ěkne, p[F]ěkne, fajne a p[Ami]ěkne, [E7]až to se mnu definitivně s[Ami]ekne. .2. Aby všeckym bylo jasne, že mě lidi měli radi, ať je gulaš silny, baby smutne, muzika ať ladi, bo jak sem nesnašel šledryjan ve vyrobě, nebudu ho trpěť, ani co sem v hrobě, to bude pěkne, pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne. .3. S někerym to seka, že až neviš, co se robi, jestli pomohla by deka nebo teplo mlade roby, kdybych si moh' vybrat, chtěl bych hned a honem, ať to se mnu šlahne tajak se starym Magdonem, to bude pěkne, pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne. .4. Jedine, co nevim: jestli Startku nebo Spartu, bo bych tam nahoře v nebi nerad trhal partu, na každy pad s sebu beru bandasku s rumem, bo rum nemuže uškodit, když pije se s rozumem, to bude pěkne, pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne. .5. Já vím, že, Bože, nejsi, ale kdybys třeba byl, tak hoď mě na cimru, kde leži stary Lojza Miltag, s Lojzu chodili sme do Orlove na zakladni školu, farali sme dolu, tak už doklepem to spolu, až to se mnu sekne, pěkne, to bude pěkne, až to se mnu definitivně sekne. .6. Až obuju si rano černe papirove boty, až i moja stara pochopi, že nejdu do roboty, kdybych, co chtěl, dělal, všechno malo platne, mohlo to byt horši, nebylo to špatne, až to se mnu sekne, kd[F]ybych, co chtěl, dělal, všechno malo platne, m[Ami]ohlo to byt horši, nebylo to šp[E7]atne, až to se mnu ... n[F]a na na[Ami] ...[E7AmiFAmiE7Ami] Až únavou zpomalíš chůzi svou, zůstane z křídel tvých jen stín, pak dál se ptám, proč odcházíš, když léta čekám a ty o mé lásce víš. Až únavou zpomalíš chůzi svou, budeš snad úsměv můj si přát, však náruč má nebude bláhová. Pak by ses vrátil k ní a rád. Až náruč má, ta náruč bláhová, vyléčí rány tvé i spleen. Já dál a dál se ptám, proč odcházíš, když léta čekám a ty o mé lásce víš. Až únavou zpomalíš chůzi svou, budeš snad úsměv můj si přát, však náruč má nebude bláhová. Pak by ses vrátil k ní a rád. .1. P[Emi]ověz mi, můj příteli, co [D]uděláš, když rozdělí tě s n[C]ěkým j[D]eho sm[Ami]ích jak žhavý kl[Hmi]ín, a [Emi]on si myslí, jak se zdá, že p[D]ostačí, když zahvízdá, hned n[C]ěhou zm[D]ěkneš j[Ami]ako paraf[Hmi]ín. .R. [G]Až uslyším hv[C]ízd[G]án[D]í, [C]až uslyším hv[F]ízd[C]án[G]í, [G]až uslyším hv[C]ízd[G]án[D]í, [Ami]ukryji své zklamání za n[G]ekonečnou hrou a mlhou r[D]anní, [Ami]ukryji své zklamání za r[G]ozzářenou tvář a pousm[D]ání, [Ami]ukryji své zklamání a v[G]ezmu jeho hlavu do svých dl[D]aní[Emi]. .2. A pověz mi, jak lámeš mříž, co uděláš, když nevěříš, že kroužkovaní ptáci zpívají, oni hvízdají a pyšní jsou, že létat mohou nad tebou a na zemi ti z ruky zobají. .R. Až uslyším hvízdání, až uslyším hvízdání, až uslyším hvízdání, ukryji své zklamání za nekonečnou hrou a mlhou ranní, ukryji své zklamání za rozzářenou tvář a pousmání, ukryji své zklamání a narovnám jim křídla, když se zraní. .3. Poslyš, když mi nevěříš, ty také chceš jít stále výš a slunce je tak zlaté, až se vlní, pak se můžeš, když chceš výš, spálit víc, než pochopíš, a budeš rád, když nenajdeš jen trní. [Ami]Spím si [Emi]v šípku i s po[F]hád[G7]kou [C]svou,[E7] [Ami]můj princi [Emi]Vítku, přijď [Fv]zbudit [G7]zakle[C]tou. [C]Až víc [F]šípky rozkvetou, [G7]já vím, že [C]najdeš pak stezku svou a sám se [F]jak rytíř s mačetou [G]ke [F]mně [G]pro[F]se[E]káš. Chodíš stále k tomu šípku dál, k nám zvu tě dále, buď můj princ a pak král. Až víc šípky rozkvetou, já vím, že najdeš pak stezku svou a sám se jak rytíř s mačetou ke mně prosekáš. Sám jsi stále, já čekám tě dál, pro pána krále, tak buď už jednou král. Až víc šípky rozkvetou, já vím, že najdeš pak stezku svou a sám se jak rytíř s mačetou [G]ke mně prose[C]káš. [D]Na před[A]městí [D]stáv[A]al [Hmi]dům, malý [A]chlapec [Hmi]si [A]tam hrával d[D]rak co vzlétal k oblakům, všechna tajná přání znával [G]Draci totiž [A]vždy[G]c[A]ky [G]ví to co je [A]klu[G]kům [A]nejvíc líto [Hmi]Když musí [A]jít ve[Hmi]čer [A]spát Jako víno dozrává, jako v mořích vlny hasnou Vzpomínkami zůstává na tu smutnou zemi krásnou Na rybářské staré sítě, na draka a malé dítě Které nemá si s kým hrát Na provázku slunce měl, oblohou se za ním vznášel Jako vánek šel kam chtěl smutné lampy lidem zhášel Pohádkovou dýchal vůní, mluvil řečí horských tůní Průzračnou jak dětský smích Bílý koník běžel dál osamělou pustou plání Na dlani s tím v dětství tál i když padal bez ustání Den začíná tichou flétnou chvíli předtím nežli vzlétnou Hejna přání ve větvích Na předměstí stával dům, malý Lucín si tam hrával... /: Až zastaví náš vůz, tak ohlédnout se zkus, za námi je cesty kus, smutná je jako blues. Ty znala´s každou show, co v nás v městě jsou, měla´s duši toulavou a image kouzelnou. :/ 2x Každý z nás má na tom díl, že ztratil se nám cíl, já jsem blázen byl, že jsem dřív tě nepochopil. Už mně mizíš, mizíš každým dnem, i když stále s tebou jsem, dál už spolu jdem`. Až zastaví... předehra:[E mi A G D C H7 (2x) E mi G F# A C (2x)] .1. [Hmi]V neděli jsou zavřený [G]hospody [F#]u Báby [A]sedim skoro [C]sám [Emi]znuděně koukám na [G]TV program [F#]snad někdo [A]přijde nebo [C]zavolá [Emi]telefon je ale [G]rozbitej [F#]nikdo [A]známej asi [C]čas nemá [Emi]černej kocour usnul [G]na pípě [F#]co tohle [A]všechno zname[C]ná .Rf: [D]V [E]neděli večer [D]v [E]hostinci Na Bábě [D]sed[E]ly mi na záda [D]po[E]divný stavy II .2. Marylin tupě kouká z plakátu zas na to myslim a co z toho mám tágo krájí kouře v lokálu s Vlastíkem šťouchám biliár červená koule divně uhejbá na Bráník City padá černá tma pivo došlo a už další nemá za chvíli se tu zavírá .1. Já v[Emi]ím, že b[Fmaj7]aba Jaga nejni, ale p[Emi]ovídej mi, aby byla jak hodina dl[Fmaj7]ouhá, kyselá jak k[Emi]alina, ošklivá jak n[Fmaj7]oc. .2. Já vím, že velbloudi nejsou, ale povídej mi, aby byli hrbatí jak hora Říp, žízniví jak hejno ryb, pomalí jak noc. .3. Já vím, že labutě nejsou, ale povídej mi, aby byly bělounké jak tvoje dlaň, velebné jak lásku chraň, krásné jak noc. .4. Já vím, že láska nejni, ale povídej mi, aby byla hebounká jak labutě, krásná jako najdu tě, nádherná jak noc. Malá [A]Babetta šla do světa a krk[E7] za to dám, že ta Babetta je popleta, vždyť já[A] zůstal sám. Ona asi ne[A7]tuší, že [D]mně sólo nesluší a že[H7] bez ní se tu hloupě pletu, [E7]chyťte tu Babettu, ať je tu se mnou. [A]Babetta šla do světa, já říkám[E7]: "Tak ať!" Jseš plnole[Hmi7]tá, běž do [E7]světa a pak se[C#7] zpátky vrať Denně[D] až se zač[Dmi]ne stmívat b[A]udu vzpomín[Adim]at a zpívat, jak t[A]a Babetta [F#7]šla do světa[H7] a jak mám tu [E7]Babettu rád. Babetta[A] až se zpátky v[H7]rátí, pozná, že chybila a bude[D] c[D#dim]htít mně v[A]yp[Emi]lnit [F#7]co k[H7]dysi[E7] s[A]líbila. [AdimHmi7E7AAdimHmi7E7] Malá [A]Babetta šla do světa a já [E7]doma bled, ale ještě je tu naděje, že a[A]ž pozná svět přijd[A7]e na to, že j[D]e čas domů zpět se vrátit zas, [H7]v duchu vidím, jak volá taxi, [E7]kde je ta Babetta, že se tak loudá. [A]Znám tuhletu Babettu a krk z[E7]a to dám, že se do léta[Hmi7] ta Babet[E7]ta zas ráda[C#7] vrátí k nám. Denně [D]až se zač[Dmi]ne stmívat b[A]udu vzpomín[Adim]at a zpívat jak t[A]a Babetta[F#7] šla do světa[H7] a jak mám tu[E7] Babettu rád. Babetta[A] až se zpátky v[H7]rátí, pozná, že chybila a bude[D] c[D#dim]htít mně v[A]yp[Emi]lnit [F#7] co [H7]kdysi[E7] sl[A]íbila. [AdimHmi7E7AAdimHmi7E7] [A]Malá Babetta šla do světa a tak js[E7]em tu sám. Mě tu nechala jak spěchala a já n[A]evím, kam. Koupil jsem si[A7] v kiosku [D]prvotřídní rákosku [H7]a mě ty Bože baví to, že [E7]neví ta Babetta, že bude bita. [A]Babetta šla do světa a vrá[E7]tí se zpět možná za sedm, možná z[Hmi7]a osm nebo [E7]za pad[C#7]esát let. Já vša[D]k čekat bu[Dmi]du stále[A] a zpívat [Adim]si budu dále, jak t[A]a Babetta šl[F#7]a do svět[H7]a a že zpátk[E7]y vrátí se hned. Babetta[A] až se zpátky v[H7]rátí, pozná, že chybila a bude[D] c[D#dim]htít mně v[A]yp[Emi]lnit [F#7] co [H7]kdys[E7]i s[A]líbila. cha cha ch[F#7]a cha - co k[H7]dys[E7]i s[A]líbila Den už sklopil oči, tráva klímá potok moje slzy přidal k svým vlak už odjel, černej stín mi kývá o svý lásce říct ti neumím Tak se vrať, dál mi vlasy hlaď a zpívej hvězdu z nebe sundej ze všech největší kytky usínaj, tak jejich spánek hlídej a ústa má se ráda odvděčí Babí léto prosím o pár vláken mechem utkám sametovou síť ptám se křídel šedobokejch kachen ať mi řeknou, kdy chceš kolem jít Tak se vrať, cestou smutek ztrať, co pálí jako v očích kouř, jak v srdci ostruh pár zahnat stín a sním i mlhu, v níž jsme stáli pomůže ti našich dlaní žár Lesním včelám vezmu med a do mraků sladkejch slůvek pár ti zabalím přidám vzlyk, po peří zlatejch ptáků k tvýmu srdci poštu vypravím Ujet nech ten vlak a můžem pak tu zůstat počkat na rosu a hned bude co pít jíst se očima a do paží si vrůstat nemůžeš mi jen tak odejít [A]Stará hbabice [E]na Hlavním [F]nádraží[G] Bezmocně se motá lidi ji poráží Hledá hledá vlak do Kolína Jede z vesnice navštívit syna [A]Náhle s ní [H]schody [E]jedou a baba se [F]bojí A potom vyvalená v metru stojí Kouká se kouká jenom dvě koleje Která z nich ale ta pravá je Baba ptá se opilýho mladíka: Prosím vás kterej vlak jede do Kolína Mládenec se jenom poťouchle usmívá A říká si: bude nějaká psina Támhle v tunelu tě babo vlak čeká A do Kolína doveze tě jistě Baba nedá už víc nemešká A hbitě skočí do kolejiště Žádáme cestující Nevstupujte do bezpečnostního pásu Baba rychle mizí v tunelu A ještě křičí velká slova díků Na Sokolovskou přijela Obkročno sedíc na nárazníku Blbý blbý blbý lidi mají štěstí Blbý blbý blbý lidi mají štěstí Blbý blbý blbý lidi mají štěstí Blbý blbý blbý lidi mají vždycky štěstí .1. M[G]y měli babičku čilou jak lasičku, vst[D]ávala o půl třet[G]í, říkala den co den:"Nespěte pořád jen, č[D]as jako mustang let[G]í." B[C]rnkala na starém sp[D]inetu, k[G]amarád její byl Vinnetou, někdy též na moment přišel Old Shatterhand, t[D]en s ní hrál na trumpet[G]u.[C] .R: [C]U-smívej se, ty můj br[G]oučku, mládí smutek nesluš[C]í, vzhůru pusu do obl[G]oučku, ať se srdce rozbuš[C]í, [G]úsměv, to je pohlazení, [C]úsměv lidi v lepší změní, u-smívej se, ty můj br[G]oučku, ať nám smutno nen[C]í![G] .2. Když slunko vysvitlo, babičku to chytlo, nebyla k udržení, volal hlas přírody, lesů a hospody, toho si člověk cení. Spacák si narychlo sbalila, do termosky grog si nalila, na tramp to valila pod jménem Dallila, lidi, to je k zbláznění. .R: .3. Vyštěkly pistole do sklenic na stole, když už nebylo co pít, střepy, ty prej věstí vždycky ňáký štěstí, babička dovedla žít. A taky uměla vyprávět, jak jednou bizona střelil děd, dal ho do ruksaku a cestou ve vlaku střelil ho za rumů pět. .R: .1. Je n[C]eděle a na chodbách to voní rajsky a sv[F]íčkově, a taky z[C]elím[F], výfuky př[C]ehluší zvon, který z dálky zvoní, vaří se [F]oběd, no a to je c[C]elý[F]. .R: Internát, ž[Ami]ivot, penzion - tři body p[D]araboly, už sedm l[Ami]et tu není on, a klouby věčně b[D]olí, manželství, p[Dmi7]ohřeb, samota a tř[F]etí dveře zprava, život se p[Dmi7]ekně zamotá, to se tak někdy st[G]ává. .2. Je neděle a babičky dnes vaří rajsky a svíčkově, a taky z nudy, rádia vyhrávaj' a dechovkám se daří, patnáctkrát trubka, no a jednou dudy. .R: Babička Majka jediná si brouká svoje "dža-da-da", jó, tenkrát život začínal, jó, tenkrát byla mladá, trochu se zhoupne v kolenou, zkusí si tři-čtyři kroky, vzpomínky, ty jí nevezmou ti, co jí vzali roky, jó, vzali roky. .3. Je neděle a babičky se sluní rajsky a svíčkově a hrozně křehce, z třiceti pokojů dál česká duchna duní, babička Majka, ta ji slyšet nechce. .R: Odlišný měla názory, a to je velká vina, tak ji vyšoupli ze školy, strčili do kravína, při každým slavným výročí dechovku do ní cpali, snila, že se to otočí, nikdy ji nedostali, hm, nedostali. .4. Je neděle a babičky se mají rajsky a svíčkově, budiž jim přáno, hvězdnej prach dosedá do vlasů krásné Máji a sám Count Basie vjíždí slavobr[C]ánou, slavobr[F]ánou, slavobr[C]ánou. .1. [Ami]Štěchovická laguna když dřímá v zadumaném stínu Kordylér, [Dmi]pirát zkrva[Ami]venou šerpu ždímá, [H7]kapitán pucuje revol[E]ver. [Ami]Pikovická rýžoviště zlata čeří se v příboji Sázavy, [Dmi]ale za to [Ami]krčmářova chata [Dmi]křepčí rykem [E7]chlapské zába[Ami]vy. [G7]Když tu náhle, co se [C]děje, [G7]divný šelest houštím [C]spěje, [G7]plch, skunk, [C]vše utíká [F]po stráni [F#dim]od Mední[E]ka. [Ami]Krčmář zhasne, kovbojové ztichnou, pirát zděšen tvář si zakryje, [D]rudé squaw se [Ami]chvějí a pak vzdychnou: [H7]"Blíží se k nám postrach préri[E]e."[G7] .R. [C]Mary, babička [D7]Mary, dva kolťá[G7]ky za pasem, nad hlavou [C]točí lasem. Stoletá Mary, babička [D7]Mary, ta zkrotí [G7]křepce hřebce, ať chce, či ne[C]chce.[E7] .2. Žádné zuby, z jelenice sukně, ale za to tvrdé bicepsy, Mary má vždy slivovici v putně, Toma Mixe strčí do kapsy. Klika cvakla, v krčmě dveře letí a babička vchází do dveří, "Pintu ginu, lumpové prokletí!" bezzubou dásní zaláteří. Vypiju to jen ve stoje, jdu do volebního boje, zřím zas město drahý, jedu volit do Prahy. Dopila a aby se neřeklo, putykáře změní v mrtvolu, za zády má štěchovické peklo s šlajsnou svatojánských atolů. .R. Mary, babička Mary, pádluje bez námahy po proudu až do Prahy. Stoletá Mary, babička Mary, jde do volebního boje za kovboje. .3. Ledva v Praze kotvu vyhodila, pro babičku nastal hrozný čas, neboť hned každá strana tvrdila, že jí náleží babiččin hlas. Malá stejně jako velká strana psala, že bude mít o hlas víc, že ta druhá strana je nahraná, oni že maj hlas ze Štechovic. Stoletý věk prý nevadí, na předáka je to mládí, ze všech nejvíce, volala ji polnice. Tak babičku, pro kterou vždy byla válka s lidojedy legrace, tu babičku za pár dni zabila, volební agitace. .R. Mary, bojovná Mary, už nesedává v sedle, ve volbách byla vedle. Stoletou Mary, babičku Mary, volbama zabitou vzal k sobě Manitou. [D]Co[A7] bys rád, zlatý [A]hošku? Se mnou tančit chtěl bys [D]trošku? nejsem[A7] sic už [D]mláda, ale půjdu [A]ráda, když tak švarný hoch přišel pro [D]bábinku svou. Jenom zvolna, pomaloučku, musíš tančit, ty můj vnoučku. Opatrně stoupat, zlehoučka jen houpat, abys neznavil příliš bábinku svou. Dávný ten[A7] zní mi [D]rozhovor, slyším-li valčík ten [A7]hrát, bílý zřím dům tam v klínu hor, místa jež měl jsem tak [D]rád. Maršovské [A7]rychty [D]kamenné, [D7]pohádky dětství [G]blažené, domova [Gmi]drahého [D]kouzlo [G]vlídné [D/a]z tónů těch [A7]slyším zas [D]vát. Dávný ten zní ... [G]Tam daleko v Afri[D7]ce stojí pěkná věznic[G]e, ach ouvej. Tam daleko v Africe stojí pěkná věznice. Vězňové se tetelí ve dne v noci v posteli... Mezi něma Babinskej, známej lotr mexickej... Jednoho dne k večeru, přišel bachař nahoru... Běž Babinskej, běž dolů, máš tam ňákou návštěvu... Šel Babinskej, šel dolů, milá stála u stolu... Když ji lotr uviděl, hnedka v očích zaslzel.. Neplač milý Jozífku, tu ti nesu polívku.... A vepřovou s knedlíkem, ať seš stále mladíkem... Tu ti nesu cibuli, ať tě srdce nebolí... K tomu ještě petržel, abys dlouho vydržel... A tady máš koláče, smočený jsou od pláče... Běž má milá, běž domů, já mám zítra popravu... Když to milá zaslechla, prdla, frnkla, utekla... Když mu hlavu sekali, všechny panny plakaly... Pak mu hlavu usekli až po samou fusekli... .Ref: Tam kde kdysi byl [B]babylon je holá pláň a přícho[F]zím tam vítr píseň [B]hráva o tom že tam byl babylon a plodná stráň a klid a [F]řád a všude kolem [B]tráva (všude tráva) [B]příchozí se ptá kam zmizel ten ráj snad [Es]je to jenom klam a [B]lež tá píseň je příliš stará snad se [F]mý[B]lí(on se mýlí) moudrý vítr hrál pak dál na šalmaj že stávala tu kdysi věž a dnes je tu jen pýr a písek prach a pílí dlouhá věž měla vést až tam kde jsou milióny hvězd náhle z nádhery zbyl jen prach v pustinách byl to trest městu měst předčasně se chtělo dotknout hvězd pěšky město změnil v kout přísný soud .Ref: Tam ... .1. Když hrdost s pr[Dmi]asaty se v[A]álí na komp[Dmi]ostě, v korytě p[F]erly jsou a n[C]ouze v podhrad[F]í, /: jdu s tebou, pl[Gmi(F)]ešatý, p[C]o babylonském m[Dmi]ostě, p[Bb]od bledou k[Dmi]ulisou na t[A]emném pozad[Dmi]í. :[(A)]/ .2. Tvá ruka chvěje se, snad strachem nebo touhou, v podpaží zvlhla jsi, jen chvíli od klína, /: na špatné adrese, kde kdekdo chce být slouhou, kde všichni souhlasí a každý proklíná. :/ .R: [Dmi]Ach, lásko, c[C]o se s námi stalo, vždyť blbství zívaj[C7]ící nám v[Gmi]éčka prstů vzalo i sv[Dmi]ětlá světla svící, a spr[Bb]ávci staronoví dál v k[Dmi]alné vodě loví, zvuk m[Bb]incí mezi slovy, co ř[A]íci, co říci, co říci? .3. Amora bez luku už překřičely žestě, v hospůdce se sloupy si se mnou víno dej, vedu tě za ruku po babylónském městě, ty nejsi ke koupi, já nejsem na prodej, vedu tě za ruku po babylónském městě, ty nejsi k[Dmi]e koupi[Bb], já n[A]ejsem na prod[Dmi]ej![Bb][A][Dmi] Jako dítě, které mámě se ztratilo, stojím na kraji města jménem Babylon ničemu nerozumím, vůbec nic nechápu a nemám žádný plán. V cizím městě, samé cizí ulice, cizí písmena a cizí krasavice, taxikáři chtějí divné bankovky velké jak cirkusový stan. .Ref.: Ruce z papíru, nohy z olova signály z vesmíru a obrázky z Kosova, před světem na útěku u bran novověku, novověku... Trhani lačně chodí kolem plných stolů, brčkama dopíjejí nedopitou coca-colu, po hlavní ulici v šaškovské čepici, kráčí apoštol Jan. Pasáží chtěl jsem projít do jiného dvoru ale panáček ukazuje červená na semaforu. Nejprve jede všechno co je hnědé a potom veliký šéf. Ten chlap co mě kopl řekl sorry a pak šel, ale ono to stejně bolí, jako kdyby chtělo. A to co kape z mého rozbitého kolena je moje, ne jeho krev. .Ref.: S vozíkem pojedu sám mezi regály, koupím si všechny věci, které na mě čekaly, barvy olejovky, potápěče do sodovky, struhadlo na mrkev. V gumové masce krásné paní Marylin, a k tomu všemu ještě v saténové košili, ve vlasech rudé květy vrazím na toalety a řeknu "Tady jsem". A bude ticho, budou se divit, všichni ti kovbojové, rádi že jsou ještě živi, a ani kapka vína neukápne na podlahu, na kachlíkovou zem. .Ref.: Úsměv načerveno, tváře nabílo, jako dítě, které mámě se ztratilo, jako ptáče, které vypadlo z hnízda, mávnu křídly a uletím všem (3x) [Dmi][C][B][A] [Dmi]Zachvác[C]ená [B]země [A]snětí [Dmi]k propasti [C]už j[B]en dva [A]kroky [Dmi]je to c[C]esta n[B]ebo n[A]ení [Dmi]chvíle č[C]asu na [B]posle[A]dní skok [Dmi]Kolik má vteřina [C]dní [Dmi]koliko měsíců [B]vejde se [C]do dne [Dmi]černá věž do nebe [C]ční [Dmi]a to co zbejvá je j[B]en je[C]den [Dmi]tah ty i já bludištěm dění táhneme svůj náklad viny pole padlých na poušť změní bílý písek z prožířnutých žil [Dmi]kolik má vteřina dní... [Emi]kolik[D]..[Emi][C][D]. [F#mi]kolik [E]..[F#mi][D][E]. [G#mi]kolik [F#]...[G#mi][E][F#]...[G#mi]tah .1. J[Ami]ednou před lety snídal Gustav tablety, vzt[G]eklý na ptáka, kt[F]erý zpíval Tř[E]ešňáka, pt[Ami]ák sed' na budku, pak si vzpomněl na Hutku [C]a když přešel na Kryla, už l[G]ekce stačil[C]a. J[E]ó, G[Ami]usta křikl : "Hrom aby to bacil, r[C]ozmoh' se tu n[G]akažlivý p[F]ísničkářský b[E]acil, v[Ami]od tý nákazy nepomůžou zákazy, p[C]oradím se s Vasilem, co p[G]očít s bacil[C]em."[E] [Ami]Ami [G]G [E]E [Ami]Ami [E]E .2. V běsu zavilém kopli Hutku za Krylem, že snad v exilu vymaní se bacilu, Charlie Soukupe, vsadili tě do kupé, Vláďu Veita s Třešňákem poslali hitlákem. Jó, aby čistka neskončila v půlce, přibalili Karáska i Vokatou i Schultze, pro klid soudruhů Benýška a Neduhu, zatočili s bacilem Gusta s Vasilem. .3. Mikeš z dědiny rve si dneska šediny, neb vrabci na střeše cvrlikají Dobeše, v tónu nedbalém Nohavicu s Plíhalem, celou scénu folkovou, Nose i Voňkovou. Jó, znějí Lutka (Hoffman), Jahelka i Merta, Paleček i Janík, ba i skřeky Jima Čerta, Vasil s Gustavem před pohřebním ústavem unaveně zafuní - bacil byl imunní. .1. [Dmi]Už ho nevítá, [G]když se vrátí k ní [F]v pozdních [C]nočních hodiná[Dmi]ch Už se nezeptá, zda se hrálo fajn pod nohy mu hází hrách teď už mu [C]nefan[Dmi]dí .2. Co se oženil, chce aby byl s ní, vynesla svůj přísný soud Hudba nebo já, tak co uděláš, jak se ráčíš rozhodnout. .R1. :Já už [F]vím, že to [C]vzdáš, tak č[B]au [Dmi] Pro klid [Gmi] rodinný [C]řekneš nám [F]šlus [C] Já už [F] vím, že to [C]vzdáš, tak č[B]au, [Dmi] Doma [Gmi] brnkej si [C]v bačkorách blues [Dmi] .R2. :Doma sám si teď hraj,jó hraj nudný zfunělý bačkora blues Doma sám si teď hraj,jó hraj líný měšťácký bačkora blues. [Dmi]Padaj bomby [C]na Bagdád [Dmi]Padaj bomby [C]na Bagdád [Dmi]Padaj bomby [C]na lidi A [Dmi]ty tam [C]umí[Dmi],[C],[Dmi],[C]raj !!!!!!!!! [Dmi]Americký [C]blbečci [Dmi]Házej bomby [C]na Bagdád [Dmi]Jestli budem [C]mlčet Budou je [Dmi]házet [C]i na [Dmi],[C],[Dmi],[C]nás [Dmi]Naše zem je [C]kulatá [Dmi]Stará a [C]děravá [Dmi]Válkou lepší [C]nebude a [Dmi]bůh nás [C]potres[Dmi],[C],[Dmi],[C],[Dmi]tá !!!!!! .1. C[C]elou noc pili jsme B[Emi]ahama rum a p[F]ojídali sušené k[C]eksy, měla jsi na sobě žl[Emi]uté Harley tričko a b[F]ylo ti knap a s[C]exy. Pak jsme se m[Ami]ilovali a z k[G]azeťáku zpívala B[C]arbra, tak to šlo n[F]oc co noc[C], od M[Bb]ikuláš[G]e do ván[C]oc.[G][Bb][G][C] .2. Pak došel dopis na národní výbor, tvůj soused je patrně fízl, řeklas' mi:"Chlapče, je mi toho vážně líto, ale bacha, abysŹ něco neslízl." A tak jsem odešel pryč a tvoje vlasy voněly hlínou, paks' tady nebyla od vánoc do apríla, la la ... .3. V červnu mi přišla domů pohlednice s razítkem Baden Baden. Jó, bylas' vždycky velká krasavice, a teď je s tebou amen . V Potravinách mi vyprodali Bahama rum, za noss' mě vodila od apríla do apríla. [C]Bahamy[Ami] [G]Krásna [Emi]pláž [Dmi]Bezvad[F]ný [G]Klobúk máš [C]Ustatý [Ami]z pro[G]meenád [Dmi]Pod pal[F]my [G]sadám rád [F]Zaplatím [G]whisky ľad[C] [Fmaj7add9]Zná[Fmaj7]my [Cadd9]pár[C]ik z [Fmaj7add9]U[Fmaj7]S[C]A. [Fmaj7add9]Tiež [Fmaj7]tu [Cadd9]trá[C]vi [Fmaj7add9]ho[Fmaj7]liday[G] Bahamy Krásna pláž Bezvadný Účes máš Kožený nábytok V hoteli nabitom Perfektný zážitok Známy párik z U.S.A. Tiež tu trávi holiday Známy párik s U.S.A. Tiež tu trávi holiday Bahamy Krásna pláž Bezvadný Klobúk máš [A] Půlnoční čas [Ddim]na bubny hrál, [E7]bála ses jak padal [A]déšť, [H7]kytky vlály v proudu kapek [E]za oknem, [H7]zkoušeli jsme jarní bouřku [E7]rukou ven, jak [A]svítí. Půlnoční čas na city hrál, samas' dala ruku blíž, možná, že tě ke mně přived jenom strach, nebo Baileys na kuráž tvou vůni splách, pak díky pití. (r) Pak jsem [E]když uhodil blesk, lesk kůže tvý jsem zahlíd, měl jsem najednou jak dítě [E7]strach, tak jak [A]anděl jsi tam stála, [E]hřála v ruce sklínku, spravedlnost s miskou [E7]vah Chyběl list a jak náhodou pohasla i jarní noc, oplakaná štěstím k ránu zvalas mě dál, já pozvání jsem přijal, lásko já si tě vzal, tak jak blázen. (r) Půlnoční čas ... (r) (r) .1. Tenhle p[G]říběh je pravda, ať visím, jestli vám budu l[C]hát, já jsem p[D7]otkal jednu dívku a do dnešního dne ji mám r[G]ád, nikdy neměla zlost, když jsem hluboko do kapsy m[C]ěl, vždycky m[D7]ěla pochopení a já se s ní nikdy hádat nemus[G]el. .R. Když si b[G(G,G,A)]áječnou ženskou v[G7]ezme báječnej chl[C(C,C,D)]ap, tak mají b[D7(D7,D7,E7)]áječnej život plnej báječnejch dní bez út[G(G,G,A)]rap, celej den jen tak sedí a p[G7]opíjejí Chatoneaux d'P[C(C,C,D)]appe, když si b[D7(D7,D7,E7)]áječnou ženskou vezme báječnej chl[G(G,G,A)]ap. .2. Nikdy jsem neslyšel: kam jdeš, kdy přijdeš a kde jsi byl, a já nikdy nezapoměl, abych svoje sliby vyplnil, a když vzpomínala, tak jen na to hezký, co nám život dal, nedala mi příležitost, na co bych si taky stěžoval. .R. .3. Tenhle příběh je pravda a sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal, že jsem potkal jednu dívku a tu dívku jsem si za ženu vzal, zní to jako pohádka z příběhu královny Máb, že si báječnou ženskou vzal jeden báječnej chlap. .R. .R. .1. M[E]ějte, prosím, na zřeteli př[F#]i snídani v šatně, b[H]akterie pozřete-li, ž[E]e vám bude šp[H]atně, st[E]ejně tak i v draperii t[F#]oalety k tanci tř[H]istasedm bakterií čeká na svou šanc[E]i. .R: Př[G#]i pochodu po Praze, aťs' Franta nebo Jakub, chr[C#mi]aň se proti nákaze - půllitr rumu zakup, d[H]esinfekce pomocí (lahvinkou špiritusu) [G#]uchráníš se nemocí - zdr[H]avý i po funusu! .2. Když se řeční o Únoru z ideové stránky, vypni proud a z tranzistoru vyjmi suché články, zanes tisk i baterie do nejbližší sběrny, demagog či bakterie - refrén bude stejný. .R: Hej, ř[C]ekni nám, mládenče, v[F]odkud sem jd[C]eš, že smutný máš voči a j[D7]ak tráva schn[G]eš, vždyť t[C]y sem k nám p[Bb]atříš jak ž[G#]ádnej jin[G]ej, jsou n[C]ás tu tři stovky, každ[G]ej nevinn[C]ej. .Ref: Jó, /: vz[F]ala to voda a ž[C]ivot jde dál, dn[G]eska maj muklové v l[C]apáku bál. :/ Já předloni do Friska vagónem jel a na střeše hezoučkej flíček jsem měl, ten bremzák, co přišel, moc vošklivě řval, tak drcnul sem do něj a čert si ho vzal. Já dostal jsem žízeň a whisky chtěl pít a splet' jsem si cestu a do banky vlít', leč v sejfu jsem nenašel kořalky hlt, chudáček pokladník měl z toho smrt. .Ref: Jó, vzala ... Já vod mládí už jsem zapomnětlivej, tak poslyšte, mládenci, příběh tklivej, jak jsem měl posledně vošklivej pech, když jsem mu zapomněl kudlu v zádech. Já farao jednou jsem v salónu hrál a byl sem dost špatnej, ten chlap se mi smál, a to neměl dělat, měl mizernej den, von zvostal tam ležet a já přišel sem. .Ref: Jó, vzala ... Já, věřte mi nebo ne, jsem nevinnej, za všechno může můj ksicht zločinnej, že kradu prej koné, to bídná je lež, když běžet chceš se mnou, tak, koníčku, běž. Jó, láska je, mládenci, moc hezká věc, jeden jen kejvne a hned spadne klec, milovali jsme se pěknejch pár let, pak jsem mu hodila do kafe jed. .Ref: Jó, vzala ... Hej, řekni nám, mládenče, vodkud sem jdeš, že smutný máš voči a jak tráva schneš, vždyť ty sem k nám patříš jak žádnej jinej, jsou nás tu tři stovky, každej nevinnej. .Ref: Jó, vzala ... podívej co je tu plakátů prý je bál a že nás zvou schováme nahotu svých tváří pod maskou pojď je smutné tancovat sám a bude pozdě za chvíli své místo k tanci hledám a chci být někomu milý díky, kdo dávaš mi sílu když klesám níž kéž sil mi neubývá když mě v proudu strhne vír kéž duše tančí, zpívá až na okraj únavy díky, kdo dáváš mi sílu když klesám níž náhle ze mě všechno padá někdy tak málo postačí ke štěstí a cítím to vědomí křídel vědomí co skály zvedá co nás vždycky navrací na rozcestí zpátky z uliček samotou slepých doutnající jiskry nadějí hoří chvilkovým doufáním že nás něco velkého teprve čeká oslavím i príma den i to že někdo má mě hodně rád i príma den a že někdo mě má snad hodně rád až do rána chci tančit jak vítr tak volná a nespoutaná a ta noc ať jakživot je dlouhá ať svítí [C]Byl podz[G]imní nev[C]lídný de[C7]n na hor[F]ách už l[G]ežel sní[C]h[C7] [F]Na kraji[G] města d[C]ům posle[Ami]dní stál[Dmi] někdo v[G] něm pís[C]ničku hrál. [F]Na kraji[G] města d[C]ům posle[Ami]dní stál[Dmi] někdo v[G] něm pís[C]ničku hrál. [C]Tak milo[G]u a pros[C]tou jak [C7]vánek co[F] na jaře[G] přináší[C] déšť.[C7] [F]Chvílemi[G] ostrou [C]jak vrch[Ami]olky hor[Dmi] co může[G] vábí a [C]zvou. [F]Chvílemi[G] ostrou [C]jak vrch[Ami]olky hor[Dmi] co může[G] vábí a [C]zvou. [C]Já sunda[G]la ze za[C]d tornu [C7]svou a p[F]otichu v[G]ešla jse[C]m dál[C7] [F]U okna s[G]eděl a n[C]a kytaru[Ami] hrál ja[Dmi]ko by mě[G] čekal a[C] zval. [F]U okna s[G]eděl a n[C]a kytaru[Ami] hrál ja[Dmi]ko by mě[G] čekal a[C] zval. [C]Měl drsn[G]ou a zar[C]ostlou t[C7]vář, jak[F]o mají š[G]ichni mu[C]ži z hor[C7]. [F]A oči či[G]stý jak [C]srpnovej[Ami] den jen[Dmi] bez ber[G]lí se ne[C]mohl hnout. [F]A oči či[G]stý jak [C]srpnovej[Ami] den jen[Dmi] bez ber[G]lí se ne[C]mohl hnout. [C]Podivnou[G] baladu [C]zpíval ,[C7] že poko[F]řil nejv[G]yší stít[C] .[C7] [F]Na cestě[G] zpátky [C]jen jede[Ami]n špatne[Dmi]j krok n[G]ašli ho [C]a už nemohl dále jít. [F]Na cestě[G] zpátky [C]jen jede[Ami]n špatne[Dmi]j krok n[G]ašli ho [C]a už nemohl dále jít. [C]Byl podz[G]imní nev[C]lídný de[C7]n na hor[F]ách už l[G]ežel sní[C]h[C7] [F]Tma jako[G] samet s[C]kryla mů[Ami]j stín r[Dmi]efrém mn[G]e doprov[C]odil [F]Tma jako[G] samet s[C]kryla mů[Ami]j stín r[Dmi]efrém mn[G]e doprov[C]odil .1. Sn[A]í v povlac[C#]ích, vlasy m[C]á havran[H]í, sní o mracích s muzik[E]ou varhanní, v[A]ím, že se jí zd[C#]á o pasek[F#mi]ách s malinov[Hmi]ím,[E] ř[A]ekne, až pr[E]ocitne, ž[A]e mě sem n[E(D)]ezvala, [A]ústa až p[E]oskytne, př[A]ečtu jí z N[D]ezvala: M[A]anon je m[D]otýl, M[A]anon je vč[E]ela, [A]a že ji n[D]epustím, [A]i kdyby cht[E]ěl[A(-)]a. .2. Dál ale sní o mořích blankytných, snít budu s ní v trochejích nezbytných, vím, až se mi vzdá, nikdy že jí nedopovím v zeleným salóně, co tehdy neznala, z Balady Manoně od pana Nezvala, že Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela, M[A]anon je m[D]otýl, M[A]anon je pl[E]avovláska, M[A]anon je p[D]rvní a p[A]oslední má l[E]áska, M[A]anon je p[D]rvní a p[A]oslední můj hř[E]ích, n[A]epoznat M[E]anon, n[A]emiloval b[E]ych, ach, M[A]anon, M[D]anon, M[A]anon, M[D]anon, M[A]anon[D] .[A].. [G]Lá-lá lá-lá-lá lá-lá .1. [G]V Lincolnu loňskýho [C]roku Jim [G]Stapleto[Gmaj7]n fáro [Ami]hrál, že [G]přitom se [C]serval, tak [A7]šerif mu náramky [Ami7]dal. [D7] Do [G]Santa Fé když ho [C]vezl, Jim [G]řekl, ať tak nebo t[Ami]ak, já [G]natuty vezmu ti [C]roha [Ab7] a b[G]udu zas [Ami]volnej jak [G]pták [G]La-la lá la-la lá .2. Ten večer jsme v Johnyho baru srkali černý kafe a říkali jsme si, jak asi, baví se Jim v Santa Fe. Najednou náramná rána, rozbila lucernu a v tu ránu v celičkým báru nastala egyptská tma. La-la lá la-la lá .3. Na prahu postava stála a že se hned ochladil vzduch, to bylo každýmu jasný, že to byl nějakej duch. A v Santa Fé zrovna v ten moment, říkám jen co o tom vím, zrovna když oknem bral roha to nakoupil nebohej Jim. .1. V malým d[Emi]omku, kterej stavěl t[G]áta, v[Ami]yrůstal jsem v Candy R[D]oad, teď n[Ami]ad hrobem sám st[G]ojím a sl[Ami]yším s ozvěn[D]ou. .R: Tvý sl[Gmi]ova:"Hochu, vždycky pevnej b[D7]uď a zl[Gmi]ejch lidí se nikdy nelek[D7]ej," ta sl[Gmi]ova, táto, navždy zatížila hr[D7]uď, n[Gmi]evím, jestli budu t[D7]ak statečn[Gmi]ej. .2. Tenkrát kraj sužoval Frankie Joe s bandou svou, já po boku táty svýho stál, když napad' Joe Candy Road. .3. Když střílel, vždycky se jen smál, já dostal náhle strach, táta to, chudák, za mě vzal, zlej osud po něm ruku vztáh'. .4. Tvůj kůň šel s náma dál cestou tam z Candy Road, dřív u kůlu však zůstal stát, já slyšel s ozvěnou. .R: + n[Gmi]evím, jestli budu t[D7]ak statečn[Gmi]ej ... [Emi]Nejlépe nikam nejít, [D]to byl [C]zas nápad s tím inze[H]rátem Zrcad[Emi]lo rozbít, [D]zhasnout světlo [C]a snít o[H] kráse [Emi]Každý den svůj boj svá[D]díš [Cmaj]co je láska - [C]jen z filmů [D]znáš [Cmaj]co je láska - [C]chtěla bys [H]znát [Emi]Úsměv dívCku zkrášlí, jen[D]že čemu teď smát [Emi]se máš[D],[C] první vrásku [H]na čele už máš [Emi]Přítelkyní [C]spousta každá ří[D]ká ty [Emi]se máš[D], [C]svobo[H]dná (r) : [Emi]Kdo ví co [D]cítí dívka ,když [C]vidí lásku jen z povz[H]dálí [Emi]kdo ví jak se ji [D]stýská , po slůvkách [C]nemohu bez tebe [H]být proč [Emi]jen některým [D]dívkám ,stačí tak [C]málo když chtějí [H]ji mít Ch[Emi]tějí mít, ch[C]tějí mít, [D]tějí mít - kdo [H]to ví Jít a nebo nejít možná tam čeká co když je to ten pravý Foto čestně vrátil , to se říká na kráse nezáleží otočit klíčem ještě váháš zůstáváš stát chvíli se zdráháš - nejistá Úsměv dívku .... Nádech - a výdech. Dnes tedy naposledy - Dobrý večer! Pohodlně se položte na podložku,nejlépe omyvatelnou,třeba dlaždičky. Kdo nemá dlaždičky,stačí,když se opře o zeď a nyní začneme s uvolňováním. Zkřížíme ruce a nohy na prsa,ták,pěkně a koncentrujeme se,pozor,na levý palec pravé nohy. Představujeme si,jakoby ani nebyl živý,jako by byl dřevěný. A celá noha již jako by byla dřevěná,ták. A obě nohy jako by byly dřevěné. A skutečně. [Ami]To bylo v deva[F]desátých [G]letech v Jižní [Ami]Dakotě [Ami]my jeli s Johnem [F]na koni a [G]stříleli jsme [Ami]indiány [Ami]mnoho jsme jich [F]zabili [G]skoro jsme je [Ami]vybili [Ami]nazývali nás [F]postrachem [G]Divokýho [Ami]západu Divo[E]kýho zápa[Ami]du Divo[E]kýho zápa[G]du [Dmi]to už je [E]dávno ... A tak my tu stále ležíme a nemůžeme se pohnout. Je naprosté ticho,takže vnímáme i ony hluboké tibetské meditační tóny tlustého střeva. Ták. A cítíme,jak se tu vznáší naše vlastní myšlenky. Doufám,že jste předem pečlivě utěsnili všechna svá okna a dveře,jinak vám totiž vesmírná energie vašeho těla bude zbytečně utíkat pryč do dálek kosmického prostoru. A vy tak budete pořád slabší a slabší a nemocnější a ubožejší a vyčerpanější. [Ami]Jednou jsme jeli [F]kaňonem za [G]náma klusal [Ami]Vinetou [Ami]Old Shatterhand[F] na skále[G] střílel netr[Ami]efil se [Ami]nikomu jsme to [F]neřekli [G]je to naše [Ami]tajemství [Ami]Karel May o [F]tom věděl a [G]přece o tom [Ami]nenapsal proč [E]asi? proč [Ami]asi? proč [E]asi? třeba to [G]zapomněl [Dmi]to už je [E]dávno ... Definitivním zakončením naší relaxace pro mnohé bude dechové cvičení. Uklidníme se,vždyť všechno je tak malicherné a nepodstatné,a začínáme se nadechovat. Nadechujeme se zhluboka a ještě a představujeme si,jako bychom měli nekonečné strojní plíce. A tak se nadechujeme stále a dlouze,ták,a nešidíme to(!),a zhluboka,ták,a ještě,a ještě trošku,a ještě,a ještě víc,a ještě,a ještě. Naše relaxační cvičení končí. [Ami]Tohle píšu [F]u ohně [G]pod sebou mám [Ami]karimatku [Ami]Johna vodnes [F]Manitou [G]zůstal jsem tu [Ami]sám [Ami]nikdo mi to [F]nevěří [G]dnešní svět je [Ami]zkaženej [Ami]kdybych tak moh´ [F]vrátit zpátky [G]devadesá[Ami]tý léta v Jižní [E]Dakotě v Jižní [Ami]Dakotě v Jižní [E]Dakotě když jsme psali [G]zákon [Dmi]to už je [E]dávno ... [C]Vinneto[G(7)]u ...[C(7)][F][G][Dmi][G7][C] .1. [Emi]Ve svitu [D]loučí stín se [Ami]stínu [Emi]leká, nad hradní [D]dvůr mrak tiše [Emi]vplul, když dívky [D]pláčou, muže [Ami]válka [Emi]čeká, n[Ami]oci z[H]bývá jen[Emi] půl. .2. Za chvíli svítá a tam v jedné z věží Kornet se loučí s dívkou svou, znaveni láskou v loži bílém leží, nežná slůvka zní tmou. .R. [Emi]Tady to jsou tvé vlásky [A]plavé, tady to [Emi]tvá je něžná [D]tvář, [Emi]tady to jsou tvé dlaně [A]hravé ani ned[C]ých[D]áš (proč už nedýcháš). Tak tady [Dmi]spí tvé tělo [A]krásné, dívenka [Emi]pláče [D]potají, hej kornete [Emi]vztávej, ráno [A]časné, kde se oči [C]tvé t[D]oula[Emi]jí. .3. Bitva už končí, pouze Kornet chybí, zmámený láskou tvrdě spal, nad hrobem zběhů, tam se smrti líbí, povel dává - pal! .R. .1. M[Emi]arie s L[D]ucií a J[Emi]anem, máma a d[D]ěti, ž[G]ádnej chl[A]ap, l[Emi]avička v st[D]ínu pod kašt[Emi]anem a tranzist[D]orák - st[Hmi]arej kř[Emi]áp.[G][D/F#][Emi] .2. Marie s Lucií a Janem, už měli dost těch jeho piv, navěky sami nezůstanem, a tři - to už je kolektiv. .R: M[G]arie s L[D]ucií a J[Ami]anem, n[G]eodesl[D]aný [Ami]inzer[Emi]át, [G]a v křesle st[D]ářím ošoup[Ami]aném[Ami7] [C]u telev[D]ize v[Hmi]ečer sp[Emi]át. .3. Marie s Lucií a Janem, melta je mlékem šedivá, tři ptáci krouží chladným ránem, a žádný z nich si nezpívá. .4. Marie s Lucií a Janem jak z pláten vlámských malířů, o hladu čteš si nepoznaném z očí těch prázdných talířů. .R: Marie a její dvě děti, chleba se člověk nenají, čas vleče se a život letí, a ti tři ještě hledají. [Ami]Snad už to víš, ten koho [C]podpíráš - ten [Dmi]dojde sám. [Ami] [Ami]Ten kdo se zdá, ten kdo se [C]zdá, že snil v noci [Dmi]počítá, ten jenom [Ami]počítá [Ami]Snad už to víš, ten koho [C]vyučíš, ten tě [Dmi]vynechá. [Ami] [Ami]Snad už to víš, ten koho [C]ráda máš ten ti [Dmi]zahejbá, vesele zahe[Ami]jbá (r): [Gmi]Ten co se jasnej zdál je papírovej [C]čert [Gmi]Má stejnej rub a líc a první nula z [C]těch co [E]znáš. [Ami]Snad už to víš, ten koho [C]nečekáš ten tě [Dmi]vyhledá. [Ami] [Ami]Snad už to víš, ta co ses [C]jí jen smál ta [Dmi]vzpomíná, jediná [Ami]vzpomíná (r): [Gmi]Ten co se jasnej zdál je papírovej [C]čert [Gmi]Má stejnej rub a líc a druhá nula z [C]těch co [E]znáš. [Ami]Snad už to víš, ten, te koho [C]podpíráš - ten [Dmi]dojde sám snadno [Ami]dojde sám, [Dmi]sám. (r): [Gmi]Ten co se jasnej zdál je papírovej [C]čert [Gmi]Má stejnej rub a líc a třetí nula z [C]těch co [E]znáš. [Ami]Ten kdo se zdá, ten kdo se [C]zdá, že snil v noci [Dmi]počítá, ten jenom [Ami]počítá a [Dmi]sám (r): [Gmi]Ten co se jasnej zdál je papírovej [C]čert [Gmi]Má stejnej rub a líc a poslední nula z [C]těch co [E]znáš. [GmiCGmiCE/Ami] .1. Ľ[C]akajú sa klietky rúk, p[G]asce krásnych slov Ľ[F]akajú sa zradnej siete s[C]ľubov Nad konármi hliadkujú v[G] modrom území K[F]de sa končí revír vrán a s[C]upov .R. Nad t[Dmi]ulákmi držia stráž, [F/D]niet tam[Fmi/E] víťazov[C] Tak leť [G]aj keď nevyhráš nad [F]zemskou [G]príťažou[C] .2. Nežobrú že chcú mať viac, ako dáva klas Nemučí ich závisť, údel Kainov Neženie ic blázon čas, neženie ich čas Zem ich ľúbi svojou láskou tajnou .R. (2x) .*: S nimi [C]môžeš ísť tam, kde [Cmaj7]hviezdy spať Žiadne [C7]tiene zrád tam [F]nie sú S nimi môžeš [C]ísť .[Dmi]..[G] .1. R[A]áno se o[Hm]tevřou mo[D]je oči voteklý[A] kopnu jen [Hm]pod postel p[D]ár špinavejch fus[E]eklí tě[A]lo mý je bo[Hm]lavý a vedle o[D]d sousedů hudba [A]zní ne[A]jde mi do [Hm]hlavy kdo j[D]e ta holka co tu spí ta ho[E]lka co tu se mnou spí - je smu[A]tná. .2. Jen divná nálada zůstane tu já jdu dál a tak mi připadá jako bych jí něco vzal Ještě se otočím a vrány v letu spočítám vidím jí na očích, že letěj asi někam tak to letěj asi někam tam. .R. Tak to v[G]ždycky začíná a každá h[D]olka nevinná právo [C]první noci měl jsem jenom j[G]á[D] možná nezb[G]ylo jí nic jen ty sl[D]zy slaný víc jak jí p[C]adaj večer do klína mě p[D]roklíná já vim. .3. Je ráno musím jít a její oči vlhký sou mý pravdě nevěří protože jí všichni lžou lehám si pod obraz a někdy se tak cejtim sám jsou na něm havrani co letěj asi někam tam co letěj asi někam tam. .1. Byl jest sl[Ami]ičný r[G]ytíř z c[Ami]ínu, či snad lacknecht, m[G]ušket[Ami]ýr, na poličce v p[G]olost[Ami]ínu, barevný měl št[G]ít i kn[Ami]ír, nad hlav[G]ou meč nehýb[C]á se, není sl[E]yšet bitvy ř[Ami]ev, tak tu st[G]ojí v plné kr[C]áse, chce být tv[E]ůj a chce prolít kr[Ami]ev. .R: A co r[Dmi]ůže, kt[C]erá v[Dmi]adne v čínské v[F]áze [C]opod[Dmi]ál, za okn[F]y už p[C]odzim chř[Dmi]adne, ona natruc v[C]oní d[Dmi]ál, kolik pl[C]átků ještě zb[F]ývá, zrcadl[A]o má matný j[Dmi]as, na seb[C]e se růže d[F]ívá, chce být tv[A]á a chce přelstít č[Dmi]as. .2. A ta růže, co se tváří, že se jí čas netýká, přes den pyšně vůkol září, v noci tajně naříká, okamžik se nedá vrátit, marně čekáš na zázrak, nechceš-li mou lásku ztratit, neříkej "ještě ne, až pak". .R: A ten rytíř, co se věčně chystá ztéci lásky věž, na poličce nekonečně vymlouvá se, je to lež, ten, kdo váhá, nese vinu, buďto útok, nebo krach, ty jsi jak ten rytíř z cínu, cit je cit, ale strach je strach. .*: A tak v p[Gmi]rvním chv[F]atu ml[Gmi]ádí klečíš l[Bb]ásce [F]u noh[Gmi]ou, koho kd[Bb]o tu vl[F]astně sv[Gmi]ádí, slova nic už n[F]ezmoh[Gmi]ou, jí je mdl[F]o a dech se t[Bb]ají, a ty r[D]udneš jako r[Gmi]ak, oba chc[F]ete být už v r[Bb]áji, peklem t[D]am cesta vede vš[Gmi]ak. X: Končí t[Cmi]émeř b[Bb]ezúh[Cmi]onně tahle věčná b[Bb]alada[Cmi], končí pro nás, n[Bb]e však pr[Cmi]o ně, to vás j[D#]istě n[Bb]apadá[Cmi], byl jest j[Bb]eden sličný, [D]inu, to už zn[G]áte, a tak d[C]ál, a ten v n[Bb]ěžném polost[D]ínu dívce pr[G]ý růži na klín d[Cmi]al ... .1. Když n[C]emá člověk p[Fmaj7]eníze, je t[D7]ěžko dělat h[G]rdinu, když sk[E]oro týden n[Ami]ejí se, je j[D7]enom krůček k zl[Bbmi]očinu[G], člov[E]ěk je sice b[Ami]ez plynů, však j[Dmi]e též trochu n[G]evýřečný, a k[E]e všemu mám r[Ami]odin[A7]u, ach, v[D7]ěřte, věřte m[G]i to, slečn[C]y. .2. To když byl krocan na míse, tys vyždiboval slaninu a pošilhávals' po Líze, co nosila ti svačinu, to pak líbá se to ve stínu, to může člověk být i vděčný a myslet na rozmarýnu, ach, věřte, věřte mi to, slečny. .3. Je těžko utkat bez příze tu nejjemnější tkaninu, už zase toužím po knize, v níž spatřil bych svou vidinu, nic neprohrál jsem v kasinu, vám, holky, nejsem nebezpečný, však přesto toužím po klínu, ach, věřte, věřte mi to, slečny. .4. Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu, když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu, ó, poezie komínů, nač lhát, můj chtíč je nekonečný a asi na něj zahynu, ach, věřte, věřte mi to, slečny. .1. Byl p[C]odzimní n[G7]evlídný d[C]en a n[F]a horách [G7]už ležel sn[C]íh, n[F]a kraji m[G7]ěsta dům p[C]oslední st[Ami]ál, n[Dmi]ěkdo v něm p[G7]ísničku hr[C]ál. .2. Tak milou a prostou jak vánek, co na jaře přináší den, chvílemi ostrou jak vrcholky hor, co muže vábí a zvou. .3. Sundal jsem ze zad svou krosnu, potichu vešel jsem dál, u okna seděl a jenom tak hrál, jak by mě čekal a zval. .4. Měl drsnou a zarostlou tvář jak všichni chlapi tam z hor a oči čistý jak srpnovej den, jen bez berlí nemoh' se hnout. .5. Podivnou baladu zpíval, že pokořil nejvyšší štít, na cestě zpátky jen jeden zlej krok, když našli ho, nemoh' dál jít. .6. Byl podzimní nevlídný den a na horách už ležel sníh, tma jako samet, ta skryla můj stín, a refrén mě doprovodil. .1. K[C]omu tu ještě vůbec zp[F]ívat mám, kd[G]o z vás se chvíli zastav[C]í, refrén té písně zůstal n[F]edopsán, m[G]ožná ho lépe znáte v[C]y, možná je o tom, že nám sch[F]ází t[G]en kousek štěstí na vah[C]ách, když láska s rozumem se s[F]ází, kd[G]o překročí svůj vlastní pr[C]áh. .R: [C]A v lásce se to někdy st[Bb]ává, ž[F]e jeden zůstane tu st[C]át, /: zatímco dr[F]uhý z dálky m[C]ává, t[G]ak oba myslí na návr[C]at. :/ .2. Kdo nikdy sám se sebou neprohrál, ten jenom těžko pochopí, že řeka života si plyne dál, že do ní dvakrát nevstoupí, a naše nesplněná přání jsou tím, čím nemůžeme být, a každé další jarní tání nám bere sílu znovu chtít. .R: .3. Ráda vám ještě jednou zazpívám, když chvíli zůstanete stát, refrén té písně zůstal nedopsán, snad lépe budete ho znát, že naše nesplněná přání jsou tím, čím nemůžeme být, /: a každé další jarní tání nám bere sílu znovu chtít. :/ [E7ADA] ... .Rec: Povím vám příběh z vojenského cvičení, který mi vyprávěl T. Texas Macháček. Jeho hrdinou je voják a balíček karet. Pozdě večer dorazila do kasáren hrstka znavených vojínů v záloze, kteří zbloudili při nočním cvičení. Vojáci ze sebe smyli prach, vypili šálek kávy s brómem a ihned ukázněně nastoupili na školení mužstva. Školení už začalo, a tak vojáci v tichosti usedli do lavic a vytáhli z baťůžků brožurky. Všichni, až na jednoho. Ten vytáhl z kapsy balíček karet a začal je před sebou na stole rozkládat jednu vedle druhé. Staršina, který měl v učebně dozor, to spatřil a předvedl vojáka před velitele roty. "Proč jste přivedl toho vojáka, soudruhu staršino?" "Hrál v učebně karty, soudruhu majore." "Můžeš mi to nějak vysvětlit, soudruhu vojáku?" "Zajisté, soudruhu majore." "V to doufám, neboť jinak bych tě musel přísně potrestat v souladu s platným vojenským řádem." "Po celé vojenské cvičení jsem vzorně plnil své povinnosti a s sebou jsem neměl nic než tenhle balíček karet. Doufám, že vás čistotou svých myšlenek uspokojím stejně tak, jako tyto karty uspokojily mne při plnění náročných bojových úkolů." A s těmito slovy začal voják své vyprávění. "Eso mi připomene, že nad námi je jen jediný velitel pluku. Dvojka, to jsou dva roky základní vojenské služby a trojka tři nemanželské děti, které se za tu dobu narodily mé družce Marii. Čtyřka pak, to jsou Marek, Matouš, Lukáš a Jan - naše zákopnické družstvo a pětka je naše veškerá hotovost týden po výplatě služného. Šestka mi připomene šest ostrých nábojů, které jsem ztratil při nočních střelbách, a sedmička sedm dní vězení, které jsem za to vyfasoval od velitele roty. Osmička mi pak napoví, kolik prstů mám na nohách od chvíle, kdy jsem upustil odjištěný ruční granát. Devítka znamená, že denně v devět-nula-nula odcházím do Army a desítka je moje oblíbená kalorická strava, kterou tamo konzumuji. Král mi připomene kuchaře Viléma, jenž trvalou dietou vládne naším žaludkům. Královna je skladnice Andula, u které každé pondělí fasuji čisté onuce. A spodek, spodek, soudruhu majore, to není ďábel, ale vojín Gregora, který mi je hned v úterý nato ukradne. Tak vidíte, soudruhu majore, že tyto karty mi posloužily stejně dobře jako brožurka, deníček i zápisník." A, přátelé, tento příběh je pravdivý, neboť mi jej vyprávěl T. Texas Macháček. .1. Kd[D]ysi mě n[G]ěkdo vzal [Emi7]a nalepil na mě zn[A]ámku n[D]eurčité c[G]eny[A], p[D]otom mě [G]odeslal, [Emi7]a já marně hledám schr[A]ánku, k[D]am bych byl urč[G]ený. .R: A(-) k[E7]aždý jsme jenom balík [A7]určený k expedici, s[E7]em-tam počítám, n[A7]edopočítám se, p[E7]oslaní kdysi dávno, m[A7]íříme k výslednici, s[E7]em-tam počítám, n[A7]edopočítám, k[Gmi]aždý jsme jenom balík [C7]určený k expedici, s[Gmi]em-tam počítám, n[C7]edopočít[C9]ám se, k[Gmi]aždý má ňáký obsah, [C7]adresu na krabici, s[Gmi]em-tam počítám, n[C7]edopočít[C9]ám.[D][Emi][A] .2. Někdy vás na poště zapomenou úředníci, osud leccos chystá, kolem vás sviští dál doporučení balíci na určená místa. .R: .3. Jednou nás doručí, skončí naše cesta krušná, někomu nás dají, už slyším, jak říká: škatule je celkem slušná, ale obsah v háji. .R: Každý jsme jenom balík určený k expedici, sem-tam počítám, nedopočítám se, každý má ňáký obsah, adresu na krabici, sem-tam počítám, nedopočítám, každý jsme jenom balík určený k expedici, sem-tam počítám, nedopočítám se, poslaní kdysi dávno, míříme k výslednici, sem-tam počítám, nedopočí-, s[Gmi]em-tam počítám, n[C7]edopočí-, s[Gmi]em-tam počítám, n[C7]edopočí- .1. B[C]alónovou p[Gmi/Bb]oštou p[Ami]oslal jsem ti p[Dmi]ohlaz[G]ení, d[C]oufám, že to d[Gmi/Bb]ošlo, [Ami]i když člověk n[F]ěkdy n[G]eví, [C]on ten balón vzl[Gmi/Bb]íná, d[F]ělá cik-cak m[Fmi]ezi mraky, t[C]am a p[C/H]ak zas j[Ami]inam, a m[Dmi]é srdce zr[G]ovna tak[C]y, hm. .2. Vítr nezná lajny a nic nedá na rozkazy, je to borec nepoddajný, balónem jak sem-tam hází, tak se na mě nezlob, kdyby dneska, ne mou vinou, něco do mě vlezlo a já skončil někde s jinou, hm. .3. Bude mi to líto, bohužel až zítra ráno, i ten balón ví to, že ne vše je předem dáno a když klesá k zemi, nekončí vždy přesně v cíli, a tak nějak je mi v téhle balónové chvíli, pam pam ... [D]Chodili [F#mi]spolu krmit [Hmi]racky, [A]byli jak oni [D]hladoví na nohou [F#mi]měli adida[Hmi]sky, na krku [G]klíč do zámku půjčenýho pod[D]kroví[A] Modrý ohníčky televizí snížily počet rozvodů protože byli v domě cizí, jenom ten klíč svítil jim v noci do schodů [F]Než zakokr[Ami]hal první [Dmi]budík, [C]byli už doma v [F]posteli [F]přednášky za[Ami]čnou až se [Dmi]vzbudí, vždyť mají [B]klíč je jaro a jsou dos[F]pělí[CD] A bylo jaro dům byl starej a jako jelen k odstřelu v ulici bude jednou alej, zahoďte klíč, alej je komplet hotelů Modrý ohníčky televizí, práce a láska, rozvody až přijde povel ten dům zmizí, tak hoďte klíč kouzelný rybce do vody Stejně už padá žlutý listí, rekruti musej k holiči přijde čas honů bez kořisti, jaro je pryč banální příběh o klíči Musí dát sbohem adidaskám a pastelovejm obrázkům Ohraný desce, která praská, na krku klíč visí zas jinde na vlásku. Banjo, já se s tebou loučím, v koutku duše smutek mám. Prožili jsem spolu hodně, samej vandr, samej flám. Báj, báj, báj, báj, báj, báj, báj, báj, Prožili jsem spolu hodně, samej vandr, samej flám. Banjo, já se s tebou loučím, než tě na hřebíček dám, ještě aspoň jedním prstem na tobě si zabrnkám Báj báj.... Ještě aspoň jedním prstem na tobě si zabrnkám. Banjo, já se s tebou loučím, záhy v Modrém údolí dozní naše píseň labutí, u srdce mně zabolí. Baj, báj... Dozní naše píseň labutí, u srdce mně zabolí. Banjo, já se s tebou loučím, měl jsem tě tak rád. Neplač, jsou i jiní hráči, nesmíš to tak brát. Báj, báj... Je to mojí vinou, neměl jsem si s cirkulárkou hrát. .1. Ze starejch [E]časáků a [F#]fotek zažlout[H7]lejch šklebí se [E]chlap, co už se [F#]poldům dávno [H7]zdejch gangster má na kahánku, když kouří [E]marijánku miluje [H7]Paula Anku, je velkej [E]lump .2. Tuctovej ksicht a je to přece velkej šéf na pátý avenue se třese každej sejf kolťáky vycíděný, heroin a krásný ženy dolary upocený nejsou náš džob .R: [A]Jedeme přepadnout [D]veli[E]kánskou [A]banku [A]ve vokýnku kulomet a [D]dvěstě [E]litrů v [A]tanku [H7]ukradneme mraky dolarů [E]sejdeme se večer u báru a tam je prochlastáme Zastřelíme poldu, co tu banku chrání naši velký soupeži už nikdo nezabrání soustředíme všechno úsilí poldové už shání posily a my je zastřelíme .3. Nacpeme kolťáky do pouzder podpažních namažem mechanismy zbraní trofejních naskáčem do chrysleru kašleme na aféru rozdělíme si sféru odkud až kam .4. Bezdýmej prach a prvotřídní auťáky falešný dolary a whisky hekťáky mafie naše máma decentně hejbe s náma you are my suggar baby make love get back .R: [C#mi]Znám milostná dotý[H]kaní [E]domů a hor a [A]tichých stráni [E]viděl jsem je náhle jednou [A]večer před sebou [C#mi]stát V kruhu se kolem města hora svírá jak kolem lidí smutná naděj a vírá zahlíd jsem víru jednou z mraků v paprscích plát [C#mi/D], [C#mi/D#] (r): [E]Nad Banskou [H]Bystricí je [C#mi]noc a lidem [G#mi]co pospíchaj [A]spát vůní [H]stromů voní [C#mi]dech [C#mi/D], [C#mi/D#] [E]Jak miloval [H]Pán Bůh tenhle [C#mi]kraj když takovou [G#mi]krásu mohl mu [A]dát obklopit [H]horou pláče [C#mi]spěv Za život člověk vidí kdesi cosi kde všade byl a co si v sebe nosí já jsem se do tvé krásy Bystrice zamiloval Taky bych chtěl se k horám ráno dívat Otevřít okno slyšet dřevo zpívat To jak se kmeny stromů snaží po větru dát. (r):, (r):, (r): .1. Když d[C]ostříhaly nůžky, my natáhli to dál, až mi pochod na klobouku šp[D]unty rozbimb[G]al, m[F]ířili jsme k S[C]ydney, sm[F]ěr jsem dobrej d[C]al, však pak jsme c[F]estou z[C]akopli o m[G]oc útulnej b[C]ar. .R: B[C]ar, co má Línej Harry pět mil od Gandegáj, ten všichni dobře znaj' tam p[D]oblíž Gandeg[G]áj, bar, c[C]o má L[F]ínej H[C]arry pět m[G]il od Gandeg[C]áj. .2. Tam servírky se vlněj', jsou samá oblina, já vejral, až jsem byl u nosu samá bublina, a pívo do mě čvachtá, tak, vozembouchu, hraj, v tý boudě, co má Línej Harry poblíž Gandegáj .R: .3. Já v tom rumovým ráji bych seděl ještě dnes, však prachy už jsou v háji, tak neštěk' po nás pes, pět dní, no možná tejden nám trvala ta báj, než vratkou nohou hledal jsem zas směr na Gandegáj. .R: Znám saloon, kde si hrdlem můžeš prolejt čistej líh kde koupíš kulku do těla a ještě jsi ve dveřích V tý krčmě poznáš, Joe proč trmácím se vosum mil tak pojeď se mnou abys koni vodu nevypil A nemysli si, Josefe že uslyšíš jen smích tam má přístup jen cowboy v penzi nebo vo holích Tam barman s prstem na spoušti ma voko zavřený a podle něj se báru říká U zlý Mařeny Zlá Mařena pečená, vařená barmana hlídá na baržidli na sedm kroků od štíhlejch boků vodpráskne každýho, kdo se jí nelibí Říká se vo něm, že má dlouhejch beden plnej sklep a v každý jeden chlap co ho v báru vlastnoručně klep no moc bych tomu nevěřil vždyť dává na křídu já jsem viděl popsaný víko vod klavíru Smrad z vajglů lacinejch doutníků ten tě nesmí mást sám nejlíp víš, Joe jak se kouří když je dobrej chlast Jen jedno Josef nedělej neptej se na ženy proto se tenhle bar jmenuje U zlý Mařeny [H][E][G#mi][F#mi][A] Je[G#mi]nom se [C#mi]ptej, kolem [E]plameny tančí Tak [H]proč je tady divnej [A]chlad, nepospíchej Kdo tě zavede zpátky A kdo při tobě bude stát (r): Víš já [E]mám spoustu [G#mi]známejch v pod[F#mi]zemí A divá Bá[A]ra se mnou spí Když je [E]noc všechno krás[G#mi]ný zdá se [F#mi]mi To sme my [A]dávno prokle[G#mi]tý Ještě je čas , jak tě nestvůra kouše Tak schovej nohy do peřin okolo nás Je toho tolik co zkoušet Na jedno zdraví nevěřím (r): Kdopak tě zval Vem si do dlaně růži Sevři ji a krve pij Tak pojď jenom dál Obleč si moji kůži Vysaj mě a použij (r): .1. [Emi]V tom šeru [D]dvorů trpěly [Ami]místy zbytky [C]trávy, [Emi]z pavlačí [D]dolů visely [Ami]stonky zvadlejch [C]květin. [Emi]Jen okna zapráše[D]ný s čarami [Ami]teď už prošlý [C]zprávy, [Emi]dvě srdce nakresle[D]ný, písmena, [Ami]co měl dávno [C]smazat [Emi]déšť. .R1. Tenhle [C]barák na ods[G]třel je dopis [D]promlčený [Ami]lásky. Tenhle [C]barák na ods[G]třel, kam večer [D]chodilo se na zeď [Ami]psát. Tenhle [C]barák na ods[G]třel, co odpo[D]vídat měl nám na o[Ami]tázky. Tenhle [C]barák na ods[G]třel už nebu[D]deš se jeho [C]stínů [Emi]ptát. .2. Dav čumilů civí, těší se až ta barabizna zmizí, kdekdo se diví, že tu mohla takhle dlouho stát. Vzpomínky mávaj' a Ty procházíš svou malou krizí. Času se nedostává - na pohled zbejvá už jen vteřin pár. .R2. Tenhle barák na odstřel a na Tvý tváři pár let starý vrásky Tenhle barák na odstřel, kde ze zdí čiší vyklizenej chlad. Tenhle barák na odstřel, co půvab má už jenom pro obrázky Tenhle barák na odstřel, proč najednou už se Ti vůbec nechce smát? [D]Maminko, tatínku posílám Vám [A7]vzpomínku z letního tábora Jistě víte, že Vám píše Vaše dcera Barbor[D]a [D]Strava se nedá jíst dneska byl jen [A7]zelný list polívka studená co v ní plavou místo nudlí číslice a písme[D]na Myslela jsem prostě, že budou různé soutěže Slíbili bojovku pak jsme hráli vybíjendu, na ovce a na schovku Štefan, hlavní vedoucí chodí s naší vedoucí která je příšera scházejí se, líbají se u totemu za šera Proč jsem se [Emi]nenarodila [A7] o pár let Ddřív hmi dneska bych [Emi]krásně chodila [A7] se Štefanem, co [D]říká si Stýv [D7] Proč jste mě emiprostě neměli [A7] o pár let [D]dříve [Hmi] Řekla bych: [Emi]Nebuď nesmělý, [A7] líbej mě [D]Stýve Závěrem dopisu ještě trochu popisu ta bréca vedoucí je tlustá jak dvě normální oddílové vedoucí Když běží po lese všechno na ní třese se Užívá make-upu co na ní ten Štefan vidí, to já prostě nechápu Proč jsem se nenarodila .... PS: Pošlete dvě tři sta jsem bez peněz dočista Pojedem do Písku máme v plánu zastavit se v jitexovém středisku Když jsme se koupali všichni na mě koukali Je to tím, že možná v jednodílných plavkách už jsem už jsem prostě nemožná Proč jsem se nenarodila, nenarodila dřív ? .1. B[A]arborko, Barborko otevři okno d[D]neska je hezký d[A]en [E]na okno ti zaťukalo ráno tak hon[A]em podív[D]ej se [A]ven. .2. Všichni tvý ctitelé tam pod tím oknem teď právě mají sjezd. Každý z nich se připravuje dávno o velké lásce řeč pronést. .R. [D]Nevědí, že srdce [A]máš už zadané [D]a že právě pro[(H)]to každému odpovíš ne. .3. Barborko řekni všem, že se tvůj úsměv jen na mě usmívá. Ve dne, v noci, večer, ba i ráno Jsi pro mě [A]ty a jenom [D]ty, [E]Barborko ty jedi[A]ná. .R. .4. = 1. .R. .5. Barborko, Barborko otevří okno dneska je hezký den. /:Na okno Ti zaťukalo ráno tak honem podívej se ven.:/ 3x [D#mi][H][F#][F#5] [D#mi]Z okna je [H]pohled barev[F#]ný, [F#]lidi se na mě smějou, [D#mi]uááá. V televizi pořad pro ženy, na ty se zase směju já. Kdopak dnes světu rozumí, kdo tenhle zmatek ovládá, tak to mě vůbec netrápí, to pro mě není záhada. .Ref.: [D#mi]Náladu [H]mít - [C#]věřit a [F#]neupadat, do dnů všedních - a někoho milovat, vždyť nestojí - nám za to pochybovat, že všechno zlý - nebudem potřebovat. Nejsem si úplně jist pojmenováním akordů, proto pro kontrolu uvádím, jak akordy hraji. .1. Sedím d[G]oma za stolem, myšlenky táhnou kolem, tak jako č[C]erný ptáci vznášej' se n[G]ad topolem, do písní od Příbuzných padají kapky deště a moje s[C]rdce zase svírají v[G]elký kleště. .R1: Tentokrát př[D]ekonám to a vezmu d[C]eštník barevnej, vypadnu r[D]ychle do míst, kde fouká vítr studenej, tam slunce hř[C]eje příjemně a je tam č[G]erstvý ovzduší, tam svědom[C]í mě netrápí a srdce t[D]olik nebuší. .2. Po cestě potkám možná někoho, kdo je mi milý, a pod deštníkem barevným zakecáme se na chvíli, možná i slunce zvědavý na prostý lidský štěstí svou hlavu zlatou vystrčí, vysuší oči dešti. .R2: A bude zase dobře, když duha nad zem vystoupí, možná, že nešťastnej kluk od lásky svý pusu koupí, tak, lidi, přejme jim to, snad láska přijde taky k nám, já zatím deštník barevnej u sebe dobře uschovám. .3. =R1 R3=2. .4. =R2 .R: T[G]ak se kolem d[Hmi]ívej [C]a pojď kousek bl[G]íž, ž[C]e se tady d[G]ějou v[Emi]ěci, t[A]o se podiv[D]íš, n[G]o tak už se k[Hmi]oukej, b[C]arev je čím dál v[G]íc, m[C]odrá louka, žl[G]utá v[Emi]oda, sl[A]unce z[D]elen[G]ý.[D(D,D,-)] .1. T[G]o si jednou m[Hmi]alej kluk s[C]ám s barvama hr[G]ál, p[C]ustil uzdu f[G]antaz[Emi]ii, p[A]o zdi malov[D]al, p[G]okoj měl hned n[Hmi]ebe a [C]u okna stál str[G]om, n[C]a něm ptáci f[G]ial[Emi]oví, j[A]ak je v[D]iděl [G]on[D]. .R: .2. Svět barvama hýřil, jiný brejle měl a na tý svý modrý louce spousty kytek chtěl, nechyběl mu motýl, co módní proužky má, žlutej potok podél stěny jak šála hřejivá. .R: .3. Kluk se jenom díval, velkou radost měl a, když přišla máma domů, pochlubit se chtěl, neřek' ani slůvko a za ruku ji vzal, ten svůj poklad pohádkovej hned jí ukázal. .R: [Emi][D][C][Ami][Emi][A][Emi][A] 1. [Emi]Než podzim přes štíty [D]hor přinese [Ami]sníh a barevný [Emi]stí[A]ny[Emi][A] [Emi]než přijde říjnovej sple[D]en pomalej [Ami]déšť a začátek [E]zimy[Esus] [E] [G]Projdi se naposled st[C]rání kde voněl [G]čas [Gsus][G] dej zbohem letnímu [C]vlání než přijde [E]zas [D][C][Ami][Emi][A][Emi][A] 2. Ještě než přijde ten den kdy slunce spí v krvavý lázni musíš jet naposled ven abys byl blíž podzimní bázni Promluv si na chvíli s ptáky co letí pryč aby Ti přinesli s jarem od léta klíč .1. D[C]ej na hrob m[Ami]ůj b[Dmi]arevný š[G]ál, odpusť mi hř[Ami]ích, j[Dmi]á se hr[F]ozně b[G]ál, dál chci se pr[C]át, [Dmi]i když prohráv[E7]ám, v[Dmi]e chvíli t[G]é, kd[F]yž zhasín[C]ám[G]. .*: A do dlan[C]í d[Dmi]ej mi slunce ž[E]ár, d[Dmi]ej listop[G]ad, v něm l[F]istů p[C]ár. .2. Jak bílý sníh tu vyhlížím, já měl rád smích, taky dívčí klín, do vysokých trav chodíval jsem s ní navečer, když snad každý motýl spí. .3. Dej na hrob můj barevný šál, odpusť mi hřích, já se hrozně bál, odcházím rád, nemám dost už sil, jak psanec dál bych tu věčně žil. .*: A do dlaní dej slunce žár, a na hrob můj barevný šál. Capo:2.pražec Předehra: [Ami] [Ami/C] [F] [E] [Ami] [Ami/C] [F] [E] .1. Jestli [Ami]vám to už pánové [Ami/C]neladí, klidně [F]hrajte dál,mně to [F]nevadí. [Ami]Jsem tady beztak už [Ami/C]poslední, [F]komu tu můžete [E]hrát. Jestli [C]venku už svou hlavu [G]slunce zvedá, [Fmaj7]tady je tma a [E]barmanka bledá [C]ještě mi nalévá [G]do karafy, A [Fmaj7]tak se mi nechce [E]spát. Ikdyž [C]noc už mi vysála[G]prkenici, [Fmaj7]v kapse mi zbylo pár [E]drobných mincí [C]a přede mnou víno [G]ve sklenici [Fmaj7]ještě se leskne, [E]hrajte klidně [Ami]dál. [Ami/C] [F] [E] [Ami] [Ami/C] [F] [E] .2. Pokud vám milí pánové připadá, že ta bardáma pomalu uvadá a že nejiskří jako za mlada a nálada upadá. Řeknu vám,hoši,stačí zavřít oči, vplížít se pod vrásky nad obočím a život zas jak na kolotoči točí se jako dřív. Zase vidím ty černý prameny vlasů, výstřih málem až do půl pasu a jako za starých dobrých časů hosty, jak u báru o spásu žado[Ami]ní[Ami/C] [F] [E] .Ref: Zase [C]vidím ty básníky [G]prokletý, Jak [Fmaj]v koutě tu píšou svý [E]sonety a [C]do vlasů prší jim [G]konfety jako [Fmaj7]déšť. [E]Sám [C]sebe,jak v zářivým [G]žaketu, [Fmaj7]líbám ji na tvář a [E]z parketu Slyším [C]ozvěnu starýho [G]kupletu se [Fmaj]nést [E]jako [Ami]...dým Mezihra (sólo kytara):... [Ami/C] [F] [E] [Ami] [Ami/C] [F] [E] .3. Už tu neprší barevný konfety, jen čas nám utáhl korzety. I dnes,až den spustí rolety, na tom nejspíš nebudem líp. Vlasně vím,že tu spatříme stejný tváře, stránky co vypadli z kalendáře, ty co už patří do inventáře,právě tak jako my dva. Jenže nám dvěma stačí zavřít oči, vplížit se pod vrásky nad obočím a všechno zas jak na kolotoči, točí se kolem nás jako dřív. .Ref: Zase vidím ty básníky prokletý, jak v koutě tu píšou svý sonety a do vlasů prší jim konfety jako déšť. Sám sebe,jak zářivým žaketu, líbám ji na tvář a z parketu slyším ozvěnu starýho kupletu se nést jako[Ami]dým. [Ami/C] [F] [E] [Ami] [Ami/C] [F] [E] [Ami] [Ami/C] [F] [E] [Ami] [Ami/C] [F] [E] [Ami] fine [DmCDmC] [Dm]Schoulené holky [C]spí nahé [Dm]u hrobu Tycha[C]de Brahe [B]z kamene oživlá [C]světice [Dm]pozvedá monstranci [C]měsíce .Ref: [F]Taková [C]zář je jen [Dm]jedna[B] [F]odtud až [C]do nedoh[Dm]ledna[B] [F]no a z něj [C]daleko [Dm]široko[B] [F]proudem se [C]rozlévá [Dm]baroko[B] Andělé odhalte tváře pro slepé harmonikáře Které jsem čekal a nepropas Důverně známý je každý z vás .Ref: Jste-li tak důverný známy Pojďte a zpívejte s námi My dole vy zase vysoko O tom jak mocné je baroko Sedlejme koně a vzhůru Zaplašme zlou denní můru Která nám sežrala století Zpěnění hřebci se rozletí ®: V túto noc lámaní kostí Chytrácke malověrnosti Sražme tu bestii hluboko Tak jak to umí jen baroko [B]Dnes je dnes – ale co [C]zítra [B]Zbyde tu zázračná [C]mitra ? [B]Komu dá svou hlavu [C]do klína [B]ryzáček svatého [C]Martina Rem: Zem která nemá své nebe Ztratila všechno i sebe Zarůstla pastvou jen pro oko Proč si tak vzdálené - v perutích oděné – baroko ? .Ref: Zem která nemá své nebe Ztratila všechno i sebe Zarůstá pastvou jen pro oko Proč si tak vzdálené baroko .Ref: nanaana … [Gmaj7]Pokročil ča[F#mi]s, máš pos[Hmi]lední drink [Emi]pomalu [A]dopít[D], barman [D7]už zhas' [Gmaj7]Vrátnej zí[F#mi]vá, pár mi[Hmi]nut zbývá [Emi]na pozdrav[A] odpov[D]í: Přijďt[D7]e zas! [Gmaj7]Stolky se práz[F#mi]dněj, je[Hmi] vás tu pár [Emi]Evžen už[A] ság[D]o sbalen[D7]ý má [Gmaj7]Jó dámy, ten[F#mi] pán, co dvo[Hmi]řil se vám [Emi]všechny t[A]y fóry ř[A#]ek' mockr[D]át i nám. Vidě[C]li jste[Ami] někdy růžo[F]vou řeku[C] [C]viděli [Ami]jste někdy [F]žlutej [C]křišťál [C]a já to [Ami]viděl - [F]je mi do [C]breku [C]jo já [Ami]bych [C]plakal Viděli jste někdy zelenou oblohu Viděli jste někdy zelenej blesk a já to viděl - je mi do breku přepadnul mě stesk [Dmi]Jsem totiž barvoslepý [F]muž..papa[C]pa... [Dmi]jediné co poznám je [F]tuš..papá[C]pa... Viděli jste někdy modravé stromy Viděli jste někdy modrou trávu a já to viděl - je mi do breku a jsem v právu Viděli jste někdy červený kopec Viděli jste někdy červený les a já to viděl - je mi do breku někam bych zalez Jsem totiž... [Emi]Nocí letí jako běs,koly leští kolej, budí les, potichu [Ami]v zatáčkách se plíží a pak [Emi]houkne, [Emi]v chatách budí dětskej pláč, před hospodou mnohej spáč, [Ami]lekne se a o flašku se [Emi] bouchne. (r) Bejval [Ami]na plošinách bejval zvyk spustit v rytmu vlaku zpěv a křik, chytat listí rukou jak se stromy [Emi]míhaj, jeden [Ami]cigáro si mohl dát, nebo holce něco povídat, nebo vidět jak se kolej s družkou [Emi]sbíhaj. Nocí letí jako blesk, vždycky když mě vzbudí, chytnu stesk, pak mám chuť obrátit na návěstích barvy, na Medníku místo znám, kde ještě kámen hnědej schovávám, to od páry, ty dnešní jsou jak larvy. (r) .1. Kr[E]ajinou stromů, luk a str[A]ání [H]a cest, co n[A]emaj' žádnej c[E]íl, kd[C#mi]e nikdo neví, co mu br[G#mi]ání, aby ten kr[A]aj n[F#mi]avždy opust[H]il, kr[D]ajinu stromů, luk a str[E]ání. .2. Proč dnešním jitrem slunce svítí o něco míň, než předminulé ráno, ze strání ztratilo se kvítí, zas přišel podzim, a tím to bude dáno, pavouk si ustlal ve svých sítích. .R: N[A]edávno prošel malíř kr[H]ajinou, prošel krajinou, c[G#mi]elou ji po svém vymal[C#mi]oval, vymaloval, sn[A]ad každou barvu měnil z[H]a jinou, pak zbalil št[E]ětce, odešel zas d[A]ál, v t[Ami]ěch jeho barvách byl c[E]ítit stesk, maloval z l[A]ásky, [Ami]a ne pro potl[E]esk. .3. Nad polem krouží hejna vran, jen vítr prohání se krajem, rozfouká listí do všech stran, nehřeje slunce, už nemá asi zájem, zavřelo zámky nebeských bran. .R: .4. =1. + kr[D]ajinu stromů, luk a str[E]ání[D] .[E].. Co jsem si to vzala za chlapa, proč jsem mámu neposlouchala, to není chlap, to je otrapa, kde jsem ty svý oči nechala? Každý ve vsi má svůj domeček, a my chatrč nula plus jedna, v předsíni sekyry a meče, a ve sklepě špalek a bedna. Normální chlap přijde ze šichty, rozvalí se klíďo na gauči, a ten můj furt myslí na ksichty, který dneska na šichtě pomučil. A já peru jeho hacafrak, víte, jak jde blbě dolů krev, divím se, že netrefil mě šlak a že z toho neřvu jako lev. A večer, když lehnem na lože, furt má v hlavě ty svý móresy, odpusť mi, že hřeším, můj bože, z toho by se jeden oběsil. Kdyby aspoň plat stál co za to, ale za tu dřinu, to je frk, tisíc hrubýho má mý zlato, plus prémie za kór hrubej krk. Za to dneska koupíš leda chlup, mouku, sůl a rýže dvě hrsti, a v konzumu, když jdu na nákup, ještě na mě hledí skrz prsty. Furt slyším ty jejich poznámky: zradili nevolnickou třídu, ve Strassbourgu mají tři zámky, a tady předstírají bídu. A to je, prosím, sedmnáctý věk, humanismus letí Evropou, tady doma aby se člověk pomalu bál, že ho ukopou. Kdyby aspoň prachů dones' dost, když už čest mi takhle pokapal, jakápak je to spravedlnost, co jsem si to vzala za chlapa? Co jsem si to vzala za chlapa, proč jsem mámu neposlouchala, to není chlap, to je otrapa, kde jsem ty svý oči nechala? .1. Pr[D]ogramuju v Basicu, jak už to mám ve zvyku, že pr[A7]ej se dnes už nežád[D]á, j[A7]éžišikriste!, n[D]ejsem žádnej prosektor, říkejte mi "funkční vzor", mně W[A7]irth ať vleze na zád[D]a. .R: B[F#7]ez nadsázky, Basic má vše, jak n[Hmi]áleží, n[E7]ezná hranic, celému světu n[A7]áleží, protože vš[D]echno je v něm globální, vždyť je to tak normální, a j[A7]ak se dobře prodáv[D]á![A7][(D)] .2. Často sice slýchávám, kam že si ho strčit mám, přesto se mně vyplácí, jéžišikriste!, já mám Adu taky rád, co si budem vykládat, ne však, když jde vo práci. .R: Bez nadsázky, Ada má vše, jak náleží, nezná hranic, co na pár mega záleží, a proto programujem v Basicu, v roztomilém jazyku, nejsme žádní somráci! [Emi]Začátek léta-[Hmi]začiatok leta [D]v Prostředním Vydří-[A]v Prostrednom Vydrí po pokladu díra-po pokladu diera zívá v kuchyni-ziava v kuchyni. Starý Magor vylézá-starý Magor vylieza ve vlasech má peří-vo vlasoch má perie za ním rum a síra-za ním rum a siera a Dáša Vokatá-a Dáša Okatá .Ref.: (Kdo by to bol povedal)[C]To nikdo [H]netušil, (Kdo by to bol povedal)[C]To nikdo [D]netušil (2x) Blíží se bouře-blíží sa búrka zatím drobně prší-zatial slabo prší mladý Magor staví-mladý Magor stavia na scéně aparát-na scéně aparát. Stodola je plná-koliba je plná aparáty srší-aparáty fičia nebe už je tmavý-obloha je tmavá a střecha děravá-a dachne samá diera .Ref.: [G][G][G][Hmi] [G]Chodím po Tatrách a dole roste hrách a [Hmi]spacák jen mám, toulám se [D]sám [G]V noci když je mráz luna bourá hráz těch [Hmi]astrálních vět, jsem doktor všech věd Vče[G]ra jsem ještě pil, teď slyším zvuky pil a v [Hmi]dáli zvon bije, už nejsem zombie (r): [Ami]Vím, já to [D]vím, jsem [G]básník, já jsem básník [Ami]Vím, já to [D]vím, jsem [G]básník, já jsem básník [G][G][G][Hmi] Quo Vadis v ruksaku a blízkost hvězdokup mě ladí do mol, dnes nejsem namol až sejdu do dolin tak tvář si oholim a pak zeptám se tě, vaši chtěj mít zetě poruším celibát, nemusím se cely bát to je víc než jistý, před Bohem jsem čistý (r): Vím, já to vím, jsem básník, já jsem básník (r): (r): .1. B[Ami]ásník, t[E]en má pr[Ami]ávo v[E]eta, m[Ami]ůže s klidem v m[E]inut[Ami]ě n[Dmi]a míst[A7]ě, kde st[Dmi]ála t[A7]eta, n[Dmi]echat plavat l[A7]abut[Dmi]ě, [G]a tu tetu j[C]ednou větou n[G]a Venuši z[E]anese a V[Ami]enuš[E]ané s m[Ami]ojí t[E]etou b[Ami]udou samá r[E]eces[Ami]e, hej, a V[Ami]enuš[E]ané s m[Ami]ojí t[E]etou b[Ami]udou samá d[E]epres[Ami]e. .2. Neboť tetička jim řekne fóry, co by jinde neřekla, upeče jim buchet hory, což by jinde nepekla, a v každé buchtě bude skryta jedna malá naděje a ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje, ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje. .3. A kdo žere jako zvíře, jak ti hoši z Venuše, nevejde se do talíře a po zemi pokluše, na Venuši vzniknou zmatky - všichni plní naděje, proto vrátím tetu zpátky, ať je radši tam, kde je, proto vrátím tetu zpátky, ať nám taky prospěje. .4. Básník, ten má právo veta, co se týče vesmíru, ale v tomhle konci světa může psát jen na míru, proto teta bude jenom tetou a Venuše Venuší a blbost bude nad planetou vnášet smutek do duší, a blbost bude nad planetou vnášet radost do duší, j[A]uch! [GDCD] [G]Mladičká [D]básnířka [C]s korálky [D]nad kotníky[GDCD] [G]Bouchala [D]na dvířka [C]paláce [D]poetiky[Emi] S někým se [C]vyspa[G]la, někomu [C]neda[G]la Láska jako [D]hobby [G]Tak o tom [D]napsala [C]sonet na [D]čtyři doby 2x [G],[D],[C],[D] Svoje srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti Ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty Plná tragiky, plná mystiky Plná splínu Tak jí to otiskli v jednom magazínu Bývala viděna v malém baru u Rozhlasu od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu Trochu se napila, trochu se opila Na účet redaktora Za týden na to byla hvězdou mikrofóra Pod paží nosila rozepsané rukopisy Ráno se budila vedle záchodové mísy. Múzou políbena, životem potřísněná Plná zázraků A pak ji vyhodili z gymplu i z baráku Šly řeči okolím, že měla něco se esenbáky Ať bylo cokoliv, přestala věřit na zázraky Cítila u srdce, jak po ní přešla Železná bota Tak o tom napsala sonet ze života Pak jednou v pondělí, přišla na koncert na koleje A hlasem pokorným prosila o text Darmoděje Péro vzala, pak se dala Tichounce do pláče /:A její slzy kapaly na její mrkváče:/ .R: V[Emi]íno m[G]áš a m[D]arkyt[Emi]ánku, dlouhá n[G]oc s[D]e pr[Emi]ohýř[Hmi]í,[Emi] víno m[G]áš a chv[D]ilku sp[Emi]ánku, díky, d[G]ík[D]y, v[Emi]erbí[Hmi]ři.[Emi] .1. Dř[Emi]íve, než se rozední, kapitán k [G]osedlání r[Ami]ozkaz d[Emi]ává,[Hmi] [Emi]ostruhami do slabin k[D]oně p[Emi]ohán[Hmi]í,[Emi] tam na straně polední čekají ž[G]eny, zlaťák[Ami]y a sl[Emi]áva,[Hmi] d[Emi]o výstřelů z karabin zv[D]on už v[Emi]yzvá[Hmi]ní.[Emi] .*: V[Emi]íno na kur[G]áž a p[D]omilovat markyt[Emi]ánku, zítra do Burg[G]und batal[D]ion z[Emi]amíř[Hmi]í,[Emi] víno na kur[G]áž a k r[D]ánu dvě hodiny sp[Emi]ánku, díky, díky v[G]ám, královšt[D]í v[Emi]erbí[Hmi]ři.[Emi] .2. Rozprášen je batalion, poslední vojáci se k zemi hroutí, na polštáři z kopretin budou věčně spát, neplač, sladká Marion, verbíři nové chlapce přivedou ti, za královský hermelín padne každý rád. .*: .R: .1. Z[E]apnu vzpomínkovou frézu r[G#mi]omantiky battledressů [A]a najednou je mi šestnáct l[E]et, když jsem byl do čundrů janek, dř[G#mi]ív, než zpíval Wabi Daněk, kd[A]yž jsem poznal celtovanej sv[E]ět. .2. Strašně jsem chtěl, než zestárnu, battledress mít i usárnu, a pak jsem stál na nádraží i já, zabalený saky-paky, na sobě tu bundu khaki s domovenkou "Czechoslovakia". .R: Silver [E]A, Silver [G#mi]B, pak posl[E7]ední pozdrav z palub[A]y, šlapou bačkůrky str[E]achu [H7]i holínky záhub[E]y, právě slét' bílý kv[G#mi]ět, noc je pr[E7]otržená obálk[A]a, už se k lesům sn[E]áší V[H7]alčík, Švarc a Opálk[E]a. .3. Horečně se potí záda a ruka už stengun skládá, mercedes se blíží od Břežan, pak ožehne výbuch zdola pyšný profil protektora, s kletbou Gabčík odhazuje zbraň. .R: Silver A, Silver B, pak poslední pozdrav z paluby, šlapou bačkůrky strachu i holínky záhuby, právě slét' bílý květ, noc je protržená obálka, už se k lesům snáší Gabčík, Kubiš, Opálka. .4. Půl čtvrté a potom celá, motory zní u kostela, v kterém sedm stínů tají dech, už se vojsko staví do řad, Jidášové žijí pořád, a už salvy duní na schodech. .R: Silver A, Silver B, holky krásněj', válka-neválka, vzpomínám na ta jména - Bublík, Hrubý, Opálka, Silver A, Silver B, smrťák roztočil už osudí, it's a long way to Tipperary, kov na spánku zastudí. .Rec: Antropoid ... Out Distance ... Tin ... Bioscop ... Percentage ... Zinc ... Antimony ... .R: Silver A, Silver B, ozvěny stengunů doráží, Resslovkou kráčím dolů ke smíchovskýmu nádraží ... es war einmal ein bauernsohn hauer wie sein vater schon ein mädchen aus der stadt führte er zum traualtar man feierte die ganze nacht das ganze dorf hat mitgemacht und immer wieder schwärmte man wie schön die hochzeit war und wieder schoß amor den pfeil in die herzen und wieder lachte amor weil eine neue liebe begann ein ganzes jahr war er ihr treu dann suchte er die liebe neu und jeden abend zog vom hof der Bauernsohn die leute lachten sagten klar er ist so wie der alte war das ist auf diesem hof schon alte tradition auch sie zog eines abends los und jeder sagt was macht die bloß das hat er nicht verdient der arme Bauernsohn sie hat das ganze dorf schockiert und sich nicht einmal geniert die neue liebe von der bauersfrau die wartet schon und wieder schießt amor den pfeil in die herzen und wieder lacht amor weil eine neue liebe beginnt .1. Z[Emi]asala som b[Ami]azaličku, z[Emi]asal[H7]a,[Emi] keď sa naša v[C]ěrná láska z[D]ačal[G]a,[H7] [Emi]a ještě mi b[C]azalička n[D]evzešl[G]a,[H7] [Emi]už sa naša v[Ami]ěrná láska r[Emi]ozeš[H7]la.[Emi] .2. Škoda, šohaj, škoda mojej slobody, ktorá padá do Dunajka do vody, /: čo sa stalo tejto noci nového, zabili mne, ech, môj bože, milého. :/ [E]Plavecký bazén v odpoledních [F#]hodinách ležet a [Dmaj7]nevnímat jak čas odplou [E]vá ve vlnách Vzdálených dívek smích lehce tě pošimrá poslouchej očima jak voněl teplý letní den [G#]Po létu podzim po zimě jaro a [C#]všechno se zazelená [Emi]víno zpěv a žena [C]jen pro tebe stvoře [D]ná 1 [G]250 mých metrů [A]čtverečních stačí mi [Fmaj7]ke štěstí víc žádat byl by [G]hřích Plavecký bazén tak třeba v Praze podolí tomu co bude se odevzdáš a to co bylo nebolí Plavecký bazén v odpoledních hodinách ležet a nevnímat jak čas houpe tě ve vlnách Zajíkl[C]á, bázliv[C9]á, věčně s[F]e jen usmív[Fmi]á, omlouv[Cmaj7]á se židli[A7], má-li usedn[Dmi]out,[A7][Dmi] každým sl[F]ůvkem ji p[Fmi]oplašíš a v[C]e všem tuší m[A7]yš, sv[Dmi]ět má z[G]a temný k[C]out[A7].[Dmi][G+] Podzim[C]ek za měst[C9]em leká j[F]i svým šelest[Fmi]em, v kavárn[Cmaj7]ě se bojí m[A7]alý čaj si d[Dmi]át,[A7][Dmi] n[F]ikdo mi za ni neruč[Fmi]í, u[Cmaj7]mře mi v náruč[A7]í, až jí ř[Dmi]eknu: m[G+]ám tě r[C]ád ... .1. [C]Jen si na ně dávná lásko vzpomí[Dmi]nej, [G7]byli první, byli krásní, byli [C]nej. Sehnali jsme s nimi pásku slepe[Dmi]nou [G7]mělas při ní sladkou tíhu v kole[C]nou. .Rf: Ringo, [Emi]George, Paul, [F]John, já si [Fmaj7]říkal co to [G7]s tebou [C]je. Ringo, [Emi]George, Paul, [F]John, pak mě [A]chytlo taky [F]to "ou [G]jé...". .2. Seděli jsme spolu dlouho při svíčkách a při jejich prvních vzácných elpíčkách Perný den jsi s nimi shlídla po páté jako všechny dívky z třídy desáté. .Rf:... .3. Jen si zase tleskej, zpívej, dováděj i když naše láska dávno nemá děj. Čas nad námi mávnul hůlkou rozmarnou, jen ty jejich písně vůbec nestárnou .Rf: Ringo, George, Paul, John tak co, ješte pri nich omdlíváš ? Ringo, George, Paul, John, oni jako my jsou každý zvlášť. .1. [Dmi]Já ač mám žízeň [Ami]ukrutnou, mě [G]včera [A]sen se [Dmi]zdál. [Dmi]Že mám bečku [Ami]bezednou a [G]pod ní [A]ležím [B]sám. Rf:Řekl:[F]Bečko má já [C]můžu, svoj[Gmi]e pívo čepuj [Dmi]dál, kvůli [F]tobě třeba [B]umřu, svoj[F]e játr[C]a já ti[A] dám. .2. Já ve snu viděl lahváče jak stojí přede mnou, a ve snu seděl U Kače a chlastal dávku svou. .1. T[Dmi]eče voda, t[F]eč[Dmi]e d[C]olů korytem odnikud nik[Dmi]am, a my stojíme n[F]a břehu[Dmi] a d[Ami]áváme té v[Gmi]odě n[C]ejrůznější jm[Dmi]éna na r[Ami]ůzných m[Gmi]ístech t[C]oho koloběh[Bb]u.[Dmi] .2. T[Dmi]eče Bečva, t[F]eč[Dmi]e d[C]olů korytem, a jde to s ní z k[Dmi]opce, [C]o tom není sp[Dmi]oru, a když přijde léto, t[F]ak do ní valmezšt[Dmi]í h[Ami]ázejí d[Gmi]uše a t[C]ěla od traktor[Dmi]ů. .R: R[Dmi]ád si v t[C]é vodě sm[G]ývám svou šp[Dmi]ínu [F]a dívám se, j[C]ak za mnou m[Dmi]izí vš[C]echny st[Dmi]opy, jednou jsem se [C]omylem té f[F]uj vody n[A]apil, [Dmi]od těch dob ji n[C]osím stále v s[Dmi]obě. .R: .3. =1. .4. T[Dmi]eče Bečva t[F]eč[Dmi]e dolů a n[F]ahor[Dmi]u a n[C]ení žádný zp[Gmi]ůsob, j[C]ak to nějak zm[Dmi]ěnit a tak svůj kousek Bečvy si n[F]ajdu v každé v[Dmi]odě [Ami]a svůj kousek šp[Gmi]íny si n[C]ajdu v každé šp[Bb]íně. .R: .R: .1. B[G]ěží krajem dl[Hmi]ouhá cesta, d[C]o svatého m[D]ěsta tě zavede, p[G]odél cesty kř[Hmi]íže s těly, s t[C]ěly těch, co n[D]euspěli, v[C]ae[Emi] vict[D]is, [G]am[D]en,[C] a[D]me[G]n. .2. Tisíce se zvedly v právu, neměly nic a slávu si dobyly, ponížený zvedá hlavu, veden vírou vlastní síly, vae victis, amen, amen. .3. Plamen vzpoury letí státem, otroci pouť volnou si zvolili, otrokář však platí zlatem, římská vojska valem sílí, vae victis, amen, amen. .4. M[G]arné bylo [Hmi]odhodlání, j[C]iskra žití[Emi] skl[D]ání se před silou, [G]umírali z[Hmi]a svítání, p[C]od nohama c[D]estu bílou, v[C]ae[Emi] vict[D]is, [G]am[D]en,[C] a[D]me[G]n. .5. =1. .1. Dn[Ami]eska už mně f[C]óry ňák n[Ami]ejdou přes pysk[E]y, st[Ami]ojím s dlouhou kr[C]avatou na b[Ami]edně v[E]od whisk[Ami]y, stojím s dlouhým v[C]obojkem j[Ami]ak stájovej p[E]inč, tu kr[Ami]avatu, co n[C]osím, mi n[Ami]avlík' s[E]oudce L[A]ynč. .R: Tak k[A]opni do tý b[D]edny, ať p[E]anstvo neček[A]á, jsou dlouhý schody d[D]o nebe a štr[E]eka dalek[A]á do nebeskýho b[D]aru, já s[E]ucho v krku m[A]ám, tak kopni do tý b[D]edny, ať n[E]a cestu se dá[A]m.[Ami] .2. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý, postavil bych malej dům na louce ukrytý, postavil bych malej dům a z vokna koukal ven a chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben. .R: .3. Kdyby jsi se, hochu, jen porád nechtěl rvát, nemusel jsi dneska na týhle bedně stát, moh' jsi někde v suchu tu svoji whisku pít, nemusel jsi dneska na krku laso mít. .R: .4. Když jsem štípnul koně a ujel jen pár mil, nechtěl běžet, dokavád se whisky nenapil, zatracená smůla zlá, zatracenej pech, když kůň cucá whisku jak u potoka mech. .R: .5. Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává, do krku mi zvostane jen dírka mrňavá, jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok, má to smutnej konec, a whisky ani lok. .R: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, tak kopni do tý bedny! Mít chleba z růží kámen z kytek mít a perníkový kytary mít hlas do cihlovejch mraků nechat znít kus větru snad a zkamenělej čas A na rukou mít místo nehtů tón co hladí teple něžnejch křivek pár a v hlavě slyšet nočních vlaků zvon bejt starej chlap co nikdy nezestár Mít v srdci spoustu místa pro pár chvil co příjdou lehce z mlhavýho dne a jejichž krásu nikdo nevypil a nemít strach že příjde poledne Že polednice zlá jak černej mor ti z bílýho dne neudělá noc a vědět svý a z kopretin mít vor a nestarat se kdo má právě moc Tak do přízemních dnů hrát svoje blues a nečekat až zazní správnej hlas mít odvahu si urvat světa kus a světlo mít co dávno zhasnul čas Mít chleba z růží kousek štěstí snad a ruce ztvrdlý láskou na kámen mít z kamarádství postavenej hrad tak do smrti v něm zpívat zůstanem .1. Js[Hmi]em bejvalej l[D]odník, já d[A]ávno opustil čl[Hmi]un, hlídám starej m[D]aják, co v d[A]álce vyčnívá z v[Hmi]ln, ten maják můj bude p[D]omník, tam sl[A]ožím sedřenej hřb[Hmi]et, dej teď podruhý n[D]alejt, už se ch[A]ystám vypráv[Hmi]ět. .R: V[G]ím, jseš ještě mladej a ž[D]ivot máš před sebou, v[G]ím, že není lehký bejt s[F#]ám, s t[G]ím smířit se musíš, jak k[D]aždej, kdo před teb[Hmi]ou hl[G]ídal to světlo, co ukáže všem cestu d[F#]ál. .2. Jsou zoufale smutný a dlouhý noci, když víš, bdít že zkrátka je nutný, za mlžný noci tím spíš, tam sám taky poznáš, jak bídnej život bys ved', neváhej svý kotvy zvednout, vždyť lepší je poznávat svět. .R: + hl[G]ídal to světlo, co ukáže všem cestu d[F#]ál ... [G]Bejvá[D]valo, [G]bejvá[D]valo, [G]bejvá[D]valo [G]dobře, bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře. Za [Ami]našich [Emi]mlade[D]jch let [G]bej[Ami]val svět [Emi]jako [D]květ, bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.###Laburdův Zpěvník .1. J[D]á včera hučel do Běly o harmonii d[A7]uší a p[D]oslouchal jsem zardělý, kterak jí srdce b[A7]uší[D], ach, B[G]ělo, Bělo, B[D]ělo má, sd[E7]ělila jsi mi s[A7]uše, že čl[D]ověk taky tělo má, ve kterém sídlí d[A7]uše[D]. .2. Ačkoli nejsem zbabělý, já váhal dlouho drahně: chtít příliš mnoho od Běly a skončit v mravním bahně, jak včera raší podběly na pasekách i jinde, /: /: já dostal dopis od Běly, :/ Běla mi dala kvinde. :/ .1. B[Emi]ělásek na sklonku l[D]éta s[Emi]e do mých vlasů sn[D]es', p[Emi]o všech krajích, co l[D]étal[C],[H7] stejně nic nepřin[Emi]es'. .2. Bělásek tykadly tyká: "Ahoj, jsem tady sám," máma mi s úsměvem říká: "Tak, holka, vítej k nám." .R: N[G]a louce maliny zr[D]ají p[C]od křídly bělásk[D]ů, h[G]olčičí sny zatím t[D]ají, ž[C]e tu jde o lásk[D]u, [C]o slunce, o zlatou m[D]inci, kd[G]e tě mám, kde tě m[H7]ám - zakletý pr[Emi]inci? .3. Bělásek, co létem voněl, z mých vlasů odletěl zas, v z[Emi]rcadle našla jsem p[D]o něm sv[C]ůj první b[H7]ílý vl[Emi]as ... [Ami]Chvíli stát s tou holkou [H]prolhanou, [E]bláznivou [G]tam v letním [C]kině kde se promítá [E]ránům Tříska v prstě, v botě díry, smích, zůstanou volňáskem dávno už straceným v dálkách [A]Čet' jsem v oknech (čet' jsem v oknech) [C], okolních domů [F]povědomý hlas za mnou vykřik' [G]sbohem Mihla se kolem (aha) sklenici mou zdvihla Koš lákavých nabídek a slibů vzala s sebou [D]Přešel rub a líc na stovky způsobů jak proměnit se v nic a někam vlézt nedochvilnost času a [F]nepřesnosti pavouků [G]svázala jistota nití z komorního [D]Á Nezkreslený metr a nesouměrnost zeměkoule ruku v ruce šašky si z nás tropí Přátelství mi nabíd' i [F]pouliční pes rána se [G]zacelí, ale střed v ní zůs[D]tává[Ami], [G][Gmi][A] Okno na dvůr silně ospalý, zmámený vrkot a ty se v něm panenkou stáváš Zvlhlá tráva, denní trápení zůstanou běláskem dávno už ztraceným v dálkách [A]Keď sa ráno z hmly vykotúľa, [Bmaj7]ľudia vyroja sa ako z úľa [Esmaj7]a tráva vonia sviežou nála[D]dou. [A]Takým dňom sa ťažko odoláva [Bmaj7]spoza striech už slnko na mňa máva, [Esmaj7]čaká na [Bmaj7]výlet plný nápa[D]dov. .R: [F]O pár chvíľ k oblohe [G]vyletím [C]belasým [A]povetrím dnes [Ami]ráno. [F]Stovky míľ ozónom [G]výletným [C]preletím [A]letom tým jak [Bmaj7]vánok. Jak [Esmaj7]vá[D]nok. Mráčik na nebi ma nepomýli pravú krásu objavím v tej chvíli, keď spriatelím sa s vtákmi nad hlavou. Slabý odraz, mávnutie paží, zamská tiaž ma vôbec nezaťaží, hoci mienim lietať výškou trúfalou. .R: Ak sa snáď pod modrým pozadím unavím lietaním za krásou tak sa rád do mračien posadím, aspoň kým nestratím tých pár snov, tých pár .1. P[A]aměť mě tahá za ruk[A4sus]áv a vláčí do dětstv[D]í, na louku čtyřlíst[Hmi]ků, co trháš pro štěs[E7]tí, a [A]v koutě má duše dětins[A4sus]ká, se choulí do peř[D]í, v tom tiše zaklep[Hmi]ou a stojí u dve[E7]ří. .R: [Ami]Bella má a S[Dmi]ebastián, [G]v proudu třpytů č[C]ekají tam, [F]nikdo balkón [E7]neotvíral, nikdo [A4sus]nezvonil k n[A]ám.[Ami] Úsměv důlky [Dmi]do tváří hnal, [G]v očích úžas a k[C]do by se bál, [F]to nebyl sen, co k r[E7]ánu se zdál, co k [A4sus]ránu se z[A]dál. .2. Spěchám tou známou ulicí, je tichá, už se spí, tma oči zavírá, jak mračna růžoví, jdu domů a výtah přivolám a v horním poschodí, můj úžas procitá, když bleskem uhodí. .Ref.: Belle [D]Starr, Belle Star, kde [G]máš teď hlavní stan [A7]v oklahomských kopcích už nezazní tvá [D]zbraň snad výš cválá kůň tvůj, kde [G]Pán bůh má stáj či [A7]klopýtáš dolů, good [D]bye .1. [D]Jen osm chlapů ví jak [G]tichý máš krok a [A7]pod koženou sukní zná líbat tvůj [D]bok jen mužů těch pár smí [G]laskat ti vlas když [A7]měsíční nocí je svolá tvůj [D]hlas .2. Younger byl prvý, je táta tvé Pearl kdo z bankovních domů by neznal jeho kvér pak přehlíd ten stín, co hlídal tam vlez teď řetězem řinčí jak farmářskej pes .3. Ten druhý Blue Duck měl rudošskou krev v písečnejch dunách zněl nocí váš zpěv však víš, pro tvou lásku Duck bil se jak drak teď v lovištích věčných už loví Blue Duck .4. Pak přišel Jim Reed, byl třetí tvůj druh a manželské lásce pak žehnal i bůh než kulí pak Jim, jak bídnej je svět že za pár let skolen byl i váš syn Ed .5. Tvá láska Bob Younger, ten hořel jak vích když po loupežných štrekách ho rozjívil líh pak přišel ten den, kdy zákon ho čap ač zakován umírat uměl jak chlap .6. Tím dalším byl Quantrell když válkou zněl čas ved útok na Lawrence, ten jižanskej ďas pak s oddílem svým, co odmítal mír až do hořkých konců dál v lesích se bil .7. Lid šeptá že Frank James měl párkrát tvůj klín Než u Midland Railroad zahlíd smrti stín když ožeh mu zásah hruď, tvář i bok osudným stal se mu patnáctej rok .8. Teď vedou řeč mnozí, že desperádů král sám Jesse Jamesů se láskou tvou stal však na krátkej čas, než zákeřnej kolt mu namířil do zad ten bídák, vrah Ford .Ref.: Belle Starr, Belle Star, kde máš teď svou skrýš však co proved Jim Jounger, ty dávno snad víš na milost šel z báně, tak pořád se ptám proč prohnal kov hlavou si sám .R: [D]Kdysi byl mojí láskou kůň bílej jak [Emi]sníh bílá hříva mu [A]vlála do všech dětských snů [D]mých .1: [D]Táta neměl dost peněz celý roky se [Emi]dřel nadělal hodně [A]dluhů jenom aby ho [D]měl .2: Když pak s Běloušem prvně na dostihy šel na jeho rychlý nohy vsadil všechno, co měl .3: Bělouš běžel tak lehce, jako když vítr vál ostatní koně a jezdce za sebou zanechal .4: Při každém jeho skoku rostla naděje v nás ale najednou upad a zlomil si vaz .5: Táta neřekl slova jako socha tam stál a já poprvé viděl, jak se rozplakal .R: Kdysi byl mojí láskou... [F]Já byl vždycky dítko štěstí, autoritativní typ k štěstí pomohly mi pěsti, prostě nemělo to chyb Tak jsem udělal [B7]beng, potom [C7]bong, a bylo to [F]bang Tak jsem udělal [B7]beng, potom [C7]bong, a bylo to [F]bang Dámy předemnou se kroutí, a každá chce mě mít a já jim ve svým proutí, pak zpívám ten svůj hit Tak jim udělalám beng, potom bong, a bude to to bang Tak jim udělalám beng, potom bong, a bude to to bang mezihra - sloka sloka + Beng, bong, bang Beng, bong, bang Někdy jsem byl solí v očích, tak boudu začli šít já však sem jim to vočíh, věděl jak na to jít Tak jsem udělal beng, potom bong, a bylo to bang Tak jsem udělal beng, potom bong, a bylo to bang Já sem prostě dítko štěstí, autoritativní typ k štěstí pomohly mi pěsti, prostě nemělo to chyb Tak jsem udělal beng, potom bong, a bylo to bang Tak jsem udělal beng, potom bong, a bylo to bang dohra - sloka [E][E] Na [E]kolonádě v drahym domě, je to samej kaviár, holky [C]pod stolem [A]nad stolem, ka[E]ždej z boží vůle král[H] Tlustej pán jak malej přízrak, se celej štěstím zaliká, on je vybranej asi akrobat, svoji šavli poliká. REF:[E]BER co hrdlo ráčí [E]BER všeho je dost [E]BER a žádnej soucit [E]BER si tu náš host Paní nepodobná víle, tančí jezero labutí, lechce po špičkách, jako buldozer, pěkně mi to znechutí. Magdaléna její dcera, pudruje si pořád nos, a když to přežene je jak rotvajler,co myslí že sem jeho kost REF:... Na kolonádě v drahym domě, zpívaj chlapi fistulí, holky za halíř se ti věnujou, dobře ti ho , paní domu už tě vítá, do světa divnejch iluzí, tal se usmívej a nacpi se, naž je tvý ego omrzí! REF: .R: Riu, riu čiu píseň se tu zpívá, před beránkem v hrůze, zlý vlk že se skrývá. .1. [Dmi]Ve dne ukryt [F]bývá stá[C]da v noci [Dmi]loupí, marně Boha vzývá, kdo do cesty mu vstoupí. [Dmi]Vale, ať dá [F]spáse, vlk [Dmi]nez[C]ná [B]slito[A]vání, [Dmi]jen ovcím vyhý[F]bá se, když [C]beránek je [Dmi]chrání. .R: .2. Čím víc strach se šíří, tím víc vlk si troufá. Už i do vsí míří, kde v bázni lid si zoufá. Nikdo nemá zdání, že na ty zuby dračí, není třeba zbraní, být s beránkem že stačí. .R: .3. Jednou přijde chvíle, účet kdy se splácí Kde věřil jen síle, ten sílu náhle ztrácí. Vlci strachem vyjí, to jim teď zvoní hrana, že jim srazí šíji dnes od berana rána! .R: [C][F][Dmi][C][G] [C]Dopoled[F]ní svět[Dmi]lo se pro[C]chá[G]zí v uli[C]cích střepy noci mě mají ve své moci starý berousek táhne na provázku kočárek u trafiky hledám po kapsách desetníky A je mi to fuk - jestli někdy někde něco najdu nohy pod stolem svět běží kolem dopolední světlo se prochází v ulicích střepy noci mě mají ve své moci [C]Podlaha zmizela [F]padají stropy [Dmi]slova a činy [C]mizí do [G]nicoty[C] podlaha zmizela padají stropy slova a činy mizí do nicoty .1. B[G]eskyde, Beskyd[D]e, kdo po tobě id[G]e, /: č[C]ernooký bača [G]ovečky z[D]atáč[G]á. :/ .2. Aj, bačo, bačo náš, černú košulku máš, /: kdo ti ju vypere, když maměnky nemáš? :/ .3. Já nemám maměnku, ale mám galánku, /: ona ně vypere černú košulenku. :/ .4. Ona ju vypere, ona ju vyválí, /: až půjdu k muzice, každý ňa pochválí. :/ .5. Všeci sa starajú o moju chudobu, /: a já sa nestarám, chvála Pánu Bohu. :/ .6. Všeci sa ženíja, vojny sa bojíja, /: a já sa nežením, vojny sa nebojím. :/ [Cmi]Málokdy se zvedá[Ab] mlha v jižních [B]Beskydech, málokdy se zv[G]edá[Ab][G7][Cmi][G5+] [Cmi]častěji neště[Ab]stí chodí po li[B]dech, [G] neštěstí nezbe[Ab]da[G7][Cmi][G5+] Mlčky šlapou bosé nohy vlhkou břidlicí, bez tváří, bez očí na otázku neodpoví, pouze významně pozvednou obočí Málokdy se zvedá mlha v jižních Beskydech, málokdy obočí polní cestou se k nám blíží starý kozí dech, neštěstí útočí .1. [C]Než se dívko spolu rozejdeme, [D]nač si máme lhát, [G7]možná, že se víc už nesejdeme, [D]pozdě budeš [G7]lkát. [C]Pohlédni, tam za těmi horami [D]nechci býti sám, řekni [C]slovíčko jen, dřív, než [Cmi]krásný náš sen [D]zůstane vzpomín[G7]kám.[G7+] .R. [C]V dáli, tam kdesi za těmi lesy, [D]v dáli, u řeky kout najdeme si, [G7]až poplujem spolu peřejemi, [C]snad tvé [D]srdce [G7]lásku dopřeje mi. [C]V dáli, tam kdesi za těmi lesy, [D]v dáli, má krásná jediná Bessie, [C]než se vznítí [A7]jitro zlaté, chci ti [D]svou [G7]lásku [C]dát. .2. Přijdu dřív, než sluníčko zapadne, polibek si vzít, snad tě, dívko, konečně napadne, máš-li se mnou jít. Pohlédni, tam za těmi horami celý svět je náš, tam ti lásku svou dám, kdybych odešel sám, zpátky mě zavoláš. .R. .1. N[D]a malém n[A]áměstí kr[Emi]ále D[G]avida dva p[D]očtáři z nudy sč[A]ítají l[D]id, psík, co se z[Emi]aběhl, n[G]eví už, k[D]udy dál, m[Hmi]á žízeň, m[A]á hlad a n[D]emá kam j[A]ít, v[G]e městě B[E]etlémě n[A]emá kam j[D]ít. .2. Zakňučí strachem, úzkostí zavyje, pak ucítí něžnou hladící dlaň, mandlový oči a bříško má Marie, dnes večer, Bože, se člověkem staň, ve městě Betlémě člověkem staň. .R: Zp[G]ívám tu k[A]oledu na sklonku č[Hmi]asu, sn[E]ad dírou v ozónu sl[Emi]yší mě B[A]ůh, n[G]estojím [D]o slávu, p[A]eníze, kr[Hmi]ásu, chc[E]i čistou vodu, chleba a vzd[A]uch. .3. Pojď, spolu půjdem se poklonit Ježíšku, půlnoční zvony nám do kroku zní, máš oči mandlový, má lásko v kožíšku, ty tvoje oči už viděl jsem dřív, ve městě Betlémě viděl jsem dřív. .4. Kolik je Herodů, kolik je náměstí, kolik je psíků, bratříčků mých, kdekdo z nás zabloudil, komu se poštěstí napít se z dlaní Mariiných, ve městě Betlémě Mariiných. .R: + n[G]estojím [D]o slávu, p[A]eníze, kr[Hmi]ásu, chc[E]i čistou vodu, lásku a vzd[A]uch ... .1. Já na pl[Gmi]achtu svýho vozu jako k[F]aždej jsem si ps[D]al: "Hrab a dř[Gmi]i anebo umři!" a pak n[F]a západ se hn[D]al, z plachty d[A]ávno jsou už cáry, ale h[G]eslo platí d[D]ál, mě v[G]ítá Kalif[D]ornie, tak nač bych [A7]umír[D]al[D7]. .R: Betty, v[G]yndej z bedny soudek, rozžvejkám a spolknu šp[Ami]unt, upíchnem se právě tady, v ruce žm[D]oulám slibnej gr[G]unt, doufám, že to s nima zmáknu, vodsaď dál už nepud[Ami]em, navěky snad přece smůla nebud[D]e mým osud[G]em. .2. Zarazíme první kolík, druhý támhle musí bejt, za potok dej ty dva další, budeme v něm zlato mejt, jedu sehnat ňakej ouřad, Betty, pojď mě vobejmout, tebe přiklepli mi tenkrát, teď i dílec přiklepnou. .R: .R: [E]Neděli co neděli na obrazovku [A]černobílou koukám [E]chytám lelky v posteli jsem sám a marně hle[H]dám [C]svůj [H]styl [E]Očekávám návod jak já dostanu se pod [A]kůži všem holkám [E]proto každou [H]neděli [A]koukám na [H]Beverly [E]Hills [A][H] V plavkách hezké holky z pláže bez zábran a bez kuráže svádím na kolu zvu je k Natovi a večer potom napoví co dál všichni moji přátelé s Brandnem Steevem Dylanem mi fandí [E]proto každou [H]neděli [A]koukám na [H]můj seri[E]ál [F#] RF: [H]Koukám na Beverly koukám na Beverly koukám na Beverly [E]Hills [H]proto každou [F#]neděli [E]koukám na [F#]Beverly [H]Hills [H7/4sus] Potom rána do palice před bednuse postaví můj přízrak moje Máňa v teplákách tu ječí že bych něco dělat měl z plážového hrdiny se stává zase jenom pouhý divák co pere čistí vysává a sní o tom jak bude lovec žen Do neděle doba dlouhá a já celý týden budu sám ale jeden nápad se mi v hlavě honí ten tam pořád mám chcete-li ho slyšet přijďte tak já za bůra teď poradím ho vám zítra zase s pivem sednu před tu mojí malou bednu a Pobřežní hlídku si dám zítra zase s pivem sednu a pak už se od ní nehnu bude ze mě televizní král [Am]Světla noc odvane [G]moje sny lítací [F]větrá[G] v okně právě ranním Co ze snů zůstane čajových šálku se ptám sny jsou ty tam [Am]Lítácí[G][F][G] [Am]V obla[G]cích[F][G] Do denních realit zbývá mi rázně jít pěší Jak co přijde řeším Jak tak žít pospíchám sny ve mně utichlé jsou jen ozvěnou Vzdálenou ... Tolika vzdálenou ... [C][G][Ami][H][G] [C][G][Ami][H][G] [F]Počítač bliká [G]bez křídel bolí mě [F]záda A já dnem [G]padat zvládam a [F]zvládám za mejkap [G]schovávám své druhé [F]já co jsem to [G]vůbec zač když [Am]lítám[G][F][G][Am][G][F][G] V obrazech Šagala já ve snů lítala nad zemi můj let sklouznul až k ránu Proč tohle zdá se mi čajových šálku se ptám sny jsou ty tam Lítácí V oblacích ... Hhh .. ha .. ha ..... Hhh .. ha .. ha ..... Počítač žhaví se bez křídel bolí mě záda A já dnem padat zvládam a zvládam za mejkap schovávám svět řhavých zad jen ptám se která z těch dvou jsem vlastně já .. Hhh .. ha .. ha ..... Hhh .. ha .. ha ..... Hhh .. ha .. ha ..... Hhh .. ha .. ha ..... .1. [G]Dneska [D]koupil jsem [C]kytku [G]zejtra asi [D]budu tě [C]mít [G]až [D]koupíš mi [C]kytku [G]můžeš [D]denně mě [C]mít .Rf: [G]Ó [D]my se [C]máme (3x) [G]navzá[D]jem si [C]dáme[D] .2. Zejtra koupim si kundum a asi budu tě mít až koupíš si kundum můžeš denně mě mít .Rf:... .3. Nesehnal jsem kundum nevim co zejtra bude zejtra nebude vůbec nic protože nemáš kundum .Rf: My se nemáme (3x) navzájem si nedáme už nic [G]Chodil jsem s [C]tou dívkou [D]léta rád - [Emi]to přiznávám [C]když pak [D]přišel naší lás[G]ce [D]pád řekla mi,že nejsem pro ni a já zůstal sám tak jsem začal smutné písně hrát. (r):[G]O květi[D]nách bez duší [Emi]o tobě [C]co netušiš že [D]žiju já o slunci co nesvítí o dívce jenž necítí to co já o jabloních bez plodů o pohádkách bez hradů a snů o princezně bez prince a o týdnech bez konce všech dnů. Pampelišku v jejích vlasech vidím ještě teď nosil bych ji stále na rukou mezi námi vztyčila se nerozbytná zeď,zbořit ji však můžu písní svou. Láskou k tobě já jen hřál říkáš mi běž pryč Milovat tě budu stále dál není snadné k tomu co je najít správný klíč prý tě někdo lepší písní svou. (r): [G][D][C][Emi][C][D][G][D][C][Emi][C][D] Jede s[G]ám v nebeským [D]rychlíku noc tahá [C]za kliku venku se [Emi]stmí[D]vá Má úzkej svět i kabát po máti zpátky to nevrátí a co mu zbývá ... Snad uměl víc než parta ze školy a podřadnou roli mu možná napsal Bůh Teď má svůj byt v kašně na náměstí v soukolí neřestí ztratil tvář a ztratil sluch [Ami]Ještě jednou hezkej s[G]en si nechat zdát[D] [Ami]ještě jednou někam [G]domů [Ami]Ještě jednou někde [G]najít dobrej stát[D] někde v h[C]ouštinách [Ami]nále[D]zů a zt[G]rát Šlape sám zlým Absurdistánem o city okraden ulicí Mírovou A tak mrholí na jeho temnou klec a on bezdomovec dávno nemá na novou Ještě jednou hezkej sen si nechat zdát ... .1. S[G]lyšte můj příběh kř[D]esťané [C]jen pro vás jsem ho s[G]ložil, [G]ať se vám nikdy ne[D]stane [C]to co já chudák p[G]rožil. .2. Jsem rytíř s hlavou pod paží, chodím, když půlnoc houká, nastraším, ani nevraždím, jenom tak smutně koukám. .R1. Tu [Hmi]hlavu na krk bů[Emi]h mi dal, t[C]ak jak to vžd[G]ycky dělá, [Hmi]já jednu ženu [Emi]miloval [C]a ta tu hlavu [D]chtěla, [G]ó h[C]o, [G]hó, [C]....[G]...[D][G] .3. Že dámě odmítnout nesvedu, byl mi ten příkaz svatý, vyjel jsem takhle ve středu a v pátek přišel sťatý. .4. Přijdu k té dámě upjaté padnu před její vnady a rty mé hlavy uťaté šeptají: "Tak už jsem tady". .R1. .5. A to dál jen tak potichu, teď odměnu chci od vás, ta dáma se dá do smíchu a říká no to je vodvas. .6. Vy vážně bral jste pouhý vtip to špatně znáte dámy s hlavou jste se mi líbil víc, však bez hlavy co s vámi. .7. A z jejich úst se řinul smích, jak voda přes oblázky. Tak jsem tu hlavu zdvih a prchal od té krásky. .R2. Teď chodím s hlavou pod paží, každou noc zajdu jinam. Ženy mě dávno nedráždí, jen o sebe se starám. .8. A toho z vás, kdo pro ženu bláhově hlavu ztratí, pánové, toho proženu a jakmile ho doženu /: tak za mě pití platí. :/ [F]nádherný [Dmi]slnečný [Ami]deň patrí celý [B]nám [F]dávno ti [Dmi]povedať [Ami]chcem že si bezchyb[B]ná [Gmi]dlhé vlasy dotyky [C]úst [Gmi]už ma nikdy viac [C]neopusť kde [B]nie si - je [F]púšť nádherná mesačná noc hviezdy nad hlavou máš takú zázračnú moc život je len hrou dlhé vlasy dotyky tiel kam by Adam bez Evy šiel keď blízko je cieľ (r): [A]na pe[Gmi]rách / a na perách ti svieti [C]rúž / ti svieti rúž prekročím [Ami]prah / prekročím prah hodinky [C#]zruš / hodinky zruš tak vzdiale[Gmi]ný / tak vzdialený je celý [C]svet / je celý svet rád uve[Ami]rím / rád uverím že cesty [C#]späť / že cesty späť, že cesty späť, že cesty späť [F]niet. (r): nádherný slnečný deň patrí celý nám dávno ti povedať chcem že si bezchybná dlhé vlasy dotyky tiel kam by Adam bez Evy šiel keď blízko je cieľ keď [Bmi]blízko je [F]cieľ Stal se [F]zázrak, skály mají chuť kvést, stal se zázrak, náhle zkoušíš se vznést, hlídej ten [C]zázrak, nech se jím dál vést bez vá[F]hání. Nech jej, ať vzrůstá, nech jej volně plát a hledej ústa, která máš tak rád [F]a s nimi [C]zůstaň, teď bys neměl spát do sví[F,]táni.[F7] Běž za svou [B]láskou, jako horský proud po skalách [F]pádí dálkou nedohlednou, běž za svou [C]láskou, běž jí obejmout, je to [F,]zázrak.[F7] Za svou láskou, vzlétni až ke hvězdám po dráze průzračné, ty víš dobře kam, běž za svou láskou, běž a řekni jí sám, že je zázrak. Stal se zázrak, soumrak úsměvem zlát, tak to byl zázrak, jaký může znát jen ten, kdo zázrak umí brát i dát celou dlaní. Tak proč se zdráháš, snad se nebráníš, nač dlouze váháš, proč dál otálíš, vždyť takhle strádáš, sám to nejlíp víš, jen běž za ní. Běž za svou láskou, jako horský proud po skalách pádí dálkou nedohlednou, běž za svou láskou, běž jí obejmout, je to zázrak. Za svou láskou, vzlétni až ke hvězdám po dráze průzračné, ty víš dobře kam, běž za svou láskou, běž a řekni jí sám, že je zázrak. Běž za svou láskou, jako horský proud po skalách pádí dálkou nedohlednou, běž za svou láskou, běž jí obejmout, je to zázrak, ó. Za svou láskou, vzlétni až ke hvězdám po dráze průzračné, ty víš dobře kam, běž za svou láskou, běž a řekni jí sám, že je zázrak. .1. Vítr mi hv[E]ízdá do uší a j[H]á běžím d[E]ál a ještě k[C#mi]ilometrů víc než d[A]ost před sebou m[H]ám, jako stroj b[A]ěžím svůj veliký z[E]ávod jen proto, [C#mi]abych věděl, jak n[F#7]a tom jsem a cíl je z[E]oufale daleko tam v d[H]álce - za kopc[E]em[A].[E] .2. Ještě se cítím plný sil a mám chuť se rvát, i já bych na stupínku nejvyšším viděl se tak rád, do spěchu nutí mě vidina slávy, rozum však říká: šetři síly a dech, šetři si síly na finiš, jen klid a žádný spěch. .R: To běžci dl[E(E)(F)]ouhých tratí ví, že platí pořadí [H][(H)][(C)]v cíli j[E][(E)][(F)]en, nic není dáno předem, i když vedem s veliký[H][(H)][(C)]m náskok[E][(E)][(F)]em. Co kd[F#mi7][(F#mi7)][(Gmi7)]yž nás úprk bezhlav[E][(E)][(F)]ý naopak př[A][(A)][(Bb)]íliš brzo unav[H][(H)][(C)]í? To běžci dl[E][(E)][(F)]ouhých tratí ví, že platí pořadí [H][(H)][(C)]v cíli j[E][(E)][(F)]en. .3. Ničí mě žízeň ukrutná a žár polední, najednou zdá se mi, že neběžím, že jsem poslední, mám chuť to vzdát, do trávy si sednout, pak ale přece jenom vleču se dál, konečně cíl je tu a já vím, že jsem neprohrál. .R: .R: + /: to běžci dl[F]ouhých tratí ví, že platí pořadí v c[C]íli j[F]en. :/ .1. Běží voda, běží, po kameni šustí, řekla mně má milá, že už mě opustí. Teče voda, teče, po kameni skáče, když mě milá nechce, ať si jiný pláče. .R. A já tě nechci, a já tě nemiluju, a já tě nemám rád, /:protože už ráno, protože už ráno má si tě jiný brát:/ .2. Do vašeho dvora teče voda dvojí, jen ty jsi nemysli, že ty budeš mojí. Za horou vysokou zapadá slunéčko, a já tebe nechci, falešná dcerečko. .R. A já tě nechci, ..... .3. Když už jsi věděla, to co já vím dneska, mohla sis ušetřit svoje slova hezká. Hezká slova, hezká, málo lásky ke mně, jak jsem teď, bože, rád, že tě nemám v domě. .R. A já tě nechci, ..... .4. Taková falešná, jak ta by tam žila, to je jen k trápení a taková jsi byla. Budeš-li taková, jinému jen zbývá, že když tě dostane, ať tě taky hlídá. K[D]dyž [D]ná[G]hodou [D]jedenkrát [G]zrána se [D]brouzdám tu kauboje[E7] spatří[A7]m a [E7]zdá se být [A7]sám a [D]v týlu má [G]klobouk a[D] [G]blíží se [D]ke mně a stále ho [A7]slyší[D]m jak [A7]zpívá si [D]vám Ref.: Jupí taj aj jou běžte telátka malý ta smůla nepotká mě ale vás jupí taj aj jou běžte telátka malý teď ve Wyomingu zas máte se pást Mám shánět houf telat jak blíží se jaro znak vpálit a oháňky zkrátit jim mám a shánět zas koně a ládovat kuchyň pak s výpravou telat se k dálavám brát Ref. Pár mládenců hledalo zábavu tady a ránu jim dalo to shánění stád dyť žádnej by neřek co práce nám dají když máme ty telata stále jen hnát Ref. Svý mámy tam v texaským stádě ste měly kde trávu a lopuch vám dávali žrát teď máme vás kaktusem zas tady krmit než můžem vás v Idahu k nádraží hnát Ref. Ach z vás budou rudoši mít príma guláš jé máme tu hovězí slyším je řvát jen dál běžte dál běžte telátka malý snad z vás jednou bulíci můžou se stát Ref. .1. Mámo, ř[G]ekni, co to m[G7]áš, jakou kn[C]ížku v rukách máš, černej [G]obal s křížkem v dl[D7]aních schováv[G]áš, řekni, proč s ní chodíš sp[G7]át, chci to t[C]ajemství tvé znát, dospěl[G]ý jsem, už n[D7]emusíš se b[G]át. .R: Zákon dn[G]ů, co kolem nás dával svět a dával čas, bible skr[Ami]ývá to, co m[C]ěl by nosit d[G]en, zanechá ti v duši pláč, proč to všechno je a nač, pomáh[Ami]á, když na dně zm[C]írá touhy s[G]en. .2. Staré listy otvírám, čtu si slova, vždyť je znám, kdo to psal, řekni, mámo, kdo to psal, ten nás musel dobře znát, život žít snad tisíckrát, zas ji schovej, mámo, každej by se smál. .R: .1. T[C]áta můj snad m[F]ěří jen dva c[C]ouly, ale d[G]ům má velkej jako boží chr[C]ám a peněz má, že n[F]eví, kam se k[C]oulí, a st[D7]ále píše, ať se vrátím k n[G]ám. .R: Já raději s[C]ám bych s tebou tř[F]el jen bídu s n[C]ouzí, když t[G]ebe táta můj už nechce zn[C]át, on nezná rána, kdy mě j[F]en tvůj dech prob[C]ouzí, ani n[G]oc, kdy žárem nedá se už sp[C]át. .2. Pojď se mnou tam, kde řeka v údolí se kroutí, než ranní mlha trávu orosí, tam najdem zámek z vrbovýho proutí bez oken, jen s lůžkem z rákosí. .R: Tak mám zase drobet za co pít barmana to může překvapit ale já neříkám zatím Hop! když jsem sehnal tenhle bídnej džob Za mizernejch čtyřicet tvrdejch to sem se už víckrát z fleku zdejch nemám rád když předák říká Hop! nemám zkrátka rád mizernej džob Tak to vem, Eddy, ať je za co pít musíš se tedy s tímhle spokojit vem tu práci, Eddy, džob je jako džob kdo ví kde za sebou necháš hrob Naposled jsem jezdil v Apple Town předáka mi dělal Leslie Brown neměl rád když jeho člověk pil a tak jsem tam dlouho nepobyl Před tím v Sierra to byl prima džob jenže za měsíc jsem si řek Stop! nebuď vůl, Eddy, dřeš se jako kůň začíná ti to jít na rozum Nezbylo mi než tenhle job vzít abych měl zas drobet za co pít kvůli jinýmu tu práci neberu táhne mě to zase k severu Na podzim to tady zabodnu s předákem se už ňák dohodnu aby si strčil tenhle prima džob za klobouk a vyrazím na stop [G]Bielou [C] [G]hmlou [D7]Unika z [G]predstavy [G]Mám [C]ísť [G]s ňou [D7]Veď sa snaď [G]zastaví [C]Blonďatá [G]ako deň [C]Ako lúč na [G]vode Bielou hmlou Umiká z kráľovná Má pár slov počutých odo mňa Častokrát udreli To sme vraj dospelí Bielou hmlou Uniká do ulíc Mám ísť s ňou Prehraný minulý Svet je náš napoly Pritlačí zabolí [D7]Bielov hmlou [G]Ideš niekam [D7]Vo mne náhle [G]Nastal skrat [D7]Bielou hmlou [G]Ako z mlieka [D7]Pošlem správu [G]Mám ťa rád [D]Biely kvet, darujem ti biely [A]kvet, Biely kvet, mozu ti ho zavidiet [Emi]Biely kvet, [G]ocakavk[A]y v kine [Emi]sen, studeny [Emi]biely kvet, ti [G]na rozluck[A]u prinesiem[D] Opakuj 3x Biely kvet, darujem ti biely kvet Biely kvet, posledny je viac ich niet - nie Biely kvet, dlha ihla smutku v nom, studeny biely kvet, ti davam navzdy s usmevom Tak sa priprav na zivot s nim, priprav na zivot s nim Prezijes s nim mozno par zim, mozno par dlhych zim [Ami]Na svetlo vzdy [D]vyjde s [Emi]tmou, [Ami]necham ti v nom [G]smutok [A]slov Tak sa priprav na zivot s nim, priprav na zivot s nim. .1. [C]Já mám dost dobrých [F]důvodů, abych [C]od mládí v tomhle městě [G7]žil [C]výčepním být [F]právě v tomhle pubu už [C]od klukovských [G7]let byl můj [C]cíl Boss mi říkal, [F]jednu radu dám ti, jestli [C]nechceš skončit studenej a [G7]tuhej [C]když někdo zařve :"[F]Big John se blíží", [C]okamžitě [G7]všeho nech a [C]zdrhej .Ref.: [C]Big John se blíží, [F]Big John je tu [C]ten tě lehce zmasí, jak [D]kuchař kotle[G7]tu [C]Big John už míří [F]obávanou zbraní [C]zabije tě, [G7]a pak těžce [C]zraní .2. Já viděl vcházet i odcházet v tomhle pubu spoustu silnejch chlapů co přerážej vejpúl barpult z dubu když vo něj jen lehce opřou tlapu šéf o nich ale pořád vykládá že jsou jen hodně slabej čaj jak někdo zařve Big John se blíží okamžitě opouštěj náš kraj .Ref.: Big John se blíží ... .3. Tenkrát u nás v baru zpívala dámička s naducanou blůzou když v tom slyším Big John se blíží, ten kdo to zařval ihned umřel hrůzou tak ňák pádí stádo při stampede každej vzal ve vteřině roha jen já zůstal stát tam u baru, jinak už živá ani noha .Ref.: Big John se blíží ... .4. Jukám ven a očím nevěřím obr jak z pohádkovejch mýtů ňák tři fíty moh bejt širokej, vejšku měl dobrejch osm fítů za ním na vodítku vlík se krokodýl a klidně mi nevěřte, když chcete pistol s dvojitou hlavní za pasem, seděl ten chlap na buvolím hřbetě .Ref.: Big John se blíží ... .5. Tam kde kůň se váže k zábradlí dostal buvol facku, až si sednul krokodýl se zavřel v latríně, ulítly dveře a já zblednul mám už grif, tak jel mu v ústrety tucet piv po barpultu lesklém jen je plác jak mouchu za letu, mlasknul a vyžah je i se sklem .Ref.: Big John se blíží ... .6. Další várku šou jsem v zápětí, vlasy mi stály jako pažit jak duch bílej jsem pak zašeptal, tumáte, ať můžete svlažit! Než jsem vzhlíd, tak už je vysvištěl a pak kejv dík už toho nechej já dnes totiž právě pospíchám a tobě radím taky spěchej .Ref.: Protože Big John se blíží ... Předehra: [D][A][E][D][A][E][D][A][E] [A]Jak já moh' si [E]líně žít [G]tenkrát, když jsem tě [D]potkal. [A]Jenže dal jsem se [E]na bigbít [G]z lásky zbyla jen fot[D]ka. Bigbít[A] počítá [E]hodiny, bigbít[C], to je to [G]jediný, bigbít[A] před každou [E]nehodou bigbí[C]t mě drží n[G]ad vodou. Tenkrát jsem slzy polykal než je čas někam odvál. V lásce, když jse tak veliká, místo je jenom pro dva. Bigbít do noci zasvítí, bígbít hladový nasytí, bigbít před každou nehodou bigbít mě drží nad vodou. [E]Všude kam přijdu, spoustu [D]zná[A]mých [E]mám [D]a tak si z dluhů starost n[E]edělám a když je nouze vážně n[D]ej[A]vy[E]šší, [D]jak začnu hrát, pak už nic [E]neslyším. Přesto jsem dávno pochopil to, že jsou jiný věci, jenže když plonk jsem někdy byl, zůstal tu se mnou přeci Bigbít. Bigbít to je mý poslání, bigbít únavu zahání, bigbít před každou nehodou bigbít mě drží nad vodou. Všude kam přijdu, spoustu známých mám a tak si z dluhů starost nedělám a když je nouze vážně nejvyšší, jak začnu hrát, pak už nic neslyším. Nevěř těm, kteří říkají, to, že jsem všichni hluší. Ti ať dál jezdí tramvají, než jí úplně zruší. Bigbít, jak rychlík uhání, bigbít, to je mý poslání bigbít před každou nehodou bigbít mě drží nad vodou. Bigbít! [E]Bij mě [D]tluč mě [A]vorej se mnou [E]hlavně mě prosím tě [A]neopouštěj RF: [E]Můžeš brečet můžeš se smát [D]můžeš si myslet že ti [A]neumím lhát Jestli tě to baví tak nech si o mně zdát že já jsem to pravý že tě mám rád můžeš si myslet že ti neumím lhát [D]V pondělí jsem se probudil [C]sebral zbytek sil a kouknul [G]na tebe všechno jsem pochopil a v duchu přísahal že tohleto hmm... víckrát nesmí se stát stalo se stalo - odnesu si věci nebudu ti zpívat v týhle zlatý kleci do walkmana Stouny a pod rohožku kíč nebudu tě budit už jsem pryč nechám tě spát od rána do večera RF: [E]jestli tě to [A]baví [C]nech si omně [E]zdát že já jsem to pravý že tě mám rád V pondělí jsem se probudil sebral zbytek sil a utek od tebe všechno jsem pochopil - zmačkal a zahodil tvý city namíru - panenko z papíru Po po po povídej co se ti nelíbí já nechci slyšet žádný kidy midy pravdu do očí - to mě zajímá a netvař se tak pořád že jsi ukřivděná Od rána do večera RF: RF: - jestli tě to baví... Proč je mojí barvou [Dmi]bílá to vám [G7]brzo [C]napo[Emi]vím [Ami] proč mý oči celý [F]léto po bí[Dmi]lý tak hlado[G]ví v oblacích jak střípek [Dmi]svítí v něm se [G7]nebe [C]zrca[Emi]dlí[Ami] první vločku možná [Dmi]chytím na tváři [G7]mý se [C]rozta[F]ví[C] Ref.:Ať pírek [Dmi]hejna tichá [G7]obzor kolem [C]za[Emi]clo[Ami]ní pod tíhou se větve [F]smrků bílý [Dmi]zemi poklo[G]ní ať pacifikem [Dmi]lesů okno [G7]do tmy zaho[C]ří[Emi][Ami] poutníkům jak maják [Dmi]strážní bílou [G7]nocí na [C]moří[F]ch[C] Mý kroky se lačně dlouží na hřebeny zapadlý tam ve stopě přede mnou se louče slunce zrcadlí v rozmaru pak dolů strání nohy v rytmu stepují šňůry srpků čistou plání dokud můžou malují Ref. Až bystřiny pláčem sněhů s jarem znovu posílí jeho zbytek nabírám si do svých dlaní na chvíli dívám se jak v prstech mizí chladně hladí naposled pro mnohý z vás jistě cizí obyčejný na pohled Ref. .1. [C]Až se sejdem znovu pod stromy v [F7]hebké [C]trávě slunce všechny mraky rozlomí [F7]vánkem [C]hravě [G7]věz,že musí tráva hebká [C]být [D7]vláním [G7]vůní [C]nesmí Tě však vůbec překvapit [D7]léto u všech lesních [G7]tůní .R: Tu [F]chvíli tu mít, kdy [Bb]vítr mraky [F]honí a [Bb]seno kolem [F]voní zá[C7]vratnou [Bb]vůn[C7]í tu [F]chvíli tu mít kdy [Bb]všichni jsme zas [F]spolu a [Bb]slunce klesá [F]dolů [C7]oheň se k hvězdám [F]vznes[F#7G7] .2. Dál zas půjde slunce oblohou čistou modrou vlaštovky se slétnou nad vodou čistou modrou zas na slunci zhnědne tvoje líc bílá bílá a na co se těšíš víc a víc dálka druhý den to smývá 1) [C]Na severu Eskymáci žijou, [Ami]vlci v bílý poušti teskně vyjou. [Dmi]Skřivánek tu ani nezavrzne, [G]jelikož tam pořád děsně mrzne. Rampouchy nám do postele vnikly, sotva jsme si na tu zimu zvykli. Kolem chajdy blizard krutě řádí, zlatokop má romatický mládí. r) [C]Posnídáme jogurt, [Ami]zalehneme do jurt. [D]Potom [F]zahvízdáme na soby, ať [G]nám vylízají nádo[C]bí. Polárních psů smečka, rve se o slanečka. V dáli bahno hnusně začvachtá, lachtan k tomu tiše zalachtá. 2) Na severu nejsou žádný ženský. Jenom sněžní muži sakramentský. Na vohništi přimrzla nám kejta, v poledne je stopět fárnhejta. Fousy se ti mění ve střechýle, na nose abys měl černý brýle. Pustinou se táhneš jako flundra. Vokolo se šklebí zmrzlá tundra. r) Posnídáme flaksy, jež jsou ztvrdlý jaksi. V dáli kleje lovec medvědů, že prej přimrz šosem ku ledu. Leží tam mrtvej bílej losos, nadrbal si kokos. Peřeje jsou totiž zamrzlé, bílá smrt se šklebí oplzle. 3) Máš-li plavovlasou Mery svou rád, pospěš s náma do potoka šťourat. Až se trefí ešus do bonanzy, vypijeme hektolitr Gamzy. Až nám bude sedmdesát sedm, sedneme si spokojeně před dům. Ať půlnoční slunce rudě září, zlatokop má revmatický stáří. r) Snídá jenom housky, uštipuje kousky, celej den se válí u krbu, neboť hřeje pěkně do hrbu. Vzpomíná si k sakru, jak chodil spát za kru. Večer kouká smutně při svíčce, na polární záři v ledničce. .1. [Ami]Na severu eskymáci žijou, vlci v ty poušti teskně vyjou. Skř[E]ivánek tam ani nezavrzne, jelikož tam pořád děsně mrzne. [Ami]Rampouchy nám do postele vnikly, [Dmi] sotva jsme si na tu zimu zvykli. Kolem chajdy blizard k[Ami]rutěe řádí, z[Dmi]latokop ma roman[Ami]tick[E]ý [Ami]mlád[G]í. P[C]osnídáme jogurt, [Ami]zalezeme do jurt, p[G]otom zahvízdáme na soby, ať nám vylízají nadob[C]í. Polarních psů smečka [Ami]rve se o slanečka, v d[G]áli bahno hn[C]usně začvachtá, [G] [C] [E7] lachtan k tomu tiše zalachtá. .2. Na severu nejsou žádný ženský, jenom sněžní muži sakramentský. Na ohništi přimrzla nám kejta, poledne je stopě párem hejta. Fousy se ti mění ve střechýle, na nose abys měl černý brýle. Pustinou se táhneš jako lundra, okolo se šklebí zmrzlá tundra. Posnídáme flaksy, jež jsou tvrdý jaksi, v dáli kleje lovec medvědů, že prej přimrz nosem u ledu. Leží tam mrtvej bílej losos, nadrbal si kokos, peřeje jsou totiž zamrzlé, bílá smrt se šklebí oplzle. .3. Mážli plavovlasou Mary svou rád, pospěš s náma do potoka šťourat. Až se trefí ešus do bonanzy, vypijeme hektolitr gamzy. Až nám bude sedmdesát sedm, sedneme si spokojeně před dům. Ať pulnoční Slunko rudě září, zlatokop ma revmatický stáří. Snídá jenom housky,uždibuje kousky, celej den se válí u krbu, neboť hřeje pěkně do hrbu. Vzpominá si k sakru, jak chodil spát za kru. Večír jen smutně kouká při svíčce na polární záři v ledničce. [Emi]Rec:[G] Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední praporec - moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže. Píseň nazvaná Poslední Moravan. .1. P[Emi]od bíl[G]ou zd[Emi]í m[G]á bl[Emi]áto b[G]arvu p[Emi]erleťovou[GEmi] [G]a zvony [D]odletěly za větrem d[Emi]o Říma[G],[Emi] obzor s[G]e rd[Emi]í, m[G]ůj t[Emi]áto, h[G]anbou š[Emi]arlatovou[G],[Emi] [G]už jsme tu [D]osaměli, z kříže se n[Emi]esnímá. .2. Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů, jen oči pod přilbicí snad ještě doufají, a mlhy zlé se valí do děr od hrabošů i do ran na orlici, kterou už poutají. .R: R[D]udý kohout na obzoru r[Emi]oztahuje spáry, hř[D]eben větru rozčesává p[Emi]era plamenná, v[D]ěřili jsme na pokoru [Emi]u popravčí káry, zl[D]atá doba nenastává, b[Emi]ude k[H7]amenn[Emi]á.[G] .3. Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory, mít duši nestydatou a mozek bez ceny, být králem lstí a snadno vzít si bez pokory na svatbu se Zubatou železné prsteny. .4. Není to med, zas píti číši vrchovatou a věřit na proroky v chorálu polnice, sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou na erbu pro otroky - pro naše dědice. .R: + b[Emi]ude k[H]amenn[Emi]á, [G] b[Emi]ude k[H]amenn[Emi]á ..[G].[EmiGEmiGEmi] .1. Hrajem š[G]achy, dáma jde na[Emi] D5, černý j[Ami]ezdec přišel dámě v[D]stříc, v[G] klubku pěšáků se cítí [Emi]lépe, ona[Ami] ví, že chci ji dávno ř[D]íct. .R: Má b[G]ílá královno, přestaň c[Emi]htít všem dávat mat. Černou a [Ami]bílou barvu znáš, kdy jak r[D]ůže zčervenáš. .2. Hrajem šachy, já jsem zřídka vítěz, říkáš, láska není volný styl. Býváš svéhlavá jak velký dítě, výhra v lásce nemá být však cíl. .R: + stotisíc[G]krát, přestal jsem [Emi]hrát, ale nechci to v[C]zdát, [Cmi]nechci to v[G]zdát. .3. Hrajem šachy, dáma jde na B5, v hradbě figur se ti líbí žít. To je velká chyba dívek v létě, šachy do života nepatří. .R: .4. Hrajem šachy místo hrátek v trávě, místo mazlení se v proudu řek. To je na co máme léta právě, to je na co máme správný věk. .R: + stotisíckrát, už přestal jsem hrát, ale nechci to vzdát, nechci to vzdát. [C]Sví[G]tá [Ami]zpívají [C]ptáci a [F7maj]dva plame[C]ňáci [Dmi]letí blíž k [G]nám [C]Zá[G]ří [Ami]jak ohni[C]váci [F]nevykrvá[F/G]cí [Dmi]to je jen [E7]klam RF: [A]Vím já [Hmi]vím jejich [C#mi]křídla jsou [E7/4sus]bílá [A]a krev je [Hmi]půl slun[D]ce nad [E7/4sus]krajinou [A]Ten let [Hmi]ta zář [C#mi]to je má [E7/4sus]síla [A]vím já [Hmi]vím oni [D]nezahy[E7/4sus]nou. Lásko, otevři víčka, budu tě hýčkat už za svítání. Záhy procitneš v ráji, kde andělé hrají k milování RF: Vím, já vím, tvá kůže je bílá a růž jen půl slunce nad krajinou. Tvůj [C]dech, tvůj [Dmi]žár, [Emi]to je má [G7/4sus]síla a [C]má je [Dmi]tvá, když [F7maj]spolu [G7/4sus]splynou. Pláčeš a je to tak krásné, snad ještě víc spásné, než nejčistčí smích. Svítá, je překrásné ráno a nic není dáno a nic není hřích. .1. [G]Chladná je tvoje tvář jak v kámen vyrytá[D] a bílá, jak růže ve stínu ukrytá[G]. Sejdi z hor dolů ať ztratí tvoje tvář barvu [D]skal, sejdi z hor dolů, když nechceš vadnout [G]dál. .2. Jsi kytka bílá, jak pod kamenem zrána vykvetlá, a chladná, jak padlý sníh je ruka tvá. Když slunce zář se večer schová za zelenou stráň pak zčervenáš, až sevřu tvoji dlaří. .3. Bí1á už je jen kytka, co ted v klopě mám, a chladný už jen plný vína džbán. Zvony vyzvání, na naši svatbu všechny hosty zvou, a chlad tvých dlaní už zůstal vidinou. .1. [Emi]Bílá[Hmi]místa na tvém[C]těle [D]dě[C]vče[H]nejsou-je to [Emi]tak.[Hmi], [Emi]Mám tě [Hmi]zmapovanou[C]víc, [D]než[C] si[H7] sama můžeš[Emi]přát. [Hmi]Ještě [C]víc [D]než [C]si [H7]sama můžeš [Emi]přát. [Hmi]Znám [Ami]všechny ženy v tvém těle,všechny [Emi]měl jsem je v náru[Hmi]čí. S každou[Ami]z nich jsem se [Ami/C]dostal už [Ami]po nocích do kříž[Emi]ku.[H7] [A] [Ami]čerta mi [Ami/C]záleží [Ami]na tom, že [Emi]tím,kdo v podru[Hmi]čí tvých rozma[C]rů kon[H]čí jsem vždycky[G]já. .Ref: Co má[D]být? Jsem totiž[G]tím,kdo z tvý [H]klenotnice má [Emi]víc šperků [D]než by si mohl [G]přát. [H7]Jsem [G]tím,pro ko[D]ho tvý tělo [G]bílý jak květy [H7]kornoutice [C]až k ránu vo[H]ní -hmm vo[Emi]ní. [D]To [G]já jsem [D]tím, komu se [G]tvý dlaně jak [H7]tanečnice, když [Emi]stmívá se, na [D]těle roztan[G]čí. [H7]Co [Emi]říct? Tak už [D]to bývá, je[G]noc a jenom [H]večernice nás [C]hlídá a [H7]v tvářích ho[Emi]ří. [H7]Jen [C]zírá a [H7]v tvářích ho [Emi]ří.[Hmi] [Emi] [Hmi] [C] [H] [Emi] .2. Máš tělo jako vrba za noci,když čekáš na zpověď. Máš tělo jako vrba-samý otázky a žádná odpověď. Jen samý otázky a žádná odpověď. Já cítím všechny ty ženy,a když tě svírám v náručí má představa kdo,z koho se rozpadá. Kdo je tu lovcem a kdo štvsnou zvěří?Náhle tím, kdo v područí tvých rozmarů končí jsem zase já. .Ref: Co má být? Jsem totiž tím, kdo z tvý klenotnice má víc šperků než by si mohl přát. Jsem tím, pro koho tvý tělo bílý jak květy kornoutice až k ránu voní-voní. To já jsem tím, komu se tvý dlaně jak tanečnice, když stmívá se,na těle roztančí. Co říct? Tak už to bývá, je noc a jenom večernice nás hlídá a v tvářích hoří, jen zírá a v tvářích hoří. [Emi][Hmi][Emi][Hmi][Emi][C][H][Emi] +flažolet na 12.pražci .*: [Emi]Cestou [A]neces[Emi][A]tou v botách odřených prošli světa kraj v dobách podivných Došli jednou tam kde moře břeh omývá postavili lodě si a plavili se dál Moře krážem kříž větrem plachty napnutý v pěně na vlnách našli proudy ukrytý Dopluli pak tam kde moře břeh omývá dřevo lodí oheň vzal a šli po svých zase dál Cíl ať vezme čert to hlavní je jít krok za krokem dál a dál Inkoustem se stává pot a někdy i krev pomalu mizí bílá místa na mapách Mořem písku jdou ví jak vody pouští plout nápis: "Tady žijí lvi" mažou podrážkou bot Prošli údolí stáli na vrcholcích hor pak už nebylo jít kam zvedli oči ke hvězdám Cíl ať ... Prošli údolí stáli na vrcholcích hor pak už nebylo jít kam zvedli oči ke hvězdám vydali se ke hvězdám ... .1. Je d[C]éšť, zima a n[Dmi]oc a v[F]ítr tiše z[G]uří, kř[C]esťané spí sl[Dmi]adce, jak p[F]íšou na věnc[G]ích, [C]a jenom b[Dmi]ílá paní ch[F]odí po cimb[G]uří, ch[C]odí už tř[Dmi]ista let a n[F]emá absenc[G]í.[C][Dmi][G][C][Dmi][G][C] .R: Kd[Dmi]e jsou noční příplatky a kd[Emi]e je dovol[F]ená, d[Ami]ešatné, r[Emi]izikové, v[F]alorizac[G]e, jd[Dmi]e s hlavou vztyčenou a [Emi]ani nezast[F]éná, [Ami]a nejspíš [Emi]ani nezná z[F]ákoník prác[G]e. .2. Je déšť, zima a noc a vítr divnou zpívá, jen psové u své boudy žalostně zavyjí, z cimbuří bílá paní do černé tmy se dívá a čas ji šichtu měří železnou rafijí. .R: Kdy jí ta šichta skončí a co ji po ní čeká, pro koho se strojí, drží linii, kastelán notorik a žena na něj štěká, a rytíři už tady asi nežijí. .3. Je déšť, zima a noc a vítr ztratil kabát, my ztratili víru a srdce nehřejí, a jenom po cimbuří chodí žena slabá, chodí už třista let s láskou a nadějí ... předehra: [|:HmiEmiGDF#mi] [HmiEmiF#miF#mi:|] .1. Dívka [Hmi]bledá [Emi]ze starého [G]hradu[D] [F#mi] co [Hmi]vychází [Emi]nocí [F#mi]na cimbuří. Pokoj hledá a nenachází, bílý závoj zavlaje na věži. Záhadnou svou mocí čelo chmuří, její závoj nezamrazí. .R. Kdo chce [Hmi]znát bílou [F#mi]paní přeru[A]ší noční [E]spaní, kdo má [Hmi]rád bílou [F#mi]paní, ten [E]netuší ... [F#mi]Smutek z mých nočních procházek po rozpadlých [E]zdích, [F#mi]smutek vynucených vycházek po zaprášených [G]síních.[F#mi] .2. Měsíc bledý velikou má vadu, svitem nezahřeje, jenom chladí. Smutně hledí, bez úsměvu, ozvěna kroků utichne v protěži. A vítr nezavěje, nepohladí, drsnost roků bez prodlevy. .R. Kdo chce znát ....... .3. Když pak [F#mi]stojíš [_E_]v mým [F#mi]zákoutí s pohledem [E]do kraje z gotického okna, tak [F#mi]málem [_E_]tě to [F#mi]zarmoutí, že vítr vlasy [E]rozevlaje u gotického okna. Tvůj [F#mi]smích ji probudí z denního [E]spánku neviditelná pro nás. [F#mi]Její dech nás zastudí zachvěním [E]vánku, neviditelná pro nás. [F#mi]Už neche být duchem, [E] [F#mi]už nechce být sama,[E] nechce být smutná, tak moc ji to schází. .R. Z krve a citů, má [Hmi]lásko, [F#mi]nesmíš být bílou [A]paní,[E] lásko, nesmíš být bílou paní. Má lásko, nesmíš být bílou paní, lásko, nesmíš být bílou paní, { atd. A E } [A]bílou [E]paní, bílou paní, bílou paní, bílou paní. Bílá stopa mizí (míří) na sever za hradbu lesů mráz mi cestu kříží zatím si vybírá z mých psů Smrt se mi vysmívá z dálky na mě kývá Vím že se už stmívá tenhle dopis už nedonesu Blizzard mi žene do očí sníh stojím jen těžko na saních v zádech mám strach a teplý jih na rtech mi dávno zmrzl smích a mrzne mi i v teploměru líh Zůstat jenom chvíli usednout a nemuset jít zpívá blizzard bílý do uší a mně se chce pít Sním o Jižním kříži já to cejtím v kříži vím že se to blíží nemám s toho strach jenom trochu bych spal Slyším kolem vytí blizzardu a smečky vlků hlad jim z očí svítí a mně zamrz výkřik v krku Dál to prostě nejde sníh na jaře sejde má kostra se vejde do obálky kterou nedoručím .1. Pr[G]ochází se každý ráno p[C]o náměstí s láhví polopr[G]ázdnou, v p[C]odkasané košili a kalhotách, co nemaj' dávno bř[G]ink, v[Hmi]ěší slova na háček, č[C]eká, jestli lidi neuv[G]áznou, a t[Ami]i spěchají dál a říkaj[F]í, že je to blázen, lump a fl[G]ink. .2. Vídávám ho odpoledne vysedávat v parku u nádraží, vede řeči s přáteli a z pytlíku jim sype ptačí zob, na nikoho neštěká, neplivá a nohy nepodráží, a přesto spousta lidí říká: kdyby tak chtěl zmizet beze stop. .R: D[D]ávno je zná: lidi n[C]ormáln[G]í, co život m[C]oráln[G]í vedou, kd[D]yž je někdo vidí, d[C]ávno už zn[D]á všechny [G]urážk[C]y, co [Ami]od těch černejch skl[D]idí bílá vr[G]ána. .3. Má kapsy plný otázek a odpovědí na to, co nás trápí, vypadají bláznivě, když člověk pluje plnou parou vpřed, takže nikdo neposlouchá, pokud se sám zrovna nepotápí, propadaje ke dnu teprv poznává, zač stál ten jeho svět. .R: Poznává sám lidi normální, co život morální vedou, když je někdo vidí, poznává sám všechny urážky, co od těch černejch sklidí bílá vrána ... Sie hat sich ihr Leben ganz anders vorgestellt: mehr vom Glück sich nehmen, mehr von dieser Welt und ihr Haar ist weiß wie Schnee und ein Bild erinnert sie: Weihnacht in Familie ist darauf zu sehn. Sie hat sich den Abend ganz anders vorgestellt. Ein Schweigen vor dem Fenster in ihrer kleinen Welt. Draußen sieht sie Spur´n im Schnee, doch kein Mensch erinnert sie an Weihnacht in Familie und es tut ihr weh. Und dann betet sie und steckt eine Kerze an und dann wartet sie und schaut sich die Bilder an: Bilder der Vergangenheit, Bilder aus der Jugendzeit. Draußen sieht sie Spur´n im Schnee, doch kein Mensch erinnert sie an Weihnacht in Familie und es tut ihr weh. Und dann betet sie und steckt eine Kerze an und dann wartet sie und schaut sich die Bilder an: Bilder der Vergangenheit, Bilder aus der Jugendzeit. Otevírám kalendář štěstí na stránce sté je listopad Podzimní blues tichému dešti napovídá dům z černých klád Zapomínám že řeky plynou zapomínám že běží čas Důvěrný klid nad krajinou pro oči mé hodokvas Luno luno luno líbezná Luno luno luno líbezná Luno luno luno líbezná Luno luno luno líbezná Šelestí déšť chvějivých tremol barevný zvuk má listí tón Po kapkách zní toccata Emoll podzimní hlas má baryton Za obzorem jsou jiné květy ze strání dnů se dovídám Tady je stůl a prosté květy pokorný kraj je dokořán [C]Já sním o ván[Dm7]ocích [F#]bílýc[G7]h, [F]vánocích, [G7]jaké z dětství [C]znám,[Dm7] [G7]zněly [C]zvon[Cmaj]ky [C7]saní a [F]každé [Fm]přání v ten [C]den [F]spln[D7]ilo se [Dm7]nám.[G7] [C]Já sním o váno[Dm7]cích [F#]bílýc[G]h, [F]vánočním [G7]stromku září[C]cím,[Dm7] [G7]světla [C]sví[Cmaj]ček, j[C7]melí a s[F]níh,[Fm] tak byl [C]krás[Gdim]ný d[Dm7]en o v[G7]ánocí[C]ch [D][G][D][G][D][G][Hmi][A] [D]Víš,[G] [D] [G]na nic se mě [D]neptej, [G] [D] [G] Dnevím, Gco je [D]se mnou [G]a nechci bejt [D]na tebe [G]ani [D]trochu [G]zlej, jó, [D]víš,[G] [D] já se [G]ztratil mezi [D]břehy [G] [D] [G] a [D]vyhra[G]bat se z [Hmi]toho budu muset [A]sám. .Ref: Budu muset [D]sám, překonat [Hmi]sám smutku oce[G]án ve čtyřech [A]zdech, budu muset [D]sám, docela [Hmi]sám, přepravit se [G]tmou na druhý [A]břeh, budu muset [D]sám a sám...[Hmi] [G] [A] [D] [Hmi] a [G]cestou zamá[A]vám bílejm velry[D]bám. Víš, tak se na mě nezlob, běž už radši pryč, zhasni mi světlo a zavři za sebou dveře, jó, víš, já ti zase zavolám, jestli o to ještě budeš vůbec stát. .Ref: Budu muset... .1. [Emi]Bílej jezdec jede tmou, [C]bílej meč má [Emi]nad hla[D]vou, jede cvalem s touhou svou, jede smutnou Evropou, prachem cest je pokrytej, nese svoje poselství, [Emi]pohled krví podlitej, [C]jede sám, to [D]každej ví. .R: [Emi]Bílej jezdec, bílá zář, bílej den a [D]bílá [Emi]tvář, [Emi]bílej jezdec, [D]bílá zář, [C]bílej den a [D]bílá [Emi]tvář. .2. Jeho kůň je unaven, paže s mečem znavená, z černý noci už je den, mladá dívka zmámená podala mu vody pít, rytíř se jen usmívá, v čistý zemi chtěl by žít, dní už mu moc nezbývá. .R: Bílej jezdec, bílá zář, bílej den a bílá tvář, ... .3. Kolik bílejch rytířů padlo pro tu pravdu svou, kolik lesklejch pancířů rozdupáno většinou, tak buďte trochu šlechetní, ať tu není jako host, na tu bitvu poslední je vás tady přece dost. .R: Bílej jezdec, bílá zář, bílej den a bílá tvář, ... .*: Posled[D7]ní [G]bitva [C]vzplá[Ami]la, dejme [D]se [D7]na poch[G]od, Ban[Dmi]da blou[E7]dů [Ami]plešatejch mu [G]možná [D]přijde vh[G]od. .1. Když [A]vítr se zmítá a [E]buší do [A]oken a [D]sníh kolem lítá, mě všechno táhne [A]ven tam [D]do hor směrem severním, kde ledová je [A]pláň, kde tátu s jeho spřežením už [E]kryje bílá [A]stráň. .2. Tam místo stromů k nebi ční pahýly kamení tam stovky mil nekonečný a žadný stavení, jen vítr šlehá do očí, do tváří pálí mraz a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz. Ref. Jen [A]stín kopců v dáli a [D]vítr co pálí, [A]ten mýho tátu každý [E]den připomí[A]ná. .3. Pět psů, jedny sáně a před ním dvěstě mil tak do té bíLe pláně můj táta vyrazil jen pár vyjetých kolejí zbylo tenkrát po sanich i zbytky jeho šlépějí však brzo přIkryl sníh. .4. A od té doby sedmkrát už přešel Štědrej den, ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát. Ref. Jen stín ... .1. Hv[G]ězdnatou nocí přijíždí můj bílej t[D7]irák, na brzdy dupnu a zeptám se:"Pánové, k[G]am?", u mě se platí p[H7]ísničkou za každej k[C]ilák, až uslyší kytaru, i hvězdy se přidají k n[D7]ám. .2. Kdyby šel po světě snad jenom jedinej tulák, zhloupnul bych pro něj a kam by chtěl, tam bych ho svez', v nebeským hotelu ještě mu poručím tuplák, aby ti v neděli o jednom chlápkovi řek'. .R: D[G]ívej[Gmaj7], už n[Emi]a nebi rozsvítil světla bílej v[D]ůz, d[Ami]ívej, zastaví hvězdám a sveze je cesty k[G]us, dívej[Gmaj7], ten š[Emi]ofér má za sebou měsíce bílou z[D]ář, d[Ami]ívej, až bude nad tebou, rukou mu zamáv[D7]áš. .3. Možná, že jednou za tebou přijedu domů, jen tak se kouknout, co novýho a jakpak se máš, maličkej dárek přivezu ti k tomu: stříbrnej prach, co nachytám po cestách. .4. Každou noc řídím velikej bílej tirák, co o něm v sobotu písničky slýchávám, odřenej frak a na hlavě černej širák, tak, slečny hvězdy, nasedat, a jedeme dál! .R: .*: Hv[G]ězdnatou nocí přijíždí můj bílej t[D7]irák, na brzdy dupnu a zeptám se:"Pánové, k[G]am?" .1. [D]Šerif leští hvězdu [D4sus]o svou [D]klopu v říčním písku vyslí[D4sus]dil tvou [D]stopu [G]černý kůň se u zábradlí [D]vzpíná [A]zubatá se [A4sus]šourá [A]blíž a [D]blíž .2. [D]Z kamarádů náhle [D4sus]jsou dva [D]soci na verandách probdí[D4sus]váš svý [D]noci [G]nespasí tě další láhev [D]vína [A]Billy marně [A4sus]hledáš [A]lepší [D]skrýš .3. Mají v tvářích oči které mrazí stíny v stopách tvých nájemní vrazi čekají až tvá dlaň bude líná pozdě je v svých zádech objevíš .4. Tvůj kámoš je jen mexická běhna neskryjí tě její snědá stehna už si čudlík od podvazků spíná cítí smrt, tak odchází, však víš .5. Pat Garret už sedí na číhaný a ty seš ten jelen smečkou hnaný dnešní mejdan není pro pozvaný Billy, marně hledáš lepší skrýš .6. Nepohladí už tvůj pohled smělý kůži holek v Rio Pegas Valley neochutnáš jejich klíny skvělý tvá pouť právě končí, skoro spíš .7. Zákon ten je bdělý, neusíná a tvá dlaň je ospalá a líná o schody se tříští láhev vína zubatá už tančí blíž a blíž .8. Šerif leští náboj o svou klopu a já v ruce krumpáč, hrob ti kopu z díry už je cítit vlhká hlína domů už se stěží navrátíš živý už se domů nevrátíš .1. Když j[G]ako kluk četl v kovbojkách, chtěl rovnat sám se hrdin[D]ům, nechal si mužně říkat Bill, ale zůstalo mu Billy Šp[G]unt, jako každej, i on fotbal hrál, žádnej tým ho nechtěl vz[C]ít, /: byl m[(C)]alý, sláb, no B[G]illy Špunt, tak k č[D]emu by ho měli m[G]ít? :/ .2. Víc bratr s léty mohutněl a táta ho měl proto rád, on zůstal špunt, zato nesmutněl, ale uměl se i sobě smát, a když rukoval, tak i četař se smál, komu že to velet má, ale /: jednou i on překonal svoji malou výšku sám. :/ .R: B[C]illy překonal ji sám, B[G]illy překonal ji s[Emi]ám, j[G]ednou i on př[D]ekonal sv[C]oji malou výšku s[G]ám. .3. A bratr, ten už zatím hrál za nejslavnější tým, svůj díl štěstí by mu jistě přál, ale ono raději šlo s ním, a pak jeden den si dětí pár začlo jen tak s řekou hrát a /: ze všech lidí jenom Bill měl odvahu se s vodou prát. :/ .R: Billy překonal se sám, Billy překonal se sám, život dal, aby zachránil, překonal svou malou výšku sám. .1. [E]Mexická hranice [H7]táhne se tam [E]kde začal příběh, co [H7]vyprávím vám [E]tam prožil mládí hoch [A]ostrý jak břit [E]začli ho nazývat [H7]Billy the [E]Kid. .2. Tam v Silver City, když dvanáct měl jar s opilým chlápkem se do hádky dal a když dým výstřelů zdvíhal se výš měl Bill vrub na pažbě a sháněl skrýš. .3. Od státu Texas až do dáli k Maine v zádech měl vítr, jak větrnej mlejn ze mříží v Las Cruses ulít' jak pták jen mrtvej žalářník moh' by říct jak. .4. Mexickým dívkám Bill chlubil se rád byl jejich idol a s každou směl spát dnes zlatem ověsil každičkou z nich sejf dvou bank v Juarez má prázdnej břich. .5. Pat Garett přijíždí, právě v ten čas poslouchá jak Billy chvástá se zas dvacítce mužů, jak kulí dal mat dvacátý druhý, že má být sám Mat. .6. A když Bill pro láhev na dvůr si šel náhle třesk výstřelů vzduch rozezněl Pat Garett noční tmou, dobře se kryl v zádech měl díru a na tvář spad' Bill. .7. Mexická hranice táhne se tam kde leží ten o němž vyprávím vám co chtěl jen zákoník šesti ran ctít který se nazýval Billy the Kid. [C]Kdysi byl moji láskou kůň bílej jak [Dmi]sníh bílá hříva mu [G]vlála do všech dětských snů [G]mých Táta neměl moc peněz,celý roky se dřel nadělal spousty dluhu,jen aby ho měl Když pak s běloušem prvně na dostihy jel na jeho rychlý nohy vsadil všechno co měl Bělouš běžel tak lehce,jako by vánek val všechny koně a jezdce za sebou zanechal Při každém jeho skoku rostla naděje v nás při jednom ale úpad a zlomil si vaz Táta neřekl slovo,jako socha tam stál a já poprvé viděl,jak se rozplakal Kdysi byl moji láskou kůň bílý jak sníh bílá hříva mu vlála na cestě poslední originál Cdur kápo 3 [D]Bílý pták [A/C#]letící [Hmi]atmosférou [G]píseň nezazpívá [Emi7]ví jaká [A7]je to tíže [D]že smutně mává [A/C#]křídli k [Hmi]slunci [G]co pro nás vychází taky [Ami7]déšť na nás [A7]pořád prší [D]a stín [A/C#]budoucích [Hmi]věcí [G]mívá odlesk [Emi7]věcí minu[G]lých teď [A]vím jak ptát se [D]mám kam [A/C#]letí ten pták [Hmi]dál [G][Emi7][A7] z výšky lítá za obzor věků kam nedohlédnem ale možná jednou dojdem po svých při zemi a těžce klopýtáme vzpomínáme dál v oblacích vyhlížíme stín budoucích věcí mívá odlesk věcí minulých teď vím jak ptát se mám kam letí ten pták dál jako bílý pták chtít létat nepomůže není křídel není lidské síly co za obzor vidí na věky věků hledáme výšku bílý pták nám smutně mává v atmosféře nezazpívá stín budoucích věcí mívá odlesk věcí minulých teď vím jak ptát se mám kam letí ten pták dál .1. [D]Hvězda zářila a [A]vzduch se chvěl, hvězda zářila a [D]vzduch se chvěl, [D7]hvězda zářila a [G]vzduch se chvěl, jasná [D]noc nad Bet[A7]lémem [D]stála. .Ref.: [D]Tichounce tam [G]hrá[A]li, [D]na zvonky si [G]zvonili [A7]bim [D]bam, [D]přišli lidé [G]zdá[A]li, [D]povídali a [G]chodili [A7]sem [D]tam. [G]Ó, [D]jak se máte? [G]Ó, [D]proč se ptáte? [D]Tichounce tam [G]hrá[A]li, [D]na zvonky si [G]zvonili [A7]bim [D]bam. .2. /: V chlévě dítě jako z růže květ :/ 3x králové vzdávají mu díky. .3. /: Látky, šperky,radost pohledět :/ 3x k tomu datle a čerstvé fíky. .Ref.: Tichnounce tam hráli.... .4. /: K ránu všichni tiše usnuli :/ 3x k jejich štěstí či k jejich smůle. .5. /: Hvězda zářila a vzduch se chvěl :/ 3x pokoj všem lidem doré vůle. Jó, s[F]vět sál novu mízu a [Dmi]jaro přišlo k nám, já [Gmi]potkal [C7]Monu Lizu, [F]chyběl jí jen rám. [F]Její úsměv poznám, byl to [Dmi]zaručeně on, [Gmi]proto [C7]mi teď srdce [F]zvoníš jako [F7]zvon. Jenom to [Bb]bim. bam, bim-bam, bim-bam m[F]aloučko ztlum, [C]mám strach, že to v noci [F]vzbudí celej [F7]dům. Jenom to [Bb]bim. bam, bim-bam, bim-bam m[F]aloučko ztiš, [C7]mám strach, z čeho to už v[F]íš. Ten úsměv jí sluší, i vlasy k ramenům a mně rudnou uši, jen si na ni vzpomenu. Když jsem s ní šel domů, byli jsme jak opilí a všechny zvonu k tomu cestou zvonili. Radši to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztlum, mám strach, že to v noci vzbudí celej dům. Jenom to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztiš, mám strach, z čeho to už víš. Jó, až mi jí jednou snubní prsten zajistí, pak všichni známí zblednou bledou závistí. Čtyři bílý slony potom ke kočáru dám a cestou budou zvony zvonit jenom nám. Budou nám bim-bam, bim-bam, bim-bam překrásně hrát, aby bylo jednou na co vzpomínat. Každý ten bim-bam, bim-bám zvon příjde rád k svatbě bla-bla-bla-hopřát k svatbě bla-bla-bla-hopřát k svatbě bla-bla-bla-hopřát, a znova: k svatbě bla-bla-bla-hopřááát [G][C][D][Gmi] [Gmi]V nároží, v reklamách křikla[Cmi]vých neonů a nad tím zas ta [F]vůně benzínu bister snů [Gmi]včerejších, déšť na stře[C#]chách. Pojďme [Gmi]dál, všude svět disko[Cmi]ték, salónů a večer jako [F]tůně na řasách, očích i [Gmi]dlaních tvých, za deset [C#]pět.[D] Na [G]mém předměstí je biograf [C]láska, půjdem tam, je biograf [D]láska, patří k nám ty filmy [G]o štěstí. Na [G]mém předměstí je biograf [C]láska s modrou tmou, je biograf [D]láska a v něm jsou jen filmy o [G]štěstí. [C]Můžem si [D]lhát pod plátnem [G]stříbrným, [C]můžem se [D]smát až zhasnou [G]v sále, [C]můžeš, co [D]chceš, není to [Emi]krásné snad říkat, jak [A]máš mě rád, kdy si jen [C]vzpomeneš, co já ti [D]můžu víc [G]dát. [C][D][Gmi] Páteční večer v nás v košilích džínových, spí ještě milování, čas je čas, vypni už tranzistor, jsme tady zas. Tady jen horký dech, země her stínových, ty nade mnou se skláníš, nemáš hlas, svítí jen semafor na přejezdech. Na mém předměstí je biograf láska, půjdem tam, je biograf láska, patří k nám ty filmy o štěstí. Na mém předměstí je biograf láska s modrou tmou, je biograf láska a v něm jsou jen filmy o štěstí. Můžem si lhát pod plátnem stříbrným, můžem se smát až zhasnou v sále, můžeš, co chceš, není to krásné snad říkat, jak máš mě rád, kdy si jen vzpomeneš, co já ti můžu víc dát. Sie war kaum 16, da war ein Mann, Als sie das erste Mal verlor. Und was er sagte, sie glaubte daran An seine Sprueche, die er schwor. An seine Sprueche, die er schwor. Er nahm sie mit und er schickte sie fort. Sie war ihm wie ein Untertan. Sprach grosse Dinge, sie glaubte daran, Bis er dann nicht mehr wiederkam. Bis er dann nicht mehr wiederkam. Bis ans Ende der Welt waren die Worte aus Luegen erdacht. Bis ans Ende der Welt fuer ein paar Stunden auf Liebe gemacht. Bis ans Ende der Welt waren die Worte aus Luegen erdacht. Bis ans Ende der Welt fuer ein paar Stunden. Nun teilt ein andrer mit ihr seine Nacht, der es vielleicht auch ehrlich meint. Doch sie spuert Kaelte, liegt oft stundenlang wach, denkt sie an die vergangne Zeit. Denkt sie an die Vergangenheit. Bis ans Ende... Bis ans Ende... Už [C]válka pár let trvala a [G]zdálo se že [C]teď [F]Celý svět už čeká na [C]naši odpověď Boj se šířil ze souše na [G]celý oce[C]án A [F]svět si kladl otázku, kdo [G]na moři je [C]pán Pod nepřátelskou vlajkou prý křižuje na vlnách Loď mohutná a silná, a každý má z ní strach Je velká jako hora, a má snad tisíc děl Nikdo větší pevnost plovoucí snad před tím neviděl Rf.:My [C]všichni známe příběh ten a [G]ty ho taky [C]znáš Jak s malým chytrým Davidem se [G]popral Goli[C]áš Jak [F]chcete s touhle lodičkou si [G]troufnout na obr[C]a Ten kdo věděl, že je v právu, ten snad [G]nikdy neproh[C]rál My hledali ho dlouho, jak lovec úlovek A s námi spousta letadel, lodí a ponorek A najednou se v mlhách ten kolos objevil A v tu chvíli jsme spatřili jak velký je náš cíl Ten křižník začal pálit hned a spustila se řež Já řek si: "hochu, domů už sotva dopluješ!" Buď my a nebo oni se na dno dostanem Kdo vyhrál, to se uvidí až někdy nad ránem Rf.:My všichni známe příběh ten a ty ho taky znáš Jak s malým chytrým Davidem se popral Goliáš Jak chcete s touhle lodičkou si troufnout na obra Ten kdo věděl, že je v právu, ten snad nikdy neprohrál Ale trvalo to sedm dní, než na moři byl klid Pak obr jako po flámu žíznivě začal pít A klesal ke dnu najednou a točil se jak vor A my jsme na to koukali, jak na nejlepší fór Když skončila se válka, já v novinách to čet Že větší bitvu oceán nezažil za sto let Dnes už nikdo neví moc o bitvách na moři Kde se žraloky rvali se i malí úhoři Rf.:My všichni známe příběh ten a ty ho taky znáš Jak s malým chytrým Davidem se popral Goliáš Jak chcete s touhle lodičkou si troufnout na obra Ten kdo věděl, že je v právu, ten snad nikdy neprohrál Rf.:My všichni známe příběh ten a ty ho taky znáš Jak s malým chytrým Davidem se popral Goliáš Jak chcete s touhle lodičkou si troufnout na obra Ten kdo věděl, že je v právu, ten snad nikdy neprohrál .1. Pojď [C]sem ty trápení, trápení [Dmi]moje, pojď [C]sem a zhasni a neříkej [Dmi]nic, poslední do[D2sus/H]bou spíš nejsme než jsme, m-[A7/4sus]m[A7] bude to [Dmi]bolet, ale [E]musím, [E7]musím to [Ami]říct.[G][Faad9] .R: Tu [C]blůzku si zapni, slovům je malá, [Ami]o knoflík hrdost zapni si výš, už jsme si [Dmi]málo, písničko [G]stálá, přátelství pro [Fadd9]lásku malá je skrýš. .2. Budem si psát, budem si zpívat, půjdeme do bistra, do bistra něco si dát, ale než někde čekat, čekat az zívat, to ne, na to mám, miláčku, život moc rád, m-m. .R: Tu blůzku si zapni, slovům je malá, ... .1. Snad [E]pravdu má ten kdo [D]o lese jen dlouze [E]básní on [C]ví, že lesní [D]krása smysl [E]má Snad doufá, že touto písní všech stud vyvolá těch kteří ničí ten ráj .Ref: Tu [D]strom se k zemi [E]řítí a [A]všichni volaj [E]stát Bez [C]jediného [G]slova vám [A]vykácejí [E]sad Není-li všem jasné, že tak to nejde dál pak lidský oheň zhasne už se napřahuje kat .2. On věří v svůj úděl a nechápe na co svět čeká Už teď lesů málo lidí moc .Ref: Tu strom se k zemi řítí A nikdo neřve stát Však miliardy lidí zakládají sad Není to tak lepší Když rozum všechny spojí Na vraždychtivém katovi je vidět že se bojí .Dohra: [|:] [Ami] [E] [Ami] [E] [Ami] [D] [E:|] [A] V[C]stáve[E]j sladká lásko, vstávej už je čas u[C]ž dávno[Dmi] nemám náskok, jen v dálce cizí hlas v[F]olá[C], že [Dmi]čas je se brát do zítřejší bitvy. V té válce s kmenem Čechů, já před léty tě bral to já spálil jsem tvou střechu a rozdrásal tvůj žal a teď tvoji bratři budou zas chtít zpátky krev mojí. Tak lásko proč teď mlčíš a zapomínáš řeč jen hladíš kůži vlčí a otevíráš klec a žlutý pták nad černý les vzlétá a zpívá. My prohráli tu válku, neboť slabá jsou má kouzla, šíp nepřekoná dálku, když nepomáhá touha, když z plamenů zbývá jen dým nad ohništěm z chvojí. Až přiblíží se řady a padnou na zem šípy dbej prvního ať srazíš ranou mojí dýky a pak možná vrátíš se zpět z bitvy na Tursku. Tělo necháš vlkům, jen odřezáš mu uši tou ranou na bílém krku zachráníš svou duši, tak možná vrátíš se zpět z té zítřejší bitvy. Už slétají se vrány a napíná se luk a do hluboké brázdy smrt zabodává pluh a nahá těla pokrývají sníh, jen rytíř se vrací. A v kalném jitřním světle, ho doma vítá smutek a na skrvaveném plátně nesvázaný šátek a pod plátnem zvedá se stín mrtvého těla. Jak rytíř hledá závoj, tak rozpoznává děj ten chaos snů a náhod má náhle pravý směr sebe jsem zachránit chtěl a zabíjel tebe. Znával jsem tě lásko, jak ožívalas nocí tak sladká vůně vlasů a pevná v útlých bocích a teď vím, že ve stínu peří nůž navždy se skrýval. Já byl tvoje láska a teď jsem jen tvůj žal, když na půlnoční straně tvého snění jsem stával když každý z nás vyjížděl sám pod lesklou zbrojí. Tak lásko kde je obzor, co nás jednou spojí, kde začíná už nebe, kde ještě stromy stojí, tak miláčku cítíš ten sníh na Duryňském poli. opakovat 1. sloku [C]Má vlasy [G]dlouhý do půl [C]pasu [C]k turistům [F]jistou náklon[C]nost [C]barokní [G]sochy v letním [C]jasu [C]sedí tu [F]jako hejno [C]vos /: [Ami]má vlasy do [Emi]pasu a [F]jen tak pro ra[C]dost [C]nabízí [G]ortel nebo [C]spásu :/ [C]spásu[F] [F]v bitvě o Karlův [C]most [Emi]To pro te[F]be král Karel [C]Čtvrtý [F]má lá[Emi]sko vlasa[Dmi]tá /: [G]dával [C] do malty [F]žloutek [Emi]a mrhal [Dmi]úsilím a [C]pruty [F]ze zla[C]ta :/ Má vlasy dlouhý do půl pasu svůj bledej šampónovej chvost a svádí právě toho času bitvu o Karlův most /: má v očích muškety, děla a čeká na Švéda klíč ke zbrojnici těla až na Kampě mu dá :/ To pro tebe král Karel Čtvrtý ... Máš vlasy dlouhý do půl pasu tvou svatou válku vidí most barokní sochy v letním jasu a Němců kolem jako vos /: máš vlasy do pasu a jen tak pro radost nabízíš ortel nebo spásu:/ v bitvě o Karlův most v bitvě o Karlův most v bitvě o Karlův most [AmiGAmiEAmiGAmiEAmi] .1. [Ami]Z chyže pod horama [G]hotel Panorama [Ami]buduji[E] [Ami]maje po levici [G]svoji polovici [Ami]svalnatou[E] [Ami]v tom panoramatu [G]mezi horama tu [Ami]sleduji[E] [Ami]pannu pololvici [G]s horní polovicí [Ami]hřivnatou [C]Panna pololvice [Dmi]řízek z kralevice [C]smažila[E] [C]mýdlem polila se [Dmi]potom holila se [Ami]v poklu[E]su [Ami]vypadala směšně [G]když se bezúspěšně [Ami]snažila[E] [Ami]horní polovici [G]dáti k dispozici [Ami]cirkusu[EAmiAmiGAmiEAmiGAmiEAmi] .2. [Ami]V hrsti perořízek [G]jedl Nero řízek [Ami]v jeteli[E] [Ami]vzadu Apeniny [G]kilo huspeniny [Ami]v popředí[E] [Ami]vsedl do Žiguli [G]strýce Caliguly [Ami]chcete-li[E] [Ami]vzal na půdě lati [G]jel si udělati [Ami]prostředí [C]V stínu kolosea [Dmi]seděls v karose a [C]netušil[E] [C]že je volovinou [Dmi]hrát si s hořlavinou [Ami]u la[E]tí [Ami]vatra nectila tě [G]bratranec ti latě [Ami]vysušil[E] [Ami]domy plápolaly [G]požár udolali [Ami]mulati[EAmiAmiGAmiEAmiGAmiEAmi] .3. [Ami]Povím třemi slovy [G]co se Přemyslovi [Ami]povedlo[E] [Ami]jeda v čele voje [G]našel u Bivoje [Ami]Libuši[E] [Ami]Líba drapla dýku [G]křikla na vladyku [Ami]nemehlo[E] [Ami]kdě si bol tak dlho [G]Bivoj popadl ho [Ami]za uši [C]Na hrb si ho hodil [Dmi]pak se k hradu brodil [C]potoky[E] [C]znaje našlápne-li [Dmi]někde na šrapnely [Ami]vyle[E]tí [Ami]jeden vylekanec [G]zařval ´Hele kanec [Ami]divoký´[E] [Ami]pak to ohlodali [G]do knížek to dali [Ami]pro děti[EAmiAmiGAmiEAmiGAmiEAmi] .4. [Ami]Kterak na mou věru [G]zahnat nedůvěru [Ami]k vrchnosti[E] [Ami]když mne kontrolují [G]i když na Metuji [Ami]vesluji[E] [Ami]čtu si Dührenmata [G]a mám dilemata [Ami]s věrností[E] [Ami]krátce před zatčením [G]žiji s přesvědčením [Ami]ve sluji [C]A když na pivo je [Dmi]myslím na Bivoje [C]zemana[E] [C]člu si Calderona [Dmi]myslím na Nerona [Ami]pali[E]če [Ami]doma v Polici je [G]tajná policie [Ami]schovaná[E] [Ami]tak si na němého [G]hraju v domě mého [Ami]holiče[EAmi] [Ami]la l[G]a [Ami]la .[E].. [Ami]tak si na němého [G]hraju v domě mého [Ami]holiče[EAmi] Black night is not right, I don't feel so bright, I don't care to sit tight. Maybe I'll find on the way down the line that I'm free, free to be me. Black night is a long way from home. I don't need a dark tree, I don't want a rough sea, I can't feel, I can't see. Maybe I'll find on the way down the line that I'm free, free to be me. Black night is a long way from home. Black night, black night, I don't need black night, I can't see dark night. Maybe I'll find on the way down the line that I'm free, free to be me. Black night is a long way from home. 1. [E]Jó hej co je Sa[A]hara proti [H7]mý strašný [E]žízni vím že slunce [A]zapadá za se[H7]bou mám smečku [E]psů [A][E] 2. Slyším jak šerif nadává z okresu má Eldorádo Jó hej co ho to napadá že bych se já chytit dal R1: [E]Chytili ho u ko[H7]ní těžko ho teď někdo doho[E]ní před sebou [E7]má mustangů [A]stádo jupi [H7]jou a do Mexika [E]krok[A][E] 3. Jó hej i když se nevrátím v srdci mám Arizonu svou lásku neztratím ani tam u Rio Grande 4. Good bye rodné USA řeko Colorado jó hej šerife nedoufej teď už mám do Mexika krok R1: Chytili ho u koní.... R2: Poznali, že chybili v baru že nepřibili zatykač na jeho jméno jupi jou ať žije Blacky Joe .1. P[Emi]od okny r[Emi/F#]ozložil n[C]ám svoje š[Emi/H]apitó č[Ami]ert ví pr[C]oč, ale vžd[Emi/H]ycky má nabit[Emi/G]o cirkus v[Emi]ítězství, r[D]emíz a ztr[Emi]át, co jm[D]éno má Sv[Emi]ět .2. Někdy se náhodou skvělý trik podaří, často však zůstanou jen chmury ve tváři, takto za oknem u plotu stojí už hezkých pár let. .R: Můžeš t[Emi]ančit, tančit a zp[C]ívat, zpívat a h[G]osty zvát[D], vína d[Ami]ost - pojď, př[C]isedni k n[Emi]ám, připij s t[C]ěmi, s těmi, co's m[D]íval vždycky t[G]olik rád[Emi], c[G]o ti na cestu št[C]ěstí jdou přát, c[G]o ti na cestu št[Emi]ěstí jdou přát. .3. Šminky a zrcadlo v domečku na kolech, čaroděj, klaun tu má šanci na úspěch, pod černou lampou zlomená hůl, tak vem ji a běž. .4. Plachtu posetou pozlátky z čokolád, v dálce se blyští, však zblízka z ní sálá chlad, v manéži prohnilé piliny čpí a hraje se dál. .R: Můžeš tančit, tančit a zpívat, zpívat a hosty zvát, už jsi vyrostl z nesmělých let, připij s těmi, s těmi, co přichází blahopřát k tvému angažmá v cirkuse Svět, k tvému angažmá v cirkuse Svět ... Já mám dovolenou od ministra povolenou i od mistra tak se jedu podívat jak na západě pracující žijou furt je bijou Vzal jsem potvrzení doplnění o splnění naplnění připlnění vyplněný na něm není to co voni chtějí ty Matěji V rámci opatření při spatření nedopatření pro potření třídního tření už tu není kdo se kření je tu smutno málo deviz Tak jdu za ředitelem že budu klamat tělem připravím si bílou vobálku a čelem nabourám ty dveře von tam není je zavřenej Jářku zdokonalená soustava plánovitého řízení tam mi asi nepomůže budu muset jít kam jiný choděj na pivo Tak tu v restauraci sedím na mapu Evropy hledím pivo nemá žádnou pěnu už to nemá žádnou cenu abych myslel proč taky Ráno pojedou zas vlaky ty jsi s nima moh jet taky teď tu ovšem sedíš u piva a všechno ti zas připomíná válku pitomou .1. [Cmaj]Seděla jsem u okna a [Fmaj]hleděla ven [Ami]svět byl pro mě tenkrát nádher[G]ej [Cmaj]stromy se zelenaly [Fmaj]víc než dnes a [Ami]ptáci létali až do [G]nebes [Ami]květy se barvily [G]duhově a [F]lidé se [G]tvářily [C]bláhově .2. [Cmaj]Ale život se s nikým [Fmaj]nemazlí [Ami]přidělí každému z nás spustu [G]starostí [Cmaj]stačí se povznést nad ně [Fmaj]a jít dál [Ami]a věřit v [D]malý [G]ráj .3. [F]Dnes u okna nesedím [G]lidé jsou kráse imunní [Ami]úsměv se jim ztrácí z tváře a oči jsou bez záře [F]s přírodou nemluví [G]a ženou se za prací [Ami] .4. [Cmaj]Vím život se s nikým [Fmaj]nemazlí .Dohra: [/:] [Cmaj7] [Fmaj7] [Ami] [G] [:/] [/:] [F] [G] [C] [:/] [/:] [F] [G] [Ami] [:/] [Cmaj7] [Fmaj7] .1. T[C]am v hoře bl[Ami]anické spí v[F]ojsko - n[F/E]aše sp[G]ása, t[C]ak nás to [Ami]učili a t[F]ak to b[F/E]ude [G]asi, j[F]enže čas p[G]okročil a m[C]y, z krv[C/H]e a m[Ami]asa, č[F]ekáme s [C]odevzdáním, [F]až nás Bl[F/E]aník sp[G]así. .2. Kuřata z Xaverova mají stejnou šanci, blanická kuřata si taky dávaj' dvacet, kdekdo nám svítí, jenže tma je jako v ranci, lezeme na strom, který jiní začli kácet. .3. Blaničtí rytíři si spokojeně chrní, tudíž: není tak špatně, aby nemohlo být hůře, proč potom strkat hlavu do koruny z trní, když ti ji nasadí to xaverovský kuře? .4. Jsme záznam na desce, co má jen jednu drážku, kdysi to mohla býti progresivní deska, kdysi to bejval šlágr, že jo, pane Hašku, no ale vážně: poslouchal byste ji dneska? .5. Věděl jste dobře, že je blbost věčně stejná, i když je vysílána super-hifi-quadro, ty mouchy pořád dělaj' na obrazy lejna a ten pan Brettschneider má jenom jiný kvádro. .6. Možná by stálo za to, z nějakýho fondu uvolnit částku, třeba v rámci odzbrojení, do hory blanické pak zavést vrtnou sondu, abychom zjistili, že v hoře nikdo není. .7. Že je to stejná hora jako každá jiná, v tomhletom případě, no teda, Pánbůh s námi, nezbyde přiznat, že je všechno naše vina, že oni spasitelé vlastně jsme my sami. .8. Zatím jen donášíme, žvaníme a spíme, někteří makají a jiným rostou pupky, jde jenom o to, zjistit, co v nás vlastně dříme, zd[C]ali ti r[F]ytíři, zd[C]ali ti r[F]ytíři an[C]ebo t[F]y k[G]uřecí dr[C]ůbky. .R: Blátiv[C]ou, blátivou, blátiv[Emi]ou, blátivou cestou d[F]ál nechceš j[C]ít, kde jen m[F]áš touhu bl[C]ázniv[Emi]ou, kde jen m[Dmi]áš, co chtěl jsi m[G]ít, chtěl jsi m[C]ít. .1. [Ami]A tak se k[G]oukáš, jak si k[Ami]olem hrajou děti, v[C]e slunci k[G]otě usín[C]á, [F]a jak si př[G]ed hospodou v[C]yprávějí km[Ami]eti, ž[D7]ivot prej stále začín[G]á. .2. Z města tě vyhánějí ocelové stíny, jak dříve šel bys asi rád, z bejvalejch cest ti zbyly potrhaný džíny, čas běží, je to ale znát. .R: .3. Na poli pokoseným přepočítáš snopy, do trávy hlavu položíš, zdá se ti o holkách, co oči vždycky klopí, po jiným ani netoužíš. .4. Mělký jsou stíny, dole zrcadlí se řeka, nad jezem kolébá se prám, kolem je ticho, že i vlastní hlas tě leká, a přesto necítíš se sám. .R: .1. Bl[Ami]átiv[G]á [Ami] j[G]e str[Ami]áň[G][Ami][G] s tr[Ami]ávou[G] sp[Ami]álen[G]ou[E] /: [Ami]a zády k l[G]oučím l[Ami]ístkem se l[F]oučím, l[Ami]ístkem se l[G]oučím s Alen[Ami]ou. :/ .2. Záda císařů nespí v bodláčí, /: vždyť přece pro ně ranění koně, ranění koně nepláčí. :/ .R: N[G]a obzor nad mou tužkou sv[Ami]ítání bílou stužkou lh[G]alo mi světlou barvou [Ami]oceli[G],[Ami][G] ž[G]e rety Aleniny, r[Ami]ány a spáleniny p[G]olibky h[F]ojivými z[E]acelí. .3. Smířlivý jen déšť řekne vesele, /: že svíci hvězdnou zítra mi vezmou, zítra mi vezmou andělé. :/ .1. Vl[C]ídnej m[Dmi]ech, v[F]ůní d[C]ech p[Bb]odhoubí a mokrý hlíny, j[F]ehličí a smůly borov[C]ý,[G#C] žádnej sp[Dmi]ěch, př[F]íkrej bř[C]eh smáčí [Bb]ubrečený ráno, když se n[F]ízko válej' mraky syrov[C]ý.[G#C] .R: M[G]áš bláto n[Emi]a botách a n[C]eholenou tv[G]ář, n[Emi]a trati v [Ami]údolí to k[Emi]aždej šutrák p[Ami]oví, že z p[G]átku k n[Emi]eděli se k v[C]echtru doflink[G]áš, č[Emi]ekáš na vl[Ami]ak a hrb tě b[D]olí. .2. Pět dní dřeš, pak zas jdeš zpátky tam, kde cejtíš vůni jehličí a smůly borový, a když chceš, línej jseš, lehneš si a koukáš, jak se nízko válej' mraky syrový. .R: [G]On přijel v hezkým fáru, [G]přisednul ke mně v báru [G]a zeptal se mě: co chci [C]pít? Řek jsem mu: nemám žízeň, nestojím o tvou přízeň a k tobě domů nechci jít. .*: [B]Asi seš ňákej divnej, [C]řekl mi dívčím hlasem, to jsem a teď už padej, s klukama nemám zájem. (r): [G]Blázen, blázen, [D]už jsem asi blázen, [C]že chci jenom holky [G]mít, [G]bez ženských mne [F]rázem život sklátí, [C]bez chlapů bych svedl [G]žít. (r): Blázen, blázen, už jsem asi blázen, ... Máš hezký oči děvče, jen skromný přání ještě, na šálek kávy s tebou jít. Řekla: máš smůlu asi, máš sice dlouhý vlasy, jenže já chlapa nechci mít. .*: Já už jsem obsazená, támhle jde moje Zdena, jen jí chci zůstat věrná a kávu už jsem měla. (r): Blázen, blázen, už jsem asi blázen, ... (r): Blázen, blázen, už jsem asi blázen, ... Blázen a dítě, dva lidé prostí, brodí se sněhem zimní krajinou. Blázen a dítě promrzlých kostí určitě během zimy zahynou. Nejtěžší vločky, které kdy spadly, snesly se na ně s krutou radostí. Nejtěžší vločky tiše se kradly na bílé skráně, vnikly do kostí. Kam asi míří ukrutným mrazem, sněhem a ledem podivný pár? Kam asi míří? Sníh padá na zem. Dítě je bledé, blázen je stár. Šlépěje tiché po nich tu zbyly, neštěstí dýše z dojemných stop. Šlépěje tiché kráčejí k cíli, kráčejí tiše, cílem je hrob. Blázen a dítě prošli tím krajem lhostejných lidí v onen zimní čas. Blázen a dítě. Kdo z vás má zájem, ať jde a vidí, co dovede mráz. Pšenice kvetla, nebe se smálo a slunce na zem svítilo v ten čas. Pšenice kvetla, když se stalo, dítě a blázen zjevili se zas. Nad krajem pluli jako dva mraky, šedivým steskem slunce zakryli. Nad krajem pluly jako dva mraky potrestat bleskem svět náš rozmilý. .1. [Emi]Asi na tom z[H7]áleží, v[D]ím, kdy n[A]euhýbám, tro[Emi]chu jako z[H7]ávaží hl[C]uchá místa js[H7]ou, n[Emi]a každičkým n[H7]ádraží sl[D]epá k[A]olej bývá, [Emi]ani stromy v [H7]alejích svým st[C]ínem nepohn[H7]ou. .R: [G]A já, blázen, p[D]otají s[Emi]edám za kom[A7]íne[D]m s t[G]emnou nocí n[D]a dlani t[C]ichu naslouch[H7]ám, [G]a když všichni r[D]ozdají to, c[Emi]o se léčí v[A7]íne[D]m, k[G]aždé další v[D]ítězství spl[C]ácí mlčen[H7]ím. .2. Na cukrových homolích málo místa zbývá, zablýsknutí prstenů zítřkům nepřidá, zamlžené okolí a sníh, co všechno skrývá, zůstat nebo odejít, sen hodit plamenům. [R:][Emi][H7][D][A][Emi][H7][C][H7] .*: N[Emi]ataženým b[H7]udíkům h[D]odně s[A]íly schází, d[Emi]o děravých [H7]okapů dr[C]áty naráž[H7]í. .R: + [G]a když všichni r[D]ozdají to, c[Emi]o se léčí v[A7]íne[D]m, k[G]aždé další v[D]ítězství spl[C]ácí mlčen[H7]ím ... Jako posle[Ami]dní ve stínu tichých [F]bláznů[G] Ami,Ami,F,G 2x [Ami]Uplakané ráno v [G]hlavě věčný stín [Dmi]zdá se ti to všechno málo [C]to už dávno [G]vím myšlenky co honíš hlavou stále dál kroky které nejdou vrátit čert aby to vzal (r):)Jako posle[Ami]dní stojíš v řadě [F]králů[G] Jako posle[Ami]dní ve stínu tichých [F]bláznů[G] Věčný boj teď svádíš ve svém pokoji myšlenky co s rytmem hodin běží s nadějí myšlenky co honíš hlavou stále dál kroky které nejdou vrátit čert aby to vzal [Emi]Často se br[H7]áním smutnění, zdá[Emi] se [Ami]mi všechno [E7]zbytečné[Ami] [D]člověk se časem nechtě mění a nevím, [G]máme c[D7]íle společné[GH7Emi] [G]vím jen, že [C7maj]chci hrát a že je brzo u[H7]mírat mít stále něco[C7maj] před sebou to uznávám, to uznávám[H7Emi] A láska, ta na muziku žárlí, třebas to nikdy nepřizná a lidi kolem, co zestárli, dávno mě mají za blázna já to beru a dál jej chci hrát, je tak snadné umírat a za záda si ruce dát to nejsem já, to nejsem já [Ami]Potkávám přítele, jak dřív, cht[D]ěli js[G]me spolu zase hr[Hmi]át[Emi7] říká: k [Ami]čemu to hraní za pár piv, já na [D]to: ty jsi tak troc[G]hu umřel snad[HmiE] přece bláz[Ami7]ni umírají nadvakrát[HEmi] Každý den bác - osum a půl, je tohle všechno, co sis přál vystát frontu na plný stůl a pak už nic, tak to jde dál myslíš, že máme na co hrát, je tak snadné umírat vím, mívám strach do toho jít snad jej překonám, snad jej překonám Potkávám přítele, jak dřív... [G]Kam ti blázni v dešti [Ami]jdou, bez pláště a deštní[G]ku. Přece nikdy nedoj[Ami]dou, [D]suchou nohou k rovní[G]ku [G]Kam ti blázni vlastně [Ami]jdou, není na nich suchá [G]nit, proti proudům stude[Ami]ným, [D]proti mlýnům větr[G]ným [G]Proč ty [Ami]blázny tvrdohlavý, zpívat v [C]dešti tolik baví i když [G]vědí, že je nikdo nesly[D]ší. Zdá se, [Ami]že jim rady vadí, zdá se, [C]že jsou v dešti rádi, dál a [G]dál si svoji vedou, [Ami]nedají si [D]říct. [C]Blízko neděli vrabci mlčeli A bylo to [Ami]fajn [C]Mraky na poli někam letěly A bylo to [Ami]fajn [Dmi]A tam na poli blízko neděli [G]Sel jsem obilí na černé posteli [Emi]Srnci se divili tomu co viděli A [F]tvé oči mluvily (r): [C]Blá[Emi]zni[Ami]vá ... [F]bláz[G]ni[C]vá [Dmi]lá[G]ska. .. [C]lás[F]ka [C]Za[G]čína [Ami]... [Dmi]lá[G]ska. .. [C]lás[F]ka [C]Za[G]čína [C] Blízko pondělí vrabci křičeli a to není fajn Mraky se vrátily hořce plakaly a to není fajn A tam na poli blízko pondělí Bylo zaseto všechno obilí Srnci bekali že to čekali A tvé [C]oči ml[G]čely Bláznivá bláznivá láska láska doznívá... [A]Vím,otazník teď v očích [C#mi]máš proč jsem tu [F#mi]já právě s tebou jak má[Hmi]lo věříš sobě světu [E]kolem sebe [A]Opatrná,vím že mi ne[C#mi]věříš a holky tě [F#mi]prý nemaj rády jsi [Hmi]jiná jsi [E]zvláštní [F#mi]Chtěl bych být prv[E]ní komu věříš[D] [F#mi]chtěl bych být prv[D]ní komu [E]uvěříš[G] (r): [A]Jseš jaká [E]jseš,bláznivá [F#miholka[D] [A]jseš jaká[E] jseš zvláštní ho[F#mi]lka[D] Vím,je příliš mnoho tajemství příliš mnoho lží a závist závist ta je věčná láska se jí bojí Vím,jsi přímá jako déšť jsou dny kdy bolí i brečet kdy bolí i dýchat všechno se dvojí Chtěl bych být první komu věříš chtěl bych být první komu uvěříš Ref Jseš jaká jseš... .1. Bl[Ami]áznivá Markét[E]a v p[E7]odchodu těšínsk[Ami]ého nádraží zp[Dmi]ívá,[Ami] zp[Ddim]ívá, [Ami] zp[E7]ívá[Ami] a z[E7]amet[Ami]á, je to princezna zaklet[E]á, s [E7]erární metlou j[Ami]en tak pod paží, když zp[Dmi]ívá,[Ami] zp[Ddim]ívá, [Ami] zp[E7]ívá[Ami] a z[E7]amet[Ami]á. .R: Vajglové bl[Ami]ues, rumový song, jízdenková s[E7]ymfonietta, pach piva z [Ami]úst a oči plonk, to zpívá M[E7]arkéta, bl[C]áznivá M[E7]arkét[Ami]a, l[Dmi]a la[Ami] l[Ddim]a la [Ami]la l[Ddim]a la [Ami]la l[E7]a l[Ami]a. .2. Famózní subreta na scéně válečného šantánu byla, byla, byla krásná k zbláznění, Líza i Rosetta, lechtivé snění zdejších plebánů, byla, byla, byla, a není. .R: .3. V nádražním podchodu jak v chrámu katedrály v Remeši ticho, ticho, Markéta housku jí, pak v jednom záchodu své oranžové blůzy rozvěší a já ji, a já ji, a já ji miluji ... Poď so mnou [Cmi]kráčať po prúde rieky [Gmi7]v rúchu [Fmi7]z tône vŕb, [Gmi7]z vláčnej [Fmi7]tône. Chyťme [Cmi]slnko, čo práve svieti [Gmi7]v hĺbkach [Fmi7]riečnych vôd. [Gmi7]Rýchlo [Fmi7]poď, tečie k [Cmi]nám. Pozri, [B]náhle je celkom [Fmi7]blízko! A [Gmi7]pridá sa k naším hrám.[Cmi] Celá [B]svieť ním do všedných [Fmi7]týždňov. To [Gmi7]svetlo patrí k nám. .R: [Cmi]Rád tieto bláznivé hry mávam, [Fmi7]veď teba, [Gmi7]láska, [Cmi]v tých hrách nikdy neprehrávam. [Cmi]Rád tieto bláznivé hry mávam, [Fmi7]aj pre ne [Gmi7]mám život [Cmi]rád. Veď už je máj, ty si svieža lúka vôňou mámiaca, zvláštnou vôňou. Ja som vánok a bozk ti núkam krídlom záletným. Mávnem ním. Už ho máš! Náhle vzbĺklo ti túžbou líce. Ohromné, mám nový plán. Čo ak dám ti ich na tisíce? Tak rátaj! To patrí k hrám. .R: .1. Bl[D]áznivej den se b[F#mi]atolí z plen, v[D7]ítr jak fén a p[G]ivo jako křen, zn[Gmi]áš pár pěknejch míst, že b[D]ys radostí p[H7]ísk', já bl[E7]ázen[A7].[(D)] .2. Sluneční zář mi rozjasní tvář, ale i šedivej mrak má svoje kouzlo a tak, dál šlapu světem, a pod námětem všedních dnů z maličkostí skládáš prostý štěstí. .R: P[G]ozoruju děti v parku n[Gmi]ebo frontu na polárku [D]a ouřady, jak se zvolna b[D7]udí, t[G]o je recept, j[Gmi]ak se nuda n[D]udí[D7]. P[G]od pavučinou tr[Gmi]oleje zpívám si jen tak z v[D]oleje třeba o ničem ale s ch[H7]utí, já bl[E7]ázen[A7]. .3. Jseš bláznivej flink a mák makovej, život je swing - tvůj názor světovej, to nemá vadu, když náladu máš toulavou, z maličkostí skládáš prostý štěstí. .R: .4. Bláznivej den se batolí z plen, vítr jak fén a pivo jako křen, znáš pár pěknejch míst, že bys radostí písk', [H7]z m[E7]aličkostí skl[A7]ádáš pr[D]ostý štěstí, [H7]z m[E7]aličkostí skl[A7]ádáš pr[D]ostý štěstí, [H7]z m[E7]aličkostí skl[A7]ádáš pr[D]ostý štěstí. [Gmi]Svý jméno snad nemá [C7]ústa navždy němá [Gmi]Říkali mu Kiki [C7]Měl podivný zvyky [Bb]Byl obecní blázen [F]Chodil a na kytaru [Gmi]hrál Táh' za ním houf dětí Žil v hromadě smetí Jen šel po náměstí Tak hrozili mu pěstí A bláznivej Kiki Chodil a na kytaru hrál [Bb]Málokdo tuší [Eb]Že ve svý duši [F]má Lásku jak já [Bb]Tak když si hrával [Eb]Každej se jenom s[F]mál[D7] Měl rád ranní rosu Měl rád i svůj osud Svou svobodu blázna Když kapsa je prázdná Měl jedinou práci Chodil a na kytaru hrál Měl sako jak pro pět Tak musel prý trpět Prý hladíval růže Což tohle se může Jdi pryč Kiki blázne Tak šel a na kytaru hrál Jen v očích měl slzy Ty neoschly brzy Jak neviděl cestu Je) náklad'ák k městu Pod kterej spad Kiki Blázen, co na kytaru hrál .1. M[G]áš, má ovečko, d[D]ávno spát, už p[C]íseň ptáků k[G]ončí, kvůli nám přestal i v[D]ítr vát, jen m[C]ůra zírá zv[G]enčí, já zn[D]ám její zášť, tak v[C]yhledej skrýš, zas m[A]á bílej plášť a v [C]okně je mř[D]íž. .R: M[G]áš, má ovečko, d[D]ávno spát, a m[C]ůžeš hřát, ty mě m[A]ůžeš hřát, vždyť př[G]ijdou se pt[C]át, zítra zas př[G]ijdou se pt[C]át, jestli ty v m[G]ých představ[C]ách už m[G]izíš. .2. Máš, má ovečko, dávno spát, už máme půlnoc temnou, zítra budou nám bláznů lát, že ráda snídáš se mnou, proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám, když tebe mám rád, když tebe tu mám. .R: [C][C/Emi][C/Ami][C/Emi] .1. Ze všech [C]stran vítr [C/Emi]vál, do rygo[C/Ami]lů listí [Dmi]stlal podzim [G7]zase začal čmárat do těch strá[C]ní[C/Emi][C/Ami][C/Emi] Na pe[C]rón padl [C/Emi]stín a já [C/Ami]zůstal jsem tam s [Dmi]ním dálka [G]nemá se mnou žádný slitová[C]ní[C/Emi][C/Ami][C/Emi] .2. Za okny vagónů mizí světla perónů do uší mi kola náprav tiše hrají Za sebou šňůru let, vpředu nepoznanej svět právě [G7]někde tam se šíny protína[C]jí .R1: Ze vzpo[Ami]mínek svých dobře [Emi]vím, že [F]jezdilo nás víc Víc bylo [C]ohňů při kterých jsme [Dmi]vyli na měsíc a těch [G7]hvězd, [Gsus][G] vzdálených [D7]obzorů a [G7]cest[Gsus][G] [C][C/Emi][C/Ami][C/Emi] .3. Do kopců a do lesů na neznámou adresu mlčky posílám teď svoje tajný přání Potokům podél skal a všem klukům co jsem znal, dávným chvílím co už nejsou pro mě k mání .R2: A tak znovu nacházím jako dřív místa našich setkání Vzpomínám na každé z nich a na krásný toulání do těch rán, mý kroky vedou právě tam .4. Tak se vracím do těch let, kdy byl ještě mladej svět z dálky mávaj na mě kluci rozesmátí Bláznům pár, co jsem znal, jimž jsem svoje písně psal, věřit [G7]musím, že se třeba jednou [C]vrátí... [C/Emi C/Ami C/Emi do vytracena] [E][H][D][A] [E]Netvař se tak na mě že jsi [H]netvař se tak na mě že jsi [D]netvař se tak na mě že jsi [A]úplně blbá [E]holka [H][D][A] Netvař tak na mě jak se netvař tak na mě jak se netvař tak na mě jak se jenom ďábel kouká [H]Měl jsem tě [D]nechat [E]spát [H]to se vůbec [D]nemělo [F]sta[E]át [H]teď o tom [D]budu [E]psát [H]nikdy jsem tě [E]neměl [F]ra[E]ád Netvař se tak na mě že jsi ... (blbá holka blbá holka) Netvař tak na mě jak se ... (ďábel kouká ďábel kouká) [H]Na neto[F#]pýru vodlí[E]tá nenabi[C#]tá a její [H]máma [F#]nekonečně [E]prudí[G][C] [H]kopyta v [F#]sýru vrána se [E]nenachy [C#]tá zletilá [H]dáma [F#]už se ze sna [E]budí [G][C] [E][H][D][A] Netvař se tak na mě že jsi ... Měl jsem tě nechat spát ... Na netopýru vodlítá ... Na netopýru vodlítá nenabitá dvoudenní fáma zavrká a nudí kopyta v sýru vrána se nenachytá rohy a křídla svatozář mě studí [E]ze sna [H]budí co má [G]bejt má se [E]stát to mám [H]rád co má [G]bejt má se [A]stát to mám [H]rád dadadadada .Ref.: Já - [G]Mám už dost těch blbejch nápa[C]dů, jak [G]postavit si dům a velkou [A7]zahra[D]du, zamk[G]nout se vše na deset [C]západů, kdo z vás [G]vyřeší tuhle [D]záha[G]du. .1. Ne že bych tě neměl rád, to nemůžu říct ! Dřív než nervy povolí, chci ti v klidu říct, že mám už dost tvejch blbejch nápadů, jak postavit si dům a velkou zahradu. .2. Mládí nám mává, tak to se stává, až teď bys chtěla povznést se výš, zamkni si dům a klíč dej k sousedům, snad mě ještě dohoníš. .Ref: .Ref: Vzdálenejm kamarádům Já toužím domů stále jít má holka nemá tady klid Vím že se to nemá stín když slza hledá mít ve tváři jas a v srdci blín Já dobře vím že se to nemá stín když slza hledá mít ve tváři jas a v srdci blín Má země je daleko jako hvězda na obzoru bledá bejt pořád jen naměkko to se v tomhle kraji prostě nedá zbejvá jenom snít bůra v kapse mít snít o zemi vzdálené kde se v pátek dá na vandr jít Mám doma bráchu patnáct let vím že to pro něj není med číst že se to nemá stín když slza hledá mít ve tváři jas a v srdci blín On musí číst že se to nemá stín když slza hledá mít ve tváři jas a v srdci blín Má země není ztracená Bůh tyhle věci v ruce má Vím že se to nemá stín když slza hledá mít ve tváři jas a v srdci blín A tak já vím že se to nemá stín když slza hledá mít ve tváři jas a v srdci blín .1. Tř[A]eba jsem bleďoučk[D]á, bledušenka b[A/C#]ledá,[E][A][E7][H7][E7] p[G]řece mě maměnka[D/F#] leckter[E7]ému nedá.[A][E7sus][A][E7sus] .2. Naši mě nenašli na žádném smetisku, aby mě dávali starému chlapisku. .3. Dali by mě dali za chlapa starého, bylo by mi hanba sedat vedle něho. .4. To staré chlapisko jak stará halena, když se s ní přikryju, přece je mi zima. .5. To staré chlapisko má tvrdé drnisko, může s ním povorat kdejaké strnisko. .6. Vdovcovi starému smrdí brada vínem, a mladý syneček voní rozmarýnem [C]Do kopce pěšky, z kopce ko[G]loběžkou jela teta veška za te[C]tou bleškou našla ji u[C7]prostřed práce [F]na zahrádce, [Fdim]jak v skořápce [C]míchá [Gdim]pivo [G7]vařečkou [C]Tam v bleším [Dmi]domečku na [Emi]krtčím kope[Dmi]čku ve všivé [C]zahrádce, v slepičí [G]skořápce bleška pivo vaři[C]la [D7][G] [C]Bleška fňuká, že je to prá[G]ce těžká na to veška, ať bod varu [C]nezmešká vtom bleška va[C7]řečkou trhne [F]a už se do [Fdim]piva zvrhne [C]a oGdimpaří [G7]se bleška [C]V tom bleším [Dmi]domečku, na [Emi]krtčím kope[Dmi]čku ve všivé [C]zahrádce, v slepičí [G]skořápce bleška pivo vaři[C]la [D7]celá se opaři[G]la Teta veška ani chvíli nemešká začne křičet,že to bleška nepřečká koloběžka plná vervy řve na ni Nervi mi nervy to je vinna vařečka [C]V tom bleším [Dmi]domečku, na [Emi]krtčím kope[Dmi]čku ve všivé [C]zahrádce, v slepičí [G]skořápce [Dmi]řve vařečka [C]na vešku [Dmi]veška na ko[C]loběžku [G]Bleška pivo vaři[C]la [D7]celá se opaři[G]la Vidí to a slyší to veliký mrak chtěl by taky pomoct, ale neví jak Jak byl velký , tak byl hloupý spustil dolů velký kroupy a za kroupama liják [C]Podemlel [Dmi]domeček, za[Emi]topil kope[Dmi]ček a potlouk [C]zahrádku, odplavil [G]skořápku [Dmi]i vařečku [C]i blešku, [Dmi]koloběžku [C]i vešku [G]a lil Gdima lil a [G7]lil , až se vylil a ne[C]byl [C]I ta sebelepší vůle [G]zaniká [G]když z vůle vzniká zvůle a [C]panika [C]Vždyť ten mrak, když [C7]neplánuje [F]pluje tam, kam [Fdim]vítr duje [C]a nakonec [F]za[G]ni[C]ká. Sie lächelt und will kein Mitleid. Um sie ist nur Dunkelheit. Sie hat diese Welt noch nie geseh'n. Sie sieht auch die Sonne nicht. Für sie ist auf der Welt kein Licht. Und doch hat sie die Kraft weiterzugeh'n. Und wenn sie seine Stimme hört, die leise zu ihr sagt: Ich liebe Dich. Schließt sie die Augen und vergißt für einen Augenblick, daß sie blind geboren ist. Sie fühlt so viel was keiner weiß. In mancher Stunde weint sie leis. Und doch hat sie die Kraft weiterzugeh'n. Durch sie merk ich, wie schwach ich bin. Zu schnell wirft man oft alles hin. Und es fehlt die Kraft weiterzugeh'n. Doch wenn sie seine Stimme hört, die leise zu ihr sagt: Ich liebe Dich. Schließt sie die Augen und vergißt für einen Augenblick, daß sie blind geboren ist. Doch wenn seine Stimme hört, die leise zu ihr sagt: Ich liebe Dich. Schließt sie die Augen und vergißt für einen Augenblick, daß sie blind geboren ist. .1. Tam, kd[Ami]e leží Little Big Horn, je indiánská zem, tam přijíždí generál Custer s[Dmi]e svým praporem, modr[Ami]ý kabáty jezdců, stíny dl[Dmi]ouhejch karabin, a z [Ami]indiánskejch signálů po nebi letí d[A]ým. .R: Ř[A]íkal to Jim Bridger: já měl jsem v noci s[E7]en, pod sedmou kavalerií jak krví rudne z[A]em, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zn[D]á, proč C[E7]uster neposlouchá ta sl[A]ova varovná?[Ami] .2. Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií táhne generál Custer s sedmou kavalerií, marně mu stopař Bridger radí: zpátky povel dej, jedinou možnost ještě máš, život si zachovej. .R: .3. Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín, padají jezdci z koní, výstřely z karabin, límce modrejch kabátů barví krev červená, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná. .R: Říkal to Jim Bridger: já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalerií jak krví rudne zem, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná, proč Custer neposlouchal ta slova varovná? .4. Pak všechno ztichlo a jen tamtam duní nad krajem, v oblaku prachu mizí Siouxů vítězný kmen, cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál, tam uprostřed svých vojáků leží i generál. .R: Když jde [C]blizzard vichři[C7]cí Já sám [F]jedu váni[C]cí A na cestě jsem skoro celý [G7]den, Jedu k [C]tý, o níž jsem [C7]snil, Cestou [F]dlouhou přes sto [C]mil A jen [G7]deset mil mi zbývá k Mary [Ami]Anne A jen [G7]deset mil mi zbývá k Mary [C]Anne Jedu nočí šílenou, Bílou mlhou, černou tmou, A můj koník už je taky unaven. Sčítám chvíli za chvílí, Sčítám míli za mílí A jen sedm mil mi zbývá k Mary Anne A jen sedm mil mi zbývá k Mary Anne Kůň už nemůže a pad, Zchromil ho ten věčnej chvat, Vítr stopy ničí jako ráno sen. Tak se nocí probíjím Z láhve brandy upíjím A jen tři míle mi zbejvaj k Mary Anne. A jen tři míle mi zbejvaj k Mary Anne. V dálce světla zaplály, To mý oči hledaly Potíž je jenom v tom, že nemůžu dál. Na sedlo si hlavu dát, Už se mi chce strašně spát, A jen sto yardů mi zbývá k Mary Anne. A jen sto yardů mi zbývá k Mary Anne. Tak ho našli za pár dní Ležet v jámě bezedný, Hlavu měl bílou a oči jako len. V ruce prsten, co chtěl ji dát, Proč ho k čertu nemoh hřát, A jen sto yardů mu zbývá k Mary Anne A jen sto yardů mu zbývá k Mary Anne.. .1. Když jde bl[C]izard s vichřic[C7]í, dám si [F]ovar s hořčic[C]í a zalezlej jsem doma celej d[G]en, v láhvi d[C]oušek rumu zb[C7]yl, proč bych v kl[F]idu nepop[C]il, /: vždyť jen st[G]anic pár je metrem k Mary [Ami(C)]Ann. :/ .2. Kam bych nocí šílenou vláčel kostru, zvlášť tu svou, začínám být mírně unaven, sčítám sklínku za sklínkou, pak se vydám za milkou, /: vždyť jen stanic pár je metrem k Mary Ann. :/ .3. Stín můj nemůže a pad', uštval ho ten věčnej chvat, vítr stopy ničí jako ráno sen, tak se nocí propíjím, další výklad rozbíjím /: cestou, která míří k Mary Ann. :/ .Rec: V dálce světla zaplály, prej mě dlouho, dlouho hledali, potíž je jenom v tom, že nemůžu dál, do dlaní si hlavu dám, škytnu a pak zašeptám: /: "Která z vás je, hoši, Mary Ann?" :/ .4. Tak ho našli za pár dní v jedný cimře nevzhledný, tvář měl bílou, na sobě bílej len, v ruce láhev a v ní, žel, rozpuštěnej Gastrogel, /: nadpraporčík nebyl Mary Ann. :/ .1. Jak touží duše má výš stoupat k oblakům, až tam, kde přebýváš, kde máš, Pane, svůj dům. .R: Jako pták, jenž křídly zamává, chci výš, chci k Tobě blíž, snad hlas můj uslyšíš, chci výš, chci stoupat k Tobě blíž. .2. Když tíha lidských vin má křídla spoutává, Tvá láska nezměrná mi vzhůru pomáhá. .R: [CFC] .1. [D]Tys byla [A]víc než krásně [Hmi]bláznivá[A] [G]i hloupá s ž[A]ádnou pamě[D]tí[(G,G)] [D]mít sílu t[A]ak se zpátky n[Hmi]edívám[A] [G]už chápu [A]co je prokle[F#]tí .R. [C]Já [G]zbouranej jsem tu dá[D]l .2. Říkal jsem všem tvým plánům tlachání a bral tě vůbec s převahou prohlížím loňskou fotku z koupání a piju víno nad Prahou .R. .R. *. [Hmi]Víš holka, [G]vzal síly [Hmi]ten pocit, [G]že se mýlím [Hmi]jak já moh' [A]myslet, že tě [D]zná[F#7]m [Hmi]Ty tam a já[G] tady [Hmi]spíš věřím [G]na záhady [Hmi]a proto zřej[A]mě sedím sám[DG7] Mezihra *. .3. Nech příští záplavy svých dopisů blížence dálka rozdvojí léty se změníš v jeden z obrysů zatím si dobře nestojím .R. 3x + Tak sám, tak sám [Emi][Hmi][Ami][Hmi] [Emi]Díváš se [Hmi]na svět [Ami]slepýma [Hmi]očima [Emi]Ač nejsi [Hmi]tím kdo nev[Ami]idí [Hmi]Vůbec nic [Emi]Si tvář [Hmi]ze sto[Ami]ry Co právě [Hmi]začí[Emi]ná nultá odb[Hmi]ila hodi[Ami]na[Hmi] .R: Svět se [Emi]zdá[(Hmi)][Ami] [Hmi]Slubnej jak [Emi]blodnýnka s [Hmi]tučným vě[Ami]nem [Hmi]Jak se [Emi]zdá[(Hmi)][Ami] [Hmi]nelze chtít [Hmi]víc[Ami][Hmi] Vnímáš svět kolem a vůbec necítíš Že jsi jen součástií dohody teď Jen si tvář ze story kterou ti namíru Ušili v lápaku svobody .R: .*: [G]Nikdo tu před nikým [D]zdá se nic neta[E]mijí Hráči tu v rukávech [C]svý esa [D]nemají [G]Každej tu každýmu [D]rád ruku podá [C]Dávno nad vším [H]zavřela voda Stude[G]ná je doba [D]vášnivých proje[E]mivů Ctihodných celebrit a [C]všem je do [D]zpěvu [G]A nikdo neptá se: [D]Kam Černej Petr [C]Tak náhle zmizel a [H]kdo ho má [Emi][Hmi][Ami] Díváš se na svět slepýma očima Ač nejsi tím kdo nevidí Vůbec nic Si tvář ze story Co právě začíná nultá odbila hodina .R: .*: Kdo ho má? Blondýnky [G]sladké jsou vždy můj svět, když jsem jim blízko, již hořím [Ami]hned. Mně tepny buší, sám nevím čím a hned se stávám di[F]vo[G]kým. Když jejich oči jsou modravé a jejich barvy tak láka[A7]vé, pak po dobrém to pranic [G]nevěští, že jednou [C]ďábel způso[D7]bí tu neštěs[G]tí. [E][D][A] [E]Byl jeden král[D][A] co se jen smál on to byl velkej bloud a opodál rezervní král [E]začal pikle kout[A][H] [E][A][H][E][D][A][E][D][A] Co bude dál povídá král strachy se nemoh hnout dost toho mám pozor si dám už nebudu bloud Sok se ho bál a utek v dál jinam šel pikle kout a tenhle král co se jen smál začal zas být bloud [G]Bloudím [C]lesem [D]v hloubi i po kraj[G]i. Bůhví [C]kde jsem, [D]boty mi mokra[G]jí. [G]Zavátých [C]stromů se ptám, [D]proč je les [G]v zimě tak sám, [G]já bloudím [C]lesem [D]v hloubi i po kra[G]ji. Bloudím lesem v hloubi i po kraji. Bůhví kde jsem, boty mi mokrají. Zavátých stromů se ptám, proč je les v zimě tak sám, já bloudím lesem v hloubi i po kraji. Kde jsou mechy zelené? Pod sněhem bílým. Kde jsou laně s jelenem? Pod sněhem bílým. Kde jsou stezky zaječí? Pod sněhem bílým. Kde má ježek bezpečí? Pod sněhem bílým. Bloudím lesem v hloubi i po kraji. Bůhví kde jsem, boty mi mokrají. Zavátých stromů se ptám, proč je les v zimě tak sám, já bloudím lesem v hloubi i po kraji. Kde je vůně smolných klád? Pod sněhem bílým. Kdepak můžou brouci spát? Pod sněhem bílým. Kde spí květy sasanek? Pod sněhem bílým. Kde spí hajný Mařánek? Pod peřinou pruhovanou. Bloudím lesem v hloubi i po kraji. Bůhví kde jsem, boty mi mokrají. Zavátých stromů se ptám, proč je les v zimě tak sám, já bloudím lesem v hloubi i po kraji. .1. Kl[Hmi]ávesy pražců js[A]ou němý, [D]o šínách se mi i zd[A]á, vždyť j[D]á prošel p[A]o tratích c[D]elou svou z[A]emí, však m[Hmi]álokdo p[A]íseň mou zn[Hmi]á. .2. Tóny má z jisker a sazí, rytmem je dunění kol, je silná jak rachot, když vlaky se srazí, a temná jak smuteční chór. .R: Bl[A]oudivej vekslař mi ř[Hmi]íká: k[A]aždej, kdo trošku mě zn[D]á, t[A]ulák, co všechno už ztr[Hmi]atil, j[G]en svoji p[D]ísničku m[A]á. .3. Jednou, až roky mě srazí, můžete jed na to vzít, že s tratí jsem srostlej a píseň svou přenechám každýmu, kdo bude chtít. .R: [E]Bludička [Ami]Jú[E]li[Ami]e vidět už [Ami]zdá[E]li [Ami]je Jak láká [Ami]za [G]ře[C]kou na [G]cestu [C]da[G]le[C]kou Duše [F]vá[C]ha[G]vý neboť [C]sa[G]ma [Ami]ví jak ti [Dmi]bejvá když ti [E]slzy te[Ami]kou Bludička Júlie svou krásou vábí je když z hospod vracejí se tichou alejí Muži vážení Domov vymění za tu nadějí A oči její Cmi (r): [G]A potom [C]tam kde je ráno tam kde je ráno tam kde je ráno V trávě tuli[G]pán Tam stopa končí Tam stopa končí Tam stopa končí nezvěstnej je [C]pán Tam kde ti páni Tam kde ti páni Tam kde ti páni Písně pěli [F]jí [C]Je [F]ráno [G]žal a [E]prázdnej [Ami]sál A [Dmi]vítr [E]vzal si [E]Júlii [Ami] Bludička Júlie jen bláznům k vůli je Tak hochu neváhej pán Bůh ti pomáhej Končí krásnej sen už se blíži den Ještě kroků pár a bude ti hej .. (r): Bludička Júlie jen bláznům k vůli je Tak hochu neváhej pán Bůh ti pomáhej Končí krásnej sen už se blíži den Ještě kroků pár a bude ti hej, hej .. [Fmi]Každý večer když usínám [G#]dějou se v [B]domě podivné [G#]věci [Fmi]na chvíli pohled svěřím hodinám [G#]je něco málo [B]před půl[C]nocí. To dívky v bílém chodí k nám čarovnou mocí oplývají někdo je chválí jiný proklíná jedno je jisté že tě obehrají RF: Sny jsou [C7maj]bludičky lákají [Ami]do bažin spící a [Dmi]ubohé a potom se nám [G7/4sus]smějí člověk je [C7maj]maličký uvěří [Ami]lehce lžím když v noci [Dmi]pod víčky přichá[G7/4sus]zejí [Ami]Růžový nápoj v poháru [C]ti v noci k ús[D]tům přiklá[E]dají [Ami]a pak se divíš po ránu [C]co všechno měl jsi [D]a teď jsi v [E]háji Jednou jsi král a jednou bard jindy tě v lese vlci honí tohle je nápor na myokard mít harém žen co sladce voní RF: Sny jsou [E7maj]bludičky lákají [C#mi]do bažin spící a [F#mi]ubohé a potom se nám [H7/4sus]smějí člověk je [E7maj]maličký uvěří lehce [C#mi]lžím když v noci [F#mi]pod víčka přichá[H7/4sus]zejí [Ami][G][Ami][G][Ami][G][Ami][G][Ami] .1. F[Ami]asády v [G]ulici p[Ami]lničké sp[G]adu, n[Ami]avěky v p[G]ozici č[Ami]erného vz[G]adu, v[C]e jménu j[G]istoty [Ami(C)]ulité z v[G]osku tr[Ami]ousíme b[G]onmoty z bl[Ami]udiště m[G]ozk[Ami]u. .2. Uvadl rozrazil na břehu Svratky, paprsek rozmrazil vajgly a zvratky, po léta v amoku, lhostejní lety pálíme od boku uťaté věty. .3. Vlk v kůži berana z paměti smazal, že horší tyrana je jeho vazal, a bída vřezala do hnízda jiřic, že horší vazala je jeho biřic. .4. Nuceni legií k povinné lásce, v carově režii chválíme správce, jsme ti, kdo přežijí zimy i jara, v správcově režii vítáme cara. .5. Civíme na Labe, doufáme skrovně, že za nás vyhrabe kaštany z ohně, nuzákům v chatrči daruje chleba a kostrč nastrčí, bude-li třeba. .6. Pijeme kořalu, cpeme se masem, opilí ze žalu, s plačtivým hlasem, s pokorou mužiků s rukávy z klotu hr[Ami]ajem si m[G]uziku, hr[Ami]ajem si m[G]uziku hr[Ami]ajem si m[G]uziku n[Ami]a cizí n[G]otu[Ami] ... .1. Pod branou v[Ami]ítězů, co nikdy n[E]evyhráli, bez zlatých řetězů a zvonů z k[Ami]atedrály[E], zelení m[Ami]olodci z romance [Dmi]iluzorní, po matce s[Ami]irotci, po otci b[E]ezprizorní hrajeme v k[Ami]arty[E]. .2. Růžový kavalír uprostřed paviánů zahodil bandalír i šavli z porcelánu, svět civí na zátku, zatímco setmělo se, pasy jsou v pořádku a whisky na podnose s tyčinkou na rty. .R: Hrajeme hb[E]itě o trojité [Ami]es: tvar hadího h[Dmi]řbetu či gotických s[Ami]ošek, flinty jsou v ž[Dmi]itě a na hlavních r[Ami]ez, a sv[Dmi]oboda je tu, vždyť b[Ami]ijem se o šek - toť zv[E]yk! .3. Dva centy životů a slunce sbohem dává, hledáme jistotu, které se nedostává, na hrdle znamení obojku otrokova, lezeme shrbení, zaliti do olova jakési víry. .4. Paměť je v bankrotu a z domu nevychází, čest stojí u plotu a kamením se hází, cit s hlavou hovězí vybírá popelnice, a pravda? Vítězí - slepá jak řeholnice, oděna v díry. .R: Rezavé r[E]áno a mlha jak m[Ami]ed, tak podivně sl[Dmi]adko jak z chrlení k[Ami]rve, čteš, co je ps[Dmi]áno, až k písmenu "z[Ami]et", už n[Dmi]ekřičíš "matko!", je t[Ami]icho jak p[E]rve, jen vzl[Ami]yk! Zas [Emi]peníze [D]nemám a [G]ty nemáš [D]čas takže [Ami]nuda tu vládne a [D]tak zraje kvas který [Emi]nalévám [D]z láhve a [G]topím v něm [D]splín ten co [Ami]po vínu prahne [D]a já nevím [Emi]nevím co s ním Zlomená vůle jak zlomená hůl a do další rány jen přisypu sůl sedm statečných zbylo a osmý jsem já takže vím co mi zbylo postel ticho a tma RF: [C]Slunce je za mraky [D]já nemůžu spát sám [G]sobě obě[H7/Ssus]tí a sám sobě [H]kat ve spánku [C]bolest mizí a na ten [D]právě čeká [C]jeden chlap [D]s koco[G]vino-[G/F#] [Emi]---u [C]a kousa[D]vá [Emi]jedna deka Točí se svět a potápí loď srdce mění se v led a nikdo neslyší kód volání v tísni že nevím jak dál že smůla je v přízni a bloudím jak holanďan Vím že nastane doba bouří a chvění a já ucítím sílu která ve mně teď není roztrhám mraky a vyženu splín z klecí vypustím ptáky a Titanic vylovím. .1. [D]Stoupá [F#mi]dým, [Emi]po nebi se [F#7]courá, [G]a mě bere [F#mi]touha vypadnout ze dve[A]ří, [D]co já [F#mi]vím [Emi]na mou rodnou [F#7]hroudu, [G]smutek chystá [F#mi]boudu, když se seše[G]ří. .R: [F#mi]Na bludný kámen [Emi]zas mírně přiopilí, [D7]stoupnem a budem čekat co to udě[G]lá, [F#mi]s bolavým ránem [Emi]vandráci pošetilí, [F#mi]jak modrej [H7]plamen vstaneme z pope[Gmaj7]la.[G6] .2. Stoupá dým, je to hloupá fáma, že mi čouhá sláma z kalhot a galoší, co já vím, cesta do stodůlky, přes Větrný Hůrky je jen pro pěší. .R: Na bludný kámen... .1. B[D]lues opuštěný postele, [A]blues znamenající smutek [G]vzpomínky jako zběsilé [D]vracejí [A]každý dotek. .2. Blues ustlanýho polštáře, blues složený bílý deky, samotu křičí do tváře, dva lístky do diskotéky. .3. Blues prázdných hrnků od kávy, blues zvětralýho vína nechci si sám lehat do trávy, byla to moje vina. .4. Blues smutných zubních kartáčků, blues zapomenutých sponek, slepená fotka v rámečku vyčkává na tvůj zvonek. .5. = 1. .6. = 4. .1. Když n[C]a pavouka s[F]edne blues, tak př[G]estane tkát s[C]ítě, zaleze si d[F]o kouta a pl[G]áče jako d[C]ítě, v[F]ybrečí se, v[C]ysmrká se d[D7]o mušího kř[G]ídla /: [C]a pustí se s n[F]ovou vervou d[G]o shánění j[C]ídla. [G]:/ .2. Když na verlybu sedne blues, tak ponoří se ke dnu, a když to není zrovna v lednu, klidně si k ní sednu, polechtám ji bublinkama, poplácám po hřbetě, /: a je opět spokojená v tom verlybím světě. :/ .3. Když na kudlanku sedne blues, no, snad to zpívat mohu, vyšplhá se na kytku a pomodlí se k Bohu, ledva co se vyzpovídá, zanechá hřích hříchem /: a zamoří paseku svým nakažlivým smíchem. :/ .4. Když na papouška sedne blues, tak vykašle se na zob a pod zobák si zanadává v rámci slovních zásob, a pak se vrhne na mrkvičku, pokud jsme mu dali, /: a zase je to ten papoušek, tak jak jsme ho znali. :/ .5. Když na člověka sedne blues a všechno na něj padá, zakoupí si láhev vína a pak písně skládá, smutek ho však nepřestane pod srdíčkem bodat, dokud se mu nepodaří aspoň jednu prodat, dokud se mu nepodaří aspoň jednu prosadit. Mejch svalů blues pro Vás zpívám já sekeru mám vostrou jako meč každej den slunce svit hlídám a radost z práce to je všechno lež Menuju se Džordž a dělám v lese dříví Mejch svalů blues pro Vás zpívám co po kavárnách kafe srkáte já do zelený se celej den dívám a chtěl bych vidět čaje o páté Menuju se Džordž a dělám v lese dříví Mejch svalů blues pro Vás zpívám můj život dávno přestal slastí bejt po nocích teď zašlý fotky líbám a to co chci je pořádně se zlejt Menuju se Džordž a musí to tak bejt .1. Můj d[G]ěda bejval blázen, texaskej ahasver, a na půdě nám po něm zůstal [G7]ošoupanej kvér, ten kv[C]ér obdivovali všichni kámoši z okol[G]í a m[D7]áma mi říkala:"Nehraj si s tou pistol[G]í!" .2. Jenže i já byl blázen, tak zralej pro malér, a ze zdi jsem sundával tenhleten dědečkův kvér, pak s kapsou vyboulenou chtěl jsem bejt chlap all right a s holkou vykutálenou hrál jsem si na Bonnie and Clyde. .3. Ale udělat banku, to není žádnej žert, sotva jsem do ní vlítnul, hned zas vylít' jsem jak čert, místo jako kočka já utíkám jak slon, takže za chvíli mě veze policejní anton. .4. Teď okno mřížovaný mi říká, že je šlus, proto tu ve věznici zpívám tohle Folsom Blues. pravdu měla máma, radila:"Nechoď s tou holkou!", a taky mi říkala:"Nehraj si s tou pistolkou!" .1. /: Poslouch[C(F)]ej, jak ve stráni ozvěna šum kotle odráž[(C)]í, :/ až usl[G]yšíš hvízdání, to můj vlak vjede do nádraž[C]í.[GC] .R: /: Jen mou r[C(F)]akev klidně víkem zandav[(C)]ej, :/ kdo však d[G]ál teď bude řídit můj vlak hvízdav[C]ej[G]?[C] .2. /: Už je dvanáct nula pět, za pět minut má vyjet můj vlak, :/ kdo ho spustí ale vpřed, když já musím tu ležet naznak? .R: /: Jen mou rakev klidně na vůz nandavej, :/ kdo však dál teď bude řídit můj vlak hvízdavej? .3. /: Dejte pryč ty věnce, strhejte ten černej flór, :/ musím vyjet přece, zelenej mám semafor. Kd[C]yž ráno vstávám tak cíl svý cesty znám[C7] a [F]mý spřežení mulí je vzteklý jak já [C]sám Hyjé, tam k nám kde dům v Kentucky mám a kde zas liščím norám "dobrou noc" dneska dám Dlouhá je cesta a líný spřežení ty zpropadený muly jsou s ďáblem spřažený .1. /: Č[E]ernej nebožtíku, máš to ale kliku, za chvíli do temný hlíny b[E7]udeš zakopán, :/ n[H7]ás jsi nechal v bídě, s[A7]ám se vezeš jako p[E]án. .2. /: Jen kopyta koní hrany tobě zvoní, málo lidí dnes pro tebe slzy polyká, :/ je to smutnej funus, chybí ti tu muzika. .3. /: Kam ti pozůstalí, kam ti vlastně dali věnce, kytky, pentle, svíce, marně se ptám, :/ proč je rakev holá, to ty asi nevíš sám. .4. /: Černej nebožtíku, když nemáš na muziku, poslechni mou radu trochu nevšední, :/ zazpívej si sám blues na cestu poslední. [E]Mý léto bylo krátký a [A]tvý sukně kratší teď [E]žloutne [E7]park snad [A]jsme si [A7]kvit tam [E]za Nádržní ulicí já musel tě mít Proč blázen měsíc ztemněl to nebejt já tě neměl Jsem stejně plonk i tak dá se žít Však v létě za tou Nádržní já chtěl a směl tě mít [E]Nádržní [As]ulicí [C#]chodívám sám denně od léta [F#]bez jména ty [H]foukla jsi Já [E]poznal bych tě v [C#mi]mžiku neskrejt tě [F#mi]podzim ve svým [H7]zimníku Tou [E]Nádržní [As]ulicí [C#]foukla jsi před sebou v taxíku teď [F#]máme oba šlus [H]ulice Nádržní [E]blues. [A]Spíš a nic tě nezajímá nad tebou se sk[D7/9]láním, kdo vzpomínky [A]slepí [E]a svíčka rozžatá září jako [D7/9]bílá hůl slepých Máš říct, že [Hmi]já [C#mi]jsem [F]ženská[E] jak má Abýt Ani zmínka nepadne a to je nejhorší o mým provinění ty šťastnou ruku máš, tak spoléháš že se všechno časem změní máš říct, že já jsem ženská jak má být Dál vykládej pasiáns a teď už cítím, co karty poví o berlích se ke mě blíží tvý eso srdcový Máš říct, že já jsem ženská jak má být Spíš a nic tě nezajímá nad tebou se skláním, kdo vzpomínky slepí a svíčka rozžatá září jako bílá hůl slepých Máš říct, že já jsem ženská jak má být Máš říct, že já jsem ženská jak má být .1. N[A]a dvanáctém patře na hotelu Gomel, n[D7]a dvanáctém patře na hotelu Gomel[A] ml[E]ela celou noc, tak js[D7]em jí řekl: holka, d[A]omel[E]. .2. A tam v šestém patře na hotelu Svět, a tam v šestém patře na hotelu Svět šlo to tam, a nešlo to zpět. .R: H[A]otely, hotely, hotely, někdo umře v nemocnici, někdo v posteli, h[D7]otely, hotely, hotely, v[A]e mně se perou čerti s anděli, hotel[E]y,[D7] hotel[A]y.[E] .3. A ve čtvrtém patře na hotelu Palace, a ve čtvrtém patře na hotelu Palace myslel jsem si, že mi nedáš, a tys' mě za ruku vzalas'. .4. A ve čtvrtém patře na hotelu Černý kůň a ve čtvrtém patře na hotelu Černý kůň řekla mi: chlapče, ty jsi ale pěkný kůň, .*: H[A]otely, hotely, hotely. .5. Ve třicátém patře na hotelu Voroněž, ve dvacátém patře na hotelu Voroněž, tam nespí žádné holky ani kluci, tam spí jenom moloděž. .R: .6. A ve třetím patře na hotelu Slavia, a ve třetím patře na hotelu Slavia ona byla, ale taky já. .7. A tam ve výtahu na hotelu U Beneše, a tam ve výtahu na hotelu U Beneše když jsi plešatý, tak nikdo tě neučeše. .8. A tam u recepce na hotelu Jelen, a tam u recepce na hotelu Jelen ona byla modrá, a já byl zelen. .9. A tam v grandhotelu na hotelu Bory, a tam v suterénu v grandhotelu Bory popíjel jsem v čaji brom, vzpomínal na svoje love-story. .*: H[A]otely ... [G#][C#mi][G#][H][F#] [G#mi]Něco [G#]vadnýho [H]je v našich křestních [F#]listech Něco mylnýho je v našich osudech Jednou nám zrána řeknou u přepážky (přišli jsme nebylo vyhnutí) [E]Vy pro nás nejste a to není celé[D] [C] [E]Vy pro nás platíte míň nežli houbele[D] [C] [E]Vy nejste zrození [A]jste jenom vymknutí[C#mi] [G#][H][F#] Srovnám si záda (vím, že na to čekáš) Abych řek do očí té jitřní krátkolebé Jestli jsme vymknutí my nebolíme jiný Pojď špatný drahoušku jdeme dále bolet [Es]ebe .1. Dneska mám chuť uzamknout dveře na kliku, sednout si do knajpy s partou zedníků, schovat se pod sukni svý mámy a nepozdravit ani známý, to žes' mi nepodal ruku ani ze zvyku. .2. Neřek' jsi c[E]okoli, c[G]okoli, c[D]okol[E]i, lži, který n[F#mi]ebolí, n[C]ebolí, nebol[A]í, řek' jsi, že z[E]ášť má moje [C#mi]oči a to je zř[A]ejmě těžkej zl[G]očin[F#mi], tak jsi mi n[E]epodal ruku [G]ani z[A]e zvyk[E]u. .3. Bylo mi do pláče a z pláče do smíchu, když se dá do deště, zmoknu bez deštníku, chameleón zná barvy duhy, urážkou častuje ty druhý, taky jim nepodá ruku ani ze zvyku. .4. Příště si pamatuj, ty kluku z výlohy, móda se mění jako školní úlohy, užij si ve zdraví svý slávy, tíží na rozbolení hlavy, takže mi nepodáš ruku ani ze zvyku. .5. Budu stát na cestě, co nemá chodníky, lidi se míjejí jako auta patníky, to, že tě nepotkám, mě mrzí, ale i v hrobě bude brzy, /: tam už mi nepodáš ruku ani ze zvyku ... :/ [E]Jasně, že ti dlužím spoustu [A]hezkejch slov [E]Se mnou děvče nemáš na ně [D]kliku[A] [E]Dávno už je umím všechny [A]nazpaměť [G]Jenomže mi váznou na ja[A]zyku Takový ty slova jako čmeláčci Huňatý a milý s kapkou medu Stokrát ti je v duchu šeptám do ucha Ale znáš mě řečnit nedovedu [Hmi]Tak mi promiň děvče však to [A]napravím [E]Můj ty smutku já si dám tu [Hmi]práci [C#mi]Vyklopím je všechny aspoň [G]naposled [A]Až si pro mě [Hmi]přijdou [A]Až si pro mě [Hmi]přijdou [A]Až si pro mě [Hmi]přijdou funeb[E]ráci Takový ty slova jako čmeláčci Huňatý a milý s kapkou medu Stokrát ti je v duchu šeptám do ucha Ale znáš mě řečnit nedovedu [Hmi]Tak mi promiň děvče však to [A]napravím [E]Můj ty smutku já si dám tu [Hmi]práci [C#mi]Vyklopím je všechny aspoň [G]naposled [A]Až si pro mě [Hmi]přijdou (2x) [A]Až si pro mě [Hmi]přijdou funeb[E]ráci tam někde nahoře se rozsvítí neon tam někde dole se rozsvítí světla jen já mám zhasnuto svítím si očima bytná mi ani nezametla Líbám se každej večer líbám se sám líbám se s prázdnou sklenicí zhaslý mám voči prázdný břich mám žiju se starou štěnicí ta štěnice stará vyschlá je jak troud dívá se na mě jak se v spánku vobracím čem asi snívá štěnice neduživá voba jsme vlastně chudáci tuhle mi řekla ta štěnice vzteklá až jednou umřu už ti pokoj dám zahrej si jednou tohleto blues a vzpomeň si na mě až zůstaneš sám Zejtra se svléknu z kůže svléknu jako had a pláchnu od lidí které nemám rád Zejtra se svléknu z kůže nepůjdu do práce najdu nějakou knajpu a budu utrácet Svlékám se z kůže svlékám vnější kryt svlékám se z kůže můj splín jde na odbyt a jestli tohle nepomůže zase budu nadávat a pít Zejtra já zmizím někam zmizím někam pryč byl jsem dlouho loutkou a k nakopnutí míč Možná že zaspím to ráno zaspím tenhle vztek možná mě bude bolet hlava a já na ni budu shánět lék .1. J[Ami]ak se tak zmenšujou byty a pokoje, no vážně, jak se tak zmenšujou byty a pokoje, j[Dmi]e stále těžší, je stále těžší d[Ami]ostat se do koupelny jen tak bez boje. Vždycky ti p[E]ochybí místa kus, vždycky ti př[Dmi]ekáží nějaké panely a proto zp[Ami]ívám blues o malých b[E]ytech a velkých prdelích. .2. Jak se tak zkracujou úřední hodiny, no vážně, jak se tak zkracujou úřední hodiny, je stále těžší, je stále těžší dostat se do socdemo či jiné ciziny. Vždycky ti pochybí nějaké plus, vždycky jsou nějaké malé zádrhely a proto zpívám blues o malých kanclích a velkých prdelích. .3. Jak je tak stále více nomenklaturních míst, no vážně, jak je tak stále více nomenklaturních míst, je stále těžší, je stále těžší mít diplom v kapse a být si jist, že budeš jíst. Vždycky jsi na hlavu mírně šus, vždycky ti řeknou:"Takových jsme viděli" a proto zpívám blues o malých mozcích a velkých prdelích. .4. Jak nám tak řídnou řady folkových zpěváků, no vážně, jak nám tak řídnou řady folkových zpěváků, je stále těžší, je stále těžší nemít to na háku a nebýt v lapáku. Ať žije folkový realizmus, ať žijou ti, co se se mnou přátelí, já vám zpívám blues o malých bytech, o malých židlích, o malých mozcích a velkých, hrozně velkých prdelích. [Dmi]V okně stálo šedý ráno já měl už vstávat [Gmi]v okně stálo šedý [Ami]ráno, [Gmi]tak víkend mi [Ami]začal[Dmi] [Gmi]Sazí jako černých [Ami]ptáků, [Gmi]den zapnutý v huber[Ami]ťáku [Gmi]tak začal víkend od kte[Ami]rýho jsem si tolik sliboDmival V okně stálo šedý ráno a něco na mě lezlo chřipka mi seděla za krkem a nebo mých čerstvých jednatřicet V hrnku kafe hledám bránu k ránu v bílým porcelánu tak začal víkend od kterýho jsem si tolik sliboval Na sklo náhle někdo ťuká, holubice bílá sedí na okně, né to není holub to je ruka, ruka pošťáka v šedý peleríně Telegram žes propadla u zkoušky, u zkoušky života mezi svatoušky tak začal víkend od kterýho jsem si tolik sliboval tak začal víkend od kterýho jsem si tolik sliboval tak začal víkend od kterýho jsem si tolik sliboval Wabimu Ryvolovi Už odjíždí vlak všechno co jsem měl odváží nezbylo mi vůbec nic a to mě trochu zaráží stojím teď úplně sám na pustým nádraží Courám se k městu hradba je plná plakátů nad hlavou točí se dým a míchá vůně akátů sychravý vítr zalézá nepozván do šatů V bytě zůstal sen ve vzduchu parfém cizoty na stole dopis od tebe a dlouhá lžíce na boty je studená a neživá bezcitná jako ty Po láhvi vína moje nářky se vytrácí sedí s tebou někde v baru a prachy klidně utrácí k takovým jako jsem já ženská se nevrací .1. Kd[C]yž je doba deštů, st[F]ojím za okn[C]em, sv[Dmi]ětlo smutně bliká v pokoj[G]i, chc[C]i dát sbohem městu n[F]a chviličku j[C]en, dl[D7]ouhá zima za nic nestoj[G]í. Z[C]ahoukání vlaku, kt[F]erej projíž[C]dí, z[Dmi]anechá jen slzy na duš[G]i, v k[F]ostkovaným saku p[C]odobám se dr[Ami]aku, c[D7]o si hlavu v kleci rozbuš[G]í. .R: N[F]a železný kolej[G]e už p[Ami]adá stříbro hv[Dmi]ězd [G]a tma jako v ranci nebyl[C]a tvůj ide[C7]ál, zas pr[F]ojet stovky štac[G]í a v[Ami]idět spousty m[Dmi]ěst a j[G]ednou za rok z[F]astavit se t[G]am, kde sis to př[C]ál. .2. Tak si představuju dnes jako včera malý opuštěný nádraží, sem-tam přešlapuju, sem-tam zvečera, v ruce lístek a mráz v podpaží. Zahoukání vlaku, kterej projíždí, zanechá jen slzy na duši, že někdy zklamání je jak umírání, to se přeci říkat nesluší. .R: .*: Zkazil js[Fmaj7]em si [Dmi]všechno s[Cmaj7]ám, v klidné ř[Fmaj7]ece pl[Dmi]ul můj pr[Cmaj7]ám, osleplý kl[Dmi]id ti č[G]asem přihlás[C]í jak bř[Dmi]itva ostrou zm[G]ěnu počas[C]í. .1. Všechno př[C]išlo[Dmi] prostě t[G]ak, n[C]ebylo v[Emi]ůbec[Dmi], proč se b[G]át, byl pr[Dmi]ám dlouho v m[G]oři, na cest[C]ách[Ami], až se zr[Dmi]anil pod hlad[G]inou na skrytých kr[C]ách, denně n[Dmi]amlouvám si, ž[G]e by to tak m[C]ohlo být[Ami]: já z[Dmi]azvoním, ty mě n[G]echáš před bouř[C]í se skrýt[Ami], v m[Dmi]otelích vymýšl[G]ím si t[C]uhle hru[Ami] a br[Dmi]oukám na sv[G]ém lůžku jedno bl[C]ues. .R: Jedno bl[Emi]ues,[Dmi] stejný bl[G]ues [Dmi]o tom, že tu m[G]á žena s[C]e mnou je[Ami] a st[Dmi]ojí v pátém k[G]outě pokoj[C]e. .2. I teď žiju na cestách, kdopak ví o tvých adresách, mám lístek, zatím nevím, kam to je, na stání v pátém koutě pokoje. Chtěl jsem mít hory v dlani, bod, a pohnout svět, že na to stačím sám, to jsem se splet', v motelích vymýšlím si tuhle hru a broukám na svém lůžku jedno blues. .R: .1. V tom m[C]otelu to z[F]avánělo m[C]rtvou sezónou, t[F]iše byl slyšet jukebox hr[G7]át, hrát, hrát, a t[C]ak jsem k němu p[F]opojel tou n[C]eonovou tmou, v m[F]otelech opuštěných j[G7]á spím rád. .R: B[Ami]ylo to třináctého v p[C]átek, j[Ami]ak černý kocour smolný d[C]en, [Ami]a přece byl v mé duši sv[C]átek[Ami] - já v[F]iděl tu nejkrásnější z ž[G]en, [Ami]opřená stála o skříň hr[C]ací, k[Ami]aždá mince byla stejné bl[C]ues, t[Ami]a její píseň se mi vr[C]ací dál, [F]i když dávno zmizel její v[G]ůz. .2. V tom motelu teď u jukeboxů často sedávám a její blues se stalo písní mou, a jen rubín sklenky od vína tu hoří přede mnou a nikdo nepřijíždí tmou, tmou, tmou. .R: Týden co týden každý pátek musím se stejným směrem brát, točím svůj motor do obrátek výš, když vidím neon proti nebi plát, dnes je právě třináctého k ránu a zas novou minci musím dát, když zavřu oči v zlatém ránu, já vidím ji tu u jukeboxů stát. .3. Pomalu blues doznívá a na rám okenní dopad' svit reflektorů dvou, dvou, dvou, dlouhé týdny čekal jsem na tohle znamení, teď rychlé kroky slyším tmou, tmou, tmou. Je deset minut po půlnoci čas udělal zas další krok teď nespěj štěnice a cvoci já nejsem hmyz a tak jsem cvok [Dmi]Noc roztekla se jako [G]kaňka [Dmi]když kápne inkoust na [G]ubrus [Dmi]a z obejváku pana Va[G]ňka zní neskutečný [C]St.Louis Blues[B], [A] Pan Vaněk nemá žádný hifi má jen starý banjo a pak drsnej bas a harckej kanár jménem Fifi mu k tomu zpívá druhej hlas St. Louis Blues To duo nikam nepospíchá tak jak funebráckej vůz své sny tmu bolesti a ticha to je to pravý St. Louis Blues St. Louis Blues Pan Vaněk sedí v obejváku a čerpá z černejch pramenů pod klenbou sametovejch mraků zní hymna starejch 'blůzmenů' Noc roztekla se jako kaňka když kápne inkoust na ubrus chtěl bych bejt kanár pana Vaňka a zpívat si s ním St. Louis Blues St. Louis Blues [CFCFCF] .1. Blues pro šest [E]strun blues steskem [H7]zmazaný blues steskem [A]dunící jak prázdnej krám šlape jak [E]hodiny a je to [H]je[7]diný co [A]vedle tebe [H]na[7] světě má[E]m. .2. Blues pro šest strun blues steskem zmazaný blues steskem dunící jak prázdnej byt šlape jak hodiny a je to jediný co vedle tebe na světě chci mít. mezihra .1. verse .2. verse ou [E7]jé [(G)]V posled[C]ní době jdu do sebe [C]zpívám o sobě blues [G7]pro tebe. Čas jak [C]řeky příval [C7]plyne, co jsem [F]včera zpíval [Fmi]jiné, zpívám, [C]dneska jen a [G7]jen pro te[C,]be.[G] Čas jak [C]řeky příval [C7]plyne, co jsem [F]včera zpíval [Fmi]jiné, zpívám, [C]dneska jen a [G7]jen pro te[C,]be[G] Všechno jsem opustil pro tebe snad zapomenu příští den už na tebe. Jestli se mi to povede, tak žádná víc už nesvede abych pro ní dělal to, co pro tebe. Jestli se mi to povede, tak žádná víc už nesvede abych pro ní dělal to, co pro tebe. Všechno jsem opustil pro tebe, pro nic víc jsem nežil, než pro tebe. Co si teďka počít mám, když jsem tady zůstal sám, když jsem tady zůstal sám bez tebe. Co si teďka počít mám, když jsem tady zůstal sám, když jsem tady zůstal sám bez tebe. Někdy jsem zlostí celý bez sebe, chci aby hrom uhodil do tebe. Deset minut na to hned já beru svojí kletbu zpět, já beru svojí kletbu zpátky na sebe. Deset minut na to hned já beru svojí kletbu zpět, já beru svojí kletbu zpátky na sebe. Zpívám blues jen a jen pro tebe snad zapomenu příští den už na tebe. Jestli se mi to povede, tak žádná víc už nesvede, abych pro ní dělal to co pro tebe. Jestli se mi to povede, tak žádná víc už nesvede, abych pro ní dělal to co pro tebe. [Ami][F][E] .1. Mý malý d[Ami]ěfče, jsi smutný jak to blues, jsi smutný jak to bl[F]ues, který si zp[E]ívám, mý malý d[Ami]ěfče, reklamo modrejch blůz, reklamo modrejch bl[F]ůz, vodpusť, že z[Ami]ívám[E]. .2. Mý malý d[Ami]ěfče, ty smutný voči máš, ty smutný voči m[F]áš, tak pudu s t[Ami]ebou[E], mý malý d[Ami]ěfče, snad štěstí přivoláš, snad štěstí přivol[F]áš[E], když hnáty z[Ami]ebou. .3. Mý malý d[Ami]ěfče, to děfče z plakátů, to děfče z plakát[F]ů, co visej' n[E]a rohu, mý malý d[Ami]ěfče snad na mě čeká tu, snad na mě čeká t[F]u, poslaný p[E]o Bohu. .4. Mý malý d[Ami]ěfče, z flašky ti napít dám, z flašky ti napít d[F]ám moc dobrej dž[E]ús, mý malý d[Ami]ěfče, pak zas ti zazpívám, pak zas ti zazpív[F]ám[E] to svoje bl[Ami]ůs ... .1. Byl chl[Ami]apík, co říkal si "p[E7]an Bluy Br[Ami]ink", ten ovcím svejm rozuměl [G]a nebyl fl[Ami]ink, on vostříhal denně jich dv[C]ěstě jak n[E]ic a tř[Ami]icet piv spořádal, n[E7]ěkdy i v[Ami]íc. .2. A Jimmy, náš barman, co čepoval drink, ten byl z toho špatnej, jak šel Bluy Brink, moc brzo von přicházel, pozdě šel ven, pil od rána do noci přes celej den. .3. Byl ranní čas, Jimmy když čistil svůj bar, měl džbán a v něm vitriol, třel fleků pár, v tom Bluy jde žíznivej, řve hlasem zlým: "Hej, ať je to, co je to, Jimmy, sem s tím!" .4. To neučí dějepis, nezná to tisk, že dá se pít vitriol na holej pysk, řek Bluy:"No to je mok, co v sobě mám, teď Stephenson uvidí, jak stříhat znám!" .5. Když Jimmy tak celej den u šenku stál, byl skoro už nemocnej, jak se moc bál, že Bluy je studenej, chvěl se jak list, krk ouzkej měl, nemoh' nic mluvit a jíst. .6. Jen vodemknul druhej den Jimmy svůj krám, no kdo čeká u dveří, jako Bluy sám, má vožehlý obočí, fousy jak rez a na kůži místa jak prašivej pes. .7. "Já vždycky jsem myslel, že dovedu pít, teď vidím, že vo mejlku muselo jít, už vím, co je silnej a pořádnej drink, když zakašlu, chytne fous," řekl Bluy Brink. [D]Náš malý pes [A]Bobi, stále zle mi [D]robí, [G]vyskočil na [A]regal a zožral kocku [D]z lega. Náš malý pes Bobi, stále zle mi robí, zobral kocku čo odpadla z legového lietadla. Dostal nažrať Bobi k tomu liter vody a preháňadlo do žrádla aby kocka vypadla. Vonku za ním chodím celých osem hodín, všade za ním behám, že vráť mi kocku z lega. (r): Potlač Bobi lebo chcem naspäť to lego, potlač Bobi poriadne nech to z teba vypadne. Potlač Bobi lebo chcem naspäť to lego, potlač Bobi poriadne nech to z teba vypadne. [D]Náš malý pes [A]Bobi, stále zle mi [D]robí, [G]vyskočil na [A]regal a zožral kocku [D]z lega. Náš malý pes Bobi, stále zle mi robí, zobral kocku čo odpadla z legového lietadla. (r): .1. Stín Bl[C]oodwoodu pad' na ten tichej hrob, odkud vidět je [C7]Idle H[F]og, my d[C]ali tam kříž, aby sp[Ami]át mohl Bob a nás n[Dmi]estrašil jeho kr[G]ok, i jm[C]éno a den někdo na strom vyryl, že tu konec vzal [C7]cesty sv[F]ý, však n[C]amísto toho r[Ami]um ho zabil, tak tam v[Dmi]yškrábal: [G]tiše sp[C]it. .2. Vždyť Boba snad znal celej Overland, on prostě starej tulák byl, duch venkovskejch cest, prachu konzument, měl jen chlebník, žádnej cíl, když vítr sem fouk' vůni borovic a s ní zahučel vodní proud, tak změnil se Bob, trošku poblednul víc, jak by přes něj se chystal plout. .3. Hlas cizí tak měl, tiše hovořil: už jde pro mě můj doprovod, já kdysi, ach, dávno voják jsem byl, teď jsem opilej vrak a šrot, kde Bloodwood má stín, právě tam chci spát, a když smůla vám vezme dech, jen zkuste můj hrob znova překopat, pak snad pomine ten váš pech. .4. Já slyšel jsem, jak ještě promluvil, trošku vzduchu chtěl nalapat, chtěl dál něco říct, ale neměl už sil, a v tu chvíli zpět mrtvej pad', tak skončil dnes Bob žití toulavý, je už tam, kam my všichni jdem, jen zmařil svůj čas, všechny síly svý, a pak tiše ho skryla zem. .5. Čas př[D]išel pak zlej, všude suchopár, vyschla do kapky voda z j[G]am, skot m[D]učila žízeň, tr[Hmi]ápil žár, že snad zm[Emi]ěknul by ďábel s[A]ám, co B[D]ob tehdy řek', nám teď v uších zní, dřív než našel svůj věčnej kl[G]id, jdeme př[D]ekopat hrob, snad s[Hmi]e objasní, jakej sm[Emi]ysl moh' n[A]áznak m[D]ít. .6. My ryli jsme tam, kde kříž byl a kmen, hrob jsme hloubili beze slov, v tom křemen se blejsk', jak šel s hlínou ven, a v něm zasvítil žlutej kov, pruh k horám se táh', měly zlatej bok, a až do dneška od těch dob, ten nejlepší důl, co má Idle Hog, znaj' pod jménem Bobův hrob. .1. [G]Bodaj by vás vy mládenci čerti vzali [A]keď ste vy mňa na ten tanec [D7]nepozvali [G]Ja by bola tancovala [A]aj na cimbál niečo dala [C]aj vás všetkých [D7]pobozkala[G] .2. Čo sa mamka tejto nooci natrápila, aby sa vám len nejako zavďačila, spiekla múky za tri korce, pre vás chlapci na koláče len aby som tancovala .3. Už je amen už je koniec milí chlapci keď je už raz keď je už raz po tom tanci Keď sa nový tanec strhne, pamätajte chlapci na mne trébars bude po pol noci .1. Do vlas[G]ů bláznivej kl[Emi]uk mi b[Ami]odláky d[D]ával, z[Emi]a tuhle k[C]ytku pak vš[F]echno chtěl m[D]ít, svatebn[G]í menu[D]et mi n[Ami]a stýblo hr[H7]ával, ž[C]e prej se m[D]usíme vz[G]ít[D7(-)]. .2. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy, copak si holka víc může tak přát, doznívá menuet, čím dál míň mě baví na tichou poštu si hrát. .R: B[Emi]ez bolesti divný tr[D]ápení, s[Emi]uchej pramen těžko p[D]ít, zb[G]ytečně sl[C]ova do k[Edim]amení s[H7]ít, [G7]na košili našich [C]zvyků vl[F]ajou nitě od knofl[Bb]íků, j[D#]eden je M[C]uset a dr[D#]uhej je Cht[G]ít[G7]. .3. Do vlas[C]ů bláznivej kl[Ami]uk ti b[Dmi]odláky d[G]ával, z[Ami]a tuhle k[F]ytku pak vš[B]echno chtěl m[G]ít, svatebn[C]í menu[G]et ti n[Dmi]a stýblo hr[E]ával: m[F]y dva se m[G]usíme vz[C]ít[G(D)]. .4. Zelený voňavý dva prstýnky z trávy nejsem si jistej, že víc umím dát, vracím se zkroušenej, ale dobrý mám zprávy o tom že dál tě mám rád. .5. Zelen[G]ý, voňav[Emi]ý, dva p[Ami]rstýnky z tr[D]ávy, c[Emi]opak si m[C]y dva víc m[F]ůžeme př[D]át, dál nám zn[G]í menu[D]et a t[Ami]ím míň nás b[H7]aví n[C]a tichou po[D]štu si h[G]rát[D7]. .*: Zelen[G]ý, voňav[Emi]ý ..[Ami].[D] Prst[G]ýnky voňav[Emi]ý ..[Ami].[D] Z tr[G]ávy zelen[Emi]ý ..[Ami].[DGEmiAmiD] [G][B][A][C][B] [G]Abych moh dávat holkám [F]kytky na potkání [B]A chránit [A]tučňáky [G]na jižním pólu[B], [A] Abych nikdy nemusel vstávat před svítáním A zvracet po špatným alkoholu [G]Proto [B]bych chtěl [A]jed[C]nou [B]bejt Proto bych chtěl jednou bejt [G]Proto [B]bych chtěl [A]bejt [C]bo[B#]hat[G]ej Proto bych chtěl bejt bohatej Aspoň chvíli bejt bohatej Abych moh objet svět a pak se vrátit domů Abych si moh všude pivo dát Abych jednou měl zahradu plnou ovocnejch stromů Abych vám mohl zadarmo hrát Proto bych chtěl jednou bejt Proto bych chtěl jednou bejt Proto bych chtěl bejt bohatej Proto bych chtěl bejt bohatej Aspoň jednou bejt bohatej Abych moh babkám co vybírá popelnice Koupit celej lahůdkářskej krám Abych moh vrátit dluhy a nepůjčit si více A bylo mi jedno komu co dám Proto bych chtěl jednou bejt Proto bych chtěl jednou bejt Proto bych chtěl bejt bohatej Proto bych chtěl jednou bejt Proto bych chtěl jednou bejt Proto bych chtěl bejt bohatej Jsou prokletý upsali duši ďáblu lejstra krvavý dokázat to můžou rej jejich těl ochabnul a slábnul ale už si bohužel nepomůžou [D]Ale už si [A]buhužel [E]nepomů[A]žou [A]Zatracená [E]práce usmál [D]se a krátce [A]řek' kosu [D]mám to [A]proto že jsem [E]řezník [A]sám [A]chtěl mít svý [E]jistý já [D]svědomí mám [A]čistý já [D]jedinou jistotu [A]mám totiž že [E]ke dnu nepůjdu [A]sám Ale už si bohužel nepomůžou Převozník na řece to se přece může stát kolikrát je člověk pomalej a nechce se mu vstát pak potřebuješ přes vodu na cestě daleký usneš chlapík vyskočí a jsi tu na věky Ale už si bohužel nepomůžou [G]Vyměnil jsem [D]boiler za altovej [G]saxofon[G7] a [C]ohřál jsem si [D]vodu v kastro[G]lu[H7] [G]ve vaně jsem [H7]vypěstoval [C]králíka [D]a potom jsme žili pospo[G]lu Hrával jsem mu Dajánu na orezlej saxofon a díval se jak leží nakřivo krmil jsem ho kůrkama a čtyřlístkem nechodil jsem často na pivo [C]Teče voda [D]teče, [G]teče voda [Emi]teče, [G]teče voda, [Emi]teče voda, [C]teče voda, [D]teče voda... Pak' jsem tě potkal s tím chlapem od vedle a čtyřlístkem jsem zabil králíka do sága jsem hodil z vejšky chrousta a díval se jak marně utíká Dneska už mám zase bílej boiler a zlatej saxofon a boty lakový z králíka mám čepici a jizvu a z tebe ani věci takový Teče voda teče, teče voda teče, teče voda, teče voda, teče voda, teče voda... Bol raz jeden kráľ uhorský Ten podvodníček panenský Ten podvodníček panenský. Všechny panenky podviedol, Len richtárovu nemohol Len richtárovu nemohol. Melódia spevu: DDF#DEEC#A. [D]Plela raz baba [E]záhraAdu [A]Plela raz baba záhradu [D]Prišiel ku nej [A]kráľ po radu [D]Prišiel ku nej [E]kráľ po [A]radu Obleč si šaty panenské A rukavičky bielučké A choď klopať tam na vráta Otvorí ti sám pán táta A keď bolo po večeri Vraví richtár svojej dcéri Choď Anička posteľ stlati Bude s tebou pani spati A keď bolo o polnoci Volá Anička pomoci - fakt, fuck, fakt .. A keď bolo už o týždeň Plače Anička celý deň A keď bolo už o mesiac Plače Anička ešte viac A keď bolo už o roce Nosí Anička na ruce Hajaj buvaj synáčik môj Kráľ uhorský je otec tvoj Kráľ uhorský je otec tvoj. offline verzia 2002 [Emi][Hmi][Emi][Hmi] [Emi]Já nohama zbráz[Hmi]dil [Emi]snad všechny [Hmi]hory [C]očima čmá[D]ral [C]tam za [H7]obzory [Adim]V údolích [G]moknul jsem [F#]u ohňů [Hmi]svých [C]Lesy se [D]toulal a [C]ztrácel se v [H7]nich .2. [Emi]Čekám už [Hmi]jen, kdy [Emi]ozve se [Hmi]hlas [C]tiše a [D]měkce - to [C]podzim, ten v [H7]nás [Adim]Breviář [G]vzpomínek [F#]budeme [Hmi]psát z [C]klukovskejch [D]přání a [C]snů který [Cdim]měly se [F#]stát .R1: [D]Tak vylétni [F#mi]ven, jseš [A7]jeden z [Cdim]nich [Emi]přines jim [A7]píseň [Emi]na [A7]křídlech [A]svých[A+] [F#+][Emi][A7][D][Cdim][Emi][Hmi][Emi][Hmi] .3. Krajina dávná jak ze starejch filmů voní mi kůrou habrů a jilmů Zas vracím se pěšinou do mladejch let a k šedivejm ptákům co poznali svět .R2: Já na prstech bolavý puchejře mám těch rozličnejch tónů já jimi znám .4. Tak pocuchám struny až zapraská dřevo a plameny bílé až vyšlehnou z něho Bolavá křídla nést budou nás dál až k [C]obzorům [D]o nichž jsem [C]tolikrát [D]zpíval [Emi]a [C]hrál [Ami]o nichž jsem [D]tolikrát [Emi]hrál[C][E] [C]Bolela ňa [G7]hla[C]va v [C]pondě[G]lí od [G7]rá[C]na, [G]v úterý [G]ce[D7]lů [G]noc, [C]ej nemo[G]hli ně pomoct, [G]v úterý [G]ce[D7]lů [G]noc, [C]ej nemo[D]hli [G7]ně pom[C]oct. Pomohli, pomohli, kdyby enom sceli, dyby mně cérečku, ej povoli dovédli, dyby mně cérečku, ej po voli dovédli. .1. /: [D]Boleslav, Boleslav, překrásné měs[A7]to :/ /: [G]Neplač holka , [D]nenaříkej, [A7]moje nevěs[D]to :/ .2. /: Jakpak nemám plakat, smutná naříkat :/ /: Když tě vidím do vojenských šatů oblíkat :/ .3. /: Ty vojenské šaty trápí srdce mé :/ /: Neplač, holka, nenaříkej, vždyť se sejdeme :/ .1. [Emi]Bonanza je deset palců [C]ve skále, [D]bílej potok na kost promrz[Hmi]lej [C]radši bys to přečkal někde [Dmi]v lokále, [Dmi]nepřeje ti štěstí osud [Emi]zlej. [Emi]Zlatá Nelli za plyšovou [C]oponou, [D]na poduškách ]Vermuth popí[Hmi]jí, [C]když se vrátíš s milionem [Dmi]náhodou, [Dmi]možná tě poctí nadě[Emi]jí. .R: [C]Zlatá Nelli tančí [D]kankán, [Hmi]po strop natřískanej [Emi]bár [C]vírem světel budeš [D]zlákán, [Hmi]než tě chytí smrti [H]spár. [C]Uschnou i umělí [D]růže, [Hmi]klavír skončí přede[Emi]hrou, [C]zlatá horečka tě [D]zmůže, [Hmi]až poženeš saně [Emi]tmou. .2. Bonanza je ještě pořád ve skále, na potok už jaro přichází, pořád stejná whisky teče v lokále, kolem tebe smrt se prochází. Zlatá Nelli čeká na tvý nugety, do Friska už parník zahoukal, bídák co má zastřižený kotlety, dávno už si její lásku vzal. .R: Zlatá Nelli . . . .3. Bonanzu už skála nikdy nevidá, sny se jako mlha rozplynou, pověrčivej indián nám povídal, že tví psi se hnali oblohou. Nelli čeká na dalšího pracháče, se kterým chce sladkej Vermuth pít pro každýho snad už ani nepláče, modlitbu svou vlci budou vít. Královně dal král ráno dobrý den Děti střásají těžko z víček sen Rudý Vinnetou z dýmky dýmá dým A víš proč začal den to je tím. Pozor potrvá malou chvilinku Dřív než Charlie Chaplin smekne buřinku Dál se roztočí prázdný kolotoč To je tím končí den a víš proč. Růžový bonbón večerní bonbón obloha bonbón na jazyku má Spolkne ten bonbón růžový bonbón spolkne ten bonbón a rázem je tma. Růžový bonbón večerní bonbón oblohy bonbón teď nabízím vám Vemte si bonbón písničku bonbón slunce je trombón a den je ten tam. Královně pan král trhal modrý vřes Mlékař v konvicích ráno labuť nes´ Tulák zapomněl že má prázdný vak A víš proč začal den jenom tak. Ženy mužům svá ústa podají Děti o tom šeptají si potají Zeptají se vás ´a co přijde pak´ Pak už nic končí den a víš jak. Růžový bonbón večerní bonbón obloha bonbón na jazyku má Spolkne ten bonbón růžový bonbón spolkne ten bonbón a rázem je tma. Růžový bonbón večerní bonbón oblohy bonbón teď nabízím vám Vemte si bonbón písničku bonbón slunce je trombón a den je ten tam. .1. M[Emi]ám v k[H7]apse jeden fr[Emi]ank, jsem n[D7]ejbohatší z b[G]ank nad Sein[H7]ou, m[Emi]ám v[H7]íc než krupi[Emi]ér a st[D7]íny Sacre-C[G]oeur nade mn[H7]ou. .R: L[C]áska je [D]údil tv[G]uj, p[Ami]ánbuh ti [H7]opatr[Emi]uj, bonsoi[C]r, mademois[D]elle Par[Emi]is, bonso[C]ir, mademois[D]elle Par[Emi]is. .2. Znám bulvár Saint Michelle, tam jsem veera šel s Marie-Claire, vím, jak zní z úst krásnejch žen sluvka "car je t'aime, oh, mon cher". .R: [Hmi]Vlna za vlnou mě [G]houpá [Hmi]rackové pitomí [A]řvou [Hmi]v lednici jenom zmrz[D]lý ryby ty už mi [A]nejedou Pekáče v dálce zpívaj tu píseň převeselou kormidlo, moře, nic nevidim jedu jen za tebou Rózy! .Ref: [G]Žraloci [D]záviděj [G]pilouni [D]pilujou svůj [G]styl u sta [G]sleďů to se [A]zpívá žraloci záviděj pro knedlik se zelim bych žil vepřoví boogie doušek piva Voda do škuneru stoupá lodníci povykujou kde je ten maják, co tam houkal fistulí nechutnou kdo by si kolize všímal ty moje milovaná záchranej člun je taky príma já jedu za tebou Rózy! .R: Vlna za mnou mě houpá rackové pitomí řvou já budu rychlejší než světlo než zvuky pod vodou pevnina z moře už čouhá voči mi štěstím planou posátka šíleně křičí máme to za sebou Rózy! ó, Rózy! 2x R: ó, Rózy! Proč sem po tý dlouhý cestě nešel radši spát proč sem jen lez do saloonu zase poker hrát často jsem se sebe ptal co z toho vlastně mám teď to vím mám díru v hlavě a už nedejchám Tombstonskej Epitaf včera o tom psal dnes mě (tě) vezou na Boot Hill čert aby to vzal Chlápek co tam se mnou hrál byl prevít tutovej černý šaty bílej límec knírek fajnovej na rukách mu bylo vidět že to umí hrát jenomže furt vyhrával a to já nemám rád Takovýhle karty ještě salon neviděl já jsem měl dva krále a on z nich trojku měl to mě bylo nápadný tak po koltu jsem sáh vtom prásk jeho Derringer a bylo po kartách Zmizet ale nestačil vždyť zasloužil si trest a můj parťák Eddie byl vždycky jako blesk prásk ho třikrát do břicha, mně voči zatlačil teď nás voba v černý káře veze na Boot Hill Get your motor runnin' Head out on the highway Lookin' for adventure And whatever comes our way Yeah, darlin' go make it happen Take the world in a love embrace Fire all of your guns at once and Explode into space I like smoke and lightning Heavy metal thunder Racin' with the wind And the feelin' that I'm under Yeah, darlin' go make it happen Take the world in a love embrace Fire all of your guns at once and Explode into space Like a true nature's child We were born, born to be wild We can climb so high I never wanna die Born to be wild Born to be wild Get your motor runnin' Head out on the highway Lookin' for adventure And whatever comes our way Yeah, darlin' go make it happen Take the world in a love embrace Fire all of your guns at once and Explode into space Like a true nature's child We were born, born to be wild We can climb so high I never wanna die Born to be wild Born to be wild .16. Born to be wild 3:56 1989 (K. und T: Mars Bonfire) PUHDYS Raritäten .1. J[C]en střevíčky m[C/E]ít a korále m[F]ámy, prý bosou holku nepustí t[C]am, koníčka st[C/E]át u zadní br[F]ány, jen chvíli, než se nazpátek d[C]ám. .R: T[C]o se jí zd[Ami]ává, když kr[Dmi7]áčí přes celý s[G]ál, k[C]apela hr[Ami]ává tu p[Bb]íseň[F], c[G]o rád má můj kr[C]ál. .2. Snadno se dá splnit mý přání, když kamínky jak prázdná slova nebudou dřít a nebudou pálit, kde chodí bosá bosanova. .R: .R: Intro:[C][G][Ami][F][G][C][G][Ami][F][G] [C]Má všade [G]jemnučké [Ami]chĺpky jak [F]broskyňa [C]Chcem po nich [G]prstami [Ami]na zajtra [F]spomínať [C]Aj keď sa [G]stretneme [Ami]pozeráš [F]do zeme [C]Vždy si to [G]tajomstvo [Ami]očami [F]povieme [C] [G] [Ami]Očami [F]povieme [C] [G] [Ami]Očami povi[F]eme [D]Teba raz pris[A]tihnú, usve[Bmi]dčia, odha[G]lia [D]Vyhlásia [A]za svätú [Bmi]alebo [G]upália [D]Ty si tá [A]bosorka [Bmi]z krajiny [G]Marlboro [D]Ktorá sa [A]ukrýva [Bmi]v rockových [G]kláštoroch [D] [A] [Bmi] V rockov[G]ých kláštoroch [D] [A] [Bmi] V rockových [G]kláštoroch [E]Prečo si [B]mi utiekla?[C#mi] [A]Prečo sa [E]mi skrývaš?[G#mi][A][B] [E]Stále sa [B]mi miluje[C#mi] [A]Že sa s t[E]ebou snívam[G#mi][A][B] Ani sme sa nehľadali a predsa zme sa našli Ani sme to netušili a boli sme jasný V pivárni sa pilo málo dal som si tri pivá V noci sa mi milovalo, že sa s tebou snívam Prečo si mi utiekla... Prečo si ma uriekla... Teba raz pristihnú, usvedčia, odhalia Vyhlásia za svätú alebo upália Pre mňa to bude už bohužial neskoro Ooou bohužial neskoro Ooou bohužial neskoro Ooou milovať bosorku Ooou v rockových kláštoroch Prečo si mi utiekla... Prečo si ma uriekla... .1. Láska je [G]žihadlo, čo nechce [C]z rany von Neboj to [G]prebolí s vínovým [D]obkladom Ženy sú bosorky, radi sa bozkajú A keď nás vybijú. Prázdnych nás nechajú. [Ami]Na to vždy stačila, [G]len slza vína [Ami]A pravda o láske [D]bola zas iná. (r)[G]Víno to sú [C]bosorkine [G]slzy Z nich Cženy sú [G]ženy a [D]muži nežne drzý Víno to sú bosorkine slzy Z nich vravíme pravdu a ráno nás to [G]omrzí. .2. Láska je žihadlo a nechcem z teba von Tak rád sa milujem s vínovým upírom Ženy sú bosorky, radi sa bozkajú A keď nás vybijú. Prázdnych nás nechajú. Na to vždy stačila, len slza vína A pravda o láske bola zas iná. (r) .3. Už nechcem počúvať, kto koho nemá rád Všetky intrigy zmenia sa na strigy A nech nás odnesú, kde k sebe dobrí sú Vínovým upírom nastavím krk. Možno by stačila, len slzy vína A pravda o ľuďoch bola by iná. (r) , 1. , modulácia , (r) [Ami][G#dim][Ami][G#7] Hanka: [G]Modleme se, modleme se, bosa nova, bosa nova! Dívky: Opakujme ta dvě slova, bosa nova, bosa nova! Chlapci: Modleme se zas a znova, bosa nova, bosa nova! [Ami]Bosa nova, bosa [G#dim]nova, [Ami]bosa nova, bosa n[G#7]ova [G]Bosa nova, bosa n[Db9]ova, [G]bosa nova, bosa nova [G]Ta modlitba ti vrátí zdraví c[A7]hatrné [D7]to je zcela mimo d[G]iskusi ač, Jan Ámos Komenský byl b[A7]ratr, [D7]nezavrhujeme ho s[G]oudruzi. [G#]S tou modlitbičkou dojdeš v[F7/5b]ždycky nejd[Bb7]ál [Eb7]a dosáhneš s ní všecko co´s kdy c[G#]htěl. Ač [G#]Karel Čtvrtý byl u[F7/5b]krutný feu[Bb7]dál [Eb7]tak zaved u nás víno a né c[G#]hmel. [Hmi]Bosa [G#dim]nova, [Hmi]bosa [Bb7]nova, [A]bosa nova, bosa n[F#9]ova. .1. Sotva s[G]ejde z polí sníh, opoušt[C]ím své stohy knih, hned na b[D]otanický výlet odcház[G]ím, k určování rostlin klíč, k tomu z k[C]olny ostrý rýč, lupu, h[D]erbář do batohu naház[G]ím. .R: Hledám spr[G]ávnou kytku do své vázy, tu správnou kytku pro svůj d[D]ům, jako j[G]etel šťavnatou, jako l[C]ípa košatou, hledám kv[D]ět, co se hodí pro můj d[G]ům. .2. Vše, co kvete, miluju, do herbáře lisuju, kudy projdu, zejou louky prázdnotou, každou kytku prověřím, parametry proměřím, ale hrudník se mi svírá tesknotou. .R: .3. Včera jsem tě uviděl, jak jsi plela kontryhel, a ten nejkrásnější šok jsem utrpěl, jen tě trochu prověřím, parametry proměřím, a už vidím, že mám přesně, co jsem chtěl. .R: Ty jsi správná kytka do mé vázy, ta správná kytka pro můj dům, jako jetel šťavnatá, jako lípa košatá, /: jsi ten květ, co se hodí pro můj dům. :/ .1. [C]Včera jsem byl [F]u doktorky [C]stěžuju si [F]na potvůrky [C]nožky už mě [F]neunesou [G]od kolen dolů se mě třesou. .Rf: [F]Na všechny problémy [G]znám jeden lék [C]doktor Martens to ú[Ami]vyřeší hned [F]do hospody i [G]do roboty [C]všude se hoděj težký boty. .2. Pak přijdu domu do předsíně, tam na mě čumí moje tchýně, z kuchyně vyřvává rejdiou, ti moji bližní mě zabijou. .Rf:... .3. Projdu se centrem Václavákem, zvítězí štětka nad vekslákem, na tohleto všechno mám říct jen fuj, kdo už kdy vykydá tenhleten hnůj. .Rf:... [G]Od rána šlapu silnici, kde [C]čpí benzinu [G]pach Auto už nejmíň tisící mi [A]do plic žene [D7]prach A [G]nikdo nezabrzdí, a[G7]by mě s sebou vzal [C]I když rukou mávám, [C7]každý jede dál A [G]v botách, co mám [Emi]po strýci, [A]dál bloumám [D7]po ces[G]tách Od rána šlapu silnici, už kilometrů pár Horký pot pod čepicí už suší slunce žár A nikdo nezabrzdí, aby mě s sebou vzal I když rukou mávám, každý jede dál A boty, co mám po strýci jsou brzo samý cár Vtom vedle cesty jako had se šine dlouhý vlak Na násep skočím akorát a vlezu na uhlák A potom u závor já se musím smát Když vidím všechna auta, jak tam musí stát Než mě a boty po strýci převeze náklaďák [A7]Jako kdyby hrom uhodil do mě kolo vozu ta věc blokuje [D7]já však nemám ani vindtu v domě [A7]měl jsem zrovna velký výdaje Snad [C]liščí tlapa v [A]pasti snáz [C]dá se odhryz[A]nout s mým [C]autem jsou jen [A]strasti tahle bota nejde [A7]zout. Většina aut tady vězí v botách neodjíždí zásluhou těh bot sedím tu jak protrženej potah kolo nechce čehý ani hot. Přes boty bejval Baťa ten geniální švec ten nikdy na nás neušil by takhle hnusnou věc. Tahle píseň ohlašuje pomstu kamarádi dost šikovný jsou já neskočín z Nuselskýho mostu vydám se na stezku válečnou. Vyrobíme boty co jsou jak hořký blues ty budou ráno zdobit každej policejní vůz. recit.: Pozor na ty boty! Pochodem vchod! .1. [F7]Zas mi říkal, že má něco pro mne, a to něco, to prý láska je. [Bb7]Já však nechci žádnou lásku v domě, [F7]přináší jen žal a výdaje. Mám [Ab]proti lásce [F]boty, ty [Ab]chrání paní svou,[F] ty [Ab]boty vždycky jdou a všechno hezké pošlapou. .2. Žiju sama díky těmto botám, žiju sama zásluhou těch bot, často sice klukům hlavy motám, botám ale city nejsou vhod. V těch botách ráda šlapu, zvlášť po lásce nás dvou, ty boty vždycky jdou a všechno hezké pošlapou. .3. Tyhle boty nosím někde v duši, někde v duši, ne však na nohou. Jsou tam dole, kde mi srdce buší, od bušení mu však pomohou. V těch botách ráda šlapu a to se mi prý mstí, prý v těchto botách jdu a tak si šlapu po štěstí. .Rec.: Pozor, boty! Pochodem vchod! .1. Tenkrát [D]končila válka, když spatřil jsem [G]svět, já sotva nohama [D]plet, když mně [Hmi]byl jeden [A]rok. Jenže nebyla [D]kůže, táta ušil mi pár [G]bot z kůže toulavejch [D]psů a řek, v nich budeš [Hmi]mít pevnej [A]krok.[A7] .R. Tak [D]fidlej a hraj jen [G]pro ty, co [Emi]maj hlavu [A]v oblacích a plnou [D]snů,[A7] tak [D]fidlej a hraj jen [G]pro ty, co [Emi]maj boty [A]z kůže toulavejch [D]psů. .2. Já zůstal jsem stejnej, jak bejval jsem dřív, to jen čas na mě kýv v proudu dní, jak se zdá. Mám pořád svý první banjo, co jeden tulák mi dal, já s ním pod hlavou spal a dodnes stejnej zvuk má. .R. Na podzim padá splín a [D]taky listí, [G][D][G] [D]švestky jsou modrý [G]a se starou bowli va[D]říme.[G] [D]Žebřík je slizký a [G]bývá taky hodně [D]kluzký,[G] [D]když spadnu dolů, [G]těžko chytám ztracenej [D]dech. [G] [A]Když piješ dost [G]bowlí, čert vem [D]bouli. [A]Když piješ dost [G]bowlí, čert vem [D]bouli. Z vobrazů bledej ksicht - na sebe koukám, dieta hnusná a kosti mi drží zinkoklih, v neděli zas příjde za mnou moje stará, přinese bowli, žeru švestky a piju líh. Když piješ dost bowlí, čert vem bouli. Na podzim, každej rok, furt je to stejný, sádrovej krunýř všude až do vánoc mám, možná se to jednou do budoucna změní, až budou růst švestky jak rybíz na keřích. Když piješ dost bowlí, čert vem bouli. .Rec: [Ami]Kolik je druhů různejch smrti trestů [E7]všechny mám [Ami]slíbený [E]Až mi stáhnou neprůstřelnou vestu [E7]budu to mít [Ami]spočtený Spaní už taky nemám klidný [F7]mám se čeho [Ami]bát A [E]poldové na mě nejsou vlídný [E7]hledá mě leckterej [Ami]stát Vlastně [G7]mám co jsem jako [F7]kluk chtěl [G7]stal jsem se šofé[F7]rem [G7]tak co na tom [F7]že to jednou [E]skončí malé[E7]rem ? Až [Ami]budu jednou viset a ty se [F#dim]mámo zeptáš [Emi]proč [G#dim]můžu říct jenom jedi[Ami]ný: Za to může bou[E]rák značky [Ami]Dodge "Tak kam to bude dneska šéfe?" "First National Bank!" "Oh yes..." .1: [Ami]Pancéřová Dodžka je [F7]můj vysněnej [Ami]vůz [E]šest vejfuků [E7]za mnou zpívá [Ami]svý gangsterský blues Když naplno zmáčknu [F7]tyhle svý varha[Ami]ny [E]můžu si bejt jistej - [E7]poldové jsou nahra[Ami]ný Jó [G7]pancéřová [F7]Dodžka marni[G7]vá ženská [F7]je vž[G7]dyť se každej [F7]druhej tejden [E]jinak laku[E7]je a [Ami]jako velká dáma dvakrát [F#dim]šaty nemí[Emi]vá [G#dim]právě tak moje [Ami]Dodžka ráda [E]čísla mění[Ami]vá .2: Pancéřová Dodžka zná temný uličky na všechny dotěrný poldy zná svý fintičky V jedný ruce volant v druhý lehkej kulomet až se mě soudce dočká vydá to na pár let Pancéřová Dodžka je auťák pro můj vkus nikdy nestačil jí žádnej policejní vůz x-krát jsem jim ujel a ujedu jim zas až to jednou kiksne dostanu provaz .3: Pancéřová Dodžka je můj vysněnej vůz mistr kat se dočká a pak bude šlus Dvanáct poldů na Harlejích bude můj doprovod než pod černým trámem podrazej mi schod Pancéřová Dodžka je pro mě pravej vůz i když z mýho života ufikla pěknej kus Táhnu ke všem čertům vždyť nejsem posera ať si Lojza Kápon hledá novýho šoféra .1. [G]Vzít jen [C]důvtip a [G]jít jen [C]důvtip a [G]šarm to [C]se snadno říká Snad[Ami]né se zdá .2. [G]Dík, mí [C]přáte[D]lé [G]dík já v [C]úzkých však [Emi]jsem, když mi [C]schází nápad [D]nejsem nápad[G]ník. .Ref: [C]Jsi velká [D]křížovka [G]lásko [Emi]má já [C]amatérs[D]ký křížov[G]kář proč [C]ten, kdo [D]touží mít Tě [G]normálně [Emi]rád se [C]musí Ein[D]steinem [G]stát. [C]Bourám [D]sály svou [G]písní [C]dávám [D]všechno co [G]mám Ein[C]stein [D]ten by snad zís[Emi]kal Zá[Ami]jem, pří[D]zeň a [C]žár čím [C]jen Tě [D]zlákám [G]já. .4. Znáš svůj závoj a pláž své kouzlo a dým no a já už léta zápasím s tím. .5. Dál jsi rébusů král gin v lahvi mých snů jsi jak tajné písmo tajných významů. .Ref: Jsi těžká hádanka lásko má já amatérský hádankář proč ten kdo touží mít Tě normálně rád se musí Einsteinem stát. Bourám sály...... .1. Pan M[Emi]ozart pozval vš[H7]echny holky, kt[Emi]eré zn[Ami]al, a v k[H7]rčmě "U dvou slunků" uspoř[Emi]ádal v[H7]elký b[Emi]ál, já tam lítal jako p[H7]ingl - samé Ch[Emi]ateauneaux d'P[Ami]app, třicet kr[H7]ejcarů jsem dostal dýško, M[Emi]ozart - t[H7]o byl chl[Emi]ap, když r[D]áno policajti zj[G]evili se hned, pan W[H7]olfgang Amadeus sed' za claviset [Emi]a do ticha r[H7]anní Prahy z[Emi]ačal zvolna hr[Ami]át tohle b[H7]ourrée pro pingla, který má pr[Emi]achy d[H7]ěsně r[Emi]ád. .2. V osm ráno spočítal jsem zbylé halíře a najal jsem si drožku směrem Praha-Košíře, a tady v zavšiveném pokojíku v podkroví zpívám tuhle píseň o naštvaném pinglovi, pan Mozart, ten si píše ty svý symfonie a neví o tom, jak se tady blbě žije, jak se žije pinglovi, který má prachy děsně rád, ale o prachách si může nechat leda tak zdát. .1. Slyším [ Dmi]bití vln a příboje moře [ Dmi/C]zuří bouře blízko je maják [Bbmaj7]bílým světlem varuje osa[C]mělé námořníky Vítr proni[ Dmi]ká až pod kosti jeho [ Dmi/C]chlad se v duši rozhostí tam kde není [Bbmaj7]žádné milosti jenom [C]rozbouřené moře .Ref.: [ Dmi]Já mám [Bb]přečkat bouře čas, [Ami]ano Pane [ Dmi]já mám [Bb]přečkat bouře [Ami]čas, přečkat bouře [ Dmi]čas .2. Odpusť Pane o čem sním proč vždy když ti to předložím já sebe znovu uvidím jak pluju mořem sama Teď tvou ruku blízko mám tvou velkou lásku poznávám jen nevím proč se obávám plout bouří když jsi se mnou .Ref.: Já mám přečkat bouře čas ... .3. Až vzdálenost nás rozdělí a pohltí mě čas věř nakonec se uvidí že i ten mě nese k tobě Zář slunce nebe vyjasní To světlo můj strach rozpustí zas můžu plakat radostí láskou kterou dal´s mi .Ref.: Já mám přečkat bouře čas, ano Pane já mám přečkat bouře čas, ano Pane já chci v bouři vytrvat s tebou Pane já chci v bouři vytrvat s tebou vytrvat CAPO 2 .1. [G]Tak jsem tady zase jen kluk, proč bych se zpovídat [Emi]měl Když spočí[D]tám, co jsem získal Promar[D7]nil jsem spoustu času v slibech [G]nalhanejch Co slyšet [Emi]chceš to tě svá[D]dí a to [C]ostatní je prostě stranou [G]cest [D]hm[D7]mm .2. Tak když našich dům byl v dáli já s vírou bezednou kráčel davem cizích lidí ustrašeně jsem se tisknul v koutech nádraží Všude jsou, jdou a hledaj dokud na to na co nikdy nepřijdou skrejvá to jenom cíl těch co zpátky jdou [Emi][D][Emi][C][D][G] .R: Lá la laj.........la la la lá laj .3. Bral bych klidně každou práci třeba jako nádeník ale nesmím bejt svůj tak pojď na to zvou mě děvky v sedmý avenue Jo měl bych říct byly časy když jsem nemoh vůbec nikam jinam jít hmmm [G][Emi][D][D7][G][Emi][D][C][G][D][C][G] sólo ........................+R: .4. [G]Teď si balím všechny zimní hadry už přišel čas jít, [Emi]dálky [D]zvou (dálky zvou) kde New [D7]Yorský mrazy mě už trápit nesmě[G]jí Nesmě[Hmi]jí, jsou za [Emi]mnou hmm[D]mm To co [G]vidíš je jen boxer profesionální [Emi]rváč Ohlí[D]ží se za svý záda Vzpo[D]míná na každej úder [G]pěstí, co skládal, nikdy dost nevykři[Emi]čel "já to [D]sklízím, já to [C]sklízím" však rváč by zůstat [G]měl [D]hm[D7]mm[G]m .R: 3x [Hmi]Nemôže byť [F#]každý boxer aj tak [D]by som [A]chvílľu chcel. [G]Vyrovnať si [D]iba [A]všetky stare [E]účty a [Hmi]vyboxovať [F#]trochu [Hmi]úcty. Nemôže byť každý hviezda aj tak by som chvíľu chcel. Visieť ako plagát tebe nad posteľou a vidieť do tvojích snov. Nemôže byť každý pilot aj tak by som chvíľu chcel. Pozriť sa , na všetko z nadhľadu a zhora nech sa mi oči otvoria. Refr: [F#]Zatial celkom dýcham ešte [Hmi]ma baví žiť [G]tak si to neškria[F#]bem. Prachy, moc a pých [Hmi]necháme to byť. [E]O tom už niečo viem. Nemôžem byť paparazzi, loviť v láske a v nešťastí. Predať by sa dali ,štiplave škandály. Ja však vôbec nesolím. Nemôže byť každý boxer......... Nemôže byť každý boxér Aj tak by som chvíľu chcel. .1. [C]Jsem jenom chudák kluk, teď svůj příběh vyprá[Ami]vím, když tu js[G]em u konce s dechem. Proč jenom [G7]já věřil těm slibům, pork[C]ům a lžím? Já však sly[Ami]ším jen to,[G] co chci slyšet a m[F]yslím, že nejsem výjimk[C]ou, lajlal[G]aj h[F]mm.[C].. .2. Když jsem zdrh z domova od mámy, by jsem malej blbej kluk, sám mezi cizí lidi, bez pětníku v pustém tichu nádraží. Vyděšenej, bloumal jsem po chudejch čtvrtích, kde jen trhan chodí sám, uviděl jsem tam místa, které jen on zná. (r): Lajla[Ami]laj, laj la[G] la laj la laj, lajla[Ami]laj, laj la[F] la la laj la[G] la la[C] laj. .3. Já chtěl bejt jen nádeník, jenž šel jsem za prací, ale všechno marný, kromně "Tak jdem" vod kurev na sedmém Avengue. Já nedostal jsem žádnou nabídku a byly doby, kdy jsem byl tak sám, tak našel jsem u nich útulek, hmm... .4. MF (r): .5. T[C]eď tu rozkládám svůj zimní šat, chci jít kone[Ami]čně pryč, za mám[G]ou, tam kde zimní New York City [G7]řádit nebud[C]ou, nebu[Ami]do[C]ou, d[F]omů za m[C]ámou[G] [F][C] .6. V provazech stojí boxer, rváč z povolání, vláčí s sebou vzpomínku na pěst, která ho složila a řezala tak dlouho, než vykřičel svůj vztek, já se loučím, já se loučím, ale rváč, ten nesmí zpět, lajlalaj, hm... R2)Lajla[Ami]laj, /:laj la[G] la laj la laj, lajla[Ami]laj, laj laF la laj[G] lal la la l[Ami]a laj:/7x laj la l[G]a laj la laj lajla[Ami]laj, laj la[F] la la laj la[G] la la[C] laj. |: [Ami]Bože mój, [E]Otče mój, [Ami]z vysoké[G]ho [C]ne[G]ba :| [C]keď si mi zuby [G]dal, [Ami]daj že mi [F]aj chle[Ami]ba. |: Bože mój, Otče mój, šak mi je hrubo zle :| kdo ma nevychoval, ten mi rozkazuje. [F]Zelený mrak zas na to [B]hledím [C]Ještě že tak, že v hospůdce [F]sedím Okolo jsou snad všichni svatí Je tady pán co za všechny platí [F]Ej bože můj Nechce se [B]domů [C]Ej bože můj Na louce strom pod stromem ležím V dálce hřmí hrom přes háj domů běžím Pod horou háj nad hlavou nebe Nad nebem ráj a tam vidím tebe Hej bože můj Nad tebe není Ej bože můj bmiJeště jednu Borovičku Zahrajem na píšťaličku Jen pro tebe za hubičku FEj bože můj Ej bože můj, áááá Stařičký autobus zastaví podle přání, vystou[E]pím, tam kde ves první zdi [Ami]začíná, [Ami]v chaloupkách voní vřes, [Dmi]kostelík vížku sklání, do str[E]áně těžký vůz koníček táhno[Ami]ut má. .Ref: [Ami]Slunce po okraj a straně samy vřes a teď se duše [Dmi]kaj, a v srd[Ami]ci tíhu nes, tak tady je [E]můj kraj, tak to [Ami]je moje mladí, tak to je do[F]mov můj, tak to je [E]domov můj. Já žila hodně snů a poznala jsem svět, už je to hodně dnů, už je to hodně let, co vítr všechno smět a zůstala jen touha, bože můj, já chci zpět, bože můj, já chci zpět. Přes hory kamení, že světu plných bouří, zarostlou pěšinkou po špičkách přicházím, s dušičkou malinkou, koukám, jestli se kouří, z našeho stavení a nevím jestli smím. .Ref: Já nevím, jestli smím, jít jako kdysi dál, já vím, já dobře vím, že život nečekal, že dveře, které znáš, po letech starým klíčem jen těžko otvíráš, jen těžko otvíráš, já žila hodně snů a poznala jsem svět, kde deset prázdných dnů je tisíc marných let, když vítr všechno smět a zůstala jen touha, bože můj, já chci zpět, bože můj, já chci zpět. [C]V zahradě na sadě [G]sedí Bože[C]na:/ Božena zkouřená hledá kořena [C]listí na ní [G]padá, máma na ní vo[C]lá [C]Boženo, Boženo, [G]vem si lyža[C]ře. .1. lyžaře /:lyžaře já nechci, to není vůle má:/ lyžař jede z vršku, rozbije si držku lyžaře já nechci to není vůle má .2. cyklista furt dumá, kdy mu prdne guma .3. atlet běhá kola, vzala bych si vola .4. gymnastu: ten jen cvičí kruhy, nemůže podruhý .5. boxer rány dává, blbej je jak kráva .6. lyžař zná jen lyže, pekáč nevylíže .7. doktor operuje a mě nemiluje .8. farář jenom káže a hovno dokáže .9. hrobník kope hroby, s ženskou neví coby .10. voják ten jen střílí, na víc nemá síly .11. hajnej ten má pušku, a čurák jak tužku .12. řidič jenom jezdí od pelesti ke zdi .13. sadař chytá chrousty, nesvede dva šousty .14. kuchař dělá knedle a strá ho vedle .15. horník to je zvíře, ve dne v noci v díře .16. krejčí dělá píchy píchy, já se můžu pochcat smíchy .17. číšník nosí pívo, má ho mrňavýho .18. pekař peče housky, nesvede dva kousky .19. Novák ten je prase, von chce zas a zase .20. písař to je éro, má plnící péro .21. študent ten to umí, z trenýrek mu čumí .22. zámečník zná klíče, neví nic o pívu .23. hutník: recitativ: O Vaše sexuální chutě, připraví Vás Kovohutě .24. tesař má dvě pily, přeřízne mě v chvíli .25. tyčkař skáče tyčku, natrhne mi pičku .26. řezník ten to řeže, ve stoje i v leže .27. filmaři můžu říci, v jaký chci pozici .28. cukrář dělá cukrovinky, chce mi ho dát do pusinky .29. vodák to je žrádlo, má ho jako pádlo /to je vůle má/ [G]Boženku [G]otčenku, [G]daj ně ta[G7]ků žen[C]ku, [C]co by ňa [Ami]vodila [D]ze šenku [G]do [D7]šen[G]ku. ver II. Měla sem galána tlustého jak dyňa, než sa k nám dočabral, zežhrala ho sviňa. Súsede, súsede, zavíraj si sviňu, zežhrala galána tlustého jak dyňu. ver III. Galáne nechutný strčím ťa do putny, budu ťa v ní nosit, až mňa budeš prosit. Měla sem galánů, jak na trnce květu, a včíl mám jedného nehodí sa k světu. ver IV. (Z velké části zcenzurována) Učitel, učitel šlape si na pytel, strč si ho do gatí ať sa ti neztratí. Faráru, faráru, gatě sa ti párů, zaší si ich niťů, nechoď s holů řiťů. Po rece Moravě plavali hovna tri, ludé si mysleli, že sů to ondatri. Záchode, záchode, ty budko drevená, padajů do tebe hovna jak polena. Otevri má milá, velice ně stojí, vraný kůň na dvore on sa dešťa bojí. Hřbitove, hřbitove ty lůko zelená, proč majů mrtvoly studené kolena. Studené kolena, řitě červy žerů, že sa ty mrtvole na to nevyserů. [Ami] [D] [Ami] [A]To bylo už tak dávno předse si jasně vzpomínám To jsem si [D]s bráchou jednou na Torontu hr[A]ál A přišla snad byla hezká asi tak 14-15 let Najednou [D]ticho jenom stíny já zůstal s[A]ám Ref: A v těch [E]dobách ještě chtěl jsem za ním [A]jít Ještě [D]smutnej jsem ho hledal kde může [E]být, kde může [A]být To bylo už tak dávno předse si jasně vzpomínám To jsem si s bráchou jednou na Strahově hrál A přišla snad byla hezká asi tak 20-30 let Najednou ticho jenom stíny já zůstal sám Ref: A v těch dobách .... To bylo už tak dávno předse si jasně vzpomínám To jsem si s bráchou jednou naposledy hrál A nikde nikdo snad trochu křiku a pak už nešel vrátit svět Najednou ticho po boku naděj a potom jen sám Ref: A i v těch dobách ... .1. B[C]rzy nám, brácho, r[Cmaj7]ozdělí cesty ž[C]ivota nůž[Cmaj7], až z v[C]odřený vesty d[Cmaj7]o trávy sklouzne v[Gmi]oňavá růž[A7], je n[F]a dosah cíl všech vandrů a chvil, dým [Fmi]ohňů za řek[Ami]ou, než k[Fmi7]ytary t[Fmi6]óny a v[Fmi7]ětrný zv[Fmi6]ony vzb[G#4sus]udí tě pod dek[G13]ou. .2. Až zahoří Vega, na kůru chleba kříž udělej, uřízni patku a na památku ptákům ji nalámej, ti znají líp svět, co chceš uvidět a znát ho ještě víc, ale nejsi Odysseus, neznáš startu rébus, vyrostl jsi ze dvou nohavic. .R: Sm[F]utno je mi, brách[G]o, a [Emi7]nevím, jestli počká[Ami]š [F]u kiosku na pát[G7]ým, kde se mnou p[Cmaj7]ivo si dáš[C7], jsme z j[F]edný krve, brácho[G], a v[Emi7]ěřím, že se dočkáš[Ami7] v[F]ytoužený šance, a tu, doufám, nikdy neprohr[Bb7]áš.[G13] .3. Poznáš handicap, do trní výlet, pád z oblaků, dívku jak Heidi, co si tě najde na cestách tuláků, rány pod pás a nazmar čas v tom lidským stavení, kde řádí kariéra jako nemoc, která člověka na blázna promění. .R: .*: B[C]rzy nám, brácho, r[Cmaj7]ozdělí cesty ž[C]ivota nůž ... Tichý [C]zvon zazvo[G]ní z věží [Ami]chrámu [F]Páně a [C]já po špič[G]kách vyjdu [C]ven. Jako [C]stín neslyš[G]ný dojdu k [Ami]staré [F]bráně, [C]jež má to [G]nejkrásnější z [C]jmen. Ten, kdo [G]prý s půlno[Ami]cí přijde [F]tam, od [C]těch dob nikdy [G]víc není [E]sám.[(E7)] [C]Já půjdu [G]půlnocí [Ami]k bílé [F]bráně [C]a přání [G]své jí pošep[C]tám. Už dávno [G]vím proč ta [Ami]stará [F]brána, [C]za nocí [G]hosty přijí[C]má. Že bránou [G]milenců [Ami]bývá [F]zvána [C]a osud [G]lásky v moci [C]má. (r): Ve dva[G]náct pohla[Ami]dím kame[F]ní, Sva[C]tý Ján se mi [G]pak odmě[E]ní.[E7] [C]A dá mi [G]darem [Ami]jednoho [F]pána, [C]jenž v ráj můj [G]život pro[C]mění. Bráno [G]milenců, [Ami]slyš mé [F]přání, [C]já vím, že [G]nejsem jedi[C]ná. Dej mu znát, dej mu [G]znát, že se [Ami]marně brá[F]ní a [C]marně [G]ďábla zaklí[C]ná. Dej mu znát, že se má čeho bát, ať má, či nemá mě rád. Bráno milenců, slyš mé přání, že na měj čekám, dej mu znát. [D]Bráním se [A]dojetí, [D]dneska už [G]potřetí [D]na školní [G]doby vzpomíAnám. [D]Příklady [A]k řešení [D]vlastně se [G]nemění [D]a život [A7]strašně málo [D]znám. [D]Život je neznámá [F#7]ze všech rovnic dávných, [G]které jen těžko spočí[A]tám. [A7] [D]Bráním se [A]dojetí, [D]dneska už [G]potřetí [D]na školní [A7]doby vzpomí[D]nám. Kéž mi teď napoví spolužák, který ví, že zase nevím kudy dál. Dřív křídu propotím, než vůbec pochopím, proč zrovna rovnic bych se bál. Příklad mi nevoní, matykář se tváří, jak by si se mnou jenom hrál. Kéž mi teď napoví spolužák, který ví, [D]že zase [A7]nevím kudy [D]dál.[E] [E]Jé on to [H7]neumí, [E]hele jak [A]zašumí, [E]vám se to [A]také může [H]stát. [H7] [E]Jé, on se [H]neučí, [E]život ho [A]poučí [E]a co víc [H7]mohl bych si [E]přát. [E]Život je neznámá [G#7]uvidíš jak málo [A]Můžeš si na chytrého [H]hrát[H7] [E]Jé on to [H]neumí [E]hele jak [A]zašumí [E]Netuší, [H7]co se může [E]stát, co se [A]může [Es]tát, [H7]netuší, [D]co se [G]může [A7]stát. [D]Bráním se [A]dojetí, [D]dneska už [G]potřetí [D]na školní [G]doby vzpomí[A]nám. [D]Příklady [Ak] řešení [D]vlastně se [G]nemění [D]a život [A7]strašně málo [D]znám. Život je neznámá ze všech rovnic dávných Které jen těžko spočítám Bráním se dojetí dneska už potřetí [D]Na školní [A7]doby vzpomí[D]ná[G]-ám, [D]na školní [A7]doby vzpomí[D]ná[G]-á[D]-á[G]-á[D]-ám. T[Emi]ak vás tu máme, bratři z krve Kainovy, poslové noci, která do zad bodá d[H7]ýku, t[Emi]ak vás tu máme, bratři, vn[C]uci Stalin[H7]ovi, vš[Emi]ak ne tak jako včera, dn[Ami]es už bez šeř[H7]íků, vš[Emi]ak díky za železné holubičky míru a díky za polibky s chutí hořkých m[H7]andlí, v kr[Emi]ajině přelíbezné z[Ami]avraždili v[H7]íru, n[C]a cestě rudé šípky j[H7]ako pomník padlých. .Rec: V[C]ám poděkování [Emi]a vřelá objetí z[H7]a provokování [Emi]a střelbu do dětí, [C]a naše domovy n[Emi]echť jsou vám domovem, sv[H7]ědky jsou hřbitovy p[Emi]áchnoucí olovem. V[Emi]ím, byla by to chyba - plivat na pomníky, nám zbývá naděje, my byli jsme a b[H7]udem, b[Emi]oľšoje vam spasibo, br[D]aťja zachvatč[H7]iki, sp[Emi]asibo bolšeje, nik[D]ogda nězab[H7]ud[Emi]ěm, nik[C]ogda nězab[Emi]uděm[Emi6]! .1. Br[Ami]atříčku,nevzlykej, to nejsou b[C]ubáci, vžd[G]yť už jsi velikej, to jsou jen v[E7]ojáci, př[F]ijeli v hranatých železných maringotk[E]ách. .2. Se slzou na víčku hledíme na sebe, buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách. .R: P[Ami]rší [Emi]a v[Ami]enku s[Emi]e s[Ami]etměl[Emi]o,[AmiEmi] t[Ami]ato n[Emi]oc n[Ami]ebud[Emi]e kr[Ami]átká[Emi],[AmiEmi] b[Ami]eránk[Emi]a v[F]lku se z[Ami]achtělo, br[F]atříčk[Ami]u, zavřel jsi vr[E]átka? .3. Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami, nadávky polykej a šetři silami, nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme. .4. Nauč se písničku, není tak složitá, opři se, bratříčku, cesta je rozbitá, budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme. .R: Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, br[F]atříčk[Ami]u, z[F]avírej vr[Ami]átka[F]! [Ami] Z[F]avírej vr[Ami]átka! .1. Každej m[D]á tichej kout, kam chodívá, když toulavý boty z kůže vylov[A]í, každej má tichej kout, co zakrývá smutek, pláč a kupu hl[A+]oupejch starost[D]í, starej vak si vezme pak, odřený džíny, neslyší, míří s[D7]ám jenom t[G]am, kde ohně zář zastaví tv[D]ůj všední den, je to fajn, takhle se t[A]oulat bílým dn[D]em. .2. To se stává, že ňákej vlak, že nechytíš, když chvilku jen jsi zůstal stát na rozcestí, to se stává, však mně se zdá, marná sláva, že všechny vlaky, co kolem jedou, ujíždí, to se stává, a co pak s tím, co dělat dál, na prázdným nádraží jen málokdo by se smál, život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas, kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás. .3. I já měl kout, kde každej volnej čas jsem pobyl, měl jméno snad, to nevím sám, však něco znám, měl tisíc krás a tisíc kouzel, hezkejch chvil, však jenom pro ty, co mu říkali "Brdskej kemp", jednou zrána zmizel náhle, co naděláš, někdo má rád, někdo nemá, vždyť to znáš, život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas, /: kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás. :/ .1. [Ami]Čaj do kelímku, pot a milen[F]ci a automaty telefonní, [G]taky jsme takhle stáli v červenci v uších mi [Ami]pořád ještě [G]zvoní. [Ami]Taxíky, chlapec s míčem, děti [F]za upatlaným sklem [G]a na okna se [Ami]nosy lepí[G] ve vlaku z [Ami]Brém. .2. Holka v kožený bundě s hejskem nohu přes nohu si hodila, podívej, vždyť já sama taky nejsem co jsem myslela. Holubi na peróně seděj jako vločky na lucerně a hodiny, ty vlakům odjezd měřej každýmu stejně, čestně a věrně. .Rf. Hvězdy [Dmi]na mezi po[G]čítá [Ami]Evě Adam asi [Dmi]usnu až [G]zejtra nave[Ami]čír, [Dmi]jablko [G]z ruky mi [Ami]do klína padá nebe [Dmi]přikryl [G]tmavomodrej [Ami]krepdešín. .3. Čaj do kelímku... Bůh ví kudy jedem, usnuli už všichni i princezna z leporela, ozvi se lásko, vzkaz mi na sklo dýchni,poletím jako střela. .Rf. Hvězdy na mezi počítá Evě Adam... .1. S[C]eděl jsem [G]u vody, b[F]aštil jsem p[E]aštiku, ž[C]e jsem měl d[G]ůvody, str[F]ažil jsem n[E]a štiku, str[G]ažil jsem n[F]a štiku, p[E]opíjel truňk, n[G]ačež se z r[F]ybníku [E]ozvalo "žbluňk!" .2. Spatřil jsem, zmámený, slečinku kouzelnou, házela kameny ručinkou sádelnou, že jsem měl upito několik piv, já, staré kopyto, jsem na ni kýv'. .3. Sedla si na hýždě k rybníku na blatech, rozsedla hlemýždě, měla flek na šatech, měla flek na šatech, na šatech flek, v červených kaťatech jsem si k ní klek'. .4. "Koukněte, slečinko, nedbejte na fleky, zhubněte malinko, obujte kramfleky, přijdete z prádelny, flek bude pryč, svět bude nádherný, budem hrát bridge." .5. Seděla v čepečku, slzičky na kraji: "I vy můj blbečku, já karty nehraji, hraji jen mariáš, kanastu, skat, že jste jak Goliáš, chci s váma hrát." .6. Než jsem se dobelhal s kanastou kapesní, slečinku obelhal sličný pan nadlesní, sličný pan nadlesní, nadlesní pán, čepičkou noblesní zkřížil mi plán. .7. Tak se té slečince dostalo pohybu, já sedím v houštince a stražím na rybu, smířím se s kapříkem, pak půjdu pryč zahrát si s lesníkem bridge. kapo 2 Tu [C]píseň vítr zavál od [F]zálivů až sem [G7]drsnej nápěv tuleňářů co [C]opouštěj svou zem ploutve tuk i kůže maj [F]cenu zlatejch žil [G7]tak se v Núfaundlendu každej blázen nalo[C]dil Ref.:Tak na zdraví pojď připít mý starý Polině ať místo v moři topíme se spolu ve víně v tuleňářský knajpě všem chlapům dáme vzor zakrátko jim i s Polinou zmizím za obzor Férvedr páru dává i Džeksn plachty zved však brigu Polinu teď vidí naposled soutěskou útesů málem jak sebevrah starej Gáj loď protáh on nikdy neměl strach Ref. Vichřice ať běsní ať vlny nadouvá Polina svý boky v divým tanci rozhoupá v žilách potomků Vikingů koluje krev a rum nejeden plavčík z východu tam přišel o rozum Ref. A jsme doma zpátky v přístavu Sejnt Džon Polina je v doku utich palubní zvon lovci kroutěj krky zdvihaj se od stolů když kantýnou proplouvá Dejsy nebo Lů Ref.:Tak na zdraví pojď připít mý starý Polině ať místo v moři topíme se spolu ve víně v tuleňářský knajpě všem chlapům dáme drink i kdyby už poslední dolar v kapse cink [E]Letí píseň s [B7]křídly větru [E]letí, [B7]s křídly větru [E]letí,[B7]pádí. [E]Jede, jede, [B7]jede do vsi [E]naší [B7]na brigádu svěží [E]mládí. [A]Slyš, pila [E]píseň hrá, stroj hučí, zpěv naší [F#7]práce [B7]zní. [E]Pilné ruce [B7]budují a [E]zdobí [A]život [E]nový [B7]prací lidu [E]hřmí. Letí píseň s křídly větru letí, s křídly větru letí,pádí. Krajem širým krajem širým běží brigádníky nové svádí. Spěj světu zprávu dát, práce že zná hojit rány zlé! Kladiv rány do kovadlin buší. Píseň práce pějme v zemi své. Letí píseň s křídly větru letí, s křídly větru letí,pádí. každá víska bojovníky čeká, kteří v poli širém řádí. Vzhůru již k dílu spěj, nám nových dní bude píseň znít! každý svorně kupředu ať spěchá, krásnou, novou budem zemi mít! [Dmi]Jak sekyrka [Gmi]bez ost[F]ří, právě tak [Dmi]je [C]málo [F]platná láska, [Dmi]kterou [F]straší [C]hřích, žvást [F]mni[G]michů, že je [A7]špat[Dmi]ná (r): [Dmi]Já neu[F]mím sama [C]spát, co dá [Dmi]život [A]má se [Dmi]brát Básnik má jen mužný knír, při měsíčku voní k růži mně se líbí brigadýr, ten ze mne sedře kůži (r): Víno když krev rozjaří, loutna spustí saltarello nechce mě vést k oltáři, ví co si žádá tělo (r): Ráno dřív než správce vstal, můj brigadýrek zmizel hbitě jen šňupec tu zanechal - svůj tabák a své dítě Já nemohu vůbec spát brigadýrek zkouší řvát .1. Sbírám v[G]ěci, jež mi př[C]ijdou do ruk[G]ou, a jak léta jd[D]ou, n[C]a obtíž mi js[G]ou, teď brnění jsem z[C]ískal s výhod[G]ou, učenci se př[D]ou, z kt[C]eré doby js[G]ou. .R: V Evropě v m[D]uzeích mě znají, mé sb[C]írky postrád[G]ají, mí zn[C]ámí se mě pt[G]ají, nač je m[D]ám, já ale n[C]evzdám se jich rázem, vždyť m[G]usel bych být bl[Emi]ázen, když n[C]evejdou se n[D]a zem a n[C]evím, k[D]am je d[G]át. .2. Mám historiků rázem plný byt, nemám chvilku klid, nelze nikam jít, kdybych brnění měl ještě někdy chtít, odmítám je vzít, v nohou chci je mít. .R: .R: .R: V Evropě v m[D]uzeích mě znají, mé sb[C]írky postrád[G]ají, mí zn[C]ámí se mě pt[G]ají, nač je m[D]ám, já ale n[C]evzdám se jich rázem, když nevejdou se n[D]a zem a n[C]evím, k[D]am je d[G]át. [Ami]Brněnská kasárňa [E7]široký [Ami]dvúr, [C]po něm sa prechádzá [G7]milovník [C]múj, [C]ej, prechádzá [G]sa, žalostně [Ami]plače, [Ami]až sa tá [E7]kasárňa celá tra[Ami]se. Počkajte děvčata, za měsíce, bude nás rukovat na tisíce, vy budete plakat, my budeme skákat, v brněnskej kasárni pri muzice. Tenkrát má mamička navěčí žel, dyž její synáček na vojnu šel, na koňa sedá, šablenkú seká, tenkrát méj mamičce srdce puká. Neplačte mamičko za svým synem, snád já na tej vojně nezahynem, pripne šabličku k levému bočku, sedňa na koníčka husár budem. ver II. (Štěglivá) Ráno stávajíce k svému dílu, každá cérka hledí na svú díru, ej a pacholek na ten svůj kolek, div sa mu neroztrhl rozporek. [Ami]Přeběhla mi přes cestu [Dmi]černá [Ami]srna, [Ami]jel jsem zrovna za [Dmi]maminou [Ami]do Brna. [Dmi]Neměl jsem však smůlu, [Ami]spíše štěstí [H7]Až na tři ječná [E7]zrna [Dmi]Mirka doma [G7]spala, vůbec [C]nikde netraj[A7]dala co si [Dmi]vlastně můžu [E7]od života ještě více [Ami]přát.[G7] (: [C]Brno [Adim]je zla[Dmi]tá [G7]loď, [C]za [Adim]děvčaty [Dmi]z Brna [G7]choď [A7]Hmm, jsou [Dmi]hezké [G7]hm a [C]mlad, á :( (2. chytrá) [C7]Kam se hrabou děvčata z [F]Prahy, Plzně Ústí, [D7]kdo má trochu filipa [G7]do Brna se pustí Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď Hm, jsou hezké hm a věrná. .1. [Dmi]Mám, já dneska [Gmi]mám tíseň, že tu zejtra budu možná [Dmi]sám, uzdu zahodím a klobouk pomač[C]kám, díky [A7]novověku vlajku nepo[Dmi]znám. V kouři já pak se budu [Gmi]smát, pološílenej si na člověka [Dmi]hrát, v kině, když nám budou stromy promí[C]tat a o [A7]loukách táta s mámou poví[D]dat.[D7] (r): Vzhůru [G]stoupá vlajka na st[G7]ožár, [C]posvátný má [G]cíl. Trempů [H7]českých [C]vlajka [G]pláče, [D]to já [G]vím.[A] .2. Ne, já nedám se tak lehko, to se ví, připravit o kouzlo trávy zelený. Lidi, zastavte to bídný násilí, neboď s nožem v ruce trempa zastaví. Helou, starouškové, pochopte nás víc, mnohej jezdil jste vy, nebo možná strýc. Tak svý továrny si šoupněte kus dál, aby přírodou zas vítr čerstvej vál. 2xR) [G]bída co ji radost střídá že se zdá že [C]moh bys bejt [G]dál modrý oči svý krvavý máš to znáš když [C]něco si Gdáš [G]díra tam kde byla víra [C]to nech bejt na [C]to se neu[G]mírá [G]křídla zas ti někdo stříhá ale kdo věří svoje peří Czas si narůst [G]dá [C]připomínáš [G]brouka co z nebe se kouká pod sebe kde louka je [C]že by přis[G]tál kolmo do kraje [C]připomínáš [G]brouka co z nebe se kouká pod sebe kde louka je [C]že by přis[G]tál kolmo do kraje [Hmi]Všechno vím a [G]všechno [Emi]znám [Hmi]povídá kdekdo a já [G]poslou [Emi]chám [Hmi] žere mi mozek mele [G]z něho [Emi]prejt a jde [A]dál jinam bejt světovej Slova sem a slova tam někdy je ani nevnímám a potom kejvám jako ten pes co je sám malej a plyšovej [Hmi]A tak mám v zadku [E]drát a v hlavě [A]šroub jen ho [G]nechám dotá [D]hnout a pak mi může každej [E]z vás ako[F#]rát 2 krát ref. Divnej vkus a divnej styl tyhlety hadry já bych nenosil povídá mladej zdravej jedinec pije sprite svou žízeň poslouchá Nech to bejt a hoď to psům každej má dneska patent na rozum na hlavě gumu v nose vysavač plná nálož nic z toho nekouká A tak mám v zadku drát ... GDvakrát tolik času nezbejvá Aseru na to co se nemá co se má Gradši budu pro ostudu ale svůj Atak mi ho tam našroubuj A tak mám v zadku drát .1. [D]Nejsem [Hm]žádnej [A]Bruce Willis a neum[E]ím sk[G]ákat hlavou dolů h[D]olka s[Hm]e mnou jde[A] jen když ji přemlu[E]vím a n[G]epiju moc kolu. .2. Neumím se chovat na večírku tvojich rodičů pozvracím sako tvýho táty ráno přijdu nadranej a to ti potom někdy lžu a budím tě v půl pátý. .R. Ne[A]chci víc mě stačí jen že ví[Hm]m co je d[E]obrý ví[Hm]m co je š[G]patný ne[Hm]vím jak to [E]vím ale ví[G]m to málo platný. .3. Někdy dlouho spím ráno se nezvedám to když mě záda berou jako druhý smysl života nehledám jó tyhle řeči mě fakt žerou. .4. Nejsem tolik chytrej jak všichni poslední dobou jsou někdy si to zkusím nemám zlatý řetězy a svaly na mě nehrajou a po ránu se dusím. .R. .5. Nejdu s dobou nudím tě a nevím sám jestli mi ještě věříš hlavu v dlaních tyhle stavy dobře znám když na posteli sedíš. .6. Neumím ty slova který holky taky slyšet chtěj jak jsou někdy smutný nosím starý boty a můj fotr není bohatej nepřijde mi to nutný. .R. [G]Jsem jen hustej [D]chlap [C]věci co mám [G]rád je nic nedělat válet se a spát Celou neděli ležim v posteli byste věděli nejen v neděli I v pondělí a v úterý a ve středu a ve čtvrtek. válet se anebo spát Pátek je tu musím ven a koupit program na tejden kompromisy nezná hlad Jsem jen hustej chlap věci co mám rád je nic nedělat na bednu koukat Celou neděli ležim v posteli byste věděli nejen v neděli Seriály zprávy kvízy filmy naše filmy cizí smát se budu nebo bát Pátek je tu musím ven a koupit program na tejden dostavuje se absťák Jsem jen hustej chlap (je jen hustej muž) a mám hroznej hlad (a má v ruce nůž) Jsem jen hustej chlap ... [G]Malé dětičky nosí brejlič[C]ky, babičky, [G]tetičky, [F]taky brejlič[D]ky. Já mám lenonky, velmi tenounký, učitel Studený nosí půlený. Přibližně polovina lidí nosí brýle, jinak by se nevyznali v díle. Nedošli by nikdy svého cíle, vráželi by cestou do sebe. Že mám kamarádky dioptrie, lépe se mi na tom světě žije. Vidím, kdo je dobrý a kdo zlý je, vidím lásko taky na tebe. Kdo má obroučky, má to dobroučký, může se zajímat třeba o broučky. Když se brýlatí chtěj však líbati, sklíčka jim o sebe začnou cinkati. Přibližně polovina lidí nosí brýle, jinak by se nevyznali v díle. Nedošli by nikdy svého cíle, vráželi by cestou do sebe. Že mám kamarádky dioptrie, lépe se mi na tom světě žije. Vidím, kdo je dobrý a kdo zlý je, vidím lásko taky na tebe, vidím lásko taky na tebe, vidím lásko hlavně na tebe. .1. [G]Brzy bude ráno, [C]modravé [D]svítá[G]ní, [G]brzy bude ráno, [C]ten čas, kdy se báječně [D]sní. [C]Zpívej dál, co [G]znám, [D]dálky jsou najednou blíž, [C]málem je před sebou [G]mám. .2. Nekonečné pláže, dým lodí vzdálených, bílé ekvipáže a náruč květů čarovných. Zpívej dál, co znám, tropické slunce je blíž, málem je před sebou mám. .R: Tam pod [C]bezmračným nebem si na štěstí můžeme [D]hrát. Zvoní poháry [A]s ledem a vůbec se nechodí [D]spát. .3. Brzy bude ráno, touhy jsou vzdálené, promodralé ráno i u nás je též kouzelné. Zpívej dál, co vím, v kraji, kde neznají sníh, kytary hrát uslyšíš. .R: Kde je celý rok léto, tam vesele budeme žít, vítat od moře vítr, jen kde na to, na všechno, vzít. Brzy bude ráno, modravé svítání.. .1. [Emi]Víš proč chodí láska pozdě [Ami]spát [H7]víš kdo chodí do tvejch snů si [Emi]hrát [E7]víš kde zůstávají vlaky [Ami]stát [H7]víš proč sníh Ti padá na [Emi]kabát [E7]víš kdo vchází večer do [Ami]dveří [D]víš kdo prázdnejm slovům nevě[G]ří [H7] [Emi]víš kdy holce neví proč se [Ami]smát [H7]víš co nemůže se nikdy [E]stát[E6] [E] .R: A na březích mý [E6]duše zatím leží zbytky [E6]uhynulých [H7]lásek obálka dopisní doho[E]řívá [E6] [E]Do čela se mi [E6]vrejvá zase jedna z mnoha [E6]netušenejch [H7]vrásek za oknem padá sníh už se stmí[E]vá.[Ami7E] .2. Víš proč může vítr v strunách znít víš kam chodí slunce rosu pít víš kdy mrak se může objevit víš co můžeš od života chtít víš kdy začíná konec tvejch snů víš proč tejden má jen sedm dnů víš kde končej cesty písčitý víš kdo mívá čelo vrásčitý .1. Milou jsem zv[D]al na malink[A]ou, jen malinkou, tuze malink[D]ou procházku tam, kde prahy js[G]ou a vlny h[D]řmí v ř[A]ece Ohi[D]o. .2. Lásko má, jen se mnou pojď, postavím dům a koupím loď, pak budem žít, co prahy jsou a vlny hřmí v řece Ohio. .3. Tam jsem jí řek': chci s tebou žít, ty musíš chtít a se mnou jít, pak půjdem tam, kde prahy jsou a vlny hřmí v řece Ohio. .4. =2. .5. Řekla však "ne!",a já jsem chlap, chytla mě zlost, tak jsem ji chňap' a hodil tam, kde prahy jsou a vlny hřmí v řece Ohio. .6. =2. .7. Domů jsem šel a za stůl sed' a čekal jen a v srdci led, pak do dveří si šerif stoup' a v ruce měl pár těžkejch pout. .8. Pak zámek cvak' a já s ním šel, doved' mě sem do jedné z cel, co bude dál, myšlenky jdou a vlny hřmí v řece Ohio. .9. =2. [A]Včera mě spolkl [C#mi]Nazareth, aby [D]dnes vypliv ostatky [A]mý Celou noc hledám místo, kam složit vlasy šedivý. Hej pane nechcete mi říct, kde tu složit hlavu svou, ne řekl a hned zmizel tam za tou velkou bílou budovou (r): [A]Sundej [C#]miz něj to [D]břímě, Aa nech[C#mi]těj za to [D]nic [A]dědek ať [C#mi]už se nedře, [D]hej, hej ... [A]nan[C#mi]dej mi ho na [D]záda [A][E][F#mi][E][D] Přes rameno ranec svůj, jak rád bych nějaký místo měl kam bych se v klidu schoval a na všechno bych zapomněl V tom vidím Carmen s Ghiou jak po ulici proti jdou Carmen, že nemá čas, že si spolu rychle užijou. (r): Když přijdeš k paní Mósrové, tam není co bys řek´ připadáš si jak v automatu, ve frontě na párek. Povídá mladej kmete a což takhle třeba Nathalii, už není právě nejmladší a tak zůstaň dneska večer s ní. (r): Postarší právník mě nakop a to rovnou do koulí, povídá já ti cestu ukážu, ale musíš s mým psem ven. Povídám moment soudče, já jsem taky Homo sapiens. Abych si trochu ulehčil, tu ránu jsem mu navrátil. (r): Na dělový kouli z roku 1835, se vezu někam dolů, je na čase mi závidět tak letim mezi vás, pozdravuje vás tamten svět. Že prej se nemusíme vracet, jé na čase mi závidět. (r): [Hmi]Ááá [D]ááá [Hmi]ááá [D]ááá [D]Z indiánský rezerva[D]ce vidím [G]dým k mrakům [D]jít [D]jede [G]bílá hono[D]race rudejm [E]život vylep[A]šit [A]Vidí [D]jenom smutný oči z kterejch [G]nože líta[D]jí nikdo [G]prstem neo[D]točí [D]niko[A]ho nevíta[D]jí (r): A bubny [D]zní - zní od hor [D]k horám bubny [G]štěstí a nadě[D]jí bubny [G]snění - bubny [D]díků ty bubny [A]mlčet nesmě[D]jí Ptaj se tváře zamračený proč nám vzali od hor stín zbyly pláně unavený zlý jak keře ostružin Ptáme se vás bílý lidi kde je našich ptáků zpěv proč už slunce neuvidí a proč zem tu kropí hněv (r): Šli jsme jednou na úřady zkoušet prosit nanovo poslali nám kromě rady i sekaný olovo Divíte se bledý tváře že k vám mluví mlčení rvěte listy kalendáře moc jich pro vás už není .R: Máte školy v každý díře máte zemi - máte moc vaše moudrost na papíře bude volat o pomoc Z indiánský rezervace slyším hlasy zděšený odjíždí už honorace a má hlavy svěšený (r): [Hmi]Ááá [D]ááá [Hmi]ááá [D]ááá .1. [D]Z indiánský rezerva[D]ce vidím [G]dým k mrakům [D]jít [D]jede [G]bílá hono[D]race rudejm [E]život vylep[A]šit [A]Vidí [D]jenom smutný oči z kterejch [G]nože líta[D]jí nikdo [G]prstem neo[D]točí [D]niko[A]ho nevíta[D]jí .Ref: A bubny [D]zní - zní od hor [D]k horám bubny [G]štěstí a nadě[D]jí bubny [G]snění - bubny [D]díků ty bubny [A]mlčet nesmě[D]jí .2. Ptaj se tváře zamračený proč nám vzali od hor stín zbyly pláně unavený zlý jak keře ostružin Ptáme se vás bílý lidi kde je našich ptáků zpěv proč už slunce neuvidí a proč zem tu kropí hněv .Ref: .3. Šli jsme jednou na úřady zkoušet prosit nanovo poslali nám kromě rady i sekaný olovo Divíte se bledý tváře že k vám mluví mlčení rvěte listy kalendáře moc jich pro vás už není .Ref: .4. Máte školy v každý díře máte zemi - máte moc vaše moudrost na papíře bude volat o pomoc Z indiánský rezervace slyším hlasy zděšený odjíždí už honorace a má hlavy svěšený .Ref: [C]Jestli tady budeš, nebo [G]zůstanu sám někomu [Ami]chce se tady brečet a [F]smát[G#] ty slova [C]do ticha odněkud [B]znám buď na mě [F]hodná, něhou [G#]protkaná [B][C] [C]Cítím tě na každém kroku, [G]i když jsem sám stále mi [Ami]voníš, to se mi jen [F]zdá[G#] šepoty Cdo noci ti posíBlám buď na mě [F]hodná, [G#]krásko [B]nevidi[C]telná [D]Anděli, [A]ukaž [Hmi]nám kde [A]láska [G]dýchá, kde se [B]ukrý[C]vá [D]anděli, [A]zapal [Hmi]nás a [A]sejmi [G]hříchy, nikdo se [B]nedí[C]vá Hledám světlo k probuzení, chce se mi spát ó, to bolí, když klamu se sám řekni mi do očí, co dělat mám buď na mě hodná, krásko neviditelná krásko neviditelná Anděli, ukaž nám, kde láska dýchá, kde se ukrývá anděli, zapal nás a sejmi hříchy, nikdo se nedívá anděli, hledám kraj, kde zajde pýcha, zas letím v ozvěnách anděli, kde je ráj o kterém slýchám, teď už nemám strach [C]Jestli tady budeš, nebo [B]zůstanu sám buď na mě [F]hodná, [G#]krásko [B]nevidi[C]telná [F]Buď pořád se mnou, lásko sladká ten slib ti nevrá[Gmi]tím. Až prach se [C7]zvedne po šar[F]vát[Dmi]kách, [A]mé bude [C7]tvým. [F]Jak dobrý přítel pohleď se mnou vstříc možná [F7]trpkým hodi[B,]nám[D7] [B]a smiř se [G7]s pravdou nepří[F]jemnou, [B]že [Bmi]i tvůj [F]milý [B]má [Bmi]slabou [F]chvíli, [B]že [Bmi]dostal [F]straš[Dmi]ný [B]strach [C7]být [F]sám. [B]Přestože vidím kamarády, [F]kterak se ke mně točí zády, [B]věřím, že třeba sám a sám [F]dál pravdu [F7]mám. [B]V životě asi žádná víra [F]samotná zámky neotvírá, [Bmi]vím, že se musím za ní prát, [F]prát [Dmi]se i [Gmi]s tím, [B]co mně [C7]sví[C5+]rá. Jen ty buď se mnou, lásko sladká, tvůj úsměv je mé bázně štít. A tak tu stojím bez pozlátka. [B]Až jednou [F]zmizí [B]co je mně [F]cizí, [B]jen pro tvůj [Ami]ú - [Dmi,B]směv [C7]chtěl bych [F]žít. Chtěl bych [B]žít, chtěl bych [F]žít. Chtěl bych [B]žít, chtěl bych [F]žít. (Chtěl bych žít, chtěl bych žít, chtěl bych žít…) [/:E][Hmi][D][A][E]:/ [D][A] [E]Buď s námi dál, jen buď [Hmi]s námi, s stále dál jen buď [D]s námi, stále, [As]tále, stále [E]dál Ty lásko víš, že jdem [Hmi]dlouho k tobě blíž k tobě [D]lásko, lásko [A]kdy nás vysly[E]šíš [G]jdem k tobě, [A]den za dnem, jen [Hb]líž [G]jdem k tobě, [A]den za dnem, jen [Hb]líž Ty lásko víš, že každý den náš je tvůj Vždyť jsi náš svět, náš stesk, náš sen, chléb i sůl Ty lásko víš, že každý den náš je tvůj Vždyť jsi náš svět, náš stesk, náš sen, chléb i sůl ty vždycky, vždycky při nás stůj ty vždycky, vždycky při nás stůj sólo Buď s námi dál, jen buď s námi, s námi dál jen buď s námi stále, stále, stále dál buď s námi dál, jen buď s námi, s námi dál jen buď s námi stále, stále, stále dál a nikdy neopouštěj nás a nikdy neopouštěj nás .R: Buď v[C]ítán, buď v[G]ítán zase mezi sv[Ami]ými, mé kl[C]íče teď js[G]ou i klíči tv[Ami]ými, n[F]ad horami poštolka l[Emi]ítá, stm[F]ívalo se, a už sv[G]ítá, buď v[C]ítán, buď v[G]ítán, buď v[C]ítán. .1. N[C]a jičínské radniční v[G]ěži hodiny p[C]omalu jdou, přes náměstí trafikantka b[F]ěží s novinama n[C]ad hlavou, ve výloze prodejny kn[Fmi]ih Malý B[Cmaj7]obeš má pořád stejně p[Ami7]ih a [C]u kašny stojí dva h[G]usaři na kon[C]ích. .2. Maruška Králová je živa a zdráva a čtyři kluky má, děda Hříbek stále ještě postonává, jestli tě to zajímá, z gymnázia udělali soud, do sokolovny zavedli proud, a jinak nemohl jsem na tebe, kamaráde, zapomenout. .R: .3. Sundej si kabát, je promáčený Badenským jezerem, na tvou počest jsem zapíchl prase, a tak ho spolu sežerem, vína jsem nakoupil habaděj, dělej, co chceš, mlč anebo vyváděj, v nejhorším případě se zase spolu poperem. .4. Dělal jsem si každým rokem na zárubeň jeden vryp, všechno to šlo jaksi bokem, já doufal, že bude líp, na prdel by zasloužili hned ti, co nám takhle popatlali svět, ale nejdůležitější je to, že ses zase vrátil zpět. .R: [G]Buď zase chvíli [D]mladá, [Emi]a já budu [Hmi]mladý [C]a jako za [G]mlada [Ami]budeme se mít [D7]rádi. [G]Vykašlem se [D]na děti, [Emi]na tchýně a [Hmi]matky [C]a vrátíme se [G]spolu [Ami]o dvacet let [D7]zpátky. [G]Já vedle [C]tebe,[Ami][D7] [G]ty vedle [C]mně.[Ami][D7] [C]A když nám to [G]vyjde, [Ami]tak budem zase [H7]mít pro co [Emi]žít, pro co [H7]žít, pro co [Emi]žít. Buď zase chvíli krásná a já budu krásný a tak jako kdysi budem spolu šťastní. Otevřem flašku vína červený nebo bílý (to je jedno) a slíbíme si spolu, že všechno bude jiný. Jinej budu já, jiná budeš ty. Jinej bude život. A když nám to vyjde, tak budem zase mít pro co žít, pro co žít, pro co žít. Buď zase mojí ženou a já budu tvým mužem, je toho přece hodně, co spolu ještě můžem. Bylo by asi smutný to jednou provždy sbalit, a tak se pojďme spolu ještě jednou najít. Oči najdou oči, ruka najde ruku, tělo najde tělo, láska najde lásku. A když nám to vyjde .... .1. [E]To neva[C#m]dí, [F#m]šoubyznys je[A]de v Pe[H]šti, tvá tvář se rdí dnes večer na letišti, Gavial řve, v Margaretě ve fontáně, nechápu, proč nechovám se já spontánně. Rf:4x[A]Prásk [H]podko[E]ní. .2. Havajskej bend, co zkouší na letišti, tři nádraží a Škála supermarket, uzený sýr, pálinka čéreš barák a parlament je celkem slušnej barák. Rf:4x Prásk podkoní. .3. Franz Kafka jde s kyblíčkem v pískovišti, Ferlinghetti brouzdá se v brouzdališti, žralok má dost, odjíždí z Keleti Pú, jen jeden den, medvídek pivo a pů. Rf:4x Prásk podkoní. B[G]ude zima, b[D7]ude m[G]ráz, [Ami]kam se ptáčku, [E7]kam scho[Ami]váš? .1. [D]Schovám já se [A7]pod hru[D7]du, t[G]am já zimu [D7]přebu[G]du. .2. Schovám se do javora, tam bude má komora. .3. Schovám já se pod mezu, až přestane, vylezu. .4. Až přestane, vyletím, širý svět rozveselím, půjde milá na trávu, zazpívám jí nad hlavú. [G]Kolik projdu dveří, [C]kde mi řeknou [G]zůstaň, [Gmaj7]na den nebo na pár nocí s [C]námi klidně [G]zůstaň, [Emi]než se vítr [A]ztiší třeba [Ami]povídej a [Hmi]zůstaň, [C]nebo něco [Ami]zahraj a pak [D/F#]jdi si, nebo [D]zůstaň. (r): [D]Budějický zvony [G]do spánku mi buší, [D]všechny koně [Ami]zbitý ve mně trha[Cmaj7]jí, [D]budějický zvony [G]zvoní: Poběž domů, [D]na cestu mi [Ami]k tomu pěkně zpíva[Cmaj7]jí. Kolik projdu srdcí, kde mi řeknou zůstaň, s písní na rtech po šestáku s námi klidně zůstaň, lidí je tak málo, aby řekli: Postůj chvíli, to by se tak hrálo, kdyby láskou nešetřili. (r): [Ami]Kdybych ti moh [H7]dát, [E7]to co by sis [Ami]přála spoutal bych tě snad jak vlněná šála /: mohl bych pak hřát v dosahu tvé šije mohl bych pak spát bdění milejší je :/ Kdybych si měl vzít, všechno po čem prahnu zkoušel bych pak jít tam, kam nedosáhnu /: po liáně z černých vlasů spustil bych se k tobě kdyby měly ruce možnost hlasu, křičely by obě :/ Co ti můžu dát, jenom bílou křídu, namaluješ nulu tisíckrát, namaluješ bídu /: tisíckrát vůbec nic, tisíckrát bílej proužek tisíckrát zápal plic, žížaly a louže :/ Budem si spolu žít na ulici krásně chce se to jen trochu otužit, zahřejou nás básně /: budem si spolu žít zaručeně na dně chce se to jen trochu připravit, budeme žít v bahně :/ .1. [C]Budeme sbírat flašky [C]budeme sbírat flašky [G]budeme sbírat flašky [C]do igelitový tašky. .2. Budeme mít prachy. vo to žádný strachy. .3. Koupíme si: 1> autobus - pojedeme světa kus 2> eroplán - poletíme světa lán 3> raketoplán - poletíme vesmíru lán .4. Poletíme do Ruska. bydlí tam teta Marusja. Tam nám 1 2 3 seberou. čímž nás pěkně naserou. REPETE Budeme sbírat..... .1. [F]Zvoní budík, padá na [Fmaj7]zem, znenadání končí rázem [Gmi]spánek [C#] [F]na zámek víčka ještě mám. .2. V autobusu plno lidí vlídnej šofér, venku svítí světla to je ta jedna z ranních cest. .R: [Dmi]Snad se mi zdá [A+]že to byl sen [Ami]Včerejší flám [Gmi]včerejší [C#]den [F] .3. Noc ta už je na ústupu dám si colu a pobudu chvíli ve stánku bistra o páté. .4. Sebe se ptám, zdali zítra budou stejná jitra, jako nyní když na věži bijí hodiny. .R: .1. B[Hmi]udík zvedá ráno a p[Emi]ozdvihuje v[Hmi]íčka, má r[Emi]uka s tvou se v[A]áže na každodenní sl[Hmi]ib. .2. Kdo ví, co je láska, snad nebe plný sluncí, nebo důvěra, co věří na každodenní slib. .R: Jak dl[Hmi]ouhá pouť, co m[A]íří nevímk[Hmi]am, jak písnička, co zpíváš, [A]abys' nebyl s[D]ám, tudud[Emi]u ..[F#].[Hmi] .3. Budík zvedá ráno, zahlíd' jsem tvou kůži, muži stárnou, když se stejská, když láska nedá spát. .4. Přes kamení světů nás neše naše touha, těch vzestupů a pádů, co odnaučej' lhát. .R: .5. =1. Oslepeni od barevných televizí ohlušeni od repráků věží sedí mlčky oba jsou si cizí radiátor sálá a v nich sněží Buďme rádi, že jsme rádi Nehrajeme šachy Buďme rádi, že jsme rádi Než nám rozum zkalí Jak získat prachy Jak získat prachy Každý pátek na videu v kruhu přátel Pustí si pár vypůjčených kazet I když sedí někdy do půl páté Věty které padnou jsou jen fráze Buďme rádi, že jsme rádi Nehrajeme šachy Buďme rádi, že jsme rádi Než nám rozum zkalí Touha získat balík Touha získat balík Zároveň jsou bohatí a vlastně chudí S každým ziskem přišla spousta dluhů Nad vším zívnou, všechno už je nudí Zotročeni od svých vlastních sluhů Buďme rádi, že jsme rádi Nehrajeme šachy Buďme rádi, že jsme rádi Než nám rozum zkalí Jak získat prachy [D]budoucnost nikdy [A]nepřijde do [G]země idiot[C]ů do ráje cesta nevede sedíme jen u plotů a máváme skrz dráty na sebe kdopak má lepší pouta?! vzorný blb s pitomou manželkou venčí psa idiota [D]něco se poví[F]dá o [C]budoucnos[D]ti jsou to jenom samé staré kosti otrlí bohové s náma hrajou karty nashledanou pochodující zadky [D]v uličkách šmejdí [A]hledači od[G]vážně pokuřu[C]jí už neví co vlastně hledají tak dělají že to tají budoucnost nikdy nepřijde do země idiotů rači se do hlíny zahrabe a vy zůstaňte si tu! [D]budoucnost nikdy [A]nepřijde[G][C] budoucnost nikdy nepřijde budoucnost nikdy nepřijde budoucnost nikdy nepřijde - do země idiotů [D]něco se povíFdá o [C]budoucnos[D]ti jsou to jenom samé staré kosti otrlí bohové s náma hrajou karty nashledanou pochodující zadky [D]budoucnost nikdy [A]nepřijde[G][C] budoucnost nikdy nepřijde budoucnost nikdy nepřijde budoucnost nikdy nepřijde do země idiotů 1) [G]Chodím v mokré [A]trávě, [C]bos se dotý[D]kám [G]něžných stop, jež [A]právě [C]s rosou mizí [D]bůhví kam. [Emi]Dotýkám se [A]šlépějí, jež [Emi]zmizí v [A]dáli, [Gmi]zářivých [Bb]krůpějí [A]dříve něžný [D]chlad náhle[G] pálí. [A]Vím, že řadu [D]nocí [G]musím [Emi]zůstat [A]sám nejít [D]s ní. [A]Velký žal [D7]mám. 2) Budu hledat v trávě stopy kroků tvých. Stopy, které právě smyla slaza s očí mých. Nemusíš mi vůbec psát omluvných slov řádky. Já budu v trávě stát, uvidím, že zpátky přichá[G]zíš.[G][A][C][D][G] [G][G][C][G][G][C] .1. [G]Záplavo[G]u [G7] u[C]prostřed p[D]ouště všedních d[G]ní [G]housli[G]stou,[G7] [C]co tvoje [D]struny rozezní [Emi]mužu [C]být [D]když si to budeš přát[G] .2. Požárem co rozpálí tě doběla zlodějem co státní banku udělá mužu být když si to budeš přát .R: [G]Bláznem co staví na poušti [D]most a dešti tančí [H7]pro rados[Emi]t budu [Emi]všechno co si budeš přát[C][D] [G]slunečním světlem a pulnoční [D]tmou, tvou stopou v písku [H7]ztraceno[Emi]u budu [Emi]všechno co si budeš [C]přát [D]a ještě k tomu rád[G] .3. Šachistou co pátým tahem dává mat svítáním ve tmě kde začala ses bát můžu být když si to budeš přát .R: solo:[Eb][Eb][C][C][Eb][Eb][D][D] .R: .*: [G]Máš [G7]to m[C]ít k[D]dyž si to budeš přát[G] Máš to mít když si to budeš přát Máš to mít když si to budeš přát Máš to mít když si to budeš přát Teď, když máme co jsme chtěli, do rachoty zvesela, ať těm, kteří za nas mřeli, žádný hanbu nedělá. refrén: |: [D7]Vyhrňme si [G]rukávy, [D7]když se kola [G]zastaví, hej [C]rup, hola hej, hej [Ami]rup, hola hej, do [D7]práce se [G]dej! :| Práce není otročina, která spadla na tebe. Dnes, soudruzi, to je jiná, dnes děláme pro sebe! refrén Prohra[G]je ten, kdo de [Emi]válí, [Bb]Republika prá[F#7]ce [Bb]je. Tomu [G]čest, kdo neza[Emi]hálí, [D]ten je její na[A7]dě[D]je! [A] refrén Bufet [F]Viola bol vždy [B]vývarovňou [Dmi]pre starých ľu[C]dí iba [B]pichne keď ten [C]pocit zrazu k [B]tebe zablú[C]di tu [B]nehľadia si [C]do misiek už si [F]hľadia [Dmi7]do očí[Bmaj7] Že koľko[F]krát sa s nami [B]táto zem [C]ešte oto[F]čí A hneď vedľa stojí espresso Tam sa vozia v taxíkoch dievčatá čo večer ľúbia aspoň v siedmich jazykoch z nudy drobia do činzána šminky z rias a z obočí Stav sa koľkokrát sa s nimi taxikár do hotela otočí Niekoho vraj v noci zbuili na námestí Slobody Pre pár drobných, že viac nemal, a že sa vôbec narodil Tak to býva keď sa hlúposť vleje z hlavy do kostí Kde sa rodí stará známa radosť z cudzích bolestí ? Bufet Viola bol vždy vývarovňou pre starých ľudí iba pichne keď ten pocit zrazu k tebe zablúdi tu nehľadia si do misiek už si hľadia do očí: Koľkokrát sa s nimi táto zem ešte otočí [D][A7][D][A7] .1. Jemnými d[D]otyky r[A7]ezavé m[D]otyky[A7] kopu si hr[D]ob, kopu si hr[G]ob nehotov[D]ý, profesor m[A7]atyky vrací se z p[D]utyky, nevinný snob, nevinný sn[A7]ob, kdekdo to v[D]í.[A7][D][A7(-)] .2. Tapety do bytu utkané z blankytu kdosi mi dal, kdosi mi dal, kdopak to byl, chtěl bych se brzy tu zbaviti pocitu, klid že mi vzal, klid že mi vzal Buffalo Bill. .R: D[Hmi]otyčný h[F#]rdina n[Hmi]emíval k[F#]omplexy, j[Hmi]estliže b[F#]uvola s b[Hmi]izonem p[F#]oplet' si[Hmi],[F#] t[Hmi]o se však r[F#]ozumí, n[Hmi]emyslel n[F#]a pumy, m[Hmi]ohl se smát, d[Hmi]otyčný pr[F#]ofesor [Hmi]oděný v m[F#]undúru [Hmi]už mě teď n[F#]enutí [Hmi]udělat m[F#]aturu[Hmi],[F#] n[Hmi]a hlavě s p[F#]omádou, z[Hmi]ačal si s [F#]armádou n[A7]a válku hrát. .3. Před lety v příkopu u Čierné pri Čopu asi jsem snil, asi jsem snil, to netuše, že tady v okopu hrobeček vykopu, abych tu shnil, abych tu shnil, jsa bez duš[D]e,[G][D][A7] jsa bez duš[D]e,[G] [D]js[A7]a bez duš[D]e [A7]...[D][A7][D] [G]Důvěrný [Ami]přítel [C]půlnoční [C]mág [Dmi]potem a [Ami]špínou [G]ne nao[F]pak [G]modlí se k [Ami]písku [G]pozdě si [C]přát [Dmi]zítra už [Ami]přijdou [G]zbývá se [F]bát Kdo z nich se brání kdo z nich se mstí válka je zvůle blín podél zdí tympány sílí výstřely z děl písečnou mílí dál na sever Slet netopýrů smrtící vzdech za svatou víru krev na ústech láska se plíží krátery z min hořícím sluncem Bůh rozvalin Důvěrný přítel půlnoční mág potem a špínou ne naopak modlí se k písku pozdě si přát zítra už přijdou nesmím se bát .1. [G]Bůh ví [Emi]kdy začnem se [C]poprvé [D]smát [G]Bůh ví [Emi]kdy zkusíme [C]poprvé [D]lhát Bůh ví [Ami]kde každý hledá [D]skrýš a tak se [C]ptám s [D]kým dneska [G]spíš. .2. Bůh ví jak rána v srdci bolí Bůh ví jak a že se těžko hojí Bůh ví proč měsíc hvězdy hlídá a tak se ptám kdo mne dneska střídá. .R: [D]Spoustu snů a spoustu [Ami]otázek mám [C]dokud jsem tady tak se na [G]všechno ptám [D]řekni proč mi všichni [Ami]do očí lžou [Emi]že psi co štěkaj neko[D]ušou. .3. Bůh ví kam slunce chodí spát Bůh ví kam holka co měl jsem tak rád Bůh ví s kým dneska rozjíždí flám a tak se ptám proč tu stojím tak sám. .R: .4. Bůh ví kdo nám karty snímá Bůh ví kdo tak ať nás nenapíná Bůh ví s kým dneska utrácíš čas a tak se ptám dokud neztratím hlas budu se [Ami]ptát dokud [D]neztratím [G]hlas. .1. B[C]uldok, potkal jsem ho, ptal se, co je z[G]ač, sl[C]ibovaly jeho oči, že s ním budu d[A]ále klidný sp[D]áč, d[H]oma prý neplení a jenom spí, c[C]o si uvaří, to sn[A]í, t[G]ak jsem ho vzal n[C]a byt a j[G]e nám dobře, t[D]o se v[G]í. .2. Buldok neví to, že jsi mi byla medem, buldok má to samé jako já - je jeden, jen jeden, koneckonců je to změna, když mi v bytě chybí žena, buldok se mnou bydlí ale rád, zavolej mu někdy, můžete si zaštěkat. .R: Už nemám pr[E]o strach uděláno, večer nebo ráno já n[A]ejsem tu sám, nejsem tu sám, j[D]ak ty stejnou řečí láteří, když se pozdě zjevím u dveří. .*: B[H]uldok, to je pro mě přátel vážený, n[C]edrží nás spolu jenom zv[A]yk, r[G]ozejdem se p[C]ouze, [G]až nám jinde b[D]ude l[G]íp. .R: .R: Už nemám pro strach uděláno, večer nebo ráno já nejsem tu sám, nejsem tu sám, s buldokem životem plav, mám ho místo tebe, chachachacha! Dám dělovou [G]ránu,[C] bum, bum, bum, [G]bum, a rozbiju [Emi]bránu,[C] můj [Ami]bude váš [D7]dům. V něm budu tě [G]hýčkat,[C] hej, hej, hej, [G]hej, a svážu ti [Emi]strýčka [C]vím, že [D7]by na mě byl [G]zlej, h[C]mm, b[D7]yl by z[G]lej. Já dělo už táhnu, bum, bum, bum, bum, a pojednom prahnu, můj bude váš dům. Strýc bude tím sklíčen, hej, hej, hej, hej, tak vem jeho klíče a jen mi je potichu dej, potichu dej. N[C]evá[Ami]hej! [D7]Začínám náboje do děla c[Emi]pát. N[Emi]eváhe[D7]j! Vždyť já mám ten váš dům docela [G7]rád,[CG7] docela [G7]rád.[CG7D7] Já dělo už táhnu, bum, bum, bum, bum, a pojednom prahnu, můj bude váš dům. Strýc bude tím sklíčen, hej, hej, hej, hej, tak vem jeho klíče a jen mi je potichu dej, potichu dej. Rádio de[A]nně mele jen tu s[E]vou Po[Hm]slechni si to mám r[D]ád [A]Intoši o Tibetu d[E]ebatujou Vů[Hm]bec jim to nedá [D]spát A móda j[A]ak to vidí Cal[E]vin Klein Ať s[Hm]e vlci nažero[D]u [A]Jen klukum v Mexiku je pořád fa[E]jn Těm[Hm] to hlavy stejně neber[D]ou Syrovej [G#]rytmus jedou d[G#]ál A jenom [G#]BUM BUM TEQUILLA rá[F#]j Ráno si počtu kdo a kde s kym spal A kdo je mimo jako já Zatim co starej Elvis žije dál Majkl se nám rozpadá A někdo hulí aby zůstal in Lovci lidí s kamerou Jen kluci v Mexiku no co já vim Těm to hlavy stejně neberou Syrovej rytmus jedou dál A jenom BUM BUM TEQUILLA ráj Narvi tam červy ať to má grády Najdi citrónovej háj A tim to hasne vivat tequilla Kluci v Mexiku no ty se maj [C]Má milá má buráků pár, já jí říkám, dej mi jich pár, dej mi [F]pár, dej mi pár,...... [C]dej mi pár, [G]baby, [F]já rád je [C]mám. Má milá má salámu kus, já jí říkám, dej mi ho kus, dej mi kus, dej mi kus,..... dej mi oh-oh-oh baby, já rád ho mám Má milá má buráků pár, já jí říkám, dej mi jich pár, dej mi pár, dej mi pár,...... dej mi pár, [G]baby, [F]já rád tě mám, [C]já [B]rád tě [C]mám, [B]já rád tě [C]mám. .1. Když S[G]ever válčí s Jihem a z[C]em jde do válk[G]y a v polích místo bavlny teď r[A7]ostou bodlák[D7]y, ve st[G]ínu u silnice vidíš z J[C]ihu voják[G]y, jak se tu válej' v trávě a l[A7]ouskaj' b[D7]urák[G]y. .R: Hej h[G]ou, hej hou, nač ch[C]odit do válk[G]y, je lepší doma sedět a l[A7]ouskat burák[D7]y, hej h[G]ou, hej hou, nač ch[C]odit do válk[G]y, je lepší doma sedět a l[A7]ouskat b[D7]urák[G]y. .2. Plukovník sedí v sedle, volá:"Yankeeové jdou!", ale mužstvo v trávě leží, prej už dál nemohou, pan plukovník se otočí a koukne do dálky, vidí slavnou armádu, jak louská buráky. .R: .3. Až tahle válka skončí a jestli budem žít, svý milenky a ženy pak půjdem políbit, a když se zeptaj':"Hrdino, cos' dělal za války?" "Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky." .R: Stille Tränen und ein Abschiedswort nur noch Sekunden bis zum Schlussakkord bevor du gehst. Draußen weht der Wind den Sommer fort, jeder Seemann geht einmal von Bord, bleibt nur Erinnerung. Das letzte Glas ist leer, das letzte Wort so schwer, das letzte Mal Gesang. Bye, bye es ist Zeit zu gehn, bye, bye. Bye, bye heißt auch weitergehn, bye, bye. Manchmal wächst man über sich hinaus, manchmal löscht der Herbst die Träume aus und manchen Augenblick wünscht man sich zurück. Das letzte Glas... .1. Už tr[A]ibuny bouří, začíná match, vyhrát má náš t[E]eam, a pan s[A]udí je třída, každej ho zná, píská jak B[E]ůh, to v[A]ím. .R1: Byl g[D]ól, byl g[A]ól, bravo, sudí, byl jasnej g[E]ól, ten to př[A]ekrásně píská, ten má zas den, hurá, to j[E]e náš id[A]ol! .2. Ten brankář je línej, jesle mu dej, probůh, kde máš míč, tak zahejbej kostrou a přihraj to dál, cože, to nebyla tyč? .R2: Byl gól, byl gól, je to možný, byl jasnej gól, kam se koukáš, jdi pískat vybíjenou tučňákům na jižní pól! .3. =2. .R2: .R2: .1. Byl j[G]eden kr[C]ál, ten kr[G]aloval, až d[D]okraloval j[G]aksi, a tak si v[C]ěci sp[G]akoval a z[D]avolal si t[G]axi. Měl v d[Emi]uši plno l[D]ítosti nad ztr[Emi]átou sebe s[D]ama, tak z[G]ajel pr[C]o pár dr[G]obností k h[D]otelu Panor[G]ama. .2. Všem běhával mráz po těle, když rozezpíval sály, měl všude samé přátele a hloupí se ho báli. Však kdepak jsou ti přátelé, když přišly horší časy? Stali se z nich andělé, nikoliv ale spásy. .3. Byl jeden král, ten kraloval s ideálama svýma, svý království si maloval barvama růžovýma. Však dneska už je bez žezla a jak tak z okna hledí, pravda mu náhle vyhřezla, že království bylo šedý. .4. Svět zapomíná na krále, neboť má jiné trable, a taxíky jsou pomalé a duše trochu škráblé. Tak nechme krále seděti, ať platí, kolik platí, a pomysleme na děti a na císařovy nové šaty. .1. Byl j[G]eden kr[C]ál, ten kr[G]aloval, až d[D]okraloval j[G]aksi, a tak si v[C]ěci sp[G]akoval a [D]zavolal si t[G]axi. Měl v d[Emi]uši plno l[Hmi]ítosti nad ztr[Emi]átou sebe s[Hmi]ama, ž[G]e ho t[C]i zlí v[G]yhostí [D]z postele s nebes[G]ama. .2. Chtěl jenom trošku pořádku a v noci klidný spaní, měl krásnej projev na Hrádku, a teď ho takhle raní, a nikde žádná paráda, a takovej to byl vládce, jen truchlící armáda a zem podobná skládce. .3. Koza už se nažrala, vlk nám zůstal celý, vzpomeňme si, tralala, co jsme to vlastně chtěli. Bude hodně kraválu, přinasládlejch řečí, /: a spousta malejch králů, co přes noc budou větší. :/ [D]Byl jest jeden král uherský, ten byl podvod[A7]ník panenský[D] Čtyřista panen podvedl, kovářojic, tu nemohl Měl u sebe starou bábu, chodil on k ní na poradu Bábo, bábo, dej mi radu, já bych podved jednu pannu Dej si ušít šněrovačku a přistroj se za kramářku mezihra Tluče jest panna na dveře, pojď Marjánko, otevři mě Tu pravila matka dceři: jdi Marjánko, jdi otevřít Jdi, Marjánko, postýlku stlát, ať můžeš jít s tou pannou spát Já s tou pannou spát nepudu, ona má mužskou podobu Panna s pannou může spáti, tím se nic nemůže státi mezihra A když bylo po půlnoci, panna k panně se obrací Když byla jedna hodina, panna s pannou se objímá A když bylo po svítání, bylo na vratech napsaný a - Všecky panny věnce vijou, Marjánce košilky šijou Všecky panny věnce nesou a Marjánce ke křtu nesou [G]Došla mi [D]šťáva [A]Boschovi [Hmi]stvůry [G]Držej mě [Hmi]v šachu [A]Půlnočních [E]stěn Nejdou mi karty Po tejdenní šnůře Třesou se ruce Jak z toho [A]ven Divoký koně u moji hlavě Valej se v tráve nádhernej sen Kouknu se přes stůl zrzavej chlápek Zas bere všecko Jak z toho ven? (r): [E]Bejval sem dobrej [Hmi] .. Fakt dobrej [D][A]Živil jsem se smíchem [E]Byl sem dobrej [Hmi].. Fakt dobrej [A] To [E]bejvalo fajn. Chlastám jak zvíře není dost času V zatuchlý díře bíží den Do háje se mnou padám pod stůl Kolem je bílo Kdeže to sem. (r): Seš starej (r): Býval jsem dobrej .. //seš slabej Fakt dobrej //tak co by si chtěl v tuhle chvíli // Seš starej Živil jsem se smíchem // seš starej Byl jsem dobrej .. Fakt dobrej //tak co by si chtěl v tuhle chvíli To bejvalo fajn. [G][C][D] [G]byl jsem na pro[C]cház[D]ce ve slepé uličce toužil jsem po lásce té zlaté rybičce chtěl jsem tu slečnu a měl jsem ji rád ale ona mě ne no to se může stát všechno jsem to dobře věděl stokrát denně jsem si říkal: vypadni brácho...! tohle je k ničemu bylo mi dobře jenom když jsem spal a vůbec už jsem nevěděl co bude dál dál nebylo nic dál nebylo nic ten příběh byl bohužel poněkud krátký několik trapasů a už jsem zpátky abych nekecal - bylo toho víc ale to už je teď passé kde nic tu nic byl jsem na procházce ve slepé uličce toužil jsem po lásce té zlaté rybičce [C]Tenhle strejda, co tu [F]stál, byl to nebo nebyl [C]král? Mokrý [F]byl až na kůži, asi [C]prolez kaluží, [G7]skoro by se ždímat [C]dal [G7]Tohle nemoh být pan [C]král.. Správný vladař jak má. být, korunu by musel bít. Taky sluhy, lokaje, tady něco nehraje, obyčejný se mi zdál. Tohle nemoh být pan král. Často [F]z toho člověka, co se [Emi]skvostně obléká, jen [G7]ničemník se vyklu[C]bal. [F]Někdo třeba jako ty ač [Emi]nenosí šat bohatý a [G7]přece by ta moh být [Ami]král. [G7]A přece by to moh být [C]král. [D]Hlavou mi to vrtá dál: [G]Byl to nebo nebyl [D]král? Od [G]nicky i princezná se jen [D]těžko rozezná, [A7]rozdíl ale je tu [D]dál, [A7]z činů poznáš, kdo je [D]král. Do [G]dýní a do lidí nikdo [D]z venku nevidí, i [A7]kdyby si to stokrát [D]přál. Hrbáče [G]zlaté brnění na [D]rytíře nezmění jde [A7]vždycky o to, zač kdo [D]stál. [A7]Takže vlastně nevím [D]dál: [A7]Byl to nebo nebyl [D]král? [F]Byla jedna [G]holka ta mě měla [F]ráda a [G]já jsem ji [F]měl [G]rád jenže dny se kutálely jinak než jsme chtěli a to co hezký bylo to se vytratilo zbyla tu jedna holka ta je teďka sama a já jsem taky sám protože to co hezký bylo to se vytratilo a dny se kutálely jinak než jsme chtěli 1) [C]Byla jedna holčička [G]v naší ulici, měla ráda chlapečka [C]s bílou čepicí. Z chlapečka se vyklubal statný námořník, svaly měl jak Herkules, tváře krev a mlík. r) Nóósil kalhóóty dole široký, vllněný svéétr přes úzký boky. Oóna zas byla štíhlá jak rybička, oba dva se vešli do jednoho trička. 2) Když vyrostla holčička v naší ulici, tak si vzala chlapečka s bílou čepicí. Z chlapečka se vyklubal statný kapitán, svaly měl jak Herkules, břicho jako džbán. r) Nóósil kalhóóty dole široký, vllněný svéétr přes mužný boky. Říkal ji dále: má štíhlá rybičko, oba dva měli už své vlastní tričko. 3) Dneska chodí babička naší ulicí, za ní chodí dědeček s bílou čepicí. O dědečkovi se ví, že byl admirál. Že pil když byl kapitán a že pije dál. r) Nóósil kalhóóty dole široký, svéétr mu plandá přes suchý boky. A když padne za hory sluníčko, ona čeká na něho, plete mu tričko. [Dmi]Byla svatba byla [A7]do bílého rána, [Gmi]v neděli celý den, [C]celý boží [Ami]tý - [Dmi]den. Mladá panna praví: Ty družbo nejmladší, neukládej mě s ním, jinak umřít musím. Proč bys ty umřela, když s ním spát nemusíš, proboha tě prosím k čemu ty mě nutíš. Když je ukládali, jemu přikázali, aby se jí netknul v noci do půlnoci. Když bylo k půlnoci, k dvanáctý hodině, obrať ty se milá pravým líčkem ke mně. Já se neobrátím, svý krásy neztratím, všechno bych ztratila, pannou bych nebyla. Pravím ti podruhý, potřetí, pojď ke mně, tím líčkem červeným, horkým jako země. Já se neobrátím, svý krásy neztratím, všechno bych ztratila, pannou bych nebyla. Za klobouček sáhnul, ostrý meč vytáhnul, svoji nejmilejší do srdíčka bodnul. To ráno raníčko ženky už chodily, jeho nejmilejší snídani strojily. Ach ženy, ženušky, snídani nestrojte, mojí nejmilejší košilenky šijte. A hosti se ptají, jaký šat jí dají, nedejte jí ženský, dejte jí panenský. Ach ženy, ženušky, na tý hoře lysý, strojte šibeničky, ať má hlava visí. .1. Kdysi m[Emaj7]ěli úzkou postel, co se vpr[A]ostřed propadala, b[Emaj7]ylo to jako jít spát d[A]o vany, k[Cmaj7]olena obtisknutá d[H7]o břicha, když ráno vstala, [Cmaj7]on vykloubený r[H7]ameno, /: zmordovan[Emaj7]ý. :/[A] .2. Byl jediný způsob, jak se dalo na ni vtěsnat, "spát na motorku" tomu říkali, jeden se držel v pase, druhej řídil, troubil ze sna, pak vyměnili řidiče, /: když byl pomalý. :/ .R: Byla to j[C]ízda na plný pl[H7]yn, n[Cdim]a život a n[Emi]a smrt, [Ami]až za hrob [D]a ještě d[G]ál, byla to j[C]ízd[H7]a n[Cdim]a život a n[Emi]a smrt[Ami].[DG] .3. Kolikrát to byly vážně nebezpečné chvíle, když jejich tandem nocí letěl dál, řidič si jednak nesvítil a jednak neměl brýle, a ke všemu si, nešťastník, /: přitom klidně spal. :/ .4. Vždycky večer měla lesklé oči lovců šelem, řídila ráda, když se řítila, říkal jí "dobrou noc a řiď, ať se nevymelem," ta prohrábla si vlasy jen /: a rychlost zvýšila. :/ .R: .5. Cítili, jak krásně kolem nich ten život sviští, copak si zrovna pro ně nachystá, tak hrozně zatoužili ulehnout na letišti, každý chtěl dost prostoru, /: mít víc místa. :/ .6. Sehnali si jedno a pak ještě trochu větší a vyměnili i ten podnájem, nadšeni letištěm, jak jejich starou vanu předčí, a nikdo z nich se nemusel /: dotknout navzájem. :/ .R: .7. Někdy hledal její ruku, nikde nemohl ji nalézt, bloudil po letišti mezi letadly, chtěl ji zas na motorce v noci ještě někam zavézt, jenže hlásili už odlet - /: špatně to odhadli. :/ .8. I když runwaye byly teď už ostře rozsvícené, jeden druhého se nemoh' dovolat, říkali si: tak to přece neskončí, že ne, když každý ve svém tohu /: sám šel spát. :/ .R: Ještě je šance jet na plný plyn, na život a na smrt, až za hrob a ještě dál, ještě je šance na život a na smrt, ještě je š[C]ance[H7] ..[Cdim].[EmiAmiDGEmiAmiDG] .1. Z[D]a dne se z[G]atmívám [D]a svítím d[G]o noci, kr[D]átkozrak[G]ou mám dlaň, [D]ušmudlané [G]oči i [D]obočí. .2. Já hledala pohledem, hledala po hmatu sněženky pod ledem, svou zemi návratu. .3. Jaro mě obešlo, nic se mi nevedlo, zubaté sluníčko srdce mi ujedlo. .4. A po tom hledání plakala do trávy, bylinky voňavé, která mě uzdraví? .5. A co vy po cestě kolem mně spěcháte, vrostla jsem do země, snadno mě poznáte. .6. =1. [G]Bylo mi bídně a zůstal js[Cmi]em sám, mosty [G]jsem spálil a šel bůhví kam[Cmi][G] chytit se stébla už neměl jse[Cmi]m sil, prostě už dál [G]nešlo žít, jak jsem žil[Cmi][G] najednou jsem ucítil divoký kmín, [Cmi]třezalk[G]u, lýkovec, mátu a blín[Cmi][G] na louce dívka, já pohnout se[Cmi] bál, bylinky s[G]bírala, ohýnek hřál[Cmi][G] [D]Každý z ná[G]s hledá ten svůj lék, svůj balzám co by svlék jednou žal, [Cmi]podruhé zas trápení[G] hledáš dál v[Cmi] úhoru a kamení, [G]v kamení[D] [G]Dál půjdeš bůhví kam, svůj lék si najdeš sám rozkvétá, k[Cmi]de to možná nečekáš[G] balzám svůj n[Cmi]ajdeš v rukou člověka, když [G]nečekáš ten dar[D][G] Řekla mi vítej a přisedni blíž, v dobrém jsi přišel, tak ochutnat smíš beze slov zbytečných pili jsme čaj, chutnal jak louka a voněl jak kraj Za všechno mohlo jen bylinek pár, vůně té louky a ohýnku žár a já zas cítil, že začínám žít, co bylo dál na tom nezáleží Každý z nás hledá ten svůj lék... [G][D][Emi][Ami][G][D][C] [G]jsme [D]nádoby bez dna[Emi][Ami] [G]pozvolna [D]unikáme[C] jsme postavy ze sna vteřiny do svítání počítáme jsme hoře a strasti do sebe narážíme jsme klece a pasti sami si překážíme [G]všechno co [D]vidím jsou jen [Ami]nejasný [C]stíny reklamní agenti přestrojený za pepsi coly bylo deset bude jedenáct [G]zas a zas a [D]zas jsme propast a tůň omyly nepočítáme co jsme? - tažný kůň klapky na očích a zabíráme [G]a všechno co [D]vidím jsou jen [Ami]nejasný [C]stíny reklamní agenti přestrojený za pepsi coly bylo deset bude jedenáct [G]zas a zas a [D]zas [G]a všechno co [D]vidím jsou jen [Ami]nejasný [C]stíny a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny [A7]První byla ve znamení Ryby [D7]měla dobrý tělo a dělala s ním divy [A7]jenom tak [E7]cejtil jsem jak stoupá mi [A]tlak. Druhá zas ve znamení Panny žádný řeči a bez zábrany byla O.K. občas napíše mi z U.S.A. Takový se roděj jenom v Kozorožci chtěla po mně cviky jak po protinožci mám to rád ale nejsem zrovna akrobat. Po ní přišla čtvrtá v rodným listě Skopec nebylo s ní nic ale jinak srandy kopec na saních a přitom dávno roztál sníh. Pátá jo - ta se narodila ve Lvu že je málo času a ať z ní šaty servu jenže byla v tom a po mně chtěla milion. Šestá zas ve znamení Raka dlouhý nohy ale kradla jako straka řek sem dík a vyhodil ji na chodník. Sedmá kost byla na Vodnáře zmizela v mý fungl nový kaře plnej plyn už ji asi ne-u-vi-dím Osmá holka ve znamení Štíra držela jak židovská víra jednu noc ale trvalo to do vánoc. Byla jenom na to - navíc narozená v Bejku za pár let bych skončil na vozejku řek jsem dík a posadil ji na parník. Desátá byla na Blížence dlouhej krok a vítr v peněžence byla fajn ale nezbylo mi na tramvaj. Ta co přišla po ní byla jako Beran řek jsem si že za to nic nedám jenže za měsíc neměl jsem už vůbec nic. Dvanáctá ve znamení Váhy celkem fajn ale znal ji každej z Prahy každej rád a tvářil se jak kamarád. Bylo jich víc to se rovnou přiznám jenže nejsem z těch co si dělaj seznam a jak se zdá tak jich pořád přibejvá Na ná ná ... [A]Tři-ná-ctá ve znamení Střelce jó [D]měla velký voči a slabost pro u-měl-ce skončil jsem [A]na zádech [E]dodnes chytám druhej dech[A][E+][A9] Bylo [C]nám pět a [G7]půl, možná [C]míň. Dětský pár, co si [F]rád spolu [C]hrával. Z plátků růží byl [C7]král s paní [F]královCnou a v písku měl [G7]svou hradní [C]síň. Z plátků růží byl [C7]král s paní [F]králov[C]nou a v písku měl [G7]svou hradní [C]síň. Plavý cop, hebká tvář, štíhlý pás, hlas a smích, po kterém se mi stýská. Jak šel čas, bylo nám čím dál víc, když tmou padal déšť kolem nás. Jak šel čas, bylo nám čím dál víc, když tmou padal déšť kolem nás. Jak šel čas, bylo nám čím dál víc, kolikrát jsme si s ní schůzky dával. Její šátek byl mou něžnou zástavou a já mimo něj nechtěl nic. Její šátek byl mou něžnou zástavou a já mimo něj nechtěl nic. Bůhví jak přišel mrak a v něm blesk, smutná chvíle kdy tvé sny se zřítí. Rychlý vůz, příkrý sráz, ocel, zábradlí a dál už je prázdno a stesk. Rychlý vůz, příkrý sráz, ocel, zábradlí a dál už je prázdno a stesk. Jara sládnou zas jak včelí plást. To se ví, svět jde dál, slunce svítí. Jenom já, jako dřív, plátek růžový na ten práh dětských snů chodím klást. Jenom já, jako dřív, plátek růžový na ten práh dětských snů chodím klást. Pláňko, pláňko štíhlá, radost máš z nich mít, pláňko, pláňko štíhlá, v nich kvést můžeš dál a žít. M[G]raky táhnou [Hmi]zas do dálek [Emi]tyrkysových, [Hmi]barev jarních [C]vůní[Emi],[D] s[G]lunce sklápí [Hmi]oči najed[Emi]nou a [Hmi]hvězdy pláčou v [C]tůni[Emi].[D] [E]Vánek mi hladil [F#mi]horké tváře [G#mi]a potok studil, [F#mi]bylo to tenkrát na ja[G]ře. Ráno slunce vysušilo touhu z upocených dlaní, stopy nohou ozdobily louku od divokých koní. Vánek mi hladil horké tváře ... Zůstaň tu se mnou na pár dní, ať vlaky ujedou, jak ze stromů pápěří nás cesty rozvedou. Vánek mi hladil horké tváře ... Že [G]slunce vychá[Ami]zí a v [C]noci hvězdy ho[G]ří Že z nebe padá [Ami]déšť a řeky [C]ústí do mo[G]ří Vím město [F]měst, čas [C]jednou na prach [G]obrátí A ty si jedi[Ami]ná jis[C]tota kterou [G]mám (r):Na vteřin [C]pár se vznést nad [G]tíhu dní Nad [Ami]prach a špínu cest, nad [G]křivdu poslední Na vteřin [C]pár se vzdát a [G]stoupat jak dým [Ami]A jedným jediným dotykem křídla dát i [D]brát Jak pro poušť vyprahlou je bouře požehnání Tak mého srdce žár tě v chladu noci ochrání Nad propastí osudnou chci tvým mostem být Vínem i vodou, co tvou žízeň utiší (r): Bože [C]můj, být tvůj stín Při mně [G]stůj, a tvůj král Jsem příči[C]nou, i sluha [D]tvůj To co [G]musí se teď stát Bože [C]můj, osud náš Při mně [G]stůj, ve hvězdách Hrůzu [C]mám, víra [D]má Že [G]nezastavím světa pád Vírá [C]má, být jak být zemřít, [G]spát, zemřít, spát Jinak [C]žit, jen ať žijí V šílenst[G]ví světa najít řád Byť mladý-nevedieť priveľa Byť mladý-lásky a priatelia Byť mladý-to nie je iba vek Chcieť všetko-a nie len čokoľvek Byť hladný-rýchly a zvedavý Byť silný-telka nás nebaví Byť smadný-nemáme obavy Byť dobrý-niekto nás objaví Kým som živý, nechcem byť sporovlivý Kým som živý, chcem zostať priberčivý Kým som živý, chcem zostať spravodlivý Kým som živý, chcem zostať doverčivý Byť mladý-nevedieť priveľa Byť mladý-lásky a priatelia Byť mladý-to nie je iba vek Chcieť všetko-a nie len čokoľvek Byť hladný-rýchly a zvedavý Byť silný-telka nás nebaví Byť smadný-nemáme obavy Byť dobrý-niekto nás objaví Kým som živý, nechcem byť sporovlivý Kým som živý, chcem zostať priberčivý Kým som živý, chcem zostať spravodlivý Kým som živý, chcem zostať doverčivý Kým som živý, nechcem byť sporovlivý Kým som živý, chcem zostať priberčivý Kým som živý, chcem zostať spravodlivý Kým som živý, chcem zostať doverčivý Kým som živý, nechcem byť sporovlivý Kým som živý, chcem zostať priberčivý Kým som živý, chcem zostať spravodlivý Kým som živý, chcem zostať doverčivý 1. [G]Otáčí první [D]listy dnů [G]nesvá[C]za[D]ných, [G]přichází krásně [D]čistý, tím [Emi]splácí [C]náš [D]hřích. [Ami]Míjí se s [D]těmi, kteří [G]odchá[C]zí [D]psát do [G]jiné knihy [D]stránky svých [Emi]zisků [C]a zt[D]rát. R: [Ami]Míjí se s [D]těmi, kteří [G]odchá[C]zí [D]psát do ji[G]né knihy [D]stránky svých [Emi]zisků [C]a zt[D]rát. 2. Potkává první lásky, hned výhry, hned pád, zrozený z velké touhy, svět učí se znát. Stojí a čeká, aby měl sílu chtít, najít svou cestu domů, to poznání ctít. R: Stojí a čeká, aby měl sílu chtít, najít svou cestu domů, to poznání ctít. 3. Nespěchá ví, že blíží se čas, kdy má stát před branou zvukům andělských trub naslouchat. Z dlaní a vrásek učil své děti číst, poznává, že mu zbývá psát poslední list. R: Z dlaní a vrásek učil své děti číst, poznává, že mu zbývá psát poslední list. 1) Tu [G]růži ji dej. Támhle té[D7] běž ji [G]dát. Té, co má [D7]šedý [G]vlas. Zde všichni to ví, kolik [D7]let měl jsem [G]rád. Tu, co má [D7]šedý [G]vlas. r) [G]Bývala, bývala, [C]bývala Vám. [D7]Bývala, bývala, [G]bývala Vám. [Emi]Bývala, bývala, [Ami]bývala Vám. [D7]Nejhezčí z těch, co [G]znám. 2) Až loudavej Bill přišel dřív, o moc dřív. Vzal si, co měl jsem rád. A nezbylo nic, než-li tam venku žít. Nechat si o ni zdát. Bývala... 3) Tu růži ji dej. Řekni jen: Starý Bert dnes, paní, kolem šel. A spřáteli zpíval a smál se ten čert, že hezčí nenašel. Bývala... .1. Bývalá zem býv[D]alých králů,[E] n[G]a korouhvích třpytila se naděje,[D] kdekdo sklízí, aniž něco [Gmaj7]zaseje, [Emi]než nám svatý Václav hlavy umeje.[A7] .R: Pá[D]dlujem do hospod a nočních lokálů,[Gmaj7] j[D]eště je dobře u moravských cim[F#mi]bálů, s[Hmi] holkama na klíně topíme v[F#mi]e víně blány našich [G]duší,[Emi] p[D]ádlujem do ticha, kde stromy šeptají,[Gmaj7] k[D]de ústa pohrobků do lesa volají,[F#mi] a[Hmi] z něj se ozývá tisíc le[F#mi]t od piva nářek našic[G]h duší,[Emi] t[G]o se někdo má, to s[D]e někd[G]o má.[D] .2. Bývalá zem bývalých králů, na praporcích koruna je ze zlata, kdekdo hýří a je samá záplata, kdekdo hýří a je samá záplata, než zabuší svatý Václav na vrata. .R: Pádlujem do hospod... .1. Býváš můj [F]sen v něm šarla[C]tán i podko[G]ní [C]býváš můj [F]sen když v noci [C]hřích mi zavo[G]ní .Ref.: [Ami]Zpíváš mé [F]písně dřív [C]než já k nim [G]znám [Ami]básně a [F]rýmy svět z [C]vět posklá[G]dám [C]býváš můj [F]sen, [C]býváš můj [F]sen, [C]býváš můj [F]sen [Emi]když [Ami]sním, [G]hm,[C]hm,[Dmi]hm,[G]hm .2. Znám jen tvůj stín kvete jak růže v ústraní znám jen tvůj stín chutná jak láska ze strání .Ref.: Hlídám v nás chvíle když vzácná je sůl sbíráš z ní stříbro sám dáváš mi půl půlnoc se krátí náš měsíc se zul dík za tvůj stín, dík za tvůj stín, dík za tvůj stín chci vzdát snad smíš jej vzít .3. Býváš můj sen když dotýkám se oblaků býváš můj sen když probouzím se z rozpaků .Ref.: Ďábelský přítel a andělský hráč půlnoční skřítek a půldenní spáč býváš můj sen, býváš můj sen, býváš můj sen sám spíš Polnice když hlaholí jako posedlá kdo poslední se vždycky hrabe do sedla v bitevním když na poli boj je náramný kdo bitvu strategicky řídí za kamny ? Nuže, kdo být může rek ten záhadný ? Náš starý c.k.polní maršálek ten jen v mariáši dává flek na války kašle na všecky a kleje víc než Radecký Náš starý c.k.polní maršálek za österreich dá hlavu na špalek sám císař pán se vší svou vehemencí rád maže deku s excelencí Hned jak paša v harému je pan maršál náš má velkej byt i gáži a chuť na alaš na klobouku vlaje mu chochol brnk-brnk-brnk když jede s ekvipáží nebo auťasem Mámí zvláště dámy zlatým lampasem Náš starý c.k.polní maršálek ten vám má hlavu jako esšálek na války kašle na všecky a kleje víc než Radecký Náš starý c.k.polní maršálek za österreich dá hlavu na špalek sám císař pán se vší svou vehemencí rád maže deku s excelencí Vojenskou má postavu, hlas má jako kat hloupost mu však nahradí, že zná hulákat Místo šavle deštník vzít, to je vám docela fuk a místo flinty takhle on by třeba vzal taky od kluka doma luk Vojenskou krev nemá za ... Náš starý c.k.polní maršálek ten vám má hlavu jako esšálek Až jednou [Ami]na rohu [E]oslovím [A]děvče a [C]začnu o [G]lásce [C]pět. A [H]ona [E7]řekne mi: [Dmi]pěv-[Ami]če, [Emi]kéž by vám [Ami]bylo míň [E]let. [Ami]Řek[E7]nu: [Ami]c`est la vie, c`est la vie, tímto končí [C]bál, a to mě [G]nebaví, nebaví, hrajte ještě [E7]dál, naposle[Ami]dy, [C]la-la-[D]lá, la-la-[Ami]la, [C]la-la-[D]lá, [E7]la-la-[Ami]la. Až jednou budu u konce mé písně a ticho ovládne sál, já z očí vyčtu vám výsměch, až budu stát opodál. Řeknu: c`est la vie, c`est la vie, tímto končí bál, a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál, naposledy, la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la. Až jednou za noci nebo i za dne srdce mé spomalí klus, až náhle opona spadne, až hudba dohraje blues. Řeknu: c`est la vie, c`est la vie, tímto končí bál, a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál, naposledy, la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la. [Ami]C`est la vie, c`est la vie, la-la-la-la-Clá, a to mě [G]nebaví, nebaví, hrajte ještě [E7]dál, naposle[Ami]dy, [C]la-la-[D]lá, [E7]la-la-[Ami]lá, [C]la-la-[D]lá, [E7]la-la-[Ami]lá, [C]la-la-[D]lá, [E7]la-la-[Ami]lá, [C]la-la-[D]lá, [E7]la-la-[Ami]la. .1. Můj d[C]ěda byl toulavej pták, t[F]oulal se světem, no, a tak ho j[G]ednou osud do Detroitu sv[C]ál, tam auta dělal na pásu, ty pr[F]o rychlost i na krásu, pro p[G]ány z firmy Motors Gener[C]al. .2. Vždycky, když bral vejplatu, dluhy odečet' a outratu, viděl, že i kdyby hodně mák', mínus vždy zbude, a ne plus, že nikdy neušetří na ten vůz, co je tu dělal: značky Cadillac. .3. Večer, když líhal v baráku, tak sny měl o tom bouráku, má dlouhej čumák, jezdí jako drak, a že nesedal nasucho, tak nápad klep' ho za ucho, jak získat fáro značky Cadillac. .R: Pomalu (tak) vz[C]ít, po kuse kus, až b[F]ude celý vůz, a p[G]otom stříknout krásný zlatý l[C]ak, pomalu čas od čásku vzít d[F]alší součástku, až b[G7]ude komplet celý Cadill[C]ac. .4. Tak šrouby, písty, ojnici pronášel tajně vrátnicí, měl pod kabátem jako klokan vak, a v kůlně hned u baráku, tam kutil na tom auťáku, co z něho jednou bude Cadillac. .5. Když proplítal se vrátnicí, křičel:"Jsem v osmým měsíci," smál se, i když měl na bránici tlak, tak, aniž si kdo čeho všim', pronesl ven rychlostní skříň, pod paží volant a soustavu pák. .6. A jak utíkal za dnem den, každým dnem blíž byl dědův sen, že jistě všechny známý trefí šlak, až zblednou bledou závistí, když kilem kolem prosviští ve vší svý kráse novej Cadillac. .R: .7. Uběhlo pár zim i pár jar, karoserie mění tvar, dědovi mýmu tohle ušlo ňák, měl půlku kastle hranatou a druhou půlku kulatou, měl zvláštní frak ten jeho Cadillac. .8. A stalo se i, bohužel, že každý dvířka jiný měl, jak kdyby po tý kastli přejel vlak, no, víc vám říkat nebudu - prostě vytvořil obludu, spíš jako Lochness než jak Cadillac. .9. Když prvně vyjel na cesty, vznikly ve Státech pověsti, že viděl farmář cestou zlatej mrak, že vsadí poslední halíř, že to byl lítací talíř, i když to mělo značku Cadillac. .R: .10. Ten vůz byl divnej nesmírně, vypadal zkrátka vesmírně, kdyžs' na něj kouknul, tak přecházel zrak, teď už je ale jasný to, že nebylo to UFO, jen dědův prapodivnej Cadillac. .11. Hned ten den dědu v aleji stopnula hlídka s Harleyi, "co je to za typ, tenhle Cadillac, hej, vylez ven z tý ozdoby a koukej říct rok výroby," a děda řek':"Rok výroby? No tak: devatenáct set čtyřicet jedna, devatenáct set čtyřicet dva, devatenáct set čtyřicet tři a devatenáct set čtyřicet čtyři, devatenáct set čtyřicet pět, devatenáct set čtyřicet šest, devatenáct set čtyřicet sedm, devatenáct set čtyřicet osm ..." [G]Carmen, Carmen, Carmen...[G7] [D] [C]Já vzpomínám ještě, jak v přívalech deště mě provázel soutěskou h[G7]rom pak jak v happy-endu já zřel haciendu co svítí jak vánoční [C]strom Jen sotva jsem vešel a sombrero věšel v tu [C7]chvíli se zastavil s[F]vět já viděl v tvé tváři jak [C]do šera září tvá [G7]ústa jak pojednou rozkvetlý kaktusu [C]květ Změť slavnostních tónů a svit lampionů třpyt bílých a červených vín žár, kterým ses chvěla a chuť tvého těla to je vše, co z té noci vím Bylas jedná ze sta, jak sladká fiesta a tenkrát se zastavil svět já viděl v té tváři, jak do šera září tvá ústa jak pojednou rozkvetlý kaktusu květ Jsem stále na cestě a přívaly deště mi šedivě linkují svět i když jsou to léta, co po všem je veta já slyším tvých pár sladkých vět Můj oheň skomírá a s ním i má víra že ještě se zastaví svět a v oharků moři já vidím jak hoří tvá ústa jak pojednou rozkvetlý kaktusu květ Carmen, Carmen, Carmen... .1. M[E]ore festi querimus v[A]irum virtuosum q[E]uem et benedicimus hosp[A]item gl[E]ori[A]osum, [Hmi]et ab ipso petimus m[A]unus graciosum ut s[Hmi]umam nobis c[E]onferat tr[A]ium s[E]olid[A]orum. .2. Kdo svou duši spravuje tam, kde korbel cinká, ten svou milou miluje, až když už Pán Bůh spinká, láska hoří kolem nás jako plamen svíce, až ten oheň spolkne čas, nebude jí více. .3. Kdo lže kněžím v kostele, čert ho stáhne z kůže, než ti milá ustele, však trochu lhát se může, láska hoří kolem nás jako plamen svíce, až ten oheň spolkne čas, nebude jí více. .4. Neptejte se učenců na elixír mládí, zeptejte se mládenců, těch, kteří panny svádí, láska letí kolem nás jako z nebe kámen, chyť ji do svých rukou včas, sic je s tebou amen, sic je s tebou amen, amen, amen ... .1. [Ami]Nadešel asi [Dmi7]poslední den podí[G]vej celá planeta blá[Emi]zní a já [Ami]neuroním ani [Dmi7]slzu pro ni jenom [G]zamknu dům .2. A půjdu [Ami]po kolejích až [Dmi7]na konečnou hle jak [G]mám krok vojensky [Emi]rázný a [Ami]nezastavím ani [Dmi7]na červenou na truc [G]předpisům .Ref.: [Ami]Tak tady mě [G]máš dnes můžeš [Ami]říkat [G]klidně co [C]chceš zbylo tak [Ami]málo vět tak málo slov které [G]nelžou .3. [Ami]Tak už si nebudem [Dmi7]hrát na román setři [G]růž nikdo nás nena[Emi]táčí je [Ami]poslední den a [Dmi7]zbyla nám jen miska [G]cukroví .4. [Ami]Ať všechny hospody dnes [Dmi7]doženou plán svět z posle[G]dního ať pije a [Emi]tančí já [Ami]nebudu pít nechám [Dmi7]naplno znít v hlavě [G]všechno co mám .5. [Ami]Žádný slib z těch [Dmi7]co jsem ti dal nejde [G]vyplnit a nejde vzít [Emi]zpátky tak ať [Ami]točí se svět mladší [Dmi7]o deset let na desce [G]Jethro Tull .6. [Ami]Ať platí aspoň dnes co [Dmi7]dřív jsem jen lhal Carpe [G]diem život je [Emi]krátký v tvých [Ami]očích je klid a [Dmi7]nemám chuť snít co by [G]bylo dál .Ref.: [Ami]Tak tady mě [G]máš dnes můžeš [Ami]říkat [G]klidně co [C]chceš zbylo tak [Ami]málo vět tak málo slov ... .1. V d[D]áli v jižní Austrál[A7]ii, [G]kam tě jednou vezmu j[D]á, znaji ti, kteří tam ž[A7]ijí, [G]tůň, co zvláštní jméno m[D]á. .R: C[D]arra Carra Wirra C[A7]anna, m[G]alá hvězdo nad vod[D]ou, provázej mě jako m[A7]áma, pr[G]ovázej mě noční tm[D]ou. [G] [D] [D] [G] .2. V každé chýši večer mámy broukají tam dětem svým, k říši snů ten nápěv mámí, stoupá k hvězdám jako dým. .3. Na vlnách se pohoupává píseň ztichlou ozvěnou, sen pod víčka zastrkává, loďka snů připlouvá tmou. .R: .4. Sviť mi nad vody a lesy, když noc tmou je zahalí, zažeň stíny, které děsí, hlaď mě tlapkou koalí. .R: .1. P[A]ojďte ke mně vy, co máte po práci, strojvůdci, výhybkáři, nádr[H7]ažác[E7]i, p[A]oslechněte si o srdci jako bronz, který nosil ve svý hrudi C[E7]asey J[A]ones. .2. Bylo to zrovna po těch velkejch deštích, Casey vylez' na mašinu samej smích, a jako vždy, i dnes pro něj hlavní je, ve vlaku že poštu veze do Virginie. .R: C[A]asey Jones na lokálce svojí, Casey Jones - m[H7]ašinfírů kr[E7]ál, C[A]asey Jones smrti se nebojí, do poslední chvíle na maš[E7]ině st[A]ál. .3. Poslouchejte, brzdaři a tuláci, ty deště v trati udělaly zlou práci, marný bylo Casey Jonese snažení, vlak nabíral čím dál větší zpoždění. .4. Ale můžete vzít na to všichni jed, jet vopatrně Casey dlouho nedoved', náhle řekl:"Ať nás třeba vezme ďas, poštovní vagon, ten já dovezu včas!" .R: .5. Někdy je život strašnější než v černejch snech, někdy má člověk počkat, nebejt samej spěch, Casey kouká a voči ho bolejí, proti sobě vidí vlak v tý samý koleji. .6. A tak se teda řítí proti vlaku vlak, lidi už se zachraňujou všelijak, jenom Casey stojí jako kapitán, když pod ním jeho loď jde vstříc hlubinám. .R: .7. Až pojedeš tam k Virginskejm horám blíž, uvidíš tam vedle trati z pražců kříž, koleje tam v noci svítěj' jako bronz, tam umřel král mašinfírů Casey Jones. .R: Hosté + nymfy Hrajme dál - je věčný příkaz pro hravé, hrajme dál, i když je štěstí vrtkavé, zůstat ve hře je náš věčný cíl. Číšníci Na čumendu spíš jsme vlezli do Casina, jednou přihodíš a jedeš v tom. Happyend jak hrom má naše klukovina: u stolů a kas Servírky u stolů a kas Číšníci zaměstnali nás! Servírky zaměstnali vás! Tady Jean-Pierre, když přijel do Londýna, nebyl krupiér tak jako dnes. Za servírkou vlez však jednou do Casina. Aby v ceně stoup, Číšníci aby v ceně stoup, Servírky maká tu jak šroub! Číšníci maká tu jak šroub! Všichni Ráj všech hazardérů, scéna bez suflérů, ráj! /:Jde o peníze, jde o moc!:/ /:Jde o peníze, jde o moc!:/ Dracula Bože, je to pravda nebo sen? Ve hvězdách to vždycky bylo psáno, že se ke mně vrátíš, Adriano... Za střípek krásy tvé se růží vzdám. Sandra Za pozornost, pane, díky vám, díky vám. Lorraine Mám dost tvých erotických explozí! Sandra Každá růže trnem pohrozí, pohrozí. Lorraine Ta nežádoucí osoba ženě z portrétu se podobá. Dracula Mé šperky znásobí lesk šíje tvé! Sandra Léčkám umím čelit, kráse ne, kráse ne. Lorraine Už nestrpím tvé choutky zvrácené! Dracula Přestaň mě věčně špiclovat a bránit mému vznětu! Uhni mi z cesty, nechápeš, co ve hře je, oč jde tu. Lorraine Právě, že všechno je jen hra, jsi oběť svého klamu! Dracula Já se k ní modlil tolik let, až vystoupila z rámu! Lorraine Teď budu já ta nejhorší, tvé zkáze marně bráníc... Dracula Ona je věčná láska má! A z tebe je mi nanic! Všichni Ráj všech hazardérů, scéna bez suflérů. Ráj i lázeň parní, v níž se majlant zmarní. Ráj! /:Jde o peníze, jde o moc!:/ Jde o peníze, jde o moc! /:Jde o peníze, jde o moc!:/ Jde o peníze, jde o moc! .1. [C]Catherine, ja ťa veľmi [Dmi]ľúbim čo len [Emi]budeš chcieť [F]všetko na svete [Dmi]sľúbim čo mi [Emi]prikážeš [F]všetko urobím [D]rád o, my [C]Catherine, [F]nemus[G]íš sa b[C]áť .2. Catherine, vždy keď som tu sám sadám za klavír a túto pieseň ti hrám ty si ďaleko však viem že počuješ tiež o, my Catherine, iba ty vraj smieš .R: Ty máš takú [Dmi]moc m[G]eníš ňou celučký [C]svet, už neradím si sám a v člne vody niet, v zrkadle je tma chýba však pár smutných viet, ty máš takú moc, prišla si včas na pomoc. .3. Catherine tohle smůla není taky nemyslím že se to někdy změní a tak povídej já tě poslouchám rád o my Catherine, nemusíš se bát .R: .4. Catherine, ja ťa veľmi ľúbim čo len budeš chcieť všetko na svete sľúbim čo mi prikážeš všetko urobím rád /: ó, my Catherine, nemusíš sa báť :/ Všechno je jak má bejt, lhostejný ulice, nemám kam jít, nemám kam jít, v ruce mě pálí glejt: propuštěn z káznice. Nohy jdou nazdařbůh a kreslí bludnej kruh, kterej mě drtivě svírá, všechno je jak má bejt, v ruce mě pálí glejt, ve mně však umírá víra. Najde se přívětivá věta v hluku, najdou se takoví snílci, kdo, kdo, kdo z vás by bez předsudků podal ruku bejvalýmu provinilci. Kolik mám podat žádostí za návrat dnů mý mladosti, kolik mám zaplatit kolků za dobrý jméno, nebo aspoň za hodnou holku, kolikpak stojí nájem za místo mezi vámi a za váš zájem. .1. Moja st[C]ará buší na Centrálce, k[G7]emo, to je věc, s mrtvolama o přestávce l[C]eze na tanec, s mrtvolama potancuje, p[F]otom trochu pošpásuje, n[G7]o, a chlastem to skončí nakon[C]ec[F]. .R: N[F]a Centrálce veget jako kráva, v jednom kuse fučí se tam tráv[C7]a, mrtvoly tam poskakujó na place, zase jedna extravaganc[F]e, na Centrálce veget jako kráva, mrtvoly maj' taky svoje pr[Bb]áva, majó svoje nezávislý v[F]odbory, s[C7]ó to mrchy, tyhle mrtvol[F]y. .2. Moja stará buší na Centrálce, háček jako bék, tympl dobré má jak sviňa, to bych teda řek', hraje karty, taky kostky, zapíjí to flaškou vodky, s mrtvolama je kámoška až za hrob. .R: .3. Mrtvoly a moja stará - mančaft jako křen, na Centrálce hrajou fotbal, uteče jim den, a když už se doťukajó, věncama se počastujó, jsou bez rozumu z rumu z konzumu. .R: + s[C7]ó to mrchy, tyhle mrtvol[F]y, tak! [G] [D] [G] [D] [G]Človek se hezky ráno nasnídá [B] [G] Ze šichty domů a pak usíná [B] [H] [H]A tak to [C]chodí každej [G]den K tomu si vezme ženu za ženu Margitu, Stáňu nebo Boženu A ta mu zakáže jít ven V hospodě s chlapama se pohádá Jakej to bejval borec za mlada Ví že je pravdy na tom půl Ke stáru začne chodit na ryby co kdyby braly no tak co kdyby A tak tam sedí jako Evůl Život mu zdrhá někam Říká si na co čekám (r): [G]Hrajeme [Emi]karty s osu[Hmi]dem Co bude [C]až tu [D]nebu[G]dem [G]Dám na to [Emi]krk tak věřte [Hmi]mi člověk se [C]nikdy [D]nezmě[G]ní Hrajeme karty s osudem Co bude až tu nebudem Dám na to krk tak věřte mi člověk se nikdy nezmění Na starý vyfasuje bačkory Bačkory přimontuje na nohy a de se čumět do bedny Večer si odbude svý a de spát nejvíc pět minut, proč se namáhat A tak mu běžej jeho Edny A kolotoč se točí Už asi neseskočí (r): Řekni mi když se ráno probudíš Jestli se tady trochu nenudíš Jestli chceš takhle dopadnout Nejsi v tom ještě tak si užívej A kolem sebe moc se nedívej Seber se a skus vypadnout Život ti zdrhá někam Říkáš si naco čekám .. (r): [Ami]začínam byť zvedavý či sa šťastie unaví [F]či ma osloví, [Dmi7]ako v prísloví [Dmi]či len mávne - C'est la [E]vie Ak som trochu hádavý Neplač to sa napraví Občas mi len tak špliecha na maják tak to pochop - C'est la vie Slávu život odplaví dáždnik bude deravý z lásky dobrý zvyk málo na pomník vráť sa na zem - C'est la vie Čím ťa ešte zabavím úžasným a lákavým smiešne reprízy zbierka rekvizít v kuse s názvom - C'est la vie Už ma príliš nebaví, horieť a byť žeravý básnik nemých slov pekných nezmyslov to sa stáva - C'est la vie A co má [C]být – tak jsem to [Fmaj7]já kdo z kola [Ami]ven musel dnes [G]jít cest´la [C]vie – co nadě[Fmaj7]lám beztak jsem [Ami]vás nemusel [G]mít A co má [C]být [Ami]Óó [G]ó spěte [C]si v poste[G]lích s nebe[C]sy [Ami]Óó [G]ó stejně [C]vás zubatá [G]jednou vydě[C]sí [Ami]Óó [G]ó a pak [C]vás s celou tou nóbl[C]esou [Ami]Óó [G]ó kdoví [C]kam jednoho [G]rána odne[Ami]sou na má[G]rách pone[C]sou Dnes teda já – zítra kdoví můžeš to být právě tak ty cest´la vie – co naděláš jednou je hůř, jindy zas líp Óóó nech je spát v postelích s nebesy Óóó beztak je zubatá jednou vyděsí Óóó a pak je s celou tou a nóblesou Óóó kdoví kam jednoho rána odnesou na márách ponesou [D]Kam se dáš [G]cestou k [D]zahradám kam se dáš cestou k [D7]lesu ? [Ami] [Hmi]Nes ho koníčku, nes, [Ami]přes zahradu a [G]les. [Hmi]Nes ho koníčku, nes, [Ami]přes zahradu a [G]les. [Emi]Ať tvá chrab[G]rost [Emi]osvobodí lidi od zla, jež jim škodí [D]Kam se dáš [G]cestou k [D]zahradám kam se dáš cestou k lesu ? Nejdelší je cesta za poznáním a nejvíc bolí, když zradíš, příteli. Vysoko v oblacích, kde slunce není k mání, tam mě čekáš ty. Kdo věří tvým snům, oči máš chladné a slova prázdná, kdo věří tvým snům, když plamínek naděje ti zhasíná. Stříbřitou krůpějí tvé srdce kamenné rozbíjím, kde mám stále brát tu sílu, žít takhle dál. Z velkého klubka svou niť odvíjím a marně přemýšlím, kde se ten uzel vzal. Kdo věří tvým snům . [D]Co se ti zdálo, že je [C]dobrej sluha,ale špatnej pán, [G]zůstaneš tu sám na věky věků [D]v breku. Nový ráno,ale ty už koně unavený máš, zůstaneš tu sám na věky věků v breku.[D][C][G][D] Taky strašně nešťastnej,...[D][C][G][D] Smrtka se dívá jede v káře bílá,propadlý tváře 1: Už se [C]stmívá, ticho se [Emi]snáší v krůpějích, na horkou [Ami]tvář.[GDDmi] Kolik [C]zbývá, včerejších [Emi]zásob nadějí, jdou křížem [Ami]kráž.[GDDmi] .R: [C]Kudy vede cesta z těch podivnejch míst, [Ami]kudy vede cesta ven. [Emi]Kudy vede cesta, z temnot města, [G]kde vlastně [D]jsem.[Dmi] [C]Kudy vede cesta, kdo nás trestá, [C7]zblou[C]dilí, [C7]o[C]pilí, [C7]za[C]kopnem [C7]co [C]chvíli [C7]o [C]pa[C7]dlej [C]kmen. 2: Už se stmívá, ticho se sráží v krůpějích a zebe tvář. Kolik zbývá včerejších zásob nadějí, jdou křížem kráž. [C]Ooó a je to [Ami]bavilo, [C]ooo [C7]ooó. .R: 3: Život je láhev nevratná, kam jen ji dát. Už se stmívá, někdo nás od tud dostat má, snad to tu zná. Snad to tu Gzná Dá Dmiá. .R: Dneska už nám [A]žádný nepo[H]ví, kdopak ji tam [E]dal, harmoniku [A]kdo dal do křo[H]ví a kdo na ní [E]hrál. La-la-la-la, [A]la-lá-la-la-[H]lá, la-la-la-la-[E]lá, la-la-la-la, [A]la-la-la-la, [H]lá, la-la-la-la-[E]lá. [Emi]Už nikdo neví, kdo jí [Ami]hýčkal na rukou, [H7]chlubil se její perle[Emi]tí, k přečtení není ani [Ami]nápis azbukou, kdopak [Emi]ví, kdo [F#7]písně na ní H[G]hrával ? [Ami]O hloubce [D]tůní v očích [G]dívky copaté, [Ami]o břízách [F]bílých jak [H]sníh. [Emi]O cestě, která končí [Ami]v louce zaváté, [H]o cestě stepí na [Emi]koních. Harmonika v Akřoví dožíHvá, ztratila už Edech, už se jenom Avětrem zachvíHvá, prostřelený Eměch. Už nikdo neví, kdo jí hýčkal na rukou, chlubil se její perletí, k přečtení není ani nápis azbukou, kdopak ví, kdo písně na ní hrával ? O jarních vodách, které cestu zaplaví, o lidech dobrých i zlých, o cestě, která věčným steskem bolaví, o bílých křížech na polích. Harmonika v křoví dožívá, ztratila už dech, už se jenom větrem zachvívá, prostřelený měch. [E]Jarní vody, [A]duše, cesta, [H]kůň, kdo to vlastně [E]hrál, dívčí copy, [A]louka, oči [H]tůň, a co bylo [E]dál. capo 3 1. [Ami]Z tvé cesty zbývá sedm [F]dlouhých [G]dní, tvůj prám se kývá, táhlá [C]píseň [F]zní, blíží se [G]den, slunce vs[F]tává.[G] [Ami]Tvůj čas se krátí, nemů[F]žeš tu [G]stát, dal a má dáti, vzkaz co [C]chtěl si [F]psát, máš sílu [G]jít cestou [F]přím[G]ou k [F]svít[G]án[C]í. R: [C]Víra v [F]bílý [G]den zů[C]stá[F]vá, Minu[C]lost tvůj [G]sen [F]spou[G]táv[C]á, nesuď [F]záští [G]svou přá[C]telst[F]ví jen [C]to tvůj [G]pád zasta[F]ví.[GAmi] 2. Víš, kdo se sníží, pravdě světlo brát, zmámený tíží, her co chtěl by hrát, sám o třetí cestě blouzní. Scéna se střídá, padá kulis pár, scénář je bída, z opony zbyl cár, jen závratným tichem zívá prázdný sál. 3. Tvá láska skrývá chladné kamení, vím, tak to bývá,trest jak pomník ční, s ním překročíš i svůj stín. Dál touha sílí, míříš k slunci vstříc, sám v téhle chvíli přemýšlíš co říct, tvá slova jsou drahý kámen, září tmou. .1. Cesta byla su[G]chá m[D]ísty mokr[G]á,[G7] [C]viditelnost b[D]yla celkem dob[G]rá na strmých sva[C]zích hor pěstovali pše[D]nici ve volných c[Em]hvílích hráli golf.[C7] Cesta byla su[G]chá mí[D]sty mok[G]rá. [C][H][C][Am][C][D][Em][C][Am][F] + a je mi t[G]ak jak může b[D]ýt spokojen[G]ému j[C]en.[G] .2. Máš oči jako dvě pomněnky v trávě, přes kterou přejel parní válec právě a pak se vzdálil někam k horám tam kde až slunce zapadá a je mu tak jak může být spokojenému jen. [G]Bublinky utíkají z li[C]monád na pocákaném [G]stole[C] [G]cvrnkám do důlku skleněn[C]ky, jedu na dámském [G]kole[C] [G]Aršíky známek, [C]korálky, tajné klukovské [G]sbírky[C] [G]zmizík na zmizení [C]poznámek a ukradené [G]sirky [C]Být [Hmi7]králem [Cmaj7]ve svém králov[Ami]ství [C]mít [Hmi7]málem [F#4]volňásek do dětst[H]ví smět se smát smíchem bláznovským v říši snů spí král i poddaní [G,][C,][G,][C,][G,][C,][G] Počítám si pihy na nose kolik jich asi mám vyčítám si sliby, chyby, které komu kdy dám cvrnkám si na klávesy tóny a noty střídám jako boty rty si utírám od rtěnky Šípkové Růženky Být králem na cestě do dětství mít stále klukovská tajemství umět se smát smíchem který ví v říši snů být král i poddaný Večer co večer vychází sedm statečných z kina trápení v tanečních nekončí nezačíná Sny kreslí slzami obrázky ztuhlé mrazem a další zmrzlina upadla děcku na zem Král snů na cestě do dětství ztrácí klukovská tajemství umí se smát smíchem šaškovským být sám svým jediným poddaným .1. Já dávno si p[D]řál odtud [G]odej[D]ít, i když od mládí jsem tu zvyklej žít, i když děvče svý tady nechávám, že si mě chce v[Emi]zít, s[A7]lib už od ní m[D]ám. .2. A když začne máj, z domu odcházím do Texasu sám zrána vyrazím. Moje nejdražší na mě čekat má, vždyť mám slíbený, že se neprovdá. .3. A když končí nám cesta mexická, po mý nejdražší se mi zastýská. Psaní posílám, kdy mě uhlídá a má nejdražší neodpovídá. .4. Když vrátím se k nám, hned se běžím ptát, proč to děvče mý, proč mi nemá psát. A prej já si mám bohatšího vzít, musíš chlapče můj za jinejma jít. .5. Já ke stádům svým zas se vrátím sám, srdce falešný já tam nepoznám. Kulky hvízdají pořád kolem nás, já tam budu žít, budu krávy pást. Až přejdou kolem zástupy dní a vobjeví se ten poslední co vyrytý má Mene tekel do tváře to bude má slavná cesta do pekel Ze starých fotek začnou vylejzat tváře lidí co sem měl i neměl rád jejich voči jako žhavý uhlíky a já si to sypu rovnou do pekel Samozřejmě první přijde hezoun Joe co přebral sem mu holku nádhernou má v ruce finskej nůž a voči ledový už se vidím jak se řítím do pekel Proboha snad to támhle není Jack já podepsal mu fingovanej šek teď uvolnil si holster a má ruce zlý už se vidím jak se řítím do pekel Jó támhle ovšem klidně čeká Pat já věděl že se nedá zahrabat tak von je živej sakra to je náhoda už se vidím jak se řítím do pekel A Cromewell hergot to je teda pech já myslel že ho dávno vobrost mech a von si dědek vysoukává rukávy už se vidím jak peláším do pekel Copak chlapi s těma se to nechá brát pudou každej zvlášť a fér préj budou hrát jenže támhle stojí banda ženskejch bláznivejch a to je má slavná cesta do pekla Už vidím jak se davy lidí rvou a soudce Lynch nasadil tvář zlou mý laso není přece žádná vázanka a já si to sypu rovnou do pekel Já stejně vlastně neuměl moc žít spíš milovat a sem tam něco pít mý účty eště nejsou dávno zavřený a já si to sypu rovnou do pekel Ten zástup je moc dlouhej na můj věk holt lidi nemaj páru co je vděk já žil sem jako jiný ať se propadnu taky jó už padám přímo do pekel Znám cestu t[C]am,[G] kde k nebi je b[C]líž,[G] od dětství z[C]nám tu [Fmi7maj5]přísně tajnou s[Ami7]krýš,[A7] kde plujou [Fmaj7]mraky a stí[F#dim]n z duše pa[Emi]dá, [A7(9)]tam láska [Fmaj7]nikdy [G]neuva[C]dá.[G] Vím, kdo má klíč od nebeských bran a slouží výš, je jediný ten pán, občas mi hrozí a ví, že má se mnou kříž, zná cestu dlouhou k oblakům blíž. Má [Gmi7]ostříží zrak a [C7(9)]laskavou tvář a z [F(6)]vrásek údo[F(6)]lí a v [Fmi7]údolí z nebe [Bb7(9)]prší velkej [Eb(6)]žal, když [Dmi7]na konci naší c[G]esty [Cmaj7]rány přebo[Ami7]lí, tak [Fmaj7]svítí v dálce [Gsus4]ráj.[G] Čekám na den, co osvobodí, kdy nebe jak krém svůj konvoj vylodí, nasednou vyvolení a podají dlaň tomu, co hlídá nebeskou báň. Má ostříží zrak a laskavou tvář ... kapo 5 Každej [G]pátek já [D]do Richmondu [C]poštu vozí[G]vám bůhví kolikrát jsem proklel tuhle [D7]cestu říkám [G]do pekla je [D]lepší jet když [C]koně zapřa[G]hám než se [D7]trmácet a vláčet k tomu [G]městu Ref.:Když prší [C]bláta je fůra tam a [G]kola zapadaj' až je to [D7]děsný když [G]horko je tak se [C]prachem zalykám tý [D7]cesty po krk mám raděj zmizel bych [G]z ní Sotva míli já jel vtom ňákej tulák máv' pak si sed' a za chvíli chtěl dolů z vozu že prej jenom jedny kosti má a velikej strach že ho celýho tou cestou nedovezu Ref. Každou chvíli tu spadává ze svahů kamení nikdy nevíš co se na tebe tu chystá semtam dostavník se naklání a to je k zbláznění strašně moc je bídná do Richmondu cesta Ref. [G7]Znám cestu t[C]am,[G7] kde k nebi je b[C]líž,[G7] od dětství z[C]nám tu [Fmi7maj5]přísně tajnou s[Ami7]krýš,[A7] kde plujou [Fmaj7]mraky a stí[F#dim]n z duše pa[Emi]dá, [A7(9)]tam láska [Fmaj7]nikdy [G]neuva[C]dá.[G] Vím, kdo má klíč od nebeských bran a slouží výš, je jediný ten pán, občas mi hrozí a ví, že má se mnou kříž, zná cestu dlouhou k oblakům blíž. Má [Gmi7]ostříží zrak a [C7(9)]laskavou tvář a z [F(6)]vrásek údo[F(6)]lí a v [Fmi7]údolí z nebe [Bb7(9)]prší velkej [Eb(6)]žal, když [Dmi7]na konci naší c[G]esty [Cmaj7]rány přebo[Ami7]lí, tak [Fmaj7]svítí v dálce [Gsus4]ráj.[G] Čekám na den, co osvobodí, kdy nebe jak krém svůj konvoj vylodí, nasednou vyvolení a podají dlaň tomu, co hlídá nebeskou báň. Má ostříží zrak a laskavou tvář ... .1. Víš, př[C]es potok pak pojedeš, přes r[G]ozvalenej m[C]ost, a podle něj ne více než dva h[G]řbety hor, a d[C]ost, a vzh[F]ůru po těch hřebenech se d[C]ej pak cestou v[Ami]ést, dvě [C]ovčí stezky stranou nech, ty m[G]ohly by tě spl[C]ést. .2. Jen potoka se vpravo drž, pak rovně snaž se brát, až uvidíš, že je tam strž, plot z tyček, na něm drát, tam leží mrcha kobyly, co prask' jí v pádu hřbet, no, uvidíš ji za chvíli, tou cestou musíš jet. .3. Dál pod žulovým útesem, kde leží z káry vrak, dva vostrý hochy pod lesem tam trefit můžeš pak, to musíš střílet nakonec či dát se zabít sám, tak snaž se vyjet na kopec a braň se radši tam. .4. V půlcestě je vůl Hoganův, jak pad' a začal hnít, pak napravo, sic v tu ránu bys koně nezachyt', pak nalevo se votočíš, půl míle jedeš dál a za chvíli pak jistě již bys před bránou mu stál. .5. Že hned se vidět nedává, to moc tě nesmí zmást, von prvně vždycky vyčkává, zda všechno není past, já radil bych ti, kdybys moh' mít koně blízko vrat, tam v okolí je drsnej hoch, tak musíš pozor dát. .6. Sem chlapi táhnou ze všech stran mok trochu ochutnat, když stoupnou k pípě stojí tam, no, dokud mohou stát, a v neděli to vrcholí, jak mouchy lížou čep, a samý živý mrtvoly pak zaplňujou sklep. .7. Tu od mostu muž otočil své koně čelem zpět a nohou nikdy nevkročil, kde strměl horský hřbet, on prostě zjistil v tu chvilku, že necítí se fit, měl Hoganovi obsílku a výměr doručit. .*: Zbled' př[F]edstavou, jak sjíždí sráz, a v[C]iděl u těch sk[Ami]al tu k[C]ůži svou u volské hnít[Ami] jak zn[C]ačku, kde má odbočit[Ami] ten, kd[C]o tu jednou půjde zas kol m[G]rchy a pak d[C]ál ... [D]Cesta mořem cesta toula[Emi]vá [A7]námořník svou lásku rozdá[D]vá, kdo chce s námi [F#mi]kolem světa [Emi]plout, ten [A7]na lásku si nesmí vzpome[D]nout a když vítr plachty napí[Emi]ná moře [A]nám svou píseň zazpí[D]vá. (r): [D]Až zas poplu[F#mi]jem v širou [A]dál, kdo [G]z Vás by se [Gmi]jen hoši [D]bál, nikdo [D7]z nás cest dalekých se nele[G]ká, [D]v přístavu nás nikdo víc už neče[A]ká. Tu [D]lásku [F#mi]kterou lodník [A]má, [G]dávno [Gmi]jiný objí[D]má, život pro nás nic ne[D7]ní jenom [G]samé louče[Gmi]ní, [D]nevím proč bych [A]teda tolik o něj [D]stál život pro nás nic ne[D7]ní jenom [G]samé louče[Gmi]ní, [D]nevím proč bych [A]teda tolik o něj [D]stál Ztracený a opuštěný v tmách potácí se koráb ve vlnách, bouře o něj tříští zlobu svou, za chvíli nám zmizí pod vodou, Námořník co v životě měl rád naposledy smí si zazpívat. (r): N[C]echci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět [G]islandskej kraj, mý šedivý vlasy mi z[D]a pravdu d[G]aj'. .1. Až n[G]ěkdo ti, hochu, vo [C]Islandu řekne, svým k[D]oltem ho přikrej a b[G]uď na něj zlej, kdo slovíčko dobrý vo t[C]om kraji cekne, je d[D]očista blázen, a t[G]y se mu směj. .2. Kdo kanady prodřel v tom pohřebním koutě, kdo šedivý vlasy z tý hrůzy teď má, kdo viděl ty stíny, co do hrobu zvou tě, ten třesoucím hlasem mi za pravdu dá. .R: .3. Jó, tenkrát v tom roce, co bylo to sucho, chlap přišel a povídá úplnou báj, že sežere z kojota syrový ucho, esli nám neřekne, kde leží ráj. .4. Pak v proklatým vedru sme lesama táhli, kde smrděj' tůně a zrzavej mech a stromy jak tráva, když na ně sme šáhli, padaly na zem, to člověk by zdech'. .R: .5. Pak začaly kopce a šutráků fůry, když jazyk nám votek', jdem bez vody dál, my cucali šťávu ze stromový kůry a islandskej ďábel se z voblaků smál. .6. A večer, když ztahaný na zem jsme padli, ty islandský zvířata divnej maj' mrav, přes kemp, kde ležíme jak kytky zvadlý, stádo se přehnalo divokejch krav. .R: .7. Můj Bože, proč nedáš nám voddechnout chvíli, proč trestáš nás pravicí krutou a zlou, tam v islandskejch horách to sténá a kvílí, to ubohejch trempířů přízraky jdou. .8. Tak zašel tam jeden a ztratil se druhej a ze skály padal a příšerně řval a veselej Davy byl do rána tuhej, až zvostal jsem samotnej uprostřed skal. .R: .9. Já za chvíli zdechnu, jen minuta zbejvá, tak skončila cesta, moc dobře to vím, a islandskej ďábel už prstem mi kejvá, až zaleze slunce, já vodejdu s ním. .10. Ač není tu žádnej, kdo pro mě by plakal, já jedinou radu chci nakonec dát, kdyby vás někdo do Islandu lákal, tak voprátku na krk a poslat ho spát. Vysoký [G]jsou vlny a [C]studená je [G]voda a Gzuby žraloků jsou [D]ostrý jako [G]nůž plachet jen p[G]ůlka [C]a plná je [G]záplat [G]racek se chechtá - [D]že může bejt [G]hůř na návna[G]du z fuseklí [C]chytá kuchař [G]myši [G]hodně dobrej gáblík nám [D]dneska udě[G]lá my držíGme dietu - jisCkry naděje v Gočích [G]kdy ze strážního koše [D]plavčík zavo[G]lá: ahoj a[C]hoj - země [G]na obzoru ostrov [A]pokladů [C]bohatství a [D]sláva ahoj a[C]hoj - země [G]na obzoru nám na [A]vlajce se [D]směje smrtka [G]zubatá[C][D][G] vítr po nás hází kapky slaný vody kormidelník pouští ze svý dýmky dým dlouho máme v hlavách orgie a hody až kapitán ze řetězu nás na břeh vypustí on od mala má místo nohy koloběžku ze dřeva jedno oko skleněný a ruku z plastiku jeho pobočník moc žvanil, co bylo dál říct netřeba zas všichni radši mlčí, jen žádnou paniku ahoj ahoj... zbláznil se nám kompas a máme divný mapy moře hodilo nám flašku a z ní vypadly ven byly trochu vlhký a kus jich asi chyběl plavčík nám je luštil celou noc a den tak plujem pořád na západ pod bouřkovými mraky střelnej prach nám navlhnul a šavle žere rez ten ostrov jednou najdeme i bez pořádný mapy možná jistě zítra, když nebude to dnes ahoj ahoj.. .1. Skl[Ami]enici vína d[Dmi]olej n[E]ám, ó, P[Ami]ane,[Dmi][E] d[Ami]okud tam na dně n[Dmi]ěco zb[E]ejvá, P[Ami]ane,[Dmi][E] n[C]ebudem vědět [G]o těle, d[Ami]uše se vínem [E]umeje, n[F]ebudem bdít a n[G]ebudem spát, ó, P[Ami]ane. .2. Peněz nám přidej na cestu dlouhou, Pane, ať spláchnem z těla věčnou touhu, Pane, nebudem vědět o světě, Bůh za náma cestu zamete, nebudem vidět a nebudem nic slyšet, Pane. .R: Čl[C]ověče, přidej, č[G]asu je málo, st[Ami]ejně jak vína, m[Emi]íň, než se zdálo, n[F]epočká na nás, [G]i kdyby slunce st[Ami]álo. .3. Na cestu posviť, ať nešlápnem vedle, Pane, kameny odkliď, i ze srdce sval je, Pane, nebude nám těžko na duši, vítr z očí slzy vysuší, /: /: nebude tam zima a nebude tam spánku, Pane, :/ :/ /: nebude tam zima a nebude tam spánku, Pane, :/ nebude tam zima a nebude tam spánku, Pane. .R: .R: Vysoký [G]jsou vlny a [C]studená je [G]voda a Gzuby žraloků jsou [D]ostrý jako [G]nůž plachet jen p[G]ůlka [C]a plná je [G]záplat [G]racek se chechtá - [D]že může bejt [G]hůř na návna[G]du z fuseklí [C]chytá kuchař [G]myši [G]hodně dobrej gáblík nám [D]dneska udě[G]lá my držíGme dietu - jisCkry naděje v Gočích [G]kdy ze strážního koše [D]plavčík zavo[G]lá: ahoj a[C]hoj - země [G]na obzoru ostrov [A]pokladů [C]bohatství a [D]sláva ahoj a[C]hoj - země [G]na obzoru nám na [A]vlajce se [D]směje smrtka [G]zubatá[C][D][G] vítr po nás hází kapky slaný vody kormidelník pouští ze svý dýmky dým dlouho máme v hlavách orgie a hody až kapitán ze řetězu nás na břeh vypustí on od mala má místo nohy koloběžku ze dřeva jedno oko skleněný a ruku z plastiku jeho pobočník moc žvanil, co bylo dál říct netřeba zas všichni radši mlčí, jen žádnou paniku ahoj ahoj... zbláznil se nám kompas a máme divný mapy moře hodilo nám flašku a z ní vypadly ven byly trochu vlhký a kus jich asi chyběl plavčík nám je luštil celou noc a den tak plujem pořád na západ pod bouřkovými mraky střelnej prach nám navlhnul a šavle žere rez ten ostrov jednou najdeme i bez pořádný mapy možná jistě zítra, když nebude to dnes ahoj ahoj.. 1. [E]Cár bílejch mra[G#7]čen klín [A]šedivejch ka[E]čen [H7]má tulák rád nad hla[E]vou [H+] [E]já hlavou [G#7]kloním [A]rukou oči clo[E]ním [H7[nikam nespěchám mám času [G#7]dost a [A]kam bych taky [H7]šel stej[E]ně bych nena[C#mi]šel [A]místo kde se ne[H7]chá zapomeno[E]ut[H7] R:[E]Kdo se k tvému krbu jednou [D7]vrátí po letech kdy byl jen [E]sám [A]tulák si rád dlouhou cestu [E]zkrá[C#mi]tí [F#7]aby se vrátil třeba nepoz[H7]nán[H+] [E]Na světě má tulák spoustu [H7]kvítí [A]ale jenom jeden rodnej [G#]dům [A]cestou zpátky slunce mu vždy [E]sví[C#7]tí [F#7]a tak obrací [H7]hlavu k nebe[E]sům[H+] 2.Znám cestu zpátky tam kde za vrátky čeká starý pes a rodný dům Dům kde se svítí za okny plno kvítí voní tulákovi na pozdrav tak proč jsem tehdá šel stejně jsem nenašel místo kde se nedá zapomenout .1. Zd[Ami]álo, n[G]ěco se mi zd[C]ál[E]o, n[Ami]eříkám, že b[G]ylo to m[C]ál[E]o, d[C]o údolí dr[G]avý proud se v[Fmaj7]alí podle sk[E]al, j[Fmaj7]akoby mu, jakoby mu n[E]ěkdo zatlesk[Ami]al.[E(G)] .2. Sbírám, zatím síly sbírám, pořád ještě vodu nenabírám, v peřejích mi do kamenů loďka naráží, vypadá to, že mi v cestě něco překáží. .R: D[C]ávn[G]o, je to d[D#dim]ávno, [G] t[C]o nám každý sl[G]ovo v ústech sl[D#dim]ádlo,[G] j[Fmaj7]eštěže sk[C]ály tu z[G]ůstanou st[C]át, vžd[Fmaj7]yť každá p[C]ýcha prý př[G]edchází p[C]ád[G], tr[C]áv[G]u mrazy sp[D#dim]álí, [G] j[C]ednou se zas vr[G]átí slunce z d[D#dim]áli,[G] chl[Fmaj7]adivý v[C]ítr př[G]iletí k n[C]ám, p[Fmaj7]ořád něco čekám, ani n[E]eusín[Fmaj7]ám.[G(-)] .3. Zdálo, něco se mi zdálo, neříkám, že bylo to málo, zůstanou jen prázdná hnízda stromům ve větvích a já marně zprávu hledám ve tvých šlépějích. .R: + p[Fmaj7]ořád něco čekám ... .1. /: Na sil[D]nici [A7]do Prá[D]šil jeden mladý [G]cestář [D]žil.:/ /: [D]A kamení a kamení a kamení tam roztlou[A7]kal, když silnici štěrko[D]val.:/ .2. /: Paní v zlatém kočáře uviděla cestáře.:/ /: A povídá a povídá a povídá: Cestáři náš, těžkou práci tady máš.:/ .3. /: Cestář na to odpoví: Vzácná paní, to se ví.:/ /: Kdybych já moh, tak jako pán, jezdit ve zlatém kočáře, nedělal bych cestáře.:/ .1. [D]Můj děda z kola [Hmi]seskočil,[C]před prázdnou kašnou [A]na náměstí [D]Na lavičce chleba [Hmi]posvačil,[C]seřídil hodinky [A]na zápěstí. .Rf. [D]A čápi z komína [A]od cihelny, [C]zobákem klapou, asi jsou [G]nesmrtelný. .2. Tři kluci v bílejch košilích dělili se o poslední spartu, ze zídky do záhonu skočili, přeběhli ulici a zmizeli v parku. .Rf. A čápi z komína od cihelny... .3. V oknech svítěj peřiny, na bílý kafe mlíko se vaří, teď právě začaly prázdniny, venku je teplo a všechno se daří. .Rf. A čápi z komína od cihelny... .1. P[C]rvní tramvaj přijíždí, n[F]a ostrůvcích pracující, v[G]eselí a tancující, plácají se do hyžd[(C)]í. .2. Když tramvaják hodí "A", aniž kdo někoho nutí, rozverně a s velkou chutí každej si zazpívá. [C7]R: Kd[F]o se touto dobou ranní z b[C]aru vrací spát, [D7]úsměvu se neubrání, hn[G]ed má život rád. .3. Požehná jim pravicí, v levé třímá Staropramen, a s opicí kolem ramen zmizí v ulici. .4. Třebaže je pondělí, mráz, mlha a čtyři ráno, beznadějně našlapáno, vládne bujné veselí. .5. Kolující svačina, vlídné slovo kamaráda, pěkná píseň věčně mladá mysl rozpíná. .R: .6. Žertíky a legrace, vydařené anekdoty od pondělí do soboty cestou do práce. [G]Padal [Hmi]sníh a padl [Ami]mráz na s[D]tupně teploměrů, [C]na krajinu [G]línou, viděl [Hmi]jsem ji z [Ami]vlaku zas, jak [D]čeká v podvečeru a s[C]pletl si ji s [G]jinou. [G7]Kolik roků odčít[C]ám, jestli vůbec pravdu [Ami]mám, jestli je to ta, co [G]myslím, oči [G7]rukou protír[C]ám, kolik vánoc slavím [Ami]sám, kolik zklamání už z[Bb]nám.[D] Podobenství křivky rtů mě do paměti pálí, kde hoří, přihořívá, tiše se jasní jeden z dnů a zrak mě asi šálí, snad proto, že se stmívá. Pěstí okno otvírám, pára od úst letí tam, kde se lampa v mlze ztrácí, v kapse na řetízku štír, blesky stříbra zajiskřil, kolem pokoj, klid a mír. Vlak se rozjel, zahoukal, já přejel okno dlaní a setřel rosu dolů, vítr zpíval, notoval a metal sníh po p[D]láni, když [C]já se vracel[Bb] [F] [Bb]domů.[C9][D][G] [G]Cestou od hřbitova [D]potkal jsem tu madam, [F]slzy se jí pod závojem [G]derou do očí, ňáká mladá vdova - [D]tak upřímnou soustrast [F]popřeju jí na začátek [G]a už se to točí. Laj laj...[G][D][F][G][D][F][G] [G]Svět [D]se točí a [F]život jde [G]dál. [G]Svět [D]se točí a [F]život jde [G]dál. Proč ty slzy, madam, vždyť žijem tak krátce, žal ve vaší tváři k vašemu já neladí. Nabízím vám rámě - služebník a rádce a kašlete na ty řeči, že se to nehodí. Laj laj... Svět se točí... Budu vám číst z dlaní, co vás ještě čeká, něžně a s pietou vaše slzy osuším. Cestou od hřbitova jen chviličku váhá a ten pod tou hlínou už stejně nic netuší. Laj laj... Svět se točí... Balím holky na hřbitově přes duchovní útěchu, no, a potom cestou domů skončí u mě pelechu, jsem dle řečí na pavlači amorální dobytek a můj názor na celou věc: Oboustrannej užitek! Laj laj... Svět se točí... .1. [Fmaj7]Opuštěné n[Cmaj7]ábřeží, v[Dmi]ítr řece s[Ami7]uší tvář, c[Fmaj7]igaretu d[Ami7]okouříš, šp[D]ičkou boty sm[G]ěr jí d[Emi7]áš. .R: Z[C]as ti v ústech s[Emi7]lzy sládnou, [Bb]oči města bl[Fmaj7]ikají,[Ami7] b[Dmi]ílí koně b[C]ěží, slábnou, d[Ami]o propasti p[G(-)]adají. .2. Svý dvě křídla zlomený pod kabátem ukrýváš, noc má ruce studený, běž se napít na kuráž. .R: .*: T[Ami7]ak hleď si n[Hmi7]ajít k svému [Ami7]obrazu r[Hmi7]ám, t[Ami7]ak hleď si n[Hmi7]ajít k svému [Ami7]obrazu r[Hmi7]ám, t[Ami7]ak hleď si n[Hmi7]ajít k svému [Ami7]obrazu r[Hmi7]ám jak čas b[C]arvy r[G]oztír[F]á, hvězd ubýv[Fmaj7]á. .R: .*: .1. Až [G]jednou zase zvesela [Dmi]z hospody [G]půjdem vezmu si [Dmi]harmoniku [C]přes ka[G]bát a oblaka se budou [Dmi]červenat [G]studem za ty [Dmi]písničky, co [C]budem [G]hrát .2. Až jednou zase v náladě z hospody půjdem bude do kroku nám buben znít hvězdy začnou blednout na nebi rudém a my si počkáme až na úsvit .Ref.: Cesta [Dmi]má se [C]líně [G]kroutí jak se [Dmi]žitím [C]prodí[G]rám a najednou tu [Dmi]máme konec [G]pouti, stáhnou [Dmi]roletu a [C]zavřou [G]krám .3. Když tak denně chodím kamenitým polem probírám hlušinu a ztvrdlej jíl ať se na to dívám horem nebo dolem to pro mě nikdy nebyl ten správnej styl .Ref.: Cesta má se líně kroutí... .4. Však si odpočinu od tý dřiny věčný až dneska svoje ovce dostříhám stavím se u jedný pihovatý slečny a spolu vyrazíme na slušnej flám .Ref.: Cesta má se líně kroutí... .5. Někdy je moc nutný neztratit šťávu a dělat všechno, co si usmyslíš a i když si máš o trám rozmlátit hlavu přeci se kvůli tomu neshrbíš .Ref.: Cesta má se líně kroutí... .6. To nejhorší, co vůbec udělat můžeš je ztratit veškerej svůj mužskej cit svou duši navlíct do hovězí kůže a nechat kamarády, ať jdou sami pít .Ref.: Cesta má se líně kroutí... .1. J[Ami]ako by najednou zničehonic od lesa z[G]avoněl d[C]ým z[Dmi]e suchých větví a bř[Ami]ezový kůry, a kd[G]o týrá struny, co v[C]ím[E7], je p[Ami]odivná doba a podivný čas, najednou [G]už není kd[C]y n[Dmi]a dobrý slovo a n[Ami]áramek z trávy, jen bl[G]ázni se ženou z[C]a nadějí[E7]. .R: Vrátit ten sv[C]ět a nekončící indiánský l[Dmi]éto, vrátit ten sv[G]ět bobříků a týpí na louk[C]ách[G], vrátit ten sv[C]ět, kde ti holky hlavu v trávě spl[Dmi]etou a n[F]ad ránem je v[Fmi]ítr rozfouk[C]á. .2. Už se mi zdává co druhou noc, že někde někomu scházím, někomu málo a jinýmu moc, jak písničky, co sem-tam házím, je podivná doba, podivný čas, ale tam za kolejí jsou ještě cesty tenký jak vlas, cesty, co vedou do nadějí. .R: + a n[F]ad ránem je v[Fmi]ítr rozfouk[C]á ... Venku vítr zas břízy vohejbá bude pět (déšť) a na všechno mám času dost a s cigárem pomalu odpoledne ubejvá dřevo praská to přijde asi host Čekám dál kdy se dívka objeví taková že bych kytku jí dát moh těžko říct jestli je to spráný podnebí a tak si zpívám a vařím zatím grog Zaveď nás prosím slunce vzdálený k sosnám dál kde je slyšet vítr hrát dávno déšť spláchnul dřevo spálený vyhaslý ohně přestaly už plát Veď nás dál slunce cestou písčitou ke starejm řekám kopcům modravejm táhnou zas (dál) oblohou stříbřitou mraky mládí k obzorům vzdálenejm Nad hlavou hvězdy se mi prochází Velkej vůz chce si s Mléčnou dráhou hrát a večer (s večerem) cigára i grog mi dochází a já čekám co se může ještě stát Jestli příjde ta dívka neznámá co mi má dneska zpívat druhej hlas zatím jen měsíc noci světlo rozdává a já čekám na razítko na svůj pas .1. Cesty [D]toulavý, já vím, že se vás už nikdy [F#]nezbavím, [F#7]s kamarády vám večer [Emi]písní vyprávím, že [G]dál mě vedou mý [A]cesty toula[D]vý. .2. Cesty toulavý, na jednom místě stát mě nebaví, tam, kde jsem ještě nebyl, tak se zastavím a dál mě vedou mý cesty toulavý. .R. [D7]Cesty [G]toulavý, jak za starých časů komedianti [D]z poutí, každý [G]z nás to ví, že žádný cesty nejsou rovný, že se [D]kroutí a [A7]kroutí. .3. = 1. .R. .4. Cesty toulavý, já vím, že se vás už nikdy nezbavím, s kamarády vám večer písní vyprávím, /: že dál mě vedou mý cesty toulavý. :/ 1[Ami].[Ami]Znám cesty, kter[Dmi]é [Dmi]zapomně[Ami]ly [Ami]směr, kam chtěly [E][E]vést, i[Ami] [Ami]tóny,kte[Dmi]ré [Dmi]nedoz[F]něly, [F]zhasly v prach[E]u [E]měst. ty [[Dmi]Dmi]stráně doma [G7][G7]sněhem voní, [C][C]bílé jako stáda [E[E]]koní, [[Ami]Ami]vzdálené jak léto [Dmi][Dmi]loni, dálná[E] svět[E]la hvězd. .R: [C]Cesty, co se vrací, jsou [G]delší než ty tam, [F]cesty, co se vrací, jsou [E]starší než ty sám, ptát [C]nebudeš se kudy, jen [G]řekneš[E], [E]cestu [Ami]znám. .2. Ta stará skála u nás doma ztrácí kamenía vyschlá řeka zapomněla odkud pramení, jen stromům,co tu stojí tiše, čas do kůry kmenů píše pozdrav křídel z ptačí říše, dávná znamení. .R: Cesty, co se vrací ... .3. Vím, že se nikdy nerozejdou přímky kolejí, den se s nocí střetne k ránu možná snadněji, jak pravá noha levou střídá,k měsíci se příliv vydá, sever,co si střelku hlídá,brodím závějí. .R: Cesty, co se vrací ... 1.[Dmi]On jmenoval se [C]Rodriguez [Dmi]však přezdí[A]ván byl [Dmi]Cid a svýho krále [C]miloval [Dmi]a pro něj [A]šel se [Dmi]bít Ref:[Dmi]Tak pročs to Cide [C]udělal vždyť [B]král tě neměl [A]rád [Dmi]pro něj jsi hrad [C]dobýval a [Dmi]Španěls[A]ko`s mu [Dmi]dal 2.On tvoji ženu uvěznil a tvoje děti s ní tak proč jsi Cide nespěchal vždyť`s mohl všechno mít 3.Byl jsi Cide hrdina a dějiny to ví na svý cestě do ráje nejseš poslední .1. [C]Vydávali [F]cigánku nevinnú, [G]prichystajte [C]bielu perinu, /: [F]na na na [G]na na [C]na na na [D]na na, [G]vína bude dosť pre celú [C]de[G]di[C]nu. :/ .2. Ženích,ten je beťár a bohatý, on tú celú slávu zaplatí, /: na na na ..., keď zaplatí, ostane aj bez gatí. :/ .3. Skoro ráno,keď slnko zasvieti, aj ten cigán, dievča, povie ti, /: na na na ..., že nechce byť vôbec skúpy na deti. :/ .4. Na na na na ... .5. =1. [Ami]Přede[C]hra[D] ..[F].[Ami][C][E][E7][Ami][C][D][F][Ami][E][Ami][E] ´Zahrajte něco pořádnýho už, volové. Něco vod Zámků.´ ´Naše heslo je: NO FUTURE!´ .1. [C#]Tyhlety cigára [H]kouřil můj [C#]strýc dokud pak neumřel na [H]rakovinu [C#]plic a [G#]ještě když [E]umír[F#]al [G#]tak z posledních sil [E]šluko[F#]val .2. [C]Tenhleten alkohol [H]chlastal můj [C#]strýc dokud pak nezemřel na [H]cirhózu [C#]plic a [G#]ještě když [E]umír[F#]al [G#]do hospody mě [E]posíl[F#]al .3. [C#]Tuhletu ženštinu [H]fuckoval můj [C#]strýc dokud pak neumřel na [H]syfil[C#]is a [G#]ještě když [E]umír[F#]al [G#]ji z plna hrdla [E]proklín[F#]al a [G#]ještě když [E]umír[F#]al [G#]ji z plna hrdla [E]proklín[F#]al [Emi]cigaretka na dva [G]ťahy, [Ami]krátka silná [H]ako život [Emi]v dyme s tebou stojím [G]nahý [Ami]platonicky [H]celkom živo [C]ešte raz a potom [G]prsty, horké [Ami]ako fune[H]rál [C]začínam si byť [G]istý že [Ami]do teba [H]som sa zame[Emi]ral cigaretka na dva ťahy, krátka silná ako život v dyme s tebou stojím nahý, platonicky celkom živo ešte raz a potom prsty, horké ako funerál začínam si byť istý, že do teba som sa zameral (c): už [C]cítim kožu zvláštne [D]voní, v srdci [G]praská ďalší [Emi]kotol, my [Ami]predsa nie sme [D]ako oni Hrozhodení len tak vôkol tu a teraz je tá pravda, čo sa vekmi úročí za pravdu raz isto nám dá, bezohľadne do očí cigaretka na dva ťahy, už odstavila komíny vykročil som len tak nahý, priamym smerom na míny (c): už cítim kožu zvláštne voní, v srdci praská ďalší kotol my predsa nie sme ako oni, rozhodení len tak vôkol Já hoch jsem mladý a dívku jsem měl rád, celý život já jí chtěl milovat, ďábel v mým těle však nedal mi spát, whisky a ženy mě naučil znát. Rf.: Cigarety, whisky a víno a ženy, jó, tyhle věci já tolik rád měl, cigarety, whisky a víno a ženy, s těma já zavčas se rozloučit měl. Teď starý jsem a věkem zlomen, já ubohý otrok whisky a žen, ve vráskách uvidíš, jak v knize starý všechny nepravosti vám všem známý. Rf. Ty, cizinče, až pojedeš prérií blíž, kůň možná zakopne o malej kříž, leží tam pod zemí v zapomnění ten, co zazpívá naposledy. .1. R[C#mi]ozjásaným davem kráčím s[H]ám, staccato [A]Estacada zní mi do u[G#7]ší, ž[C#mi]eny, písně, víno ze všech str[H]an, a dívka sn[A]ědá moje slzy osu[G#7]ší. .R: Zp[F#mi]ívali p[H]ísně cikánsk[C#mi]ý, v [A]očích teplo [H]a ve tváři k[G#mi]ámen, n[F#mi]a duších šp[H]ínu mnoha dn[C#mi]í a l[A]idí, co p[H]ovídají "[C#mi]amen". .2. S roztouženým srdcem, bijícím o hrany dýk a bílých koňských hřív, šel jsem vstříc tvářím pálícím, zapomněl na rány, co bolely mě dřív. .R: [C][G][C][G][D][E][F][C][G#][F][C][G#][F][C] [C]Když jsem šel [G]okolo [C]vrat Viděl jsem [G]cikánku [C]srát [D]Řek' jsem jí [E]Dob[F]rýtro [C]Hovno z ní vylítlo [G#]Jémine [F]to vám byl [C]smrad [C]I [G]fuck money [C]too [C]You [G]fuck money [C]too [D]We Efuck [F]money [C]too [G#]Everybody [F]fucks money [C]too Když jsem šel okolo pípy Viděl jsem cikánku píti Řek' jsem jí Dobrýtro Pivko z ní vylítlo Jé to bylo k zblití (a taky škoda piva) I fuck money too You fuck money too We fuck money too Everybody fucks money too .1. Když přijdou chv[Ami]íle dlouhý jak šňůra n[E]a prádlo, krev ve mně řídne, že dlouho se nic n[Ami]estalo, v[Dmi]ytřepu rytmus z r[D#dim]ukávu,[E] m[D#dim]alou panenku klíčkem natáhn[E]u, m[Ami]alou tanečnici z p[Dmi]orcelánu, m[Emi]ezi cikánkami bílou vr[Ami]ánu. .R: Jen pro mě t[Dmi]ančí[G], rukama tl[C]eská[Ami], je celá sn[Dmi]ědá,[E] od potu l[Ami]esklá[A7], /: zpívá a t[Dmi]ančí[G], korálky chř[C]estí[E], tohle je pr[Dmi]avé c[E]ikánské št[Ami]ěstí[A7(-)]. :/ .2. Hej, ty má panenko štíhlá a snědá, s náramky na rukou živou tě hledám, až já tě najdu, z housliček tě vyzpívám, stužkou modrou omotám, zas ve mně zapálíš ten horký plamínek, holínkou zadupeš bolavý kamínek. .R: Už pro mě tančí, rukama tleská, je celá snědá, od potu lesklá, /: zpívá a tančí, korálky chřestí, tohle je právé cikánské štěstí. :/ .R: Na na na ... .1. Sp[Emi]íš než cit měl hm[D#dim]at a t[H7]ělo jako h[Emi]ad, mě táta měl tak r[D#dim]ád, že i hr[H7]ačky pro mě kr[Emi]ad', kd[D7]yž mi táhlo p[G]atnáct, k[Ami]orále mi d[H7]al, r[Emi]ůže přišly p[D#dim]ak, č[H7]ervený jak r[Emi]ak, říkal mi, že m[D#dim]ám oči j[H7]ako drahok[Emi]am. .R: [D7]Už se blíží, dc[G]ero má, tv[Ami(D#dim)]ůj cikánský[(F#)] b[H7]ál. .2. Čáry v dlani mý jenom on prej hlídat smí, můj osud, to je zpěv, jsem lvice, on je lev, krásně uměl lhát, i v lapáku byl král, prej bejval tam s ním kříž, vždyť ukrad' jim i mříž, pro mě zpíval, tančil, pil, a tak můj strach utopil. .R: .3. Teď mi z těch tvejch snů zbejvá tak na rubáš, konec všivejch zlatejch dnů, už ruce křížem máš, tak tam, táto, snad nebudeš tak sám, čáry v dlani mám, bůh ví, že je slast pro cikány hračky krást, r[D7]ůže oheň sp[G]álí, k[Ami]orále ti d[H7]ám, já sp[Emi]íš než hmat mám c[D#dim]it, ten b[H7]ál je, jak má b[Emi]ýt, vždyť jen po tobě prej m[D#dim]ám oči j[H7]ako drahok[Emi]am ... .1. Já c[D]estou strašně dlouhou, furt rovně za nos[A]em j[D]edu za svou m[G]alou Cindy, j[D]edu z[A]a svým sn[D]em. .2. Už jenom sedm roklí a kopců přelezu, pak uvidím ji, jak ji znám, stát v sadě u bezu. .R: Jak se m[G]áš, Cindy, Cindy, jak se m[D]áš jak se m[G]áš, Cindy, Cindy, j[A]ak se daří, C[D]indy? .3. Mý srdce začne náhle bít jak válcovanej plech a ze všeho, co chtěl jsem říct, mi zbyde jenom vzdech. .4. A až se na tě kouknu, tak ztvrdnu jako sůl a budu dejchat jako bejk a koukat jako vůl. .R: .5. Tvý oči, ty jsou hluboký jak Tichý oceán, tak velký a tak široký jak černé noci chrám. .6. Já dlouhou dobu šetřil, moc peněz musím mít, to jenom proto, Cindy má, abych si tě moh' vzít. .R: .7. Až do očí ti pohlédnu, až uvidím tvůj hřbet, Cindy, Cindy, čím to je, se mnou se točí svět. .8. Jseš sice trošku starší, už tři ti byly, žel, však lepší krávu, než jseš ty, jsem ještě neviděl. .R: Cink-cink z pavučin a světla malá skrýš Cink-cink svět o kterém nic se nedovíš Cink-cink spoustu milých věcí ukrývá Cink-cink kdo v něm přebývá. Krásná váza páska na dědečkův knír Spousta panenek a starý moudrý výr Svíčka noviny z let co se nevrací Bílá židle houpací. Jen já tam smím jen můj stín Jen já tam smím stůl klíč skříň. Doufej jednou že tě také pozvu dál Půjdem k nám na půdu ne aby ses bál Zprávy z roku raz dva spolu budem číst Krásný je svět ptačích hnízd. Cink-cink z pavučin a světla malá skrýš Cink-cink přísahej že nikdy nepovíš Cink-cink co se u nás v domě ukrývá Cink-cink kdo tam přebývá. Tak vítej nám Jen pojď dál Jsi vzácný pán Vítej nám. Dámy a pánové přijel k vám cirkus, uvidíte nevídané a uslyšíte neslýchané. Exotická zvířata, unikátní drezúry, jedinečná čísla. Neváhejte, za minutku začínáme, zaplaťte a pojďte dál. V našem šapitó je místo pro všechny. Každá hlava platí dvacet, kdo přijde bez hlavy, neplatí nic. .Ref: [C]Jen tam buď [G]a [G]nevylejzej odtamtuď a [C]jen tam buď a [G]nevylejzej [C]ven . [F]Suchej dovnitř [C]mokrej ven [G]dej nám pánbůh [C]dobrej den a jen tam buď a [G]nevylejzej [C]ven. Vážení, Velevážení ... světová atrakce světový unikát: //doplň sloku// Marcel bubnuj a ty Kubo hrej!! .1. Tady máme Vorvaně, chováme ho ve vaně. .2. A teď vám ukážeme jedinečné exotické zvíře, obzvláště vhodné pro zdejší poměry, Ano, tohle je Velbloud, ale to není vobyčejnej velbloud. Tenhle velblou žere piliny a sere sektorovej nábytek. .3. A tahleta Baletka umí jedno číslo na laně a několik dalších ve staně. Kdo ste tu s manželkama, máte smůlu, pánové. .4. Máme tady Opičku a když se vyšplhá na tyčku, tak je jí vidět na pičku. .5. Vážení .... Máme tady Inda a když ho vyndá tak mu ještě dva dny bryndá. .6. Vážení .... Máme tady Veverku a ta má černou prdelku. .7. Tenhle Had, co tady vidíte, to není jen tak vobyčejnej had. To je nejdelší had na světě. Měří tři metry od hlavy k vocasu a vod vocasu k hlavě další tři metry. To máme dohromady šest metrů. Hlavu Vám ukáže principál v manéži a vocas vrátnej u východu. .8. Máme tady Tanečnici a ta jí má jak slunečnici .... taky plnou broučků a semene. Anči bubnuj a ty hrej. .9. Máme tady Dvě čarodejnice. Jedna z nich má velkou moc a ta druhá jí má moc velkou. .10. A tady vidíte Slona. To je zvíže, který má tři vocasy. Co tomu říkáte, dámy ? Ideální manžel. Jeden vocas vepředu, druhej vocas uprostřed, třetí vocas vzadu. .11. A tady máme Papouška, skřehotá nám do ouška a tahá nám planety z prsou naší Babety. .12. A tenhleten Klaun Vám v průběhu večera ukáže sedmnáct čísel. Zkusíte to po něm, pánové ? .13. A taky tady máme Krokodýla, kterej přeskočí vodní příkop tři metry hluboký, tři metry široký a tři metry daleký, aniž by si vocas namočil. Chce to snad někdo z přítomných pánů také zkusit ? .14. A ještě Vám ukážeme Mořskou pannu, ta přechčije celou vanu, 300 metrů proti větru. A pak tu máme ještě jednu pannu. To je jediná panna v celý střední Evropě, a to ještě proto, že je dřevěná. .15. A taky tady máme Ptáka vohníváka, Emane, ukaž ho ! .16. Pak tu máme Jiřinu, ta jí má jak peřinu. A ještě tu máme dámu, ta si tam strká čtyřmetrovou slámu. .17. A taky vám ukážeme Kraba. Ten když nemá samici, tak to dělá s krabicí. .18. A pak tu máme Slona, kterej má takovou cukrovku, že se mu rojej mouchy u prdele. .19. A něco pro ženy: máme tady fousatýho Krtka a ten strašně pěkně trtká.... .20. A ještě tady máme Tresku a ta vám rychlostí blesku posere úplně hladkou eternitovou desku .21. A taky tady máme Černocha, ten je poprvé v Praze a má ho černýho jako saze. .22. Máme tady Ledního medvěda, kterej ho měl dvacet let zamrzlýho v ledu. Mezi náma, pánové, kdo by tohle vydržel! .23. Máme tady Hrocha a ten znásilnil devítiletýho hocha [A]Kde se vzaly tu se vzaly mamut prostě nechápal Zvíře divný, člověk zvaný do skály to vydrápal Jen tak žijou, papaj a pijou všechno skvěle ovládaj Flóra s faunou a hvězdy blednou jak si s nima pohrávaj Já [F]vím, kde [E]asi bude [F]zakopanej [G]pes [A]Svět je [E]cirkusovej [F#mi]stan a [D]člověk jako [A]klaun ma[E]stí za špekem [F#mi]špek aby moh [D]pánbůh smíchy [A]řvát Kde se vzaly lidský davy vědci ať si mudrujou Nikdo nezná, nikdo to neví a když jó, tak nás lakujou Já vím, kde asi bude zakopanej pes Svět je.... [C]Na [Fmaj7]na na [C]nana[Fmaj7]na...... [C][Fmaj7][C][Fmaj7] [C]Cítim, že ťa [Fmaj7]ľúbim [C]Cítim, že ťa [Fmaj7]mám [C]Cítim, že všetky moje [Fmaj7]sľuby [C]sa uberajú k nástra[Fmaj7]hám (r): [G]Drahá chcem byť [F]tvojím ja sa [G]bojím že sa [F]nevráti [C]chví[G]ľa našej [F]lásky Vidím, že ťa ľúbim Vidím kde ťa mám Môj tieň sa s tvojim snúbi Cítim že neodolám (r): Drahá chcem byť tvojím ja sa bojím že sa nevráti chvíľa našej lásky tá svätosväte [C]platí Nanana na na na...... Ja padám keď ťa hľadám hádam ty si jediná Padám pred tebou skladám celého seba až na kolená (r): Drahá chcem byť tvojím ja sa bojím že sa nevráti chvíľa našej lásky chvíľa našej lásky chvíľa našej lásky tá svätosväte platí Nanana na na na...... Vidím, že ťa ľúbim Vidím, že ťa nemám... [Emi]Cítíls,[Emi+7] taky někdy [Emi7,]chvíle,[Emi6] kdy jsou noci [C]bílé [D7]jako sníh [G,]sám ?[H] [Emi]Láskou[Emi+7] začals náhle [Emi7,]sálat,[Emi6] pramen těchto [C]nálad [D7]teď i já [G,]znám.[H7] [C]Cítím, [Ami7]ou, ou, jak jen to [Hmi7]říci, [E7]mám ruce, které [Ami7]dávají, [D7]mám naštěstí kde [Gmaj7,]brát.[E7] [C]Cítím, [Ami7]ou, ou, ou, [Hmi7]cítím, [E7]ou, ou, ou, [Ami7]cítím, [D7]že já jí mám [G,]rád.[H7] Cítils, poznals přece sám to stokrát, že o spánek tě úsměv okrad a bděls jak teď já. Cítím, ou, ou, jak jen to říci, mám ruce, které dávají, mám naštěstí kde brát. Cítím, ou, ou, ou, cítím, ou, ou, ou, cítím, že já jí mám rád. Cítím, cítím dotek tváře nežné, jen ať mě čepel lásky sežne, nač měl bych se bát. Cítím, ou, ou, ou, cítím, ou, ou, ou, cítím, že já jí mám rád. Cítím, ou, ou, ou, cítím, ou, ou, ou, cítím, že já jí mám rád. Proč dneska nez[C]voní, zas berou mě [C7]záda, měl bych poslat [F7]pro ni, působí jak [Fmi]lék. Dobře vím, jak [C]voní a jak mě má [G7]ráda, nemít tuhle [C7]potíž, [F7]snad bych si i [C]klek. Zas bolest mě [C]kroutí a kolem jen [C7]stín, strašně mě rmoutí, že ležím tu sám. Co mohlo se hroutí, mám obrovskej splín a nejhorší z nálad teď náladu mám. (r): C7Jestli už je [F]noc a nebo [Fmi]ráno, to nemůžu [C]poznat a tolik bych [C7]chtěl. Snad nechci tak [F]moc, proč není mi [Fmi]přáno mít trochu [D7]štěstí, dostat bych ji [G7]měl. Už cejtím to [C]v zádech, co mů[C7]že se stát, že po všech mých pádech mě by přijít den. Chytit správnej nádech, tak začnu se smát. Už konečně zvoní, snad není to sen. .1. [C]Zvonivý smích a ozvě[Emi]na tvých [Ami]kroků zní [Dmi]tu i když jdu sám, [G]kytara má tvar tvých boků a vůni [F]tvou tady zas potká[C]vám. V kraji bříz a [Emi]líných [Ami]toků [Dmi]si zas vzpomínám, cítím vůni vlasů tvých, když usí[C]nám. .Ref.: [C]Po cestách [F]všech toulavých ptá[F#]ků [G]a houkavých vlaků, [C]stezkách [Emi]travou planda[Ami]vou, [Dmi]v brázdách říčních lodí [G]dál se za mnou brodí [C]tvůj smích ozvě[C7]nou, já vídám [F]místo kouře vla[F#]ků [G]barvu vlčích máků [C]ve tvých vlasech [Emi]hořet [Ami]dál, [Dmi]cestou vlaků lodí [G]vůně za mnou chodí, [C]kterou jsem tak znal. .2. Ptám se rychlých koní rychlých kroků, proč pořád ozvěnou tvůj smích a ozvěnu tvých kroků tu potkávám, i když nejsi se mnou. Je to snad jen tím, že vítr honí ji pořád sem a tam, cítím vůni vlasů tvých, když usínám. .Ref.: Po cestách... .3. Smích a ozvěna tvých kroků zní tu i když jdu sám, i kytara má tvar tvých boků a vůni tvou tady zas potkávám. Je to snad jen tím, že vítr honí ji pořád sem a tam, cítím vůni vlasů tvých, když usínám. Cítím vůni vlasů tvých, když usínám. .1. Proč dneska nez[C]voní, zas berou mě [C7]záda, měl bych poslat [F7]pro ni, působí jak [Fmi]lék. Dobře vím, jak [C]voní a jak mě má [G7]ráda, nemít tuhle [C7]potíž, [F7]snad bych si i [C]klek. .2. Zas bolest mě [C]kroutí a kolem jen [C7]stín, strašně mě rmoutí, že ležím tu sám. Co mohlo se hroutí, mám obrovskej splín a nejhorší z nálad teď náladu mám. .R: [C7]Jestli už je [F]noc a nebo [Fmi]ráno, to nemůžu [C]poznat a tolik bych [C7]chtěl. Snad nechci tak [F]moc, proč není mi [Fmi]přáno mít trochu [D7]štěstí, dostat bych ji [G7]měl. .3. Už cejtím to [C]v zádech, co mů[C7]že se stát, že po všech mých pádech mě by přijít den. Chytit správnej nádech, tak začnu se smát. Už konečně zvoní, snad není to sen. .1. N[Ami]a kraji pouště slunc[Dmi]em spálen[Ami]ý stoj[Dmi]í naše m[Ami]alý měst[E]o dřevěn[Ami]ý, jednoho dne, právě čas [Dmi]oběda b[Ami]yl, se n[Dmi]a kraji m[Ami]ěsta jezd[E]ec objev[Ami]il. .2. Měl černý sombrero, na něm bílej prach, pod ním hadí oči, ze kterejch šel strach, místo cigarety měl v ústech růži, na stehnech pouzdra z chřestýších kůží. .R: T[F]u jeho tvář, tu každ[G]ý z nás poznal, n[F]a každém nároží z[C]atykač vlál, n[Dmi]a něm cifra, za kter[Ami]ou by sis žil, [E]a přece nikdo z nás ne[Ami]vystřelil. .3. Pomalu projížděl hlavní ulicí, město bylo tichý jak město spící, před saloonem zastavil a z koně slez', jeho stín šel za ním a za stínem děs. .4. Zábava u baru prudce zvadla, když vešel dovnitř s tváří u zrcadla, objednal si pití a v místnostech těch každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech. .R: .5. On jenom se usmál a dopil svůj drink, mexickým dolarem o barpult cink', pak ke koni došel krokem pomalým, za chvíli zmizel jak z doutníku dým. .1. [G]Za vesnici [Emi]stával, tam kde [C]dobytek se [D]pas nikdy s nikým [H]nemluvil, nikdo [Emi]neznal jeho hlas vždy [C]zůstal jenom [D7]na chvíli a [G]důstojnou měl [Emi]tvář často [C]jen tak prošel [D]polem, jako [H7]dobrý hospo[Emi]dář a [C]nikdo neví, [D]odkud se tu [G]vzal. (r): [D]Byla vám to záhadná [G]věc že [C]kdykoliv se [D]objevil ten [G]divný cizinec[Emi] [D7]jako by nám [D]tím chtěl něco [G]říct .2. Když viděli ho poprvé, držel v rukou meč a štít prý za blázna ho měli, ale nechali ho být a do týdne se vojna zvedla bůhví proč a zač jen rychle prošla krajem, v patách za ní křik a pláč a nikdo neví, kde se ten muž vzal. .3. Když jednou přišlo sucho nejhorší za sto let on objevil se znova, prošel ke studni a zpět pak se v noci spustil liják, blesky bily tam a sem a přitom hvězdy zářily na nebi bezmračném a nikdo neví kde se ten déšť vzal. .4. Už dávno se tu neválčí a úrody je dost čas na práci i na lásku a důvod pro vděčnost to cizinec když před léty se zjevil naposled prý na tváři měl úsměv a v ruce bílý květ A pak už víckrát nevrátil se zpět. .5. Když mně to děda vyprávěl, tak zrovna kvetl vřes a já si vzpomněl na dětství, vidím to jako dnes Jako kluk jsem potkal lovce, nesl přes rameno síť pak i já svou první rybu chyt´. .6. A pak jsem jednou za bratrem až do Dublinu jel já na nedělní mši s ním tehdy do kostela šel Tam na zdi visel obraz, měl už oprýskaný rám ten muž co se z něj díval, to byl svatý Patrik sám a já najednou věděl, že ho znám. C:A já najednou věděl, že ho znám. .1. Času m[C]ost si píseň v[G]zal, co mi [C]za ně vlastně d[F]al, jen desek p[C]ár, už je je s[G]tejně všechny r[C]ozbil. [G]Žluté f[C]otky, zlatý p[G]rach, přízeň, t[C]réma, úspěch, s[F]trach, snad nechám v[C]ám svou stopu, [G]kterou déšť by n[C]esmyl. .R. Zpátky š[G]átkům zamávám, vlakům, r[F]ánům, vzpomínk[C]ám a starým známým místům, [G]na něž čas už n[C]ezbyl. Zpátky š[G]átkům zamávám, lodím, [F]nocím, snům i v[C]ám, já čekám dál na chvíli, [G]kterou déšť by n[C]esmyl. .2. Zamykám tě v trávě, spíš, nic se o mně nedovíš, nejsi první, které zítra řeknu: omyl. Pár chatrných vyznání, ticho, prášky na spaní, já čekám dál na slzy, které déšť by nesmyl. .R. Zpátky šátkům ... .R. Zpátky šátkům zamávám, vlakům, ránům , vzpomínkám a starým známým místům, na něž čas už nezbyl. To nic, to jsem jenom hrál, zhasni světlo, rozsviť sál, /: já čekám dál na chvíli, kterou déšť by nesmyl. :/ .1. Nelidský j[G]e můj osud sp[C]íš, v ká-pětce m[G]ám dočasnou skr[C]ýš, před sebou pr[G]ázdnej papír m[C]ám, a tak s hr[G]ůzou přemítám, co mi řekne Lukeš, L[D7]ukeš, L[G]ukeš[D7(G7)]. .2. "Já rád vám vyjdu vstříc, ale to musíte umět víc, přece měl jste na to čas, rád vás vídám, přijďte zas," to mi řekne Lukeš, Lukeš, Lukeš. .R: Jednou se vr[C]átím a budu m[G]ít v indexu tr[D]ojku a č[D7]istej št[G]ít, a pak už b[C]ude jasný i blbcům vš[G]em, že už mi nezáleží na ničem, co mi řekne Lukeš, L[D7]ukeš, L[G]ukeš. [Gmi]Co dělá indián, [B]když mu squaw jediná [C]zmizí v dáli.[Gmi] Sedí a [B]dýmku v ústech [C]válí, zpívá si, život jde [Gmi]dál.[B] [C]Co dělá indián, když oheň, ten čtverák, stan mu spálí. [Gmi]Sedí a [B]dýmku v ústech [C]válí, zpívá si, život jde [Gmi]dál. [B] [C] [D] [D#]Ženu si chytí [B]jinou, [Gmi]stan postaví o kus [F]dál.[Gmi] [B] [D#]Dny stejně báječně [B]plynou ... [B] [A] [G] [B] [C] [D] [D#] [D#]Ženu si chytí [B]jinou, [Gmi]stan postaví o kus [F]dál.[Gmi] [B] [D#]Dny stejně báječně [B]plynou, [D]proč by se indián bál. Co dělá indián, když nemoc zákeřná tělo schvátí. Sedí, bigbítem čas si krátí, zpívá si, život jde dál. Co dělá indián, když ho vlk pokousá, bizon trkne. Sedí, ani okem nemrkne, zpívá si, život jde dál. Bacili časem zhynou, tělo jen ozdobí šrám. Dny stejně báječně plynou ... Ženu si chytí jinou, stan postaví o kus dál. Dny stejně báječně plynou ... Bacili časem zhynou, tělo jen ozdobí šrám [A]Co dělá [E]Ka[A]ča, [A]co dělá [E]Ka[A]ča [E]v trávě zelenej, v trávě zele[A]nej. |: Vije pérečko :| |: z růže červenej :| |: Až ho uvije :| |: komu že ho dá :| |: Tobě šohajku :| |: že ťa ráda má :| Na konci třetího dějství pravdy skrývá se závist, jako posedlá touha být vždy nad věcí. Z rána, když přirážejí naše sny k břehům, potkávám pohledy očí, které sledují tvůj krok. Když zvedáš ruce k oblakům, já ptám se, co hledáš, zdarma nejde dotknout se hvězd. Když zvedáš ruce k oblakům, já ptám se, co hledáš. Po noci dlouhé z ničeho nic zavalí tě stín, prošel jsi cestu dlouhou, nenašel podstatu svého já. Rozkvetlý nachový kvítek pod vodopádem s duhou, který se chvěje strachem ze smrti, když lžeš. Když zvedáš ruce k oblakům, . Řekni mi poutníku, jak chutná slovo život, volám to slůvko, volám, a nevím jak zní. Kapo 2.p. [C]Mít rád bližního svého, c[F]o je[C] na [F]tom tak zlého[CG] avšak já j[C]se[G]m v rozpacích[C] [G]tělem sv[Emi]ým jej hřá[Ami]t nebo mám m[Emi]u tvář[Ami] jen vz[F]ácnou [C]mas--[Dmi]tí t[C]ří[G4]t[G] Hřích jak stín mě doprovázel bez citů, bez extáze je ten tam, dnes vyčítám si ty spousty mužů z dávných dnů zda soudí mě se ptám, na to se ptám [F]Nevím jak s tím hnout, pr[E7]ůchod citům dát[Ami] je to muž - ne Bůh, jak[F]o led chci tát[C] na věky věků být p[B]ouz[F]e s ním, proč s[C]e touh[F]y vzdát[CDmiG4G] Znám dost mužů, jejich vášní, v čem je však tenhle zvláštní příčinou je vlastně on že už nejsem hříšnou, tedy tou, co dřív a k pláči mívám sklon, mám k pláči sklon [FE7AmiFC] ...na věky věků být p[B]ou[F]ze s ním, proč s[C]e touh[F]y vzdát[C][Dmi][G4][G] Vím však, kdyby znenadání zapomněl, co mu brání a na mě sáh, mě uchopil pak zřel by tvář mou v rozpacích jen pouhý sen by zbyl |: jen sen by zbyl :| [Ami7]Na tvý jméno a [G]na tvou noc, [Ami]na pár rukou co [Ami7]na pomoc, [G]přišly ráno když [Ami]chtěl jsem jít, asi [Adim]neuměl jsem správně [G]žít. Nenaspaný rána mám, často bývám večer sám, když ne s tebou no tak s kým, s knížkou tvou si spím. (r) [Ami]Telefon hlídám, jak [G]pěkně teď lásko zní, [Ami]písničky střídám, nevím co je to hlad, to [Adim]všechno je, mám, mám [G]rád. Zasel vítr setbu tvou, nezklamaných přání proud, pod obrázkem, co tu mám, vždy večer lásko potkávám. (r) Na tvý jméno a na tvou noc ... .1. [C]Z jiných světů přiletěl jsem k[F] vám [C]Ty jsi první, koho tady z[F]nám Duše[Dmi] má je čistý l[G]ist [Dmi]Nevím co je nenáv[G]ist A co je l[C]áska?[FG] .2. Často slýchám o ní písně znít Ten ji ztratil, ten chce novou mít Je to vůně nebo zář? Pověz, ty přec pravdu znáš Co je to láska? .R. [Ami]Kde se vlastně u[Emi]krývá? [F]A kam chodí [Ami]spát? [C]Přinesl ji d[F]éšť či vodo[C]pád? [Ami]Když se nikdo [Emi]nedívá [F]Zkouším na zeď [Ami]psát [C]Ta dvě slova l[F]ásky že mám r[G]ád. .3. Je to růže nebo pouhý stín? Sám se pravdu asi nedovím Jediná jsi, koho znám Posté se tě proto ptám. Co je to láska? Co je to láska? Co je to láska? .1. [D]Mít rád bližního [G]své[D]ho, [G]co na tom je tak [D]zlé[A]ho? Avšak [D]já [A]jsem v rozpa[D]cích[A] Tělem [F#mi7]svým jej [Hmi]hřát nebo [F#mi7]mám mu [Hmi]tvář Jen [G]vzác[D]nou [Emi]mas [D]tí [Asus9]třít [A] .2. Hřích jak stín mě doprovázel, bez citů, bez extáze Je ten tam, dnes vyčítám Si ty spousty mužů z dávných dnů Zda soudí mě, se ptám, na to se Dptám .3. [G]Nevím jak s ním [F#7]hnout, průchod citům [Hmi]dát Je to muž ne [G]Bůh, jako led chci [D]tát Na věky [C]věkův [G]být pouze [D]s ním [G]Proč se[D] tou[Emi]hy [Asus9]vzdát? [A] .4. Znám dost mužů, jejich vášní, v čem je však tenhle zvláštní? Příčinou je vlastně on Že už nejsem hříšnou, tedy tou co dřív A k pláči mívám sklon, mám k pláči sklon .5. Vím však, kdyby znenadání, zapomněl, co mu brání A na mne sáh, mě uchopil Pak zřel by tvář mou v rozpacích Jen pouhý sen by zbyl, jen sen by zbyl, jen sen by zbyl ... Proč vlastně zpívám pořád písně toulavý proč někdy mívám na C duru prach co je to píseň to už každej trouba ví jen já furt házím na stejnou stěnu (zeď) hrách Píseň je holka co už dávno spí Píseň je barák kterej znáš Píseň má modrý voči hladový Píseň je ve třech mariáš Píseň jsou jarní noci toulavý Píseň je bouře v letní den Píseň má věčně nohy bolavý Píseň je nenávisti hlen Píseň je štěstí lásky prchavý Píseň je alkoholu pach Píseň má k ránu voči krhavý Píseň jsou vrásky a pak strach Kolem mě pádí věčný vozy plechový co snídaj v trávě večeřej na marách dyť každej trouba má už křeslo mechový jen já furt házím na stejnou stěnu hrách Až jednou zblbnu a nakradu si na bourák pak už mi nesmí píseň přes můj práh tím pádem ovšem nebudu mít na zouvák kterým bych házel až mi dojde hrách [C/F]Nevím kolik z dané cesty [G]já v nohou mám [C/F]Strážný pohled mámy v zádech [G]schází [C/F]Dost jsem pálil pýr i klestí [G]Dým tedy znám [C/F]Vím, že láska má i nádech [G]zkázy [Dmi7]Znám se l[F]íp a míň se [G]chápu [Dmi7]Známý př[F]ízrak dospěl[G]ých[G/H] [C]Co je vůbec v nás[C/H][C/Bb] To se objev[C/G]í [F]Když nám život prsty[F/A] popál[C]í Co je vůbec v nás[C/H][C/Ab] Čas nic nesleví[C/G] [F]Je nám v patách, když jsem[F/A] pomal[C]í[C/H] [Ami]Někdy umí být i uznal[Emi]ý Uznal[G]ý Co já věcí vzal a rozbil Víc, než jsem chtěl Mnohý obraz žen mi v jeden splývá Měl jsem v ústech jed i hrozny Měl, bohužel Strach, že umírám, když zblednu Mívám Co je vůbec ... 3/4 .1. [E]Co je to mezi[Hmi7] ná-m[E]i [Hmi7]proč smutek [E]cítím co je to mezi[Hmi7] ná-m[E]i [Hmi7]kam se to [E]řítím. Co je to mezi námi samota dlouhá co je to mezi námi pomluva pouhá. .mezihra: [Hmi][A][E][E][Hmi][A][E][E] .Ref: [H]Jen se [F#]ptej a [A]chtěj to [E]znát [G]je to [A]pravda ce[H]lá [H]jen se [F#]ptej a [A]věř mi [E]víc [G]mám jenom [A]tebe mi[H]lá. .2. Co je to mezi námi něco tě trápí moje dopisy z lásky tvé slzy skrápí. .mezihra> [Hmi][A][E][E][Hmi][A][E][E] .3. Jen se ptej jak mám tě rád po tobě toužím a sním jen se ptej a věř mi víc soužím se láskou nespím. .mezihra: 2x verse .4. Co je to mezi námi samota dlouhá co je to mezi námi pomluva pouhá tolik zla udělá mi pomluva pouhá... .dohra: [Hmi][A][E][E][Hmi][A][E][E] doztracena [C][F][G] [C]Káva a cigareta po ránu [F]na duši temná skica[C] [C]ty pryč někde v mlžném oparu [F]za oknem slu[G]nce - praporek ticha.[C] Káva a cigareta po ránu dým ke stropu vzkvétá po noci milostného rozmaru co jsem si vzal mohu si nechat. Panák a cigareta po ránu v žaludku vzplanul oheň oči se protáčí dozadu na stěně rtěnkou rozmáchlé sbohem. Panák a cigareta po ránu budík do prázdna tiká po noci milostného rozmaru co jsem si vzal mohu si nechat co jsem si vzal mohu si nechat co jsem si vzal mohu si nechat [Dmi7][G][C][A7][F][G][C] Káva a cigareta po ránu dým ke stropu vzkvétá po noci milostného rozmaru co jsem si vzal mohu si nechat. co jsem si vzal mohu si nechat. co jsem si vzal mohu si nechat. co jsem si vzal mohu si nechat. .1. C[C]o jsme si, t[G]o jsme si, [F]už je jiná d[G]ob[C]a, fangle si v[G]yvěsí-m[F]e do oken [G]ob[C]a. Z[G]ahoďme [Ami]emoce, v[D9/F#]rchní, připiš č[G]árky, bl[C]íží se v[G]ánoce, tož p[F]ošleme si d[G]árk[C]y. .2. Já měl svý písničky a ty svý vzdušný zámky, já platil za pravdu a ty za členský známky. Oba jsme mívali moc roztomilé hosti, jen ti mí bývali ze Státní bezpečnosti. .3. Oba nás za chvíli spolknou starobince, oba jsme tvořili dvě strany prošlé mince. Ty jsi byl na líci a já zase na rubu, ty jsi měl milici, co mně rozbila hubu. .4. Co jsme si, to jsme si, k čemu tahle zloba, z čeho mít depresi, už je jiná doba. Teď z mé i z tvé blůzy vlaje trikolóra, sejdem se na schůzi Občanského fóra. .1. [A]Co jste hasi[D]či, [A]co jste děla[E]li, [E7]že jste nám ten pívo, pívo pívovárek s[A]hořet [E7]necha[A]li. .2. Shořet nechali, i tu hospodu, my staří mazáci, staří ulejváci, máme pít vodu. .3. Vodu nepijem, my pijeme rum, my vínečko pijem, vesele si žijem, za pár jdem domů. .4. Za pár za čtyři, už tu nebudem, už vás milí páni, páni lampasáci, zdravit nebudem. [E]Ještě mě [A]studí [H]slzy [E]na líci Co [A]naposledy [H7]pro mě vypla[E]kala Než zas [A]odešla [H]kamsi [E]za kýmsi [A]Nad kým prý se [H7]ještě slito[E]vala To ale [D]nade mnou se Bůh [A]smilo[H]val Když mi [C#mi]nechal její slzy na ra[D]meni Teď můžu [Ac]hodit [H]řádně [A]povýHšen [E]po světe kde lásky pro mě [D]není Jistě [A]není, [H]nebylo a [E]nemá být Ani [A]beznaděj a [H]už vůbec ne [E]bída A srdce [A]na dlaních [H]netlučou a [E]nevábí Jsou tak [A]stejná až [H]darmo to [E]střídat To asi [A]obejmout vítr [A]je skoro [H]víc Vylést [C#mi]do korun a nechat se [D]houpat V lese [A]hladit kůru [H]borovic, Co [A]když ...[E] je jen [A]hloupá ...[E] Ještě mě budí ze sna obrázky Co na kůži mi nechty napínala Šrámy na tváři od něžné pomlázky Kterou mi hvězdy zhasínala A slunce nemá důvod vycházet Tak se fláká kdesi za horama Já po tmě šmátrám pod svícnem Co když ... je taky sama ... Tak už to dopi Putovní příteli Popojedem dolinami Napříč obilím, kaktusy a svízeli Spávat na kopci slámy Kam až nás dovedou tahací provázky Necháme otisk bosé nohy čaroděje Budeš mě učit zpívat bez lásky Co když ... se směje ... Áááááá [D,G/D,D,G/D] [D]Ze všech bylin [Dmaj7]na světe [D7]mám nejraději [G]tymián [Gmi]to proto, že mi [D]připomíná vůni čerstvejch [Asus]klád Ze všech bylin na světe mám nejraději tymián protože mi připomíná holku, co mám rád Ze všech barev na světe mám nejraději zelenou protože mi připomíná louky jižních Čech Ze všch barev na světe mám nejraději zelenou protože mi připomíná tebe na zádech Ze všech lidí na světe mám nejmíň rád sedláka protože mi připomíná vidle, bič a hnůj Ze všech lidí na světe mám nejmíň rád sedláka protože mi připomíná kdo je táta tvůj Ze všch zvířat na světe mám nejmíň rád kohouta protože mi připomíná vidle, hnůj a bič Ze všch zvířat na světe mám nejmíň rád kohouta protože mi připomíná že musím od tebe pryč Ze všech zvuků na světe mnám nejraději varhany protože mi připomínaj nedobytnej hrad Ze všech zvuků na světe mnám nejraději varhany protože mi připomínaj že se budem brát [Dmi]Co mě to [E]bo[Ami]lí, [Gmi]přece by [Ami]nemě [Dmi]lo. [Ami], [Dmi] To někde v polích, srdce mi umřelo. Co mě to pálí, že ani nezaspím. To se mi zdály, takový smutný sny. Já až přestanu se bát že bych moh u cesty stát jak zrezavělá korveta až půjdou kluci do světa Já se budu jen tak courat krajinou a čuchat ke všem možnejm polním květům mezi prsty rozemnu si heřmánek ta vůně přiblíží mě jiným světům Až se budu vracet pěšinou kterou šel přede mnou pan Frič všechny vůně zapomenu od bytu zas budu hledat klíč Všechno mě odtáhne pryč zahodím od bytu klíč odjedu první tramvají tam kde mě ještě neznají Hospody otevřený a kamarády zavřený život je po jednom splách já ještě eso nevytáh V bytě je neznámej chlap v tomhletom život mi klap na tramvaj neměl jsem jít už mi zbejvá jenom žít .1. J[D]enom t[Dmaj7]y dvě kn[D9]ížky[Abmi6] zb[Gmi6]yly mi p[A7]o tobě, n[D]ikdy js[Dmaj7]em je n[F#dim]eotevřel, t[Gmi6]akže nevím, c[E7]o v nich j[A7]e,[A5#] vl[D]astně n[Dmaj7]evím j[D9]istě[Abmi6], zda m[Gmi6]ám je dosud [A7]obě, [Bb7]abych pravdu ř[D]ekl, nevím, kd[F]o kdy d[A7]al mi j[D]e. .2. Stojím jako vždycky i dneska na tom místě, stojím tamtéž, kde jsme stáli častokrát, abych pravdu řekl, tak nevím vůbec jistě, odkud znám to místo a proč ho mám tak rád. .3. Možná, že mi zbyla po tobě píseň tato, možná, že ji ale znám jen z učebnic, abych pravdu řekl, tak musím míti za to, musím míti za to, že nezbylo mi nic ... .1. Ani p[D]láč na Fešáky nepla[A7]tí, ani pláč na Fešáky nepla[D]tí, ani pláč, ani p[G]láč, ani p[D]láč na Fe[A7]šáky nepla[D]tí. .2. Ani s[D]tín, ani pláč na Fešáky nepla[A7]tí, ani stín, ani pláč na Fešáky nepla[D]tí, ani stín, ani s[G]tín, ani s[D]tín na Fe[A7]šáky nepla[D]tí. .3. /: Ani déšť, ani stín, ani pláč na Fešáky neplatí, :/ ani déšť, ani déšť, ani déšť na Fešáky neplatí. .4. /: Ani mráz, ani déšť, ani stín, ani pláč na Fešáky neplatí, :/ ani mráz, ..... .5. /: Ani sníh, ani mráz .... :/ ani sníh ... .6. Ani řev ..... ani řev ..... .7. Ani smích ..... ani smích ..... .8. Ani prach ..... ani prach ..... .9. Ani hrr ..... ani hrr ..... .10. Ani pr ..... ani pr ... .*: Jenom [D]já, jen [G]já, z[A]a Fešáky vždycky zaplat[D]ím. .1. Co ř[Emi]eknou ti p[D]áni, co, s[Emi]edíce st[D]rnule, pl[Emi]ijí tu n[D]a ty, kdo [G]opustí vl[H]ast? Zas b[Emi]udou jen m[D]lčet, jak m[Emi]lčeli m[H7]inule, tř[Emi]ásti se st[D]rachem a t[Emi]iše s[D]i kr[Emi]ást. .2. Co řeknou ty dámy, co sedí tu s kukátky, tehdy, až o pravdě zakážou hrát? Vím, budou zas ochotně poslouchat pohádky o tom, že pravdy je třeba se bát. .3. Co řeknou ti všichni, kdo dnes ti tu tleskají, tehdy, až mocní ti umlčí hlas? Zas budou jen tančit, jak jiní jim pískají, hopsat tak dlouho, až zlámou si vaz! S[D]topy cestou zavál sníh, už se stmívá v petrolejkách není líh, oheň [Hmi]zpívá Slyším t[G]vůj hlas v tichu znít a [F#mi]toužím uvěřit že [Emi]není to jen sen, co můžu [F#]mít Jen pár židlí, stůl a skříň, naše mládí venku velká bílá síň, co mě svádí abych zavřel oči s tmou, viděl sousoší nás dvou když nebe chytá barvu růžov[A]ou Co s t[Bb]ím? Zas mám h[F]lavu plnou hříchů Co s [Gmi]tím? Když mám v [Dmi]duši nepokoj Co s t[Bb]ím? Proč sc[F]hovávám se v tichu když [Gmi]dávno znám jak to c[A]hutná být sám[D] Čas přání zůstal stát, škvírou fouká hity zimních hiparád vítr brouká světlo svíček mihotá, pohraniční samota je dámou, co mě na prst omotá Co s tím? Zas mám hlavu plnou hříchů ... [A]Mám [G]svět z plast[D]ický hmoty[A][G][D] [A]Plas[G]tický [D]střih a boty[A][G][D] [A]A [G]hraju na [D]kytaru[A][G][D] [A]Z pol[G]yfluor[D]ethylenu[A][G][D] [D]Co s [E]tím [D]Co s [E]tím [D]Co s [E]tím[A][G][D] Zkus to zničit, zničit, zničit Nebo zlomit, zlomit, zlomit Rozbít zahodit a ztratit Pokaždé se k tobě vrátí Co s tím Co s tím Co s tím Co s tím [A]Vzá[A/D]cné [A]kvě[A/D]tiny[A] jedn[A/D]ou r[A]oz[A/D]kvet[A]ou a z[G]vadn[D]ou Stromy podél cest, rostou po léta a padnou Květy z plastiku, pouze nevoní a kvetou Lidé kolem jdou,hlavou pokývnou s tou větou Co s tím Co s tím Co s tím Co s tím Vzácné květiny ..... Co s tím [C]Co sa [G7]nasta[C]rali můj starý [C]ta[G]tíč[C]ek, [G]dyž sem [G7]já [C]byl eště [Ami]malý pacho[G]líč[Ami]ek. Co sa nastarali má stará mamička a včil ňa rozseká turecká šablička. Co sem sa nachodil, děvčata, za váma a včil ňa roznesú koně podkovama. .1. Ty a j[D]á, prázdnej dům přímo sv[E]ádí ke hříchům, co se d[G]ál bude d[A]ít, dám ti hned [D]znát[A7]. .2. [D]Až se víc sešeří, zamkni [E]zámky u dveří, co se [G]dál bude [A]dít, dám ti pak [D]znát.[D7] .R: [G]Až uzamkneš všechny vchody, zh[D]asnu lampu i retku, [E]nespoléhám na náhody, chc[A]i si tě vzít beze svědků. [D]Dírku klíčovou zandej [E]touhle podkovou, co se [G]dál bude [A]dít, dám ti pak [D]znát.[A] .3. Oken[D]ní přivři rám, pomoz [E]dolů roletám, co se [G]dál bude [A]dít, nechtěj už [D]znát.[D7] .R: [G]Až uzamkneš všechny vchody, zh[D]asnu lampu i retku, [E]nespoléhám na náhody, chc[A]i si tě vzít beze svědků. Dřív, než spácháš hřích, zevnitř klíč nech ve dveřích, co se dál bude dít, nechtěj už znát. Před dveřmi mého bytu noc co noc někdo stává, když přimknu ucho k dveřím, slyším, jak pokašlává. Nakouknu přes kukátko, kdo ruší mi můj pokoj, a ze špehýrky na mne se dívá cizí oko. Veliké cizí oko, já nevím, komu patří, zamrká na mně ze tmy, jako že jsme dva bratři. Otevřu prudce dveře:"Kdo jste a co mi chcete?" a na chodbě je prázdno, jen elektroměr klepe. A to se špatně skládá, a to se špatně žije, být malou nahou rybkou plovoucí akváriem. Prosím vás, dobří lidé, kdo z vás to ke mně chodí, aspoň si boty čisťte, ať nemusím mýt schody. .1. [Dmi]Co se to tam [Dmimaj7]bělá, [Dmi7]postýlka [Dmi6]ustlaná, [Gmi7]leží tam syne[Gmi6]ček, hlava pos[Dmi7]ekaná.[Ami7/D] .2. Z jedný strany leží z oceli šavlička, z druhý strany sedí jeho frajárečka. [Bmaj7]V jedný ruce [Ami7]drží bílený š[Dmi7]áteček, [Dmi6]a v tý druhý [Bmaj7]drží [Ami7]zelený prou[Gmi]teček, [Bmaj7]bíleným šáte[Ami7]čkem čelo mu [Dmi7]utírá, [Dmi6]zeleným prou[Bmaj7]tečkem [Ami7]mouchy pryč [Gmi]zabívá. .3. Podej mě má milá šavli zrcadlovou, já se jen podívám, jak mi líce blednou. Šavli mu podala, honem vyskočila, na jeho srdéčku zradu pocítila. .4. Kdo ti moje milá, kdo ti tu radu dal, abys vyskočila, věrně tě miloval. Dala mi ji dala má stará matička, aby mě nesťala ta tvoje šavlička. .5. Byl bych ti, má milá, byl bych ti hlavu sťal, aby po mý smrti žádnej tě nedostal. [G]Co sem sa [A]pod oknem [D7]nast[G]ál, [G]studenej [A]voděnky [D7]napt[G]ál, [G]nescela [D]má milá [A]stá[D]ti, [A]studenej [A]voděnky [D7]dá[G]ti. ver. II. Nesce ňa panenka žádná, že je má kapsička prázdná, půjdu já od vdovy k vdově, naplním kapsičky sobě. Do jednej nasypu maku, do druhej nasypu hrachu, do tretí našlapu zelí, aby ňa panenky scely. ver. III. Nescem já malučkéj ženy, ta ju má pri samej zemi, a keď je veliké blato, ona si nafňágá na to. Nescem já velikej ženy, potreboval bych lešení, kebych bol v největší chuti, vtedy sa lešení zhrůtí. Ref.:Co si tu [F]počít na Sárou Džejn kormidlem [B]točit snad Sárou [F]Džejn [C]co si tu počít [F]než sednout si a zpívat [C]co si tu počít [F]než se na to dívat [C7]co si počít Sárou [F]Džejn [Dmi]Ženu mám pěknou a dětí mám zatím pět stojí tu Mekmilen na výlet chtěl bych jet jó Sárou Džejn jó Sárou Džejn jó Sárou [C7]Džejn V lodi to ruplo a paluba kolísásám první kapitán do řeky z lodi spad jó Sárou Džejn... Ref. Vy máte lodě pálíte na vzbouřence já zas mám bouchačku držím vás na mušce jó Sárou Džejn... Ref. .1. Mám síly dost na to, co zvlád' bych rád, mám si snad říct staň se, co má se stát. Proč mívám chuť říct, hej osude chvíli stůj, jen pojď hezky blíž a řekni co víš, jak těžký kříž bude úděl můj. .R1. Co sudičky přály nám, kdo to ví, to nám ani ďábel sám nepoví, snad má to tak být, vždyť život je krásný tím, co nového nám přichystá. .R2. Co sudičky přály nám, proč se ptát, to má patřit hádankám napořád, snad má to tak být, když budoucnost záhadná je víc nebo míň nejistá. .2. Co zvládnout smím, to zjeví mi pouze čas, óóó, co za lubem máš, to uhádnu dřív a snáz. Mám času dost, já doufám, že spoustu snad, óóó, víc než den či noc, vždyť nechci tak moc, když zrozena z lásky chci lásku dát. .R1. .R2. .*: Tak proč dál se ptáme, co nám osud přál, (co nám osud přál - ptám se) co přijde (co přijde) za týden (za týden) a co bude dál, ještě dál. .R1. .R2. [G]jdu ulicí[D], [C] a je deset večer a fšichni už umřeli a policajt se mě ptá kam jdu a proč vracím se domů a dělám si vajíčka a v televizi hudba z Respiria bože můj [D]co tady [C]ještě [G]dělám co tady ještě dělám co tady ještě dělám co tady ještě dělám [G]Jednou ses mně dlouze [G/A]smál že [G]znám tvou [D/F#]dlaň[Dmi9/F] v čá[D9]rách najdu co [D]vím [C/D]už[D] chceš slyšet pravdu, mnoho chvál, kde máš svou zbraň úděl v legenDdách[D/E], [D] [C]Co tě čeká, [Es]čeho se [G]bát [C]spíš ji[Es]nýmu [G]přát [C], [D#]máš [G]život [D]dlouhý [GmiGmimaj7Gmi7Gmi6D] Hodně dětí - dvě, tři, víc - to v rýhách máš stejně, když ruku si spálíš a jestli tobě síla běží vstříct a úspěch zvlášť Schválně nevěříš Co tě čeká, čeho se bát spíš jinýmu přát máš život dlouhý Vyhledávej zdravý vzduch a s velkým snem k stáří peníze získáš Potom snadno splatíš každý dluh s posledním dnem dřív se usmíříš Žil jsi dlouho tiše jak mnich jen ve světě knih žít - to ti hádám. capo 3 1. [Ami]Obrázky [G]vzpomínek [C]zakleté v [G]paměti, [Ami]vyhaslý [G]plamínek [C]vášnivých ob[G]ětí, [Dmi]posvítí na [Ami]cestu, [C]všem co [G]jsou prokle[Ami]ti, [Dmi]posvítí na [Ami]cestu všem co [G]jsou prokle[Ami]ti. 2. Ať hledají si zas světýlka naděje, která ten druhý zhas´ a navál závěje, sám kdo si nevěří, ten těžko najde je, sám kdo si nevěří, ten těžko najde je. R: [G]Polykáš andělíčky, [C]už se vidíš [G]na dně i [G]provaz kolem [C]krku dá se vidět [G]kladně. Ty mraky [Dmi]nad hlavou plují jen [Ami]na chvíli, a co tě [G]nezabilo, možná tě [Ami]posílí. 3. Jednou se potkají, ti co se míjeli, pokorně čekají, na to zda přijde-li, prchavý okamžik, kterým by souzněli, prchavý okamžik, kterým by souzněli. R: Vokounovi jako svou 250. písničku se shovívavým úsměvem Jak daleko a blízko jak vysoko a nízko jsou ptáci které znám co chodí jenom tam kde zůstal život stát Na čem tedy dneska vlastně záleží možná že jen na tom že nežijem ve věži V prvním patře že se nechá obyčejně žít zatím co se v druhým patře nechá někdo bít Na čem tedy dneska vlastně záleží když už na ničem tolik nezáleží Kdybychom se znali jako přátelé odešli bychom do Jé Zet Dé Jak dlouho lampa svítí jak dlouho voní kvítí To všechno asi ví lítavci blázniví snad nechají mě spát [G]Co ti dám [D]lásko pod [Emi]strome[C]ček [G]kazetu z [D]Aljašky s [Emi]nahrávkou vlčích [C]smeček [G]anglické pasti[D]lky po [Emi]kterých voní duch i [C]dech [G]a hrací náušnici a [D]ptáka který [Emi]tence [C]zazpívá v kleci pro mile[G]nce, [D]i [Emi]jó hó [C]hó, [G]i [D]jó [Emi]hó hó Na nebe tapetu a na podlahu mech krátce: život na slušných základech a ne tu existenci na hromádce mých nezbytných a tak zbytečných věci a v rámu okna zasklený vlastní dech, i jó hó hó, i jó hó hó A sbírku kořenek na šafrán a na mátu pět švestek, pádlo, moře na plakátu své nohy, ruce, hlavu, oči, svoji tvář svá rána, dny a noci, trhací kalendář a hrací náušnici a toho ptáka v kleci, i jó hó hó, i jó hó hó A v rámu okna zasklený vlastní dech krátce: život na slušných základech mých nezbytných a tak zbytečných věcí nebo jen vlastní dech a k tomu prázdný rám jó to ti pod stromeček dám, i jó hó hó, i jó hó hó .1. /: [D]Co to tam šu[A]poce [A7]za tú stodo[D]lú, :/ /: [G]šohajovi koně, [D]šohajovi koně, šohajovi [A]koně [A7]vody nema[D]jú. :/ .2. /: Nemajú voděnky, chtělo sa jim pít, /: /: mosela šenkérka, mosel šenkérka, mosela šenkérka pro vínečko jít. :/ .3. /: Špatný si synečku, špatný hospodář, :/ /: že svojím koníčkom, že svojím koníčkom, že svojím koníčkom vody nepodáš. :/ .1. C[D]o ty můžeš vědět, jak mi j[G]e, jak n[C]a lůžku sebou v noci h[D]ážu, básně pod jazykem jsou hořké hosti[G]e a j[C]á je spolknout nedok[D]ážu. .2. Poštovní úředník má pravidelný plat: pět peněz na stravu, pět peněz na byt. Strach nosí kamaše a krásně umí hřát a mnohý člověk na prsa je slabý. .R: /: P[Ami]ane básníku, č[Emi]ím to je, č[D]ím to je, č[G]ím to je? :/ [Dmi][Ami][Dmi][C][Dmi][Ami][Dmi][C][Dmi] [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] [G]Co ty ženy poví[C]dajů [G]Na mů hlavu pohlí[Dmi]dajú [F]Bože Bože [G]můj [G]Rady by mně pantle [C]vzaly [G]Na mů hlavu čepec [Dmi]daly [F]Bože Bože [G]můj [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] Je li tady kdo z rodiny Můj tatíček roztomilý Bože Bože můj Budů-li oni při mně stát Až mně budů věneček brát Bože Bože můj [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] Je-li tady má rodina Má maminka roztomilá Bože Bože můj Budů-li oni při mně stát Až mně budů věneček brát Bože Bože můj [Dmi][Ami][Dmi][C][Dmi][Ami][Dmi][C][Dmi] [G][C][G][Dmi][F][G][C][G][Dmi][F][G] [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] [G][Dmi][G][Dmi][G][Dmi][G][Dmi][C] [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] [Dmi][Ami][Dmi][C][Dmi][Ami][Dmi][C][Dmi] .1. Řeka l[G]íně se loudá a kameny v ní dělají, že j[D7]ako nic, v meandrech kolem chat se plíží a kouká, kdo přijel a kdo co zase př[G]išel říct, z okenic do tmy chaty svítá, voní tu petrolej a vůně dřeva z v[D7]lhkejch stěn, narezlý panty zvedneš, otvíráš a na chviličku pouštíš z oken ch[G]atu ven. .R: B[G]ude se zp[C]ívat a povídat, co novýho nám tejden zase d[G]al a vzal, a z korun str[D7]omů bude Manitu se dívat, jak to vedem a jak vést to chc[G]eme dál. .2. A klacík ke klacíku, co děti přes den v lese našly, do kamenů poskládáš, na dekách, na lavičkách kolem ohně zpěvníky, to pro jistotu, vždyť to všechno znáš, taková doba je, že každej hledá, kam by schoval na chvíli svůj smutnej svět, jak panenka mít myšlenky prostě zapomenout, vynechat, nic nevědět. .R: .3. Když bílý saze padaj' do tváře a z čerstvejch větví syčí pára, kdo by smutnej byl, to asi zůstalo nám z dávnejch dob, že když se lidi, sejdou je jim líp, jako bys je pohladil. .R: [Ami]Co uděláme s tím námořníkem [G]co uděláme s tím námořníkem [Ami]co uděláme s tím námořníkem opil[G]ým hned z[Ami] ráná? vej hej to jsou věci [G]vej hej to jsou věci [Ami]vej hej to jsou věci opil[G]ým hned z ráná. .2. /: My pověsíme ho do lanoví :/ 3x pověsíme zrána. Ref. /: Vej hej to jsou věci :/ 3x pověsíme zrána. .3. /: Dáme ho do trnitého křoví :/ 3x dáme ho tam zrána. Ref. /: Vej hej to jsou věci :/ 3x dáme ho tam zrána. .4. j: Až se vzbudí bude jako nový :/ 3x až se vzbudí zrána. Ref. /: Vej hej to jsowvěci :/ 3x až se vzbudí zrána. [Emi]Dnes jsem seděl u pramene [C]vodu jako démant bral [D]jsem do dlaní a [Emi]pil [Emi]to pramínek pod kamenem [C]jako malý zázrak si [D]cestu na svět prora[Emi]zil [C]chtěl bych všem [D]zprávu [G]dát [C]co všechno se tu [D]může [G]stát že [Emi]dnes jsem seděl u pramene [C]vodu jako démant bral [D]jsem do dlaní a [Emi]pil Náhle jen tak znenadání přišla jedna dívka krásná, až se tajil dech a docela bez zdráhání sedla si do stínu, tam co nejměkčí je mech chtěl bych všem zprávu dát co všechno se tu může stát že náhle, jen tak znenadání přišla jedna dívka krásná, až se tajil dech [C]Všechno dosvědčí mi [D]modré nebe nad hla[Emi]vou [C]všechno dosvědčí mi [D]modré nebe nad hla[Emi]vou Šli jsme spolu podle břehu kde se voda ztrácí pod nánosem hrozných pěn jako pod lavinou sněhu zmizela ta dívka, já zůstal jako omráčen chtěl bych všem zprávu dát co všechno se tu může stát šli jsme spolu podle břehu kde se voda ztrácí pod nánosem hrozných pěn Všechno dosvědčí mi modré nebe nad hlavou a kdo nevěří mi co se všechno může stát ten, kdo nevěří mi ať nemůže klidně spát ! .1. Tak si někdy [D]říkám mít na chvilku [G]čas podívat se [D]zpátky co zůstalo v [H7]nás jestli ještě [C]smíme na kytaru [G]hrát jestli nemu[Ami]síme [D]vzpomínek se [G]bát .Ref: Pojď se vrátit zpátky s námi po stopách všech ohňů které vítr dávno s sebou vzal Daleko je vůně jehličí promoklejch celt a obzorů který jsi nepoznal Daleko jsou nádraží a čekárny kde zůstával stát čas Pojď se vrátit zpátky s námi na chvíli a vracet se tam budeš zas a zas .2. Přísahy a vášně to všechno odvál čas spravedlivej poutník ten se vrátí (vrací) zas tak si vzpomínáš a život půjde dál marně zapomínáš co všechno vítr svál .Ref: V revue, každý rád se pobaví Ale málokdo má zdání, co všem skrývá klaun. Nikdo neví, kde má místo bolavý Jen to zrcadlo je zrádný Ví, co skrývá klaun. Ví, co musí překousnout a spolykat Vrásky skrýt a na prknech se smát Když má zlost, má dost, Že nejradši by pad Řekne si: "Musíš, Oh, vstávej, Zpívej, skákej víc než akrobat Dokud maj´ Tě lidi rádi Dokud Ty jim máš co dát Neber si závist Měj sílu na hledání" Oh...málokdo má zdání Co skrývá klaun Co skrývám já. 3/4 předehra [C7maj][Emi][Dmi][G7][G+] I Když je [C7maj]po hře jsi [Emi]trop a [Dmi]docela [G7]v koutě [C7maj]a řeči jak [Emi]promoklý [A7]boty už [C#dim]dřou tě a když [Dmi]rozkrojíš [F+]jabko má [F]uprostřed [G7]kříž co [C7maj]zbejvá co ti[G74sus] zbejvá[G][G+] II Když se jeden díl dočte na poslední stránce a druhej už nenajdeš v poštovní schránce V noci do stropu koukáš a mizerně spíš Co [C7maj]zbejvá co ti zbej[A7]vá Zbejvá [Dmi]jistoty [F+]dar, že má [F]každá řeka svoje [G7]ústí zbejvá [C7maj]lidiček [Emi]pár, co tě v [A7]těchle trablech neo[C#dim]pustí buď si [Dmi]jistej, že [G7]jsou zlatem [Emi]lemovaný mraky [A7]černý najdeš [F]jistotu [G7]svou najdeš [Emi]jistotu [A7]svou a [F]ptáci ti [Fmi]zůstanou [G7]věrný[G+] I mezihra I Když namísto Ano se říká jen Třeba a co bylo pevný se drobí jak chleba Když už k opření nenajdeš pořádnou zeď Co zbejvá co ti zbejvá II Když se propiješ k ránu a hlava ti třeští a den zrovna začíná v mlze a dešti Třeba otevřeš okno a řekneš si Teď Co zbejvá co ti zbejvá .R: Zbejvá jistoty dar ... a [F]ptáci ti [Fmi]zůstanou [C7maj]věrný [C][F] [C]co zbývá mi ještě [F]mě opustila včera moje milá[C], [F] odešla do deště mě černá díra v hlavě po ní zbyla a ulicema chodí samí zdraví mladí perspektivní lidé a já doma sedím a čekám že nakonec snad přijde ... přijde... ?! [F][C][F][C][F][C][G] co zbývá mi ještě... Co znamená mít rád Tvé srdce vzít své dát Být raněná jak tráva růst A rosu pít z tvých sladkých úst. Ach srdce mé dnes zasáhl šíp Já krvácím a přec je mi líp Jsem prostě ztracená Je směšné se ptát Co znamená mít rád. Ach srdce mé dnes zasáhl šíp Já krvácím a přec je mi líp Jsem prostě ztracená Je směšné se ptát Co znamená mít rád. [DGDGDGDA] [D]Jeden je [G]papír a [D]druhý [G]kámen a [D]nebo [G]slza [D]coko[A]li [D]a tak to všichni hra[G]jem [D]a sebe neok[G]lamem [D]jen [A]dům a [G]oko[A]lí [G]Papír [D]zabalí [A]kámen [G]slza pomalu [D]kámen rozd[A]rolí a [G]sotva [D]ráno [A]vztanem [Hmi]už jsme [A]hned coko[G]li [F#miDAGDA] Jeden je papír a druhý kámen a nebo slza cokoli a tak to všichni hrajem a sebe neoklamem jen dům a okolí Plamen spolyká papír slza pomalu plamen uhasí jeden se nudí druhý trápí ptáme se proč asi Vždyť si jen trochu hrajem hrajem pro dům a okolí a sotva ráno vztanem už jsme hned cokoli. .1. Well did you ever make colcannon made with lovely pickled cream with the greens and scallions mingled like the picture in the dream? .2. Did you ever make a hole on top to hold the meltin' flake of the creamy-flavoured butter that our mother used to make? .R: Oh you did so you did so did he and so did I and the more I think about it sure the nearer I'm to cry oh weren't them the happy days when troubles we knew not and our mothers made colcannon in the little skillet pot. .3. Well did you ever take potato cake and boxty to the school tucked underneath your oxter with your books your slate and rule? .4. And when teacher wasn't lookin' sure a great big bite you'd take of the creamy-flavoured soft and meltin' sweet potato cake. .R: .5. Well did you ever go a-courtin' boys when the evenin' sun went down and the moon began apeepin' from behind the Hill o' down. .6. Did you wandered down the boreen where the clarachen was seen and you whispered lovin' praises to your own dear sweet collean. .R: .1. Táta vžd[G]ycky říkal: hochu, žádný str[C]achy, jseš kovboj v Co[G]loradu, můžeš krávy p[D]ást, já radši [G]utratil jsem psa a všechny pr[C]achy, do srdce [G]Evropy já v[D]odjel v klidu kr[G]ást. .2. Narvaný kapsy, prsteny, řetězy zlatý tam kolem krku místní Indiáni maj', a ty, co nemakaj', tak jsou nejvíc bohatý, musím si pohnout, dokaváď tam rozdávaj'. .R: Z Billa n[G]a Nováka změním si svý jm[C]éno, a až tu m[G]alou zemi celou rozkrad[D]em, rozkradem!, tak se vr[G]átím ve svý rodný Color[Emi]ado,[C] o tý zl[G]atý žíle ř[D]eknu doma vš[G]em. .3. Tam kradou všichni, co blízko vokolo bydlej', šerif se na ně jenom hezky usmívá, kdyby se nesmál, tak ho okamžitě zmydlej', házej' mu kosti za to, že se nedívá. .4. Místo krav tam, nelžu vám, prej pasou holky, a když jim nezaplatíš, vyrazej' ti dech, ale s IQ to tam nebude tak horký, místo na koních tam jezděj' v medvědech. .R: .R: + a o tý zl[G]atý žíle ř[D]eknu doma vš[G]em ... .R: Color[D]ado, Colorado, Colorado, z mládí tě zn[D7]ám, Color[G]ado, Colorado, Colorado, ráda tě m[G7]ám, jezer j[A]as, vůni hor, pastviny divokých stád, v lesích znám každý kout, krásné, krásné tě zn[D]át. .1. Léta t[G]ouhy, zbožných přání, čím víc t[C]oužím, život se sklání, už jenom p[D]ár chvil možná mi zb[G]ývá, ještě sílu v nohách cítím, chci zas j[C]ednou brouzdat se kvítím, jako d[D]ítě si pod skálou hr[G]át. .R: .2. Pojď se mnou, mé prchlé mládí, je to dávno, čas tak pádí, tam jednou možná se vratím, starou cestou tam u té skály, co se louky ve slunci pálí, tam se vrátím, mé Colorado. .R: [D]Když jsem býval malým klukem, říkali mi každý má svou [Emi]stáj, [A]já to tenkrát [Ami]vůbec nebral, [A]šel a toulal [Ami]jsem se [D]dál.[G][D][G] Železnicí nikdy stopem, občas po svých do světa se hnal, vychutnávat vůni dálek, s kytarou,co víc si přát. .Ref.: Zdravím tě [G]Colorado [A]country [D]moring, [G]domů se zas [A]vracím [D]rád. Zdravím tě [G]Colorado [A]country [D]moring, už [G]vím co mi [A]dneska můžeš [D]dát Hotely a noclehárny, silnice a nebe plné hvězd, peníze a krásné ženy, taky stovky nudnejch cest. Každý se mnou zazpíval si, rád můj song qvagadios gudbye, jak šla léta pochopil jsem, že i já mám někde stáj. .Ref.: Zdravím tě .......... (2x) .1. Oh c[D]ome by the h[G]ills to the l[A]and where f[G]ancy is fr[D]ee stand where the p[G]eat meats the sk[D]y and the l[G]ochs meats the s[A]ea where the r[D]ivers run cl[D/A]ear and the br[G]acken is g[D]old in the s[A]un and the c[C]ares of tom[C]orrow can w[D]ait till th[G]is day is d[D]one. .2. Oh come by the hills to the land where life is a song sing where the birds fill the air with their joy all day long where the trees blow in time and caressing wind is in June and the cares of tomorrow can wait till this day is done. .3. Oh come by the hills to the land where legend remains where stories of old fill the heart, soon they yet come again when our past it is lost but our future is still to be one and the cares of tomorrow can wait till this day is done. Do žlutejch kol vozů slunce se vopírá jedem už tejden a nikdo nezpívá jen Charlie hvízdá a koně pohání a rukou mračna much rozhání Kov žlutej do vočí nám ďábel nafoukal krajinou vyprahlou plahočíme se dál zpuchřelou plachtou nebe se dívá Come on boys, let´s go, come on boys, let´s go Come on boys, let´s go, come on boys - Come on! Do žlutejch kol vozů slunce se vopírá a mrtvý za námi nikdo nepohřbívá sedum dní v tejdnu zlato nás pohání a mračna písku obzor zaclání Hej Charlie tak přidej a práskni do koní Saint Ellis už září a whisky zavoní Chilkoot se blíží oči se klíží Madono proč zlato krví se dobejvá proč Yukon Chilkoot Peeks před námi ukrejvá sněhovej ďábel studený ruce má když kříže kolem stezky rozsívá Hej Charlie tak přidej ať vybereš si claim ten zástup před námi ví že jsou money time průsmyk se blíží voči se klíží Posledních pár yardů Charlie se doplazil pak ďábel do srdce mu rampouch zarazil Chilkoot je zrádnej studený ruce má na stezku nový kříže přidává Madono proč zlato krví se dobejvá proč smrtí jak sítem Chilkoot Tass prosejvá ledovej blizzard průsmykem hvízdá wir leben im atomzeitalter wir sind der zukunft mitgestalter computer könn' wir konstruiern die auf befehle reagiern computer karriere computer kann man programmiern auf gut und böse programmiern sie könn' neutronenwaffen lenken und atomar die welt versenken der countdown läuft mit radiowellen und radar erkennen wir die welt so klar wir sehn woher kommt die gefahr computer nehmen alles wahr computer karriere es könnte sein daß es passiert wenn sie von falscher hand geführt daß sie vernichten nuklear die welt wie einst hiroshima der countdown läuft jeden morgen geht er frisch rasiert pünktlich aus dem Haus wie programmiert gleicher weg und gleiche straßenbahn alles geht nach tagesplan kalt und unnahbar so ist sein ton und der schreibtisch ist für ihn der tron zeit ist geld drum lebt er nach der uhr gefühle schaden nur computerman computerman in deinen adern fließt kein blut computerman computerman du lebst als wärst du längst schon tot frau und kinder hat er gut dressiert so daß jeder ihm aufs wort pariert jedes wort klingt so wie ein befehl computer haben kein gefühl computerman computerman in deinen adern fließt kein blut computerman computerman du lebst als wärst du längst schon tot [A]Pálí,jenže ty se před ní neschov[E]áš čím dál víc [A]pálí tisíc [E]paprsků Vím že [A]není to jen tvá [E]pláž Fismi H7 Na co nejraděj vzpomínáš Nejen [D]slunce a písku [Hmi]sálání [D]se mnou tu postrád[H7]áš .Ref: Má [E]Copacabana [Cmi]horko a žár, Copacabanou chci [G#mi]být [E7]Abys mě zas jako [Hmi]blázen měl [Cismi]rád a [Fismi]se mnou tím pískem chtěl j[H7]ít E Cismi Gismi Má copacabana nejkrásnější copacabanou se stát (je ráj) [E7]Ty si můj svět ze všech [Gismi]nejsvětle[Cismi]jší a já [A]jsem ta kterou máš r[H7]ád Tak jako [D]dřív[E] Pálí jenže já se přede ní neschovám Pálí tisícem paprsků Kéž už není nic než má tvář na co nejraděj vzpomínáš Kéž jen láska a písku sálání s tebou si pohrává .Ref: Tvá Copacabana ... .1. Cesty b[A]ez konce, co maj' svůj řád, a kluky-bl[H7]ázny, co uměj' si hrát, a holky c[D]opatý s řemínkem ve vlasech, jak mám r[A]ád. .2. Jak je mně cizí protivnej svět barevnejch světel a řev diskoték, hučících ulic a špinavejch hospod, kde člověk člověkem není snad. .R: Po lese v[A]ítr s kouřem vál, písničku sm[D]utnou ve skalách hr[A]ál o touze přežít náš podivnej sv[E]ět tak, jak by sis př[A]ál. .3. Řeky stočený okolo měst, palce zalomený bez velkejch gest, a ohně s hranicí větší než dům, jak mám rád. .4. =1. .R: [D7]Včera má milá z [G]dlouhé [Hmi]chvíle [G]uplet[Hmi]la si [G]z dlouhých [D]vlasů [G]cop.[D7] Řek jsem jí: milá [G]do co[Hmi]pů si [G]plésti [Hmi]vlasy, [C]to je [Emi]nezpů[D]sob. [D]Mně totiž vlasy [Emi]svádějí [Ami]ke hříchu [Emi]abych se [Ami]potichu [Emi]přiblížil [Ami]zezadu, [Emi]ustřih tu [Ami]parádu [G]jako [A]malý [Hmi]kluk, docela vážně, [Emi]jako [D]malý [Emi]kluk, je-je-je-jé, jako [D]malý [Emi]kluk [Emi]Svádíš mne [Ami]ke hříchu [Emi]abych se [Ami]potichu [Emi]přiblížil [Ami]zezadu, [Emi]ustřih tu [Ami]parádu [Emi]jako [D]malý [Emi]kluk.[D7] Já totiž kdysi v páté třídě žačce jedné ustřihnul jsem cop. Býval jsem dítě zvídavé a neposedné, cop udělal "hop". Ta žačka potom lapala po vzduchu jak ryba na suchu, svůj cop i s mašlemi hledala na zemi, mně to bylo fuk, docela vážně, mně to bylo fuk. Dneska už po hříchu proč jsi tak potichu, nůžky jsou rezavé, tvé vlasy voňavé [Emi]já už [D]nejsem [Emi]kluk, je-jé-é, já už [D]nejsem [Emi]kluk. .1. Sm[Ami]uteční vzdechy b[Emi]ýků i s k[Hmi]yticí růží r[C]an z v[Ami]enkovských kostel[Emi]íků se [Hmi]opřou do varh[C]an. .2. Napití těžkou hlínou a vínem fiesty rozbíjí širočinou pohár prvý i pohár stý. .R: A št[Emi]íhlé ž[G]eny v z[D]ávoj[F]ích pak t[C]ančí v ulic[G]ích, b[Emi]ouří kr[G]ev a vr[D]ací sm[F]ích do [C]omámených tváří pálíc[D]ích. .4. Pak se zaplatí dluhy sobě, třeba veršem na pomník: tady spí gladiátor člověk a tady gladiátor býk. .1. Do oč[C]í se dívej dál a řekni znovu, c[F]os' mi cht[C]ěl[(C7)], že to, co d[F]ěláš, d[Bb]ěláš r[F]ád, že ti to stačí, [Bb]aby ses m[C7]ěl, tak to je málo, to je málo. .2. Zapomněls', že tu nejsi sám, jsou lidi, co chtěj' o schod vejš, podívej, básníci, jak hledaj', chtějí být o pár veršů dál, to není málo, to není málo. .R: Zhasněte sv[F]ětla, rozsviťte l[C]ásku, kamenným m[G]ostem můžeme j[C]ít, pro dobrý b[F]ydlo zapomněl sv[C]ět na krásu d[G]ucha, svobodu, kl[C]id. .3. Do očí se dívej dál a řekni znovu, cos' mi chtěl, mlčíš, a takovejch jsou mračna, účel se mění na úděl, a to je málo, a to je málo. .R: .R: .R: [D7]Včera má milá z [G]dlouhé [Hmi]chvíle [G]uplet[Hmi]la si [G]z dlouhých [D]vlasů [G]cop.[D7] Řek jsem jí: milá [G]do co[Hmi]pů si [G]plésti [Hmi]vlasy, [C]to je [Emi]nezpů[D]sob. [D]Mně totiž vlasy [Emi]svádějí [Ami]ke hříchu [Emi]abych se [Ami]potichu [Emi]přiblížil [Ami]zezadu, [Emi]ustřih tu [Ami]parádu [G]jako [A]malý [Hmi]kluk, docela vážně, [Emi]jako [D]malý [Emi]kluk, je-je-je-jé, jako [D]malý [Emi]kluk [Emi]Svádíš mne [Ami]ke hříchu [Emi]abych se [Ami]potichu [Emi]přiblížil [Ami]zezadu, [Emi]ustřih tu [Ami]parádu [Emi]jako [D]malý [Emi]kluk.[D7] Já totiž kdysi v páté třídě žačce jedné ustřihnul jsem cop. Býval jsem dítě zvídavé a neposedné, cop udělal "hop". Ta žačka potom lapala po vzduchu jak ryba na suchu, svůj cop i s mašlemi hledala na zemi, mně to bylo fuk, docela vážně, mně to bylo fuk. Dneska už po hříchu proč jsi tak potichu, nůžky jsou rezavé, tvé vlasy voňavé [Emi]já už [D]nejsem [Emi]kluk, je-jé-é, já už [D]nejsem [Emi]kluk. [E]Zdálo se mi v létě, že [G]mám tě trochu blíž, pak přišla [A]zima a já slyším: Hele, díky. Ale [E]nebuď na obtíž. [E]Přece nejde o to kdo z nás dvou [G]víc vydrží kdo to [A]ustojí za rohem se [E]svalí Najdu levnej hotel a [G]budu čekat celou noc dokud se [A]nevrátíš z těch svejch vejletů budu [E]mlčet o pomoc A tak tu stojím a čekám, čekám a stojím, [G]začínám mít dost a je to [A]pouhopouhá láska tak mě [H]vem na mi[D]lost[D#] [F#mi]vždycky jsem chtěl chodit s nějakou [C#mi]hezkou holkou [F#mi]vždycky jsem chtěl chodit s nějakou [C#mi]makovou [E]vždycky jsem chtěl chodit s nějakou hezkou [Hmi]holkou tak [D]proč teďka mám takovou[E]... [E]hodiny se zastavily o půl osmý já [G]nevěděl co s rukama co s nohama [A]brácha rozdal karty všem nám bylo jasný že [E]tímhle vlakem pojedem až do rána [E]hele, vole, vzkazuje ti tvoje holka že [G]můžeš klidně jít že ještě neví[A] ale prej se možná někdy [E]vrátí moje milá[G] kde jsi [A]byla [E]celou noc [E]moje milá[G] kde jsi [A]byla, kde jsi byla celou nocH vždycky jsem chtěl chodit s nějakou hezkou holkou vždycky jsem chtěl chodit s nějakou makovou vždycky jsem chtěl chodit s nějakou hezkou holkou tak proč teďka mám takovou... Couru. Cowboy, cowboy, cowboy Mít kolem sebe krávy a mít vobě ruce zdravý já bych v životě chtěl bejt jenom cowboy že krávy kolem nemám marně voči k nebi zvedám k životu mně musí stačit alkohol Kdo ženský vymyslel ten to tak špatně nemyslel jenom měl větší péči věnovat jim dál Kráva dojí mlíko ženský je to líto z života Ti peklo udělá .1: [C]Vždycky jsem si [C7]přál co [F]bych za to [Emi]dal [C]od rána [Gdim]do noci [Dmi]krávy na [G]pastviny [C]hnát[G7G+] [C]Jen jsem o tom [C7]snil [F]jak završit [Emi]cíl [C]nic už mě [Gdim]neláká [Dmi]jen život [G7]honáka [C]stád[G7G+] [F]Já cowbo[G]yem chci se [C]stát [C7]já [F]ten [C]job budu mít [G]rád[G7G+] [C]Jak mě bylo [C7]hned [F]devatenáct [Emi]let [C]z domova [Gdim]utek jsem [Dmi]šel hledat [G7]vysněnej [C]svět[G7] .2: Splnil se mi sen můžu každej den od rána do noci krávy na pastviny hnát Slunce nad hlavou jezdit dálavou za vodou za travou je úděl honáků stád Já cowboyem jsem se stal já jsem svého žití král Teď na ranči "Zet" jezdím už pár let než večer ulehnu hlt whisky dal bych si hned .3: Je to jak zlej sen musím každej den od rána do noci stáda na pastviny hnát To o čem jsem snil život těžký byl víc už mě neláká hrát si na honáka stád Já cowboyem nechci být já snad jinak můžu žít Padl na mě splín jak ztracený syn vracím se domů a z mýho snu zbyl jenom stín .R1. C[G]ož takhle dát si š[D]penát, š[C]pe-špe-špe-špe-špe š[Emi]penát. K[G]rálem všech květin je š[D]penát t[C]en zeleňoučký š[Emi]penát. .1. [Emi]Na talíř, když šéfkuchař ho dá[C]vá, [H]dáv[C]á n[H]ám[Emi] [G]strávník volá vivat hurá sl[F#dim]áva - šp[G]ená[D]t má[G]m.[D] .R2. Zdroj vitamínů skýtá to organismus vítá elixír mládí skrývá uvěří kdo se dívá. .2. S tělem tvým pak energie mává, mává dál on se zdrojem inspirace stává, stává nám. .R1. .3. Žen-šen ten je proti němu sláma, vím to sám špenát baští sportsmen, dítě, dáma, též si dám. .*: [D]Co chceš více - c[D#]hop se lžíce! .R1. [G#]Což takhle dát si š[D#]penát, š[C#]pe-špe-špe-špe-špe š[Fmi]penát. [G#]Králem všech květin je š[D#]penát [C#]ten zeleňoučký š[Fmi]penát. Brá[D]na města se [E]otvírá a [D]vyjíždí [E]průvod nekonečná řada mužů na koních v srdcích tepe touha, hlavy hrdě vztyčené pohled někam za obzor mají upřený Odjíždějí do dálek pod vlajkami s křížem svým a kdy se vlastně vrátí - nikdo netuší (r): Haj da dy dý dá - cestou jedou rytíři Haj da dy dý dá - cestou dalekou Haj da dy dý dá - vítr prachem zavíří Haj da dy dý dá - za výpravou křížovou Ve jménu jejich boha, ve jménu jejich víry ve jménu jejich zbraní a ve jménu kořisti jedou s nimi i kněží co maj drátěné košile co jim budou žehnat před každičkým útokem Jedou pod vlajkou s křížem - vstříc své budoucnosti jaká vlastně bude - nikdo netuší (r): Roky tiše uplývají a ten průvod řídne trýzeň, nemoc, bída, hlad - kdopak je sem zval a k tomu ještě nepřítel, který domov brání domov co každý z rytířů v dáli zanechal nezbývá než cesta zpět - pro ty co jestě zbyli pod zbytky vlajky s křížem - kdo by to byl tušil (r): Brána města se otvírá a vchází do ní průvod vrací se s hlavou sklopenou, zbylo jich jen pár kdo vrátil se zdravý - může být vlastně šťastný třicetiletí starci s vlasy ze stříbra Když odjeli do dálek pod vlajkami s křížem svým že se takhle vrátí - nikdo netušil !! Haj da dy dý dá - cestou jeli rytíři Haj da dy dý dá - cestou dalekou Haj da dy dý dá - vítr prachem zavířil Haj da dy dý dá - za výpravou křížovou. .1. Ct[Emi]ihodní jd[D]ou, mají sváteční pr[Emi]ocesí, pěkně růžoví js[D]ou, svědomí jest jim hr[Emi]ou, závist a z[D]ášť k pasu do měšce p[Emi]ověsí, mají baret a pl[D]ášť, a to cení se zvl[Emi]ášť. .R: Almužnu d[Ami]át, zvedat chvost jako p[G]áv, a když sis nakrad', tak sl[H7]av, běž se hadrákům klidně sm[Emi]át, (malé) úsměvy hr[Ami]át, a ty, cos' náhodou chc[G]íp', buď zdráv, je dobro jen vt[H7]ip, starý satan ví, že je ml[Emi]ád. .2. Farizej pán davu rád rady udílí, chce být prorokem zván, má už báječný plán, kdo nedá se svést, pojde s básníky za chvíli, bude pro svět to čest, kdekdo dojat tím jest. .R: .3. /: /: Ct[Emi]ihodní jd[D]ou, mají sváteční pr[Emi]ocesí, pěkně růžoví js[D]ou, svědomí jest jim hr[Emi]ou ... :/ :/ [C7maj] [Ami(7)] (A2sus)... -A1- [C7maj]Ctný rytíř v škrabošce, [Ami(A2sus)]jedoucí podle stopy [Emi]Neštěstí do srdce [F]vrazilo [Gmi] své kopí -A1- Ze srdce vytryskl proud horké krve mi a splynul vzápětí se sluncem, s růžemi -A2- [C7maj]Zrak obestřel mi stín, [Ami(A2sus)]výkřik mi splynul ze rtů [Emi]a staré srdce mé se Asodebralo [G]k čertu -B- [Ami]Tu rytíř Neštěstí [F]přijel až na dosah [D]seskočil ze sedla [A]sa ruku [G]ke mně vztáh' -B- Své prsty železné mi vložil v ránu znovu a ortel potvrdil mi přitom hlasem z kovu -C- [C7maj]A hle: jak vložil v hruď [Emi]své prsty bezcitné [F]vráz hrdé, upřímné [A]sv ní srdce [G]procitne -C- A hle: zníc prostotou nebeské harmonie dobré a horoucí srdce mi v hrudi bije -B- Nevěda, zda mě nešálí zrak a sluch strnul jsem jako ten, komu se zjeví Bůh -A1- Však dobrý rytíř ten zas nased na svou rysku kýv mi a zavolal, dříve než zmizel v trysku -A2- (jeho hlas dosud zní mi z dálky závratné): - Pozor! Věz, že to šlo jen jednou; víckrát ne! C7maj Ami(7) (A2sus)... .1. [D]Seděla cukrářka [G]pod písec[Hmi]kou bránou, [Emi]pojďte sem [D]chlapci, [C]já má cukro[D]vanou. .2. Proč ty si cukrářko hubičku cukruješ, pro tebe synečku, až k nám zejtra přijdeš. .3. Jedla bych jedla bych ty malé bobule, co mě jich donese syneček v rukávě. .4. Pila bych pila bych, vody se mi nechce, chtěla bych synečka, co je v novým městě. .5. Pila jsem pálenou, popálené pivo, až moje nožičky chodily nakřivo. .6. A ráno raníčko cukrářka cukruje, pod píseckou bránou jinýho miluje. .1. Můj př[C]ítel sn[Edim]ídá sedm kr[Dmi]emrolí[G] a když je sp[C]ořádá, dá si r[Edim]epete, c[Dmi]ukrlátk[G]o. On totiž ř[C]íká:"D[Edim]obré lidi zuby n[Dmi]ebolí[G] a je to p[C]aráda, chodit p[Edim]o světě a m[Dmi]ít, m[G]ít v ústech sl[C]adko[Edimmi]."[G] .R: Sl[C]áva, c[Edim]ukr a k[Dmi]áva a půl litru b[G]echerovky, h[C]urá, hurá, h[Edim]urá, půjč mi b[Dmi]ůra, útrata dnes d[G]ělá čtyři stovky. Všechny c[C]ukrářky z celé r[Edim]epubliky na něho d[Dmi]ělají slaďounké c[G]ukrbliky a on jim z[F]a odměnu zpívá z[G]as a znovu t[F]uhletu c[G]ukrářskou bossa-nov[C]u.[Edim][Dmi][G] .2. Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek, říká, že nad ni není, že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám. Koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek a já mám podezření, že se zakulatí jako míč a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč a já zůstanu sám, úplně sám. .R: .3. Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí, postava fortelná se mu zvětšuje, výměra tři ary. On ale říká:"Glycidy jsou pro lidi," je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje, někdo se zkáruje, někdo se zfetuje a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari. .R: .1. J[A]sem cvrček a stále cvrkám C[C]vrkám si k[D]řídel t[A]řením T[A]řením se úhoř množí M[C]noží se t[D]řením s[A] ní .R. S[D]ní se pak jako j[Emi]ídlo Ú[D]hoř se ústy [Emi]sní U[D]zený úhoř s[Emi]kýtá O[C]brovský c[G]huťový z[A]droj .2. Jsem cvrček a stále cvrkám Cvrkám si křídel třením Třením se úhoř množí Úhoří láskou k ní .R. Sní se pak jako jídlo Úhoř se s láskou sní Láska je jako úhoř Obrovský chuťový zdroj [G]Cvrček měl překrásné [D]houslič[G]ky, [G]hrál na ně veselé [D]kousíč[G]ky, [C]na přání zahrál i [D]dojemné, [C]jako když heřmánek [D]roze[G]mne. Cvrček měl překrásné housličky, hrál na ně veselé kousíčky, na přání zahrál i dojemné, jako když heřmánek rozemne. [G]Neznámí brouci [C]okolo jdoucí [G]začali tlouci [D]na dveře, [G]housle mu vzali [C]aniž se ptali, [G]zmizeli v dáli [D]za ke[G]řem. Neznámí brouci okolo jdoucí začali tlouci na dveře, housle mu vzali aniž se ptali, zmizeli v dáli za keřem. Cvrčkovi ukradli housličky, nemůže hrát svoje kousíčky, nemůže hrát svoje nokturna, noc je teď na mezi pochmurná. Cvrčkovi ukradli housličky, nemůže hrát svoje kousíčky, nemůže hrát svoje nokturna, noc je teď na mezi pochmurná. V osadě hmyzí sousedce ryzí cvrčka v té krizi rozněžní, u jeho dírky před jeho dvírky konají sbírky peněžní. Cvrčkovi koupili housličky, zas hraje veselé kousíčky, zas hraje kousíčky dojemné, jako když heřmánek rozemne. Cvrčkovi koupili housličky, zas hraje veselé kousíčky, zas hraje kousíčky dojemné, jako když heřmánek rozemne. .1. F[Ami]angle, stuhy, praporečky, diváci u trati, h[Emi]ohohohohohoh[Ami]o, závodníci jako tečky, peletón strakatý, h[Emi]ohohohohohoh[Ami]o. V[C]e velkém balíku js[G]ou všichni namačkaní, j[Ami]e to sport pro chlapy. K[C]aždý zná taktiku [G]a má své vlastní plány d[Ami]o dnešní etapy. .R: J[Dmi]ó, když to jd[E]e, tak to jd[Ami]e, ale pl[Dmi]ánování n[E]ení ještě vš[Ami]e. J[C]ó, když to jd[G]e, tak to jd[Ami]e a když to n[E]ejde, tak se m[Ami]usí jet a vš[E]ecko časem př[Ami]ejde. .2. Hele, koukej, támhle vepředu, nějaký šílenec, hohohohohohoho, řekl si:"A teď jim ujedu!", no je to jeho věc, hohohohohohoho. V blátě a sajrajtu cítí se vítězem, do toho, do toho! Přijel až z Kuvajtu, však my ho převezem, ohohohohoho. .R: Jó, když to jde, tak to jde, ale pouhá snaha není ještě vše. Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde. .3. A tam vzadu, co se děje, někomu došel dech, hohohohohohoho, v očích stopy beznaděje, životní neúspěch, hohohohohohoho. Dostal se do celku za přístup k tréninku a teď mu všichni mizí. Zklame svou manželku, syna i maminku doma před televizí. .R: Jó, když to jde, tak to jde, ale správný tréning není ještě vše. Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde. .4. A tam borec v žlutém triku, každému na ráně, hohohohohohoho, kolem něho pět maníků určených k obraně, hohohohohohoho. Mají své pokyny, náskok je osm vteřin, co kdyby, nedej bože. Leader je jediný, chraňme ho před soupeři, je to na ostří nože. .R: Jó, když to jde, tak to jde, ale ochrana není ještě vše. Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde. .5. Kilometr sto dvacet pět, blíží se prémie, hohohohohohoho. Jeden už se ze sedla zved' a: Sláva, ať žije!, hohohohohohoho. Malý cíl, taky cíl, vždyť nejde o život, jedeme pro radost. Svůj úkol vyplnil - prémie, jeden bod a to je taky dost. .R: Jó, když to jde, tak to jde, ale prémie, ta není ještě vše. Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde. .6. Číslo třicet dobře chápe, jak se stát vítězem, hohohohohohoho. Kdo je blbý, ať si šlape, chytrý, ten se veze, hohohohohohoho. Schovaný za zády těch, co má před sebou, s nikým se nebratří. Vítr mu nevadí, ruce ho nezebou, kdo šetří, má za tři. .R: Jó, když to jde, tak to jde, ale chytrá hlava taky není vše. Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde. .7. V bráně borců první borci jdou loket na loket, hohohohohohoho, oba favoriti horcí, to bude divoké, hohohohohohoho. Stadión povstává, poslední zatáčka a oba končí v pádu. Jó, někdy vyhrává, kdo se moc nemačká, ten, kdo je třetí vzadu. .R: Jó, když to jde, tak to jde, ale vítězství děcka taky není vše. Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde. 1 [G]Pred polnočným barom [F]nemá nikto nárok. [C]Čaba vyhadzovač [G]ignoruje Slovač. Záleží len na ňom, [F]koho ešte vpustí. [C]Môžte doňho hustiť maďarsky aj rusky. .2. Chcem vytiahnúť eso z poznačených kariet. Zabudol som kde som. V Bratislave, starec ! Chlapci prišli na to, soľ nie je nad zlato. Dávno som to zistil [G]všade sú tí istí. Djé hej, hej,hej (r)[G]Stáli sme tam asi [C]štrnásť dní [A]Kričali sme naňho: [Č]aba [D]neblázni; hej,hej [G]Stáli sme tam asi [C]štrnásť Dní. [A]Skúšali to hrozbami aj [D]peniazmi. Čaba,[G]neblázni ! Čaba, [C]neblázni [D]Čaba, Čaba, Čaba, Čaba, neblázni ! Předehra [GmiAdimCmi7Gmi6Ami5GmiD7Gmi6] 1.[Gmi]Přístavní ulička, [Cmi]ozvěny kroků [D7]půlnoc má tajemnou [Cmi6]zář [D7] [Gmi]najdeš tu [Gmi]flákače, [Cmi]bludičky doků [D7]lidi, co ztratili [Gmi]tvář Ref: [G]Jedině Joe, [Gmaj7]Joe, [G7]Joe, když tady [Ami]kotvil s frega[Cmi]tou Uměl mi [G]lásku [Emi7]bohat[A]ou ze srdce [D7]dát Jedině [G]Joe, [Gmaj7]Joe, [G7]Joe, když u mě [Ami]naposledy [Cmi]spal Ten večer [G]do vla[Emi7]sů mi [A7]dal [D7]karafi[G]át Šeptal mi [C]do dlaní, [Cmi]mluvil i [G]ze spaní Došlo mi [F#7]s úžasem, že mě má [Hmi]rád [AmiD] Jedině [G]Joe, [Gmaj7]Joe, [G7]Joe, našel mou [Ami]hvězdu ztrace[Cmi]nou Přišel mi [G]na ro[Emi7]zlouče[A7]nou [D7]čajovou [G]růři dát 2. Bludičko, dušičko, máme to svízel život ti špatně radil náruč jsem prodala, námořník zmizel ani mě nepohladil dam dabady dam, dam dabady dam ani mě nepohladil dohra [GmiAdimCmi7Gmi6Ami5GmiD7Gmi6] [F]Videl som l[C]ásku raz vo sne kráčať [Bb]lúkou dúh[F]ovou [F]Jej krehký [C]hlas na krídlach niesol [Bb]tónov pár[F]. [F]Zlatisté slnk[C]o si nápev piesne tíško [Bb]húdlo s ň[F]ou [Gm7]Ja som sa [C]krásou opájal[Bb][F][Gm7][F] Šaty ti, láska, sám vietor utkal z jemných pavučín,z nesmelých slov, ktoré vždy šepká milencom Škoda, že márne sa pokúšam ťa zovrieť v náručí, škoda, že láska si len snom. [F]Láska, l[C]áska, od[Bb]hoď svoj záv[C]oj pestrý [Dm]Láska, l[Am]áska - túž[Bb]bou [F]už z[Gm7]voní zv[F]on Láska, lá[C]ska - čar[Bb]ovný obrus p[C]restri [Dm]Láska, l[Am]áska - ľú[Bb]bosť [F]daj m[Gm7]ojim [F]dňom Zajtra ťa láska chcem znovu čakať na tej lúke snov, budem tam sám až zmĺkne v oknách svetlo lámp, možno zas prídeš a obdaríš ma piesňou ľúbeznou Ti za tú pieseň všetko dám. Láska, láska, vystúp raz ku mne zo snov Láska, láska - ruku ti podá rým. Láska,láska, poď sa raz túlať so mnou Láska, láska - pôjdeme za šťastím. [C]Z dálky se k nám vrátil čáp, letěl sedm dní, je sláb. [F]Má to tady zřejmě rád, [C]když tak velkou dálku zvlád. [F]Až nad vámi prole[G]tí, [F]sledujte to rozpě[G]tí, [F]nebraňte se doje[G]tí, vždyť vrátil se [C]čáp. Z dálky se k nám vrátil čáp, letěl sedm dní, je sláb. Má to tady zřejmě rád, když tak velkou dálku zvlád. Až nad vámi proletí, sledujte to rozpětí, nebraňte se dojetí, vždyť vrátil se čáp. [F]Krásnou práci písemnou chci [C]psát, [F]že tu ptáci dlí se mnou jsem [C]rád, [G]rád. Z dálky se k nám vrátil čáp, letěl sedm dní, je sláb. Važte si ho občané, než nám podzim nastane. Je tady čáp, je tu ten toulavý čáp, musí to místo mít rád, vrátil se k nám věrný čáp. Předehra [A5][G6][F7maj][F9][A] 1.[A]Dívej, jak nad námi [G]krouží z výšky se [F]spouští jak letní [A]mrak perutí mávat nám [G]zkouší zhlíží se v [F]loužích jak v peřin[A]ách Ref:[A]Každý ruk na jaře se tenhle [Emi]zázrak stává to se [G]čápi vrace[A]jí kolik pouští a kolik písku je [Emi]cestou provází /: a [G]kolik je těch, co nedole[A]tí :/ 2.Mávej zdviženou rukou klínu ptáků nad hlavou vrací se zpátky domů ke svým stromům a komínům 3.Čekám až se z výšky snesou ptačí křídla k hnízdům svým na louku jarem rozkvetlou sám tu stojím a přemýšlím P[Ami]oved[E]al mi [Ami]ujo n[G]áš, ž[C]e vraj r[Dmi]obím šp[Ami]ioná[E]ž, [Ami]a ja r[G]ob[E]ím [Ami]od nevidíš do nevidíš b[E]ez ohľadu n[Ami]a tonáž. Škr[E]abe ujo - d[Ami]aromn[G]ík k[C]osoštv[Dmi]orce n[Ami]a pomn[E]ík [Ami]a ja [G]id[E]em c[Ami]ez Košice do Sušice, b[E]ude zo mňa t[Ami]ajomník, [Dmi]a ja [E]idem c[Ami]ez Košice do Sušice, b[E]ude zo mňa [Ami]tajo[E]mn[Ami]ík. .1. Máš v s[C]obě světlo sn[G7]ad všech hv[C]ězd, jak krásně umíš hl[G7]avu spl[C]ést, tak něžně jde č[F]as, když bl[C]ízko tvých ř[G7]as svou p[C]usu nechám v[G7]e tvé kv[C]ést. .2. Tajně poslouchám tvůj dech a tep, zrychlí se, když dlaně mám tam okolo spánku blízko tvých řas, když zhasnem, touha ztiší hlas. .R: Pr[C]obuzená rána, když se d[G]otknete jen, v k[F]outku pusy zůstal vl[C]as, vůně mýdla n[F]a rukách, jak z[C]astih' tě d[G7]en, a v[C]yrovnaný č[G7]árky ř[C]as. .3. Ještě nevstávej, já chci to hrát, teď je ta správná chvíle na písničku, jak panenku měl, měl Janíček rád tam u Hradišťa na trávníčku. .R: + /:[F] a v[C]yrovnaný č[G7]árky ř[C]as ... :/ .1. /: V[Dmi]ydám já se loupit d[F]o prešp[Gmi]urské b[A]ank[Dmi]y, :/ /: [A]abych s[Dmi]i moh' koupit, [F]abych s[Gmi]i moh' k[A]oup[Dmi]it, abych si moh' koupit č[F]arnog[Gmi]urské t[A]ank[Dmi]y. :/ .2. /: Vždyť jsou jenom zbožím jak oříšky burské, :/ /: s požehnáním Božím, s požehnáním Božím, s požehnáním Božím tanky čarnogurské. :/ .3. /: Zboží s dobrozdáním od Fedora Gála, :/ /: snad i s požehnáním, snad i s požehnáním, snad i s požehnáním pana kardinála. :/ .4. /: Z křesťanství zbude tu andělíček s harfou, :/ /: zahude v duetu, zahude v duetu, zahude v duetu s premiérem Čalfou. :/ [D]Čaroděj, dobroděj [A7]má čarovnou hůl. [D]Čaroděj, dobroděj, [A7]má čarovný stůl. [D]Mávne holí, [A7]holub letí, [D]mávne dvakrát, [A7]druhý, třetí, [G]úsměv dětí [A7]čaroděj má [D]rád. Čaro[A7]děj, dobro[D]dě[A7]-ej, [D] čaro[A7]děj, dobro[D]děj [A7] Čaroděj, dobroděj, plášť ze zlatých hvězd. Čaroděj, dobroděj, přijďte přesně v šest. Křišťálovou kouli koulí, děti ztichnou, očka poulí, princeznička z kapradí jde spát. Čaroděj, dobroděj, čaroděj, dobroděj [D]On je můj [G]pán a já jsem [A7]pouhý [D]pomocník, ho[A]loub[Hmi]ci [F#mi]vzlétli [G]a já tu sním o tom, že smím kouzlit [A7]sám, sto míčků mám v rukávech. Čaroděj, dobroděj, má velikou moc, čaroděj, dobroděj, mávne a je noc. Vymění za krále eso, králíčci mu vejce nesou, z vajíčka pak vylíhnu se já, čaroděj, dobroděj, čaroděj, dobroděj. Čaroděj, dobroděj, smíchu plný sál, čaroděj, dobroděj, pojď, proč by ses bál. Přináší zas lidem štěstí, přijď si pro něj na náměstí, každému z něj tajně kousek dá, [D]čaro[A7]děj, dobro[D]dě[A7]-ej, [D] čaro[A7]děj, dobro[D]dě[A7]-ej. [D] Čaro[A7]děj, dobro[D]děj. [H]Na kapkách vína, [A]těch co zbyly ve sklenkách [H]Musíš dusit víří [A]dráp - [H]ingoustem to přichutit [A]Vosí hnízdo v tom pak mít [H]na který si ráno [A]šláp Pak se můžeš hned [H]ptát (r): Láska ta je v [A]šupinách ptáků [A/E]Ve větvích máků a [H]na a křídlech psů Žár letních vánoc [A]Půlnoční ráno [A/E]Musíš se vrátit do [H]krajiny snů Udělaj vývar z vytřestěnejch pohledů Který jen ty můžeš mít V pološeru bez kontur - přidej likér z nočních můr Aspoň týden má to vřít - pak to musíš hned pít (r)2: Láska ta je v šupinách ptáků Ve větvích máků je hranatej míč Žár letních vánoc Půlnoční ráno Se žltou vránou lásku nechytíš (r): Ó né ta je v šupinách ptáků Ve větvích máků A na křídlech psů Žár letních vánoc Půlnoční ráno Musíš se vrátit do krajiny snů Jestli chceš lásku - lisuj šťávu z rukávů Které vlají noční tmou Přidej báseň o peklu psanou hrotem z kančích klů Jenom takto šance jsou. Jen tak lásku získáš (r)2: Láska ta je v šupinách ptáků Ve větvích máků je hranatej míč Žár letních vánoc Půlnoční ráno Se žltou vránou lásku nechytíš [H], [A], [F#mi], [H] Žár letních vánoc Půlnoční ráno Se žltou vránou lásku nechytíš (r)2:, (r): Proč ta [Emi]dívka právě [A]dneska na [C]mě zkouší [D]ty své čáry Pihova[Emi]tá je a [A]hezká pokouší [C]se hlavu [D]zmámit chce mě [C]zanést [G]do své sbírky uloven[C]ých mužských srd[H7]cí je to [Emi]pouhá čaro[A]dějka [C]za kter[D]ou se [Emi]táhnou vlci Proč ta dívka v tomhle baru opíjí mě levným vínem není sama sedí v páru v nevinnosti barvy bílé na hru s ohněm není chvíle proč chce abych se jí bál a jako každý její kráse pozdě k ránu podléhal RF: [Ami]Laciný úsměvy [F]ze starejch filmů [Dmi]z pamětí kokety [G]vyrvané stránky [Ami]pohledy s výzvami [F]jestli ji přijmu [Dmi]rozdrcený [Emi]unavený jsem [Ami]já Na krk dám jí náhrdelník bude ze Slaptonské pláže inkvizičním hlasem povím co teď šije ať hned páře možná jindy v jiné době jako slepý šel bych dál s temnou vílou do komnaty abych její hru tam hrál [Emi]Já z pověsti [D]znám té, a [Emi]ty varu[D]jou, [C]že máš oči [H]zrádný a [C]že [H7]čarujou. [Emi]A tak bitvu [D]svádím, Emivím že prohra[D]nou, [C]ty oči mě [H]hloubkou [C]stejně [H7]uhranou[Emi]. (r): [Emi]Kdo s tou krásou [D]tvou [C]se vy[Emi]rovná, [Emi]když jak ohňů[D] žár[C], jsi [Emi]čarovná. Kdo v těch očích patra, v ten ráz oněmi, vždyť jsi čarodějkou, silou z podzemí, když zhasnu, tak blejska, mi žár zelená. Být středověk temnej, už jsi spálená. (r): A tak bitvu vzdávám, jsem v moci sil zlých, a s tou čarodějkou, tančím při ohních. Má v sobě žár výhni a bodání dýk, i že mne se stává ďáblův pomocník, ďáblův pomocník. Zapalte [Dmi]hranici smolnou loučí dneska se [C]přijel dívat i král Už znějí [Dmi]bubny, už dav lidí křičí už oheň [C]ve větvích vesele vzplál Popel [F]na vlasy dívky [G]padá z očí [Ami]strach slzy nestačí smýt Stojí [Gmi]před lidmi [F]jak děvka [Gmi]nahá v cárech [A7]snaží se duši svou skrýt Už hoří kůl už plameny tančí kámen hodí vztek i zášť Jedno dějství se za chvíli skončí anděl smri roztáhne plášť Poslední kapka ve džbánu zbývá kapka života, co chvilku plál Až život dohoří, tak budem zas zpívat vzal jí ďábel a my žijem dál Krvavé plameny do nebe letí černý anděl už natáhl dlaň Kdo je sám, ten život svůj ztratil kdo je sám a kdo nemá v ruce zbraň Nestačí o pravdě lidem zpívat nestaží uhnout a nechat se bít Zkus zvednout zbraň a zhluboka dýchat zkus zvednout zbraň dokud nebude klid Zpívám, země usíná, oči ptáků v korunách svítí. Slunce šlo už spát, snáší se chlad, chytám dlaní měsíc jak sítí. Ztrácím svoji lidskou tvář, stíny ohňů po zemi tančí. Černou kočkou stát můžu se snad, hledám v trávě pírko stračí. Vztáhnu dlaně k plamenům, stříbrný oheň sílu dává. Nohy roztančím, ve větru zní známý příběh, co se mi zdává. Sbírám duše prošlých zim, snad mě dočká léto příští. Vítr roznáší semínka příběhů tam, kde prameny prýští. Zpívám, země usíná, oči ptáků v korunách svítí. Slunce šlo už spát, snáší se chlad, chytám dlaní měsíc jak sítí. .1. Zuzana b[Dmi]yla dívka, kt[C]erá žila v [Dmi]Amesbury, s jasnýma [F]očima a ř[C]ečmi pánům n[Dmi]avzdory, soused[F]é o ní ř[C]íkali, že t[Dmi]emná kouzla zn[Ami]á a ž[Bb]e se lidem v[Ami]yhýbá a s ď[Bb]áblem pl[C]etky m[Dmi(G)]á. .2. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil a pověrčivý lid se na pastora obrátil, že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí, a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví. .3. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali, a když ji vedli městem, všichni kolem volali: "Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš, teď na své cestě poslední do pekla poletíš!" .4. Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění, ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou, sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou. .5. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná, v noci se v černou kočku mění dívka líbezná, je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění, a všichni křičeli jako posedlí:"Na šibenici s ní!" .6. Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy, pak z tribunálu povstal starý soudce vážený: "Je přece v knize psáno: nenecháš čarodějnici žít a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!" .7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou: "Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam, pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!" .8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici a všude kolem ní se sběhly davy běsnící, a ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou, zemřela tiše samotná pod letní oblohou ... Sla[Hmi]bounká [C]tichá [B]A já ji mám [C]vzít a [D]nést Koberci květů Někam do jiných světů Jen pryč z těchto měst a hvězd Kde [Emi]zas bude tančit a [Hmi]na zlou si [C]hrát [D]Od smíchu uplaka[C]ná A kde [Emi]vlasy si nechá Zas [Hmi]divoce [C]vlát [D]Do větru co po ní [G]Vůně pak uklidí [C]rád [Emi]Leží a spí tam [A][Hmi]já nepos[C]pícham [B]říct jí [Gmi]vypršel [D]čas Čas slibů a chyb Jak bych chránil ji líp Kdybych věděl že potká mě zas Teď už jen její tíhu Smím na sebe brát A doufat že zláme mi vaz Abych se nemohl vrátit A na věky lhát Že jsem nenašel nepoznal Nic víc než jen její hlas Leží a spí tam A já prším a svítám A davy jdou skrze nás A s očima do ó Celá člověčí Zoo Zdráhá se přijmout ten vzkaz Že se [Emi]loučí a vrací se [Hmi]Do jiných [C]let a [D]do jiných kolobě[C]hů A až se [Emi]poslední plamínek [Hmi]Promění v [C]led [D]Vytrysknou gejzíry [G]slunci Až za onen [C]svět [Emi]Leží a spí tam [A][Hmi já nepos[C]pícham [B]říct jí [Gmi]vypršel [D]čas Světla aut už svítí, noc už přichází, na chodníky kapky padají, v parku měsíc visí, přímo ve větvích, a lidi domů z kina prchají Před barem tu kdosi v dešti postává, věčný problém vejít nevejít, jsi to možná ty, jsem to možná já, věčný problém pít a neopít Je to čas, čas, čas, někdy láme vaz, je to čas, čas, čas co máš rád, je to čas, tvůj čas Auta kolem svištěj, někdo jede spát, jinej zase z domu utíká, déšť ti umyl vlasy, a s nima smutky tvý, noc tě v baru zvolna polyká Jsou tam stejný lidi, jsem tam taky já, a holka tvář tvou náhle pohladí, i když není hezká, hezká se ti zdá, přemejšlíš a to ji odradí Je to čas.... Když jseš potom k ránu, prázdnou ulicí, děti ještě s medvědama spí, zmizela ti s nocí a deštěm půlnočním nebyla či byla co já vím Na protější straně půjdu možná já, zrovna jak ty prázdnou ulicí, ptáš se kdo ti z očí písek vymejvá ,kdo nakrmí mládě krkavčí [Emi]Klidný stín [C]měsíčním podkrovím [Ami]naslouchá[G], [F#] [Emi]poznal [C]nás jen jako [Ami]zasněné[G], [F#] [Emi]Mění se v [C]bezradnost, nutný [Ami]skvost, mnoho slov[G,] [F#] [Emi]světlo [C]bylo stále [Ami]jasnějším[G], [F#] Prostor čas a vějíř sluncí hlav spletených čas nás objal jako velký plášť Blízký sráz je v nocích ze snů hráz stavěná a stromy kvetli jarní únavou Slepý [C]pták, čas je [Ami]znát mít rád[G], [F#] Slepý pták, čas je znát mít rád Z času most stírá ze rtů obraz tajemný krouží věky světům napořád Beze stop je z něho cítit chlad semknutí O poslední slovo řekne si 2x Slepý pták, čas je znát mít rád Čas a [G]déšť [G6]vůni [H7]splách ze tvých [G]úst po mali[C7]nách kdo to [G]jen zavin[E7]il [A7]co mě [D7]trápí [Dmi5]nemám [D7]pro co [G]žít V banju mém skřípe tón hledím sám na Orion stovky mil procourám, marně toužím s tebou někam jít. [C]Dlouhé týdn[Cmi]y vláč[Eb]ím ranec [G]zarmoucení [C]půvabu a krásy ani [A7]vůní[D7] ne[D+]ní. Mám já [G]mám [G6]trápen[H7]í v srdci [G]mám snad kame[C7]ní kam se [G]jen ulož[E7]ím, [A7]kdo mi [D7]podá [Eb7]chladnou [D7]vodu [G6]pít. Až přejde divnejch písní čas co namalujem na obraz kde zakletí jsou ptáci hříšní tak jako hudba v nás Až hřívy koní budou vlát a strážní ohně budou plát kdo za lokomotivou roků bude se za nás ptát Kdo nám kšíroval ty ptáky střapatý co nás celej život provází kdo nám šlapal celou cestu na paty proč slunce pro nás nezachází Kdo se s námi probíjel až k obzorům za které nás vítr z rovin hnal kdo na cestách došel k stejným názorům kdo s námi zas bude šlapat dál Jak daleko a blízko zní hlas harmoniky večerní jak vysoko a nízko letí oblaka páteční Dál v srdcích nosí každej z vás co nevejde se na obraz kdo odpovědět umí správně kamarádům na dotaz [Cmi][B][F][Cmi][B][As][F][B] [Cmi]Nedá sa vrátiť do [Dmi]lavíc, už je to preč sú pre nás príliš [Cmi]úzke. Nad snom krátkych [Dmi]nohavíc zlom detský meč, tvoj meč je teraz [Es]úspech aj keď občas boľa[Dmi]vý. Čas [Gmi]mláďat, čas [Cmi]mláďat, čas [C#]mláďat dozrel v [C]nás. (r): [Cmi]Krátky [Gmi]zázrak [Fmi]mladosti teraz [B]chyť šancu žiť [Gmi]kým vyprší ti [Cmi]úver. [Cmi]Krátky [B]zázrak [As]mladosti, teraz [Fmi]chyť krásnu šancu [Gmi]žiť, dozrel čas mláďat v [Cmi]nás. Život nám šance nevracia prihrávka, smeč aj pieseň má byť útok. Roky rátaj do dvadsať. Zlom detský meč. Viem, že je ti ho ľúto, život šance nevracia. Čas mláďat, čas mláďat, čas mláďat dozrel v nás. (r): [Ami]V koupelně se ďábel [Emi]po zdi prochází když ruka [Dmi]rozechvělá žiletku [Ami]rozpůlí Jak perly na zemi, vypadaj prášky rozsypaný a kruhy pod vočima řeknou, že už je po vůli Je [Ami]čas [G]ode[F]jít! [Ami][E] Marný by bylo přemlouvání ať ještě chvíli počkáš spirála skončila, bylo toho dost Vypadáš komicky, jak figurka z Moliera jen tady chybí sranda a chybí radost Je čas odejít! Vždycky jsi chtěl bejt rytířem, jak jejich jízda železná tvrdá je realita, troška zbyla z toho snu A tak se klížej voči k předlouhýmu spánku co jak tečka zakončí řadu dlouhejch dnů Je čas odejít! Tak zkus bej aspoň jednou rytířem, a řež se v bitvě prohraný zkus z nova vykročit, sil máš ještě dost Neboj, bude hůř! Tak si šetři bolest! Pro smrt jsi, hošíku, nevyrost [Ami][G][F][Ami][E][Es] .1. [E]Už končí tanec uspěchaných kroků [E7]já na tři dny zas měním alias [Ami]mé všední město pohyblivých roků [H7]teď na [E]problémy lidí nemá čas. .2. Čas odjezdů a zavírání dveří čas horizontů probuzených rán čas očí které jenom dálkám věří čas loučení u vlaků dokořán. .R: /:[E]Houká vlak, kouká jak [A]telegrafní dráty běží kolem trati jiskry sněží [E]houká vlak:/[GAE] .3. Znám vlaky které vedou za obzory a vlaky které jedou bůh ví kam já začínám psát dneska jinou story a na happy end vůbec nespěchám. .4. Jak láska neví kdy se příběh končí tak mraky mají vůni cizích měst a tulák často píseň nedokončí když pozdě je na refrén planých gest. .R: /:[E]Houká vlak, kouká jak [A]telegrafní dráty běží kolem trati jiskry sněží [E]houká vlak:/[GAE] Varianta písně z autorského CD 25 písní Už končí tanec uspěchaných kroků já na tři dny zas měním alias mé všední město pohyblivých roků teď na problémy lidí nemá čas Čas odjezdů a zavírání dveří čas horizontů a probuzených rán čas očí které jenom dálkám věří čas loučení u vlaků dokořán Houká vlak kouká jak telegrafní dráty běží kolem trati jiskry sněží Houká vlak Znám cesty které vedou za obzory a vlaky které jedou bůhví kam já začínám psát dneska jinou story a na happy end vůbec nespěchám Jak láska neví kdy se příběh skončí tak mraky mají vůni cizích měst a tulák často píseň nedokončí když pozdě je na refrén planých gest .1. [G] V[D7]ečer si chystá sítě, d[G]ívej, a chytnul i n[Emi]ás,[Emi/D] j[C]eště chvíli se mnou zp[Ami]ívej, než odejdu z[D7]as. .2. Z neonů proudy světel pálí a mění tvou tvář, víš to, že dávno nejsme malí a nenosíme svatozář. .R: Čas r[D7]ozchodů, ten bolí v[G]íckrát, i když se tomu nevěř[C]í, lásku nedokážeš v[Ami]yhrát, nemůžeš chytnout pápěř[D7]í, co vítr ke slunci už [G]odvál a na prach jistě rozmet[C]al, svýmu slibu taky d[Ami]ostál v[D7]ítr, co letí někam d[G]ál. .3. Neboj se, čas, ten rány zhojí, je nejlepší fáč, pokaždý rvát se za něj stojí, ať jsi snílek nebo rváč. .4. Ztracená víra se ti vrátí, až překročím práh, proud slzí zadržet se krátí, sypou se jako z lusku hrách. .R: .1. [Emi]Když prvně na jaře ženy si do ulic [H7]vyjdou [Emi]nemohu za to že vzplanu jak slaměný [H7]vích [E]Stá[E7]vám se [Ami]rázem [Emi]zlodějem růží [H7]a to je můj nejvě[Emi]tší hřích .2. Až jednou v zrcadle objevím ve vlasech bílo dojde mi neklame že na mě podzim už dych Koupím sto růží odpusť mi bože i tenhle poslední hřích (r): [E]Rád mám rád čas [H7]růží rád mám rád čas [E]růží Láskou zn[E7]ít a dí[A]vek pohledy [F#mi]pít [E]když tohle zkončí [H7]tak tady nemohu [Emi]žít O[E]strov nádherný z dáli svítí P[G]oklad v jeskyni temnot U[E]krývá tam svojí síť K[G]rví upírů skrápí svou cestu s[G]i hlídá Věčné vábení dotyky sítí blesky probíhaj tepnou stébla chytá se vzývá můzy Hloupý co věřil jednou Svou hlavu teď sklání A[A] nemá [G]sílu [D]lhát.... .R: Už jí [G]podléh[A]áš, ztratil si v[F]šechno cos m[D]ěl A teď[G] máš mundůr z[C] pruhů[D] když se vysvléká svůdná jak půlnoční had Už se blíží čas sluhů Vítr pílí myšlenka létá komu nepravost vytknout oči pálí z babýho léta Hloupý co věřil jednou svou hlavu teď sklání A nemá sílu lhát.... .R: Už se blíží čas Je to v tobě v nás... .1. Nádr[Dmi]aží večerní, kde n[Bb]ikdo z lidí úsměv neopl[Dmi]ácel, vlak, co jsme jeli s ním, tady k[Bb]ončil a zas do města se vr[F]acel, a my dva /: s br[Ami]áchou šli jsme d[Dmi]ál. :/ .2. Nás budil v trávě den, my vídali, jak stromy ráno brečí, a do plamínků jen mlčívali spolu stejnou řečí, je to tak /: dávno a čas to vzal. :/ .R: Už d[F]ávno bez koní, dva st[Gmi]íny opěšalejch námořn[Dmi]íků, post[F]avy shrbený, co př[Gmi]i hledání zašlejch okamž[Bb]iků chtěly se /: t[Ami]oulat po hvězd[Dmi]ách. :/ .3. Písničky vohraný, co zpíval se mnou, opsal z mýho bloku, mý hlavě děravý napovídal občas ňákou sloku, léta je sbíral a všechny znal, léta všechny znal. .R: .4. Náš vymyšlenej svět byl bez tupců a taky bez chytráků, šlo v něm i nacházet, co sehnat nejde v žádným obchoďáku, třeba jen /: volnost na cestách ... :/ Sem [G]pojďte blíž [Emi]lidé dny [D]i týdny [G]jdou A [G]mraky se [C]toulají a [D4]vlny se [D]dmou A [G]spustí se [Emi]déšť na [D]čtyřicet [D]dní [G]Prší a [C]záchrany [D4]není[D] Musíš plavat nebo [D/C]skončíš jak [D/H]těžký kame[D/A]ní Každý [G]ví [C]časy se [D4]mě[D]ní.[G] Jsi básník a píšeš o tajemství snů A vidíš tak dál, až do konce dnů Bydlíš v propasti slov a na poušti vět Znáš podstatu lidského dění Jednou jsi ztracen zítra patří ti svět Každý ví časy se mění. Jsi politik jsi státník jsi císař a stát Víš kolik je zemí tak tolik je vlád A kolik je států tak tolik je měn A peníze znamenají jmění Ten kdo je má může být zítra okraden Každý ví časy se mění. Tátové a mámy přistupte blíž Jsme vaše děti a s dětmi je kříž Zlobíme od mala nechcem jít spát Teď ke spaní vhodná chvíle není Je za pět minut dvanáct a čas nechce stát Každý ví časy se mění. Jsme mouchy nic víc a pavouk je čas Ten do sítě vteřin teď polapil nás Je jemná jak mech a tenká jak vlas A nikde z ní úniku není Do denního spěchu zní přísloví hlas Každý ví časy se mění. Vlak náhle ujíždí možná poslední Kdo zůstal stát půjde sám do konce dní Vždyť dnešní den zítra bude včerejší A letos přesně za rok bude vloni Kdo není jen první ten bude poslední Každý ví časy se mění. Předehra: [C#mi][A][E][H] 2x [C#mi]Časy se mění [A]a něco [H]zůstává [C#mi]stej[A]ný.[E][H] [C#mi]Jednou jsi dole [A],podruhý [H]ještě níž.[C#mi][A][E][H] A Těm co se nechaj dolů [H]stáhnout spodními [C#mi] prou[A]dy [E][H][A]nezbude než si na dno [H]sáhnout než pocho[C#mi]pí[A][E][H] ,že je [C#mi]tíží břemena [A]vznešených [H]představ o [C#mi]prav[A]dě [E][H][C#mi]co nic neznamená. [A]Pravdy se [H]nikde nena [C#mi]jíš.[A][E][A]Snad někde hrstka roman[H]tiků pro ni [C#mi]strá[A]dá,[E][H][A] hlupáky čeká vždycky [H]zrada-nechme je [C#mi]bý[A]t.[E][H][C#mi][A][E][H] .Ref: [E]A kdyby snad ilu[H]zím sbohem [A]dal i ten [C#mi]poslední [H]snílek [E],všichni budeme [H]dál z ruká[A]vů tahat [C#mi]vysoký [H]karty a [A]líbat se [H]na rty,komu [E]chyběl by poklidnej [H]spánek a jakou A vzácnost si za něj [H]koupíš asi král [E]umřel - ať žije [H]král a se ctí [A]falešných hráčů [C#mi]budeme [H]hrát tu hru [A]dál...[H][C#mi][A][E][H] 2x .2. Časy se mění a něco je pořád stejný ten kdo je nahoře, může být leda výš. Některý lodě zkrátka hladině sbohem už daly,jiné si pyšně cestu razí hřebeny vln. Taky, možná ses příteli ocitl na špatný lodi. Možná ti nedošlo, že to tak prostě chodí. Některé lodě zkrátka hladině sbohem už daly,jiné si cestu dále razí hřebeny vln. [C#mi][A][E][H] .Ref: A kdyby snad iluzím... .1. Svět m[G]ění svou tv[Emi]ář a d[C]en stíhá d[G]en, jenom blázen [C]ostatním v c[Ami]estě by st[D]ál, a r[G]áno sl[Emi]unce z[C]ahání s[G]en, jednou dokraluj[C]e i ten n[Ami]ejvětší kr[D]ál. .R: Vždyť vš[D7]ichni, kdo v[D7/C]idí, jdou p[D7/H]o cestě d[D7/A]ál, ztrácí kr[G]ok ten, který chv[C]íl[D]i st[G]ál[C].[G][D] .2. A od města k městu ta cesta směr má a v každým žije se o něco snáz a poznání hořký nám tahle pouť dá, ta hořkost teď zůstává navěky v nás. .R: .3. Kdo v čele šel, bouřlivě oslavoval, zůstal stát a ostatním pyšně se smál, však dřív, než se z oslavy vzpamatoval, zase poslední na konci zástupu stál. .4. Na na na ... .R: [C]Zvali mě [G]do Států: [Ami]teď, když je [C]svoboda, [F]vezmeme [G]džípy a [F]budeme [G]free. [C]Mají prej [G]vodopád [Ami]největší [C]na světě, [F]pod sochou [G]jakousi, že [F]všechno [G]se [C]smí. Milí jste , psal jsem jim, ale teď nemůžu, pod chatou tráva mi začíná schnout. Do strání nad řekou barvy se ukládaj, hospodskej u nás mi zahřejvá kout. Jinováč v kolejích, nad lesem leží mlhy, netopýr v pod večer nad Sázavou, a les plnej kouře z akátů v horkejch kamnech, kluci když volaj a do chat se zvou. Možná jsem blázen, Čecháček malej, já jsem tu šťastnej, jak velkej kluk. Po ránu z verandy Medník si prohlížím, poslouchám vlaky jak vyjíždí z Luk. Víš co, vem ženu, přijeď se podívat, víš, kde je třeštivo, vezmu tě tam. Na skále vyprahlý sednem si, popijem, rád ti tu ukážu všechno, co znám. Možná jsem blázen, Čecháček malej, já jsem tu šťastnej, jak velkej kluk. Po ránu z verandy Medník si prohlížím, poslouchám vlaky jak vyjíždí z Luk. Víš co, vem ženu, přijeď se podívat, víš, kde je třeštivo, vezmu tě tam. Na skále vyprahlý sednem si, popijem, rád ti tu ukážu všechno, co znám. [F]Rád ti tu [G]ukážu [F]všechno, [G]co [C]znám. [G]Čechy krásné, Čechy vaše, [Emi]chladné pivo, horká kaše, [C]Čechy vaše překrás[G]né, [C]chvíli slunce, pak zas [G]ne. Češky krásné, Češky vaše, koukají se oči naše, Češky vaše překrásné, dvě mít nesmíš, to zas ne. [G]Česká země malá je, nejsou tu Himalá[Emi]je, [C]a to buďte [D]radši, [C]a to buďme [D]radši. Když pohlédneš do kraje, jedna hora bílá je, a ta Čechům stačí, ta nám Čechům stačí. Čechy krásné, Čechy vaše, chladné pivo, horká kaše, Čechy vaše překrásné, chvíli slunce, pak zas ne. Čechy vaše překrásné, chvíli slunce, pak zas ne. V potu tváře barevný s vykopanou sekerou indiáni darebný s nikym se už neserou Vylezou když já jdu spát berou i to co je mý nesmím na ně nadávat žralo by mě svědomí V rytmu kytar tancujou kolem ohně skotačí po nocích se radujou na ně nikdo nestačí Zpívaj písně do A dur když jdou naší ulicí cejtim sou jak rom a dur jihočeský zrající Čejeni už dou sekaj sem tam sekerou Čejeni už dou ukradnou to co poberou Čejeni už dou válečný barvy malujou Čejeni už dou péra na hlavě pérujou Ukradli můj dostavník v dáli mizí temnej stín mně to ale nevadí na jinej si našetřim Dva signály kouřový jejich bubny slyším znít vyjednávat není čas musíme se omluvit Čejeni už dou ... Tak tu máme zimní čas svoje týpí pakujou za rok v tuhle dobu zas na kánojích připlujou Málokdo prej má je rád pijou whisky z tenesí tam ve stínu javoru můžou si řvát na lesy Čejeni už dou ... [Emi]Čekám, že všechny krásný louky [Ami]zahynou [D7]čekám, že potkám rybník s mrtvou [G]hladinou [Hmi]a potkám kytky kráčet v dlouhým tichým [Ami]průvodu [D]a všechny ryby, žáby ze stejnýho [G]důvodu [H7] [Emi]čekám, že zamračený půjdou [Ami]do světa [D7]čekám, že lidem nepomůže [G]osvěta [Hmi]když krité[G7]riem lásky [C]auťák může bejt odpověď [D7]na otázky - řízek z kančích [G]kejt Čekám, že polním cestám jednou dojde dech čekám, že potkám ptáky ležet na zádech a lesní brouky potkám v dlouhým tichým průvodu a všechny rejsky, sviště ze stejnýho důvodu čekám, že vyšlou delegaci na výbor čekám, že do údolí sejdou sněhy z hor a budou lidem říkat, jak má člověk žít lidi si začnout tykat a budou mlíko pít Čekám, že pozdraví mě z dálky šedej les čekám, že unavenej dřepnu na pařez a budu smutně koukat na zničenou krajinu a děti budou chroupat za tři pětky malinu Čekám, že přijde doba státem uznaná čekám, povinně budem hejbat nohama aby nám do končetin na chvíli šla krev protože pak zas budem ležet na zádech Čekám, že trpělivost dojde travinám čekám, že přestaneme věřit kravinám a místo televize sejdeme se u vody a budem kaprům házet objektivní důvody Čekám, že peníze se stanou zbytečný čekám, až přítelství zas bude skutečný je vůbec málo věcí, který nečekám a co už vůbec nechci - nechci čekat sám. Komu dám svou kytku svatební nad hlavou zvony už mi zní Tak pojďte k nám ať slyším hlas písní něžnejch jako noc pod oknem když je milenec zpívá Dál, jen dál zpívá zvon já čekám dál Znovu zní zvon sedm dlouhejch dní prasklej tón píseň poslední Tak pojďte k nám ať slyším hlas písní holek vopuštěnejch jak vítr navečer zpívá Dál, jen dál zpívá zvon já čekám dál čekám dál několikrát [G]Čekám na svůj náklaďák,co mě vezme dál jedu dál i [D]když už nemám s kým Na ces[D7]tách kde v dešti sní tolikrát jsem stál každý kámen [G]zblízka prohlížím [G]Tady nás vzal dýzlák s uhlím a já se svou [G7]harmonikou [C]doprovázel její tiché blues Všechny písně [G]co šofér znal,za [D]to že nás vzal,jsme hráli dál nás [D]potom [G]vzal zas jiný vůz (r): [C]Všude kam se [G]podívám tam slyším její blues [D]každé město [G]jinou písní zní [C]Na každém tom [G]náměstí snad že mě zůstal kus [D]Vzpomínám si na každý z těch dní [D7]Vzpomínám na chvíle [G]kdy jsem byl s ní Každou noc mě hrála dechem svým, ať byl mráz či sníh znala mě sny i má tajemství Vyměním dny zítřejší za jeden včerejší za jediný z těch kdy byl jsem s ní Tady někde blízko musí být jedno náměstí kde mi řekla \"Domu otáčím\" A já doufám že našla tam své štěstí v neštěstí sám pak zase šlapu bodláčím 1. [H7]Dávno už neče[E]kám, [Emi]že přijde pošťák k [D]nám [C]stejně to dlouho [H7]vím, já to [Emi]vím [E7]Že dopis, kterej´s [Ami]psal, [D]poštou jsi nepos[G]lal [F]vítr mi řekl [E7]víc nežli [Ami]ty polo[H7]vic 2. Vím že to těžký máš, měsíce počíítáš já tady čekám dál, čekám dál Vím, že to není med, na krku mít pět let snad proto nespěcháš, abys mi zprávu dal 3. Neboj se čekám dál, vítr mý slzy svál jak čekám u dveří, u dveří Tou cestou přijdeš zpět, až uplyne pět let chlapa, kterej tě prásk dostaneš, na to vem jed 4. Já teď už vrásky mám, snad se tě nedočkám tak pojď a přijď už k nám ráda tě [E]mám[Emi] ráda tě [E]mám[Emi] ráda tě [E]mám .1. Když [G#]zahlídnem [A]slun[F#]ce tak [G#]nevíme[A] a[F#]ni [G#]jestli bylo [A]pravý [F#]nebo [G#]jen stromy se [A]hnu[F#]ly [G#]čekáme [A]v zás[F#]tupu [G#]u klíčový [A]dír[F#]ky ale [G#]chodba je [A]tma[F#]vá [G#]kdo ví kam [A]ved[F#]e .Ref.: [E]Běžíme běžíme [A]vymletým [G#]korytem [E]točíme možná už jen [A]strženým [G#]závitem [E]Běžíme běžíme [A]vymletým [G#]korytem [E]točíme možná už jen [A]strženým [G#]závi[F#]tem .2. [G#]Možná na mně [A]čeká [F#]láska [G#]jenomže ne [A]sa[F#]ma [G#]čekání si [A]v noci [F#]krátí [G#]s jinejma chl[A]apa[F#]ma [G#]s piva mi [A]padá [F#]pěna [G#]můžu si [A]něco př[F#]át [G#]všechno to [A]zaspat [F#]zaspat [G#]zaspat .Ref.: [E]Běžíme běžíme [A]vymletým [G#]korytem [E]točíme možná už jen [A]strženým [G#]závitem [E]Běžíme běžíme [A]vymletým [G#]korytem [E]točíme možná už jen [A]strženým [G#]závi[F#]tem [G#]Pravdu [A]nehledej [F#]ve výkla[A]dních [G#]skříních [G#]pravdu [A]nemají [F#]nevinný [A]ani [G#]vinný [G#]pravdu [A]nehledej [F#]v týhle zkurve[A]ný [G#]době [G#]pravdu [A]nehledej [F#]než jenom [A]sám [G#]v sobě [F#]než jenom [A]sám [G#]v sobě [G#] [A] [F#] [G#] [A] [F#] [G#] [A] [F#] [G#] [A] [F#]choť do p... .3. [G#]Když zahlí[A]dnem[F#] slunce[G#] tak n[A]ev[F#]íme ani [G#]jestli bylo [A]pravý [F#]nebo [G#]jen stromy se [A]hnu[F#]ly [G#]čekáme [A]v zás[F#]tupu [G#]u klíčový [A]dír[F#]ky ale [G#]chodba je [A]tma[F#]vá [G#]kdo ví kam [A]ved[F#]e .Ref.: [E]Běžíme běžíme [A]vymletým [G#]korytem [E]točíme možná už jen [A]strženým [G#]závitem [E]Běžíme běžíme [A]vymletým [G#]korytem [E]točíme možná už jen [A]strženým [G#]závi[F#]tem .1. Jak dl[G]ouho nám to ještě, h[A7]oši, vydrží, až pr[C7]ázdnej vagón ve stanici n[G]ám nezastaví, myšlenky na burze jednou s[A7]amy podraží, sm[C7]ěnky dálek zapadnou d[Ami7]o pražců a d[D7]o kolej[G]í.[G7] .R: Jako t[C7]enkrát čekej na zápraží, malá Gr[G]éto, jako t[C7]enkrát pára zpívá vlakový bl[G]ues, jako t[C7]enkrát vracíme se k jihu, kde je l[G]éto[E7], a n[C7]eplač, Gréto, vracíme se d[G]olů k n[Emi]ám, kde v[A7]oní starý lípy [D7]a tymi[G]án. .2. Potkali jsme slunce, jak ve stoce spí, hloupí lidi, který se mu na výsluní smáli, měnili svou barvu za každýho počasí, kabát větru ukradli, pyšně k nebi vykračují. .R: .3. Tak to táhnem po svejch krajem rybníků, od souvrati podél trati jako hejna ptáků, v očích modrý slunce, v patách tisíc patníků, bílou mlhu před sebou z lokálek a rychlovlaků. .R: + a n[C7]eplač, Gréto, vracíme se d[G]olů k n[Emi]ám, kde v[A7]oní starý lípy [D7]a tymi[G]án ... Modrá obloha, já musím jít tak chvíli jen si můžu snít že nedávám Ti teď to své goodbye Moje letadlo už nemá čas svět zastavil se kolem nás a já Ti musím dát to své goodbye Čekej na mě milý můj Za mou láskou pořád stůj Nesmíš na mé slzy teď už dát Vrátím se s té dálky zpět čekej na můj Jumbo Jet Nemusíš se o mě vůbec bát Ve snu cítívám jak voní zem co mě čeká v dálce za mořem teď Ti musím dát to své goodbye Ty jsi láska, má tak čekej dál prosím počkej na můj speciál i když Ti musím dát teď své goodbye Cizí místa, písně zatoulaný to se v mém životě sotva změní tak postesknu si při tom svém goodbye Zůstaň se mnou nebudeš sám já vítr v mracích pro Tebe mám co mohu víc, než dát Ti své goodbye Tak čekej a píseň mou nech znít .1. Čekej t[C]iše až mraky m[F]ěsíc rozplet[C]ou, pak se dej na cestu známou, stalet[G]ou, Najdi si s[C]en, kde stopy l[C7]idí neved[F]ou, kam mohou j[C]en ti, kteří š[G]těstí dát doved[C]ou. .2. Tam mě hledej až den ráno zrůžoví, tam je cíl a nikdo víc ti nepoví. Svět chci ti dát, nenech mě stát tak bezradnou, navíc hvězdy které ti svítí, teď nespadnou. .R. Usí[F]nej a zvony zlacené zaz[C]voní a ty to [C7]víš, usí[F]nej a neříkej že ne, neřík[C]ej že netref[G]íš. .3. Usni tiše až mraky měsíc rozpletou, pak se dej na cestu známou, staletou, Najdi si sen, kde stopy lidí nejsou znát, kam mohou jen ti, kteří štěstí dovedou dát. .4. = 3. [D]Snítku sází pod okem v čepici tuláků krok za krokem se ke mne chou[G]líš, se ke mne kou[D]líš [D]Ještě pár kolejí a spojek v nich občas to všechno s tmou přikryl i tichý smích se kemne [G]choulíš, se ke mne kou[D]líš (r): [D]Jak stín didin daun nad [G]hlavou didin [D]daun mráz na drátech z telegrafu [A]bručí didin da[D]un Slyšíš jak to duní tmou to kdesi za tebou to kdesi za tebou odkudsi blíží, něco se blíží Žlutý světla po stromech o chvíli uvidíš kampak má asi spěch, odkudsi blíží něco se blíží [Ami]Každý den tě vídám znova, bílá cesto do Krakova, [G]bílá cesto přes doliny, [Ami]kam tak pospí[E]cháš? Šla tu dívka, jméno měla Vanda nebo Gabriela, čapku z bílé soboliny, na krajíčku pláč. [G]Čepičku [C]sobolí má, mě srdce [E]pobolívá. Proč jsem byl [F]nevýřečný, proč jsem jí nepřál aspoň [G]dobrý den? Šla dívka cestou bílou, šla chůzí přespanilou. Bál jsem se cizí slečny a rozplynul se malý bílý sen. Teče voda v řece Visle, já se tvářím nezávisle, sedávám tu na patníku denně od rána. Kdyby tudy šla či jela Vanda nebo Gabriela, vyskočím a řeknu v mžiku lásko kochaná! Šla dívka cestou bílou, šla chůzí přespanilou. Bál jsem se cizí slečny a rozplynul se malý bílý sen. [Ami]Ako mladé diev[Dmi]ča [F]už je to [E]za nam[Ami]i [Ami]Po stromoch som [Dmi]liezla s [F]našimi [E]chlapca[Ami]mi. [C]A vždy keď na strome [G]zlomili halúzku, [Dmi]házali mi chlapci [Ami]čerešne [G]za blúz[Ami]ku [C]keď boli zvedaví, čo to mám [G]pod blúzkou [Dmi]odháňala som ich [Ami]zelenou [G]halúz[Ami]kou. Ubránila som sa viac menej úspešne, nikto nesmel siahnuť na moje čerešne. Neverte mládencom, keď sa Vám zapáčia vyjedia vám všetky čerešne z koláča. Chlapci neublížia kým hľadia zo stromu keď zoskočia dolu, čakajte pohromu. Keď sa na vás chlapec zadíva uprene, ako tie čerešne budete červené. Keď sa na vás šuhaj usmeje pod fúzky rýchlo vyberajte čerešne zpod blúzky. Čerešne sú zrelé a blúzka priúzka nič vám nepomôže zelená halúzka. [G]Čerešničky, čerešničky, [C]čereš[G]ně, [G]vy ste sa ně [E]rosypaly [Ami]na [G]ces[D]tě. |: [A]Kdo vás najde, [A7]ten vás pozbí[D]rá, [D7]já som mala [G]včera [D7]večer frají[G]ra. :| Bol to frajír malovaný jak růža, toho bych si vyvolila za muža. |: Ani bych mu robit nedala, enom ako růžu bych ho chovala. :| Ako růžu, ako růžu červenú, ja bych bola jeho ženů milenů, |: ja bych bola jeho lalija a on maja růža, růža červená. :| A keď bych ho, a keď bych ho dostala, pak bych sa mu, pak bych sa mu vysmála, |: robit bude a já tancovat, prece si já umím chlapca vychovat. :| [G] Vím, cesty tu [Emi] jsou a zase mně [Hmi] zvou abych šel o [C] kus dál Tak na co tu být když není co říct jsem pěšák a né král [Ami] bez sakrs bez [D] jména od [D4sus] lí [D] tám [Ami] křídla připí [D] nám Už není co dát kdy není kam psát k ránům utíkám já do očí hvězd už nebudu lhát tebe se dotýkám bez sakrs bez jméná utíkám odlítám křídla pripínám [G] Já vím [Emi] je černá a je [Hmi] bílá [C] [G] Já vím [Emi] kdo spí a kdo se [Hmi] dívá [C] Tváře si [Ami] nocí zakrý [D] vám tiše [Ami] křídla připí [D] nám ty cesty tu jsou a pořád mně zvou tak letím o kus dál Vždyť na co tu být, když můžu co říct jsem pěšák co tu stál. bez sakrs bez jméná utíkám odlítám křídla pripínám Já vím je černá a je bílá Já vím Kdo spí a kdo se dívá Já vím je černá a je bílá Já vím Kdo spí a kdo se dívá Já vím je černá a je bílá Já vím Kdo spí a kdo se dívá .1. M[G]ívali jsme d[D]ědečka, st[C]arého už p[G]ána, stalo se to v č[D]ervenci j[C]ednou časně zr[D]án[G]a, š[Emi]el do sklepa pr[C]o vidle, [A]aby seno skl[D]ízel, [G]už se ale n[D]evrátil, pr[C]ostě někam zm[D]iz[G]el. .2. Máme doma ve sklepě malou černou díru, na co přijde, sežere, v ničem nezná míru, nechoď, babi, pro uhlí, sežere i tebe, už tě nikdy nenajdou příslušníci VB. .3. Přišli vědci zdaleka, přišli vědci zblízka, babička je nervózní a nás, děti, tříská, sama musí poklízet, běhat kolem plotny, a děda je ve sklepě nekonečně hmotný. .4. Hele, babi, nezoufej, moje žena vaří a jídlo se jí většinou nikdy nepodaří, půjdu díru nakrmit zbytky od oběda, díra všechno vyvrhne, i našeho děda. .5. Tak jsem díru nakrmil zbytky od oběda, díra všechno vyvrhla, i našeho děda, potom jsem ji rozkrájel motorovou pilou, opět člověk zvítězil nad neznámou silou. .6. D[A]ědeček se r[E]aduje, ž[D]e je zase v p[A]enzi, teď je naše p[E]ísnička zr[D]alá pro rec[E]enz[A]i. [G]Nevidím, ani [F#7]neslyším, [H7]necítím, prostě n[E7]evnímám, [A7]když doma [D7]hodinku černou [G]mám[Bdim]. [Ami] J[D7]ó, [G]zhasnu si a [F#7]sednu si, [H7]loknu si, nohy [E7]na stůl dám [A7]a potom [D7]hodinku rozjímám.[G][C][G][F#7] [H7]Neotevřu na zvonění, naklepání, na volání, [Emi]na hvízdání, [H7]na kopání [Emi]do dveří, [A7]listonoška, kamarádi, snoubenka i pojišťovák [D7]tomu, že teď nejsem doma uvěří Jsem tu, ale [G]nevidím, ani [F#7]neslyším, [H7]necítím, prostě [E7]nevnímám, [A7]když doma [D7]hodinku černo[G]u mám.[Bdim][Ami][D7] [G]Zhasnu si a [F#7]sednu si, [H7]loknu si, n[E7]ohy na stůl dám [A7]a potom [D7]hodinku rozjím[G]ám.[C][G][F#7] [E6][A6/9][E6][A6/9] [E6]Černý holce jiskřej [A6/9]oči a zuby se jí blejs[E6]jak [A6/9] [E6]stačí když se prohne v [A6/9]pase všichni lidi tleska[E6]j [A6/9] [E6]Černá holka pružně [A6/9]skáče každej ji chce v [E6]kole [A6/9] [E6]kdo si ji pak vezme do[A6/9]mů hned se cejtí [E6]dole [A6/9] Černá holka nemá ráda, když je život klidnej ten, kdo ji jen jednou potká už je navždy jinej Slušný lidi se jí bojej a schovávaj se doma maj pocit, že je cejtit sírou a volaj jenom: proboha Černá holka ve dne spí a v noci děsně řádí a ty, co jsou jako ona maj ji za to občas rádi Černá holka, koukej na ti černou holku černá holka, způsobí ti trablů spoustu černá holka, dělá život zajímavej černá holka, chce žít, tak jí honem nalej Černý holce jiskřej voči a zuby se jí blejskaj stačí když se prohne v pase všichni lidi tleskaj .1. [C]Černá koule bílá [G]pára [Ami]výpravčí už povel [G]dal [C]jedu k tý co má mne [G]ráda [Ami]vlak mne veze pořád [G]dál .Ref.: [Ami]Loko lokomoti[G]va hu ha ššš [Ami]Loko lokomoti[G]va hu ha ššš [Ami]Loko lokomoti[G]va já jedu [C]dál já jedu [G]s ní .2. [C]Černá koule děsnej [G]kravál [Ami]výpravčí už povel [G]dal [C]možná na mne někdo [G]mával [Ami]zamávám a půjde [G]dál .Ref.: [Ami]Loko lokomoti[G]va hu ha ššš [Ami]Loko lokomoti[G]va hu ha ššš [Ami]Loko lokomoti[G]va já jedu [C]dál já jedu [G]s ní .3. [C]Černá koule bílá [G]pára [Ami]výpravčí už povel [G]dal [C]jedu k tý co má mne [G]ráda [Ami]vlak mne veze pořád [G]dál .Ref.: [Ami]Loko lokomoti[G]va hu ha ššš [Ami]Loko lokomoti[G]va hu ha ššš [Ami]Loko lokomoti[G]va já jedu [C]dál já jedu [G]s ní _____________________ www.volny.cz/zpevniky .1: [Dmi]Dlouhá bude pouť co mě dneska [F]čeká moje černá [C]loď už pluje do dále[Dmi]ka Tam nad Mys Hornem se budem věčně [F]toulat nežli čistá [C]láska nad námi zvítě[Dmi]zí .R: Černá [F]loď se [C]dál bouří že[Dmi]ne černá [F]loď má [C]plachty krva[Dmi]vý černá [F]loď a [C]černý námořní[Dmi]ci jenom [Gmi]jedna jenom jedna jenom [Dmi]jedna dívka [C]plavbu zasta[Dmi]ví .2: Až připluješ v přístav jednou za sto let uvidíš tam dívku čistou jako led Pak jsem ji uviděl na molu stát zamávala šátkem já měl jsem ji rád .3: Až se budeš zase s černou lodí toulat loď zas bude skučet ve větru bouři vln Pod krvavou plachtou se budem věčně toulat všichni mi říkají bludný holanďan Jaká obět utiší tvůj hněv Jaká hrozba ochladí tvou krev Pro koho jsi přirozený jev Jaká obět utiší tvůj hněv [F]/: Nejmocnější z nejmocnějších [E]Za věčnou tmou [F]Nejobávanější [E]Vyslechni píseň [Ami]mou :/ [F][Emi][Dmi][F][Emi][Dmi][G][E][Ami] Počítače hlídají tvou skrýš Slídí kolem, zatím co ty spíš A co když se spletou, co ty víš Počítače hlídají tvou skrýš /: Nejmocnější z nejmocnějších :/ Pohlédni sem tady je tvůj cíl Ranní déšt prach ulic něžně smyl Každý z nás chce přece, aby žil Pohlédni sem tady je tvůj cíl /: Nejmocnější z nejmocnějších :/ [Dmi]Černý stíny, černej les, černej vůz se z nebe snes [C]Černou lesní cestou kolem [Dmi]stromů uhání Čtyři koně tepou zem, ve voze černém, v hávu svém Sedí černá paní, která hrůzu nahání RF.:áá áá áá áá ..... Divnej náklad veze k nám, černou rakev černej rám Na rakvi v noci září jenom svíčka pohřební Uvnitř rakve dívka spí, osud, ten byl na ni zlý Dnešní cesta s černou paní je její poslední RF.:áá áá áá áá ..... Krajem letí černej vůz a nese s sebou spousty hrůz A kolem něj se černé sovy s křikem slétají Černých ptáků divnej rej, na tvářích paní úsměv zlej Čtyři koně v trysku už se vrátit nedají RF.:áá áá áá áá ..... Černej zámek je vítá, a černej hřbitov už čeká Všude kolem plno shluků černejch upírů Černých ptáků divnej rej, na tvářích paní úsměv zlej Vše na velkej pohřeb čeká, vše je ve víru RF.:áá áá áá áá ..... [Ami7]Černou [Ami6]růži na stůl [Ami7]dám ,v očích [Ami6]mlhu [Ami7]černou [Ami6]nocí táhnu [Ami7]sám [D7] [C]jsou cesty [G]dlouhý , nechci [Ami7]spát [Ami6] [C]jsou divný [G]touhy , mám tě [Ami]rád. [D7] Najednou vidím kousek dál svůj stín nikdo není dlouho král jsou noci dlouhý cestou k ránu se mi zdáš jsou jako dávnej otčenáš. M:[C]Hraj, jen [G]hraj, jsem tu [Ami]sám [C]dál hraj, jen [G]hraj, jsem tu [E]sám. Úsměv zmizí bůh ví kam jak sníh a láska zbalí ten svůj krám dál kočky černý, pořád stejný šlapou hraj jsou hloupě věrný , už je znaj. M: (r): [Ami]Najdu tvůj dům, [F]vím kde tu stál [Dmi]teď má okna šedý [C]a co zbylo z [E]nás [Ami]pár hezkejch snů , [F]můžem si krást [Dmi]hledat hvězdy bledý - [C]ty možná [E]najdem snáz. Černou růži na stůl dám ,v očích mlhu černou nocí táhnu sám jsou cesty dlouhý mosty prázdnejch, chladnejch rán jsou slova pouhý co tu mám. M: (r): Tu řeku znám, co o ní vyprávíš, děvče mé v mládí jsem u ní často býval Ty víš jak hučí kaňonem peřeje tam, kde jsem míval malý srub Já dobře znám proud řeky proklaté, děvče mé často jsem o ní chlapcům zpíval když kouř jejich ohňů blizzard hnal na západ každý měl v očích zlatý kov Jak dobře znám píseň staré River Black, ó my girl každou noc o ní se mi zdává vždyť můj srub nad kaňonem stál zcela sám a já slýchal v bouři hochů křik Ta řeka zlá má pod peřejí hrob, děvče mé málokdo projel její víry a tam pod skalami leží kamarádí mí sám jsem jim z bedny stloukal kříž Vím, že se vrátím ke své River Black, ó my girl tam kde jsem prožil svoje mládí Kdo jednou slyšel River Black temně řvát ten se k ní musí vrátit zas |: [G]Černá [G]vlnka [G]na bílém [C]berán[G]ku, :| |: aj [C]kady sa [C]túláš, aj [C]kady [D7]sa [G]túláš, [G]Černoo[D7]ký Jan[G]ku:| |: Já sa túlám na dalekú cestu, :| |: idu sobě hledat, idu sobě hledat, bohatú nevěstu. :| |: Ludia pravjá, že mně ju nedajú, :| |: aj dajú, aj dajú, aj dajú, aj dajú a eště přidajú,:| .1. P[Emi]o hluboký vodě, po černý hlub[H]ině [Emi]utržený kvítí pr[H]yč ode mne plyn[Emi]e, že nebylo nikdy lásky mezi n[H]áma, v[Emi]oda si to kvítí s[H]ama zutrhal[Emi]a, la la la[E7] ... .R: Z[Ami]utrhala z bř[D]ehů l[G]ilie stud[C]ený, z[Ami]anesla to n[H]a hrob m[Emi]ýmu potěš[E7]ení, st[Ami]udená lil[D]ie z bř[G]ehu utrž[C]ená, j[Ami]ak já vodu p[H]oznám, ž[Emi]e ona dno n[H(E7)]emá?[Emi(-)] .2. Tu hlubokou vodu nemůžeš vyměřit, jako očím z uhle nedá se uvěřit, skoč si do tý vody, když tak těžko je ti, vona už ti poví, co jsi chtěl věděti, la la la ... .R: Rybky co družičky na pohřeb ti pudou a ty splavy modrý zvonit hrany budou, budou zvonit hrany, že tě není škoda, neuměls' milovat, vzal tě čert a voda. .R: Víckrát se nevracej do naší světnice, musela bych ždímat mokrý nohavice, taky bych musela sedat vedle kamen a se objímati s ňákým hastrmanem. .*: Sk[Emi]oč si do tý vody, jestli je ti l[H]ibo, [Emi]ale za mnou nechoď p[H]otom jaktěživ[Emi]o, la la la[E7] ... .R: La la la ... .R: La la la ... Pohled z očí do očí to srdce rozbuší neboť napsané je přísloví že jsou to studny do duší Černé brýle dodávají anonymní tvář no a myšlenky ti zakrývají jak roletou hokynář [D]Jedeš a jedeš [C]jedeš jako tank [F]nic tě nezastaví [G]nic tě nezadrží Jedeš a jedeš jedeš jako tank nikdo neudrží koně bez otěží Černé brýle na očích a v kapse slabikář může negace být totožnosti plastiková svatozář Ukrývají vše to co je i co není hra ať je mlha za mnou přede mnou černé Abrakadabra Jedeš a jedeš... A černá tma je vůkol... Jdou vlhkou tmou jdou za sebou jdou v kanadách bezejmenní muži kteří přestali se dávno bát Slunce pro ně nesvítí a místo lžíce jehlu v botě má včelky s medem nahořklým a vejce prachem natvrdlá Tři sta dvacet kilometrů liberátor nocí hřmí nikdo neví jestli tenhle let nebude poslední Zařvali jste u Arnhemu zařvali jste na šňůrách někdo z vás měl doma ženu někdo zase obyčejnej strach Kulomety nocí hřměly nedaly vám šanci žít vaše zbraně nezazněly mrtvý těla nemohou se bít Commandos jdou do kotoulů vítr padák nadouvá pod zem zbejvá jen pár coulů commandos se nezouvá .1. Č[D]erné oči, jd[A7]ěte s[D]pát, černé oči j[H7]děte spát, [Emi]však musíte [A7]ráno vstát, v[D]šak musíte r[A7]áno v[D]stát. .2. /: Ráno, ráno, raníčko, :/ /: dřív, než vyjde sluníčko. :/ .3. /: Sluníčko už vychází, :/ /: má milá se prochází. :/ .4. /: Prochází se po rynku, :/ /: nese smutnou novinku. :/ .5. /: Novinečku takovou, :/ /: že na vojnu verbujou. :/ .6. /: Když verbujou, budou hrát, :/ /: škoda hochů nastokrát. :/ [Dmi]Černé údolí [A7]čeká [Dmi]na to co odpo[A7]víš [Dmi]zdali mě necháš ode[F]jít, [Dmi]zdali mě zachrá[A7]níš [Dmi]Nevím, co je v tvých [A7]očích, [Dmi]ve zlatě vlasů [A7]tvých [Dmi]K východu slunce [F]první [G7]krok, [A7]či jeden z posle[Dmi]dních (r):[F]Cesta má je [B]posetá kostra[C7]ma koňský[F]ma Všechny se na mě [B]dívají prázd[C7]nýma oči[F]ma[A7] [Dmi]Proto tou cestou [F]nemohu [A7]od tebe ode[Dmi]jít Kůň nechce dál, kůň [F]nechce [Gmi7]dál, kůň [A7]nechce [Gmi]dál [B]se mnou [Dmi]jít. Neznat údolí ve slunci bych se smál vždycky bych věděl kudy kam a cesty bych se nebál Údolím teče řeka, temný a tichý proud Kdo její vlny překročil, musí zapomenout Protože neznám jinou, u tebe zastavím, nebudu váhat položit srdce ke dveřím tvým A když třikrát ne řekneš na moje vyzvání místo mne z dálky odpoví kostlivců řechtání .1: [C]Holkám voči jenom [G]zasvítily když se černí hoši v Plzni [C]objevili Měli usky plný [G]čokolády a tu jak je známo mají holky [C]rády Večer [F]nadupané byl pak sál pilo se [C]zpívalo a swing se hrál To bylo [G]za těch šťastnejch let v Plzni v roce čtyřicet [C]pět A každá [F]panna co tam byla Ameri[C]kána si namluvila Na vlajce [G]hvězdy svítily když spolu v Jeepu jezdi[C]li[F] .R: [F]Černej Boby šneky si nakrémo[C7]val se svým Jeepem do Plzně přiharco[F]val Krásná lejdy se na něj [F7]pous[B]mála [C7]stačilo jen mrknout [F]vokem a už v [Gmi]Jee[C7]pu sedě[F]la[C] .2: Jů Es Jeepy mají hvězdy bílý já znala Bobyho jenom chvíli Mluvil na mě angličtinó plynnó že prej když mu nedám tak si najde jinó Říkal:"I love you ty lejdy má ty jseš prostě hajfa betálná" "Tady máš kus čokolády a vybal na mě svý vnady" Že tělo chtělo to co nemělo kdyby radš svýho víc si hledělo A tak z tý velký dobroty po Bobym zůstal kluk jak vix na boty .R: .1. T[Dmi]en den byl beznadějně č[C]ernej j[Dmi]ak darebáků svědom[C]í, j[Bb]ak smutku nával nepřeb[A7]ernej, kt[Bb]erej se n[(A7)]áhle prolom[A7(Dmi)]í. .2. Pomalu stoupali jsme strání až k jedný z nevelikejch skal, na který nechal sny a plány jeden z těch kluků, co jsem znal. .*: St[F]ačilo málo chybnejch kr[C]oků, vt[F]om znenadání volnej p[A7]ád, j[Dmi]e to už pěkná řádka r[C]oků, v n[Bb]oci si l[A7]esem cestu zm[Dmi]át'. Pak l[F]ežel s kostrou zlámanou a str[C]ašně moc chtěl žít, však [Dmi]usíná a přestanou myšl[A7]enky hlavou jít, z nás k[F]aždej potom nad ním stál, chlad r[C]ána na nás dejch', vít[Dmi]r si s listím pohrával ve v[A7]ětvích březovejch. .3. Teď všichni, co tu se mnou stojí, jsme mlčky "ahoj" přišli říct na místa, co nás dávno pojí, že tenkrát bylo nás tu víc. [E]černej [A]šerif [E]voči [A]klíží[E] a chce[A] se má [E]spát[A] copak asi, až víčka sklapne, bude se mu zdát [F#]černí šéfi - [G]ti ho učí [E]že má [A]budit [E]strach [F#]tak se taky ze[G] spánku mračí c[A]ož je na snech znát negativně vidí svět bílej mundůr černou pleť a stejná je tu zas jen šeď negati[E]vn[A][E]ě ,u[A]oó o[E]u[A], [E][A] černej šerif v uniformě bílej jak dřív sníh černý zuby marně zubí - vyvolává smích zvolna po zdi sjíždí šerif a následuje pád není to moc věrohodný, ale může se to stát negativně viděl svět bílej mundůr černou pleť a stejná byla zas jen šeď černej šerif probírá se a musí se smát jak je všechno relativní a jak má život spád černý šerif nespí nikdy - to by si měl znát křičí jeho nadřízení a krátí mu plat negativně viděl svět ... .1. [Ami]Čtyři stěny svíraj mý žití [G]žádná z hvězd mi do tmy nesvítí [Ami]už mi zbejvá sotva hodin pár i [G]když jsem stár jen [F]dvaa[E7]dvacet [A]jár .R: Černej trám a [D]konopí bílý [A]cesta má se [E]ke konci chílí [A]protože měl jsem [D]život rád [A]do pekla se [E]musím [A]brát[Ami] .2. Nedejchám už silnic šedej prach porota zvedla ruce - je to vrah cestu na kterou se dneska dám ukáže mi zas jen černej trám .3. Nechtěl jsem se dát na žebrotu tak jsem se dostal před porotu že prej jsem banku vyloupil tak teď mi zbejvá k žití jen pár mil .4. Kat už mi chystá oprátku bílou nepojedu dál za svou milou sotva už si někdy whisky dám když nad hlavou mám ten černej trám [4xAAGD] [A]Sex je náš dělá [G]dobře mně i [D]tobě [A]Otčenáš bejby [G]odříkej až v [D]hrobě [A]Středověk neskončil [D]středověk [G]trvá [A]Jsme černí andělé a [D]ty jsi byla [G]prvá [2xAAGD] Sex je náš padaj kapky z konců křídel Nevnímáš zbytky otrávených jídel Středověk neskončil, středověk trvá Jsem černí andělé a ty jsi byla prvá holka [AAGD] A.I.D. Sex je náš dělá dobře mně i tobě Otčenáš bejby odříkej až v hrobě Tu svou víru neobrátíš, má krev proudí v tobě - nevíš O kříž se teď neopírej, shoříš v tihle době - no no Středověk neskončil, středověk trvá Jsem černí andělé a ty jsi byla prvá holka A. I. D. S. Sex je náš padaj kapky z konců křídel Nevnímáš zbytky otrávených jídel Tu svou víru neobrátíš, má krev proudí v tobě - nevíš O kříž se teď neopírej, shoříš v tihle době - no no Středověk neskončil, středověk trvá Jsem černí andělé a ty jsi byla prvá holka Středověk neskončil, středověk trvá Jsem černí andělé a ty jsi byla prvá holka Středověk neskončil, středověk trvá Jsem černí andělé a ty jsi byla prvá kluk Dracula Nejdu snad nevhod?! Už je po mši svaté. Vzývali jste Boha? Tak mě tady máte! Všichni Smilování! Smilování! Kněz Odstup, Satane! Dracula Ne! Takhle si mě plést! Ale máš kuráž, všechna čest! Kněz Ta půda patří klášteru, z té, bezvěrče, se kliď! Dracula A heleďme ho, čiperu! Ty tučné lány klášterů já bez pardónu zaberu. A celé, každou píď! Věřící + utečenci Smilování! Smilování! Mnich Já protestuju! To je loupež! Dracula Tak už se se mnou neškádli! Ty se tu v mešním víně koupeš. A co ho máte ve svých sklepích! To všechno kolem, tenhle přepych jste vy, pánbíčkaři, nakradli! Mnich Já nesouhlasím... Dracula Jen si křič! Tvá vzpoura není k ničemu. Rytíři, chopte se těch ničemů a ukojte svůj černý chtíč! Na boží slouhy boží bič! Všichni Smilování! Smilování! Mnich Náš svatý kříž smetli v prach nehodní! Ó, bratře můj, co teď s tvou pochodní? Amen, Amen. Kněz Zakončit můžem zjasna čista pouť dočasnou, ale ta věčná světla Krista v nás nezhasnou. Umírající Ave, Ave... Kněz Padl jsi bezbranný jak za podzimku list. Až dojdeš do nebes, do zaslíbených míst, mou zpověď s sebou nes, zvěst o tom, že i kněz pocítil právě dnes svou první nenávist. Kněz (se sborem) Buď navždy proklet, Draculo! Kněz Za to, že skosils ovečky boží svou krvelačnou sklizní, ať tvoje ústa na rudém loži po krvi zas jen žízní. Kněz (se sborem) Buď navždy proklet, Draculo! Kněz Ať plamen hrůzi vzplane i v tobě, spaluje tě - a drtí, kdybys i prosil o místo v hrobě, ty nedočkáš se smrti. Kněz (se sborem) Buď navždy proklet, Draculo! Dracula Chtěl jsem tě vážně ušetřit. Leč po tvém žvástu trapném ke slovu nejspíš přijde břit. Náš velebníček sklapne! .1. Pane, [G]poslyš nářek, [C]sténá země [G]má Toho [G]kdo se skácel [C]ústa jsou ně[G]má Podrž [G]naši slávu a [C]dej víru v [G]nás Černý [G]lid je v právu, [C]nastává ten [G]čas .2. Aby přijel vlak na tom mi záleží Aby přijel pro nás na naše nádraží Postavíme pro něj malý pevný hrad Až bude v našich srdcích můžem klidně spát .R. Přijíž[C]dí vláček [G]náš [Emi] Pove[G]ze nás odtud [C]kam si budem [G]přát .3. Pane podrž náruč svou ať můžem dál S tebou není žádný, kdo by se jít bál Jsi má pevná skála i můj pevný hrad že jej budu bránit slib ti můžu dát .R. Přijíždí vláček náš ... .1. Jako t[C]enkrát svý mámy slyším t[Emi]ichej hlas, jak p[F]ohádku mi š[G]eptá zas tam v gh[C]ettu, jako tenkrát, zase slyším slanej v[Emi]ítr vát a n[F]a rezavý pl[G]oty hrát tam v gh[C]ettu. .R: Jestli se tam vr[G]átíš, jestli se tam vr[F]átíš, tak d[C]ej n[F]a svou šťastnou hv[G]ězdu ten náš kř[C]íž, slabost víru zm[G]áhá, ale to se st[F]ává lidem zl[C]ejm, n[F]edívej se z[Emi]a sebe a z r[Dmi]uky nehád[G]ej, tak to b[C]ejvá. .2. Jen nechutná ti chleba jíst a umírá se na závist tam v ghettu, zdi čas smejvá, tak marný je chtít na ně psát, když není dům, co směl by stát tam v ghettu. .R: K[G]aždý žije ve svým ghettu s[F]e svou pravdou s[C]ám, jen h[F]udba zní, když p[Emi]oslední čas na pr[Dmi]ach se proměn[G]í, jak už tolikr[C]át. .3. Zase slyším slanej vítr vát a na rezavý ploty hrát tam v ghettu, jako tenkrát svý mámy slyším tichej hlas, jak pohádku mi šeptá zas tam v ghettu, tam v ghettu, tam v ghettu ... .1. Č[E]ernej jsem jak to uhlí, jak tenhle vlak, c[H]estou mně nohy ztuhly, už je to t[E]ak, v dálce mě ale čeká čínská holka Lu, [H]už děsně dlouho čeká v L[E]ousianě Lu, m[H]oje první láska L[E]u. .2. Makal jsem na Aljašce a holce psal, že střádám prachy, pak že bych si ji vzal, psal jsem, ať pořád čeká moje holka Lu, ať na mě pořád čeká v Lousianě Lu, moje černovlasá Lu. .R: Mám v L[A][(Bb)]ousianě Lu, v L[E][(F)]ousianě Lu, tam dávno mám svou č[H][(C)]ernovlasou L[E][(F)]u. .3. Kámoš mě vzbudil s flaškou a se mnou pil, ráno mi zdrhnul s taškou a jakej byl, i když mě kámoš nakrk', já mám holku Lu, nedám si nohu za krk, čeká na mě Lu, dole v Lousianě Lu. .4. Čeká tam taky máma, na dvorek dá necky, že sem byl vždycky štráma, vykoupu se hezky, až budu ve svý kůži, v čistým vohozu, pod okny vezmu růži pro svou holku Lu, pro svou černovlasou Lu. .5. Sl[F]unce už narůžovo natírá kraj, kd[C]yž jsem dal holce slovo, tak mě tu m[F]aj', i když jsou prachy v pytli, jsem tu ještě já, n[C]ěkterý už to chytly, n[F]ež ta holka má, n[C]ež ta zlatá holka m[F]á. .R: Byl černý jako ďábel černý Bill a bílá jako víla Nelly, jeho milá, miloval Bill svou milou ze všech sil a celé noci černé víno pil a za bílého rána vrávoral k své milé, ó Bille. Vadila se Nelly, je to slušná chvíle, za bílého dne dobývat se k své milé, už jsi zase pil, ne nevíš, co je černé a co bílé? Zachmuřil černé brvy černý Bill, ta slova věru nebyla mu milá, hm, na to Bill, co na tom, že jsem pil, ty jsi má Nelly, milá moje bílá. A ubohý Bill chce taky mít svůj díl, bílou Nelly. Ty zvíře, Bille, sáhneš-li na mě, poslední tvá chvíle, napomínala Nelly svého Billa, ale Bill nevěděl, co černé je a co bílé. Do krve zbil svou Nelly černý Bill nic nedbaje na poslední svou chvíli a do večera Bill svou Nelly usmířil, na černou noc se proměnil den bílý, můj milý, líbala Billa Nelly, víla vil, zůstaň, miláčku, aspoň ještě chvíli, nemohu, Nelly, čas je, abych pil. samou láskou vyschly by mi žíly. Ó, Bille, zaťala nehty Nelly v Billův týl, ty černá duše, tady máš svůj díl, tvář samý obvaz, Bill se divil a neví sám, je černý a nebo bílý. /:Byl černý Bill a byla bílá Nelly:/ 3x Tak dlouhá léta spolu šťastně žili a milovali se a pili ze všech sil, ať černá noc anebo den byl bílý, ať v černém pekle byli nebo v říši vil, dvě děti měli, když černý Bill se s Nelly oženil, Nelly, říkal, ta žába Bill je celý, ale ten kluk se nějak pomámil. Byla jak ďábel černá malá Nelly, byl jako Nelly bílý malý Bill. A Bille, říkala Nelly, tvá hlava také zbělí, mlč, Nelly, říkal Bill, ty víš, co černý je a nevíš, co je bílé. Bělala hlava Billa, který černý byl a nežli byla na padlý sníh bílá, upil se chudák Bill, právě že tak pil, a chudák Nelly se žalem usoužila. Pod bílou kalinou hrob našel černý Bill a černá hlína kryje bílou Nelly a bílý červ se usídlil v hrob stmělý a prach a popel po obou jen zbyl, černý nápis kameník tam vryl: "Zde leží Bill a jeho Nelly, kdo boží nebe si více zasloužil, kdo jenom miloval nebo kdo také pil, pomodlete se za ně, jak já se pomodlil." 1) [G]Noc je krásná, [D7]noc je [G]tichá. Na horách i [D]na doli[G]ně. Kdo sem zdáli, [G]tak pospí[C]chá lehkým krokem ku [D7]dědi[G]ně? Kdo to byl? [D]Cikán, černý [G]cikán. 2) Milka leží v nocí jasné. Na miláčka vzpomíná si. Ach můj bože, jk jsou krásné, černé oči, černé vlasy. Kdo to byl? Cikán, černý cikán. 3) Jak jsou krásně, dívka jihne. Hlava se ji kolem točí. Kolem oken stín se mihne, do světnice někdo skočí. Kdo to byl? Cikán, černý cikán. 4) Milá se mu chvilku brání. Potom ale sladce vzdychá. Noc je krásná do svítání, slyšet jenom slůvka tichá. Kdo to byl? Cikán, černý cikán. 5) Hoří statek, hoří sláma. Dým se valí dědinama. V srdci láska, v boku rána, zmírá cikán za horama. Kdo to byl? Cikán, černý cikán. .1. V našem d[Ami]omě už pár pátků pod schod[E]y je kamrlík, a tam žije jak na statku kocour jm[Ami]énem N[E]evrl[Ami]ík, sedí, mlčí, frajer děsný, do tmy sch[E]ovává svůj krk, život pulsuje a běsní, a ten k[Ami]ocour [E]ani m[Ami]rk. .2. Drápy má už mimo provoz, myši dávno nechytá, loví nás na čestné slovo a na půlku jelita, on a žádat, on a prosit, zlatý voči, nech si zdát, každý sám mu něco nosí a je rád, že on je rád. .3. Rozvalen je na podlaze jako vejce natvrdlé, ze tmy usmívá se blaze, jde nám drápy po hrdle, zřejmě proto je tak smutný dům, ve kterým bydlíme, koupit lampu bude nutný, kdy se ale složíme? [E]Sedím u Černýho koně a [G]koukám[F] d[#]o spadlý pě[E]ny [A]sedím u Černýho koně a [F]ko[#]ukám d[H]o [7]spadlý pěny[E] [F]li[#]dí je tu moc jen[H] v[7]edle mě nikdo není[E].[A][E][H][7] Šla jsi pryč a neřekla si, co se vlastně mezi náma stalo šla jsi pryč a neřekla si, co se vlastně mezi náma stalo něčeho bylo asi moc a něčeho asi málo. .R: [E]Černej kůň, Černej kůň za to [A]může [E]že mi už nikdy nikdo nikdy nikdo [A]nepomůže [E]Černej kůň, Černej kůň má na tom [A]vinu že v životě [H]dě[7]lám samou volovi[E]nu Ten [A]déj ten [E]dá[H][7] mezihra Vím že bych měl někam jít něco říct nebo se aspoň zvednout vím že bych měl někam jít něco říct nebo se aspoň zvednout já zvednu leda ruku pane vrchní ještě jednou. Jó hlavu mám v půlitru a svoje tichý blues si do něj zpívám jó hlavu mám v půlitru a svoje tichý blues si do něj zpívám nikoho už to nebaví pán naproti tiše zívá .R: .1. Kd[F]yž má čert sm[C]utek[Dmi], když má čert spl[Bb]ín,[C] kd[C/E]yž, na co s[F]áhn[C/E]e, vžd[Dmi]ycky tr[F/C]efí v[G/H]edle[G], kd[C]yž má čert sm[Dmi]utek[G/H], kd[G]yž má čert spl[F/A]ín,[C] t[C/E]ak n[F]echce s[C/E]e mu [Dmi]ani [F/C] bl[G/H]eble[G], ani bl[F]ebleble[F/A], ani bl[Bb]ebleblebl[F/A]e [Gmi7]udělat, kd[Bb/C]yž má spl[F]ín[Bb].[F] .2. Když má čert smutek, když má čert splín a když ho ještě navíc hrozně bolí škeble, když má čert smutek, když má čert splín, tak nechce se mu ani bleble, ani blebleble, ani bleblebleble udělat, když má splín. .3. Když má čert smutek, když má čert splín a když mu nefungujou basy ani treble, když má čert smutek, když má čert splín, tak nechce se mu ani bleble, ani blebleble, ani bleblebleble udělat, když má splín. [Fmi]Prodali panenku [Bmi]Bral si ji čert [Es]Starej a bohatej, [As]lakomej čert A když [Bmi]blízko ní V kostele [Fmi]před knězem stál Tak [Es]bála se co bude [Fmi]dál. Na cestě domů Už v kočáři chtěl Do bílých krajek Se zabořit chtěl Ještě křičela, volala Prosila moc O naději sílu a moc (r): [C]Prodali panenku [Fmi]Prodali čest Teď [Es]počítaj peníze, [As]právo a trest A [Bmi]do uší prsty proč [Fmi]poslouchat pláč Vždyť [C]není vlastně důvod Tak [C#]nač Koupíš si šaty a dům Nebo dva Za pár dní zvykne vždyť doba je zlá A čertů tak málo co ženit se chtěj A pak .. Tak se panenko směj (r): 5[FGDCGD] .1. [G]Tenkrát bylo veselo a dost málo se [C]brečelo kdo nás znal ten se smál prstem si klepal [G]na čelo [G]život bežel pozpátku a všechno bylo v[C] pořádku holky se nebály a já je kousal do[G] zadku. .R. To [F]čert na koze [C]jel a [G]táta režnou popíjel To [F]čert na koze [C]jel b[G]ejky pěstí zabíjel To [F]čert na koze [C]jel my h[G]onili jsme mamuti to [F]čert na koze [C]jel a já byl ješte při chut[G]i. .2. Jó tenkrát slovo platilo a za lhaní se mlátilo Do hlavy kamenem no špatne se nám nežilo My pro samou legraci jsme neměli čas na práci a pro ty nezvaný tu stály mosty padací .R. .3. Řada starších sedících když nebylo co na lžíci Dostali do řepy my hnali jsme je palicí Tak proto nám to klapalo, že na kecy se nedalo Krávy pivo dávaly a prase v chlívě větralo .R. + to čert na koze jel .R. + to čert na koze jel. P: [C#][F#][C#][H][C#] 2x .1. Na plzeňským náměstí stojí stará radnice, na dvoře tam kdysi kozel podlehl panice. .R: /: Hej číčany, hej číčany, hej číčany, číčany :/2x /: Hmm ňá ňa, hmm ňa ňá :/4x .2. Jak se tam dostal to vůbec neví nikdo do dneška. Jistý je, že v noci mečel a běhal do kolečka. .R: Hej číčany, ... .3. Strážník, co chrápal se probudil běžel pro hospodáře. Společně sešli dolů, votevřeli vrata rathauze. .R: Hej číčany, ... .4. Ve tmě tam čekal kozel, rohy ukázal a zalez. Strážník s hospodářem řvali: "Lidi bacha je tu čert !" .R: Hej číčany, ... .5. Policajt šel pro purkmistra, ten přibral s sebou kaplana a ještě svýho čeledína, co mu sloužil jak ochrana. .R: Hej číčany, ... .6. A jak to všechno dopadlo, dovedete si představit. Uřízli si ostudu, nikdo se s nima nechtěl bavit. .R: Hej číčany, ... Náš lodivod už je zas jak kára, náš lodivod už je zas jak kára, náš lodivod už je zas jak kára, koukej, jak se klátí. Čert ví, kdy kotvy zvednem, čert ví, kdy kotvy zvednem, čert ví, kdy kotvy zvednem, když to s ním tak mlátí. 2x Hej, všechen rum rychle přes palubu, hej, všechen rum rychle přes palubu, hej, všechen rum rychle přes palubu, ať nepije dále. Čert, ví, kdy kotvy zvednem, čert ví, kdy kotvy zvednem, čert ví, kdy kotvy zvednem, nejdřív na tři krále. 2x Náš lodivod není už jak kára náš lodivod není už jak kára, náš lodivod už je fit a kára námořníky hloupý. Já vím, kdy kotvy zvednem, já vím, kdy kotvy zvednem, já vím, kdy kotvy zvednem, až se rum zas koupí, On ví, kdy kotvy zvednem, on ví, kdy kotvy zvednem, on ví, kdy kotvy zvednem, až se rum zas koupí, až se rum zas koupí, až se rum zas koupí. .1. Kdo snídá [C]špek a [F]tlustě si ho krá[C]jí kdo pořád slídí [F]a nic nechce na[C]jít kdo usne [G]jenom když má v dlani min[F]ci kdo [B]z hlavy má jen stojan [F]na čepici [G]přitom [C]v nebi chtěl by housle [F]hrát ten [Ami]bude v pekle [G]bubno[F]vat .2. Kdo vždycky pro nic za nic ztropí povyk kdo pořád mluví a nic nevysloví kdo za dvě zlatky vyměnil by duši kdo hlavu má jen na nošení uší a přitom v nebi chtěl by housle hrát ten bude v pekle bubnovat .Rf: [D]Nekrmte čerty, [F]co se krčí v křoví [C]stejně vám [Ami]nikdy, [F]nikdy neodpo[G]ví proč [Ami]svět je jako kolo[F]toč a jenom [G]řeknou čert ví [C]proč .2. Kdo ze všech dveří poníženě couvá kdo kozí nohu pod peřinu schoval kdo v hlavě nemá a má pořád v gatích kdo se ti směje, když jsi srdce ztratil a přitom v nebi chtěl by housle hrát ten bude v pekle bubnovat .Rf:... [A2sus][G#mi][H4-3][F#][A2sus][C][G] [A2sus]Zjevil se mi [G#mi]k večeru a [H]doufal, že mu [F#]sežeru vtip, [A2sus]že je ďábel [C]sám a já jsem [G]v řiti, až mě chytí. Vida toho chcípáka! Snad myslí, že mě naláká, když roh mu trčí z hlavy a on tvrdí, že je pravý. .Ref.: [A2sus]Přísa[G#mi]hám, že jsem [H]ďábel [F#]sám, tak [A2sus]nezdr[C]žuj!! Musíme [G]spolu, do pekel dolu! [A2sus][G#mi][H][F#][A2sus][C][G] Říkal si Lucifer a tvrdil, že to není fér, když s ním nechci jít. Na to se v pekle tvářej vztekle. Tak ať mě teda přesvědčí, že nejde jenom vo řeči. Že je to čert pravej, špinavej a tvrdohlavej! .Ref.: Co chceš víc, sakra, k tomu říct! Fakt jsem čert! A jako důkaz mám z pekla průkaz! [Ami]Pak mi podal černou knížku [G]a bylo mu [C]do breku; [Ami]na obalu [C]vyryto [B]velký zlatý [G]kopyto. Uvnitř fotka satanáše ve svátečním vobleku. Bylo mi ho líto, vypadal jak úplnej blbec. [A2sus][G#mi][H][F#][A2sus][C][G] Nešťastně tam v koutě stál a já ho vlastně litoval! Po tváři mu proudem tekly slzy - no to brzy! Podal jsem mu kapesník, čert jenom sklesle pípnul "dík" možná, že byl z formy a já vymknul se mu z normy. .Ref.: Zpátky sám asi jít zas mám. Do pekel... Ale co řeknou, ty se tam vzteknou! Znám je víš, to ty netušíš. Můj šéf je ras. Ale snad to ňák pude! Dobrý to bude! Potom to vzal hopem, totiž proletěl mi stropem. Tak jsem, ještě v šoku, skrz tu díru, cejtil síru. Von fakt asi nekecal, sám Lucifer mi v bytě stál. Vod tý doby stonám a jen dobrý skutky konám. [A2sus][G#mi][H][F#][A2sus][C][G][A2sus] Kamarádům z osady Červánek Do červenejch mraků padá černej stín slyším kola vlaků a slunce nevidím Cesta se ztrácí já divnej pocit mám že zmizeli i ptáci že sem na světě sám Tulák nezná lepší chvíli než když večer slunce bílý za červánky zlatý zapadá Ráno když den novou stránku votevře hned u červánků celej svět mu lepší připadá V dálce hradba lesů mává na pozdrav v usárně si nesu vůni jitřních trav Cesty neubejvá k prvním borovicím údolí se skrejvá už cejtím ohně dým [G]Já vím, kdo [Ami]způsobil, [G]že je dnes [F7]plno jara, [G]Alenka [Emi]v kočárku se [A]hihňá do dlaní [D]Cink, cink a ratata! Ta moje stará kára [G]Aerovka [H]červená [Emi]ulicí [G7]uhání [Ami7]Cink, cink a ratata, [D7]ulicí uhá[G6]ní Strážník mě pozdraví. S úsměvem poznamená - než hodí zelenou - Tak kampak na výlet? Cink, cink, my jenom tak jedeme do zelena S aérovkou červenou jedeme nadílet Cink, cink a ratata, jedeme nadílet. Zubí se patníky, jaxi to kolem šinu Chechtá se chocholouš a mává starý hrad Pak někdo rozváží mléko či zeleninu Já vozím náladu a to já strašně rád Cink, cink a ratata, a to já strašně rád .1. Jsem p[C]otulnej c[C7]owboy, já s[F]e potlouk[C]ám a od ranče k r[Emi]anči se n[Dmi]ajímat d[G7]ám, a v t[C]ěch Mlžnejch h[C7]orách na k[F]onci štrek[C]y potkal jsem h[Emi]olku vod Červ[Dmi]ený ř[G7]eky[C]. .2. Pak začlo mi trápení a spousta běd, když táta se bál, abych mu ji nesved', a v těch Mlžnejch horách na konci štreky dal hlídat dceru vod Červený řeky. .3. Já schůzku jsem si s ní dal uprostřed skal, abych se s ní konečně pomiloval, a v těch Mlžnejch horách na konci štreky já líbal holku vod Červený řeky. .4. Sotva mi však řekla:"Miláčku můj," ze skal se ozvalo:"Bídáku, stůj!" a v těch Mlžnejch horách na konci štreky stál její táta vod Červený řeky. .5. Tam pušky se ježily, moc jich bylo, mně štěstí se najednou vytratilo a v těch Mlžnejch horách na konci štreky já vobklíčenej byl u Červený řeky. .*: Pak k[G]e slovu přišla má p[F]istol a p[C]ěst, já p[G]oslal je na jednu z n[C]ejdelších c[Ami]est a z t[C]ěch Mlžnejch h[C7]or tam na k[F]onci štrek[C]y vez' jsem si h[Emi]olku vod Červ[Dmi]ený ř[G7]eky[C]. .1. Pod tou sk[D]álou, kde pr[D7]oud řeky s[G]yčí a kde čn[D]í červen[E7]ý kamen[A7]í, žije t[D]en, co mi j[D7]en srdce n[G]ičí, koho j[D]á ráda m[A7]ám k zblázněn[D]í. .2. Vím, že lásku jak trám lehce slíbí, já ho znám, srdce má děravý, ale já ho chci mít, mně se líbí, bez něj žít už mě dál nebaví. .3. [(D7)]Často [G]k nám [H7]jezdí[Emi]vá s [G7]kytkou [C]růží, nejhez[G]čí z kovbo[E7]jů v oko[Ami7]lí, [D7] věstu [G]má uši[G7]tou z hadích [C]ků[Cmi]ží, bitej [G]pás, [Emi]na něm [Ami]pár [D7]pisto[G]lí. [CGD7] .4. Hned se ptá, jak se mám, jak se daří, kdy mu prý už to svý srdce dám, ale já odpovím, že čas maří, srdce blíž Červený řeky mám. .5. =1. .6. =2. .7. Když je tma a jdu spát, noc je černá, hlavu mám bolavou závratí, ale já přesto dál budu věrná, dokud sám se zas k nám nevrátí. (Marta Kubišová + Waldemar Matuška) Nocí nekonečnou Vodil jsi mě vděčnou Cestou stříbrolesklých hvězd Teď je den už bílý Řekni mi můj milý Zda víš kam chceš mě vést. Zavedu tě bosou Kde pod chladnou rosou Divný svět se ukrývá Po mravenčí stezce Dojdeme tam lehce Jen ty a já. Tam zní křídlo motýlí Čmelák opilý Nebo cvrček zbloudilý. Ten svět leží právě Kousek odtud v trávě Svět bez chladných neonů. Svět mravenčích válek Svět žížalích dálek A snů A snů. Tam zní křídlo motýlí Čmelák opilý Nebo cvrček zbloudilý. Ten svět leží právě Kousek odtud v trávě Svět bez chladných neonů. Svět mravenčích válek Svět žížalích dálek A snů A snů A snů A snů... [Gmi]Červené jablíčka nejsú [B]trvazlivé [B]nejsú trvazli[Gmi]vé [Gmi]ty naše galánky nejsú spravedli[B]vé, [B]nejsú spravedli[Gmi]vé. A dyž mi k nim přídem, do očí sa smějú, do očí sa smějú a dyž mi odejdem, hned jiné milujú, hned druhé milujú. [G]Červené [G]vínečko [G]jak [D7]viš[G]ňa, [D]ty moja [D]galánko [D]šid[A7]íš [D]ňa. : [G]Daj [C]po[G]zor [G]na se[G7]be, [C]abych [G]neošidil [G]já [D7]te[G]be. :| ver II. Újezdská hospodo hýbaj sa a ve svých základoch otras sa. |: Šenkérko, pivo daj a ty nám muziko dobre hraj :| Ono to pivečko dobré je, ono je vařené v tom Brodě. |: Píme ho, dobré je, šak nám ho šenkérka naleje:| kapo 1 Až [Ami]příběh ti povím za [E7]pravdu mi [Ami]dáš o [C]severních pustinách [Ami]sotva co znáš kde muži se probíjej přes Labrador vyrvat bohatství ze země z [E7]ledovejch [Ami]hor in July nine[E7]teen fifty-[Ami]four Získat to bohatství hlavní je cíl a koleje položit přes stovky mil v pustinách Kebeku kam lidskej tvor sotva se vydá o tom není spor in July nineteen fifty-four Z Kanady z ciziny tisíc i víc v bitvě se spojují co k tomu říct že u Sejnt Lórens když začal ten shon k severu vyráží jak maraton in July nineteen fifty-four Vzduchem i po moři každej se dal a za pár tejdnů u mašiny stál co vykládaj z paluby tam na North Shore buldozery řvou a mizí za obzor in July nineteen fifty-four Přes čtyři roky každej se tu rval v létě umíral vedrem v zimě na mrazu stál život ti zpestřují marný je vzdor mračna protivnejch much tak jako černej mor in July... Bažinou pralesy skálou se dal tam na sever k Mojsí cestu vyvzdoroval kolejí spoutal pustý Labrador pak na zdraví připíjel in fifty-four in July nineteen fifty four .1. Z[Ami]a noci, za dne, a pořád jen dokola, oči jak přibité na cestu, která se v[E]lní, za horka, za mrazu, cisternu v závěsu do teplejch, volant, a naftou se sta koní k[Ami]rmí. .*: Sv[Dmi]ítání, soumrak, z výfuku život nám pl[Ami]ách', č[E]ervený kamion - domov na kolečk[Ami]ách. .R: Č[A]ervený kamion, motorest, káva, l[Emi]áska je dým, jen d[A]ým, červený kamion, reklamní cedule, sp[Emi]ojka, brzda a pl[A]yn. .2. Na jaře, na podzim, stále jen dozadu ve zpětném zrcátku žene se čas, kterej mluví o vyjetém oleji, naftě a převodech, nadávce parťáka, když ruce únavou bolí. .*: .R: .3. Každej nám závisí, "poslouchej," povídá, "šofér je volnej, má prachy a zná světa kus," co mozoly na rukách, bolesti v zádech, zarudlý voči a na pití zteplalej džus. .*: .R: .*: .1. Z[Ami]a temným [Emi]okne[Ami]m, [Emi]v kv[Ami]ětní[Emi]ku si[Ami]vém,[Emi] hr[Ami]ubý a šp[Emi]ičat[Ami]ý [Emi] k[Ami]rčil se k[Emi]aktu[Ami]s.[Emi] J[C]ednoho j[Dmi]itra[Ami] [Emi] č[Ami]ervený z l[F]odyh[Ami]y[Emi] v[C]yrazil k[Dmi]alic[Ami]h, [Dmi] č[E]ervený kv[Ami]ět. .2. Byl u nás básník, co jiné měl oči, co měl rád rudé voňavé růže. Distichem zvučným pochválil růži, odsoudil pyšně ten rudý květ. .3. Jsou duše drsné, co samy šly žitím, hroty a ostny se zalily vrchem. Co měly v srdci, kvetly-li jednou, kvetly-li v noci, byl to rudý květ. .1. [A]Červený šátečku, kolem se toč, [E]kolem se toč, kolem se [A]toč. [A]Můj milý se hněvá, já nevím proč, [E]já nevím proč, já nevím [A]proč. .Ref: [E7]Trá lalala [A]lalala [E7]červená [A]fiala [E7]trá lalala [A]lalala, [E7]fialen[A]ka. .2. Když jsem si v potoce ruce myla, ruce myla, ruce myla. Šátek jsem do vody upustila, upustila, upustila. .Ref: .3. Já se ti můj milej dobře chovám, dobře chovám, dobře chovám. tys mě dal šáteček, už ho nemám, už ho nemám, už ho nemám. .Ref: ###Laburdův Zpěvník předehra : pam...... [Cmi9]Měl jsem tváře červe[Es]ný jako když [B]slunce zapa[Cmi9]dá [Cmi9]pršela [B]na mě [Cmi]láska [Cmi9]stála tam někde ve vět[Es]vích Vyso[B]kýho topo[Cmi9]lu a já jsem [B]byl největ[Cmi]ší Za zavřeným [Es]oknem [B]dál rostli [Cmi9]lidi podzim [Es]otrhal stromům [B]listí a já byl [Cmi9]sám [Cmi9]Měl jsem tváře červe[Es]ný jako když [B]slunce zapa[Cmi9]dá [B]hořela [Cmi]láska [Es]A mra[B]ky na [Cmi]nebi [B]letěly někam [Cmi]dál pam ........ .1. J[G]ó, holka, h[H]oď se aspoň tr[C]ochu do gal[D]a, j[G]á zavřu dn[D]eska dřív kr[G]ám, všude jsou p[H]entle a s[C]amá parád[D]a, j[G]e přece česačů b[D]avlny b[G]ál. .R: Dn[G]eska je česačů bavlny bál, dn[C]eska je česačů bavlny b[G]ál, z[D]aplatím z[G]a dva [C]a půjdu d[G]ál, dn[D]eska je česačů bavlny b[G]ál. .2. Ulice září jak barevnej šál z půlnoci zpocených těl, všechno se splní, kdo si co přál, všechno se splní, než přijde den. .R: .3. Hudby se střídaj' a všude je shon, víno a zrychlený tep, tam vřeští trubka, tam saxofon, holky maj' tváře mlíko a krev. .R: .4. Až přijde šedej a střízlivej den pro žoky s bavlnou, otevřu krám a nechám svůj sen žít v kraji za duhou. .R: .R: .R: Bývali jsme hrr, dneska už jsme prr. I když je nám brr, neděláme vrr. Nějaký pan Dr. moh' by někam crr a než my bychom frr, byli bychom v pr...! .1. [D]Před brankářem číslo jedna [A]vznikla mela je to hustý, [G]od červený k modrý brachu [A]jezděj kluci beze strachu .2. Na branku už svištěj puky, nezastaví naše kluky, žádnej krosček nejsou nuly, rozhodčí zas hází buly .3. Góly padaj, davy šílí mění se to každou chvíli, ti co vedli drsnou rvačku odjíždějí na střídačku .Rf: [D]Soutěž číslo [Hmi]jedna, [D]zas je v brance [A]gól, [D]Česká extra[Hm]liga [G]jedem hoši [A]GO 2x .4. Na tabuli jedna : jedna do konce je třicet vteřin, teď budou hrát bez brankáře, už odjíždí k modrý čáře .5. Napínavý prodloužení ani tohle konec není nájezdama rozhodne se, kdo vítězstí si odnese .6. Extraliga to je třída, další pětka právě střídá, hokej je sport pěkně tvrdý, však jsme na ty kluky hrdý Rf:... [E]Ptáš se [H]tisíckrát, [C#mi]jestli má to cenu, [E]jak tě mám rád, [F#mi]nevím, jak říct, [H]že od doby co tě [F#mi]znám, jsem [H]sám. [E]Nebreč, [H]nekvílej, [C#mi]nemá to cenu, [E]život je zlej, [F#mi]poslouchej chvíli, [H]poslouchej co ti chci [F#mi]říct a [H]dát. [E]Lžou, lidi si [G#mi]lžou, řeči se [A]točí, je to jen [H]žert, [E]lžem, my si [G#mi]lžem, je to tak [A]lepší, lásku [H]vzal čert, [A]sme dva různý lidi, [H]tak se smiř s tím, [A]z keců plnejch lásky [H]valí se dým, [A]seš matka [H]mých dětí, nik[F#mi]dy nic víc, no tak [H]to pochop, když teď už to víš! Tak ti dávám peníze, k vánocům kožich, k svátku řetízek, řekni mi prosím, kdo by se staral líp než já? Kup si vibrátor, může bejt Bimbo nebo Diktátor, soused se ti líbí, jenom ať slipy mý nenosí. Lžou, lidi si lžou, řeči se točí, je to jen žert, lžem, my si lžem, je to tak lepší, lásku vzal čert, sme dva různý lidi, tak se smiř s tím, z keců plnejch lásky valí se dým, seš matka mých dětí, nikdy nic víc, no tak to pochop, když teď už to víš! [C]Sláva budiž Bohu [G7]veli[C]kému, pokoj lidu všemu [G7]pokornému, neb [G7]se [C]narodil [G7]Spasi[C]tel, vše[G7]ho [C]světa Vy[G7]kupit[C]el. Vstaňte rychle pastý[G7]řové, [C]srdc[G7]e věrné[C]ho, zanechte stád, pastu[G7]škové, [C]srd[G7]ce dobréh[C]o, pojďte k [G7]Betlému, městu [C]svatému, uvidíte [Am]tam [G]světl[D7]o nebes[G]ké, [C]Syna Boží[Am]ho [G]v podo[D7]bě lid[G]ské. To vá[D7]m zde zvěs[G]tujem, nad tí[D7]m se rad[G]ujem. vstaňte rychle, běžte k[D7] Betlém[G]u, k Ježíšku dnes naroz[D7]eném[G]u. .1. [C]Kde domov [G7]můj kde domov [C]můj?[C7] [C7]Voda [F]hučí po lu[C]činách bory [F]šumí po ska[C]linách v sadě [G7]skví se jara [C]květ zemský [G7]ráj to na po[C]hled a to [E]je ta krásná [Ami]ze - [F]mě země [C]česká [G7] domov [Ami]můj[F#dim(1)] [F#dim(1)]země [C]česká [G7] domov [C]můj! .2. [C]Kde domov [G7]můj kde domov [C]můj?[C7] [C7]V kraji [F]znáš-li bohu[C]milém duše [F]útlé v těle [C]čilém mysl [G7]jasnou vznik a [C]zdar a tu [G7]sílu vzdoru [C]zmar to je [E]Čechů slavné [Ami]plé - [F]mě mezi [C]Čechy [G7] domov [Ami]můj[F#dim(1)] [F#dim(1)]mezi [C]Čechy [G7] domov [C]můj! Nad Tatrou sa blýská - lidová, text Janko Matůška .1. [Emi]Nad Tatrou sa blýská [H7]hromy divo bi[Emi]jů [G]Nad Tatrou sa blýská [Ami]hromy divo [D]bi[G]jů /: [G]zastavme [D]sa bratia [H7]veď sa [Emi]ony stratia [Ami]Slováci [H7]oži[Emi]jů :/ .2. [Emi]To Slovensko naše [H7]posial tvrdo spa[Emi]lo [G]To Slovensko naše [Ami]posial tvrdo [D]spa[G]lo /: [G]ale bles[D]ky hromu [H7]vzbudzujů [Emi]ho k tomu [Ami]aby sa pre[H7]bra[Emi]lo :/ .3. [Emi]Už Slovensko vstává [H7]půta si strhá[Emi]vá [G]Už Slovensko vstává [Ami]půta si str[D]há[G]vá /: [G]hoj rodi[D]na milá [H7]hodina od[Emi]bila [Ami]žije matka [H7]Slá[Emi]va :/ .4. [Emi]Eště jedle rastů [H7]na krivánskej stra[Emi]ně [G]Eště jedle rastů [Ami]na krivánskej [D]stra[G]ně /: [G]kto jak Slo[D]vák cíti [H7]nech sa ša[Emi]ble chytí [Ami]a medzi nás [H7]sta[Emi]ne :/ .1. : Miloval jsem Korejku, štíhlou jako hokejku, u moře při měsíci hladil jsem ji po líci. Miloval jsem Francouzsku, plakala do ubrousku, když se vlak dal do pohybu já jí sbohem dal. Ref. 1: Ale ty ženský, československý za světla když se na ně dobře podíváš - jiskru maj' ve voku, nestřelíš vod boku, když ňáký naší holce svoji lásku dáš. .2. : Miloval jsem Albánku, sedával s ní u džbánku a když jsme ho dopili, hlouposti jsme tropili. Miloval jsem Alžírku, štíhlou jako bužírku, na velbloudu mezi hrby já ji pusu dal. Ref. 1 .3. : Miloval jsem Řekyni, z povolání letkyni, já jen viděl letadlo a už mě to popadlo. Miloval jsem Japonku, pracovala u ponku, koupila mi tranzistorák, já jí lásku dal. Ref. 1 .4. : Miloval jsem Apačku, měla hezkou klapačku, tatínek byl indián, řval na mě jak pavián. Miloval jsem Súdánku, čistou jako studánku, měla byt na Piccadilly, já jí prachy dal. Ref. 2: Ale ty ženský, československý co naplat nakonec má každej nejvíc rád. Dobrý maj' návyky, nedělaj cavyky a nechtěj' si tě kvůli tomu hnedka zejtra brát. .1. Sl[G]unce se pr[Ami7]ohání v [G]orvaném tr[Ami7]ičku p[G]o lýtkách sl[Ami7]ečen a p[A7]o plakát[D]ech, s[C]ušenky s [G]obsahem [Ami]obilných kl[H7]íčků m[C]izí v nás j[G]ak mince v [D]automat[G]ech. .2. Vzalas' nás k sobě po včerejším flámu, nejspíš tě zdrbnou ti, co tě znají, zajdem si na pivo do Masných krámů, víme, že v devět tam otvírají. .3. Žižkovo náměstí je taneční parket a Černá věž přísná gardedáma, /: tisíce Ondřejů a bláznivých Markét drží se za ruce a jdou s náma, :/ [D]a jdou s nám[G]a ... .1. [C]Čí só hode, naše hode, poďme, stará do hospode, h[G]ojája, h[F]ojája, h[G7]ojajá[C]ja. Bodem tam [G]do rána t[F]ancovat h[C]olána, h[G7]ojajá[C]ja. .2. Přišla Anka do hospode podívat se na ty hode, hojája ... .3. Chtělo se ji tancovati, nechcele jo chlapci bráti, hojája ... .4. Voře Antoš podle meze, košola mo z gatí leze, hojája ... .5. Mařa za ním poskakoje, košolo mo zastrkoje, hojája ... [Dmi]Čí že sú to [Dmi]koně, [Dmi]čí že sú to [A]koně ve dvo[Dmi]re, [Dmi]co že s nima [Dmi]žádný, [Dmi]co že s nima [A]žádný neo[Dmi]re ? |: [F]Čí že by, [B]čí že by to [B]byli, [E]moje [A]sú, [Dmi]oni ma k mej milej, [Dmi]holubence [A]sivej done[Dmi]sú. :| Hop koníčy moje, hop koníčky moje do skoku ! Budem ležat milej, holuběnce sivéj, pri boku. |: Nebudem sa, nebudem sa modlit otčenáš ! Hop, teraz ma milá, holuběnka sivá, pobozkáš :| Tancoval by som, tancovala by som, sama som ! Kup mi, milý, čižmy, kup mi, milý čižmy, bosá som ! |: Aj keď mi ty tie čižmičky nekúpíš, nebudem ťa bozkat, nebudem s tebú spat, uvidíš :| [A]Hele pojď sem číčo, [F]začla s mně zajímat [A]dej mi svoje í.č.o., [F#]neb já teď chci ti dát [H7]investiční body a [E]whisky s trochou sody [A]prostě [G#]jsem se [G]rozhod , [F#]že bych [F]tě chtěl [E]privatizovat. Tak jako James Bondy, sázel vždy na jistotu, sázím na tvý fondy v těsným sexy trikotu cejtím v sobě sopku, sichr x násobků AneříG#kám to Gtady H7hlady Enebo z mrákoAtu. Hele pojď sem číčo, tak nebuď bestie, dej mi už to í.č.o., stoupaj mi akcie nehraj tu ledovku, klidně přidám stovku výnos, ten zaručeně, náklady nám pokryje. No tak, proč jdeš číčo, tam za těma pánama body na tvé í.č.o., projdou mi pod rukama co se budu snažit, přehlídnu tě jak pažit jednou ti to bude líto i s úrokama. [Dmo]Čie sa to [C7]oveč[F]ky [Gmi]hore rolú [A7]pa[Dmi]sú, [Ami]čie sa to [G7]oveč[C]ky [Dmi]hore rolú [C7]pa[F]sú, [Dmi]to sú Janíčko[A]ve, [Dmi]to sú Janíč[A]ko[Dmi]ve, čo ho vešat majú, čo ho vešat majú. |: A keď ho už védli cez to širé pole, :| |: milá naňho volá, :| |: vrať sa srdco moje. :| |: Akože sa vrátím, keď som okovaný, :| |: čakajú ma kati :| |: pod šibenicami. :| Bejt předsedou všech balonů nosil bych jenom frak a jako odznak hodnosti v náprsní kapse prak bejt jednou lefem salonů to prosím já bych chtěl mít s dovolením obleček bonmotům naslouchat Chtěl bych bejt lásky tajemník a sekretářku mít všech randevů harmonogram nechal bych vyvěsit pak bejt na chvíli knoflíkem co drží prsů tvar možná že bych byl puštěnej navštívit ostrov Hvar Jó na chvíli bejt rozhlednou kam choděj lidi snít zavřel bych dveře na lígr a k Buckům šel bych pít já styděl bych se za sebe že jsem tak vysoká když na mě lidi vylezou padne jim do oka Ta krása země spanilý kde člověk by žít měl zatím homo sapiens na ni už zapomněl Chtěl bych bejt předsedou Jé Zet Dé Slušovic na vlastní oči viděl bych že dělat dá se víc já hrudník bych měl plechovej na prsou samej řád a na výsluní reálna já musel bych se hřát Chtěl bych bejt jednou malířem kterej si může přát že až mu bude šedesát dostane za to řád a bejt plodným literátem napsal bych spoustu děl co tlej v závodní knihovně každej by záviděl Kdybych vlády předseda svolal bych kabinet a nařídil bych ministrům ať pozmění to hned aby se lidi cejtili jak doma na rynku je národ v jednom zajedno každej má maminku Chtěl bych bejt jednou ministrem přes uhlí, koks a mour mít na starosti havíře a konce dlouhejch rour já nařídil bych předákům ať práci zastaví vždyť tohle naše údolí má tělo bolavý Chtěl bych bejt jarním kurýrem a zvonit v údolí že poplach už se nekoná že nic nás nebolí že slunce jako sedmikráska nám přijde teplo dát že nikdo už se nemusí o svoje štěstí bát Mě napadá furt otázka jak lépe ještě žít můj život není procházka já vím čím bych chtěl být .1. T[C]isíckrát poslouchám, tisíckrát si knihy pročít[F]ám, hledám totiž lásku s velkým [C]L, že jezdí [F]autem ne na benzín, však na lidský zpěv a sm[C]ích, to vážně, v[Ami]ěřte mi, opravdu s[G]ám jsem nevěd[C]ěl, h[F]ú-[C]ú [F]..[C].[AmiC] .2. Někteří ani netuší, jak na lásku se správně mávat má, nevidí, když kolem prošustí, já chvíli jen u cesty stál, a hned mi zastaví, jen doufám, že můj falešný zpěv mi odpustí, hú-ú ... .3. Motor má tichý chod jak Popelka, když hrášek přebírá, auto vůni čerstvých jahod má, na střeše srdce červené a ona zve mě dál, kam vlastně od ní zavézt bych chtěl, se zajímá, hú-ú ... .4. Pozdravím a nasedám, řeknu lásce, že chci za tebou, ona jemně pedál plynu podrží, a je mi fajn a jedem dál a já si zazpívám, ať láska taky dojede k vám s plnou nádrží, hú-ú ... [Ami]Zvláštnu moc má chuť [Dmi]peňazí [G]striebornú sieť na lov [C]snov [Ami]Zvláštnu moc má chuť [Dmi]peňazí [G]zvláštnu moc má sladký [C]kov [C][G][G7][C] [Ami]To ešte prejde [Dmi]veľa zím [G]a prejde pár dlhých [C]liet [Ami]Kým budem mať dosť [Dmi]peňazí [G]ja ich však nebudem ch[C]cieť [C]Čím viac [G]máš tým ešte [G7]viac budeš [C]chcieť tá da [G]dam tá da [G7]dididi [C]dam [Ami]Mne stačí zbierka [Dmi]nežných slov Gna každé mám lesklý Crým [Ami]A tajné plány vašich [Dmi]snov [G]som maliar básnik a [C]mím [C]Čím viac [G]máš tým ešte [G7]viac budeš [C]chcieť tá da [G]dam tá da [G7]dididi [C]dam Kto vie [Ami]čo stojí [E]farba krídel motý[Ami]lích [G] [C] Ktovie [C]čo stojí [G]kúsok lásky [G7]hviezda či Cvzdych [Ami,][Dmi,][G,][C,][Ami,][Dmi,][G,][C] [Ami]Kus neba miesto [Dmi]nohavíc [G]z oblaku ľahučký [C]šál [Ami]Až ma ten kostým [Dmi]unaví [G]vrátim ho kde som ho [C]vzal [C]Čím viac [G]máš tým ešte [G7] viac budeš [C]chcieť tá da [G]dam tá da [G7]dididi [C]dam [C]tá da [G]dam tá da [G7]dididi [C]dam offline verzia 2002 .1. Kř[Ami]ivolaký ulice jsou v čínský čtvrti, každá noc tu přináší sv[E7]ý oběti, m[Dmi]alý Číňan oči mhouří v h[Ami]ustém opiovém kouři, j[E7]eho smutek budí dojet[Ami]í.[G] .R: Sv[C]it lampion[F]ů, utichne hl[C]uk kamion[A7]ů, pomalý s[D7]ong o špi[G]ónu potmě si zp[C]ívám[F],[C][G] d[C]ým opiov[F]ý, nad hlavou dr[C]ak papírov[A7]ý, dušený kv[D7]ět bambusov[G]ý potichu j[C]ídám[F],[C][C7] [F]a když spatřím malou gejšu j[C]en tak na dohled, ž[G#]e mám žlutou kůži, není v[D7]idět, jak jsem zbl[G]ed', [C]až dopiju č[F]aj, zazvoní tm[C]ou stará tramv[A7]aj, odjedu t[D7]am, kde mi jen d[G]aj' jedinou l[C]ásku[F].[C][E7][Ami] .2. V křivolakých ulicích zkus hledat lásku, každou chvíli život visí na provázku, mlha jako řídký těsto, hledáš noční podnik přesto, že je láska na zakázku. .R: .3. V křivolakých ulicích je z rákosí dům, vočazená petrolejka, lacinej rum, tam ti dají domnění, že je láska umění, a pak připraví tě o rozum. .R: .1. Č[E]ínský restaurant v Pražský ulici, na oběd choděj' tam úředníci. .2. Místo příborů hůlky harašej', ten pán u stolu dal si "ču-žou-švej". .3. Rychle letí čas, volá kancelář, a tak, myšky, šup, zpátky dupy-dup, ťaj ťaj ... .4. Objednaný stůl, u něj sedím sám, když dojde k placení, šikmý oči mám. .5. Končí iluze a je po hraní, pryč jsou peníze, tak zas po braní. .1. Nebylo d[Ami]otyků, jen [E]ústa, která kř[Ami]ičí, lahvičku [C]od injekce n[F]ěkdo odhod[E]il, /: lehátko z pl[Ami(C)]astiku a [F(G)]ocelových t[Ami]yčí [F]a vůně d[Ami]esinfekce - t[E]ak ses narod[Ami]il. [E]:/ .2. Toť tvoje scéna - páchne z koželužen tříslo a čpí tu jatky, voní benzin motorů, /: namísto jména dostals' na zápěstí číslo, namísto matky hudbu z reproduktorů. :/ .R: Toť domov tv[C]ůj, tvá vlast a tvoje št[G]ěstí, o čem jsi sn[Ami]il, už zítra nastan[E]e, ty hrdý b[C]uď, a č[G]íslo n[Ami]a zápěst[F]í budiž tvůj zn[Ami]ak a tvoje p[E(G)]ýcha, občan[Ami]e! .3. Na lůžku úrazovky vymění ti plínky za hřiště z roztřískaných karoserií, /: za štěstí z obrazovky televizní skříňky, za volnost oprýskaných periferií. :/ .4. Hle, vůně domova, šeď betonových bloků co láska narkotika manifestací, /: co hudba chrámová zní melodie doků, co štěstí (láska) panoptika manifestací. :/ .R: .5. Na nebi, v kalužích je olejová duha, koryta potoků, v nichž voda neteče, /: popílek na růžích je černý jako tuha a není proroků, můj malý člověče. :/ .6. Máš život v malíčku a nestaráš se o věk, máš úspěch za víru a neznáš dojetí, /: jen chvíli, človíčku, a bude z tebe člověk ušitý na míru pro toto století! :/ .R: + budiž tvůj zn[Ami]ak a tvoje p[F]ýcha, [E]občan[Ami]e! .1. [Ami]Vyzvonil jsem t[E]ajems[Ami]tví [C]na vizovském [G]náměs[C]tí: j[Dmi]si čistá jak Vi[E]zovice - [Ami]uchazečů b[E]ude ví[Ami]ce. .2. Zvěsti všude kolují, že každý večer sama spíš, kdekdo říká: sakra, škoda, vždyť mlýn mele, když je voda. .R: [Ami]Čistá jak Vi[E]zov[Ami]ice, č[C]istá jak Vi[G]zovic[C]e, h[F]ej [E]dri[Ami]n, h[F]ej [E]dri[Ami]n, čistá jak Vi[E]zov[Ami]ice, č[C]istá jak V[G]izovic[C]e, k[Dmi]de je voda [E]na tvůj m[Ami]lýn? .3. Po vizovském náměstí huby nesou tajemství, že čistá jak Vizovice nebudeš už nikdy více. .R: Čistá jak Vizovice, čistá jak Vizovice, hej drin, hej drin, čistá jak Vizovice, čistá jak Vizovice, kdo byl voda na tvůj mlýn? .1. Když jsem jel vč[G]era večer kolem oken j[C]ejích, v[G]iděl jsem tam pestrej šátek vl[D]át, řek' jsem: dáv[G]á mi znamení, jak[C]ýpak čekání, bude m[G]oje, kdybych s[D]e měl s ďáblem pr[G]át. .2. Pak zas ženu stáda přes brod mlhou ranní, vidím ji na břehu klečet a prát, myslím si: ta to jistě ví, že tu ženu stádo svý, čeká na mne, bych jí moh' "dobrej den" dát. .3. Když ale přišla vypůjčit si šňůry na ranč, aby mohla nechat prádlo schnout, jenom na mě se dívá, hlavou lehounce kývá, nemoh' jsem se bez myšlenky na ni hnout. .4. Kvečeru drhla schody, zrovna když jsem seděl na verandě v saloonu a pil, kdo by se toho nadál, šatů lem větřík odvál, byla krásná, že jsem málem jak pes vyl. .5. Když ale přišla, abych jí řek', jak čistit kůže, každej musel velkou radost mít, na očích vám to vidím, říci se to nestydím, je mi jasný, že chcete mou ženou být. .6. Měl jsem sto chutí jen pro sebe tu dívku mít, jistě mi svou duši, tělo dá, na kolenou bych ji prosil, do postele jídlo nosil, jen kdyby nebyla tak strašně čistotná. .1. Když n[C]aplní se číše a kapku přidáš jen, tak přes okraj ti př[F]eték[C]á, tak n[F]ějak je to s náma, i pr[C]o nás skončil den a sm[G]utnej kabát oblék[C]á. .2. Já nejsem tvoje všechno tak, jak jsi to chtěl mít, služka, holka jenom tak, vem si svoje věci a už můžeš jít, stejně jseš jak černej mrak. .R: Odnáší t[C]enhle čas, smutnej čas všechny věci pryč, vždyť i l[F]áska, city, všechno mizí pr[C]yč, každý z nás myslí jen na svý já a z[G]apomín[C]á. .3. Ty kašleš na to, co já, tak jsi to chtěl mít, bez starostí v pohodlí si žít, za rohem si randit a do noci pít, tak to ne, to klidně můžeš jít. .4. =1. .R: .1. [D]Čížečku, čížečku, p[A7]táčku ma[D]ličký, pověz mi čížečku, [A7]jak sejou m[D]ák? [G]Aj tak, tak s[D]ejou mák, [A7]aj tak, tak s[D]ejou mák, [G]aj tak, tak s[D]ejou mák, [A7]tak sejou m[D]ák. .2. ... roste ... .3. ... kvete ... .4. ... plejou ... .5. ... zraje ... .6. ... lámou ... .7. ... jedí ... [Gmi]Čja že [D]je to [Gmi]biela scena, [D]celá krvú [Gmi]dostriekaná, [D]čo sa [Gmi]chlapci [C7]bi[F]li, [Gmi]pre [Dmi]dva rozma[A7]rý[Dmi]ny. A vy chlapci, něbíce sa, prídztě zajtra večer zasa, rozmarýnku vám dám, eště v zahrádce mám. Jak sa chlapci dozvedzeli, na rozmarýn prileceli, vytrhali ho moc, keď bola tmavá noc. Ale dzievča němeškalo, k rychtárovi hněc bežalo, že jéj vytrhali rozmarýn zelený. Ale rychtár ten nemeškal, cedulenku hněc napísal, poslal po ulici, hzde sú švarní chlapci. [Gmi]Pár priateľov, ktorých už [Dmi]dávno mám /- - -/ [Gmi]pár priateľov, s ktorými [Dmi]nie som sám /- - -/ [Cmi]vždy voňajú [Gmi]človečinou [Ami]takých ľudí mám [D7]rád /- - -/ Pár správnych miest, kam sa vždy vrátim rád /- - -/ rád dám sa zviesť ľuďmi čo chutia správnou slinou, ľuďmi činov človečinou dám / - - -/ sa zviesť [Gmi]Tam nikto pred nikým sa na nič netvári [Es]dvere sú otvorené [Cmi]čisté sú slzy aj víno v pohári, všetko je [D]dovolené [Gmi]Na mene nezáleží a ani na veku [Es]nikto ti nepovie nie [Cmi]Tu váhu má len keď dáva človek človeku a [D7]každý to vie Pár priateľov, ktorých už dávno mám /- - -/ pár priateľov, s ktorými nie som sám /- - -/ vždy voňajú človečinou takých ľudí mám rád /- - -/ [Ami]já chci [F]žít jen [C]ve snu[G] [Ami]o tom [F]celý den [C]sním[G] [Ami]vždyť [F]do snu když [C]klesnu[G] [Ami]tak na [F]beton [C]vím[G] že vše je jen jako že vše je jen sen že teď můžu všechno než mě probudí den sen nezný hranic sen nezná smrt můj normální život proti snu je prd úřednice domovnice složenky a popelnice úřednice domovnice složenky a popelnice obyčejný život v šestém poschodí každy to zná kdo se blbě narodí úřednice domovnice složenky a ... tak sním kudy chodím a lidem se to nelíbí mají spoustu práce a k tomu samé pochyby já nepochybuji netoužím po ničem jsem člověk nové éry můj život je sen pouhý obyčejný život v šestém poschodí každy to zná kdo se blbě narodí každý to zná [Dmi]Čo bolí, to [Gmi]prebolí [A7]zakrýváš si [Dmi]tvár, som najlepší [Gmi]v okolí, [A7]počkaj sekund[Dmi]pár. [B]|Trošku ťa to [A]zabolí, [B]je to prvý, [A]ráz, [Dmi]čo bolí, to [Gmi]prebolí [A7]máš najvyšší[Dmi]čas. Tie tajomstvá[C], [F] čas je krutý[A7], [Dmi] něsmjů nás nájsť[C], [F], zme zamknutý[A7], [Dmi]. Co bolí, to přebolí, svlíkni si imrest sám, jsem nejhezčí v okolí, já už omdlévám. Co bolí to přebolí, já se nebojím, trošku mne to zabolí, Ty víš, co s tím. To tajemství si tak smělé Kde to hledáš, tak už dělej. sestra šla [Gmi]za mámou už[Dmi]spát[Gmi], [A7] [Dmi] no tak [Gmi]přestaň si s tím už[Dmi]hrát[Gmi], [A7] [Dmi] Doktore ste úžasný, krásnej okamžik, po píchnutí je mi hej, vyslovuji dík. Pes ťa hrizol při plotě, ty ho nepoznáš, sérum proti beznotě, teraz v těle máš 2 strýkačky s medicínou hľadám vždy rád stále s jinou - Čo bolí Kapo 3 [Emi]Čo bolí, to [Ami]prebolí [H7]už to skrýva [Emi]tvár, dvaja blázni [Ami]na mori, [H7]niekto nám veslo [Emi]vzal. [C]Čln [H]sa láme napoly, [C]keď topíš sa, [H]vieš, [Emi]čo bolí, to [Ami]prebolí [H7]a odpláva [Emi]preč. [D]Tie tajomst[G]vá [H7]pod hlad[Emi]inou [D]chcem v tebe [G]nájsť, [H7]ale s i[Emi]nou. Co bolí, to přebolí, nepředbíhej čas, co necháme v tom moři, jednou zkrásní v nás. Z trosek, ví, člun nestvoříš, z moře stoupá dým, co bolí, to přebolí, možná víš, co s tím. To tajemství pod hladinou hledáš už dál někde s jinou. Smutek šel [Ami]sám se smíchem [Emi]spát[AmiA7Dmi] a z člunu [Ami]víc už nejde [Emi]brát[AmiA7Dmi] Co bolí, to přebolí, co neznáš, to znáš, přijdeš k poušti po moři, tam čekám tě zas. Nezhasínej co hoří, ať hoří to dál, co bolí, to přebolí, proč bys sám to vzdal? Tie tajomstvá pod hladinou hľadáš už rád niekde s inou. [Ami]100 rokov som nebol v starom klube na námestí [G]chodievam sem aj tak len raz [Ami]za čas[D][C] služba tu vraj občas trpí na koprivku pästí a jeden Maťko pri dverách hneď začal No [Ami]čo je [C] [Ami]No čo je[D] [Ami]No čo je, čo chceš [Ami]No čo je, čo chceš A ja som povedal že nič Neverí, že dobrých ľudí sa vždy veľa zmestí nevedia, že hostí treba vítať nevšimol si, že dnes večer prišli sme sem šiesti tak som sa ho nenápadne spýtal No čo je No čo je No čo je, čo chceš No čo je No čo je No čo je, čo chceš [Ami] [Gmi]A on povedal, že [D#mi]nič A on povedal, že nič A on povedal, že nič A on povedal, že nič A on povedal, že nič No čo je No čo je No čo je, čo chceš No čo je No čo je No čo je, čo chceš No čo je. [Gmi]Čo sa dzeje sve[Cmi]ce, [Dmi]Bož[D7]e m[Gmi]ój, [Gmi]němože premlu[Cmi]vic [Gmi]jaz[D7]yk m[Gmi]ój, [B]Ja[F]zyk [B]mój, [B]srd[C]co [B]mé, [Gmi]němože premluv[Cmi]ic, [Gmi]čo [D7]je m[Gmi]ně. [Dmi]Teprve oči se mi [Gmi]klí[A7]ží [D]mia ráno tryská z nočních [Gmi]mří[A7]ží noci [Gmi]probdělá [C]s límcem [F]doběla už jsi [Gmi]shořela [A7] [Dmi]docela, [C]docela, [B]docela Zmuchlané tváře křehká víčka do pasu ohořelá svíčka kniho dočtená nejsi na prodej zůstaň zavřená nevolej, nevolej, nevolej [Dmi]Černá [C]na bílé [B]může dobrou [Gmi]náladu či radu ti [A7]dát [Dmi]kabát [C]z papíru [B]z kůže ale [Dmi]uvidíš příteli Bse mnou se podělíš [Gmi]jak často[D#]krát Kolikrát si se sama bála když tma nad horizontem tála z písmen zavolal že tě dohoní že tě odveze na koních na koních na koních A kolikrát ti bylo líto že doopravdy nebolí to že je spoutaný vazbou plátěnou příběh napsaný ozvěnou ,ozvěnou, ozvěnou Černá na bílé ......... Nahlédnout za dubovou skrýši, tam loví a pak o tom píší, lávka přes věky ruce k podání, perem doteky do psaní, ze psaní, do psaní A ve všech pohádkových knížkách jsi letící v duhových výškách že tě potěší že tě zahřeje slunné přístřeší naděje, naděje, naděje. [Am]Jedu velmi [Dm]rychle [E]jedu [Am]ostře, [Dm]jako kdybych [Am]prchal [E]kose [Am]nostře [Dm]na dopravní [Am]vyhlášku [E]já ale [Am]dbám, [Dm]čtrnáct [Am]Kubíků [E]na korbě [Am]mám ano [Dm]čtrnáct [Am]Kubíků [E]na korbě [Am]mám [C]Lojzu Kubíka a [G]Bédu Kubíka a Čendu Kubíka a Éd[C]u Kubíka [C]a Frantu Kubíka a [G]Honzu Kubíka a [F]Ferdinanda Ku[G]bíka[C] [C]A Jardu Kubíka a [G]Karla Kubíka a Láďu Kubíka a [C]Vencu Kubíka [C]a doktora Oldu Kubíka a [G]Rudlu Kubíka a V[F]endelína K[G]ubík[C]a [F]Po desáté [G]bylo by už [C]pozd[Am]ě [F]bojuju [G]o sekund[C]y[Am] [F]čtrnáct Kubík[G]ů já musím slo[C]žit[Am] [F] v restauraci [G]u Rotund[C]y Lojza Kubíků a Béda Kubíků a Čenda Kubíků a Éda Kubíků a Franta Kubíků a Honza Kubíků a Ferdinand Kubíků A Jarda Kubíků a Karel Kubíků a Lá‹a Kubíků a Venca Kubíků a doktor Olda Kubíků a Rudla Kubíků a Vendelín Kubíků Před hospodou všichni teďka pláčou slzy kanou na vyprahlou zem zbytečně jsem starý motor trápil do devíti dneska měli jen .1. M[E]arušce táhne n[A]a čtrnáct, r[F#mi]áda čte Filip[H]a a Bravo [E]a líbí se jí M[A]ichael Knight, cht[F#mi]ěla by se s ním toulat tr[H]avou. .2. To její otčím nečte nic, snad jenom čárky z pivních tácků, a ze všech metod výchovných ovládá nadávky a facku. .R: M[E]aruško, skončila ti p[A]oklidná s[H]ezóna, č[E]ekají tě čt[A]yři roky p[H]ekla, t[E]ěžko se dovolat c[A]itu či z[H]ákona, [E]otčím je d[A]ivnej, matka vzt[H]eklá. .3. Že jsem ji plácl přes zadek, proto jí přece neubude, já chci mít doma pořádek, jak řeknu, hergot, taky bude! .4. Proč se ta holka zamyká, má nějak roupy v osmý třídě, snad nestydí se fotříka, takovejch ve vaně už jsem viděl. .5. V košilce, která sluší ti, nejdeš spát, protože se stydíš, otčím si klidně rozsvítí, černej klín přes tu látku vidí. .R: .6. To není domov, to je klec, když okradou tě o soukromí, co ti chtějí vzít nakonec, až dočista tě zlomí, zlomí. .7. Jak jen to jde, tak utýct pryč, svěřit se náhle není komu, jako cejch pálí v ruce klíč, když po schodech se vracíš domů. .8. V románech, tam je čistej svět, tam nemaj' chlapi divný oči, s Alenkou za zrcadlo zpět, a svět se točí, točí, točí, točí, točí. .R: + [E]otčím je d[A]ivnej, matka vzt[H]eklá ... [E]Pojď sem a [H7]zkus nastavit dlaně, [A]tak jak to bývá [E]v říkankách, já položil své horké tváře na ně a povím ti co není v říkankách. O tom, že noc má čtyři díly, o tom , že první svítí ve hvězdách, ten druhý - ten je dílem síly, ve třetím poplujeme na vlnách. A čtvrtý díl té noci, co pro tebe teď ukradnu, ten nemám ve své moci, snad narodí se v novém dnu. A tak pojď sem a zkus nastavit dlaně, tak jak to bývá v říkankách, já položil své horké tváře na ně a vidíš už jsme v čítankách. A čtvrtý díl té noci, co pro tebe teď ukradnu, ten nemám ve své moci, snad narodí se v novém dnu. A tak pojď sem a zkus nastavit dlaně, tak jak to bývá v říkankách, já položil své horké tváře na ně a vidíš už jsme v čítankách. [H]Úú[E]ú [A]Čtyři páry [H]koní Úúú v očích mají strach Úúú černej kočár táhnou Úúú za kočárem prach Je!Je!Je! Bim bam bim - zaduněly zvony Bim bam bim - otevřete brány Bim bam bim - čtyři páry koní Bim bam bim - vezou divný pány Biče práskaj vzduchem koním nad hlavou koně zuby cení padaj únavou Je!Je!Je! Bim bam bim - zaduněly zvony Bim bam bim - uzavřete brány Bim bam Bim - čtyři páry koní Bim bam bim - vezou divný pány [E]Na kočáře spolu jedou [H]perou se o otěže [A]poturčenec turka horší [H]papeženec papeže! Čtyři páry koní ... [Cmi]Bouře [G7]jde do [Cmi]dálky, [Gmi]v sadech kvítka rve, [Cmi]my jsme vyšli do [G7]války, [Cmi]v bouři [Gmi]nyní [Cmi]jsme. Však jednou to [Gmi]skončí kdes, my čtyři [Dmi]a náš pes [Cmi]vrátíme se [Gmi]zpět [Cmi]zatím však je to sen my čtyři [D7]s naším [Gmi]psem [D7]jedem stále [Gmi]vpřed. Oblaka jdou nebem. Všude voní bez. Vstříc své zemi jedem, my, tank a náš pes. Dojedem zajisté, my čtyři tankisté, naš tank a náš pes. My čtyři tankisté, dojedem zajisté, než odkvěte bez. .1. [Ami]Vytáhnu z [F7]kufru [Ami]Mauze[F7]ra a [Ami]proma[F7]žu ho [Ami]fest pak [F7]vyhledám tě [Ami]za [F7]šera [Ami]tak o [F7]pátý či v [Ami]šest [A]Až budeš tančit s frajerem s tím [Dmi]Vencou co má knír či s [H7]továrníkem Majerem si [E]vyjdeš na špacír [A]Hrom tě [C#mi]vem ty [H7]zlořečená [E]dívko [D]už jsi [A]dávno zra[E7]lá pro kladív[A]ko [D]abych tě [Dmi]jím přes ten tvůj [G7]drdol [C]švih [E]švih bych tě dřív kdybych to bejval [Ami]stih' .2. Nabrousím kudlu z nerezi abych ti ránu dal tam kde už dávno nevězí ten zatracenej sval Ta sigma pumpa prokletá tak vysála můj cit že spadla na mě roleta černá jak antracit Srdce tvý ty zlořečená zmije za pět piv už kdekdo prodá mi je nemáš už nic jenom ten jistej flek abych měl tip kam bych tě pích či sek .3. Upletu špagát z konopí na ten tvůj outlej krk málokdo z lidí pochopí proč hledám dub či smrk eventuálně babyku neb rozsochatý buk pak dám si párek v rohliku a bude mi to fuk Hrdlo tvý ty zlořečená dámo zdá se býti pro mě přichystáno Ať se budeš ze svejch činů třeba kát zavěsím ten špagát s tebou na akát .4. Já dobroušený karafy naleju vitriolk pak do karafy narafičím puget gladiol Těch kytek bude darhý dítě plnej vobejvák a některá z nich připraví tě milá o kejhák O ten kejhák zlořečená ženo kterej bejval tvý jeiný věno Už nebudu myslet na tvý poprsí a že mě oběsej mě mrzet nemusí .1. Cestou n[D]a nádraží natrhal jsem k[G]ytek pár, to tobě, lásko, [D]asi by tam u kolejí z[G]vadly, až by přišel další vl[D]ak, a p[G]ak jsem v tr[D]ávě hledal čtyřlístek, to t[G]obě, lásko, pro štěstí, víš, c[D]o je dneska dobře mi, co z[G]ítra bude, nevím, no, jsem jen chl[D]ap, ale m[G]ám rád, mám rád, tebe mám r[D]ád. .2. Cestou na nádraží zpíval jsem si písničky, ty tvoje, lásko, o Moravě a o tuláckým ránu, když se v trávě probouzí, a pak jsem do studánky u tunelu hodil peníz, víš, to se často stává, že se potom na ta místa lidé spolu navrací, /: protože mám rád, mám rád, tebe mám rád. :/ [G]Čubrmajka chajda stojí u vody[Ami], [D] [G]čubrmajku [Ami]chajdu [D]tu mám [G]rád[Ami], [D] [Č]ubrmajka chajda stojí u vody čubrmajku chajdu tu mám rád (r): [G]Cigáni [Ami]tam hra[D]jí[G], [Ami][D] [G]svoje [Ami]písně zna[D]jí[G], [Ami][D] [G]černé vla[Ami]sy vlají[D], [Ami][D] [G]a cigáni [Ami]je (se)mají[D] [G] čubrmajka chajda stojí pod lesem čubrmajku chajdu tu mám rád každý večer dřevo z lesa přinesem oheň hoří je to kamarád (r): čubmajka chajda stojí u vody čubrmajka ta je jenom jedna čubrmajka chajda stojí u vody čubrmajka chajda neposedná ta je jenom jedna chajda neposedná (r): [Ami9]Čuru-ru čururururururu-rururu ....... [Hmi7EHmi7E] [Hmi7]Dívám se z ok[E]na jak prší déšť[Hmi7E] [Hmi7]Louže jsou vět[E]ší a větší a [Hmi7]větší[E] [Hmi7]Už nejsou lou[E]že jsou drobné čů[Hmi7]rky[E] [Hmi7]A strouhy kal[E]né tečou do ka[Hmi7]ná[E]lů [F#9+]Co je mi divný, je to, že brácha je [Hmi7]klidný [EHmi7] Přibývá vody čím více prší hladinu zvedá silný proud deště kanály nejsou vody je fůra teď by šel ven jenom blázen [F#9]Co je mi divný, je to, že brácha je [Hmi7]klidný [EH7EHmi7EHmi7E] [Hmi7]Prší a pr[E]ší a prší a pr[Hmi7]ší[E] [Hmi7]Blýská [E]se blýská se blýská [Hmi7]se blýs[E]ká [Hmi7]Vlhko se tla[E]čí do prvního [Hmi7]patra [E]jé [Hmi7]Teď mě to [E]trklo dostal jsem ná[Hmi7]pad[E] Není mi divný, že brácha je klidný [F#9]On to totiž musel [Ami9]vědět čurururururu-rururu..... [Hmi7EHmi7E] [Hmi7]Čůrky[EHmi7]Čůrky[E] [Hmi7]Čůrky[EHmi7]Čůrky[E] aha aha aha .1. Chci ňákou holku ona ne aha a proč mi řikaj onane aha do každý hučim jako vůl aha domů se vracim vždycky sám ještě že tam Růžu mám .Rf: Ta na tuty mi jediná aha (3x) ta na tuty mi jediná dá dá dá .2. Růžu jsem přebral Průšovi aha pravdu se nikdy nedoví aha ona si myslí že jsem ten aha co jí na hrázi zneužil to úchyl jistě netušil Tu [Emi7]zlou story, co [C]zazpívám, mi [G]říkal kamar[C]ád, já mu [Emi7]nevěřil ani [C13]podruhé, ale [G]může se to [Cmaj7]stát. [D]Na samotě v horách žili [C]táta a syn [D]osmnáct let v míru, než b[C]arvou jeřa[Ami7]bin vyrudla [G]krví zem a v [Emi13]jeden den se [C13]život zastavil, život p[G]ro oba, žádná [Emi13]náhoda, jen s[C13]tín stromů je skryl. S[D]míření navěky a [C]bohům do oken [D]zabušili najednou a k[C9]do byl spokojen[H7]? [Emi]Ďábe[D]l, ď[G]ábel, [C]hó, hó ... Tak jednou koně osedlal a do města se hnal, tam koupil sůl a v salónu si jednu režnou dal. Byla tam ženská, co mu hlavu zmámila, že pojede do hor s ním mu tenkrát slíbila. Vyrudla krví zem ... Pak syn to poznal na kůži, jak chutná žárlivost, až jeden den mu povídá, mám toho, táto, dost. Zezadu vystřelil a snad by ještě žil, jenže on žhavou hlaveň k spánku přiložil. Vyrudla krví zem ... [Dmi]Sedím a koukám jak [C]zvrácenej podzim [Ami]stromům svlíká jejich [G]šat [Dmi]poslouchám ptáky a [C]jenom tak kouřím [Ami]malinko chce se mi [G]spát Padá mi hlava pak cejtím jak někdo lehce mě za ruku vzal blázen či voják jak maškara divná tam [Ami]stál já pozval ho [Dmi]dál Měl špinavej kabát a v ruce flétnu oči jak zmrtvejch by vstal na botách bahno snad celýho světa tuhletu píseň mi hrál Tu píseň co zpívám a vůbec vám nevím kde na ni akordy vzal jak sem tam seděl a koukal a kouřil to já teprv ji psal Povídá hochu vracim se z flámu hráli jsme karty se zdá partii pokera o budoucí vládu dík bohu vyhrál jsem já Já měl z pekla štěstí a nebo pár trumfů v rukávu podvod - já vím chcete mě soudit tak dejte mě na kříž jsem váš ďábel a syn Pak pomalu mluvil a ničil mě silou co od věků v sobě už má drtil mě pravdou a pouštěl mi žilou na závěr jen povídá Bůh stvořil lásku a žal taky bolest a já jenom ubohej chtíč fandím vám lidem nevím proč nemáš mě rád já poslal ho pryč Sedím a koukám jak zvrácenej podzim stromům svlíká jejich šat poslouchám ptáky a jenom tak kouřim a malinko chce se mi spát Padá mi hlava pak cejtim jak někdo lehce mě za ruku vzal blázen či voják jak maškara divná tam stál tak pozvem ho dál .1. Ď[Ami]áblovy nástrahy, ž[C]enám když zahoří tv[G]ář, veselé ohníčky ukryjí za víčky, na cenu m[F]arně se pt[Ami]áš, ďáblovy nástrahy, d[C]o klínů pekelný ž[G]ár, srdce ti popálí o lásce šeptání, zůstáváš hl[F]upákem d[Ami]ál, v komnatách z mramoru f[C]alešné princezny ch[G]odí, za ňadry skrývají dýky, co bodají pokaždé, kd[F]yž se to h[Ami]odí.[GAmi] .R: Sp[C]anilá jízda se, paní má, pomalu k[Emi]ončí, z[F]ůstaly podpisy krví a pár zhaslých l[G]oučí a sv[Ami]ítá. .2. V žáru a plameni motýli bláhoví shoří, ještě se cukají, srdce jim pukají, pěstěným rukám se koří, pekelné kočáry změní se na máry k ránu, opilý harlekýn dopíjí zbytky vín, voják má na čele ránu, ďáblovy nástrahy, ženy se svítání bojí, odešli krasavci, zůstali pasáci, blátem se princezny brodí. .R: .*: [G] Sv[Ami]ítá ... [Ami][G7][Ami][G7][E] .1. Když st[C]íny k sobě v touze lnou, tma prohlásí se kouzelnou a někde zn[G7]ějí bicí, když m[F]ěsíc tepe d[G]o mřížky dva P[F]opelčiny [G]oříšky s šedivou h[Ami]olubicí, když zv[C]ony půlnoc dozvoní a vratiče se rozvon[Ami]í, zlý sen se vr[Dmi]ací znovu, /: jsou d[(F)]osud v oknech stř[(G)]epy skla a kr[Ami]ev, jež znovu vytryskla, [G] sk[(E)]apává d[Ami]o proslovů. :/ Ami F Ami G7 E .2. Když úzkost chodí po špičkách jak dívka v modrých lodičkách a v bílé rozhalence, když promarněno vzkříšení, když most má pouta lešení, jež křičí na milence, když zlato pláče mosazí, když vzduch se oděl do sazí a prázdnem škváry zeje /: zas strach má ze lži mozaiku a za svěrací kazajku už našel farizeje. :/ .R: Zvracíme př[F]ecpaní a m[G]ěsíce se p[Ami]očínají pátkem, křičíme z[G]e spaní, zas děsíce se p[Ami]odepsaným řádkem, pod hranou [G]odvahou tkví pobledlost, jak P[Ami]ilát ruce myjem, když s chladnou r[G]ozvahou jde p[E]osedlost, pak z[Ami]ítřka nedož[E]ijem. .3. Když lež je pravdy zárukou, jde volnost s pouty na rukou a vůkol kvetou hroby, když z lásky stal se mouřenín, pak děvce podá růženín a zbude bez ozdoby, když zloba zbývá bez lásky, pak Židům krade oblázky a hlásá toleranci, /: a intelekt když bez duše, pak podoben je ropuše či slepci s mečem v tanci. :/ [G]Daj ňa, mamič[A]ko, [G]daj [A]ňa [D]do ško[G]ly, [G]nech sa nauč[A]ím [G]drob[A]nej [D]lite[G]ry. Drobnej litery, písat psaníčko, daj ňa do školy, moja mamičko. [C]Daj ně [G]Bože [G7]synka, co na husle brin[C]ká, [G]co [C]bych [G7]sa [C]napi[G]la červeného [C]vínka. Daj ně Bože ten dar, co se ně v noci zdál, malovaný synek pod našim oknem stál. Daj ně Bože ten dar, darem darovaný, co by ně dostal šohaj malovaný. Malovaný synak, bylo mu Martinek, tan ně scel pripravit o zelený vínek. Malovaný synek, bylo mu Martinek, daj ně ho, svatý Ján, svatý Antonínek. .1. T[C]am, kde leží v[Ami]ěčný sníh, t[F]am uslyšíš d[G]ívčí smích, t[C]am, kde můžeš j[Ami]enom snít, v[F]ěrnou lásku t[G]ěžko mít. př[C]ece ta zem d[Ami]ívku má, j[F]e smutná a j[G]e sama, kr[C]ásn[Ami]é jm[F]éno m[G]á Daj[C]ána[Ami].[FG] .2. Lidé o ní říkají, že je v lásce nevěrná, ona zatím potají jediného v mysli má, na toho, kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká dál, krásná, bláhová Dajána. .3. Ten, kdo jí klid navždy vzal, odešel si bůhvíkam, Dajána má v srdci žal, žije marným vzpomínkám, předstírá-li ve dne smích, pláče v nocích bezesných, krásná,bláhová Dajána. .4. Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout, sny, jež voní skořicí, sny, jež nelze obejmout, navždy bude sama snít, nenalezne nikdy klid, krásná, bláhová Dajána. [Emi]Ďakujem že [G]som, že [Hmi]si a že sme [A]sami [Emi]Dobre vieš kto [G]som, ja kto [Hmi]si a čo je s [A]nami [C#mi]Do sna nám vošlo [A]zopár ľudí [H], [A], [H] [C#mi]a zo sna sa vždy [A]ťažko budí [H], [A], [H] Ďakujem že som, že si a že sme spolu Dobre vieš kto som, ja kto si a že máš smolu Uviažem ti obe ruky, keď spravíš dotyk a bez záruky (r): [H]Sa mi [E]sníva, sníva, [C#mi]sníva že sa na teba [A]dívam [H] [H]Že s tebou [E]splývam, splývam, [C#mi]splývam že v tebe [A]bývam. [H] Do sna nám vošlo zopár ľudí a zo sna sa vždy ťažko budí 2 x (r): [Em]Co na mně tak koukáš Myslíš že jsem někdo j[D]inej [C]Oči se jí blejskaj Divně stojí podpírá ji z[Em]eď [Em]Co na mně tak koukáš Sakra holka ty mne zajím[D]áš [C]Jdem si jinam sednout Já chci vodsaď prič a hned t[Em]eď [A]Dám ti vše co chc[G]eš Neříkej že to n[F#m]ejde Za pár let to pochopíš [A]Dám ti vše co chc[G]eš Zejtra bude pozd[F#m]ě Pojď jdem pryč Tady ti to nesluší Už se sem nikdy nevracej Nebav se s nima A nekoukej se zpět My půjdem tam Kde to asi vůbec neznáš A budem tam stát a sedět a koukat se do očí To zas já mám rád Dám ti vše co chceš Neříkej že to nejde Za pár let to pochopíš Dám ti vše co chceš koukej bude svítat A kolik že divnejch chlapů jsi měla A to mi říkáš teď A že si s nima byla Na to bych vzal jed Dal bych ti co chceš Ale už to nejde dítě Kdo tě tohle naučil Dal bych ti co chceš Koukej bude svítat ne lízat Kdo tě ty řeči naučil Dal bych ti co chceš Si malá holka teď to nejde Za pár let to pochopíš Dal bych ti co chceš Ty seš talent holka Holka kdo tě to tak naučil .1. D[G]ál, co d[C]ál, snad p[G]okaždé se mě pt[D]áš, jak d[C]ál, kam d[G]ál, když př[A]ed ženou se schováv[D]áš, tak p[C]oslouchej mě, h[G]olka moje, n[C]ejsem žádný hr[G]áč, já mám tě r[C]ád, vš[D]ak ne tvůj pl[G]áč. .R: N[Emi]evandruj dál do mě, je to pr[C]avda známá k[D]aždý rub má svůj l[G]íc, k[Emi]oukej, to se s tajnou láskou vžd[C]ycky stává, n[D]esmíš chtít v[G]íc. .2. Mám, já vím, čekat, až zase zavoláš, mám jen tvůj stín, když otvírám svůj snář, já jinou šanci nemám, než den v týdnu s tebou být, já smím tě, smím jen chvíli mít. .R: .3. Mám se prát o to, čemu už nevěřím, jak mám to brát, ty dál se líbáš s ním, já nemám důvod, proč bych měnil tu svou zlatou mříž, vždyť s tebou bych měl, holka, stejný kříž. .R: .R: [C]nechci říct [G]nic [C]to ti můžu s klidem [G]říct [C]možná [F]že to není [C]zas tak [G]málo[C], [Fmaj7][G] [C]nic je [Fmaj7]moje [C]silná [G]stránka [C]nic je [Fmaj7]k mojí [C]duši [G]branka nechci nic říct, to je co říct . občas se mi [Ami]zdá že život nemá [G]smysl možná že [Ami]jo už je mi to [G]fuk. já žiju Cdál, dál, Gdál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál. [C]jsem [F], [C]na tom [G]stejně jako [Ami]ty [F][C][G] a jdem nic víc než do nicoty[Ami], [F][C][G] možná se ti zdá, že život nemá smysl možná že jo, dyť je to fuk, každej žije dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál .1. Z[A]a horama zl[C#mi]ato hoří v ž[D]ilách Černejch sk[E7]al, h[A]orečkou tě n[C#mi]ohy poved[D]ou[E7], n[A]epřemejšlej, chv[C#mi]ilku nato r[D]uksak rychle sb[E7]al, z[D]anech doma h[H7]olku zklaman[E7]ou. .2. Nezapomeň s sebou bibli, nezbyde ti víc, nežli v těžký chvíli modlení, Eskymáci prej tam bydlej, neroste tam nic, prokleješ to zlatý kamení. .R: D[A]ál, dál, dál, co ř[D]eka pramen[A]í, tam, kde břeh ukrývá dr[H7]ahý kamen[E7]í, d[A]ál, dál, dál tou ř[D]ekou mámen[A]í, tam, kde na tě kývá zl[E7]atý znamen[A]í. .3. Snad se vrátíš jako tulák nebo jako pán, nebo zůstaneš v tý zemi spát, nekoupíš si ani burák, až se vrátíš k nám, jak se budeš vo ty prachy bát. .4. Holka se ti dávno vdala, spadlo stavení, na tebe už každej zapomněl, máma, co se na tě smála, už je pod zemí, a pro ni jsi valoun zlata chtěl. .R: .5. Postavíš si barák bílej v modrým pobřeží, bankéři se vo tě budou prát, už nebudeš, chlapče milej, vo to neběží, už nebudeš šťastnej klidně spát. .R: .1. Vyprávím [C]jak jsem právě [G]brázdil Missi[Ami]ssippi, [G]cítím se [C]jako Tom a [G]Hucklebery [Ami]Fin. Slova jen [C]z knížek vyčte[G]ný, které [Ami]v příběh [G]promě[F]ním a [F]okouzlím tě [G]jím. .2. Vyprávím jak se vážně básnil o Aljašce, o lesech stříbrných a nocích plných hvězd. A o ránech studených, kdy na mý stopy padal sníh a vlídnost tváří cest. Rf:A tak [C]dál [Hmi]dál se [Ami]ptej, [G]já ti [F]krásně můžu [G]lhát, [C]dál [Hmi]dál se [Ami]ptej[G], vymýš[F]lím si na sto[G]krát. Svojich [C]snů, [Hmi]snů se [Ami]ptej, [G]kdo jseš [F]ty a kdo jsem [E]já - velkej lhář. .3. Vyprávím jak jsem se rozšoupnul v Riu, Baccardi pil tak až se rozhoupala zem. A všude spousty krásných dam, zrovna bežel karneval a každej jásal jen. Rf:.. .R: D[Emi]ál, d[C]ál tou v[Emi]odou, d[H]ál[H7], dál tou v[Emi]odou, br[H7]atři, d[Emi]ál, d[C]ál tou v[Emi]odou, než v[C7]ítr v[Emi]lny k[Ami7]alné [Emi]rozb[F7]ouř[Emi]í. .1. B[Emi]ílý z[C]ástup sp[G6]ěch[D]á d[G]ál, v[C7]ítr v[Emi]lny k[Ami7]alné [Emi]rozb[F7]ouř[Emi]í, hned v p[Emi]atách vojsko m[C]á, které v[G6]ysl[D]al kr[G]ál, v[C7]ítr v[Emi]lny k[Ami7]alné [Emi]rozb[F7]ouř[Emi]í. .R: .2. Blesků zář nám svítí tmou, vítr vlny kalné rozbouří, kdo dojde k cíli, zem spatří svobodnou, vítr vlny kalné rozbouří. .R: .1. [B]Cílá čára běží, silnice stoupá, dům se starou věží z[Dmi]mizel v[G] dál. S t[C]átou v starý káře jedu jak král, [Dmi]tisíc mám věcí, na co[C] bych se ptal. (r): Dál jak b[Dmi]loud, když loď[G] na rozcestí zasta[Emi]ví a [A]hledá cest[Dmi]u dál jak bloud, dál jak bloud, dál jak bl[C]oud. .2. Ztrácí cenu láska, rychlost jí zmáhá, bez květin postel, pusa, jde se dál. Ztrácej se dobrý lidi, kdopak kdo dá radu, jak rozsvítit v nás smutnej sál. (r): .3. P[F]ozor! Málo, málo, málo času m[C]áš, sl[F]unce hřálo, hřálo, blíž ho k sobě n[C]es a kus nám d[G][G7]al. .4. Bůh ví, kdo naučil nás, povídá táta, do lásky, do všech těch krás šlapat jen. Odežeň havrana, když hloupě si kráká, poznej svět, za zatáčkou smích s sebou vem. (r): .5. = 3. .6. Nánám... .1. [G]Přicházel s [D]rosou každé [Ami]ráno na dveře [C]psal mi, že je [G]sám[D] [Ami] [C] [G]a já si [D]tolik přála [Ami]jen podlehnout [C]jeho nástra[G]hám.[D] [Ami] [C] [Ami]Byl plachý, [C]doteků se [D]bál, [Ami]když mluvil [C]očima se [D]smál. .R: [G]Říkal mi [C]plný lásky, [D]dál jen [C]vej[D]di, [G]do snů pro [C]zlatovlásky, [D]dál jen [C]vej[D]di, [G]pro štěstí [C]bez nadsázky, [D]dál jen [C]vej[D]di, [C]do mých snů ke [G]hvězdám[D] [Ami] [C] .2. Přicházel s rosou každé ráno, bál se mě jenom obejmout. Snad čekal na zázračný den, zatímco ztratil horký proud. Byl zvláštní, dnes to dobře vím, v myšlenkách dál mu odpouštím. .Ref.: ...do mých snů, někam ke hvězdám do mých snů, ke hvězdám do mých snů, někam ke hvězdám do mých snů, ke hvězdám .Ref.: ...vejdi dál, vejdi dál .1. A tak si d[Emi]ál plyne čas, hudba zazní někde v nás, hrát jdem, tak jak dřív tolikr[H7]át, zas d[Emi]en stř[D]ídá d[Emi]en a sm[Ami]ích mění se v pl[Emi]áč, je dost těch, co j[Hmi]en opod[C]ál musí st[Emi]át. .2. Jak to chodí, kdekdo zná, v písních bývá pravda zlá, pro pár slov měl bys hned zavřít krám, my chcem zpívat dál a víra zůstává v nás, zas kalich svůj musí pít každý sám. .3. Myšlenky vcházejí po špičkách do duší, kterým vládne strach, strach z lidí, co nechtějí zůstat stát, my chcem zpívat dál a víra zůstává v nás, snad se jednou budem zas klidně smát, všichni smát. .*: Chc[Emi]em zpívat dál, chcem zpívat dál, chcem zpívat dál, chcem zpívat dál a v[Ami]íra zůstane v n[Emi]ás, snad se jednou budem z[Hmi]as klidně sm[C]át[Emi], a tak si dál pl[H7]yne č[Emi]as ... 1. [G]Prší, to nebe [Fmaj7]pláče na můj práh. [G]kapkám stékají [Fmaj7]slzy po římsách. [Ami]Dál hle[G]dáš mě i [Fmaj7]ztrácíš, [Ami]své dlu[G]hy tajně [Fmaj7]splácíš. R: [Ami]Náš [G]svět jak by se [Fmaj7]přestal otáčet. Dál při mě [A]stůj, [Fmaj7]stůj, ať [Cmaj7]dech tvůj [A]uslyším, [Fmaj7]já pak i [Cmaj7]bouři [A]utiším. 2. Sněží a já si vločky nachytám, stěží je v horkých dlaních spočítám. Sníh v kapky se změní, zlé roztává v zapomnění. R: 3. Fouká a já chci vítr zachytit, fouká, přinese bouři nebo klid. Sám větrem ať jsi zmítán, já nikdy nevyčítám R: Náš svět jak by se přestal otáčet. Dál při mě stůj. .1. V[Dmi]e městě jménem Jeruzalém, v hlavním městě římské k[Fdim]olonie, na sklonku v[A7]elikonoc Pilát si ruce myj[Dmi]e. Otrhaný Ježíš stojí opodál, dav se mu sm[Fdim]ěje zblízka. Jak je to d[A7]ál? Dál se háže kamením a p[Dmi]íská[Gmi] ...[Dmi][A7][Dmi] .R1: Kř[Dmi]íže se nemění, jen příjmení a jména, když letí kamení, jde k[Fdim]olem huby pěna. P[Gmi]otom se omluvíme, p[Dmi]omníky postavíme [A7]a housky posvačím[Dmi]e. .2. Břevnovským klášterem jde dým, kříže se pálí ve jménu kalicha, oltáře rozsekali. A dobrý muž schovaný za portál křičí: To ďábel spískal! Jak je to dál? Dál se háže kamením a píská ... .R2: Kříže se nemění, jen příjmení a jména, když letí kamení, jde kolem huby pěna. Potom se omluvíme, pomníky postavíme a hlavy ozdobíme. .3. Kostel v Arles se kácí dle žabí perspektivy, bláznivá kráso! Vincent je jurodivý. Profesor akademie předvádí lineál: Jak radno viděti, je to ryska. Jak je to dál ? Dál se háže kamením a píská, na na na ... .R2: .4. Malý muž s kytarou na pódiu otvírá vrátka. Pravda je v proscéniu, krutá a bez pozlátka. A lidé opouštějí sál, zaujmou stanoviska. Jak je to dál ? Dál se háže kamením a píská, na na na ... .R2: .5. Ve městě jménem Jeruzalém, to je vlastně jedno, na sklonku přítomnosti a historie miliarda Pilátů zase si ruce myje ... # Ref.:[D]Dál se ptáš dál se [G]ptáš po kte[D]rý mámě [G]svý oči [A7]máš Dru[G]hý nevěříš tak [D]já pravdu ti [A7]povím [D]bílej květ kam pro ni dáš Až [A7]pláň zahoří kde slunko jde [D]níž tam [A7]stín prodlouží její [D]kříž proč [D]dál se mě ptáš po kte[G]rý prsten máš ten [A7]bílej květ jí jednou [D]dáš Ref. .1. Tvoje ps[Dmi]aní zp[Gmi]átky se zas vr[Dmi]átí, pošťák neví, kd[Gmi]e mě hledat m[F]á, snad mě z[C]ávěs vod vagónu neuml[Dmi]átí, kdo jel na osách, už [C]určitě to z[F]ná, kdo jel n[C]a osách, už určitě to zn[Dmi]á. .2. Voko železný mi kolem hlavy lítá, vždycky dojede ten, kdo se udrží, na mý dlouhý cestě podruhý už svítá, /: správnej hoboe tyhle trable vydrží. :/ .R: De[Bb]n jarem vo[F]ní, bu[C]dí mě houkán[F]í, d[Bb]ál šíny zv[F]oní do [G]mýho zpíván[C]í.[Dmi] .3. Zatím nevím, kde tahle dráha končí, zatím nevím, kde mě osud vyklopí, jsem jen tulák, co se strašně lehko loučí, /: kdo to nezná, mě těžko pochopí. :/ .R: .4. Tak ti, drahá, přeju klidný spaní, nejsem zvyklej říkat slůvka medový, vím, že jinej už se nad tebou teď sklání, /: ten ti možná na mě všechno vypoví ... :/ .1. [D]Já mám svou panenku v [A7]Žilině, ta si nosí nožík v [D]holině, má ho od sta[D7]rosty [G]na čehúňské hosty s [A7]šibeničkou v doli[D]ně. .2. Já mám svou panenku na Kladně, žijem spolu trochu nákladně, při tom dobrým pivu není ani divu, že mám díru v pokladně. .3. Já mám svou panenku ze Zruče, ta mi recituje Bezruče, s knihou Slezských písní starej Magdon spí s ní, za sebe už neruče. .4. Ja mám svoje dievča od Rajca, napilo sa vody z Dunajca, vďaka tejto vode kričí po slobode, stojac frontu na vajcia. .5. Já mám svou panenku z Pardubic, ta má hodně vpředu, vzadu víc, a že přišla z Borů, sedí v podvýboru pro střílení jalovic. .6. Já mám svou panenku ve Žďáru, dávala mi bacha na šťáru, při poslední šťáře byla ale v páře, sebrali mi kytáru. .7. Já mám svou panenku ve Ždiaru, chodí s policajty na štiaru, předposlední šťára kápla na Mečiara, a teď prchá přes čáru. .8. Já mám svou panenku v Jalovci, chodějí tam za ní svalovci, kluci bolševičtí, socialističtí, Klausovci i lidovci. .9. Já mám děvče v městě Hodonín, neobejdem se s ní bez konin, když poslouchá Zmožka, myslí na Mikloška, na zbojníky z Polonin. .10. Já mám děvče v městě Hodonín, neobejdem se s ní bez konin, při tělesném styku nedbá na kritiku, i kdybych byl Machonin. .11. Já mám děvče v městě Hodonín, ve tváři má úsměv Madonin, v duši ale chová křídla satanova, a já marně žadoním. .12. Já mám svou panenku v Trutnově, učí estetické výchově, a že i já vždycky myslím esteticky, bydlím radši v Mnichově. .13. Šla má holka k filmu ve Zlíně, točí v nezávislé skupině, pomalu si zvyká točit bez rizika v slušovickým kravíně. .14. Šla má holka k filmu ve Zlíně točit v nezávislé skupině aktuálně zlínské kolo-kolo mlýnské režiséru na klíně. .15. Já mám svou panenku ze Zlína zauzlila se jí uzlina, koňakem se zlila, uzel rozuzlila, teď jí chutná zmrzlina. .16. Já má svou panenku v Teplicích, ta si léčí stíny na plicích, ve sportovním duchu nadechla se vzduchu na severních hranicích. .17. Ja mám svoje dievča v Martine, vraví: chcela by som, a ty nie? Veru nechcem, madam, výhovorky h-adám v gréčtine aj v latine. .18. Já mám holku z kraje Smíchova, jezdíval jsem za ní z Mnichova, dneska se k ní kradu od Pražského hradu, popřípadě z Chodova. .19. Já mám holku z kraje Smíchova, tvrdí, že mi chybí výchova, zbyla pro ni škvíra přímo u Dienstbiera ... .20. Já mám svou panenku v Kyjově, bavíme se spolu lidově, že je na lidovce, naťukla si vdovce, a já dědím po vdově. (čtyři kozy, nebo dvě?) .21. Já mám holku v Lázních Letohrad, tvrdí o chlívu, že je to hrad, a já v okouzlení tvrdím jí, že není, bez ohledu na obrat. .22. Já mám holku v Lázních Letohrad, pročpak si s ní trochu nepohrát, nedaleko Detvy zranila se větví, a já tvrdím: byl to drát! .23. Já mám svou panenku z Lanškrouna, koupil jsem jí včera melouna, tupě okouněla, neboť v rukou měla krkovičku z okouna. .24. Já mám holku z Brodu Českýho, ta si hodně přála mužskýho, ne bystrozrakého ani širokého, dodali jí Dlouhýho. .25. Já mám svou panenku z Jihlavy, ta mi pořád tluče do hlavy: "Kašli na kytáru, zpívej u cimbáru jako Slávek Volavý!" .26. Já mám svou panenku v Rumburku, ta má roztomilou figurku zezadu i zpředu, prostě po ní jedu z Mnichova i z Hamburku. .27. Já mám svou panenku v Olešné, ona radši říká "jo" než "ne", na má přání zbožná ale jenom "možná - - zaplatíš-li pelešné!" .28. Já mám holku v Ústí nad Labem, každý večer se s ní nadlabem, v koránu to vězí, že je na hovězí, snad se stanu Arabem. .29. Já mám svou panenku v Roudnici, chodějí tam za ní proutníci, chodějí tam za ní chlapci malovaní v rozvinuté rojnici. .30. Já mám svou panenku v Senici, vypili jsme spolu sklenici, naše srdce horia vínom zo Záhoria, když jdem stavět hranici (na přejezdu v Skalici). .31. Já mám svou panenku z Frenštátu, chtělo se jí letět do Států, ježto měla vztahy s dramatikem z Prahy, je tatam, no, a já tu. .32. Já mám svou panenku v Jičíně, ta mi pořád básní o Číně, zadělává v díži shnilá vejce s rýží, a já zírám nečinně. .33. Já mám holku z obce Svitavy, napila se vody z Vltavy, teď tý holce ze Svitav píšou epitaf ... .34. Já mám holku v obci Semily, zkoumá politické omyly, cestou na lustraci došlo k perlustraci, nožičku jí zlomili. .35. Já mám svou panenku v Čáslavi, kolik stojí kilo másla, ví, vyměnila necky za plat poslanecký, teď to táhne s Václavy. .36. Já mám svou panenku v Čáslavi, trpí na májové oslavy, ta se tuhle středu vdala za předsedu, že si vzala osla, ví. .37. Já mám svou panenku z Kadaně, ta mi dává bacha na daně, při předání daní tupě civím na ni, popřípadě na daně. .38. Ja mám dievča v Dolnom Kubíne, rozprávame sa s ňou pri víne, zrazu zaznie z f-aše:"Slovensko je naše po hranice na Rýne!" .39. Já mám svou panenku od Blanska, neví, co je dražba holandská, stálo ji to gáži, že se nepřiráží, provdala se za Francka. .40. Já mám svou panenku v Litomyš-li, ta, když chce, tak dlouho nepřemýš-lí, ale chce to vždycky ryze platonicky, a já to chci jinak, rozumíš-li? .41. Já mám svou panenku z Náchoda, provdala se včera za Choda, dneska sedí v baru s bandou Lomikarů za mařeny z východa. (pane, to je výhoda!) .42. Já mám holku v Hradci Králové, ta je přebornicí v kolové, každý pátek v Hradci choděj' za ní spratci od milice lidové (je to trochu jalové). .43. Já mám holku v Zadní Třebáni, ta má hrozně ráda líbání, kromě toho ráda mého kamaráda, hlavně kvůli ... zobání (pro holoubky na báni) (to to ale přehání). .44. Já mám svou panenku z Bojkovic, navařila čaje z makovic, napila se čaje, vlezla do partaje, teď je v Praze, a co víc? .45. Já mám svou panenku z Bojkovic, navařila čaje z makovic, z čaje z makovice vznikla opozice, povede ji Lobkovic. .46. Já mám svou panenku z Dobrušky, žije bez druha i bez družky, ta, když baští pstruhy, myslí na soudruhy, a já cídím rozbušky. .47. Já mám svou panenku z Dobrušky, svačí na Hradčanech U hrušky, pak jde na Vikárku, dá si párek párků, a já baštím soudružky. .48. Já mám holku v Brodě Železném, občas se s ní někde naleznem, v nyvém zápolení spějem na školení o Únoru vítězném. .49. Já má svou panenku z Vrchlabí, řekla, že moc ráda prchla by, v doprovodu strýce plave do Bystrice přes hranice po Labi. .50. Já mám svou panenku ve Slapech, chtěla čtyři stovky po chlapech, nebylo jí zřejmé, že ji berňák sejme, zbylo pade - měla pech. .51. Já mám holku v obci Jeseník, vylezli jsme spolu na seník, ale na seníku kouknu do ceníku, teď je ze mě dráteník. .52. Já mám buchtu v městě Klatovy, když mě vidí, fandí Gottovi, věda, že je bota obdivovat Gotta, bývám z toho hotový (hraju koncert beatový). .53. Ja mám svoje dievča z Požoňa, pýtala sa, kde je Bologna, že dá zajtra "dovi" Kňažko-Mečiarovi, možno, že ju dohonia (nech to nechá pre koňa). 1. [E]Dálka tě v [H7]očích zabo[E]lí když opus[A]tíš rodný [G]údo[H7]lí [:Zašněruj svoji botu tou[Ami]la[Ami]vou za pecí nemáš slunce nad hla[E]vou:] R: [A]Vítr ti dálkou zavo[E]ní[E7] [A]dálka tě v očích zabo[H7]lí[H+] 2. Já v kapse jenom šátek mám naposled údolí zamávám nasadím svoji chůzi houpavou za obzor zmizím se svou kytarou R: 3. Znám vůni zaprášenejch dnů cesta vede dál až do mejch snů kde se stýká země s oblohou kam paďouři dojít nemohou R: .1. Já z[G]apálil jsem z cigaret svých poslední do světel dálničních, pak stopoval tam za nadjezdem, přešlapoval v botách mrazivých, v pět nebo možná před šestou pak svezení mi nabíd' náklaď[C]ák[Hmi],[Ami] já ř[G]idiči se omlouval, že n[D]evypadám jako ranní pt[G]ák. .2. Tou náladou tak ranní, jak snad nikdy ještě předtím, padal sníh a z přijímače palubního písní proud až k pláči veselých, jak stokrát kniha přečtená v tom sedadle jsem připadal si já, jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává. .R: Hrou n[D]áhod, jak to bývá, hl[C]edám stále hvězdy nad seb[G]ou, co v k[D]apsách tulák mívá, pr[C]omění za lásku ztracen[D]ou, snad k[G]aždou dobou denní napořád teď připadám si j[C]á[Hmi][Ami] jak n[G]epotřebné závaží všech l[D]idí, které člověk potkáv[G]á. .3. Ten vůz měl barvu havraní, a proto snad já větřil neštěstí, a šofér jak noc nemluvný měl v temných očích tíhu starostí, a cesta v dáli sevřená jak konečná se zdála očím mým, já chystal se být rozumný a s díky říct: tak tady vystoupím. .4. Pak pod patou já ucítil zas nekonečný asfaltový pás a všímal jsem si okolí, však nejvíc věcí stále skrytých v nás, jak slunce, které zapadá, v těch končinách jsem připadal si já, jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává. .R: + jak n[G]epotřebné závaží všech l[D]idí, které člověk potkáv[G]á ... .1. Č[G]asně ráno mrhol[Hmi]í n[Ami]a dáln[D]ici číslo [G]5, já mít křídla sokol[Ami]í, [D]obletěl bych celej sv[G]ět, místo křídel nohy m[Ami]ám, v s[D]rdci naději a c[G]íl, jen si marně vzpomín[Hmi]ám, kd[Ami]e jsem s t[D]ebou, holka, b[G]yl. .R: T[G]o nám bylo sedmn[Hmi]áct, j[Ami]en sedmn[D]áct a půl rok[G]u, život tančil kolem n[Ami]ás [D]a zdál se bez nárok[G]ů. .2. Sv[G]ět je pořád velik[Ami]ej j[D]ako plná láhev sn[G]ů a jsou na něm chodník[Hmi]y, kt[Ami]erý v[D]edou k domov[G]ům, když se nebe usmív[Hmi]á, t[Ami]o se m[D]i jde mnohem l[G]íp, jen si človek vzpomín[Ami]á, j[D]ak si přál svět obej[G]ít. .R: .3. Č[G]asně ráno mrhol[Ami]í n[D]a dálnici číslo [G]5, já mít křídla soko[Hmi]lí, ob[Ami]letě[D]l bych celej sv[G]ět, to nám bylo sedmn[Hmi]áct, j[Ami]en sedmn[D]áct a půl rok[G]u, /: život tančil kolem n[Ami]ás [D]a zdál se bez nárok[G]ů ... :/ .1. [G]Mé jméno je Joe Roberts, [C]ctím zákon a s[G]tát. Jsem seržant dálniční hlídky, dělám práci, co mám r[D]ád. [G]Můj bratr, ten je jinačí, je z[C] vajec divok[G]ejch. Všechno řeší náš F[D]rankie pěstí, útok[G]em. .2. Stejný je to celý léta, já byl klid, on spěch. Teď rádiem přišlo hlášení, Frankie má trabl a pech. Rvát se tak chlápek neznámej, hned přešel by ho spěch. Smůlu ale má náš Frankie, a to není voda, to je krev. .R. [G]My s Frankiem se [C]smáli a p[G]ili, krev máme s[C]polečnou, já a [G]on. Cítím [C]pouto rodný s[G]íly, tohleto pouto, to je mi nad [D]zákon. [G]A ať se co chce stane, [C]má ve mně bratra d[G]ál. Mám točit se zády k[D] rodině? Za co bych s[G]tál. .3. My oba se líbili Marii, mezi námi váhala. Pak Frankie dal se k armádě a Marie se mnou zůstala. Pak zas ceny spadly dolů a já s Marií všechno vzdal. Farmu nám v dražbě prodali a já tuhle práci vzal. .R. .4. Je noc, jako každá jiná, to jenom muž tváří k zemi pad. Ten Frankie, to je blázen, proč jenom musí se prát? Teď v uších zní mi to hlášení a rozkaz, že mám tam jet. Zrovna já mám sebrat bráchu, je to podivnej svět. .5. Houkám a vidím před sebou světla koncový. Auta dál stovkou Michiganem uhání, jen já a Frankie to ví. Pak sešlápl jsem pedál, brzdím, aby žil. Má to tu ke kanadské hranici snad jen deset mil. Rádio v autě vypínám, kde jsem já, kde je bratr, kde je svět? Krev je víc než voda a volá: Frankie jeď! .R. (r): [C]Já zase tady stojím, [Ami]svůj osud jsem [G]dal zástupům těch, co každej den zaplní sál. [Ami]Další den a zas, nová fáma vás [Ami]žene proti mně jak [G]víra, prý nic nedělám a že prachy mám, to mé soky dávno sžírá. Staří známí jen hlavou kroutí, tenhle člověk je snad blázen, pro jediné žít, ničit vlastní klid, smůlu překonávat rázem. .*: [F]Bejvaj chvíle, kdy se život [G]můj tak prázdný zdá, ty však záhy přejdou stejně jak ta můra zlá. (r): [C]Já zase tady stojím, [Ami]svůj osud jsem [G]dal zástupům těch, co každej den zaplní sál, závist v nich přehlížím a chci jen pro ně hrát, vím, že to jediné všem tady můžu dát. A tak známí zas hlavou kroutí, co se o mně všechno říká, já však budu chtít trochu crazy být, od svých cílů neutíkám. .*: Bejvaj chvíle, kdy se život ... (r): Já zase tady stojím, ... .*: Možná je to znát, čím jsou pro mě pády z výšin, muziku mám rád, na pódiu toužím věčně stát. (r): Já zase tady stojím, ... + Cjá zas tu stojím sám. [C]Dám ti, [Ami7]dúhové sklíčko, čo vo [Emi7]vrecku mám, svet [Es]je nád[Dmi7]herný, [G11]keď sa ním zo strechy [C]pozerám, [C]dám ti, [Ami7]zázračnú kriedu ty mi [Emi7]neveríš, na [Es]čo [Dmi]pomyslíš, [G11]sama na chodník si [C]nakreslíš.[G7] Dám ti, mesačný lístok len do mojich snov, cestou uvidíš na čo ja nenájdem tých pár slov, dám ti, falošný nápev, zložil som ho sám, snáď ťa poteší, keď ti ho pod bránou zaspievam.[C7] [Fmaj7]Starú vázu, prázdny rám,[Emi7] [Fmaj7]stratený kľúč k bicím [Emi7]hodi[Ami7]nám, [Fmaj7]gitaru, čo na nej [Emi7]stá[Ami7]le hrám, ja [Dmi7]rád ti to dám, [G7]len už príď. [C]Dám ti, [Ami7]všetko čo mám, nič za to [Emi7]nepýtam, i[Es]ba [Dmi7]zašepkám [G11]nesmelým hlasom, že [C]rád ťa mám.[G7] Starú vázu, prázdny rám, stratený kľúč k bicím hodinám, gitaru, čo na nej stále hrám, ja rád ti to dám, len už príď. Dám ti, všetko čo mám, nič za to nepýtam, iba zašepkám nesmelým hlasom, že rád ťa mám. iba zašepkám ... [Emi][Cmaj7][A][Ami][Emi][Cmaj7][A][Ami][G][D][Emi][G][D][Emi] [Emi]Zlá ulice s[Cmaj7]e divně nakl[A]án[Ami]í [Emi]můj dům přede [Cmaj7]mnou ze roh u[A]hán[Ami]í [G]Já vážně ne[D]vím, nevím co s [Emi]tím [G]smích za mnou cho[D]dí, jako můj s[Emi]tín Dál se courám nohy mi brání rád bych tě plác ty zlý svítání Já vážně nevím, nevím co s tím smích za mnou chodí, jako můj stín [Emi]Dám zejtra zas flám nie, nie sagte sie sie sagte nie - ich liebe dich nie, nie fragte sie sie fragte nie - sag liebst du mich doch das ist schon lange her schon so lange her so sehr lange her und nie mehr war sie so sehr wie damals verliebt nie mehr und so sehr so verliebt wie in ihn doch das sagte sie ihm leider nie so sehr lange her und nie mehr war sie so sehr wie damals verliebt nie mehr und so sehr so verliebt wie in ihn doch das sagte sie ihm leider nie sie hat ihn bis heut' nicht mehr geseh'n und sie bereut das sie damals verschwieg was sie fühlte für ihn, damals in berlin so sehr lange her und nie mehr war sie so sehr wie damals verliebt nie mehr und so sehr so verliebt wie in ihn doch das sagte sie ihm leider nie .1. To se [Dmi]zdá, když [Emi7]vplétám ti [Ami]do vlasů babí [Dmi]léto [Emi7]slétlo tak [Ami]lehce k nám včera v[Dmi] bouři [G]noc změni[C]la jsi na k[F]rásu jak si [Dmi]přál pán z [Emi7]hor Dami[F]án. .2. To se smí, když tvé tělo zavoní trávou plout a svlékat ti bílý šál spolu svádět noc v zemi zralých jabloní jak si přál pán z hor Damián. .R: To se zdá, když trůn se už kymácí bude líp je dvůr květy zasypán každý následník svoje sliby poztrácí jak si přál pán z hor Damián. .3. To se má, když síla nás opouští znovu jít a mít nebe dokořán zbavit víru pout, bůh nám znovu odpouští jak si přál pán z hor Damián. .R: To se zdá... .1. Když p[Dmi]adlo sucho n[F]a Queensland a b[C]ylo k padnut[Dmi]í, sjelo pár volskejch p[Bb]otahů se k t[C]ůni smrdut[A]ý, a j[Dmi]eště k zemi n[F]ekles' prach s jaz[C]yky od blát[A]a, p[Dmi]ili tu vodu n[Bb]evábnou muž[C]i i zvířat[Dmi]a. .2. Pak každý z vozků proklínal to sucho do dáli, jen Dan, ten stranou vzteku stál, "Svatý" mu říkali, ten k tichosti je nabádal, prý je to boží plán, však dobré konce připraví svým věrným jejich pán. .3. Když občas z volských potahů některý zcepeněl, Danovi táhli dál a dál, prý Pánbůh nad ním bděl, když pak i jeho tahoun pad', Dan neznal hněv a vztek, jen pohled upřel do mraků a na kolena klek'. .4. "Oběť vzals' mi z postrojů, vím dobře, všechno smíš, věřím, dalších tahounů mých že ušetříš," však nazítří zas další zhas', a další, jak čas šel, dál útěchu svou v modlitbách nacházel Daniel. .5. Už o sedmnáct tahounů přišel za ten čas Dan, i pro "Svatého" zdá se to být příliš krutá daň, a když poslední z tahounů vedle jen těžce stál, ve svatých očích Danových divoký zápas vzplál. .6. A jeho ruka hněvivě nabrala k nebi směr, "poslední zbyl, tak si ho vem, sám je mi na prdel," v tom zahřměl hrom, sjel z nebe blesk a liják bušil zem, a v proudech vody ležel Dan tím bleskem zasažen. [F#][G#][C#][G#] [F#][G#][C#][G#] [C#mi]Letí sem letadlo vítr poly[F#]kám [C#mi]přikladám do ohně uhlí a [F#]můr [C#mi]plameny vdechuji, žáru [F#]počítá obětí [G#mi]nevinný inkvizítor [G#] [C#mi]Víš dávno jsem ti řekl že v noci pod [F#]platanem [G#mi]zapálím ohně a potmě nezůstanem [C#mi]víš plamen zahřeje tvé bílé [F#]skřehlé tělo a potom [H]nasytíš mně splna [G#mi]Danielo (r): [E]Křídla a plameny, divoká [C#mi]vřetena [H]odhal své prameny studánko [G#mi]čistá [E]hořící perutě rytíře [C#mi]bez jména [H]za bouře otevři lodi mé [H]přístav Letí sem letadlo v bouři procitám dobývam zahrady ... a her obojí negarem a ústa zalykám a křídla mám z vosku a holubích per Víš dávno jsem ti řekl že vzývám hromobití tvou holubici potmě do ruk chytím platanový kmen už tiskne tvoje čelo tak napoj mě má křehká Danielo (r): Víš dávno jsem ti řekl že vzývám hromobití tvou holubici potmě do ruk chytím platanový kmen už tiskne tvoje čelo tak napoj mě má křehká Danielo (r): [D]Pojďte všichni [G]pojďte k nám zpívej [D]lejdy zpívej smutnej je ten [A7]kdo zůstal sám zpívej [D]lejdy zpívej Ref.:Už zvedá kotvy [A7]Danio už zvedá kot[D]vy Danio už zvedá kotvy [A7]Danio už zvedá kot[D]vy Danio Poplujem do Tennessee zpívej lejdy zpívej a starý songy dáme si zpívej lejdy zpívej Ref. Přístav zmizel za vodou zpívej lejdy zpívej sešli jsme se tu náhodou zpívej lejdy zpívej Ref. Už s náma vlny houpají zpívej lejdy zpívej hezký holky mávají zpívej lejdy zpívej Ref. Capo 2 Už slyšíš [Emi]hrát ostruhy vlaků, co domů k nám se nevrací, zůstal jsi, [C]Danny, úplně s[A]ám napospas [Emi]hvězdám, zůstal jsi [C]tady úplně s[A]ám napo[Emi]spas. Jó, život tvůj měl velký grády, když holku svou jsi miloval, tak bez rezervy a s důvěrou, že nic nemůže se stát, tak bez rezervy a s důvěr[A]ou. Tak s[C]kákej, Danny, [Ami]pod mostem řeka z[Emi]pívá[Emi7] a z[C]namení panny [Ami]na krku se ti ký[Emi]vá, no, tak s[D]kákej, už jsi b[C]lízko a mračna [Hmi]letí tak divně n[A]ízko.[Emi] Když neskočíš, budou tě hledat a smečky psů je povedou, /: chytnou se stopy, sepnou tvý ruce do klepet pout :/ Už jsi jen vrah, co nemá šanci, co utíká a nabízí /: svůj život řece, co dole šeptá :/ Tak skákej, Danny ... .1. [C]Provází hosty starým [C/H]zámkem Dívka říkají ji [Am]Danny [Ami/G]Ústa z mořské [F]pěny Diad[D7/F#]émy v očích má[G] [E]Nikdo nevní[Am]má [C]O čem vypráv[F]í si nikdo nevším[G]á .2. Čeká tě ještě tisíc stejných Dlouhých nudných výprav Danny Stále stejné stěny S těmi jmény, které znáš Marně počítáš Dny, kdy přijde ten na něhož čekáváš .R. [F]V hodovní síni myslíš [Gm]na to Jak se posadíte [F]spolu[Gm] [F]K jednomu stolu [Gm]A na něj bílý ubrus d[F]áš[Gm], ří[F]káš však: [Gm]Tak tady žil, [Am]snil, jed a pil, [Bb]Tak tady žil kníže [G7]pán s milenkou [C]svou, Zdejší [A]věž Trápení [Dm]zvou Z té [F]výšky kněžna [Bb]skočila, Když kníže [F]nechal ji [G]být .3. Přízemní byt, kde není klid Dvě sestry, táta s mámou, Danny Kdy se tohle změní Tak už není možné žít Okno ve věži Čeká až z něj skočíš se svou zátěží .R. Jen pojd'te dál, tam na tom loži V noci kníže klidně spával Zde karty hrával a zde pořádal velký bál A lidé jdou za tebou, smějí se řvou, Jdou za tebou Netuší o tobě nic, Nečtou ze tvých zřítelnic Tisíc lidí kolem projde A opět klidně odejdou .4. Večer až zamkneš bránu Půjdeš sama cestou domů Danny Les je přítel němý Tiché stromy hladí déšt Když se ohlédneš Vidíš černou věž Tak, řekni kam jen jdeš? .*: [F]Dan[G]ny?[Bb][F] [G]Tak řekni ano nebo ne [Ami]tak chceš mě Dano nebo ne [D]ležím tady na krámě záruční [G]doba právě [D]padá [G]mně Vím že mě žereš tak vsuň mě tam zdravý jsem a sílu mám ne dala's přednost tvarohu jsem zkažený dál nemohu Danone Danone Danone Danone Danone Danone Danone Danone Dano ano ty jsi kus Bifidus .R: N[Dmi]aj n[Bb]aj na n[Dmi]aj .[Bb]..[Dmi][Bb][Dmi][Bb][Dmi][F][A][Dmi][Bb][F][C][F][A] .1. Š[Dmi]est milionů srdcí vyletělo komín[Bb]em, sv[Dmi]oje malé lži si, lásko, dnes promin[Bb]em, b[F]udeme tančit s v[A]enkovany, na návsi v[Dmi]esnice budeme se sm[Bb]át,[F] m[C]ám tě r[F]ád[A]. .R: .2. Láska je nenávist a nenávist je láska, jedeme na veselku, kočí bičem práská, v červené sametové halence podobáš se Evě i Marii, dneska mě zabijí. .R: .3. Mé děti pochopily, hledí na mě úkosem, třetí oko je prázdný prostor nad nosem, Pánbůh se klidně opil levným balkánským likérem a teď vyspává, jinak to smysl nedává. .R: .R: předehra V [E7]zelenině za výkladní [A7]skříní [F#7]čechrá aranžérka Klárka [H7]pór [E7]štěstí ale dnes nestojí [A7]při ní [D7]po ruce jí zrovna leze [G7]škvor .2. Když ho zjistí na své bílé paži vydá z hrdla srdcervoucí křik marně se ho rukou shodit snaží škvor už [D7]stačil za[G7]lézt za svetřík[C] .R: [C]Škvore škvore ty ty ty na vině jsi tady ty jak to budeš [C7]řešiti se táži[F] holka tu kvůli tobě [C]striptýz v pracovní době [D7]předvedla a te[G7]ď jí sníží gáži[C] *. [F]Během piko[G]sekundy se [C]srotí [F]před výlohou [G]celé náměs[C]tí [C] [A7]Klára ač je nahá tak se [D7]zpotí už se nevdá s [A7]touhle [D7]pověstí [G7] .R: .4. V tom se za sklem zjeví Ota Hora muž o kterém dívky tajně sní chytí toho darebáka škvora a přede všemi ho vyplísní .5. Ota setře slzy Kláře z tváře a než svoje ústa skloní k ní zapíše si ještě do diáře termín jejich cesty svatební .R: .*: Jak je vidět tak se svět nezboří když se něco trošku odhalí škvoři to jsou užiteční tvoři my bychom vám přece nelhali .R: dohra .1. [Dmi]Mezi dvěma vršky [B]hluboká do[F]lina, [C]přišla moje milá [B]žalostná no[Dmi]vina. .2. Žalostná novina, že musím vandrovat, pověz mě má milá, kde mě budeš čekat. .R: [F]Darebná dareb[Dmi]ná, [F]lásko jsi taje[Dmi]mná, [Gmi]kdo tu lásku zru[C]ší, [Dmi]běda jeho du[A]ši. .3. Řekni mě můj milý, kterou cestou půjdeš, pověz mě můj milý, kde spávati budeš. .4. Tehdy já má milá budu nocovati, až ve tvým srdíčku budu bubnovati. .R: Darebná darebná... .5. Už mě zabouchalo třikrát v mojim srdci, jsou to všechno, milý, jen darebný řeči. .R: Darebná darebná... .1. M[C]oje malá, t[F]o byl dárek, t[C]en tě nestál n[F]ic, n[G]a Štědrý den sbalit šaty [C]a pár náušnic. .R: Vz[C]alas' všechno, n[F]echalas' jen chv[C]íli svátečn[F]í, a tak d[G]íky za ten dárek vánočn[C]í. .*: Vš[G]echny skříně prázdné, až začínám se b[C]át, náš rok mi vzít však nedokážeš, ten zůstává tu sp[G]át. .R: .2. A tvůj dopis, moje malá, nechci votevřít, rozkrojím si jabko - hvězdička, budu dlouho žít. .R: .Rec: Lidi jako já si to tak neberou, budu mít pár horších dnů a dostanu se z toho, no, ale vánoce, holka, vánoce už nebudu mít rád nikdy, protože si vždycky vzpomenu, že zrovna o vánocích: .R: + d[G]íky za ten dárek vánočn[C]í ... .1. N[A]ebe je velik[Hmi]á kl[D]ouzačka l[A]edu, na hřbetě oslík[Hmi]a z[E7]a tebou j[A]edu, n[D]a krku cinká m[Hmi]i větévk[E]a uschlého b[A]ezu, v ošatce ze slám[Hmi]y d[E7]árky ti v[A]ezu. .R: K[D]amaše z medvědí k[A]ůže, až p[E7]ůjdeš přes kal[A]uže, p[D]alčáky z jezevčí s[A]rsti, až b[E7]udou zábst tě p[A]rsty, [D]ušanku z ovčího vl[A]asu, až p[E7]ůjdeš do neč[A]asů, a sv[D]é srdce bouchaj[A]ící, až p[E7]ůjdeš ve vichř[A]ici. .2. Škraloupy ve sněhu, vločky a jíní, už dává se do běhu můj oslíček líný, kouří se z komína, už čekají jenom na mě, začíná hostina na voňavé slámě. .R: .1. Š[Ami]el včera městem m[Emi]už a šel po hlavní tř[Ami]ídě,[Emi] š[Ami]el včera městem m[Emi]už a já ho z okna v[Ami]iděl[Emi], n[C]a flétnu chorál hr[G]ál, znělo to jako zv[Ami]on a byl v tom všechen ž[Emi]al, ten krásný dlouhý t[F]ón a já jsem náhle v[F#dim]ěděl: ano, to je [E7]on, to je [Ami]on. .2. Vyběh' jsem do ulic jen v noční košili, v odpadcích z popelnic krysy se honily a v teplých postelích lásky i nelásky tiše se vrtěly rodinné obrázky a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky. .R: N[Ami]a na na[Emi] ..[CGAmiFF#dimE7AmiEmiCGAmiFF#dimE7] .3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát, měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad a on se otočil, a oči plné vran, a jizvy u očí, celý byl pobodán a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán. .4. Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel, a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche, stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě, jak moje svědomí, když zvrací v záchodě, a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj. .R: Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek, jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se, můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem, když prodává po domech jehly se slovníkem. .5. Šel včera městem muž, podomní obchodník, šel, ale nejde už, krev skápla na chodník, já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón a já jsem náhle věděl: ano, já jsem on, já jsem on. .R: Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek, jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se, váš Darmoděj, krásné zlo, jed mám pod jazykem, když prodávám po domech jehly se slovníkem. [C,G,C,G] [C]Daruju kámen, [F]prak a plot všem [G]známým daruju Špejbla těm co nejsou s námi daruju vůni řek a měst všem známým daruju průvan těm co nejsou s námi [G]Tak dám co mám už za sebou ať mráz a lži mě nezebou a z much a vos přetanu šílet [F]Co mám [G]ráda je vzduch [F]lesk moře, to v tichu nechá mě [C]snít V klidu [G]skládám si kruh [F]jen z věcí, bez kterých nemůžu [C]být Daruju terče, mříž a bič všem známým daruju závist těm co nejsou s námi daruju sportku, slib a dluh všem známým daruju vrásky těm co nejsou s námi Tak dám co mám už za sebou ať mráz a lži mě nezebou a z much a vos přestanu šílet Co mám ráda je vzruch řeč zvonů, tu nechám do sebe vpít Denně skládám si kruh jen z lidí, bez kterých nemůžu být .1. Sv[Dmi]ět byl kdysi rozdělen n[A7]a zájmové sf[Dmi]éry, kdo nechtěl být "přivtělen", m[A7]usel vlastnit kv[Dmi]éry, k z[C]abránění p[Gmi]anice r[A7]oztáhly se dráty, v[F]yznačily hranice, [C]a tak vznikly st[A7]áty, ach j[Dmi]ó. [A7] Dm[Dmi]i A7[A7] Bb A7 .2. Státy měly povahu zuřivého býka, dovolím si úvahu, corridy se týká: vezmi hadr červený - býk je z něho jelen, a pak mezi jeleny bude jelen vtělen, ach jó. .3. Kouká býček nebohý na skutečnost prostou: místo rohů parohy na hlavě mu rostou, rozvíjí se všestranně, okusuje hloží, jeví zájem o laně a vesele se množí, ach jó. .4. Hajný řeční o míru, o nadšení z práce, mezitím mu v revíru vzrostla populace, oblékl si halenu, zavolal si lovce, aby mu prý z jelenů nadělali ovce, ach jó. .5. Místo lovců zeshora poslali mu vědce, vědec je však potvora a genetiku nechce: "Buržoazní pavědi ztěžují nám práci, z půlky budou medvědi a z druhé půlky ptáci, ach jó!" .6. Že je věda vznešená, nezná kompromisy, dal jelenům do sena Lysenkovy spisy, vysoká se nažrala předepsané dávky, velká změna nastala, ale - chyba lávky, ach jó! .7. Jelen není nadšený, že není, co býval, z laní že jsou kačeny a on sám je - mýval: "V postavení zoufalém pokusím se přežít, lépe býti mývalem, nežli vůbec nežít, ach jó!" .8. Kačeny i mývali mají rádi vodu, potají se stýkali - dali základ rodu, nahoře se radují z územního zisku, u potoků hodují stáda ptakopysků, ach jó. .9. Zatímco se velmoži těší svému vlivu lidstvo už se nemnoží - oddává se pivu, nikdo už mu na hroby nepřinese věnce, jsme tu svědky choroby zvané dekadence, ach jó. .10. Objevil se jedinec mezi ptakopysky, obhlédl svůj zvěřinec, olízl si pysky: "Odstraníme hranice! Otevřeme dvéře! Dáme místo v kronice ptakopysčí éře, ach jó!" .11. Zvířena je nevinná, nezná, co je otrok, nepřečetla Darwina a neví, co je pokrok, otevřeli hranice, podlehli tak dravcům, a než přišly opice, patří vláda ssavcům, ach jó. .12. Od opice k člověku je už jenom krůček, najednou jsme v pravěku: Homo peče bůček! Homo se nám rozmnoží - základ pro starověk, potom sáhne po noži - a je z něho člověk, ach jó. .13. Člověk ruce přiloží k společnému dílu, z vítězů jsou velmoži, dosahují cílů, ti pak, kteří prohrají, rezignují k pivu, pomalu nám vznikají nové sféry vlivu, ach jó. .14. Svět je totiž rozdělen na zájmové sféry, kdo nechceš být "přivtělen", musíš vlastnit kvéry, k zabránění panice roztáhnou se dráty, vyznačí se hranice - a zas máme státy, ach jó ... Stell dir vor irgendwo gibt es einen planeten auf dem intelligente wesen leben sie sehen vielleicht genauso aus wie wir und auf diesem planeten gibt es bibliotheken voll mit büchern geschrieben von dichtern philosophen und wissenschaftlern und vielleicht wenn auf der welt der haß und die gier so groß werden daß nichts aber auch nichts mehr sie retten kann dann vielleicht gibt es dort auch ein buch das heißt der untergang der erde es wird über uns berichten über unser leben über unsern tod und über feuer das so groß war daß keine tränen es mehr löschen konnten bis hin zur letzten sekunde als die erde aufhörte zu existieren und aus zehnmilliarden augen ein trauerregen rann und ein tränenmeer das überlief und den letzten damm der hoffnung zerbrach ein schwebendes grab im all auf dem keine blume wächst die kontinente geschmolzen die meere verbrannt - ein schwarzer stein und welch bittere ironie nicht eine einzige waffe wird den toten planeten mehr bedrohen und aus zehnmilliarden augen ein trauerregen rann und ein tränenmeer das überlief und den letzten damm der hoffnung zerbrach und wer da will daß die erde nie mehr weint wer sich mit uns gegen strahlentod vereint der sorgt dafür daß dieses buch niemals erscheint denn die zehnmilliarden augen wolln die erde leben sehn sie soll heimat ohne ängste sein für die liebe und geborgenheit habe mir heute ein märchen erzählt das damit begann - es wird sein setzte mich auf einen berg vor der stadt träumte und trank dazu wein sah vor mir eine fantastische welt mit dem, was ich alles ersann und habe mich mitten hineingestellt und glaubte schon selber daran nahm die gitarre und spielte dazu und philosophierte drauflos ein Lied wollt ich schreiben, das jedem was gibt an worten und tönen so groß doch als ich dann wieder mein zimmer betrat war nichts mehr von alledem da ich schrieb mir sofort ein ganz anderes lied zu dem was im bildschirm ich sah zu dem was im bildschirm ich sah wieviele narben trägt die zeit ins buch das uns das leben schreibt wieviele narben trägt die zeit ins buch das uns das leben schreibt War einmal ein kleines Mädchen und das wünschte sich so sehr, dass unter dem Tannenbaum ein Meerschweinchen zum Spielen wär. Ist so niedlich und so friedlich und es schaut so fröhlich drein und es wollte für das Tier wie eine richt´ge Mama sein. Dann am Weihnachtsabend da war die Freude riesengroß: man legte ihr das neue Familienmitglied in den Schoß. War so niedlich und so friedlich und es schaute fröhlich drein und sie trug es ganz behutsam in ihr kleines Zimmerlein. Und es hegte und es pflegte ihren neuen kleinen Freund, wollte immer für ihn da sein, denn er sollt nicht einsam sein. War so niedlich und so friedlich und schaute so fröhlich drein und es schwor sich: niemals laß´ ich meinen kleinen Freund allein. Als das neue Jahr begann, zog auch der Alltag wieder ein: lernen, spielen und es dachte nicht mehr an das arme Schwein. War so niedlich und so friedlich und es schaute traurig drein. Plötzlich wollt´ das kleine Mädchen nicht mehr eine Mama sein. Já nejsem [C7/5+]Dá[C7]ša [F7]šetři sladká slova, [Fmi]za cu[Fmi7]krá[B7]tka [Eb6]srdce [D5+]nepro[Eb6]dám Nejsem [C7/5+]Dá[C7]ša [F7]říkám ti to zno[F#dim]va, [Eb]chci se [Cmi7]zkrátka [Fmi7]vyhnout neho[Eb]dá[Ab][Eb]-ám. [D]Já ti [D7]možná [G]nikdy [G#dim]nepro[Dmi]nu, [Hmi7][Fdim] [Emi]7to co [D]Dáša [G]denně odpou[D]ští[B7]-í. [Eb]Nežli [Eb7]sednout [Ab]k vínu [Adim]v něčím [Eb]stí[Cmi7]nu. [F#dim] [Fmi7]Radši [Eb]žízní [A]bumřu na pou[Eb]šti. [C7]Já [H7]nej[C7]sem [C7/5+D]á[C7]ša [F7]za tou zpátky jdi si, [Fmi]jestli [Fmi7]v lás[B7]ce [Eb6]pořád [D5+]chceš jen [Eb6]brát. Nejsem [C7/5+]Dá[C7]ša [F7]neznám kompromi[F#dim]sy, [Eb]buď si [Cmi7]běž a [Fmi7]nebo měj mě [Eb]rá[Ab][Eb]-ád. Já ti možná nikdy neprominu To co Dáša denně odpouští Nežli sednout k vínu v něčím stínu. Radši žízní umřu na poušti. Já nejsem Dáša za tou zpátky jdi si, jestli v lásce pořád chceš jen brát. Nejsem Dáša neznám kompromisy, [Eb]buď si [Cmi7]běž a [Ab6]nebo měj mě [Bmi6]rá[C7]-ád, [Gmi7][C7] [F7]nebo [Fmi7]měj [B7]mě [Eb]rá[Ab][Eb][Ab][Eb][Ab][Eb]-ád. [A7]Dáša jedla cukro[D]ví, zkazila [A7]si chrup[D] [F#7]měla úsměv medový,[Hmi] teď jí chy[E7]bí zub[A7] [D7]budoucnost má nejistou,[G] nemůže se vd[H7]á--át[EmiA7] [D]radila se s d[H7]entistou, zda můstek mo[E7]h by dát[A7D] [D7]Dentista byl elegá[G]n, sklonil [D7]k Dáše trup[G] [E7]můstek byl já skvěle[Ami] dán, zas má kr[E7]ásný chrup[Ami] [D7]Pak jí řekl: mil[G]áčku, já k vá[H7]m láskou vzplá-ál[E7A7] [D]vypnu jenom vrtačku [H7]a pak bych si[E7] vás vzal[A7D] Dáša jedla cukroví, zkazila si chrup... Jezte slečny cukroví, nešetřete chrup denně bonbón větrový na váš přední zub mezírka se přemostí, čeho se tu bát s dentistou a s radostí pak můžete se vdát [Dmi]Dáša [A7]Nováko[Dmi]vá[A7] A [Dmi]Stáňa [A7]Poláko[Dmi]vá [A7]Řekly si [Dmi]Že půjdou dnes [A7]po obědě [Dmi]navštívit[D7] [G7]Kamarádku [C7]Procházko[F]vou [A7]Totiž [Dmi]Lída [A7]Horáko[Dmi]vá[A7] [Dmi]Říkala že [A7]Procházko[Dmi]vá [A7]Si včera [Dmi]zakoupila [A7]fantastickou [Dmi]halenku[D7] [G7]Jaká není k sehnání[C7] Tak tedy [F]obě dívky [C7]aniž měly [F]pozvání[C7] [F]Za chvíli už [C7]u Procházků [F]vyzvá[A7]ní [Dmi]Nikdo ale [A7]nepřichází [Dmi]otvírat[D7] [G7]Jela asi na [C7]výlet[FA7] Dáša Nováková A Stáňa Poláková Řekly si: není doma nemá cenu vyzvánět Už toho necháme Stáňa Poláková Podotkla že Procházková Si stejně možná jenom také trochu vymýšlí A nemá žádnou halenku Děvčatům v tuto chvíli nezbývá nic jiného Než se vrátit zase domů do svého K Procházkové zajdou znovu pozítří Je to hezká procházka Dáša Nováková A Stáňa Poláková Skutečně dva dny na to rozhodly se navštívit Ještě jednou Procházkovou Stáňa Poláková Podotkla že Procházková Se možná stále ještě nevrátila z výletu Znovu tam jdou nadarmo Děvčata zjistila když ocitla se na místě Obavy že byly plně na místě K Procházkové nikdy více nepůjdou Furt je někde na túrách [Dmi]Poláková [A7]cestou domů [Dmi]povzdychla[D7] [G7]To jsme to [C7]vymňoukly[FC7F] Dávám písní dech letí k vám zklamu vás či potěším Dávám písní cit letí k vám ať neskončí na smetí Dávám písní dech dávám písní tep dám jí první poslední [G]Proč sou [H]tolik [C]velký [H]voči [G]tvý [H][C][H] a[G] proč tě s [H]sebou [C]vláčím, [H]kdopak [G]ví[H][C][H] Budem spolu vzhůru noc a den tak tohle je ten velkej, bílej sen [A]Vždycky takhle ňáký holce naletím já s tebou [C]na tvůj sabbath na koštěti poletím Refrén: [G]Dávám ti ještě jeden den[H][C][H] [G]Dávám,[H], [C]tak si ho kli[H]dně [G]vem V dáli tiše rajská hudba zní těžko se mi v hlavě rozední Seš velkej mág a triky tvý maj tah já je všechny v hajzlu potom splách [A]Vím, že tě to tady vůbec nebaví si jenom [C]kat, co sebe jednoho dne popraví Refrén:... [A]Možná je to pro tebe moc surový jenomže, [C]jak s tím přestat, holka to ti nikdo nepoví Ref. [C#mi]Sedím v parku Hned za naší [A]ulicí [F#mi]Prohlížím si lidi s tváří [G#]neznámou [(H)]Žádny úsměv Pouze sfingy kráčící Nevnímají tony vtáků nad hlavou Zeptám se proč nezůstanou také stát Když ve větru se velké stromy mívájí Odpovězí slova která dávno znám Tento nápad jenom blázen může mít Náhle [E]slyším Jak mi růže [F#]šeptají (r): [A]Dávej pozor [H]na normálni [C#mi]lidi [A]V nich se člověk [H]vůbec nevyz[C#mi]ná [A]Jeden krade [H]druhý zase [C#mi]šidí [A]Blázen tohle [H]nikdy nedě[C#mi]lá Že se slunce vrhá o .... Městem chodím a hlasem v dálce doznívá Přemýšlím proč smutný je svět lidí Proč jen blázen z pekla ráj si udělá 2 x (r): .1. V[C]lak v dálce houká, honí jízdní oád, poes širou p[C7]láo do po[F]lí [G7]dál mi láká louka, kde v[C] trávi mužu s[A]pát [D7]u horské oíeky v údo[G7]lí. T[C]ak jak mám v plánu, sbalím stari vak, pujdu svim s[C7]num trochu b[F]líž, [G7]neuvidíš k ránu, jak o[C]dváží mi v[A]lak, [F]protože r[G7]áno dlouho s[C]píš.[C7] .R. D[F]álkám dávej vinu, d[C]álkám, s[F]tráním, kam mi láká s[C]tín, d[D7]álkám dávej vinu, dálkám a o[Dmi7]íekám, k[G7]de mi zpívá m[C]lin. .2. Znám jarní vlání, žluti letní lán, podzimní kouo, zimní sníh. Nikde nemám stání a dálky doboe znám, protože kráeí v patách mich. .R. Dálkám, dávej vinu dálkám .... (2x) [C]Lidi na [Ami]lidi jsou jako [F]sa[G7]ně, [C]člověk na [Ami]člověka jako [F]kat[G7]. [C]Podívejte [A]se na ně, [Dmi]musí[G7]te naří[C]kat[H7]. [Emi]Obr do pidimužíka [A]my[H7]dlí, [Emi]domnívaje se, že vyhra[A]je.[H7] [G]Klidně [Emi]seďme [Ami]na žid[D7]li, [G]čtěme bibli, tam to vše[G7]chno je. [C]Samuelova kniha nám[Dmi] poví[G7]dá, [C]jak na žida přišla veli[Dmi]ká bíd[G7]a, [C]jak ti bídní [Ami]Filištíni [F]válku vést n[Fmi]ebyli líní. [C]Až potkali [As7]Davi[G7]da. [C]David šel do války volky, [Dmi]nevolk[G7]y, [C]z velké dálky nesl bratrům [Dmi]homolk[G7]y. [C]V pochodu se [Ami]cvičil v hodu, [F]dal si pro strý[Fmi]čka Příhodu [C]tři šutry do [G7]tobol[C]ky. Hej, [As]hej, kam se [C]valej, vždyť jsou [D7]malej! Takhle [G7]Goliáš ho [E7]provokuje, [Dmi7]David slušně [G7]salutuje. [C]Když mu ale obr plivnul [Dmi]do oč[G]í, [C]David se otočí, prakem [Dmi]zatoč[G7]í. [C]Když začínáš, [Ami]no tak tu máš, [F]byl jsi velkej [Fmi]já měl kuráž. [C]A jakej byl [D7]Go - [G7]li - [C]áš. [Cmi]Najdu hvězdy, hvězdy, růže [Cmi/Es]sochy průhledné [Cmi]oči vzhlíží vzhlíží vzhůru, [As]padá [G]déšť [Cmi]ó hledaný oblak koňské [Cmi/Es]hlavy [Cmi]na nebi [Cmi/Es]dary [G]dávných zemí [Cmi]pod svící [Cmi/Es]prsty sluncí zlatých [Cmi]ozvěny, [As]koho [G]chrání kapky Hledané hlasy tůní chladných na mých rtech stromy vůni křehké na březích údiv ptačích rojů zahlušen ranní záblesk světla [Cmi]opožděn [Cmi/Es]opožděn [Cmi]opožděn, [As]opož[G]děn [Cmi]Ó-o... [Cmi7/B] [AsFmiG] Kolik kroků život musí, život musí mít a trhá plátna, plátna skutku který nechtěl být Kolik nocí, nocí těžších projít ještě měl zchody z prachu rozfoukám-li najdu si svět [D#mi]Když jsme [H]lítli [F#]z hnízd, hned nám [C#]přistřihli[D#mi], [H]křídla [F#]roztaže[C#]ný, když jsme zkoušeli snít, hned nám začali říkat jak jsme nezkušený. R: [D#mi]Dáv[H]no [F#]jsme si to [C#]zkusili, dávno, už jsme to prožili, dávno, to máme za sebou, dávno, ať roky klidně dou dál. Co je povolený, čemu máme se bránit na poprvé, co je dovolený, před čím máme se chránit a čemu říct ne. R: Dávno... R: R [Ami]Už je to dávno co [C]zkřížil mi cestu prej [G]podepiš se mi krví, [Ami]budeš mít všechno, ale [C]neujdeš trestu, [G]jo [Ami]byla to síla, [C]byl to fakt nářez, [G]bylo to vážně skvělý [Ami]teď tu mám všechno, ale [C]neujdu trestu, [G]jo [Ami]do roka a do dne [C]přijdu si pro tebe, [G]tady mi to podepiš [Ami]do roka a do dne [C]zapomeň na nebe, [G]budeš o pár metrů, budeš o pár metrů [Ami]níž. [Ami]Mlčel jsem dlouho, do [C]nebe se díval, [G]čekal až přijde, [Ami]chtěl to vzít zpátky, teď [C]zdá se to krátký, [G]jo pryč z tý pohádky chci, [Ami]do roka a do dne [C]přijdu si pro tebe, [G]tady mi to podepiš, [Ami]do roka a do dne [C]zapomeň na nebe, [G]budeš o pár metrů, budeš o pár metrů, [Ami]řvi si a [C]nadávej, [G]nezmůžeš nic mladej, [Ami]i kdybys [C]řval z plnejch [G]plic, [Ami]řvi si a [C]nadávej, [G]nezmůžeš nic mladej, [Ami]i kdybys [C]řval z plnejch [G]plic, nezmůžeš [Ami]nic. . 2 .1. [Em]To všechno, co se mělo[C] stát, [D]bylo, [Hm]nic není staršího než[C] včerejší den,[D] [Em]a všechno, co jsem včera[C] zvlád [D]silou, [Hm]je dneska úsměvný [C]a vzdálený jen, [Hm]spousta [Am]příběhů, [Hm]lásek, [Em]jmen. .2. Ta chvíle, kdy jsem prvně vlál nocí nad dívčí nahotou a rokenrol zněl, ta doba, kdy jak slunce hřál pocit, že všechno moh bych mít, jen kdybych chtěl, to už dávno je bohužel. .R. [G]Dávn[D]o, [Am]dávn[Em]o, [C]to slovo[G] má slzu[D] pod usmáním, [G]dávn[D]o, [Am]dávn[Em]o, [C]zní ve mě [G]vlídně a [D]bez ustá[H]ní. .R. .3. Když začne všechno kolem jít líně a závrať z dávných výher už je ta tam a mizí chuť i důvod být v mlýně, na všechno si říkáš: Vždyť tohle já znám, tohle já za sebou mám. .R. [E]Dáv[H]no, [C#mi]dáv[G#mi]no, [A]dávno [H]vím, [E]s kým se [A]taj[E]ně [H]ví[E]dat [H]smím, [E]dáv[H]no, [C#mi]dáv[G#mi]no [A]píseň [H]znám, [E]kterou [A]vítr [E]no[H]sí [E]k nám. Dávno, dávno, dávno vím, s kým se tajně scházet smím, dávno, dávno místo znám, kam se toulat chodívám. .Ref: [A]Písmo ctím, o [E]spá[A]su [E]dbám, [F#mi]má dob[C#mi]rá [Hmi]chů[F#mi]va [C#]to [F#]ví. [E]Slův[H]ka [C#mi]lás[G#mi]ky [A]šeptá[H]vám, [E]až když [A]strážný [E]an[H]děl [E]spí. Dávno dávno, dávno vím, s kým se tajně líbat smím, dávno, dávno klíček znám, který hlídá dvířka k nám. Dávno, dávno, dávno vím, s kým už tajně líhat smím, dávno, dávno lůžko znám, kde nebývám potmě sám. .Ref: Písmo ctím... 1. [C]Dávno nám zmi[G]zel čas nekonečných sn[C]ů, [G]to pod záplavou všedních [C]dnů, V[D]šak do dětství se vracím [G]rád. 2. Dávno nám zmizel čas nekonečných snů, to pod záplavou všedních dnů, však ještě dokážu si hrát. R: [C]Přejdu práh, [G]jsem zase neposednej [C]kluk, [G]já malá holka bez zár[C]uk a ještě [G]nevím, co je str[C]ach. 3. Zůstal v nás čas pohádek a dětských her, co vlastně je a není fér, učil pan Andersen a Wilde. 4. Čím jsem dál, tím víc mně vážně připadá, že čas nám prsty propadá, tak, lidi, říkám, nač ten kvalt? R: Zůstaň stát, otevři dveře do dětství, za nimi nech své sobectví a jako dítě pojď si hrát. Jak mi tak dochází dech, nemám sílu to vzdát, teď každej netopýr bdí, to je čas, kdy se toulám. Dávno Tě znám v knížkách pohádkových, pročetl jsem chvíle kdy usínáš, a já se nedíval. Jenom blázen a klaun nevěří na věci příští, a že Ti hlupák ruku nepodá, to mi nevadí. Cestou na jih a dál, pochopil jsem proč svítá, a co je cennější než sníh, proč tady stojím a hlídám. Hej dávno Tě znám ... Každej se na mě jen usmívá drtí mi pravici, za rohem už sem jenom vůl lepší je to asi nevnímat jen tak si myslet svý a ze všeho brát jenom půl. .Ref.: Dávno už vim - že hezký slova můžou taky lhát Dávno už vim - že není všechno jak se může zdát Dávno už vim - tenhle svět nikdy nezměnim Říkáš mi jakej jsem príma chlap a přitom dobře víš, že do hlavy ti nevidím někdy je to prostě jenom tak, aby řeč nestála já už to dávno všechno vím .Ref.: Dávno už vim ... Moderní je kolem huby med někomu namazat, úspěch se dostaví hned teď všechno je tu jen tak na voko a mezi námi dál, jakoby stála čínská zeď .1. /: [G]Ej, když se dívám na tě, dcerko z Husl[D]enek, :/ p[G]adajú n[C]ě gatě, padajú n[F]ě gatě samy od seb[D]e. .2. /: Ej, není taký špagát, aby držali, :/ a není takých dcerek, není takých dcerek, aby ně dali. Můj [G]strejda, Ruda Miler, je [C]povoláním dealer, Od[D]borně rádoby Na[C]bízí nádo[D]bí. Já hledám strýčka Rudu a on je pořád v čudu, prej aby nebyl chud, tak žije v městě Čud. [G]Jaké je [C]to asi v [G]Čudu, [G]jestlipak [C]tam někdy [G]budu? [G7]Je to [C]Evropa či [D]Asi[G]e, [Emi]jaké to tam asi [C]je?[D7] Mají tam prý zlaté tele, všechno je tam jako z tele- jako z televizní reklamy, [C][C]tohle te[D]ta [D]řekla, [C][C]tohle te[D]ta [D]řekla, [C][C]tohle te[D]ta [D][G]řekla [G]mi. Strýc vrátil se nám z Čudu, a opláchl se v sudu pak dobrou noc nám dal a tři dny tvrdě spal. Já vyptával se Pepy, proč strýc je takhle jetý. Byl prostě v městě Čud, je jetý, ne však chud. Jaké je to asi v Čudu, jestlipak tam někdy budu? Je to Evropa či Asie, jaké to tam asi je? Mají tam prý zlaté tele, všechno je tam jako z tele- jako z televizní reklamy, tohle teta řekla, tohle teta řekla, tohle teta řekla mi. Tohle teta řekla, takhle mi to řekla, tohle teta řekla mi. My makeup is dry and it cracks on my chin I'm drowning my sorrows in whiskey and gin The lion tamer's whip doesn't crack anymore The lions they won't bite and the tigers won't roar La la la La So let's all drink to the death of a clown Won't someone help me to break up this crown Let's all drink to the death of a clown La la la la la la la la la la Let's all drink to the death of a clown The old fortune teller lies dead on the floor Nobody needs fortunes told anymore The trainer of insects is crouched on his knees And frantically looking for runaway fleas La la la la la la la la la la Let's all drink to the death of a clown So won't someone help me to breakup this crown Let's all drink to the death of a clown La la la la la la la la la la [Emi]Moje štětka na holení [Ami]pelichá a šediví můj [Emi]vous, naděje, že se to změní, [Ami]je lichá, [H7]lámu, co jsem kdysi [Emi]zkous. Dědečku [C]neskuhrej radši nám [D]desku hrej [C]s orchestrem [D]Karla [G]Vlacha, na kterou [D]dáváš [Emi]bacha. Mezi [C]námi vnouča[D]ty, Dědeč[G]ku náš zla[Emi]tý, Zapo[C]meneš [D]na stá[G]ří, Očič[C]ka ti [D]zazá[G]ří. Beru spoustu prášků a též injekcí, vrže mi každý kloub, když mám spát, tak nespím, a spím, když nechci, koukám, že jsem taky zhloup. Dědečku neskuhrej radši nám desku hrej s orchestrem Karla Vlacha, na kterou dáváš bacha. Mezi námi vnoučaty, dědečku náš zlatý, zapomeneš na stáří, očička ti zazáří. Jo. Když mám spát, tak nespím, a spím, když nechci, koukám, že jsem taky zhloup. Dědečku neskuhrej radši nám desku hrej s orchestrem Karla Vlacha, na kterou dáváš bacha. Mezi vámi vnoučaty, dědeček já zlatý, zapomenu na stáří, očička mi zazáří. Zapomenu na stáří, očička mi zazáří. [ADAD] .1. [A]Nad [D]Vlta[A]vou je [D]cosi [A]plou[D]ží se [A]to v rá[D]kosí, [A]k mé [D]hrůze [A]je to [D]cosi [A]dě[D]dečkův [A]duch ó nech mě [G]být[DG] já [D]už víc[E]krát nebudu [A]pí[D]t.[AD] .2. Děda si k láhvi sedá ani loknout mi nedá a vedle něj ó běda se šklebí myš ó nech mě být já už víckrát nebudu pít. .R. Kdo pocho[D]pí, když vleze blíž, co natrop[E]í zlá bílá myš. .3. Už se mě na nic neptá, jenom se hloupě chechtá a zničeně mi šeptá ten dědečkův duch, ó nech mě být já už víckrát nebudu pít. + nebudu pít, nebudu pít ... [E]Čas je díra [F#mi]čas je bič [A]Lepší kdyby [H]vůbec nebyl [E]Nejednou chceš [F#mi]svůj balon [A]Ztracenej je [H]v dětsví nebi [E]letí dál a [F#mi]stoupá výš [A]Letí proudem [H]roků zpátky [E]To jen čas trh [F#mi]oponou [A]Věci mizí - [H]kde už jsou [E]Nejednou chci [F#mi]svůj balón [A]Zpuchřelá a [H]prasklá duše Jistě řeknu - to je on Poznám ho měl jsem ho rád Každa další známá věc Kaugummi a pflege dusche Drážďany a schone schuhe A zde simpson motorrad Mý gumoví indiáni Z ulice unter den Linden Později jsem se tam zpil Zrovna když byl feuer werk Tmavý pivo se sirupem řízek v sósu s knedlíkem cigára Káro byly fajn pak z U-Bahnu na S- Bahn Nejednou chci svůj balón a nesměle to zkouším řici Vraťte mi to všechno zpět na tábor chci k moři jet co má v létě desset stupň; a trabanta v pryskyřici Jedno jak se změnil svět já chci zpátky svůj balón Nejednou chceš svůj balon ztracenej je v dětsví nebi Všechny věci cos měl rád na tebe tam tiše čekaj Až se tvůj čas naplní letíš proudem roků zpátky Někde najdeš svůj balón nech ho zatím - ať si lítá. .1. M[Gmi]ilion slepých očí, na erbu hlava hadí, j[D]ež, hledíc do měsíce, b[Cmi]ezhlesou p[Gmi]íseň vyje, n[Cmi]ad městem rytíř-kočí sl[Gmi]epého koně hladí a[D] dole hoří svíce z D[Cmi]antovy k[D]omedie. .R: Kaple má [Gmi]okna klenut[Cmi]á a křížem hlásá lásku, [Gmi]ústa jsou řevem zalknutá a nevydají hlásku, květiny str[D]achu, věnce lží, a místo slz[Cmi]í tence mž[Gmi]í n[D]a zvratky n[Gmi]a obrázku[Cmi].[Gmi][D] .2. Ráno, jež nenastane, nadarmo čeká žlutou, vavříny do omáčky a slza na lafetě, ze země netvor vstane, jenž s tváří nepohnutou, seznav, jak vraždit ptáčky, plamenem obejme tě. .R: + n[D]a zvratky n[Gmi]a obrázku[Cmi],[Gmi][D] na zvratky n[Gmi]a obrázku ... /: [D]Dedinka v údolí srdce ma zabolí [A]keď na teba spomínam [D]:/ [G]Spomínam na teba [D]stále, [A]na tie prekrásne chvíle[D], [A], [D]ktoré sme strávili keď sme sa ľúbili [A]dievčatko roztomilé[D] /: Anička dušička zavri si očičká nech sa ti o mne sníva :/ Prečo je osud tak krutý,prečo som na svete sám osudom stíhaný láskou oklamaný verím že život je klam [Gmi][A#][F] pravda k večeru se zjevuje nahá z koně bílého jak sníh nám mává marná marná je však naše snaha zůstává jen stín a kamení v nohách Profesor Jsem šťasten, netajím se tím, že dnes a denně zkoumat smím orgány toho zběha, jenž léta už je ve stávce a času nepodléhá... Co je to vlastně za savce? Probuď se, pane, do hlubin další noci. Cítíš se posílen či znaven? Dracula Bez emocí. Profesor Co tvoje srdíčko? Zdravé anebo choré? Hned si tě zapojím... Dracula Zdržuješ, profesore. Profesor Vše, co je v tobě ukryto, zachytí do detailů monitor a přesná data vychrlí. Dracula Kdy zjistí, že jsem umrlý? Profesor Po spánku býváš nevrlý. Dracula Tak jak jsme na tom se žlučí? Profesor Dlouho jsi neměl ženu v náručí a to se v těle hromadí. Dracula Co moje oční pozadí? Profesor To tady nemám, nevadí. Jak to tak vyhlíží, zdraví bez všech potíží, až na pár bolestí všechno v normě - naštěstí. Dracula A co je norma pro vědu? Profesor To záleží na úhlu pohledu, však lepší žít je bez norem. Dracula Tvor může být i netvorem. Profesor Bereš to správně s humorem. Dracula Hej, přiznej, ty jsi trochu pil. Profesor Osten mých pupil se však neztupil. Dracula Pro dnešek končím. Nezájem. Profesor Co vyčítat si navzájem? My savci občas nasajem. Jak to tak vyhlíží, zdraví bez všech potíží, až na pár prkotin nález ti jen lichotí. Dracula Nač ještě žít bez snů a lásek? Profesor A hrome, přístroj se mi zasek! Proč nekoupí se nový typ? Že na něj máš, jsem věru bez pochyb. Dracula Ne, o peníze neběží, když nepustíš je z otěží, tak už se samy zpeněží. Chceš jezdit novým kočárem? Nač, když tam uvnitř je vše při starém? Profesor Ó, miluju tvé bonmoty. Dracula Jsou totiž krásně zbytečné. Profesor Tak jako já anebo ty? Dracula Tak jako já, tak jako ty. .1. [G]Hrozny jsou pro špačky a [C]chmel pro malý školačky když [G]člověk chce bejt na sračky tak [D]hořkou slinu má [G]nezná co je břichbol kdo [C]pije hořkej alkohol je [G]zdravě sjetej až na mol [D]sladce usí[G]ná (r):)[G]Sáz[F]ej to tam [C]poznáš jak to lítá [G]fernet je sladkej po dvou [D]promilích [G]kříd[F]la už ti [C]rostou pták tě vítá [G]hořkej je pouze život [D]střízli[G]vý Jednou svět pochopí ať perník nebo konopí proč lejt do sebe dětskej čaj znám ještě tenčí led máš-li chuť na rýži do tajů stavů bez tíže vem si tyhle karty poznáš jak se točí svět (r):)... Tatata.... (r):)...2x Myslím si, že krysař ji má moc rád. Ti dva se raději neměli znát. Neměl pryč odcházet, bude mi scházet, měl jsem ho tak ňák rád. To se zase vytáhli. Ostrovani milý. I krysaře natáhli. To dělaj každou chvíli. Myslím, že to přehnali a ďábla vyvolali, na jeho duši sáhli. My ponesem riziko. S nima jako vždycky. Nám hodí to na triko. To je nelogický, vždyť za to nemůžem. Flétna ublíží všem, snad to zas ve zdraví přežijem. Ale rány se nikdy lidem nevyhejbaj, náhody národy klidně vylidní, nejvíc platí, ten kdo hrb schejbá než se voda zas uklidní. Kéž by se tak krysař chtěl někde ztratit. Něco mi říká, že spíš chce se vrátit. Zkáza je blízká, už slyším jak píská. Životy chce naše zhatit. Ježišmarja. Vždyť je to vlastně pak jedno co bude, tetička zubatá chytí tě všude. Já nechci teď odejít na onen svět. Tam je klid. Stejně jen prach z tebe zbude. Ale rány se nikdy lidem nevyhejbaj, náhody národy klidně vylidní, nejvíc platí, ten kdo hrb schejbá než se voda zas uklidní. Buď zdráv Štěpáne, a i tobě přeju zdraví, ženo rybářova, proč bych se měl takhle mstít, rybáři, co vyhýbá se hřích, vrátil jsem se jenom rozloučit a jen strach vám vidím na očích, asi jsem přece jenom ňáká stvůra, každý ustrnul, když ve dveřích jsem stál, a když ze sna budí moje noční můra, snad abych radši nešel dál. Wo willst du denn hin, blinder Passagier? Außer dem Käpt'n ist keiner mehr hier. Hoch auf der See, fernab vom Land - ich habe dein Schicksal in meiner Hand. Deine Worte sind stumm, deine Blicke sind leer. Wir sind versunken, mitten im Meer. Deine Worte sind stumm, deine Blicke sind leer, wir sind versunken, mitten im Meer. In einer Bar auf dem Meeresgrund, quill'n tausend Blasen aus deinem Mund. Ich seh durch ein Glas wie du dich fühlst. Ich könnte dich retten, wenn du es willst. .1. Z [G]rozbitých mraků slunce když padá, postý si přečteš, c[F]o píše m[C]áma, /: jak se jí st[D]ejská, je č[G]ím dál, tím v[C]íc, a tv[G]ůj černej vlčák že [D]odmítá j[G]íst. :/ .R: Př[G]ipít si vínem na vl[C]ajku s modrým kl[D]ínem, dej B[G]ůh, že se krví nezkrop[D]í, př[G]ipít si vínem na vl[C]ajku s modrým kl[D]ínem, na pár k[G]luků ze [C]srdce[D] Evro[G]py. .2. Někdo se modlí, někdo má strach, a všichni jak jeden doufáme snad, /: že do písku zapadnou kvéry, a pak jediná zbraň zbyde - klukovskej prak. :/ .R: verze II .1. Z r[G]ozbitých mraků slunce když padá, večerním tichem jde pr[F]ávo a zr[C]ada, /: v[(C)]ečerním t[D]ichem, a já n[G]ejsem si j[C]ist, kd[G]o bude vítěz, a kd[D(C)]o bláto j[G]íst. :/ .R: Př[G]ipít si vínem na vl[C]ajku s modrým kl[D]ínem, dej B[G]ůh, ať se krví nezkrop[D]í, př[G]ipít si vínem na vl[C]ajku s modrým kl[D]ínem, na pár d[G]uší ze s[C]rdce [D]Evrop[G]y. .2. Někdo se modlí, někdo má strach, jen sliby se sypou jak pod nohy hrách, po právu šlapou, co kovanejch bot, pro jakou slávu a pro jakej plot, po právu šlapou, co kovanejch bot, pro jakou slávu vyrůstá plot? .R: .R: .1. [D]Dej Bůh štěstí tomu[A7] dom[D]u, my zpíváme víme[A7] kom[D]u: Malému dě[A7]ťátk[D]u, Kristu Jezu[A7]látk[D]u, dnes v Betlémě naroz[A7]eném[D]u. .2. On rozdává štědrovničky, jabka, hrušky i troníčky, za naše zpívání, za koledování, dej vám Pán Bůh své požehnání. [A]Vona chodí v červený sukni, [A]hned se ptá co všechno jí dám nesem žádnej svatej na prstínek zlatej teď zrovna nevypadám tak jí povídám dej [Hmi7]mi jen pár minut a všechno můžeš tu mít, jé ..[A] [E]Mám zas dobrý časy s Armádou spásy se mnou se holka teďka už dá vopravdu žít.[A] [A]Z každýho dne udělám svátek docela prostřenej stůl mám asi barák v Libni tak už mě líbni zas se tak nevopatruj jak ti povídám: [Hmi7]dej mi jen pár minut a všechno můžeš tu mít, jé [A] [E]A divný věci nechám už bejt [F#mi]klidně si seženu i na život glejt vona jen [A]zívá [D]Hedvábí z Číny [Hmi7]z Islandu do whisky ledA z [D]Paříže stíny [Hmi7]všechno ti to přinesu hnedA [D]na čelo hvězdu [E]můžu ti dát [F#mi]pojď do průjezdu a [D]budem si hrát vona je [A]zívá Vona jezdí červeným fárem jak mě vidí přidává plyn pohŕda teď Libní má úzky styky s Vídní na naši lásku pad stín jak jí povídám: dej mi jen pár minut a všechno můžeš tu mít. A divný věci nechám už bejt klidně si seženu i na život glejt vona jen zívá Hedvábí z Číny z Islandu do whisky led z Paříže stíny všechno ti to přinesu hned na čelo hvězdu můžu ti dát a v každým průjezdu budem si hrát vona je zívá .. Vona je zívá .. [E]Proč máš [F#mi]děvče [G#mi]oči u[A]naven[H]ý[H7] [E]kým jsou [F#mi]ty tvý [G#mi]oči o[A]puště[H]ný[H7] [C#mi]já o ně stál [A]jen jsem se bál [F#]že zůstanou moc [H]zlý[H7] Do zlejch očí se spíš koukat nedá někdo proto hodný oči hledá a netuší že budou dál pod retuší moc zlý Dej mi na klín oči unavený ty tvý oči věčně opuštěný můžou tu spát já je mám rád i když snad jsou moc zlý .1. Dej mi t[G]ón, budu zpívat a hr[C]át píseň zisků a ztr[G]át, tyhle šlágry mi jd[D]ou, dej mi t[G]ón, může falešný b[C]ýt jak omšelý h[G]it, jako m[D]izerná sh[G]ow. .R: Zn[C]ám velký mínus těch n[G]ocí a dní, velký m[D]ínus těch dal a má d[G]át, j[C]ak vlastně žít, abych v[G]yčítat nemusel v[D]ínu, že mám je tak r[G]ád? .2. Dej mi tón, možná spíš budu spát, s písní, kterou mám rád, vždycky líp se mi sní, dej mi tón, teď mám žízeň jak trám, ráno sodu si dám, a pak sejdu se s ní. .R: .R: Znám velký mínus těch nocí a dní, velký mínus těch dal a má dát, nač vlastně pít a pak vyčítat vínu svou vinu a falešně hrát, svou v[D]inu a falešně hr[C]át[G]?[DG] .1. [Emi]Vymyslel jsem spoustu nápadů, [G]aů, co [Emi]podporujou dobrou nála[D]du, a[H7]ů, [Emi]hodit klíče do kanálu, [A]sjet po zadku [Ami]holou skálu, [Emi]v noci chodit [H7]strašit do [Emi]hradu. .2. Dám si dvoje housle pod bradu, aů, v bílé plachtě chodím pozadu, aů, úplně melancholicky s citem pro věc, jako vždycky, vyrábím tu hradní záhadu. .R. [G]Má drahá, dej mi víc, [H7]má drahá, dej mi víc, [Emi]má drahá, [C]dej mi víc své [G]lásky, [D7]aů, [G]já nechci skoro nic, [H7]já nechci skoro nic, [Emi]já chci jen [C]pohladit tvé [G]vlásky, [H7]aů. .3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů, mi dokonale zvednul náladu, aů, natrhám ti sedmikrásky, tebe celou, s tvými vlásky, zamknu si na sedm západů. .R. .4. = 3. + aů, aů, aů, aů. [H]Dej tu kupu sem Koukej sebou hejbnout [E]Dej tu kupu sem Musíme se zdej[H]chnout [F#]Ještě aspoň ti[E]síc tun těch hadrů zb[H]ejvá [F#]Ještě aspoň ti[E]síc tun ten sklad tu [H]skrejvá Pátej náklaďák Policajti chrápou Pátej náklaďák Nevstanou před pátou Celej vlak se v tomhle skladu skrejvá Celej vlak hadrů v tom skladu zbejvá [C]Dej tu kupu sem To snad nejde zmáknout [F]Dej tu kupu sem Musíme to zvlád[C]nout [C]Jenom do půl pá[F]té nám to major [C]slíbil [G]Plnej Texpress [F]hadrů a já bych dál bí[C]lil [C]Pak to všechno [B]bouchnem za plno [C]škváry [C]Sbalíme buchty a [B]vymeteme všechny bá[C]ry [C]Policajtům dáme tu[B]táč ňáký má[C]ry Vosmej náklaďák Už bude půl pátý Vosmej náklaďák Poldové kluci zlatýýý Milióny svetrů nikdo nic nepozná Milióny svetrů to je kupa hrozná .1. Martin:Nejsem to já.Není to tělo mý a ví bůh,ani moje tvář.Ani ten stín pode mnou není můj a slova odříkává hlas,který mi nepatří.Nejsem to já,jen deja vu je tvým hostem v domě.Jen sny a tvý deja vu. .2. Helena:Nejsem to já.Ta co mě znáš,ta která mívala strach mezi řádky číst.A půlměsíc sevřených úst právě tak nepatří mi.Nejsem to já.Jen se ti zdám.Jsem deja vu a tvá růže pro mě sotva mi k ránu zavoní. Ref.Oba:To se ti zdá jako výkřík skrze tvá němá ústa a do tvých snů vkročil stín bez těla-nezvanej host.Věř mi,nemá smysl chtít,aby zůstal.Jen se ti zdám a co s tím naděláš. .3. Martin:Ani já nejsem ten stín,nejsou to kroky mé a bůhví ani moje tvář.A těch pár slov,pár krátkých vět já vůbec nevyslovil.Nejsem to já.Jen se ti zdám.Jen deja vu je tvým hostem v domě.Jen sny a tvý deja vu. Ref.Oba:To se ti zdá jako výkřík skrze tvá němá ústa a do tvých snů vkročil stín bez těla-nezvanej host.Věř mi,nemá smysl chtít,aby zůstal.Jen se ti zdám a co s tím naděláš. .4. Helena:To nejsem já,ta co mě znáš.Ta která mívala strach mezi řádky číst. Ten půlměsíc sevřených úst dávno už nepatří mi.Nejsem to já.Jen se ti zdám.Jen deja vu a tvá růže pro mě sotva mi k ránu zavoní. Jsem zoufale šedivá zátoka jsem zoufale šedivej kout a loď, co by padla mi do oka, ta miluje proud. Člun oklikou mine břeh můj a marně bych volala: "Stůj !" Jsem zoufale šedivá zátoka, jsem zapadlej kout. Dejte mi kousek louky zelený, než mě jed samoty otráví, nežli mě v poutech sevře ten ostnatej drát. Dejte mi kousek louky zelený, já se tam položím do trávy, tam bude lehčí snít, že mě někdo má rád. Jsem hospoda, kde je ti do breku, jsem sama, jak na okně mříž. Kde jen tě mám, kde jsi, můj Monteku ? Kde jsi můj Monteku, že nepřicházíš ? Jsem parcela, kde se nic nestaví, jsem nádraží, kde není vlak, mý lásky jsou prostě jen představy, sen skončí, co pak ? Proč nikdo jen nepřiletí, kdo vzal by mě do objetí ? Jsem parcela, kde se nic nestaví, jsem prostě jen tak Dejte mi kousek louky zelený... .1. [B]Cyl všední den, tak jako jiný, nad severní It[Ami]álií, to je t[C]am, kde slunce líný se smutkem se p[G]omij[C]í. .2. A tam vám pár chlapů mocnejch mělo svůj vohromnej kšeft, a ten krám měl špatný zámky, pustil mrak šerednej na chudej svět. (r): [D]Cejte nám šanci přežít pár let, vždyť už máme těhle krámů plnej [Ami]svět, jestli ná[C]m to bouchne, máme se mít, kdopak zůstane nGa glóbu ž[C]ít. .3. Já vím, mně se to zpívá, nejsem šéf, co bych se bál, a co vím, vy bojíte se, zaplatíte, ničíte dál. 2xR) .1. Stv[Ami]ořil Bůh, stvořil Bůh r[G]atolest, bych mohl věnce v[Ami]ázat, děkuji, děkuji z[G]a bolest, jež učí mne se t[C]ázat, děkuji, děkuji z[G]a nezdar: t[Ami]en naučí mne p[E]íli, b[Ami]ych mohl, bych mohl př[G]inést dar, b[Ami]yť nezbývalo s[F]íl[E]y, děkuj[Ami]i, děkuj[F]i, děkuj[Ami]i.[E] .2. Děkuji, děkuji za slabost, jež pokoře mne učí, pokoře, pokoře pro radost, pokoře bez područí, za slzy, za slzy děkuji: ty naučí mne citu, k živým, jež, k živým, jež žalují a křičí po soucitu, děkuji, děkuji, děkuji. .3. Pro touhu, pro touhu po kráse děkuji za ošklivost, děkuji za to, že utká se láska a nevraživost, pro sladkost, pro sladkost usnutí děkuji za únavu, děkuji za ohně vzplanutí i za šumění splavu, děkuji, děkuji, děkuji, .4. Děkuji, děkuji za žízeň, jež slabost prozradila, děkuji, děkuji za trýzeň, jež zdokonalí díla, za to, že, za to, že miluji, byť strach mi srdce svíral, beránku, d[F]ěkuji, m[Ami]arně jsi n[G]eum[E]íral, děkuj[Ami]i, děkuj[F]i, děkuj[Ami]i, děkuj[G]i,[E] děkuj[Ami]i... [F]Co to se mnou je, tak se dívej mami [B]co já to mám s hlasivkami [C]Sním tenor mít a jen operou [F]žít, světe buď, proč však dělám stále hů a [B]hů, hů stále [F]hů, jenom [B]hů Já [C]přátelé znám stovky foniatrů [F]Krásný hlas mám, stále říká máma [B]na mě čeká jen laskava [C]Sním tenor mít a jen operou [F]žít světe buď proč však dělám stále hů a [B]hů, hů Dělám [F]hů, jenom [Bb]hů [C]mohutné [C]hů stovkou decibelů Dělám [B]hů, jenom [F]hů, stále [B]hů, [C]mohutné hů stovkou decibelů [F]Drahý karůzo, tak mi říká máma [B]rychlost přijmi věc je známá [C]vím přihorším já šancím [F]svým nešťastným, marným ko-ko koktáním a to [B]hů, hů Ko-ko [F]hů, dělám [B]hů, [C]mohutné hů stovkou decibelů [B]Hů, hů, ko-ko [F]hů, stále [B]hů, [C]mohutné hů stovkou decibelů [B]Hů, hů, ko-ko [F]hů, stále [B]hů, [C]mohutné hů stovkou decibelů .1. [D]Jdem světa kraj a zejtra třeba zpátky dál sem a tam, všechny cesty jsou nám krátký, [E]i když plný překvapení [A]jsou a nesná[D]zí.[G][A] J[D]ó, přijde den, kdy vyletěl bych z kůže, však pocit mám, že děláme, co můžem, [E]když naše fidli [A]fidli nás prová[D]zí. .R. Máme [A]prej zdravý ruce, ale [D]obě pouze levý, [A]práce nám překá[D]ží. Věř, ten, [A]kdo ty fámy o nás [D]šíří, neví, [E]nám že jen křivdí touhle [A]lží. Já [D]nechtěl mít nikdy přeplněný sýpky, mým pokladem jsou tyhle starý skřipky, [E]nám vlastně na tom [A]světě nic neschá[D]zí.[G][A] .2. Jó, třeba hned od pondělí k pátku rád dívkám hrál bych s chutí na památku, pak ještě kytici jim dám do vázy. Jen začnou hrát, tak vonět začnou růže, já pocit mám, že děláme, co můžem, když naše fidli, fidli nás provází. .R. Máme prej zdravý ruce, .... .1. K[G]dyž máš srdce zjihlé, [C]když máš potíže, t[G]ak dej cihlu k cihle, [C]těsto do díže, u[Ami]peč tř[D7]eba chleba, [G]postav t[Emi]řeba zeď, ž[C]al se [D7]krásně vstřebá, z[G]ačni [G7]s tím hned teď,[C] začni [D7]s tím hned [G]teď. .2. = 1. .R. D[C]ělání, [D7]dělání, [G]všechny smutky [C]zahání, d[Ami]ělání, [D7]dělání je [G]lék.[G7] D[C]ělání, [D7]dělání, [G]to nám úsměv [C]zachrání, d[Ami]ělání, d[D7]ělání je l[G]ék. + upeč třeba chleba, postav třeba zeď, ... .R. .1. Z[Ami]ačalo to c[E]elkem nevinn[Ami]ě, kd[G]yž na zvláštní dráhu Ruzyn[C]ě v[G]elikánský letadlo si s[C]edlo, p[E]ilotům se brzdit nepov[Ami]edlo. .2. Z Unhoště když éro přitáhli, z dvířek trupu žebřík vytáhli, vzácný hosti z rovníkový země lezli z TU-čka, přátelsky se tlemě. .R: V[G]ítali je vyčůraný p[C]anáci, šk[G]olní děti, kudrnatí št[C]udáci, v[Ami]opaskama [E]utažený v[Ami]ojáci sp[E]olu s lidma, co nemaj' nic n[Ami]a práci. .R: Sůl a kudlu podala jim krojovaná selka, aby skývu zakrojili z bochníku, selku vzali do auta a sláva byla velká, mávaly jim davy z chodníků. .3. Mercedeskou vjeli do Šárky, selce vorvali z kroje korálky, potom plaňky z plotu koupaliště začali přikládat na vohniště. .4. Dým ze šáreckýho oudolí varuje teď celý okolí, že tam v lůně divý vegetace vegetuje ňáká delegace. Bez legrace, bez legrace, jde k vám cizí delegace, my bohatí dosti velmi, také chytří jako šelmy. My jsme cizí velvyslanci, neseme vám dary v ranci, po cestě nás všecko bolí, nabídněte chléb se solí. [Ami]Chystej nějaký jídlo máti, [D]jdou k nám cizí diplomati. Seznamte se, seznamte se, seznamte se, seznamte se. [G]To je [C]moje [D]dobrá [G]žena, [Emi]to jsou [Ami]naše [D]dobré [G]děti, od rána je zapřažena, neb se musí oháněti. To jsou její rodičové, zdravíčko jim ještě slouží. To jsou moji rodičové, zdravíčko jim také slouží. To je moje sestra Anna, červená se jako kvítek, zatím žije neprovdána, stará se nám o dobytek. Seznamte se, seznamte se, seznamte se, seznamte se, seznamte se. .1. D[G]elfín Ma a d[Ami]elfínice F[D7]í na sebe p[G]ískají: p[Ami]ípípípíp[D7]í, a já čtu v[C]e slovníku č[G]esko-delfín[D]ím a hr[Ami]ozně moc těm dv[G]ěma závid[D]ím, protože: .2. Delfín Ma a delfínice Fí na vlnách se něžně houpají a pak plují dolů do hlubin a pěna z vln je jako cherubín. .R: P[Emi]od hladin[D]ou oceán[G]ů, st[Ami]ejně jako p[C]od peřin[G]ou, podle sv[Ami]ědectví k[C]apit[G]ánů d[Ami]elfíni n[D7]evyhyn[G]ou. .3. =1. .R: P[Emi]od hladin[D]ou oceán[G]ů, st[Ami]ejně jako p[C]od peřin[G]ou, podle sv[Ami]ědectví k[C]apit[G]ánů delfíni [Ami]ani lidi n[D7]evyhyn[G]ou, d[Emi]elfíni [Ami]ani lidi n[D7]evyhyn[G]ou[D] .[G].. Přišel za mnou instalatér že se dozvěděl že mi karma nekarmá von že to nevěděl do ruky mi strčil kilo abych nezlobil jestli by směl že by mi tu karmu opravil Navštívil mě ředitel gymnázia M.N. a diskrétně mě požádal abych prej s ním šel ven tam mi strčil vobálku no tenká nebyla jestli by směl vzít do školy mýho debila Jó delirium kredenc nemusel bych mít kdyby s nima se všema nemusel tolik pít delirium kredenc živá mrtvola podivnej svět korupce to je věc hotová Než se Jakub narodil primář mě navštívil přines láhev skotský abych se nezlobil že prej by mi perfektně Vikinu vodrodil přitom na stůl nápadně vobálku vodhodil Jednou ráno před trafikou čekal na mě šéf že prej tvrdý Sparty nejsou - já řádil jak lev abych prej se nezlobil von že by nemoh spát a jestli karton měkkejch může bejt za šedesát Na náměstí bratří Synků před zeleninou čekal na mě místní vekslák s tváří nevinnou že prej by mi jestli bych chtěl hrozně rád chtěl dát tisíc dvě stě tuzexovejch za dvě šedesát Volala mi do bytu z OPBH Skálová jak se mám a co prej piju že zas zavolá přišla s flaškou myslivce s ní parta vanová a než jsme flašku dopili koupelna je hotová [C]Sto chutí [F]mám [Emi]Do tmy jsem [F]probuzený [Emi]O sny jsem [F]okradený [Dmi]Stojím tu a [G]dýchám Co nadělám Jsem mírně vyděšený Zaskočen překvapený A pomalu si zvykám [C]Děláže děláže [F]děláže Že se [Emi]zajímá že se [F]dojí[G]má Děláže děláže děláže Že se zajímá že se dojímá Sto chutí mám Je krásná je nalíčená Ochotná připravená Stojím tu dýchám Město je krám Na rychlý ukojení Na malý zapomnění Líbí se mi je fajn Děláže děláže děláže Že se zajímá že se dojímá Děláže děláže děláže Že se zajímá že se dojímá Čas zastavil se Mráz pohladil mě Záda dáma je krásná Usmívá se Čas zastavil se Mráz pohladil mě Záda dáma je krásná Děláže děláže děláže Že se zajímá že se dojímá Děláže děláže děláže Že se zajímá že se dojímá Zajímáááááááá Dojímááááááá Zajímáááááááá Dojímááááááá [Ami][F][C] O[C] tom, [Ami]co je [D]velká [G]láska, asi [Ami]nevím [D]vůbec [G]nic, někde [Ami]ve vzpomínkach [G]praská [E]postel, [Ami]nebo [D]kostel, [G]co jsem [A7]to chtěl. [Dmi]Poškrá[G]bej mi[C] záda, [Dmi]zazpí[G]vám ti [C]kus, který [Dmi]dnešní[G] móda[C] žá[G] - [Ami]dá, mám [D]vytří[F]bený [C]vkus. O tom, co je velká láska, asi nevím vůbec nic, někde dál je možná válka, jenom kousek, malý kousek. Nevím, proč to říkám, vlastně nevím vůbec nic, je tu komár, který píchá, poškrábej mě a nic víc. [F]Nejsem [Emi]miláček, [Dmi]natočím ti [C]demáček, [F]kousek [Emi]nazpívám a[G] zbytek jenom povídám. lalala... Nejsem miláček, natočím ti demáček, kousek nazpívám a zbytek jenom povídám. Nejsem miláček, natočím ti demáček, kousek nazpívám a zbytek jenom povídám. A zbytek jenom povídám, a zbytek jenom povídám... [E][Amaj7][E] [E]Ozvěnou vrací se z hor tichá souvě[Emaj7]tí, cos mi [A]říkal, když pátrám v pamě[E]ti. [E]Čas, to je kočí a bič kočíruje [Emaj7]nás, náhle [A]zestárneš a zpátky ztratíš [A9/4]pas. S[E]vítí v dálce jak [F#mi]démanty, romance [A]já a ty, ten p[H]říběh napsal život a život, to je pilot. S[E]vítí na tváři [F#mi]slzí pláč, na stáří [A]zatykač pak [H]vypíšeme spolu a půjdem k řece [E]dolů.[A9/4][E][A9/4] Vím, co je sen, co je fakt a lidi už znám, jak svý boty, v nich zpátky utíkám. Ztratím se z očí jak dým a nenajdu nic, nic než konečnou a čáry kolejnic. Svítí v dálce jak démanty ... [A][A9/4][Amaj7][H7][A9/4][E][A][A9/4][Amaj7][H][A9/4] Svítí v dálce jak démanty ..., k řece [A]dolů, tam [Amaj7]dolů, [F#mi]ú, [Ami] [E]á. .1. D[C]emokracie r[F]ozkvét[C]á, byť s kosmet[G7]ickou v[C]adou: ti, kteří kradli p[F]o lét[C]a, dnes dvojnás[G7]obně kr[C]adou, /: t[F]i, kdo nás léta t[C]ýrali, n[D7]ás vyhazují z pr[G7]áce, a z t[C]ěch, kdo pravdu zp[F]íval[C]i, dnes naděl[G7]ali zr[C]ádce. :/ .2. Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky, brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky, /: farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky, my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky. :/ .3. Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda, zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda, /: král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem. :/ .4. Demokracie panuje od Aše po Humenné, samet i něha v pánu je a zuby vylomené, /: dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli. :/ .5. Demokracie dozrává do žaludečních vředů, bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů, /: a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu, že místo srdce břicho má a místo duše tlamu. :/ Já při vší možný smůle štěstí mám že chudej sem jak kostelnická myš tím spíš prázdný kapsy mám že blíž ke sklenici mám Já při svejch toulkách nikdy nejsem sám do kapsy se mi vejde kamarád já rád si s ním povídám a špunt za baret si dám A pak si zpívám jen tak píseň dlouhou jak je to s touhou a proč je láska krám tak se mnou zpívej, zpívej píseň dlouhou proč chodím strouhou a proč furt žízeň mám Mně do snů choděj starý lásky lát že prochlastal sem jejich něžnej cit pocit z toho divnej mám a klid teď už nevnímám že alkohol je démon to vím sám má v ruce všechny trumfy co já vím já vím že si nalejt dám i když příroda je chrám Jen jednu věc bych ještě věděl rád proč nemá každej člověk co má mít žít a bídu nepoznat pít to je málo snad Tak ještě jednu kolem a dem spát a na zdraví těm který uměj chtít žít a neprohrát mít rád a pravdu znát Den je [C7]krásný, [F7]den je k[B]rásný, den je k[C7]rásný [F7]s teb[B]ou. K[D7]dyž d[G]va se rádi [Emi]mají i [Ami]v lednu je jak [D7]v máji i [Ami]v lednu je jak v [D7]máji [G]s tebou, s[Emi] tebou, [Cmi7]s tebou, [F7]s tebou. Noc je krásná, noc je krásná, noc je krásná s tebou. Když dva jsou jako jeden, tu v máj se změní v leden, tu v máj se změní leden s tebou, s tebou, s tebou, s tebou. Svět je krásný, svět je krásný, svět je krásný s tebou. Den je [Cmaj7]slunečný, den je [G/H]slunečný noc má [C/B]peříčka [Ami7]havraní [Dmi]Čas jako vítr [G]letí, [Dmi]Čas jako vítr [G]letí rostu [Dmi]do slečny, rosteš [C#+]do slečny snad ti [Dmi/C]dorostu [G7]do paní. [C]Až budem plno[F]letí, [C]až budem plno[F]letí. My si na sebe, my si na sebe, my si na sebe počkáme. Čas jako vítr letí, Čas jako vítr letí srdce nezebe, srdce nezebe, chvilku na sebe počkáme. A budem plnoletí a budem plnoletí [C]a budem plno[F]letí, ty a [C]já. Den končí a nám dvěma zbývá na dobrou noc pozdrav si dát. Každým dnem lásky ubývá, už nemám sil víc ti jí dát. Rf.: Tak neplač, neplač, je to marné, černej flór tobě nesluší, tak neplač, neplač, láska stárne, nová láska slzy osuší. Já vím, co v lásce nám brání, den nový musí přijít po noci, ten had, co strom lásky chrání, ani ten nemůže pomoci. Rf. sólo kytara Rf. Den končí a nám dvěma zbývá na dobrou noc pozdrav si dát. Každým dnem lásky ubývá, už nemám sil víc ti jí dát. .1. Venku je [A]novej den, už jsi [D]dávno měla [A]jít. Jsi celkem beze změn, já jak [D]blázen ztrácím [A]klid. Ulicí [F#mi]kráčí chlapík [D]chůzí nejis[A]tou, v klopě mu [F#mi]vadne noční [E]květ, sám s [F#mi]tmou. [D][E][A] .2. Je to ten bílej den, kdy se vrací letní čas, sladkej hlas do ozvěn, holky nepálí už mráz, každá si nosí rudou růži bezlistou, jak hnízdo vosí živý sny dál zvou. Ref1: [E]Za řekou motýlů [F#mi]ráj se svou dávnou extá[D]zí, [E]na trávě malej [F#mi]Kay, zimní [D]královna [A]právě [E]odchá[D]zí. [E][A][D][A][E][A] .3. Tak tu připíjím (už jsi dávno měla jít) na zdraví Mariím, ať je baví dlouho snít. Cesta se stáčí, někde v dálce voníé strom, šaty ti smáčí teplej déšť s láskou. Ref2: Za řekou motýlů ráj se svou dávnou extází, jen si tu chvíli hraj s bílou královnou, co právě odchází. [E]Vstávám, unavená [G]spánkem chvíli [A]počkám, který z věřitelů na [C]mý dveře první zabu[E]ší Vstávám, rozmazlená vánkem moje léta snad jen proudy horský říčky časem nechtíc vytuší s [A]kolibřím úsměvem běhám touhle bránou k [E]Vám A [A]shledávám, že je tu všechno jak má být park je [C]na místě, vodotrysk funí, prská vlhko [A]nenuceně usedlo si na mou hlavu pár lidí [C]opodál si snídá, [D]tiše spolu hovo[E]ří [G]Na kurtech [A]posvátný [Cmaj7]klid [G]čaj o [A]páté jak [Cmaj7]má být [G]loudá se [A]host pos[Cmaj7]lední já čekám co se nesní, co se [E]sní Blátem, plískanicí zmáčen v šatech svatebních, když přijdeš pro mě křiknu z okna jasné né trávíš, z dortů zbylo málo o tvým dechu svědčí jenom chvění zadní stránky novin sobotních Velebné ticho ruší jenom tikot hodin, co jich máš Vtom tluče celá a ty nenecháš se splést tak se koukni z okna uvidíš k nám kluky přes plot lézt koňský povoz, biče švihající pohozenou lest konec dne jak na rámu k nám večer jako včera přiváží To se snad nemůže zdát, poslední sen byl jen fraškou na zeď stokrát napsanou a do stromů tisíckrát vrývanou EHluboce dávat, brát, sbírat Široce dávat, brát, zívat široce dávat, brát po špičkách [E]Okamžik, lokty už letí nad hlavou svíčka se psem a oblohou tvoří zážitek nevšední začíná, probíhá, končí poslední polední, ranní, půlnoční svítání Vám, bych chtěl něco říct' něco vám pošeptat, něco vám říct Zelenou pastelku rumělkou lopatkou vybarvit těch pár chvil na na na..... Kráčím, za tebou jen líně jenom co by noha nohu minula a vyrovnala pád Vznáším obžalobu vlídně stejně vím, že nezmění se nic, úsměv náš lesk neztratí z touhy už po desátý zbyl jen svazek nepotřebných dní a jak spad, tak na něj někdo v davu šláp a v tom momentě se neozvalo vůbec žádné ách ani mince cinknutí jen tak pro štěstí sebranou Proč se malejm dětem říká, že jsi strůjcem svýho štěstí jen ty sám Propršel poslední mrak Den přišel právě jen tak Na lžičce medu sedí culí se šklebí, neposedí na na na..... Každá pouť končí i začíná, hlava tvá jen na ně si vzpomíná, brána z růží sto zámky zavřená, sláva tvá dávno je skončená. Den se chýlí, skráně bílý, stínem loučí se klekání k spánku bílý, den se chýlí, na skráně bílý noc mu přísahá, že v klidu si může snít. sólo Den se chýlí, skráně bílý, stínem loučí se klekání k spánku bílý, den se chýlí, na skráně bílý noc mu přísahá, že v klidu si může snít. sólo Končí den a já tu u silnice stojím takovej vobyčenej zimní den zvednout ruku už se na mou duši bojím nevím jestli tohle všechno není sen nemám ráda když mi někdo říká že je život tvrdej že je pes jenže dneska večer pozdě honím bycha žádnej chlap by moje slzy neunes Ruce bílý, ruce jako touha který musíš celý srdce dát ženský ruce to je cesta dlouhá ženský ruce neumějí lhát Bylo ráno takový to šedý vlání kdy se končí noc a není ještě den ženský ruce ty se k ránu neubrání a v mejch dlaních zbyla rosa lásky jen Těma rukama jsem setřela svý slzy z prstů mejch je slíbal muž co mě chce mít i když na vstávání bylo ještě brzy odešla jsem vedle z dlaní vodu pít Setřela jsem z vobličeje kapky chladný vedle dítě kamarádky tiše spí a já neměla jsem v ruce kytky žádný abych zakryla svý nohy ledový Zahřála jsem dechem dětskou ruku hebkou pak se ozval pád a někdo běžel ven já teď vím že lidi mají zemi lehkou když jim smrtí po ránu začíná den Dole pod schodama leží stará paní vopuštěná jako po noci zlej sen a já vod dítěte ještě teplou dlaní zatlačila v jejich očích novej den Seděla jsem potom u sklenice vína věděla jsem že jde život prostě dál že smutek se možná rychle zapomíná ale moje slzy nikdo neuhlídal Teď tu sama stojím u silnice bílý prohlížím si v dlaních divnej osud svůj za svým cílem jezděj vozy zimomřivý a já nevím kterej cíl bude ten můj Dívám se teď na svý ruce modrý zimou nevím která z nich je ta pravá a co dál Vím že jindy prožiju neděli jinou ale dnešní den mi za ty slzy stál Slunce svítí ale leje Jak to zvládnu když jsem sám V hlavě zmatek mám jen Ze všech holčičích jmen. Každá dělá jé jé jé jé Já se z toho zbláznit mám V hlavě zmatek mám jen Ze všech holčičích jmen. Co mi zbejvá dám ti pusu Pusu dávám pouze v klusu A pak čau dámo čau. Už mě žádná nepoleje Správnejm klukům šanci dám Nýbrž vyhlásím jen Mimořádnej den žen. Co mi zbejvá dám ti pusu Pusu dávám pouze v klusu A pak čau dámo čau. Už mě žádná nepoleje Správnejm klukům šanci dám Nýbrž vyhlásím jen Mimořádnej den žen. .1. [A]Těhotná, čte po sté ten list, [D]pláče, proto nemůže [E]číst [A]ty řádky[E]. [A]Prachy ji vyndal z matrace, kde spal [D]a pak jí napsal "mý fotky ty spal" [E]dozněl zvuk limuzíny, co vzal [A]a Denis byl [E]fuč .Rf: [A]Obluzoval ženy a sňatek sliboval, [D]ve věcech drahocenných to si přímo liboval [E]sebral co mohl vzít tento jedinec jménem Denis [A]Denis - kdo je kurva Denis! [A]Málokdo to ví,kterak nebát se a krást [D]a v gábriu mít káru, no a holky,prachy chlast [E]a kde na to vzít,řekne Ti [D]jedine[A]c [E]jménem [A]Denis. .2. Nebohá knajpa a nebohej bar, co návštevou poctil ten leváků car,pan Denis. Flašku na každej stůl a cikáni hrát, servírce řek "s Tebou chci spát" ta pak bohužel usnula pod stolem a ráno Denis byl fuč. .Rf:... .3. A tak jak bežel čas,Denis byl znám a jednou zas prišel až k nám. Ten levák Denis už byl docela stár a tak rozjel flám,vypil kořalek pár a padnul jak trám. Tak jsme ho obrali - a to je fér. .Rf:... [C]Deni - tu na [Dmi]dlani mám vzducho[C]loď Na [Hdim]zázračný výlet ňou [Ami]poď [Fmi]Na svet sa dívajme zho[C]ra - tam je [G]škola - tam [C]les[Dmi], [G] Deni - už nad mestom vznáša sa loď - my dvaja v dialke sme bod [Fmi]Jeden bozk tú cestu [C]stojí - len sa ne[G]boj - len [C]poď [D]Stúpame z dlane - [G]zázrak sa stane len [C]vietor móže k [E]nám návod [Dmi]na lietanie - viem že[C] všade [G]tam je - kde ťa [C]mám /: Kde ťa [G#]má - á - a - á - á - á - a - á - [C]ám :/ Deni - tu na dlani mám vzducholoď . . . Deni - nad mestom vznáša sa loď . . . Stúpame z dlane - zázrak sa stane . . . ( mezihra ) Stúpame z dlane - zázrak sa stane . . . /: Kde ťa má - á - a - á - á - á - a - á - ám :/ Žaluji všem příštím hodinám Že se všechno spiklo proti nám Má malá tvůj úsměv Mou pamětí jen proletí. Žaluji všem ptákům na římsách Že i na mou lásku sedá prach Má malá kde bloudíš Mé pohledy už od středy. Dál snídám denně přesně v 7.40 v tom bistru sám Já vzpomínám jak jsme se denně vídali jen zpovzdálí Jen zpovzdálí pár chvil Než nám ranní káva vystydla to byl náš čas Dál čekám denně přesně v 7.40 až přijdeš zas. Žaluji všem kočkám toulavým Že jsem slíbil že tě oslovím Má malá až přijdeš Do známých míst tím jsem si jist. Žaluji všem planým zahradám Že se v sobě vůbec nevyznám Má malá kde skrýváš Své pohledy tak měj ohledy. Dál snídám denně přesně v 7.40 v tom bistru sám Já vzpomínám jak jsme se denně vídali jen zpovzdálí Jen zpovzdálí pár chvil Než nám ranní káva vystydla to byl náš čas Dál čekám denně přesně v 7.40 až přijdeš zas Až přijdeš zas. [G]Moderní děvče, [C]když chlapce spatří, [D]vypadá jak klaun, k [C]cirkusu patří, růž[G]ovou vestu a [C]modrý voči, [D]na diskotéce [C]kolem se točí. Jů ten je báječný, jistě má prachy, můj sen je vypadat jednou tak taky. Oléo, oléo Rio de Janeiro. Moderní holky nosej pěkný nohy, vypadaj svatě, jenže maj rohy. To jsem si našel moc špatnou cestu, piju a kouřim, ježíš já klesnul. Chtěl bych být jiný, šťastný a krásný, milovat děvče a být s ní šťastný. Oléo, olé léo ganga séra. Jenže já jsem [G]denně vožralej, [D]denně vožralej, [Ami]mám velikej pupek, smrdím [G]a jsem špinav[D]ej. Hodně piju, jim, ženský nebalim a když někdy o sobě vim, hned to oslavim. Denně ožralej, denně ...... Každičkej den z tebe něco prchá mizí Prožíváme pořád stejnou deziluzi Když zavřeme oči máme černou vizi Pořádek je chaos a svět stojí v krizi A ty máš svůj denní režim Ale režim má tebe denně Ty máš svůj denní režim A režim má tebe denně Stereotyp je obranou za dveřmi je věčnost Vypneš mozek A jasně vidíš skutečnost Že máš svůj denní režim A režim má tebe denně Že máš svůj denní režim A režim má tebe denně Na šachovnici je bílých už jen maličko Někdo s náma táhnul na špatný políčko Na šachovnici je bílých už jen maličko Zkusíme teď táhnout na lepší políčko Teď nám vzkvétá nová šance Na slunci jsou protuberance Teď nám vzkvétá nová šance Na slunci jsou protuberance .1. Svou k[D]árou jsem projížděl Texas, vez' náklaďák až do Chey[Hmi]enne, můj ž[D]ivot je patřičně volnej[G], já t[D]oulám se, [A7]a proto js[D]em. .2. O dámy mám nulovej zájem, k tomu zvyku mě už táta ved', až přijel jsem do města Denver, a tam se to změnilo hned. .R: Pr[D]ojel jsem Saint Louis a [G]Everleen, pr[D]ojel jsem tisíce m[Hmi]ěst, snad n[D]ejhezčí holky má Denver, j[G]ó, t[D]ady je k[A7]onec mejch c[D]est. .3. Řek' jsem jí, když jsem ji potkal, že podobnou rád bych si vzal, jak věří, že pro ni se vrátím, chacha, cestou domů jsem se smál. .4. Zas na trase jednou byl Denver, je zvláštní, co může se stát, jak navlíkám prsten svý milý, já na faře začal se smát. .R: .5. My varujem ty pěkný pány, co toulavý a volný jsou, ať maj' zákaz v jízdě po Denver, tam holky vám po krku jdou. .6. Kdo ulicí volně si kráčí, ať raději pozor si dá, vždyť nejhezčí holky má Denver, s jednou jsem šťastnej i já. .R: + vždyť n[D]ejhezčí holky má Denver, j[G]ó, s j[D]ednou jsem šť[A7]astnej i j[D]á ... .1. [G]Má šťastie [Ami]na chlapov, [D]vždy stretne [G]debila. Nevie si [Ami]vymyslieť, [D]čo by tak [G]robila. Má psa a [Ami]zajaca, [D]falošnú [G]priateľku. [C]Namiesto [G]na hviezdy, [D]pozerá [C]na telku. .2. [G]Vidí sa [Ami]v zrkadle, [D]rada by [G]zhodila. Chce veľa [Ami]slobody, [D]aj by už [G]rodila. Visí len [Ami]na vlásku, [D]visí len [G]na niti. [C]Adeptov [G]na lásku, [D]posiela [C]do riti.[G] .3. [C]Vlastne by poslala, [G]keby bol záujem. [C]Všetkých čo neznáša [Emi]aj tajne [D]miluje. [C]O kúsok nádeje [G]každý ju okradol. [C]Nakoniec skončila [Emi]s depkou jak [D]hovado. .Ref: [G]Depresívna [Ami]mladá [C]robí v jednej [D]zberni. [G]Bojí sa mať [Ami]rada, [C]svet sa jej zdá [D]čierny. [Emi]Márne sa [C]snažila, [G]nakoniec [C]zistila, [Ami]že aj tí čo vyhrávajú [D]nakoniec vždy prehrajú. [Ami]Neprehrajú iba tí čo, [D]tí čo nikdy nehrajú. .4. [G]Depka je [Ami] krajina [D]zamknutá [G]za mreže. Depka je [Ami] kamoška, [D]ktorá ti [G]povie že už dávno [Ami]vedela, [D]prečo mu [G]nerežeš. [C]Depka je [G]tupý nôž, [D]daždivé [C]nábrežie.[G] .5. [C]Depka je polievka [G]varená zo smoly. [C]Depka je poznanie [Emi]ktoré vždy [D]zabolí. [C]Vypnutý telefón, [G] žiarovka bez prúdu. [C]Vŕtanie do vody, [Emi]pokuta [D]za nudu. .Ref: Vyhulená hnusná gandža, mokrý igelit. Zrada toho komu chceš aj nechceš uveriť. Čierne slnko, čierne mlieko, čierna obloha. Je tá depka od človeka či je od Boha. [A]Hla[H]vou [C]táh[H]nou [D]div[E]ný [F]tu[E]še[A]ní[H],[C][H][D][E][F][E] věci že se jen tak nemění události jdou jedna za druhou události jdou a málokterá z nich je dobrá události jdou jedna za druhou události jdou ale která dobrou změnu znamená [G]Přání [D]dobrý noci [C]hymna vlajka stisknout knoflík [G]po pří[D]dělu nočních [C]zpráv [G]prázdný [D]pohled očí [C]na vypnutou televizi [G]tupá [D]bolest sedí [C]za krkem a nejde nejde spát Hlavou táhnou divný tušení věci že se jen tak nemění jedna za druhou události jdou jedna za druhou a málokterá z nich je dobrá jedna za druhou události jdou jedna za druhou jdou deprese na druhou Měsíc nad sídlištěm ubývá a skrývá svou tvář jenom jedno okno svítí ještě do noci budík na talíři vedle prázdný postele kus dál majitel usnul s hlavou v novinách a na titulku "válka" Es war eine Stadt im Tal der Neumanen. Die Stadt war bekannt unter vielen Namen. Port Wohlstand Bad Reichtum, Hoffnungstal. Die Stadt lag in Frieden, ihr Ruf war geachtet, die Händler kamen in Scharen Auch der mit den Sternen und Streifen am Hut kam in die Stadt gefahren. Und er pries seine Ware. Und er war sehr nett. Und er stellte sich vor als der große Angstverkäufer Jack ! In den Gärten der Stadt sproß Zufriedenheit. Die Stammtische waren mit Lorbeer drapiert. Die Bäder gekachelt, die Zäune lackiert. Der Überfluß lähmte die Aufmerksamkeit, es gähnte die Langeweile. Der Mann mit der Angst bot zum Sonderpreis Geschäfte zum Vorzug bei Eile. Und er pries seine Ware. Und er war sehr nett. Und er stellte sich vor als der große Angstverkäufer Jack ! Er versprach Feuersbrunst, Erdbeben und Sintflut als Zugabe Streik durch die Müllabfuhr fürs schlaffe gemüt die passende kur Doch sie lachten ihn aus denn sie waren gefeit durch hohe Versicherungspolicen. Gegen Hunger und Not, gegen Elend und Tod hielten sie dem Händler entgegen. Doch der pries seine Ware. Was er dann empfahl war die Krone des Handels. Und die Kunden die bissen auch an. Das Geschäft hieß der Krieg, der Feldherr total. Die Stadt hielt die Sache für durchaus normal. Im Nu war die Stadt im Tal der Neumanen gestrichen aus Atlas und Lexikon. Der alles gewann, zog weiter geschwind denn es gab noch sehr viel zu tun. Und er pries seine Ware. Und er war sehr nett. Und er stellte sich vor als der große Angstverkäufer Jack ! Als er geboren wurde, sah ihm keiner an, daß man von ihm sagt, er wird kein richtiger Mann. Schon sein Vater war ein Verlierer, dem alles schief ging und man sieht den Sohn in seinem Schatten steh'n. Verrufen, Verspottet, doch er schlägt nie zurück. Er sagt: Ich find allein mein Glück. Ja was kann er dafür, daß er nicht so ist wie Du, so wie Du. Ja was kann er dafür, daß er anders ist als Du. Ja was kann er dafür, daß er nicht so ist wie Du, so wie Du. Ja was kann er dafür, daß er anders ist als Du. Doch als die Jahren gingen kam er los davon, von dem Vorurteil, daß ihn fast umgebracht. Er stieg höher, immer höher doch seine Narben die verklagen Spießermoral. Verrufen, Verspottet, das wagt heut keiner mehr. Sein Weg war besser, er war schwer. Ja was kann er dafür, daß er nicht so ist wie Du, so wie Du. Ja was kann er dafür, daß er anders ist als Du. Ja was kann er dafür, daß er nicht so ist wie Du, so wie Du. Ja was kann er dafür, daß er anders ist als Du. Ja was kann er dafür, daß er nicht so ist wie Du, so wie Du. Ja was kann er dafür, daß er anders ist als Du. Ja was kann er dafür, daß er nicht so ist wie Du, so wie Du. Ja was kann er dafür, daß er anders ist als Du. Es ist Nacht und wir sind eins, nur Dunkelheit deckt uns zu. Schweiß auf der Haut, ich fühle und weiß so einmalig aufregend bist nur du. Das alles soll niemals zu Ende gehen. Auch der Morgen vertreibt nicht die Gier, und wenn wir die Sonne am Fenster sehn will ich immer noch eins sein mit dir. Immer weiter mit dir, will ich treiben mit dir. Immer weiter mit dir, der Sonne entgegen. Schweiß auf der Haut, ich fühle und weiß, nur du bist die Zukunft. Immer weiter mit dir, will ich treiben mit dir. Immer weiter mit dir, der Sonne entgegen. Und wenn wir die Sonne am Fenster sehn, will ich immer noch eins sein mit dir. tiere sind irgendwo auch menschen wie du denk ich mir manchmal dazu wenn der torero den stier noch verhöhnt der da sein leben ausstöhnt tiere sind irgendwo auch menschen wie du nur nicht so eitel dazu wenn der torero sich noch beeilt zu behaupten die chance sei verteilt tiere sind irgendwo auch menschen wie du denk ich mir manchmal dazu doch tiere die töten halt für ihren fraß menschen auch nur so zum spaß Wenn andre schlafen geht er seinen Weg nach Haus die Kneipen haben zu und außerdem hat er genug. Was er am Tag verdiente gab er wieder aus. Er ist ein Trinker und er braucht seinen Selbstbetrug. Jeden Morgen nimmt er sich vor zu wiederstehen, denn jeden Morgen quält er sich und wird kaum noch wach. Jeden Morgen nimmt er sich vor zu wiederstehen, doch jeden Abend zieht er los, wird wieder schwach. Er kennt sich aus, weiß wo er am besten sitzt, wo man ihm zuhört, wenn er seine Story wieder bringt. An allem waren nur die anderen schuld und er redet und er redet nur wenn man mit ihm trinkt. Jeden Morgen nimmt er sich vor zu wiederstehen, denn jeden Morgen quält er sich und wird kaum noch wach. Jeden Morgen nimmt er sich vor zu wiederstehen, doch jeden Abend zieht er los, wird wieder schwach. Wenn andre schlafen geht er seinen Weg nach Haus die Kneipen haben zu und außerdem hat er genug. Was er am Tag verdiente gab er wieder aus. Er ist ein Trinker und er braucht seinen Selbstbetrug. Jeden Morgen nimmt er sich vor zu wiederstehen, denn jeden Morgen quält er sich und wird kaum noch wach. Jeden Morgen nimmt er sich vor zu wiederstehen, doch jeden Abend zieht er los, wird wieder schwach. .1. J[C]á prošel dlouhej svět, však nikde ráj mi nevykvet, mně říkaj "Brácho, běž si [Dmi]běž[G]". [Dmi]Můj kabát[G] díru má, jse[Dmi]m tulák, [G]co houby zmá, jak c[Dmi]hovat se, když s[G] límcem bílým [C]jde[C7]š. (r): "J[F]en s pravdou vždycky si hr[C]aj", má máma řekla, když jsem k[G7]raj, kde žila jednou opoušt[C]ěl.[C7] "T[F]ulák jseš toulavej, b[C]óže, jen štěstí dej, ať vr[G]átiš se zas domů k mámě sp[C]át". .2. Má postel, hebkej mech a večer stromů vonnej dech, mně před spánkem svý ódy vypráví. Jsem volnej jako pták, co vznáší se jen po horách, REC: tak komu myslíš, že na světě je líp. (r): .3. Pak, když se zastejská, v dálce vlak zahouká, nsasednem, hobo je z nás. Máš děravý [C]necky - [F]děravý [G]necky a neumíš [C]prát - [F]neumíš [G]prát máš děravý [F]necky - [F]děravý [G]necky nemám tě [C]rád - [F]nemám tě [G]rád Já kopil jsem pračku velmi lacinej typ já koupil koupil pračku /vířivou pračku/ tak sbal si svý věci a můžeš jít. Pračka je v troubě /má milá taky/ špinavý prádlo /zas doma mám/ pračka je v troubě /má milá taky/ co mi teď zbývá vyper si sám Capo:2.pražec Předehra (sólo saxofon): [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [Emi] [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [G] [D*] .1. [G]Nahoře v desátým, [D]v pokoji s předsí[Cadd9]ní [G]průvan zas vymetá [D]kouty v mý světni[Emi]ci.D, [G]Tady mám ukrytý [D]kostlivce ve skří[Cadd9]ni. [G]Vítej tu v soukromý [D]přestupní stani[G]ci.[D] Mezihra (sólo saxofon): [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [G] [D*] .2. Až jednou zubatá vstoupí sem do dveří, jen co mi oznámí:"Přicházím pro tebe". Lehnu si do mraků,jako spáč do peřin. Mám to tu v podkroví jen krůček do nebe. .Ref: Právě [G]dopsal jsem pro tebe vz[D]kaz-je mezi [Emi]řádky v mých dopi[Cadd9]sech, a posled[G]ní sklenku vína si [D]dám na te[Emi]be.[D] Už mi [G]zbejvá tak akorát [D]čas na jedno [Emi]cigáro na řím[Cadd]se, a pak už [G]má úcta,pofr[D]čím do ne[G]be.[D*] Mezihra (sólo saxofon): [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [Emi] [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [G] [D*] .3. A tak až jednou zubatá vstoupí sem do dveří, jen co mi oznámí:"Přicházím pro tebe". Lehnu si do mraků,jako spáč do peřin. Mám tu to v podkroví jen krůček do nebe. .Ref: Právě dopsal jsem pro tebe vzkaz-je mezi řádky v mých dopisech, a poslední sklenku vína si dám na tebe. Už mi zbejvá tak akorát čas na jedno cigáro na římse, a pak už má úcta,pofrčím do nebe. .Ref: (zpěv o tercii výš): Právě dopsal jsem pro tebe vzkaz-je mezi řádky v mých dopisech, a poslední sklenku vína si dám na tebe. Už mi zbejvá tak akorát čas na jedno cigáro na římse, a pak už má úcta,pofrčím do nebe. Dohra (sólo saxofon): [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [Emi] [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [G] [D*] [G] [D*] [C]Před můj [G]dům vede [C]deset [F]bran [C]Cesty [G]není, všude [Dmi]roste [F]len Stěží vstoupí někdo nepozván I já však stěží mohu vyjít ven Když [Dmi]nemám [C]klíč [F] [G] No, a tak jsem sám Slepý páv sedí v každé z bran Z údolí nikdo nepozná Je-li živ anebo vytesán Nevím to už dávno ani já Když nemám klíč No, a tak jsem sám Když nemám klíč Tak jsem sám Vím, že cetu zdolá jen ta z žen která zruší moje prokletí Desetkrát bude sklízet len Potom pávi tiše uletí Já nemám klíč A tak jsem sám Já nemám klíč No, a tak jsem sám [A][C#][D][A][E] [A]Domů až ze školy si [D]vodvedu tě k nám, [A]servu z tebe šatičky, ce[D]lou tě vykoupám, [A]pastelkama dodám tvýmu [D]tělu správnej rám, [A]to víš, že rád tě [D]mám. [E]Deset [C#]černejch [A]piv, vždycky [D]když si večer dám, tak mi dojde že si krám, [E]deset [C#]černejch [A]piv, [D]když si večer [E]dám. [A][C#][D][A][E] Dolů až z Klamovky zas půjdem jak se znám, servu z tebe šatičky a pivem prosmýkám, zaplatím ti taxíka ať jede rovnou k vám, to víš, že rád jsem sám. Deset černejch piv, vždycky když si večer dám, tak mi dojde že si krám, deset černejch piv, když si večer dám. [A][Asus4][A][D][Dsus4][D] [E]Deset [C#]černejch [A]piv, vždycky [D]když si večer dám, tak mi dojde že si krám, [E]Deset [C#]černejch [A]piv, vždycky [D]když si večer dám, tak mi dojde že si krám, [E]Deset [C#]černejch [A]piv, vždycky [D]když si večer dám, tak mi dojde že si krám, [E]deset [C#]černejch [A]piv, [D]když si večer [E]dám. [A][C#][D][A] [D]...[A]fade out [C]na jedenáct dnů [F]deset korun mi [C]zbývá [C]kapku jsem to včera roztočil já [G]vím [C]po ulicích bloumám a [F]po holkách se [C]dívám [C]trochu žízním [G]trochu hlado[C]vím [C]na náměstí o kousek housky [F]rvou se ptáci [C]hloupí [C]a mě začal hlad útroby [G]rvát [C]deset deka sekané a [F]tři housky si [C]koupím [C]a zbude mě [G]sedum pade[C]sát [C]vodotrysk v parku obcházím a [F]dívám se jak [C]tryská [C]stalo se co muselo se [G]stát hle[C]děl jsem kvůli žízni [F]do sklenice [C]zblízka [C]a zbyly mě [G]čtyři pade[C]sát [C]na náměstí o kousek housky [F]rvou se ptáci [C]hloupí [C]děda v stánku losy prodá[G]vá [C]ať prej si u něj štěstí [F]za tři kačky [C]koupím [C]nevyhrál jsem [G]tiše si nadá[C]vám [[C]koruna padesát zbývá [F]pršet začí[C]ná [C]všichni běží tak jsem zůstal [G]stát [C]malý cikán za rukáv mě [F]tahá že chce [C]do kina [C]a že mu prej [G]musím korunu [C]dát [C]v kalužinách o kousek housky [F]rvou se ptáci [C]hloupí [C]a mě zbylo jít na večer[G]ní [C]lidi kdo mě stovku půjčí [F]jen nebuďte [C]skoupí [C]dluhy vracím [G]nejsem nevděč[C]ník kapo 7 Hola []hej ou hej je to pevnej šíf kterej []dobrý plachty []má príma kapi[]tán je tý []lodi pán von ji []vede vlna[]ma von ji []vede vlnama ou hej abych []u svý lásky []byl která []zná tu pouť co já budu plout vodsud []deset tisíc []mil Ref.: Jenom zafoukej větře do plachet já se [C]chystám cesto[G]vat mlha zakryje břehy Anglie a tak [D7]začněte už hrát a tak [G]začněte už hrát ou hej abych [C]u svý lásky [G]byl stráž mi říká poď máš tu vládní loď pluje [D7]deset tisíc [G]mil Ach ta láska má byla kouzelná byla hezká mladičká voči měly třpyt že by kámen chyt a hlas jak hrdlička a hlas jak hrdlička ach jo jenom popěvek mi zbyl vona v cizině září nevinně vodsud deset tisíc mil Ref. Ach jak ponurej a jak zoufalej byl ten večer poslední čtyři náramky měla na zámky když já se loučil s ní kdy já loučil sem se s ní ach jo šedej šat jí tělo kryl řekla adijé lásku zabije dálka deset tisíc mil Ref. To dřív z Londýna mlha vodvane nebo Temže ztratí kal nebo stačí džbán přelejt oceán než bych piva zanechal než bych piva zanechal to ne než bych lásku vopustil která náhodou zmizla za vodou vodsud deset tisíc mil Ref. Já jsem byl desperát, ten sen k ránu se mi zdál, já byl v něm pistolníků král, zase jsem v houští číhal na svůj dostavník, v patách jen kletby mužů, ženský pláč a křik, až podlej výstřel mě z mejch snů vykázal, jenže žiju dál. Já jsem byl lodník i s tou chůzí houpavou, s plachtou bílou nad hlavou, já měl jsem perel víc, než žoků s bavlnou a neznal pevnou zem, jen vlnu za vlnou, pak v prudký bouři oceán mě pohltil a já se probudil. Já stavěl přehradu tam, kde nejprudší byl proud, pár silných betonových pout, a tam, kde řeka letí dál do kaňonů, sklouzla mi noha po navlhlém balvanu, a jak ten kámen, který zná svůj věčný pád, já nikdy nedopad, tak můžu klidně vstát a jít a vstát a žít a bdít a žít a bdít. Já řídil hvězdolet a chtěl jsem vesmír prokouknout, uprostřed našel jsem ten kout, kam odcházejí naše sny poránu spát, možná se vrátím zpátky zas jak desperát, jen jedno můžu říct, čím byl jsem, byl jsem rád a dokud budu snít, tak dlouho budu žít, /:budu žít:/ 6x |: [Dmi][C][B][A7] :| [Dmi]Zas na víč[Ami]ka mi padá [Dmi]déšť [Ami]a tiše okapům [Dmi]zpív[Ami]á [Dmi]Z poslední [Ami]lahve mi doli[Dmi]ješ, [Ami]z poslední, co ti [Dmi]zbý[Ami]vá [Ami][Dmi][Ami] [Dmi]Nebudem dlouho [Ami]pít a nebudeme [Dmi]sami[Ami] [Dmi]Ptáš se mě: "Co se bude [Ami]dít?" a bude-li déšť [Dmi]s námi? Proč na víčka mi padá sníh a tiše svíčky zháší Proč z poslední lahve, co doliješ, se víno nejhůř snáší Nebudem dlouho pít ... Kdeže ty loňské sněhy jsou, jen mráz a vítr skučí Nad lahví, která zůstala se v prázdnu moucha mučí Nebudem dlouho pít ... Nebudem dlouho pít a nebudeme sami ptáš se mě: "Co se bude dít"? [G]Déšť bubnuje na le[Emi]penku, [C]zůstaň, koukni jak je [D]venku. [G]Déšť bubnuje drobným [Emi]nehtem, [C]zůstaň, stře[D]chu jsem zalil [G]dehtem. Chladné vánky z olší vanou, mám přikrývku prošívanou. Déšť si s oknem na pláč hraje, dám ti k lůžku hrnek čaje. [G7]Snění když [C]prší, [D]krásné představy se [G]vrší, [Emi]štěstí pluje [C]vzduchem, [D]jsme sami na ostrově [G]suchém. Déšť bubnuje na lepenku, zůstaň, koukni jak je venku. Déšť bubnuje drobným nehtem, zůstaň, střechu jsem zalil dehtem. Mám schovaný suchý kmínek, přiložím ho do kamínek, prší, bude voda v sudu, zůstaň a vstup mi do osudu. Snění když prší, krásné představy se vrší, štěstí pluje vzduchem, jsme sami na ostrově suchém. Snění když prší, krásné představy se vrší, štěstí pluje vzduchem, jsme sami na ostrově suchém. Déšť bubnuje na lepenku, déšť bubnuje na lepenku, déšť bubnuje na lepenku... Mrak černých vran na město náhle vrh zvláštní stín. S ním i strach. Ten, kdo dřív jen klel, se modlí. Kdosi se v přítmí skryl - měl nůž ... Jeden muž, jenž zákon cti tiše k zemi pad a tu noc ho pryč vez vůz. [Gmi]Vůz mačel d[Dmi]éšť a zněl jen [C]zvon a v dálce [Dmi]kříž [Gmi]Vůz táh jen[Dmi] kůň, vez nákla[C]d svůj ke kříži[D] blíž. .Ref: [F]Déšť, vůz a [Bb]pláč, [Gmi]slévá se v [C]tmách, [Ami]slévá se d[Dmi]ál ve vzpomínkác[Gmi]h Vůz blátem jel, když míjel strom, jen kluk tam stál, Kůň táh ten vůz, déšť větve rval a kluk se bál. Déšť, vůz a pláč, slévá se v tmách, žal vítr svál, kluk stál tam dál. Za tou zdí dám v kámen vepsat: Hájil zákon, právo a čest! Jistě bůh se zmýlil, proč mi tátu bral? Jak mizel mrak těch černých vran mizel v dálce i ten vůz. Déšť, vůz a pláč, slévá se v tmách, žal vítr svál, kluk stál tam dál. [D][E][A] [D]Je v tom kousek poezie, k[C#°]oukat se,[Hmi] jak venku lije[D7] [G]a sušit svou letní[C#°] košili[D][E][A] [D]Z nebe padá chlad a[C#°] voda, šedá, to je [Hmi]skvělá móda[D7] [G]kanály jsou namol[C#°] opilý[D][C°] [G]Milenci, co v par[C#°]ku žili, se v tom[D] dešti rozpustili[C°] [G]uválená tráva ožívá[A][Hmi][C#][D#°] [G]Hú-ú-ú-ú [C#°] la[D] la lá...[C°] [G]kavárnám se okna po[C#°]tí, študák srk[D]á horký pití[C°] [G]pálí, jako mladá kopřiva[A] [D]Je v tom kousek poezie, s[C#°]mutku a m[Hmi]elancholie[D7] [G]když tě voda na kos[C#°]t promočí[D] .1. [Emi]Do větru [Amaj]volat [G#mi]jenom [Emi]tak [Emi]do oblak [Amaj]stoupat [G#mi]jako [Emi]pták [Emi]a možná [Amaj]vědět [G#mi]něco [Emi]víc [Emi]světem se [Amaj]toulat [G#mi]bez sil[Emi]nic. .Ref.: [F#mi7/9]Když Ti šaty zmoknou [C#mi7/9]chci Ti je svlíkat [F#mi7/9]každou kapku jako [C#mi7/9]blázen [Cmi7/9]chci Ti [Hmi7/9]slíbat [EmiAmi9EmiAmi9EmiAmi9] .2. Můžeš si říkat vše co chceš a klidně můžeš velkou lež. V tom proudu vody čím dál víc, můžeš se tvářit jako by nic. .Ref.: Když Ti šaty . . . . [G]Déšť bubnuje na le[Emi]penku, [C]zůstaň, koukni jak je [D]venku. [G]Déšť bubnuje drobným [Emi]nehtem, [C]zůstaň, stře[D]chu jsem zalil [G]dehtem. Chladné vánky z olší vanou, mám přikrývku prošívanou. Déšť si s oknem na pláč hraje, dám ti k lůžku hrnek čaje. [G7]Snění když [C]prší, [D]krásné představy se [G]vrší, [Emi]štěstí pluje [C]vzduchem, [D]jsme sami na ostrově [G]suchém. Déšť bubnuje na lepenku, zůstaň, koukni jak je venku. Déšť bubnuje drobným nehtem, zůstaň, střechu jsem zalil dehtem. Mám schovaný suchý kmínek, přiložím ho do kamínek, prší, bude voda v sudu, zůstaň a vstup mi do osudu. Snění když prší, krásné představy se vrší, štěstí pluje vzduchem, jsme sami na ostrově suchém. Snění když prší, krásné představy se vrší, štěstí pluje vzduchem, jsme sami na ostrově suchém. Déšť bubnuje na lepenku, déšť bubnuje na lepenku, déšť bubnuje na lepenku... .1. D[Emi]eštivý den, všechno už z[Edim]a své vzalo, d[Emi]eštivý den, slunce se [Edim]ukázalo, jenom n[Emi]a malou chv[Edim]íli, j[Emi]edním v[Edim]íčkem n[Emi]ahlédlo př[Edim]es oponu š[Emi]edých mr[Edim]aků, d[Emi]ešťové v[Edim]íly z[Emi]amkly kl[Edim]íčkem kr[Emi]abičku [Edim]od bonbonů p[Emi]lnou draků s[Edim]edmihlavých[Emi]. .R: N[Emi]a krabičce od cigaret sl[H7]ůvko "m[Emi]iluji", marně prosím dámy z karet, kéž se sm[H7]ilují, kéž aspoň n[Emi]a několik vt[Fdim]eřin přistoupí k [Emi]oprýskaným dv[Edim]eřím, u kterých č[Emi]ekám[H7]. .2. Deštivý den civí mi do pokoje, deštivý den, příčina nepokoje, který pomalou chůzí chodí kolem, na krku s flašinetem rozladěným, s výrazem hrůzy za mým stolem usedl s parapletem roztaženým doširoka. .R: D[C]ešťové kapky l[F]etí zemi vstř[C]íc, dávají lidem [F]o kousek života v[C]íc, co mohu ř[D]íct? N[G]astav svou tvář d[Emi]ešti, ať k[C]apky o ni b[D]ičují, b[G]udeš možná v[Emi]ětší, b[C]ude ti kr[D]ásněji. .Ref: [D]A za tu krásu žít st[C]ojí, cítíš, jak ti kapky st[D]ékají, obrať se k sl[C]unci, už usychaj[D]í.[FG] Dešťové kapky se v slunci odráží, v barevnou duhu se obrací, co mohu říct? Vnímej tu krásu, než pršet přestane, duha se ztratí a slunce zapadne. .Ref: A za ... Dohra: Byl to kr[G]ásný déšť a ty jsi b[Emi]ohatý, m[C]áš na tváři k[D]apky zlatý, b[G]yl to krásný d[Emi]éšť, b[C]yl to kr[D]ásný d[G]éšť[C] .[G].. .1. [Ami]Stratila sa [G4]láska, [Ami]bola[G4] to[Ami] vraj [G4]krá[Ami]dež[G4] [Ami]Vážně obvi[G4]ňujú, [Ami]z te[G4]j k[Ami]rádeže [G4]mlá[Ami]dež[G4] [Ami]Stopy lásky [G4]zmizli,[Ami]nekd[G4]e v[Ami] nočnom [G4]daž[Ami]di[G4] [Ami]Je aj podo [G4]zrenie,[Ami]z ún[G4]osu[Ami] a [G4]vra[Ami]ždy[G4] .2. Nik nemá jej popis, konkrétny a presný Mýlia si ju z láskou z románov a piesní Zrazu ľuďom chýba, hľadajú ju všetci V parčíkoch aj kluboch, mäsiarky aj vedci .3. [A]Narýchlo vypí [F#mi]sali [A]Peňažnú odme [F#mi]nu [A]Lenže si nedoká [F#mi]žu [Hmi]Na lásku spome [E]núť .4. V piatok jej starú fotku Zverejnil Večerník Po meste kontrolujú Verných aj neverných .5. =1 .6. Bola to vraj krádež, láska niekam zmizla Nič nám nedokážu, chceme sa však priznať Každý bral len kúsok jak prídavok k telu Nám to bolo málo vzali sme ju celú .7. Po všetkých kútoch mesta Sa chlapci z piatej bé Dali už do pátrania Po mne a po tebe .8. Nikdy nás nedostanú No vďaka osudu Už máme doživotne Tú lásku bez súdu (r): Děti [G]jdou, kam je pošlou, jdou kam je pošlou ó [C]a jak [D7]jdou, tak [G]melou svou, že prý: Dva chytly lva co couvá, sám zůstal Sámo se svou slávou, jdou, [C]jdou, [G]jdou a [D7]melou [G]svou. (r): Deset bylo besed, kde rád si nikdo nesed, kejt bylo devět a sněd je sám Nedvěd, dál osmý stál ten král co se jen bál, sedum dědů k dedům se posadilo před dům, šest bylo měst, kde říkali "Čest!", pět bylo vět, co podepsali hned, ven ze čtyř stěn kdo chodí je ctěn, tři byli páni Dáni, dva chytly lva co couvá, sám zůstal Sámo se svou slávou, jdou, jdou, jdou a melou svou. [C]Když ozvalo se školní hláše[F]ní, ať vrátíme [G]hračky, že už nejsme [C]malí. [C]Tak žáci běželi jak splaše[F]ní, aby je [C]odevzdali, [G]odevzda[C]li. My schválně se však tenkrát loudali, s rukama v kapsách, co noha nohu mine. A cestou hračky poschovávali, my je nevrátili, my ne. A tak [F]vousy máme, vrásky máme, dosti sešle vypadáme, [C]zblízka je ale vidě[G]ti, že jsme prostě tajné dě[C]ti. Že jsme dětinové, dětinové, což jsou vlastně děti nové, nové děti, děti nové, nazývaj' se dětinové. Školní hlášení: starší žáci okamžitě a hromadně odevzdají hračky na hromadu u kotelny. Profesor Křen vrátí omalovánky, víme o nich. Až uslyšíte školní hlášení, ať vrátíte hračky, že už nejste malí. A žáci poběží jak splašení, aby je odevzdali, odevzdali. Tak vy se prosím schválně loudali, s rukama v kapsách, co noha nohu mine. A cestou hračky poschovávejte, vy je nevracejte, vy ne. A tak vousy máme, vrásky máme, dosti sešle vypadáme, zblízka je ale viděti, že jsme prostě tajné děti. Že jsme dětinové, dětinové, což jsou vlastně děti nové, nové děti, děti nové, nazývaj' se dětinové. Křene, ty omalovánky, tak ty je nevrátíš? No počkej! Že jsme dětinové, dětinové, což jsou vlastně děti nové, nové děti, děti nové, nazývaj' se dětinové. [C][G/H][Ami7][G/H][H'][D][Dm][Fmi][A][C][G][Gsus4] ([C] *) .*: Ná na nananá, ... .1. [F]Vychovali obě děti, [Fmi]protloukli se životem, [C]nevšimli si, jak čas letí tam někde [D]venku za plotem, [F]vychovali obě děti, [Dmi/A]jak to [C]nejlíp [G/H]uměli[Ami] [Emi]a moc si přáli ještě třetí, ale [G]nakonec ho neměli. .*: Ná na nananá, ... .2. První kroky, první slova psali si do notýsku, nejdřív poprvé a potom znova s důvěrou v hrady na písku, chvíle štěstí, probdělý noci, duše tak čistý bez výhrad, rozbitý kolena, dětský nemoci, pak začli jiný na ty listy psát. .R: [C]Jen dětské oči [G/H]září víc, [Ami7]než betlémská [G/H]kometa, [Dmi]než všechny světla léta[Fmi]vic, [C]než všechny světla [G]světa.[Gsus4] .3. Holka se jim dobře vdala, kluk je přes vánoce na horách, volal a Tichá noc do toho hrála, všechno nejlepší, ať nemaj strach, tak si tiše večeři snědli, víno pili, nahlas se smáli, v očích slzy, když je k sobě zvedli, už je to tady a toho jsme se báli. .R: Jen dětské oči září víc, ... .R: Jen dětské oči září víc, ... .*: Ná na nananá, ... S[Emi]etři si tv[C]ář a [D]slzí [G]pár a [Emi]neplač co[C] ti na nich[D] zále[G]ží p[Emi]řišla dnes chvíl[C]e a mně [D]se [G]zdá, že dě[Emi]tské šaty jso[G]u ti [C]přítěží čas je [Ami]odnáší Rf: Dětství odletělo bůh ví kam zpátky nevrátí se já to znám Šli jsme loukou, šli jsme strání a dětství odletělo bůhví kam má křehkost křídel a dívčích přání nebo jako kytka uvadá v nočních zahradách Rf: Dětství.... .1. [A]Její dětský oči smutně [Emi]na mě hledí [A]Jako když to vědí, že jí [Emi]nechám být Její [A]dětský oči pro mě [Emi]pláčí Svou tvář [A]v slzách smáčí, že už [Emi]musím jít .2. [A]Že prej zná [Emi]lásku, [A]která je [Emi]věčná [C]Že prej mně [D]může všechno [A]dát[Emi] [A]Že by mi [Emi]byla [A]prej strašně [Emi]vděčná [C]Kdybych jí [D]chtěl mít trochu [E]rád .3. Prosím tě děvče, vždyť ty jseš dítě Kolik ti jenom může být? Vždyť ani nevím, zda-li pak smím tě Na ústa hebká políbit .4. [D]Dala mi [C#mi]ústa, [F#mi]dala mi [H]sebe [D]Potom šla [E]domů sama [F#mi]spát [D]Já tu teď [E]stojím, [A]hrůzou mi [F#mi]zebe [Hmi]Teď se mi [G]o ní bude [Emi]zdát[DE] Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Sie lieben und sie hassen dich - Deutschland Deutschland und Träume in mir werden kalt. Laß deine Kinder nicht im Stich - Deutschland Deutschland sie suchen und finden keinen Halt. Wenn man die Hoffnung zu Grabe trägt - Deutschland Deutschland dann läuft doch bestimmt was verkehrt. Und wenn das Herz wie im Fieber schlägt - Deutschland Deutschland was ist dann die Freiheit noch wert? Deutschland Deutschland - ich habe Angst Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland - ich habe Angst Deutschland Deutschland - Angst um dich. Manchmal für mich, da bete ich - Deutschland Deutschland Ich teil deinen Schmerz, deinen Ruhm. Ich habe Angst um dich und mich, darum laß uns endlich was tun. Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland - ich habe Angst Deutschland Deutschland - ich brauche dich Deutschland Deutschland - ich habe Angst Deutschland Deutschland - Angst um dich Deutschland Deutschland - wir brauchen dich Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland - wir brauchen dich [G][Gadd9][G][Gadd9] [G]Když ráno [Gadd9]čtu v tvých očích [Dmi6/F]jsem stá či stoprvá? [G]Mám strach, že [Gadd9]láska skončí [Dmi6/F]mám strach, že potrvá [G]Pak něčí [Gadd9]hlas shůry [C]zavelí a [D]trubač troubí - [Emi]vpřed [C]a léta běží [G]zpět [C]Najednou je [G/B]mně i tobě [Ami7]divukrásných [D]devatenáct [G]let[Gadd9] Když večer čtu v tvých očích má lásko jediná Když jiskra nepřeskočí a spadne do klína pak zase hlas shůry zavelí já kordem švihám hned jak Zorro svoje zet Najednou je mně i tobě divukrásných devatenáct let Když ztichne noc a ty usínáš ta chvíle před ránem já chci tvým Cyranem a Hamletem a Romeem a možná, že i d´Artagnanem být d´Artagnanem být Pod tvou hřívou sen se vzpíná Pierot i Kolombína Na polštáři v tobě dřímá divukrásných devatenáct let Když běh se změní v chůzi a chůze krok-sun-krok Čekám na dotek můzy jak hřebec na obrok Ale ten hlas shůry nevelí Teď zastavil se svět teď zastavil se svět Nikomu se ani nesní že máš oči jako lesní med jako lesní med Koukáš na mě potměšile zachumlaná do košile Však zas bude mně i tobě divukrásných devatenáct let /:[C]Děvčata z pohraničí ty milu[G]jou, jen to fi[C]čí:/ .Ref: /:Jedna [G]zepředu, druhá [C]zezadu třetí [G]jen když má nála[C]du (ochranu) [C]čtvrtá se v kole točí protože [G]má modré o[G]či:/. .2. Děvčata ze škodovky ty milujou, za dvě stovky .3. Děvčata z Vyšehradu, ty milujou za úhradu .4. Děvčata z drogerie, ty milujou za prémie .5. Děvčata od Pardubic, ty milujou za polovic .6. Děvčata ze Žďanovky, ty milujou jak užovky .7. Děvčata z Vysočiny, ty milujou divočiny .8. Děvčata z Kutný Hory, ty milujou jak potvory .9. Děvčata z Hostivaře, ty milujou moc bujaře .10. Děvčata od Říčan, ty milujou za Poličan .Ref: .10. /:[D]Děvčata ze Štětína Nemilu[G]jou, ty jsou lí[C]ná:/ .Ref: Ani zepředu, ani zezadu, nemaji nikdy náladu čtvrtá se v kole točí protože má modré oči. [G]Děvčátko mý, podívej se, kolik [Emi]snů máš, kolik [D]přání v noci míváš, když [C]zavřeš oči, vše se ti hned [G]hezký zdá. Rf.: To se [Emi]zdá, tisíc [D]starostí a [C]hloupostí ti život [G]připraví, [D]hm, hm, [G]hm. Děvčátko mý,vyprávěj, jsem ve tvých snech i já když se večer loukou procházíš, kdo polibek ti na rty ještě hezký dá. Rf. Já dobře vím, až přijdu k vám, pak spojíme svůj den, jak hvězdy, měsíc, budem toulat se a ve dvou spolu tiše snít. Rf. Znal jsem jednu pohádku, v ní holčička, jež zná splnit přání a já jenom jedno od ní bych si strašně přál. Rf.: Mít jen rád jiný starosti a hlouposti, tak těch si nevšímat, hm, hm, hm. Laj la laj [Emi][D][Emi][D][Emi] .1. D[Cmaj7]ěvče mi [Ami7]usnulo už v p[A7]olovině sl[Dmi]oky, hr[Hmi75-]ál jsem jí [E7]od Kainara j[Ami]edno kr[Ami/G]ásný bl[Fmaj7]ues, hodiny zl[Cmaj7]enivěly a zt[A7]išily své kroky, p[Fmaj7]od okny zazíval p[G#maj7/Bb]oslední auto[(G)]bus. .2. Schoulená do klubíčka spokojeně funí, nejlepší publikum, co vůbec kdy jsem měl, ač duchem daleko, dnes poprvé jsem u ní, a co bych napoprvé ještě více chtěl? .3. Otoman zanaříkal: to je dneska mládež, jen samá slovíčka a nikde žádnej čin, jenže ji probudit, to by byla svatokrádež, zbejvá mi kytara a nedopitej gin. .4. A tak tu tiše zpívám oprýskaným stěnám o jedný holce, co ji Kainar kdysi znal, ač trochu pod parou, ač vůbec nerozumím ženám, jestli mi dovolíte, budu zpívat dál. 1.[C]Bloudit světem bez děvčete, [D7]žít ve stínu sám to abys měl [G7]nervy jako [C]drát. [C]Pak se divit nemůžete, [D7]že si asi dám do nedělních novin inze[G7]rát Ref:[C]Hledám [Ami]děvče [F]na nedě[G]li, aby mi kama[Ami]rádi [F]závidě[G]li aby si [C]nemy[Ami]sleli, [F]že jsem [G]samot[C]ář ([Ami]to [F]tedy [G]ne) [C]Rozhlí[Ami]žím se v [F]jednom kus[G]e, dokonce [C]ve vla[Ami]ku i v [F]autobu[G]se den ke dni [C]počí[Ami]tám a [F]trhám [G]kal[C]en[F]dář Až [Dmi]najdu tu pravou, z [F]vlastního popudu Ať [D7]černou, či plavou, tyhle [G7]detaily svěřím osudu [C]Hledám [Ami]štěstí [F]kolem se[G]be, chtěl bych mít [C]pod ši[Ami]rákem [F]kousek ne[G]be Já už tu [C]pouste[Ami]vníka [F]dělat [G]nebu[C]du 2.Potkal jsem ji na Sázavě, kývla na pozdrav v jejích očích jsem se utopil Měla husí brko v hlavě, učiněná sqwaw tak jsem jí svý srdce vyklopil. Ref:[C]Hledám [Ami]děvče [F]na nedě[G]li, aby mi kama[Ami]rádi [F]závidě[G]li aby si [C]nemy[Ami]sleli, [F]že jsem [G]samot[C]ář ([Ami]to [F]tedy [G]ne) [C]Rozhlí[Ami]žím se v [F]jednom kus[G]e, dokonce [C]ve vla[Ami]ku i v [F]autobu[G]se den ke dni [C]počí[Ami]tám a [F]trhám [G]kal[C]en[F]dář Až [Dmi]najdu tu pravou, z [F]vlastního popudu Ať [D7]černou, či plavou, tyhle [G7]detaily svěřím osudu [C]Hledám [Ami]štěstí [F]kolem se[G]be, chtěl bych mít [C]pod ši[Ami]rákem [F]kousek ne[G]be Já už tu [C]pouste[Ami]vníka [F]dělat [G]nebu[C]du .1. D[Ami]ěvenka Štěstí a ml[Dmi]ádenec Žal sp[E]í v jedné posteli, kter[Ami]ou jim vítr stlal. V plátěných hazuchách se t[Dmi]ulí ve spánku, z j[E]ednoho talíře sníd[Ami]ají pohanku. Ona má b[Dmi]ílý šloj[G]íř, on chodí v č[C]erné kutn[Ami]ě, milenci p[Dmi]od oboj[G]í, jak vesel[C]e, tak smutně. V dř[Ami]evěné kořence s[Dmi]emínka po bodláč[Ami]í, děvenka s ml[Dmi]ádencem, dv[E]a věční r[Ami]ozsévači. .2. Dostal jsem včera poštou obálku, v ní Čínská modlitba štěstí. Někdo mi tímto přeje na dálku suché a velmi rovné cesty. Mám to jen opsat desetkrát a poslat smutným lidem, řetěz se nesmí zpřetrhat a štěstí samo příjde. Vložil jsem do stroje papíry s kopíráky, že komu smutno je, ať pozná radost taky. .3. Děvenka Štěstí a mládenec Žal stáli mi za zády a četli, co jsem psal. Smáli se: hlupáček, svatá prostota, jako by ještě neznal cesty života. Potom se líbali, bylo to vážně k vzteku, ohledy nebrali, vlezli pod jednu deku. A ona vzdychala, on šeptal polohlasem, páska mi dopsala a pak přetrhla se. .4. Děvenka Štěstí a mládenec Žal spí v jedné posteli, kterou jim vítr stlal. V plátěných hazuchách se tulí ve spánku, z jednoho talíře snídají pohanku. Ženich a nevěsta, my jejich svatebčané na cestách necestách, čekáme, co se stane. Pod síní svatební tančíme dole v sále, ze sině hudební zní dlouhé pastorále. # [Emi]Už se z dálky tvůj vlak blíží, tak se [Ami]děvče rozluč s [Emi]ním, srdcem tvým se smutek plíží, už je [Ami]konec, [H]vím to [Emi]vím. Z Mississipi oblak stoupá, ranní opar řeky sní, chlapce čeká cesta dlouhá, na vojnu jde, kola zní. Refr: Devět dnů, devět dnů, volno zbrani svojí dal. Devět dnů, devět dnů tebe děvče miloval Za tvým domkem cesta míří k loukám kytek kde se smál kde ti jako dívce první na rty hezkou pusu dal. Však já vím pak Jih se vzbouřil, chvíle loučení šla blíž. Až nám pošťák osud sloučil sluncem, dálkou, však ty víš. Ruka tvoje děvče mává, vlak už mizí v dálavách to se hodně často stává, štěstí šlape v černejch tmách. Z Mississipi oblak stoupá za mostem vlak zahouká to ti milý pozdrav dává, však se vrátí, pusu dál. [A][C][D][Es] [A]Děvku jsem si [C]po[D]zv[Es]al do svý [A]všivý pos[C]tele [D][Es] Abych na ni mel štíp jsem kasu v kostele [E]Pak nám bylo spolu fajn dáva[D]la a já jsem bral [E]Přidala pár nemocí abych [D]na ni vzpo[Emí]nal .Ref: [A]Děvky ty to [D]znaj Sot[F#mi]va daj když jsou [E]kapsy prázdný [A]Děvky ty to [D]znaj Sot[F#mi]va daj když jsou [E]kapsy prázdný[D] Já nebudu v zemi hnít dám si flašku poslední Krysy přijdou na funus sežrat mě než se rozední Vůbec mě to nesere že nejdu do nebe Dík já nechci věčně lízat svatý prdele .Ref: ... Děvky ty to znaj ............ [A][D][A][D] Vůbec mě to nesere že nejdu do nebe Dík já nechci věčně lízat svatý prdele .Ref: Děvky ty to znaj .............. Schnee und Eiseskühle dieses Jahr ist bald vorbei. Tief im Glanz der Gefühle ein Hauch Besinnlichkeit, ein Hauch Besinnlichkeit. Dezembertage Dezembertage Leuchten in Kinderaugen, strahlend wie ein Kerzenschein, warten die kleinen Träumer auf die Weihnachtszeit, auf die Weihnachtszeit. Dezembertage Dezembertage Bevor das Jahr zu Ende geht. Dezembertage Dezembertage und man am neuen Anfang steht. Kerzenfeuer wird entfacht, leuchtet in der Weihnachsnacht, wärmt die Seele und das Herz, heilt oft Wunden und den Schmerz. Dezembertage Dezembertage Bevor das Jahr zu Ende geht Dezembertage Dezembertage und man am neuen Anfang steht. [Ami]Písmena na stránce [C]tečky a mezery[E] [Ami]Když čteme příběhy [C]zrady a nevěry[E] [Ami]Luštíme titulky [C]hledáme rébusy[E] [Ami]A potom pravdička [C]tak jednou do pusy[E] [C#H] [E]Dezinformační [D]exp[A]loze [C#H] [E]s koulí na noze Koukáme k obloze [F#]s koulí na no[G]ze Přečteme titulky vždy vzhůru nohama A potom škrtáme prudkejma tahama Nakonec vystřihnem jedinej obrázek Kterej však neřeší nic z našich otázek Dezinformační exploze s koulí na noze Křičíme k obloze s koulí na noze Vypneme rádio kašleme na TV A radši zůstanem hloupí a poctiví Je lepší nevědět než stát se obětí Tohohle prokletí našeho století Dezinformační exploze s koulí na noze Křičíme k obloze s koulí na noze Óóóóóóó .1. J[Ami]é, Váňo, koukni na ty b[Dmi]ambuly, t[E]o budou asi komic[Ami]i. Jak mají zmalovaný p[Dmi]apuly [E]a vypadaj' jak v opic[Ami]i. A hele, t[A7]enhle nosatec, není to šv[Dmi]ára nakonec, že ten je t[E]aky opilec, je známá v[Ami]ěc. .2. Ty, Zino, na šváru mi nešahej, ať si je, jakej chce, je náš. A to s tím nosem, to sem netahej, koukni, jak sama vypadáš. A vůbec, místo řečí spíš mi snad pro vodku doskočíš, no, dobrá, já jdu sám, to víš, je to kříž. .3. Jé, Váňo, koukni, tenhle tanečník, jaký má sako, a ten střih. To u nás ve fabrice konfekční by sotva někdo takhle spích'. Ti tvoji známí, propána, no to je banda odraná a nalejvaj' se svinstvama hned od rána. .4. No, nemám známý zrovna fešáky, holt šetřej, víš ty, co to je? A proto taky pijou dryáky, hlavně, že, holka, za svoje. To ty a tvejch pět přítelkyň jste napletly už na pět zim a blbnete tím pletením a žvaněním. .5. Koukni, ta holka má ty triky v malíčku, no číhni na tu legraci. A hlavně koukej na tu blůzičku, takovou, Váňo, taky chci. Až teď budeš brát prémie, tak na tu blůzku dáš mi je, tak co, snad tě to zabije, tak co ti je? .6. Kde vůbec bereš tolik drzosti o prémiích mi vyprávět? Kdopak mi psal do práce stížnosti, já je čet'. A pak, ta holka, to je kus, ty na sebe se kouknout zkus, ty si kup radši hubertus, když nemáš vkus. .7. Koukni, ten chlápek v černým vohozu, jak hádá osud z papírku. To dělal u nás jeden z provozu na podnikovým večírku. To ty, když se tak podívám, přijdeš a lehneš na divan a zase myslíš na ten krám, co z tebe mám? .8. Věčně se hádat, to jseš na koni, anebo hrát si na city. Člověk se za den tolik nahoní, pak přijde domů, a tady ty. Co potom, Zino, dělat mám, když za rohem je s vodkou krám, tam kamarády potkávám, nepiju sám. Já [C]zpívám píseň pro ty, co [G]jako já jsou nesměl[C]í [C7] S [F]basou stávám v koutku a málokdy jsem vese[C]lý [C7] [F]Za svůj nástroj léta skrývám převážnou část pohla[C]ví [C7] Ukázat ho ženským, [G]bylo by prý nezdra[C]vý [C7] Už v kojeneckým věku já mívával s ním potíže Každý o mě říkal, snad se z toho vylíže Kočárek už stěží snášel nadměrný to závaží A v jeslích jsem pak zjistil, že mi v chůzi překáží Pak přišlo šesté léto, já nastoupil jsem do školy Nejraději psával jsem domácí úkoly Lavice mi těsná byla, neměl jsem ji proto tád A v tělocvičně občas spolužák mi na něj šláp V sedmnácti letech já navštívil jsem lékaře Byl to správnej řezník, ten se s ničím nepáře Vzal do ruky ostrej křivák, půlka mi prý zůstane A hradecký muzeum tu druhou půlku dostane Tak vám tedy říkám, je mi lepší, věřte mi Člověku je dobře, když netahá ho po zemi Člověku je dobře, když kalhoty ho netlačí Tříkilovej diblík úplně mi postačí Es gibt manche Leute, die haben vergessen. Daß sie sie einst im Boot der Jugend gesessen. In dem sie fuhren gegen die Flut mit Segeln aus Jeans und Rock 'n Roll im Blut. Heut' lieg'n sie an Stegen der Intoleranz Betrachten die Boote aus sichrer Distanz. Und zeigen verächtlich mit Fingern auf sie Verkünden, die Jugend sei verdorben wie nie. Noch vor ein paar Jahren, als sie selber jung waren sie die Freiheit sich nahmen, anders zu sein. Doch das gleiche Recht räumen sie der Jugend von heute leider nicht ein. Einst warn sie Rebellen gegen Spießigkeit. Sie sprengten die Normen ihrer Zeit. Sie hatten Ideale und auch manches Idol. Und ihren Habitus machen sie zum Symbol. Noch vor ein paar Jahren, als sie selber jung waren sie die Freiheit sich nahmen, anders zu sein. Doch das gleiche Recht räumen sie der Jugend von heute leider nicht ein. Sie denken heut leider nicht mehr daran. Daß sie Wellen schlugen im Ozean. Gestrandet am Ufer Kapitäne a.d. Die Boote der Jugend fahren weiter zur See. Der Tag war sehr kalt und ich sehne mich nach Deiner Wärme Heute Nacht, Heute Nacht Dein Bild war mir nah, wenn ich dachte an Dich in der Ferne Jede Nacht, Jede Nacht Wenn ich Deine Haut berühr und Deinen Atem spür wird in mir die Sehnsuch wach. Ich brauche Deine Liebe heut Nacht. Die ganze Nacht, so nah bei Dir, will ich gefangen sein. Die ganze Nacht, ich so in Dir, woll'n wir zusammen sein. Wie Stürme so wild und wie Feuer so heiß will ich brennen. Heute Nacht, Heute Nacht In Deinem Bett soll mein Blut in den Adern gerinnen. Heute Nacht, Heute Nacht Wenn ich Deine Haut berühr und Deinen Atem spür wird in mir die Sehnsuch wach. Ich brauche Deine Liebe heut Nacht. Die ganze Nacht, so nah bei Dir, will ich gefangen sein. Die ganze Nacht, ich so in Dir, woll'n wir zusammen sein. Wenn ich Deine Haut berühr und Deinen Atem spür wird in mir die Sehnsuch wach. Ich brauche Deine Liebe heut Nacht. Die ganze Nacht, so nah bei Dir, will ich gefangen sein. Die ganze Nacht, ich so in Dir, woll'n wir zusammen sein. Die ganze Nacht, so nah bei Dir, will ich gefangen sein. Die ganze Nacht, ich so in Dir, woll'n wir zusammen sein. Am Schädel graue Haare, und Rock'n'Roll im Bauch, verruchte Träume und Migräne auch. Im Rücken wilde Jahre und ‚'n Hexenschuß und die Angst im Kopf vorm Ladenschluss. Wir sind schon tausendmal gestorben, um immer wieder aufzustehen, denn die Show, denn die Show, denn die Show, denn die Show, die Show muß weitergehen Und haben die Ärzte auch Probleme, wenn sie in unsere Augen sehen, doch die Show, denn die Show, denn die Show, denn die Show, die Show muß weitergehen. Am Halse die Gitarre und den Midlife-Streß, und den Horror vor dem Raucherbein. Wir sehen in die Zukunft durch Optik-Linsenglas und stehen mit dem Bleifuß auf'm Gas. Wir sind schon tausendmal gestorben, um immer wieder aufzustehen, denn die Show, denn die Show, denn die Show, denn die Show, die Show muß weitergehen Und haben die Ärzte auch Probleme, wenn sie in unsere Augen sehen, doch die Show, denn die Show, denn die Show, denn die Show, die Show muß weitergehen. Lang war die Nacht, eh wir aufgewacht. Schwer der Beginn. Noch schaut keiner hin. Doch wir fanden mutig zusammen und aus toten Steinen schlugen wir Flammen. Also waren wir Streiter. Und dann mußten wir weiter. Die Sonne kennt ihren Weg. Die Erde ist ihr Kind. Aus Liebe macht sie Lieder. Wärmt mit Feuer, kühlt mit Wind. Lang ist die Zeit, droht Müdigkeit. Scheint es auch hart, täglich neuer Start. Doch wenn wir die Bühne betreten werden wir um uns're Lieder gebeten. Also singen wir weiter. Und die Wege werden weiter. Die Sonne kennt ihren Weg. Die Erde ist ihr Kind. Aus Liebe macht sie Lieder. Wärmt mit Feuer, kühlt mit Wind. Die Sonne kennt ihren Weg. Die Erde ist ihr Kind. Aus Liebe macht sie Lieder. Wärmt mit Feuer, kühlt mit Wind. Es war nur die Wärme der Nacht als ich Dich begehrt. Daß ich schon von Liebe sprach, war meine Worte nicht wert. Du hast es genau gewußt, doch nicht abgelehnt. Es gibt auf der Welt nicht viel, für das man sich noch schämt. Es war nur die Wärme der Nacht und nicht viel mehr. Es waren kaum zwei Jahre vorbei. Unendlich liebte ich Dich. Noch immer schliefst Du nachts bei mir, doch am Tag verrietst Du mich. Ich nahm Deine Lügen hin. Ich war oft wie gelähmt. Es gibt auf der Welt nicht viel für das man sich noch schämt. Es war Deine Wärme nur, Deine Liebe nicht. Ich lieb das Leben und liebe Dich und meine Kinder. Ich lieb den Sommer und manchmal auch mich, wenn ich zufrieden bin. Ich hasse Langeweile und Monotonie, ich hasse Intoleranz, ich hasse Gewalt und manchmal auch mich, wenn ich unzufrieden bin. Und manchmal hasst man die Nacht, weil sie nicht enden mag. Doch mitten in der dunklen Nacht beginnt der neue Tag. Und dieser Tag gehört Dir und dieser Tag gehört mir und überhaupt, wenn Du willst, verbring ich jeden mit Dir. Ich glaube an alles, was mich überzeugt, ich glaub den Göttern nicht. Ich glaube an Dich und glaube an mich, wenn ich in Deinen Armen bin. Und dann wünscht man sich, daß die Nacht nie enden mag, doch mitten in der dunklen Nacht beginnt der neue Tag. Und dieser Tag gehört Dir und dieser Tag gehört mir und überhaupt, wenn Du willst, verbring ich jeden mit Dir. Und dieser Tag gehört Dir und dieser Tag gehört mir und überhaupt, wenn Du willst, verbring ich jeden mit Dir. [G]Dievčatá[Hmi] - hlavy [Emi]sa nám krútia z [C]vás [G]Dievčatá[Hmi] - máte [Emi]v sebe krehkosť [C]vás [G]z kaluže a [Hmi]do blata [C]za nos vedú [D]nás Dievča[G]tá .. [Hmi] [Emi] [Hmi] [C] [D] [G] Dievčatá - ani neviem čí som dnes Dievčatá - pre vás strácam hlavu späť z kaluže a do blata za nos vedú nás Dievčatá .. Dievčatá - máte tajné chodníčky (máte tajné chodníčky) Dievčatá - pred vami sme maličký (áno, maličký) z kaluže a do blata za nos vedú nás Dievča[G]tá, [Hmi]pre vás dnes [Emi]hlavu [C]strácam (Hmióó [C]dievča[D]tá) Dievča[G]tá, [Hmi]pre vás dnes [Emi]hlavu [C]strácam ([Hmi]óó [C]dievča[D]tá) Dievča[G]tá, [Hmi]pre vás dnes [Emi]hlavu [C]strácam ([Hmi]óó [C]dievča[D]tá) Dievča[G]tá, [Hmi]pre vás dnes [Emi]hlavu [C]strácam ([Hmi]óó [C]dievča[D]tá) [D]ievča[G]tá .. [Hmi] [Emi] [Hmi] [C] [D] [G] .1. Č[Ami]erný koně, černej vůz, smutný černý cesty kus, d[E]iga diga do diga d[Ami]o do d[E]iga diga do diga d[Ami]o. .2. Černá hudba, černej sbor, černej průvod, černej flór, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .R: Č[G]erná holka ze šantánu zp[C]ívá u č[A]erný jámy šlágr posledn[Dmi]í,[E] a vš[Ami]echny boty na kraji té jámy rytmus ťukají, d[E]iga diga do diga d[Ami]o do d[E]iga diga do diga d[Ami]o. .3. Ťukají si truchlící, i když maj' smutek na líci, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .4. A lopata za lopatou padá na truhlu hranatou, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .R: Černý hroudy padají na víko, každej si svou hroudu přihodí, padá hrouda za hroudou, jak truchlící řadou jdou, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .5. A když je po funusu, všechno se dá do klusu, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .6. Pryč je vážnost pohřební, kdo by chtěl bejt poslední, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .R: O tom posledním se totiž říká, do roka že ho sem povezou, a tak všichni, kterým stačí dech, šlapají si po zádech, diga diga do diga do do diga diga do diga do, diga diga do diga do do diga diga do diga do, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .1. [Ami]Proč bychom se neměli, o pohřebním veselí [E]diga diga do diga [Ami]do do [E]diga diga do diga [Ami]do [Ami]Drůžičky a kaviár, Malaga má žár a spár [E]diga diga do diga [Ami]do do [E]diga diga do diga [Ami]do [G]Krásnej funus první třídy, [C]flétnistky a chlast [A]pozůstalí nejsou hnidy, [F]všude samá [E]vonná mast [Ami]S tváří mírně napilou, nesou dívku spanilou [E]diga diga do diga [Ami]do do [E]diga diga do diga [Ami]do .2. Tamhle za tamaryškem, apoštolé s Ježíškem, diga.. Kristus Pán se zadívá na dívku a pak zazpívá, diga... Jak zaslechla dívka zpívat jeho božský blues hejbla kostrou mrskla pánví houpla zkrátka na rytmus Z funusu je paseka, celej průvod haleká, diga.. .1. Diggy liggy [G]lá a d[C]iggy liggy l[G]ou, už slyším hrát hudbu vese[D7]lou na housle a taky na bendžou, to diggy liggy lálá, diggy liggy l[G]ou. .R. Diggy liggy l[C]ájlou, d[F]iggy liggy l[C]ou, pojďte jen d[G]ál a s[C] nálad[G]ou, všichni tu j[D]sou a tancujou, stodolou zní diggy liggy l[G]ou. Někdo n[G]apsal [C]na zeď dnes,[G] že pořádá se pořádný p[D7]les, co vypiješ a to, co sníš, sněz, úsměvem se platí v[G]lez. .R. Diggy liggy ... .2. Trable svý nech za sebou, ty se nám už sem nevejdou. Všechno už máme pod střechou, je-li libo tančit, je-li libo show. .R. Diggy liggy lájlou, diggy liggy lou, pojďte jen dál a s náladou, všichni tu jsou a tancujou, stodolou zní diggy liggy lou. .1. T[G]ak už mi ten autom[D]at z[Emi]ase sežral korun[Hmi]u, [C]ani si n[D]eutřel t[G]en sv[Ami]ůj c[G]if[Ami]erní[D]k, j[G]á už do něj korun[D]u n[Emi]ikdy házet nebud[Hmi]u, vžd[C]ycky si [D]odhrkne [G]a p[Ami]ak [D]už n[G]ic. .2. To v jednom starým kostele je z porcelánu černoušek, kterej má dušičku křehkou jako sníh, když mu do ruky vložím třeba jenom dvacetník, vysekne poklonu jak tanečník. .3. Snad by to působilo jak mírový kalumet, kdyby ten automat zahrál třeba, snad, za tu moji korunu digitální menuet, abych si v klidu moh' zatancovat. .4. Nakonec to dopadne jednoho dne se mnou tak, že mě ten automat spolkne i s korunou, a tam uvnitř přístroje mě malinkej a drsnej chlap z[C]a tuhle p[D]ísničku př[C]eřízne c[D]irkulou ... .1. "L[G]ampu zh[G/F#]asni, už je p[G/E]ozdě, musíš sp[G/D]át," ř[G]íkala m[G/F#]áma o půln[G/E]oci tolikr[G/D]át, zh[Cmaj7]asnul jsem naoko, než kl[Ami7]aply dveře, louskal stránku d[G]alší. .2. Běžel jsem s Petrem první místo vyhrávat a s Ludvou do kotliny chajdu poskládat, tábor na Bobří hrázi, Rikitan - kámoš, i když starší. .R: Tak d[G]ík, dík, pane Foglar, to se m[C]á, ty kn[Ami7]ížky daly víc než sb[D]or občanských nauk, co nám ž[G]ivot natlouká, tak dík, možná se sejdem u tří sk[C]al, tam š[Ami7]umí větve str[D]omů a d[Ami7]o měsíce hr[D]omů bych se hn[G]al. .3. Volal mě přístav a honil Dvouhlavý, tajemnou Řásnovkou mi šlapal na paty, špehýrkou nakukoval a zkoušel svazek klíčů zvenčí. .4. Z Kampy jsem vybíhal pak bleskem do pátků, pod vlajkou junáků ctil Devadesátku, usínal za úsvitu, kdy dříví na oheň se tenčí. .R: .1. Já [G]od rána tu stál tak jako solnej sloup, už myslel jsem, že tahle štreka bude můj hrob. Dík za ten [C]stop, tak díky vám, pane, za ten [G]stop. [F]Hm, [F#]hm, [G]hm. [F]Hm, [F#]hm, [G]hm. .R. [D]Tu vaši káru lí[G]nou a pomalou [D]těžko nechaj' projít příští [G]Vé Bé kontrolou, [Emi]přesto jsem rád, že jste mě [D]vzal, i když jsem na opačnou stranu pospí[G]chal. .2. Dvě hodiny pršelo a v autech samej snob a já tři noci neměl, pane, nad svou hlavou strop. Dík za ten stop, tak díky vám, pane, za ten stop! Hm, hm, hm. Hm, hm, hm. .R. Tu vaši káru ..... (As dur) .3. Já měl trochu smůlu, řeknu to bez ozdob, už tři dny jedu domů a s prachama jsem trop. Dík za ten stop, tak díky vám, pane, za ten stop! Hm, hm, hm. Hm, hm, hm. .R. Tu vaši káru ..... (A dur) .4. Za celej den, pane, v Chrysleru jeden bob zastavil a když jsem k němu doběh', tak do mašiny kop'. Dík za ten stop, tak díky vám, pane, za ten stop! Hm, hm, hm. Hm, hm, hm. .R. Tu vaši káru ..... .5. Já od rána tu stál, tak jako solnej sloup, už myslel jsem, že tahle štreka bude můj hrob. Dík za ten stop, tak díky vám, pane, za ten stop! Hm, hm, hm. Hm, hm, hm. [G]Díky, [Emi]za každé [D]nové ráno, [G]díky [Emi]za naděj [C]nových [D]dnů, [G]díky [Emi]za to že [D]v dálce mizí [G]tíseň [D]špatných [G]snů [G]Díky, [Emi]za každou [D]novou píseň, [G]díky [Emi]za tón co [C]nadějí [D]zní, [G]díky [Emi]za to co [D]dávno ví se, [G]že [D]je krásné [G]žít. [G]Dík, [C]za všechno to [G]dobré co nás [D]potkalo, dík[C] za všechno to [G]zlé co se nám [D7]nestalo. [G]Díky, [Emi]za každé [D]nové ráno, [G]díky za [Emi]víru, [C]za ide[D]ál, [G]díky [Emi]za cestu [D]darovanou, [G]kterou [D]půjdem [G]dál. [A][G][A][G][A][G][A][G][A][G] [A]Já poznal mnoho žen, byl jimi okouzlen Však [G]žádná z nich víc není [A]má [A]Ženy se střídají, své štěstí hledají Jen [G]jednu znám věčně věr[A]nou [C]Díky vzdávám dnes [G]věrné jen mámě [D]mé Chodit mě učila, v náručí nosila ztišit pláč jen máma zná Přání, než vyslovím má máma už ho ví Dětských snů svět bláhový Díky vzdávám dnes věrné jen mámě mé [A]Díky za všechno mámo má, díky nejdražší, jediDná Průzračná, sladká [A]nesmírná láska [G]v mém srdci přebý[E]vá [A]Díky za všechno mámo má, díky na světě jedi[D]ná Co můžu víc než [A]říct mámo dík a [G]políbit ústa [E]tvá Já dítě přestal být, svůj život musím žít Lásku mou stále máš mít Až zlaté ruce tvé, jednou se unaví Chci je vzít do dlaní svých Díky vzdávám dnes věrné jen mámě mé Díky za všechno mámo má, díky na světě jediná Průzračná, sladká nesmírná láska v mém srdci přebývá Díky za všechno mámo má, díky na světě jediná Co můžu víc než říct mámo dík a políbit ústa tvá Ústa [A]tvá .1. Sn[G]ím, snad smím, nevím, jak dál, tv[C]é kr[G]áse se vzd[D]ávám, já v[Emi]ím to, v[C]ím, že p[D]ůjdu d[G]ál, až t[D]am, co jsem tuhle píseň hr[G]ával. .R: Sm[G]ěj se, směj, až př[A]ijde čas, tak j[C]á sn[G]ad se i vr[D]átím, hr[Emi]ej, ó, hr[C]ej ten zn[D]ámej s[G]ong, pak tv[D]ář svou už neodvr[G(G,G,G,Emi]átím.[G)] .2. Vím, já vím, proč odcházíš, máš jistě jiné plány, co já, co víc ti můžu říct, vždyť víš, že mám jenom jedno přání. .R: .3. Teď přišel čas, však místo mý má už někdo cizí, já trpěl dost a teď už vím, že láska má je ti ryzí. .R: .R: .R: .1. [F]Dneska večer máme doma diskoh[Dmi]rátky, [F]jó dneska večer [Dmi7]máme diskohrátky, [F]koupili jsme fůru desek [Dmi]za mírné splátky, [F]jó fůru desek [Dmi7]za směšný splátky, [B]můžeme si klidně spustit [Gmi]hlučný band, neb [B]rodičové odchvátali [G7]na víkend, tak [F]ahoj, ahoj, [C7]dneska večer budem se [F]mít. .2. Dneska večer budou u nás v bytě hrátky s deskou, jó pímo v byte máme diskohrátky, může přijít každý kdo má nějakou hezkou, no jasně mládí, mládí to je krátký, protančíme stokrát bosky obývák a budem koukat jak nám svíčka ubývá tak ahoj, ahoj, dneska večer budem se mít. .R. [F]Budem fandit písním a [Bmi]dál a tak i očím co [F]dřív kdo ví, noc bude [C7]krátká záhy skončí. .3. Dneska večer sejdeme se na diskohrátkách, jó přesně v osm na diskohrátkách, kdo se mračí ať se koukne po jinejch vrátkách, no to dá rozum po jinejch vrátkách, roztančíme všední trable můžem si snít, a přitom ani nemusíme drinky pít, tak ahoj, ahoj, dneska večer budem se mít. .4. Dneska večer zvem tě rádi na diskohrátky, pojďte k nám domů na diskohrátky, jsme tu všichni kamarádi a kamarádky, když ti to vadí můžeš klidně zpátky, když tě baví fandit príma písničkám, zatančit si s námi, snít a nebýt sám, tak ahoj, ahoj, stůj a nechoď zpátky, tenhle večer bude i tvůj. Diskomóda dala si tupý setřih na vlasy Na diskodres na míru všechny hvězdy vesmíru Na diskodres ze saténu parfému půl bazénu Dědečku a babičko dětem disko elpíčko Diskoláska, Diskoděti Diskorozvod, Disko je ti víc než-li oporou stálou Snad i víc než-li doktorem Skálou Dědečku a babičku dětem disko elpíčko Diskosvět je pro člověka jedna velká diskotéka Život se to změní v tanec v diskoboj o diskožvanec Dědečku a babičko dětem disko elpíčko .1. [Ami]Po cestě klikatý kumštýři toulaví [G]jdou, [Dmi]od štace [G7]ke štaci, [C]hrát smutnou [E]legraci. [Ami]Tisíckrát vítaní,tisíckrát vyhnaní [G]jdou [Dmi]Promrzlí [G7]králové [C]s botama [E]od hnoje. .2. Kulhavou kobylu s vozejkem kostýmů štvou ctihodná společnost,pachtí se pro vděčnost Scénáře bez očí a role bez řečí dřou Mají dost nahnáno Hamlet i Cyrano. .R. :Dnes [C]jenom smutný [F]kusy budou [G]hrát jsou [C]hladoví a [F]nemají kde [G]spát, [Ami]to jsou [E]herci špatný [C]a nepřeje jim [Dmi]čas, až se [F]doba změní, budou samej [G]špás. .3. Na trůnu ze zlata děravý kaťata řvou, pošlete pro kata - zem není kulatá. Vyhlášky, petice vyslanci justice čtou morálku trpící dnou nebo příjicí. Po cestě klikatý kumštýři toulavý jdou Nevěstu bez věna vzal si chlap bez jména. .R. :Dnes jenom .... .1. [Ami]Jednu neděli [C]rozhýbem [G]hory sádla [Ami]a místo na chatu [C]zajdeme [G]do divadla [C]Co vlastně dávají [F]drama či [G]operetu [C]potom zjistíme [E]ve frontě u bufetu .Ref.: [Ami]Velký umění malý sáček arašídů [Dmi]lístky v přízemí [E]pro nás vyšší třídu [Ami]Jednu neděli jsme vyšli na kultůru [Dmi]aby viděli jak [E7]šplháme se vzhůru .2. [Ami]V druhým jednání [C]opery nebo [G]operety [Ami]najdem konečně [C]zapadlý knoflík [G]od manžety [C]V břiše tlačí nás [F]uzené [G]od večeře [C]všechno spiklo se [E]toneme v nedůvěře .Ref.: [Ami]Velký umění v našem malém úzkém saku [Dmi]díky spoření [E]v novým Cadilacu [Ami]Jednu neděli místo televize [Dmi]trocha veselí [E7]a ona zatím krize .3. [Ami]A tamten vepředu [C]co tu hru [G]vidí zblízka [Ami]už se postavil [C]a koukni [G]mámo píská [C]Jako jeden muž [F]tak jako [G]na fotbale [C]všichni za jedno [E]a velký pískot v sále .Ref.: [Ami]Těmahle rukama jsme si to zaplatili [Dmi]a máme přihlížet [E]jak si z nás někdo střílí [Ami]Hážeme rajčata červené máme ruce [Dmi]jako odkrve [E7]začala revoluce [C]Hvězdy sví[F]tí [C]gong dozní[G]vá [C]za vteřin [F]pár [C]je zaháje[G]ní [C]opona [F]se [C]oteví[G]rá a [C]jdou a [F]jdou a [C]jdou a [G]jdou Každý tam má ten jeden svůj oči zavři chvíli postůj za okamžik najdeš svůj sen a jdou a jdou ... [C]Vím, až půjdu [F]spát nebudu [C]sám sny přijdou [F]za [G]mnou [C]Vím, spánek je [F]klíč pro těžkou [C]bránu rezavý [G]zámek do světa [C]snů Sen to je lék na utrpení ostrov jménem "Zapomnění" kouzelník máv černou hůlkou a jdou a jdou ... Představení pro jednu noc teď přichází nám na pomoc vyprodáno má divadlo snů a jdou a jdou ... Vím ... .1. [D]Dívám se dívám a ty sp[A]íš matně se leskne malý k[G]říž stoupá a klesá tvoje hruď a já si říkám Bůh jen su[D]ď Bůh jen s[A]uď. .2. [D]Zdali až jednou blýskne [A]se a vítr liják přine[G]se vezmeš mě k teplu pod tvůj plášť jestli to pro mě uděl[D]áš.[A] *. K[D]dyž budu sedět nehnu[A]tě a za[D7maj]se znovu zklamu t[E]ě svým dojmem, že jsem na poušt[D]i a že mě štěst[A]í opouš[E]tí. (ach!) .3. Zeptáš se kam jsi oči dal tvá šťastná hvězda svítí dál jdi za ní já tu držím stráž, tak se ptám jestli to uděláš. **. T[D]ak se pt[G7]ám jestli to udělá[A]š [G]Pro mě udělá[D]š. .4. Co když se těžce zadlužím i ten kříž prodáš - co já vím když mě mé masky unaví stáhneš mě k sobě do trávy, do trávy. .5. A klidně řekneš hroznou lež: na svoje léta hezkej jseš před sebou ještě všechno máš jestli to pro mě uděláš. *. Co když mě zapřou přátelé a budu s cejchem na čele podroben strašné žalobě vzkážeš mi: stojím při tobě. .6. Jen při tobě (ach!) jediná vždycky budu stát i když ti celý svět dá mat věřím ti všecko - braň se, snaž, jen se ptám zda to uděláš. **. Jen se ptám jestli to uděláš pro mě uděláš. .7. Stoupá a klesá tvoje hrud' tak spolehlivě jako rtut' na teploměru našich dní ráno svět zuby vycení, vycení. *. A mně se mnohé nezdaří ale tvé prsty po tváři mi zvolna přejdou každý zvlášt' Vím že to pro mě uděláš **. Já vím že to pro mě uděláš všechno uděláš. .1. Na p[Dmi]ahorku mezi lány s[A]uchá lípa ční, pod ní Vlasta kuje plány [Dmi]emancipační, dlabat lžíce z kmene lípy s[Gmi]e jí protiví, ře[A]že luky, strouhá šípy, plete tětiv[Dmi(D)]y. .2. Na pahorku blíže bučí cestou k Zbirohu kníže Ctirad Šárku učí foukat do rohu, a že nedbal na ledviny kníže zhýralý, přihnul sobě medoviny, troubí "halali". .R: Dr[D]užina necvičí pořadovou, chr[A]ápe opilá, dívčina na blůzu dvojřadovou [D]oči sklopil[D7]a, r[G]ozepla první i druhou řadu, v t[D]ouze plá, je veta po Ctiradu, z[A]a tepla upletla velezradu Š[D]árka zt[G]epil[D]á.[A] .3. Mezitím, co staré panny řinčí ve křoví, žvýká Ctirad vyčerpaný bůček vepřový, po poledním hodování bradu omyje, věnuje se studování anatomie. .4. Vraždí dívky, vraždí lovce spící v bezpečí, Ctirad zatím na křídlovce troubí ke zteči, a když dojde s aprobací po pohrudnici, tu ho Vlasta kyjem bací přes makovici. .R: Obdržel, o co si koledoval, Ctirad-dětina, bohužel do rohu vytruboval, což je blbina, vladyka podlehl sebeklamu, muzika pomoci nemohla mu, babyka na hrobě vyrostla mu blíže Děvína. .5. Zpola opřen o podušku nafukovací, usilovně cucám tužku propisovací, pokročilá hodina je u vodojemu, a já sedím u Dunaje, píšu poemu. .6. O Ctiradu hloubám vleže, hloubám u vína, nade mnou se tyčí věže hradu Děvína, do čela se vryla vráska melancholie, při myšlence na Jiráska mizerně mi je. .R: Zhouba je, když někdo pod Děvínem vzpouru uplete, nedbaje, že, oděn hermelínem, bací knížete, k tomu pak, když slovo zrada padne, komupak tu něco nenapadne, inu tak: nic není nezávadné, co si přečtete. .7. Někdy zcela bez přípravy bouře mihne se, je-li člověk prozíravý, chytře vyhne se, a že nerad tančím z řady, bdělý ve snění, zašel jsem si na úřady pro vobjasnění. .8. Usedl jsem na stůl, taje tvůrčí bolesti, polohlasem předčítaje Staré pověsti, úřednice odložila dráty pletací, načež mne pak oblažila interpretací. .R: Učím se, podoben Ctiradovi, autocenzuře, bojím se, až se to stará doví, bude nejhůře, z obavy, že je to vlastizrada, zabaví mou báseň na Ctirada, sama ví, co je to dobrá rada v literatuře. .1. [C]Tahle cesta vedla k brodu, řeka měla modrou vodu, kytara tu zněla, jak má [Dmi]správně znít. Tam kde ta kytara zněla barvu [F]vody v očích měla [DmI]dívka, co se [G7]smála jak Chaplinův [C]Kid. Dlouhé dny se se mnou smála, já byl s ní a ona zrála jako [C7]zraje víno, než se [F]může pít. Stromy měly vůni stromů, žádná z [C]cest nevedla domů s [Dmi]dívkou, co se [G7]smála jak [Dmi]Chaplinův [C]Kid. .2. Každé léto jsem tam chodil, špínu měst ze sebe shodil u té řeky moh´ jsem zpívat, moh´ jsem snít, věděl jsem, proč na ni čekám, byla cestou k čistým řekám dívka , co se smála jak Chaplinův Kid. A pak čas nám zkřížil cestu, já šel k řece, ona k městu, město vzalo ji a dokázalo skrýt. Řeka barvu vody nemá a má kytara je němá, dívko, co ses smála jak Chaplinův Kid. .3. Vím, že zpívám píseň marnou, lidé dřív než stromy stárnou, řeka barvu nemá, co by měla mít, stala se i s dívkou změna, jistě je z ní dávno žena a už bude jistě někde s někým žít. Já to vím a přesto přece, chodím dál tou cestou k řece a své nohy nutím proti proudu jít, hledat dál ten čistý pramen, hledat proudem řeky zmámen dívku, co se smála jak Chaplinův Kid. .1. Já m[D]ěl jsem dívku havířku, jež st[E7]ála mi co model, já m[A7]aloval ji na šířku, já m[D]aloval ji p[A7]odél, já m[D]aloval ji v krunýři a p[E7]oslouchal jsem proslov na t[A7]éma:"Maluj, malíři, a malbou masy osl[D]ov! Jeť r[F#]odná strana - v umění náš [Hmi]učitel a rádce!" Pak p[E7]o časovém znamení zazněla Píseň pr[A7]áce, a d[D]ívka prý mne miluje, tak přistoupila k[H7]e zdi, rum[E7]ělkou na ni maluje dvě p[A7]ěticípé hvězd[D]i. .2. Ta dívka byla atrakce, neb pravila mi:"Hošku, rač odvrhnouti abstrakce a realizuj trošku, já nehrozím ti kostelem a kašlu na přetvářku, teď postojím ti modelem pro Annu Proletářku! /: My vodkou hrdlo prolejem, můj milovanej dědku!" Tak vzal jsem kyblík s olejem a propláchl jsem štětku, teď bytem voní konina, to stará dělá řízky, já maluju si Lenina a běloskvoucí břízky. :/ Já [Ami]byl snad prvně v Luis [G]Ville, hned [F]probodla můj [Ami]dech. A od té doby tábo[G]ří v mých [F]rozervaných [Ami]snech. Když už se blížím k jejich [G]rtům,vždy s [F]ránem odle[Ami]tí. [Ami]Dívka jménem Flór[G]a, můj [F]sen i prokle[Ami]tí. [Ami]Dívka jménem Fló[G]ra - [F]sen i prokle[Ami]tí. Já stovky sladkých příslibů,jsem čítal z jejich úst však přiváděl mě k šílenství, ten nekonečný půst já cítil ve svých představáchto sladké zajetí, té dívky jménem Flóra, co je mé prokletí. Já bohužel však nebyl tím, kdo v Sheyderow s ní stál, běl jejich nohou rozsvěcí noc tak jak svíce sál. Než k dřevu plotu přiková ho můj nůž vzápětí má hrůzu v očích Flóra, můj sen i prokletí. A pak konečně moji tvář rozmázla její růž. On snad chtěl k tomu něco říct, však v srdci měl můj nůž. Možná jen další z nočních můr už nemám ponětí to ví jen dívka Flóra můj sen i prokletí. Dál zůstává mou láskoua náplní mých snů i když si žádá život můj před tváří porotců můj život zítra s úsvitem vstříc peklu odletí. Sbohem dívko Flóro, můj sne i prokletí. 2x Dívka jménem......... Noc padá na polštář, noc jako mrak. Do dlaní skryla si tvář dívka, která spí jen tak. Smutku, můj ty bráško, říká, zamkne pak. Je sama, a to je zlé, dívka, která spí jen tak. Ona pláče, tiše pláče. Její dech je steskem zmáčen. Horká? Horká žárem noci. Cítí srdce tlouci. Slyší, jak se blíží ranní vlak ta, která spí jen tak. Noc padá níž a níž, noc jako mrak. Má tělo hebké jak plyš dívka, která spí jen tak Mrtvá květina lásky, hvězdám přechází zrak. Je sama, a to je zlé, dívka, která spí jen tak. Ona pláče... Ona pláče, tiše pláče, ona pláče. Dívka, která spí jen tak. [G7]S matrací na jezírko chodí, vžd[C7]y s matrací nafuk[F7]ovací[B] když skák[G7]ací kamínek jí hodím, je net[C7]ečná a oči odv[Cmi7]rací[F7B] tak be[D7]ze spěchu na svém měchu pluje sem a tam[Gmi] [C7]já ji tiše sleduju a nikam [F7]nechvátám Teď na n[B]osík si lístek d[B7]ala, to aby se ne[Eb]sloupala[Gb7] [B]mám rád[F7] dívk[B]u [G7]s m[C7]odrou matrací[F7B] S matrací na jezírko chodí, vždy s matrací nafukovací dnes připlul k ní Richard Bláha s lodí, má zánovní kajak skládací tak plynou vodním zátiším a Richard klábosí co jí říká neslyším, neb šustí rákosím Pak do písku jí prstem píšu, když jsi hloupá, vem si Ríšu krásná dívko a modrou matrací .1. [Em]Zas mě tu [D]máš, ně[Am]jak se [Em]mračíš [Em]vybledlej [D]smích u[Am]ž ve dveř[Em]ích. S čelenkou z perel svatozář strácíš kolik se platí za vláčnej hřích. .R1. No tak lá[G]sko, co chceš mi [D]říct [Am]máš už perly mož[Em]ná i víc [G]lásko n[D]a co se ptáš, s[Am]víčku zha[Em]sínáš. Nemám lásko co bych ti dal, chtělas' všechno, nebyl jsem král lásko na co se ptáš, perly ve vlasech máš. .2. Tvý horky rty, víc radši ne, nejsou už mý, nejsi má Cher. Něco snad chápu, to ne, to ne, bolí to hořím, jak černej thér. .R2. No tak lásko, kdo mi tě vzal, komu dalas tělo i duši, lásko na co je pláč, když to skončit má. .R1. .3. Chtěla jsi víc pro svoje touhy, já chudej princ, mám jen co mám Co vlastně zbývá jen slzy pouhý ze svatebních zvonů, z nebeskejch bran. .R2. .R1. .R2. .R1. .1. Chci v[D]yprávět vám příběh o jedné dívce s vlasem medov[G]ým, ale j[A7]ak to bylo tenkrát v noci, to se přesně nikdy nedov[D]ím. .2. Já vím jen, že jsem spěchal a řek' si tenkrát: tak si cestu zkrať spodem kolem jezera, kde cestu kříží železniční trať. .3. Tam v záři bílých světel vidím dívku u přejezdu stát, asi něco se jí přihodio, je to v jejím obličeji znát. .4. "Už dlouho tady čekám a ještě nikdo mi nazastavil, odvezte mě, prosím, domů, je to odtud necelých pět mil." .5. Tvář má bílou jako sníh a paže jako mramor šedavý, proč stála tam na kolejích tak sama v černé noci, kdopak ví. .6. "Tam před tím domem zastavte, já za tátou teď musím domů jít," tak zmáčknu klakson, zastavím a čekám, až ji přijdou otevřít. .7. Z chodby v nočním šeru vrhá lampa na silnici zář, "pane, já vám vezu dceru, proč máte tedy zamračenou tvář?" .8. Po dívce pohled stáčím a marně kolem rozhlížím se tmou, vedle mě je místo prázdné stejně jako cesta přede mnou. .9. Ten muž se nejdřív diví, zřejmě tomu, co se dovídá, a zblízka na mě civí, když tichým hlasem ke mě povídá: .10. "Já nevím, milý pane, zda je to mýlka nebo krutý žert, tak nastartujte ten svůj bourák, zmizte odtud, ať vás vezme čert!" .11. "Předevčírem moje dcera zabila se, tak se radši ztrať, pět mil odtud u jezera, kde cestu kříží železniční trať!" .12. Já d[E]odnes tudy jezdím a hledám dívku s vlasem medov[A]ým, /: ale j[H7]ak to bylo oné noci, to se snad už nikdy nedov[E]ím. :/ [D]Jiné žen[Hmi]y snad zkří[G]ži cestu mo[A7]u, [D]budu vzpomí[Hmi]nat na [G]lásku jedin[A7]ou. [Hmi]Nemo[D+]hlo se[Hmi] stát pou[Emi]hou náhodo[F#]u, [Hmi]že jsi byla, [E7]má jediná, [A7]lás[Emi]kou [A7]mou. Proč obraz [Gmaj]tvůj [Emi]nedá [Gmi]srdci spát? Proč obraz [D]tvůj blázni[E7]vě mám rád? Lásko [Emi]má jediná, dívko v [A7]modrém, jsi jen [D]ty a zase [E7]ty a potom [A7]žád[Adim]ná ví[A7]c. Tisíce [Gmaj]žen o[Emi]kolo[Gmi] nás jdou, tisíce [D]hvězd, které zap[E7]adnou. Nad ni[G]mi záři [Hdim]mi jen tvůj [D]obraz mámivý: [H7]Dívko v mod[Emi]rém [A7]buď [D]mou! recit.: Byl už podzim. Kam slunko pohlédlo, zlátlo javorový listí a já se vracel sychravým ránem domů po létech bojů pod vlajkou Spojených států; po Iétech válek hrůzy a vraždění. Hlavou se mi honily děsivý vzpomínky a já přemejšlel o tom, jestli na to všechno budu moci jednou zapomenout. Jestli mám právo se ještě někdy smát. Najednou jsem zjistil, že stojím; stojím uprostřed vypálený indiánský vesnice. Přede mnou v šatech posetejch ranami šavlí Ieží malý ještě ubrečený indiánský děvčátko. Poprvé v životě jsem měI slzy v očích. Poprvé v životě jsem se styděl za svou zem, za lidi kteří nosili její znak a kteří mluvili její řečí. Ne kvůli tomu děvčátku, ale brečel jsem nad tím, nad čím vším musí vJát vlajka týhle země, na který je i tvá krev, malý ubrečený děvčátko z kmene Cheyenne. [D]Čím voněl [Hmi]dým v tvém [G]týpí dívko z [D]Cheyenne nůž zbarvil [G]čerň tvých copán[A7]ků tady [D]končí sny já [Hmi]vím zjara z[G]vonky vyklíče[D]j tam kde brouzdal trávou [G]pár tvých opánk[A]ů. [G]Bílý máš [A7]pléd motýl d[D]o vlasů ti [G]slét chce ti [D]říct d[G]ívko z [D]Cheyenne. [G]Máš v očích [A]zášt vždyť [D]nosím stejnej [G]plášt odpust[D]íš[G] dívko z [D]Cheyenne. Pláčem umazaná tvář a víčka zavřený a talisman co poví kudy jít že byl jen falešnej lhář to už víš a sevřený ústa šeptají že dýl chtěla jsi žít že zvonků věnce plíst znát v horách každej list poslouchej dívko z Cheyenne. Krajem zní tamtamů chór nebe obléklo si flór usínej dívko z Cheyenne. Až přijde někdo z vás tam do těch tichejch míst kde šumí říčka plná kamení tam kde končí jezer hráz uvidíš zvonky kvést a ze dvou kůlů kříže znamení stůj ona spí jenom zlý o nás ví spoutaná dívka z Cheyenne. Dej jí můj vzkaz bude se jí dýchat snáz /:Pozdravuj dívku z Cheyenne:/ .1. T[E]ehdá jednou, nevím [F#mi]sám, kolik[A] let nepovím[E] vám, v Ohio jsem práci v[F#mi]zal, dobrej[A] bůh ten den mi [E]přál. R1)Byl jsem [F#mi]kovboj, jenž se [E]smál, byl jsem [F#mi]kovboj, jenž si [E]h[A]rá[E]l. .2. Jednou z rána, den už stál, vyjet jsem se přichystal. Bryčka lehká přijela k nám a s ní dívka jak anděl sám. R1) .3. Hlavu svojí zmatenou skloním v pozdrav pojednou. Pak už vyšel rančer sám, tebe dcerko vitám k nám. R2)Pohled očí jenž mi přál, pohled očí tolik hřál. .4. Každej večer jsem pak stál, okno její jen vídal. Po pár tejdnech nebyl sám, lásky oheň vzplanul nám. R1) .5. Jednou mi smutně povídá, léto končí, město volá. Za vědou zas musím jít, cítil jsem, jak budu žít. R3)Teď jsem kovboj, jenž se smál, dívka s láskou zmizela v dál. .1. [A7]Jsem ja švarná [D]dívka z mlejna, [A]všem hochům se [Ddim]lí[D]bím, [A7]ale žádné[D]mu své srdce [E]přece neza[E7]slí[A]bím. [E], [A]Z Čás[A7]lavi i [D]ze [C]hrudimi, [A7]z Tábora i [Ddim]Pís[D]ku přichá[D7]zejí [G]námluvníci v [A]zápotockou [A7]vís[D]ku, [D7]přichádzejí [G]námluvníci v [A]zápotockou [D]ví[G]s[D]ku.[A7D] .2. Jeden ústa obdivuje, druhý chváli oči a třetí se jako holub po mé nožce točí čtvrtý ptá se pana otce, co as chystá pro mě /:pátý ptá se panímámy, jak jsem správná v domě:/ .3. Deset jich po celém domě po mých ctnostech bádá ale žádný se mě neptá, mám-li já ho ráda Přijďte, milí hoši, přijďte z celé české země /:dostanete všichni prázdné košíčky ode mě:/ [Emi]Kolikrát jsem stál tam, před tím [A7]krámkem, kde mě [C]hřál i [Emi]mráz. V myšlenkách jsem kráčel starým [A7]zámkem, jenom [C]já a [Emi]čas. [C]Kolikrát, když slunce vlídná [D]zář zlátla, [Hmi]ze starého rámu dívčí [Emi]tvář mě zmátla, [Ami]dívčí tvář, jak růže ukry[D7]tá v šál okro[G]vý[C]-ý[G7]-ý. [C]Čekal jsem, že dá mi zname[D]ní, zbytečně, [Hmi]dívala se na mé trápe[Emi]ní netečně, [Ami]přesto jsem ten obraz toužil [D7]mít v podkro[G]ví[C]-í[G]-í. [H7] Přišel náhle pán a obraz koupil, snad jí má teď rád. Jen já vím, že vůbec neprohloupil a nemůžu spát. Nehledám už úsměv neměnný z plátna, tahle krása bývá u ženy málo platná, sny, že dívku láska oživí nám pominou-ou-ou. K obrazům snad můžeš lehce vplát, je zvláštní, nemohou ti zpátky lásku dát s tvou vášní, malíři mi tohle rouhání [D7]jistě promi[G]no-o-o[C]-o-o[G]-ou. [G7] Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátne pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne, nemusí mít ani nádherný šál okrový. Nečekám už tajná znamení, zbytečně, teď už vím, kde láska pramení skutečně, teď už vímn, že na mé znamení odpoví. Lá-la-la-la, lá-la-la-la-lá, lá-la-la, lá-la-la-la, la-la-la-lá, lá-la-la. Lá-la-la-la, la-la-la-lá, la-la-la-lá. [G][Ami][G][Ami] [Ami7]Už je tomu skoro rok, co jsem tě [C]po všech čertech hledal jako [Ami7]zámínku jsem si vzal vypůjčenou [G]knihu. S tou [Ami7]knihou po dpaží jsem jak [C]vytrvalec denně běhal [Ami7]co kdybych tě náhodou potkal, to se [G]stává na na ná [F]Tebe a [D7/4]tvůj [G]dům, [F]tebe a [D7/4]tvůj [G]dům [Ami]Zvláštně voněl celej svět, tvoje [C]slova, prsty školní křídou, [Ami7]sešit, penál jak by smet zněl tvým telefonním [G]číslem na na ná školník [Ami7]dávno zamet tenhle dvůr a já v [C]saku kouzelníka z pouti [Ami7]potkávám tě na každým kroku za výkladní [G]skříní na na ná [F]Úsměv [D7/4]na pár [G]dní, [F]úsměv [D7/4]reklam[G]ní [Ami7]V cestě stál nám jenom strom, tvoje [C]poslední a jediná šance [Ami7]pod ním se válelo v prachu jabko, snad právě [G]spadlo na na ná [Ami7]tak romanticky [G]začína většina příběhů a [C]náš tak bohužel nezačal [Ami7]ale mohla jsi to jabko zvenout ze země a utřít z něho [E7]prach a špínu, prach a špínu [A7]Nevšímam si tvých domovních vrat [E7]u kterých mě kdekdo viděl stát [A7]hvězdy paví očka tajných snů [E7]dávno už jsem přestal počítat [A7]ale jako by to bylo včera [D]jestli ještě vůbec vzpomínáš [F]Hvězdou [D7/4]chceš se [G]stát, [F]hvězdou [D7/4]chceš se [G]stát? Už je tomu skoro rok, co jsem tě po všech čertech hledal jako zámínku jsem si vzal vypůjčenou knihu. tak romanticky začína většina příběhů ale náš tak bohužel aniŹ neskončil ale mohla jsi to jabko zvenout ze země a utřít z něho prach a špínu, prach a špínu .1. D[Cmi]ívky chodí v šatech z kr[G7]epdešínu [Cmi]a já se z těch dívek d[G]iv nepominu, [Fmi]oči navrch hlav[G7]y, já nechci do Opav[Cmi]y.[G7(-)] .2. Co má být ukryto, ať je, kruci, skryto, kdopak má vydržet tohleto neurčito, tyhlety siluety devatenáctiletý. .R: S[Eb]unday, M[Bb]onday, kl[Cmi]apky na oči si, chlapče, n[G7]andej, zatracený krepdeš[Fmi]ín, život [G7]už mě netěš[Cmi]í. .3. Představa, co by bylo, kdyby bylo, no vážně, koho by to nezabilo, a tak teď sebou hážu a usnout nedokážu. .4. Jen jsem prošel městem, a jsem groggy, zavolejte, prosím, psychology, trpí moje ego, krucinál himlhergot. .R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej, zatracenej psycholog, copak já jsem ňákej cvok? .5. Na vině je moje fantazie, nedá mi pokoje, furt do mě ryje, kreslí černou tuší, co jenom matně tuším. .6. A já, abych řek' pravdu, toho tuším hodně, fantazie kreslí věrohodně, troufne si na cokoli, má totiž na to školy. .R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej, zatracená fantazie, člověk klidně nepožije. .7. Slunce koncem léta bývá rozžhavené a holky v krepdešínu jsou jako pod rentgenem, lepší je doma seděti, máš-li ženu a dvě dět[C]i. [A][E][D][A][G][D][E][A] V [G]pátek Forda [D]nahodím a [A]jedu z lesů ven lokty opřít o barovej stůl v krámě whisku dokoupím co vyschla za tejden Mouku, cukr, petrolej a sůl (r): [D]Všude spousy dívek Všude [G]spousty cizích žen [C]Město hučí jako včelí [A]úl [G]Všechny nosí [D]džíny, všechny [A]pořád spěchají [G]Zjeví se a [D]mizí bůhvi [A]kam [G]V šedomodrým [D]nebi hledám [A]hvězdu potají [G]Ulice se vlní jako [A]laň (r): Jedna se mi zdála jiná, jedna jediná Možná ale že to byl jen klam Já se rozběh za tou hvězdou vůbec nevím proč Městem chodím v jejích šlépějích Hledám ráj či peklo prostě věčnej kolotoč Svět je plnej marnejch nadějí [D]Náhle stojí přede mnou má [G]vyzývavou tvář [C]V očích jenom pobavenej [A]smích .. [E][D][A][G][D][E][A] Vím že tu mou nenajdu i kdybych hledal dál Vím že někde bloudí jako já .. Vím že jednou potkám holku o kterou bych stál o které se po nocích mi zdá Teď už jenom naložím ten Petrolej a sůl Pernej tejden před sebou zas mám V pátek Forda nahodím a zas vyjedu ven lokty opřít o barovej stůl v krámě whisku dokoupím co vyschla za tejden Cukr, mouku, petrolej a sůl (r):Všude spousy dívek Všude spousty cizích žen Bez lásky je z člověka jen vůl .. .1. [D]Odváž[Emi]ejí dl[F#mi]ouhý vlaky m[Emi]oji lásku, v č[D]erným r[Emi]ámu v[F#mi]isí j[Fmi]ízdní ř[Emi]ád a v trávě čt[A]yřlístek se pro nás někde skr[D]ývá[Emi].[Bb][A][(D)] .2. Najdeš možná zašlápnutou sedmikrásku, až zůstaneš na kolejích stát, poznáš, že po ránu se jazz tak špatně zpívá. .R: Zn[F]áš mý bl[D]ues, [F]obyčejný, tichý bl[D]ues, st[Emi]ále zn[F#mi]í, když n[Hmi]ocí bloudí V[Bbmi]elkej v[A]ůz. .3. Nad tratí se ranní mlhy povalují, v očích dálku, přijdeš mi sbohem dát, proč každá láska vždycky končí nějak divně? .4. Hvězdný dráhy prosba moje nespomalí, poslední už píseň začli hrát a můj jazz po ránu teď nezní nijak vlídně. .R: .R: .5. Marnej pláč a marný moje zaklínání, každá cesta jednou konec má a v jazzu utopím tu svoji divnou lásku. [F]Zvířata v Zoo líně se válí oči přimhouřený Dokola chodím v duchu se tážu o čem že to přemýšlí [B][C] [F]Je to záhadné ... A já někdy přání mám jaké je sdělím vám Jenom na chvíli jenom okamžik z druhé strany být mříže uchopit jenom se dívat na zástup ten co kolem chodívá Jen tak se válet oči zamhouřit anebo jen prostě spát Krmení dostat starosti žádný a nemít proč mít strach Bylo by to fajn ... Jenže všechno háček má jaký tohle řeknu vám Já se narodil v kleci jménem Svět plný problémů a tak nemůžu dlouho vydržet na místě kde zvolna nuda ubíjí Raděj vykročím projdu vrátnicí možná zaváhám hlavou otočím rukou zamávám krokem nejistým půjdu zase domů k vám ... [E]Mám [F]dnes [E]nějaké [F]divné [E]tuše[F]ní,[GB] že na mě z rohu cizí hlava kouká. Mám dnes nějaké v uších hučení, to vítr tajemnou si píseň brouká. [B]Já [A]jsem [B]strašpy[A]tel, [F]co [E]když [F]Luci[E]fer [C]na [H]mě [E]tam [C]čí[H]há. Mám dnes nějaké divné tušení, že vlkodlak se za mnou tiše plíží. Cítím dnes v zádech divné mrazení, snad klekánice kolem domu slídí. Já jsem strašpytel, ze všech strašidel děsnou hrůzu mám. [Ami]Sýčků houkání, [Hmi]hrůzu nahání, [C]přízrak se blíží, [D]cítím se jistý, [E]jen pod peřinou. Mám dnes nějaké divné tušení, že do močálu bludička mě láká. Mám dnes nějaké v nohách brnění, to bude tím, že asi už se smráká. Já jsem strašpytel, co když Lucifer na mě tam číhá. Sýčků houkání, hrůzu nahání, přízrak se blíží, cítím se jistý, jen pod peřinou. Mám dnes v hlavě podivné bolení, a všude vidím oči které září. Cítím se zle a mírně zpocený, ten pán dole se ale divně tváří. Já jsem strašpytel, ze všech strašidel děsnou hrůzu mám. .1. St[G]áváte-li, stáváte-li č[D]asto u trat[G]í, a vídáte-li hřívy koní, kd[F]yž bez oprat[G]í mizí cvalem dlouhou plání j[C]ako dívčí pláč, j[F]á to d[G]obře znám, js[D]em divnej hr[G]áč, j[C]á to d[G]obře znám, js[D]em divnej hr[G]áč. .2. Dáváte-li, dáváte-li sbohem láskám svým a říkate-li dívkám často "já už odcházím", kouřový vlak vozí vás se srdcem bolavým, já jsem divnej hráč, tak já to vím, já jsem divnej hráč, tak já to vím. .1. K[C]aždej svoje dveře s hrůzou zamyká, vap ta dap ..., kd[F]yž slyší, jak z kopců do údolí proniká, vap ta dap ... .R: Ten J[G]ackův smích, ten divnej řev, při kt[F]erým v žilách tuhne krev, divnej sm[C]ích, kr[F]utej sm[C]ích.[FGCFGC] .2. Mnohej honák s kulkou v zádech z koně slít', vap ta dap ..., aniž tušil, že zas pastvinama bude znít, vap ta dap ... .R: .3. Tak už Jacka chytli, bude konec potíží, vap ta dap ..., do noci však vříská z okna za mříží, vap ta dap ... .R: .4. Z větví borovice visí ztuhlej Jack, vap ta dap ..., nebude už více pastvinama znít ten skřek, .R: .5. Když však někdy vlci vyjou na měsíc, hoů ..., ozývá se z kopců, kde stojí pár borovic, vap ta dap ... .R: .1. J[Ami]el krajem divný kn[C]íže,[Ami] a ch[G]rpy povadl[Ami]y, když z prstů koval mř[C]íže[Ami] a z paží zábradl[E]í, /: on z vl[Ami]asů pletl dr[G]áty, m[Ami]ěl kasematy z dl[G]an[F]í,[E] [Ami]a hadry za broká[G]ty, zl[Ami]á sl[G]ova místo zbr[Ami]aní. :/ .2. Kam šlápl, vyrůstaly jen ocúny a blín, když slzy nezůstaly, tak pomohl jim plyn, /: hnal vítr plevy z polí a Kristus křičel z kříže, když rány léčil solí ten prapodivný kníže. :/ .3. On pánem byl i sluhou, a svazek ortelů si svázal černou stuhou, již smáčel v chanelu, /: a hluchá píseň slábla, když havran značil cestu, již pro potěchu ďábla vyhlásil v manifestu. :/ .4. Měl místo básní spisy a jako prózu mor a potkany a krysy a difosgen a chlor, /: měl klobouk z peří rajky a s důstojností snoba on vymýšlel si bajky, v nichž vítězila zloba. :/ .5. Měl pendrek místo práva a statky pro gardu, v níž vrazi řvali sláva pro rudou kokardu, /: on lidem spílal zrádců, psal hesla do podloubí, v nichž podle vkusu vládců lež s neřestí se snoubí. :/ .6. Dál kníže nosí věnce tou zemí zděšenou, on strach má za spojence, jde s hlavou svěšenou /: a netuší, že děti z té země, v které mrazí, prostě a bez závěti mu jednou hlavu srazí. :/ Na holé skále jeden kvítek vyrůstá, jako když dětský smích zazní do nejista. Podej mi ruku, nohy se do bláta boří, a v koutě hoří svíce jako život náš. Jdeš po schodech dolů a chůzi neslyšíš, tam dole pod světem lásku neuvidíš. Havrani se slétají, není co sbírat, není proč lhát, známe jenom sebe. Větve stromů prý zpívají, ale kde je vzít. Lidi se prý rádi smáli, proč je přešel smích, chce to umejt špínu. Na holé skále jeden kvítek vyrůstá ... .1. V[C]íte, mladí lidé, je to d[Cmaj7]ivný rok, p[Fmaj7]ořád taková z[Bb]ima[C#], v[C]oda vzala lávku př[Cmaj7]es potok a čl[Fmaj7]ověku je nějak divně i m[Bb]ezi svým[C#]a. .2. A ani sad letos nerodil, spousta stromů uschla, dlouho jsem zase marodil, vzácná semena květin mi stuchla. .R: J[C]e to divný rok, n[Cmaj7]evzešlo to, co se zasilo, p[Bb]ůda je nějak otráv[C#]ená, to nikdá n[C]ebylo, nebylo, nebylo, nebylo, n[Fmaj7]ebylo, to nikdá n[C]ebylo, nebylo, nebylo, nebylo, n[Fmaj7]ebylo. .3. Tam vzadu vykáceli sad, kořeny vyhodili do povětří, viděl jsem je tu už tolikrát, pokaždé je Alan znovu zvětří. .4. Přál bych vám je vidět, jak se ti chlapi přitom smáli, a při té letošní bídě i živé stromy podřezali. .5. Napřed říkali v dědině, že tam prý má vést silnice, a pak se jeden v hospodě podřek' bábině: bude tam střelnice. .R: Je to divný rok, suché nebe vody upilo, tři studně museli zasypat, to nikdá nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, to nikdá nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo. .6. Včera jsme ztratili souseda, prostě se nevrátil z města, a kdosi se jeho sestry ptal, jestli ho někdo nehledal. .7. A pak se tak divně podíval a řekl:"Takže nebyl tady," no a ptát se přestal, nezávidím vám, že jste mladý. .R: Je to divný rok, suché nebe vody upilo, tři studně museli zasypat, to nikdá nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, to nikdá nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo. .*: C[F]o mu na to člověk říct m[C]á: t[F]o se vám, dědo, jenom tak zd[C]á, v[Bb]idíte příliš moc m[C]uch a m[F]áte jen zbytečný str[Ami]ach, z[Bb]ase se pročistí vzd[C#]uch, píšou to v n[C]ovinách[Fmaj7].[CFmaj7] .8. Na okno mi přilétají holubi a hlavy vám mají tak lysé, to cítíte blízkost záhuby, ale člověk nic nedozví se, nic. .9. Bojíme se jen strašáků, něčeho z hlavy něčí, ale nepřivedou nás ke strachu doopravdická nebezpečí. .R: To nikdá n[C]ebylo, nebylo, nebylo, nebylo, n[Fmaj7]ebylo, to nikdá n[C]ebylo, nebylo, nebylo, nebylo, n[Fmaj7]ebylo, to nikdá n[C]ebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo ... [D]Mokrý rosou [Es]chci si [C]vzpomenout jen prázdno v hlavě stále nalézám kde jsem se tu vzal a co se vlastně děje unavené tělo a v ústech divný pocit potrhané šaty a kde mám vlastně boty hledám zbytky vzpomínek a nacházím jen poušť jen jedno vím - že byl včera úplněk a když všechno začlo, že jsem nebyl sám !! [D]Měsíc vzhůru stoupá [B]temnou tichou nocí [C]zas to začlo znova [D]zápas zla a dobra Měsíc tiše září tichem těch zlých nocí plných strachu temna on stoupá dál !! Kde se tu vzal ten pocit síly a kam se poděl lidský strach zase se dějou divný věci a všechno má jiný tvar jiné barvy - jiné pachy a chci běžet dál a dál chce se mi letět nocí děsů a narůstá mi kůže vlků !! Slunce vzhůru stoupá jasným novým dnem pryč je doba pověr kdo by tomu věřil stál jsem bosý v trávě dýchal z plných plic pak jsem kouknul dolů spatřil ruce svý ! NE NE !!! .1. /: J[Ami]á viděl d[Dmi]ivoké k[Ami]oně, b[C]ěželi s[Dmi]oumrak[Ami]em, :/ vzd[Dmi]uch t[Ami]ěžký b[Dmi]yl a divně v[Ami]oněl t[Fdim]abáke[F]m, vzd[Dmi]uch t[Ami]ěžký b[Dmi]yl a divně v[Ami]oněl t[E7]abák[Ami]em. .2. /: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :/ /: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :/ .3. /: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :/ /: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :/ .4. /: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :/ /: milování je divoká píseň večera. :/ .5. /: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :/ /: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :/ .6. /: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :/ /: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :/ Já viděl divoké koně ... [Ami]Hulí, nadává na [C]kornatění žil, [G]kleje, nasává [D]divokej Bill, [Ami]hulí, nadává na [C]kornatění žil [G]divokej [D]Bill, divokej [Ami]Bill. [Ami]Tak si dej jedno[C]vokej plešatej, patříš [G]tetě zubatý, už ti [D]šlape na paty, šlape ti na [Ami]paty, [G][Ami][G] [Ami]je je je jedinečnej [C]přepychovej, [G]tak se schovej kotě, [D]přejede tě, vojede [Ami]tě, zbejvá ho [C]ještě mini[G]málně jak [D]psa do deště vyhnat, bude [Ami]viset [C]přepychovej, [G]tak se schovej kotě, [D]přejede tě, vojede [Ami]tě, [Ami]pak přišel čas platit, [C]žrát co nadrobils, [G]za to jak žils měl ses [D]radši ztratit, [Ami]papírový boty, [C]aby tě čert vzal, [G]tvý noty koroner [D]psal, koroner [Ami]psal. .1. Dál za voz[C]em sp[F]olu šl[C]apem, někdo r[F]ád a někdo zm[C]aten, kdo se vr[F]ací, není sá[Emi]m, je to v[Dmi]ěc, když pro nás v[F]oní z hor div[C]okej t[F]ymi[C]án. .2. Léto, zůstaň dlouho s námi, dlouho hřej a spal nám rány, až po okraj naplň džbán, je to věc, když pro nás voní z hor divokej tymián. .R: Podív[F]ej, jak málo st[C]ačí, když do v[F]ázy natrh[Emi]ám bílou n[Dmi]ocí k milov[F]ání z hor div[C]okej t[F]ymi[C]án. .3. Dál za vozem trávou, prachem, někdy krokem, někdy trapem, kdo se vrací dolů k nám, je to věc, když pro nás voní z hor divokej tymián. .R: .1. Když [C]horkou nocí [B]běží [C]stádo divokých [A7]koňů [D]volně bez o[C]těží, [B]volně po ka[A7]ňonu. .R: Já [D7]nemohu, nemohu spát, [G7]musím se na cestu dát. V ži[C]lách mi zvoní krev [B]divokých koní a [Ab]do uší hučí jak vodo[G,]pád,[G7] [G7]la-la-[As]lá, lá-la-la, la-la-[G7]lá, la-la-[Fmi6]la-la-la-la, la-la-la-la-[G]lá la-la-[Ab6]lá, lá-la-la, la-la-[G7]lá, la-la-[Fmi6]lá, la-la - [Ab]lá la-la - [D7]lá, [G]jupi-[D7]jáj, [Hmi7]jupi-[E]jou .2. [D]Jak [C]řeka v době [B]tání, [C]když se v peřejích [A7]řítí není k osedlání, kdo chce volně žíti. .R: .3. A nikdo nezastaví stádo když nocí pádí, koho z vás to baví, ten ať se se mnou vsadí, .R: Že nemohu, nemohu spát, musím se na cestu dát. V žilách mi zvoní krev divokých koní a do uší hučí jak vodopád, la-la-lá, lá-la-la-la-la-lá, la-la-lá, la-la-lá, la-la-lá, jupi-[D7]jáj, [G]jupi-[C]jou, [G]jupi[C]jou. .1. V mysli sám si jen tak povídám kdo mou duši oživí ? Dnes už vím , že lepší je jít dál ať mi všichni závidí ! .2. Můžu říct , že hodně lidí znám kdo z nich mi jen odpoví ? Všechno mít , když uplyne můj čas vyhraje , ten kdo vydrží ? .Ref.: Kdy se vrátím tam do Karolíny , nechci být na světě sám . Můžu jenom chtít náklonost mé Dixi - tu znám ó , Dixi rád Tě mám . solo mandolina viz. ref. .2. Jak s tím žít , když v hlavě zmatek mám když pro oči nevidím Ptám se dál , kdy se vrátím k Vám jak to všechno vydržím ? .Ref.: Kdy se vrátím tam do Karolíny , nechci být na světě sám . Můžu jenom chtít náklonost mé Dixi - tu znám ó , Dixi rád Tě mám . .solo banjo viz . ref. .Ref.: Kdy se vrátím tam do Karolíny , nechci být na světě sám . Můžu jenom chtít náklonost mé Dixi - tu znám , tu znám ó , Dixi rád Tě mám . .mezihra : [CDG] .sloka : [AmiGDCGAmiGCD] .Rf: [GCAmiDCDEmiCDGCAmiCDG] .1. Když js[G]em byl ještě malý, táta mi vypráv[C]ěl, že l[D]ásku dneska nepoznáš, i kdybys, chlapče, cht[G]ěl, tak já se jednou vypravil do města v Mexik[C]u a kr[D]ásnou dívku náhle uvid[G]ěl. .R: Sv[G]ý dlaně má bílý jako sn[D]íh, kterej padá z nebe ve větv[G]ích, ta musí bejt má, jo, ta musí bejt m[C]á, ta, c[D]o má dlaně bílý jako sn[G]íh. .2. Bezmocný jsem se skrýval v putyce v podkroví, whisky ve skle míval, přemýšlel jen o ní, pak se náhle objeví a stoly obíhá, říkám: chci tě mít k zbláznění. .R: .3. Vona mi pak povídá, že bych se jí vzdal, kdybych všechno věděl, na nic bych nečekal, že prej velký hříchy má, a to se počítá, teď abych se domů vrátit bál. .R: Svý dlaně má temný jako dým, kterej padá z nebe jako stín, ta nemůže bejt má, ne, nemůže bejt má, ta nemá dlaně bílý jako sníh .R: .1. [E]Měl jsem se radši usadit, když [A]dostal [H7]jsem ten [E]šek. Čert ví, kdo mi to poradil, kou[A]pit si [H7]Paper [E]back. [A]V tý knížce jsem se dozvěděl, jak zlato hledat [E]mám, [E]tak jsem se jednou rozhodnul, a [A]to vám [H7]poví[E]dám. .R: Byla to dlou -[Edim] há [A]cesta a já byl [H7]stále [E]sám. Vzdálená bí -[Edim] lá [A]města a posle[H7]dní můj [G#]flám a [A]já nevěděl, [H]zda se vrátit [E]mám .2. Pak se kůň jednou zastavil a nechtěl dále jít. Ke stromu jsem ho postavil, abych měl chvíli klid. Pod tím stromem jsem zakopnul a zlatý podloží, tak jsem to všechno vykutal a šel na nádraží. .R: Byla to dlouhá cesta a já byl stále sám... .3. Jedu v nákladním vagonu a mám pořádnej hlad. Prachy jsou všechny v talónu a kůň mi vedrem pad. Až přijdu zase do báru a whisky budu chtít, koupím si radši kytaru abych zas neulít. .R: Byla to dlou -[Edim] há [A]cesta a já byl [H7]stále [E]sám. Vzdálená bí -[Edim] lá [A]města a posle[H7]dní můj [G#]flám a [A]já nevěděl, [H]zda se vrátit [E]mám a [A]já nevěděl, [H]zda se vrátit [E]mám .1. Dlouhý [C]průvod se k[C7]routí[F] kolem náměs[C]tí já stojím sám a doufám, že jen s[G7]ním, to a[C]uta tvých [C7]přátel zp[F]átky mi tě [C]vezou vedeš průvod dlouhých [G7]černých limuz[C]ín. .Ref: [C7]Když [F]viděl jsem tu zprávu v noviná[C]ch já pak četl těxh pár řádků jako v t[G7]mách [C]alkohol a [C7]volant víc [F]říkat nemus[C]ím, teď vedeš průvod dlouhých [G7]černých limuz[C]ín. .Recitace: Když jsi odcházela, říkala jsim že se jednou vrátíš v krásném velkém autě, černém jako stín. Jistě jsi tenkrát netušila stějně jako já, že to bude právě v té v té nejčernější z černých limuzín. .Ref2: Já vím, že svět se točí dál pryč jsou chvíle, kdy se nám tak velkým zdál, dnes celý svět se vešel i s mým srdcem zlomeným |:do té první z dlouhých černých limuzín.:| Možná jsem ti něco dal a možná jsem ti něco vzal ty jsi moje sladká, dlouhá chvíle krásně nevinná a tak dál jednou se mě budeš ptát jestli tě mám ještě rád ale já ti budu věrnej jako díra v botě, kterou nejde zavázat tak nečekej že zůstanu stát a pojď si dolů k vodě se mnou zazpívat Možná se ptáš co bude dál ale já jsem ti nic nesliboval asi budeš čekat pěkně dlouho na ten velkej ideál budeš stejně žít co to dá a vůbec nejsi jediná na svý nekonečné dlouhý marný pouti tak jak jsem ji poznal i já tak nečekej, že zůstanu stát a pojď si dolů k vodě se mnou zazpívat ještě jednou spolu nahoru a dolů můžeme si v klidu lhát že nám bylo krásně a bude na co vzpomínat kápo 1) předehra : [C][Dmi] Tvoje [Dmi]ruce [Emi]pevná [C]hráz tvoje [Dmi]oči [Emi]vory na [C]řekách tvoje [Dmi]vlasy [Emi]oheň na [C]vodě tiše doho[Dmi]ří [G7] a přijde [F]dlouhá [G]dlouhá [C]dlouhá noc a přijde [F]dlouhá [G]dlouhá [C]dlouhá noc a přijde [F]dlouhá [G]dlouhá [C]dlouhá noc [Dmi][Emi][C] a [Dmi]slova [Emi]jizvy na [C]dlaních stokrát [Dmi]znova [Emi]naplněnej [C]hřích naše [Dmi]cesta [Emi]plamínek na [C]vodě tiše doho[Dmi]ří [G7] a přijde [F]dlouhá [G]dlouhá [C]dlouhá noc a přijde [F]dlouhá [G]dlouhá [C]dlouhá noc a přijde [F]dlouhá [G]dlouhá [C]dlouhá noc [Dmi][Emi][C] 6 x : [F][G][C] [Cmi][Fmi][B][Es][As][Fmi][Cmi][G] Recitatív: Víš mně se taky stýská a najednou zdá se máme proč znovu se znát A je to fér že právě nám bude (r): [Cmi]Dlouhá noc [Fmi] [B]Dlouhá noc [Es] [As]Dlouhá noc [Fmi] [Cmi][G] [Cmi]Už blízko se [Fmi]blýska a [B]něco ti [Es]říká vstaň a [A]schoď máš toho [Fmi]dost a byl si [Hmi]příliš dlouho [G]sám [Cmi]Mně taky se [Fmi]stýska a [B]najednou [Es]zdá se máme [As]proč znovu se [Fmi]znát a je to [Hmi]fér že právě [G]nám bude (r): [Cmi]Dlouhá noc - a pak [Fmi]nádherně hrá hodně [B]dlouhá noc - nikdo z [Es]nás nejde spát tebe [Cmi]mít je to co chci [Fmi]nejvíc A [G]právě nám teď dlouhá noc začí[Cmi]ná. A není to zdání já s tebou chci zůstan stůj co stůj Dotyky tvý zas ve mně výbuch způsobí Zní bez přestání a čas kolem nás je můj a tvůj Jak budem chtít taková láska může být. (r): Úúúú... (r): .1. Stála [F#m]na břeh[E]u tvář [C#m]anděl[F#m]a, nahá v p[Hm]ísku p[C#m]obřež[F#m]í. Z pásma dešťů s[E]em nocí l[C#m]etěl[F#m]a vyplout l[Hm]étem [C#m]z otěž[F#m]í. A chl[A]apec, co vedle ní st[E]ál v ranním př[C#]ílivu krále v[F#m]od,[E] řekl: m[D]ami, chci jak táta b[Hm]ýt Tv[C#m]ůj lodiv[F#m]od.[E] .Ref.: D[A]louhá rovná pl[E]áž podá ž[D]ár a sůl, v ní [A]umí dávno č[E]íst jak v novin[F#m]ách,[D] Je zl[A]atá plná sl[E]unce co k[D]áže půl na slunečních hodin[A]ách. .2. Náhle cítila jak voní vřes, kde cinká kostelík, její dívčí svět kdysi změnil kněz a dnes ví o kolik. A chlapec, co do písku psal v ranním přílivu krále krás, řekl: mami, chci jak táta být Tvá zeď i hráz. .Ref.: .Ref.: předehra ( i sóla ): [E][C#mi][H][A][H][C#mi][H][A][E/H][H][E][A/E][E] Dlouhá [E]řeka s jménem tvým dlouhá [C#mi]řeka co má [H]posvátnej [A]cíl a když [A]slzy z [H]nebe přines [C#mi]déšť[H] [A]ten svůj [E/H]úděl [H]musíš [E]nést[A/E][E] Dlouhá řeka s jménem tvým dlouhá řeka co má posvátnej cíl až nám pánbůh zavře tenhle krám dlouhou řekou půjde každej sám Dlouhá řeka jméno má její cestu každej dobře zná její příběh napsal život sám když se kroutí nevíš kudy kam Dlouhá řeka proudy dní jednou příjde i ten poslední dlouhá řeka každá má svůj cíl pak si řekneš žil jsem jak jsem žil Dlouhá řeka s jménem tvým dlouhá řeka co má posvátnej cíl až nám pánbůh zavře tenhle krám dlouhou řekou půjdeš sám dlouhou řekou [E]půjdeš [H]sám [A][E] Dlouhej den už ruku zvedá aby slunci protáh stín Ta černá noc na sebe čekat nedá do oblohy vráží klín ve kterým se hvězdy jasně třpytí i když ještě svítí slunce támhle za horou Kdyby si dlouhej den pamatoval kam dal ráno dýmku svou Protože dlouhej den má kamaráda kterej s ním jde voblohou To bílý slunce na něj pozor dává kam zas schoval dýmku svou protože den z ní pouští mraky a slunce celý vlaky pak energii vysílá aby ty tlustý mraky rozehnalo a mohlo svítit do piva [Hmi]Nebe padá někam k ránu [D]a svírá. [Hmi]Bílá ovce černou vránu už [D]sbírá. [Hmi]Oči promarněnejch plánů, jsi [D]bílá. [Hmi]Z dobře oblečenejch pánů [D]jde síla. (r): Končí už [Emi]dlouhej flám, jen já tu [G]zůstávám. Kam teď [D]mám dál jít? Jak bez tvejch [Emi]kouzel žít? [G]Dlouhej dík, magickej [D]spl[A]ín. Prach, co asi nemá stání, se zmítá. Den, co v rozletu mi brání, mě vítá. Jenom jedno varování a svítá. (r)2: Končí už dlouhej flám, jen já tu zůstávám Kam teď mám dál jít? Jak bez tvejch kouzel žít? [D]louhej dík, magickej splín. [D]Čím dál víc, Zakletej [Emi]čím dál víc. [G]Kouzelník mizí jak [D]st[A]ín. (c): [F#mi]Sám nemám sílu. Už to [G]nejde dál. Nejde [Hmi]stát, nejde [G]spát, co bych to [D]hrál. (r)2: Zas jen já zůstávám. Ptám se tě vážně, kam... Kam teď mám dál jít? Jak bez tvejch kouzel žít? Dlouhej dík. Mizíš jak dým. .1. K[A]dyž budeš hodná naučí[D]m tě číst naučím tě čí[G]st mezi ř[A]ádky pokušení z[D]náš tak zapom[G]eň cestu zpá[A]tky hmm cestu [D]zpá[G]tky .2. N[A]aše noc je mladá vane jižní ví[D]tr papírový kří[G]dla vzduchem ví[A]ří řekni co bys r[D]áda než nám r[G]áno plány z[A]kříží .R. Půjdem neko[D]nečně dlouhou sameto[G]vě černou t[A]mou Půjdem neko[D]nečně dlouhou sam[G]etově černou P[A]am pam tyda pam - d[D]ám si ruce do [G]kapes p[A]am pam tyda pam - d[D]louhej kouř a [G]pohoda jazz p[A]am pam tyda pam - ne[D]štěkne po mě[G] ani pes p[A]adám a nevím kam - ne[D]čekej, že ti za[G]volám .3. Když budeš hodná moje hodná holka ukážu ti všechny svoje tajný skrýše poletíme vejš chvíli budem řvát chvíli budem tiše úplně tiše Vezmu si tě celou budem se mít rádi a když ne tak se ti něco zdálo a když budem chtít šlápnem na zmizík všechno bude málo .R. .1. Už dl[D]ouho nejel ž[Emi]ádnej vlak, já l[D]ežel v náspu j[Emi]enom tak p[D]od zpola vyvrác[Hmi]enou tabul[Emi]í,[A] tam n[D]ápis dávno sl[Emi]oupal čas, kde js[D]em, to věděl j[Emi]enom ďas, a j[D]á hladovej cp[Hmi]al se hrstí h[E7]ořkejch bobul[A7]í. .2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním byl slyšet divným nádražím, já v týle cejtil strach, co do mě vjel, dva muži, mladší pozdravil a starší žertem:"Copaks' pil a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" .R: T[D]ak rád já ruku svoji vložil d[Hmi]o dlaně, co ke mě vzt[E]áh', č[D]ert vem, co dávno už jsem prožil, z[E7]ase stojím pevně na noh[A]ách. .3. Tak jsem jim teda všechno řek', jak vydal jsem se hledat flek a chtěl se domů vrátit jako král, jak na dráze jsem zprvu dřel a ztrhanej jel na sever a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. .4. Já rozmejšlel se spoustů dní: mám chytit si vlak nákladní, anebo pod něj lepší byl by skok, vždyť na něm čertví kam bych jel, ale pod ním nic nevěděl, co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok. .R: .R: .1. Tu p[G]artii neměl já s osudem hrát, tu n[D7]oc v ulicích smrtící [C]výstřel p[G]ad'. .2. Vrah v mlze zmizel, ale já blízko byl, když [D7]džíp policejní [C]mě zasta[G]vil. .3. Tu partii začal já s osudem hrát, když s jednou ženou byl jsem a lásku krad'. .4. Tím ránem mlhavým jsem od ní šel a její muž, můj přítel, to nevěděl. .R: Už č[C]as to sv[G]ál, už n[C]ech to sp[G]át, dl[C]ouhý černý z[G]ávoj nech n[C]ad tím vl[G]át, já nemoh' tenkrát d[C]ělat nic v[G]íc, pr[C]avdu nesm[D7]ěl jsem ř[G]íct. .5. U soudu pak já neměl strach, však má tvář je tatáž, co prý měl vrah. .6. Soud řekl "vinen" a já vinen byl, jenže něčím jiným, než mě obvinil. .7. Můj přítel nic neví už navždycky, mý ústa zamkne křeslo elektrický. .8. A jestli se můj příběh ti nezdál snad, tak dlouhý černý závoj nech nad ním vlát. .R: [Ami]Neříkej mi, [F]že jsem blázen, [C]abych se teď [D]vrátil na zem, [F]jakej je to [C]pocit, jen ty [G]víš. Vzpomínám na tvrdý rány, promítám si svoje plány, po sté už hlavu zvedám výš. (r): [F]Dlouhý [G]flámy a [C]tisíc sluncí v [D]hlavě mám, [F]na noc já [G]marně vzpomí[C]nám, touhy známý svádějí mě, ať si dám, falešnej ráj, kde jsem tak sám. Nemám sílu zpět se vrátit, vím, že všechno můžu ztratit, démon si žádá krutou daň. Bílá smrt, co v těle křičí, všechno dobrý ve mně ničí, do propasti se teď propadám. (r): Dlouhý flámy a tisíc sluncí v hlavě mám, ... [F]falešnej [G]ráj vždyť jsem tak: (r): Dlouhý flámy a tisíc sluncí v hlavě mám, ... .1. Noci dl[Dmi]ouhý, plný odhodlání, sl[C]ibů, lásky, milování, r[Ami]ána, co maj' rozsypanou tv[Dmi]ář, co tě přes den věčně vracej' zpátky, č[C]as, jindy tak strašně krátký, vl[Ami]eče se, až myslíš, že je lh[Dmi]ář. .R: Jak d[Gmi]ítě t[Ami]oužíš se mnou b[Dmi]ýt ve tmě s[Bb]ám a d[Gmi]át si r[Ami]uce na mou tv[Dmi]ář, a p[Gmi]otichu když ř[Ami]íkám: pojď, pojď k[Dmi]e mně, něco zn[Bb]ám, to jen t[Gmi]obě, teď a t[Ami]ady pošept[Dmi]ám. .2. Proč ses u snídaně ráno smál, se skleničkou v ruce hrál, nikdo neví, jenom ty a já, noci dlouhý, plný odhodlání, slibů, lásky, milování, rána, co maj' rozsypanou tvář. .R: Mám už plný zuby všech moderních zázraků tenhle víkend není doufám poslední po kolena v trávě broukám píseň do mraků za sebou mám komedii všedních dní Premiéra co mi padá do vlasů trapasů a zápasů představení kdy neztratí svoji tvář jenom můj kalendář Na podlahu listy kalendáře padají než mě zase vlak na campu vyloží když mi kamarádi ruku k stisku podají týden všední den na oheň přiloží Premiéru týdne courák městu přiváží do večerních stromů vítr dým už svál rozevřené oči oheň s sebou odváží aby jeho jiskry s námi žily dál Strýc Rafajú kúřijú faju a dlúhú ju majú[G#] ..[G].[C] .1. [G]Dnes mám rande so [A7]svojím mestom [C]nejdem do baru [D]len tak chodím Zdravím neóny známym gestom práve odbilo desať hodín .R: Ja [E]sa dnes iba [E7]túlam [A]dnes mu dám iba [C]pekné mená dnes sa nemusím báť že sa utopím v čiernom bahne [E]rozliatych [E7]snov a [A]vín [C]( a [E7]vín a [AC]vín) .2. Keď som v uliciach som dosť biedny robím väčšinou to čo nemám tvárim sa že som zodpovedný klamem smejem sa som zlý k ženám. .R:1. .3. Neóny sú dnes výnimočné ledva blikajú nelákajú, sledujú moje kroky nočné výnimočne sa usmievajú .*: [G]Zajtra sa budem [A]báť, tváriť sa že sa mám [C]budem sa snažiť [D]získať vašu priazeň Zajtra sa budem báť,topiť sa v nočných hmlách zajtra budete skúšať koľko vládzem [E]Zajtra sa budem [E7]báť, tváriť sa že sa mám [A]budem sa snažiť [C]získať vašu priazeň ... ... vín [EE7AC] a [Cmaj7]vín. .R: Dnes chcem byť v meste aspoň chvíľu [E]sám [A]Dnes som ťa videl s [D]iným [A]stáť [D]na rohu našej [A]ulice [A]dostal som svoj [D]prvý [A]mat keď [D]pobozkal ťa [E]na lí[A]ce Zrazu som všetko pochopil prečo nedvíhaš už telefón bavíš sa asi lepšie s ním a preto nechodíš už so mnou von Dnes som ťa videl s iným stáť na tom našom chodníku myslel som, že ma klame zrak keď ťa chytil za ruku Zdá sa že večer nezaspím prebdiem asi celú noc videl som ťa šťastnú s ním a to je na mňa trochu moc Solo v [D]potom znovu prechod do [A] .1. [Dmi]Dnes v noci nad světy troubějí trumpety "[C]tradá, tradá, tra[Dmi]dá..." [Dmi]Padají konfety, dámy i komety "[C]tradá, tradá, tra[Dmi]dá..." [Gmi]Kamenní andělé, zdravěj mě vesele "[Dmi]tradá, tradá, tra[A]dá..." [Dmi]Nejmenší vyjekl Fajn fin de siécle "[C]tradá, tradá, tra[Dmi]dá..." .Rf. [Dmi]Toč se, holka, hopsa, hejsa, proti noční [Gmi]obloze. Pojedeme do Brandejsa, [Dmi]když nás někdo [A]odveze. .2. Orchestr zaduje, každej se raduje " tradá, tradá, tradá..." i ten, co vzadu je valčíček tancuje "tradá, tradá, tradá..." Šup tam rum do čaje, každej z nás vyhraje, hej, všem je tu hej. Z konečný tramvaje pojedem do ráje, každej druhej tuhej... .Rf. Toč se, holka... .3. Dnes v noci nad světy troubějí trumpety " tradá, tradá, tradá..." Padají konfety, dámy i komety " tradá, tradá, tradá..." Kamenní andělé, zdravěj mě vesele hej, všem je tu hej. Nejmenší vyjekl Fajn fin de siécle každej druhej tuhej... [E]Dnes več[G]er tě ho[E]lka odkr[G]ágluju, zanesu tě někam do lesů. Protože [A]tě vůbec[G] nemiluj[E]u.rozumí[G],r[F#]ozu[E]míš[G] .[F#][E] [E]Vlastnor[G]učně vyk[E]uchám ti[G] játra,sežere je děsně velká myš. Protože [A]máš na P[G]ankráci [E]bratra,r[G]oz[F#]umí[E]š, [G]ro[F#]zum[E]íš. [E]Na tvých[G] střevec[E]h oběsím[G] ti mámu a z tvých kostí udělám jí kříž. Protože [A]tě vůbec[G] nemiluj[E]u,rozumí[G]š,[F#]roz[E]umí[G]š.[F#][E] [E]A z tvýc[G]h očí ud[E]ělám si [G]majonézu,pochutnám si to si holka piš. Protože [A]máš na P[G]ankráci [E]bratra ,[G]ro[F#]zum[E]íš,[G]ro[F#]zum[E]íš. capo 2 1. [C]Jít jak ryby, když [E]plavou, lodí [Ami]nad vodou se [G]bát, [C]tůňka zarostla [E]travou, oči [Ami]nemám kam teď [D]dát. R: Dneska [C]nech mě, jen dneska jsem [F]jiná, Nevin[C]ím Tě a nejsem tím [D]vinna. Dneska [C]pít dal mi sklenici [F]vína, [Emi]sám bůh [Ami]Pan. 2. Stál tam u cesty v polích, ruce do dlaní mi vzal, říkal mi, že ho bolí, lidská beznaděj a žal. R: 3. Lásce bylo ho líto, jedno přání směl si přát, ptám se, jak přebolí to, uč se na mou flétnu hrát. .1. Dneska r[C]áno nějak divně voněl vzduch v mý kleci na devátým poschod[F]í, dneska ráno nějak d[C]ivně voněl vzd[F]uch jako kd[C]yž se peče chleba na ohn[G]i. .2. Jako deka, kterou přikryl jsem tě k ránu, možná se mi otevřela skříň, tam vespod mezi spoustou různejch krámů, co každým jarem voní míň a míň. .R: St[C]ýská se mým botám po toulání, stýská se mým b[F]otám po cest[C]ách, st[Dmi]ýská se mým dl[G7]aním po tvých dl[C]aních, jsem j[Bb]enom hloupej zlenivělej chl[C]ap. .3. Už zas slyším dobře utajenej smích, až z nádraží ti domů zavolám, řekneš: blázne, zpátky vrať se, všechno přikryl sníh, vrať se zpátky do svý klece, kde jsi spal. .4. Jenže dneska ráno nějak divně voněl vzduch, tak kašlu na to, co se povídá, ztará známá tíha v zádech, kyslíkovej dluh, a hlavně správně zmáčklej širák do týla. .R: + jsem j[Bb]enom hloupej zlenivělej chl[C]ap ... CAPO 2 [GCGC] .1. Tak jen Tome pospěš ať nezmeš[C]káš [G]odvezu tě dnes až k letišti [C]sám [G]Město tvý ti za chvilku z [C]hloubky [Ami]mává [D]..........[C]město tvý a [G]dneska tě čeká [C]New York [GCGC] .2. Rychle to tam vyřiď a hned se vrať rozmetej pomluvy jak šedej prach Budu stát a čekat u letištní dráhy .............budu stát a čekat až tě vrátí New York [G][C][C][G][G][C][Ami][D][C][Ami] [G][C][G][C] [E] ááá [Ami]Přeju ti ať skončí [D]jízlivej [G]smích lidí [C]zlých ááá .1. Tak jen Tome pospěš..... [G] [C] [G] [C] do vytracena Můj k[C]antor míval sm[G]ělé přání vtl[C]ouct mi do hlav[G]y to, ž[C]e všech mezí r[G]ozorání d[C]obro př[G]iprav[C]í, můj táta razil j[Ami]iné teze v[G]ětou jedinou: že r[C]ozoráš-li vš[G]echny meze, pt[C]áci z[G]ahyn[C]ou. Dneska už se sm[C]í, c[F]o se nesměl[C]o, dneska už se sm[F]í, t[G]o nám scházel[C]o![F][C] .1. Dnešní n[G]oc bude dlouhá, má dr[D]ahá, noc dnešní v richmondským vězen[G]í, v okně mým pevná mříž, ty snad v[C]ůbec nev[G]íš, že tu m[D]ám svý srdce vězněn[G]ý. .2. Místo hvězd jenom dým mříží vidím, richmondský vlak když míří tam k vám, od kytary mý pár snad s sebou vzal tónů z písně, co tobě zpívám. .3. Že tu sedím tak sám v cele temný, oknem vidím jenom dým za tratí, a ten dým k zemi pad', když vlak zmizel jak had, doufám, že můj pozdrav cestou neztratí. .4. Teď jen fotku tvou líbám a hladím, kytara má mi boky tvý připomíná, noc teď na mne shlíží malým oknem s mříží, s tebou zatím spí lepší než já. .5. Noci budou teď dlouhý, má drahá, jak dnešní v lapáku richmondským, ty jsi daleko tam, kam se nedovolám, mně tu zbejvá jen smutek a dým. [C]Čáry, máry , [G]Honzo vstávej, [Ami]lodě a [F]piráti, [C]čtyři sloní, [G]nezahálej, [Ami]dřív, než se [G]naši vrátí, [C]pojď, Afriku [G]objedem, [Ami]snad to stihnem [F]před obě[C]dem. 2. Enyky, benyky, sejdeme se u trafiky, poplujeme, co by ne, ábr, fábr, domine, jukneme se na bizony, Honzo, vstávej, čtyři sloní. Zalepíme v lodi díru, poplujeme do Alžíru, tohleto zná každej správnej námořník, chopíme se bystře vesla, kdyby nás loď neunesla, že prej voda v moři je slaná! Tak dík! 3. Cukr, káva, limonáda, před pikolou, za pikolou, Honzo vstávej, čtyři sloní, čaj, rum, bum zapij kolou, nikdo tady nesmí stát nebo dál nebudu už hrát! .1. D[D]o stanice Cheyenne v každým okamžiku proudí zástup tuláků a p[A7]odvodník[D]ů, zl[A7]atá horečka j[D]e n[A7]akažlivá jak m[D]or, všichni jsou švorc, a tak táhnou d[A7]o Černejch h[D]or. .R: N[G]eodjížd[D]ěj t[A7]ou proklatou tr[D]atí, kd[G]o se po ní d[D]á, se t[E7]ěžko navrát[A7]í, js[D]ou tam řeky divoký, kraj plnej šelem, a Komanči odříznou skalp n[A7]ad tvým čel[D]em. .2. Já tam byl a nemám zlata ani unci, jen jsem tejdny záda hrbil proti slunci, sněhový smrště a led, v ústech ti mrzne fór, když se drápeš po srázech tam do Černejch hor. .R: .3. Poradím ti, hochu, ještě, ovšem, chceš-li: neopouštěj doma svou vyhřátou sesli, zlatá horečka je nakažlivá jak mor, švorcák budeš, až potáhneš od Černejch hor. .R: [C]Do pravdy až po uši [G]inventúra na duši [F]do čista a na dreň [C]koľko sa s [G]jednou pravdou [F]nadriem na dreň a do čista totálna očista konečne na zem z veľkej výšky nazriem. (r): [C]Tak teda kadiaľ fúka, [G]ten správny vietor [Ami]to iba Pán Boh tuší [G]ten s vetrom vie to [F]Ja už čosi vetrím [C]aj v abso[G]lútnom bezvet[F]rí. Do pravdy až po uši tak čo - ako to sluší pravda vždycky bolí Najmä keď klamaní sme boli na dreň a do čista túžba ta istá pravda vždycky bolí Najmä keď sklamaní sme boli (r): (r): [C]Aj v abso[G]lútnom bezvet[F]rí. [C]Aj v abso[G]lútnom bezvet[F]rí. [E]Máme rádi básníky,[A]hlavně K.H.Máchu, [G]nejsme země ve které [F#]žil Bufallo Bill. [E]Naši dědi zažili [A]prezidenta Háchu, [G]ale držkou [F#]v zemi [E]ryl i Karel Kryl. [K]dyby nebyl Gagarin, není ani Remek, všichni si tu děláme, vpodstatě co chceme. Když ministr bez ničeho snídá hermelín, pak buchne i Temelín. .R: [D]Za Lipnem ohýbaj [Hmi]kříže, [G]do Evropy nechce[A]me, [D]bratr Váňa je [Hmi]blíže, [G]vodku a špek veze[A]me. V mauzoleu fronta, sněží na ty vzadu, Petr je tu veliký a Ivan zase hrozný, Tři sestry krmí racka, ve višňovém sadu, vodka je tu parádní, ale víno hnusný. Burlaci po řece táhnou auto, je to Volha, Švédi tahaj sobama, přes hranice Volva, kopějka má proti euru příznivější kurz, nabrali jsme správnej Kursk. 2x R: .1. Z[G]ase vlahej v[D]ítr stromům v[G]ětve rozkejv[D]al, k[G]ytkama voněl st[D]ejně, jako kd[Emi]ysi jsem to zn[D]al, a sl[Emi]unečnice [C]u plotů si st[G]ály v zahrad[D]ách /: a tr[G]áva byla h[D]ebounká, když js[G]em si na ni s[D]áh' :/ pak se d[Emi]o ní posad[C]il a: .R: /: K[C]oukal se d[G]o mraků, k[C]oukal se d[G]o mraků, jak nebem kl[D]idně jd[G]ou. :/ .2. Já tak dlouho, jak jen žiju, znám už tenhle kraj, lidi, co všechno dovedou a dobrý srdce maj', z nich nikdo mě už nezná za tu dlouhou řádku let, /: co já se světem protloukal, abych konečně se teď :/ do tý trávy posadil a: .R: .R: [C9]Slunce v oknech,[Fmaj7], [Emi]doktor v do[Ami]mě[Ami/G] [Ami/F#]jen ať [G]svítí slunce [C/H]pro tebe i [Ami]pro mě [Ami/G]pavouk v [Ami/F#]síti sladce [Fmaj7]dřímá Kam se strácí barva slunce Dnes nám zpívá podzim na nejtenší strunce Voda živá konec konců Byli jsme [C]opilí, [C/H]byli a [Ami]nebyli[Ami/G] a [Ami/F#]žili v [Fmaj7]mechu Byli jsme [C]opilí, [C/H]byli a [Ami]nebyli[Ami/G] [Fsus4]nebyli a [F]byli Doktor v domě, štěstí v kapse po nás dvou tu zbývá konec konců praxe pavouk snívá, už jsme v síti. Byli jsme opilí, byli a nebyli měli moc střechy Byl jsme opilí, byli a nebyli milenci v mechu [A]Do práce [D]mladý [E7]horník [A]kráčí, po boku [E7]dívku [A]již [D]má [A]rád. Ona ho [D]k šachtě dopro[E7]vá[D]zí, růžič[A]ku mu [E7]dává na ka[A]bát. Vem si tu růži - ta je z lásky, bude tě bránit pod zemí. Miláčka svého vroucně líbá, tiše pláče: prosím, vrať se mi. Však osud nepřál jejich lásce, dívčinu prosbu zatratil. A mladý horník ke své milce, nikdy víc se domů nevrátil. Když mladé tělo vynášeli, na nebi zhasla hvězdička. A v jeho ruce uvadala, jeho milé, rudá růžička. Na zádech vak a potřebnosti na čapce štítek zelený Obuv patřičné odolnosti neb na cestách jsou kořeni V ruce hůl, jež vkusně (ihned) sdělí vám světa půl, že za sebou už mám na šňůrce přístroj směrový kterýžto cestu napoví Na čele znoj a v oku jas ze retů plyne burácivý hlas Do přírody vpřed jdou šiky turistické noří se nám hled v památky historické Jak dávných časů lovčí horny hlas vítězně z lesů duje zas a zas to tě on, to tě on jenž věští trampů zmar náš výletní je to autokar to tě on, slyšme juž jeho bůjný ryk aj, toť náš jest turistický šik! V slušivý jest úbor oblečen praktičnost též na zřeteli maje K zvěři trampské hrdě netečen jež mu za večerů z hustých křovisk laje Den když s nocí navečer se vítá v purpurovém stanu znaven sní Romantický obraz tábořisko skýtá z pod peřiny když zní. Varianta refrénu Do přírody vpřed jdou šiky turistické noří se nám hled v památky historické Jak dávných časů lovčí horny hlas vítězně z lesů duje zas a zas to tě on, to tě on toť už víme všicky toť jest náš šik turistický toť on, jenž nese trampum zmar toť náš turistický autokar zdar, zdar, zdar, zdar zdar, zdar! .1. T[Emaj7]ak sn[C#mi]ad abych š[A]el, sl[C]ečn[D]o, kr[Emaj7]ásný l[C#mi]ži d[A]en mění v[G#7]e skutečno, m[C#mi]ý vla[H]ky[A] ch[G#7]ytneš st[C#mi]ěží,[Fdim] p[F#mi7]eříčka ptačí mi na cestu sněží, bl[Fmaj7]áznivý zvony mi cinkají z věž[Emaj7]í. .2. Teď buď rozumná slečna, krám zavírám, a ty jsi jenom vděčná, svou roli dohrál blázen, nahoru do mraků vylítne rázem, tvrdě a mizerně přistává na zem. .R: Lh[Emaj7]ůta záruční po ránu k[Emi7]ončí, z[A]e slibů až p[C]ak vopr[D]ejská l[E]ak, l[A]etět do mrak[G#7]ů s bláznem se ztr[C#mi]atit a v[H7]íc se nevr[Emaj7]átit, trapnej d[F#maj7]otazník teď píšeme, co se n[Fmaj7]ehodí, to škrtneme[Emaj7]. .3. Tak snad abych šel, slečno, tvý přítulno mění se na netečno, lásky jsem dobral příděl, zbytek si uschovám, co bych se styděl, do ptačích ploutví a do rybích křídel ... 1. [Ami]Už je to dávno, [C]co zkřížíl mi cestu, [G]prej podepiš se mi krví Budeš mít všechno, ale neujdeš trestu, jo Byla to síla, byl to fakt nářez, bylo to vážně skvělí Teď tu mám všechno, ale neujdu trestu, jo SOLO) Johohohoho 4x 1. ... Jó vážně BR) Do roka a do dne přijdu si pro tebe, tady mi to podepiš Do roka a dne zapomeň na nebe budeš vo pár metrů, budeš vo pár metrů Do roka a do dne přijdu si pro tebe, tady mi to podepiš Do roka a dne zapomeň na nebe budeš vo pár metrů, budeš vo pár metrů níž SOLO) Johohohoho 4x Mlčel jsem dlouho do nebe se díval, čekal až přijde Chtěl to vzít zpátky, teď zdá se to krátký, jo (to teda jo) Mlčel jsem dlouho do nebe se díval, čekal až přijde Chtěl to vzít zpátky, teď zdá se to krátký, jo, (pryč z tý pohádky chci) BR) 1x !!! (r): Řvi si a nadávej, nezmůžeš nic, mladej I kdybys řval z plnejch plic Řvi si a nadávej, nezmůžeš nic, mladej I kdybys řval z plnejch plic, nezmůžeš nic SOLO BR - 1x !!! (r) .1. [C]Prozraď mi můj pane vážený kampak vedou dveře zamče[C7]ný kudy k[F]ráčí tajně [Dmi]ten, kdo je l[G7]áskou pople[C]ten. .2. Prozraď mi můj pane ctihodný, proč je tvůj hrad k lásce nevhodný a kam skrývá vyznání, kdo se lásce nebrání. .R. Asi do[G7] věží. asi do věží, asi do vě[C]ží. asi do věží. .3. Prozraď mi můj pane šlechetný, kudy vedou dveře záletný kde se schází potají, ti co láskou roztají. .4. Já ti za to potom prozradím, jak se struny v ženě naladí, za to chtěl bych pouze znát, kam se skrývá kdo má rád. .R. [G][Hmi][C7maj][Emi][C7maj][Emi] Motýl se [D]vznáší nad zemí a o kus [Ami]dál je vichřice mléko [Emi]chutná sazemi co já [G]nechci, jiný [Hmi]chce [C7maj][Emi][C7maj][Emi] Uprostřed vyschlého koryta umírající losos se zmítá krev jež byla prolita nový život vítá Zešedly vlasy Zlatovlásce a zemřel dobrotivý král nenávist vládne lásce [G][Hmi][C7maj][Emi][C7maj][Emi] [D]a [Emi]my ž[D]ij[Emi]em d[D]ál[Emi] Emi[D][Emi][D] .1. [G]Přinesl jsem [C]z dálky trochu [G]kytek, [C]trávy, jak [B6]ve městě říká[H7]te, [Emi]v láhvi, cos mi [Hmi]dala, rosy [C]zbytek, a trochu [G]tepla, které [C]zbylo v kabá[D7]tě. .R: [E7]Pozná[Ami7]vám tě podle hlasu, [Hmi7]mám teď nějak spousty času, [Ami7]mám chuť znovu [E]žít, [Ami7]u záhybů tvýho těla, [Hmi7]to jsi možná nevěděla, [D]bylo mi [C]líp.[G] .2. Na kraji víček tvýho moře slzí, ležím a dotýkám se řas, záchranný člun pro nás do tmy mizí, maják tvých očí po milování zhas. .R: Poznávám tě podle hlasu... .3. Připadáš mi jak z jinýho světa, tichá, když z oblaků padáme, tahle doba dravců za dvě léta, odletí a pak se na zemi potkáme. .R: Poznávám tě podle hlasu... Jsi dobrá kočka, která nemlsá, všechno, co bereš umíš dát. Kdo čurá strachy nesmí do lesa. Jsem rád, jsem rád, jsem rád. Jsi dobrá kočka, co se nebojí, když pustíš brzdu přidám plyn. Dáváš jen rány, co se zahojí. Já vim, já vim, já vim. (Tak mi řekni, moje milá, jestli) [G]Je to [D]náho[A]da, když s tebou [G]do postele [D]pod nebesy [A]padám [G]Osud nebo [D]náho[A]da, noc je [G]dlouhá, noc je [D]nahá Jen dobrá kočka slzy neroní. Když vona vstane já jdu spát. Je pořád v klidu nic ji nehoní. Jsem rád, jsem rád, jsem rád. Á, jen dobrá kočka lásku polyká, ve vlasech perly z jeřabin. I co se nesmí nikdo odmyká. Já vim, už vim, já vim. (Tak mi řekni, moje milá, jestli) [G]Je to [D]náho[A]da, když s tebou [G]do postele [D]pod nebesy [A]padám [G]Osud nebo [D]náho[A]da, noc je [G]dlouhá, noc je [D]nahá Jsi dobrá kočka, která nemlsá, všechno, co vezmeš umíš dát. Kdo čurá strachy nesmí do lesa. Jsem rád, jsem rád, somrák. (Tak mi řekni, moje milá, jestli) [G]Je to [D]náho[A]da, když s tebou [G]do postele [D]pod nebesy [A]padám [G]Osud nebo [D]náho[A]da, noc je [G]dlouhá, noc je [D]nahá Capo II .1. [D2]Nejsem dáma v hedvá[C2]bí [D2] [C2] [D2]z vlasů léta stříbrem [C2]svítí [D2] [C2] [D2]pobízej mě do [C2]slabin [D2] [C2] [D2]mešní víno není [C2]k pití [D2] [C2] .Ref.: V [G]nesnázích se [D2]poznává [C2]která zlá je [G]dobrá zlá [D2] [C2] [D2] [C2] .2. Na půlnoční za mrtvé zvedám růže dřív než zvadnou farář lásku prostírá chodí chůzí těžkopádnou .Ref.: V nesnázích se poznává ... .3. U dveří kde ptáci řvou do zívání milenců nevítej mě výčitkou za vítězství bez věnců .Ref.: V nesnázích se poznává která zlá je dobrá zlá v nesnázích se poznává která zlá je dobrá Dobrou [C]zprávu já [F]přináším [C]vám, řeky proud bude [F]dál větrem [C]hnán, letní [D7]žár, jarní [G7]déšť a [C]sníh, dívčí [D7]pláč, slzy, [G7]dětský [C]smích. Dobrou zprávu já přináším rád, každý strom, tam kde stál, musí stát, bude kvést, vonět větrovím, bude kvést, víc vám nepovím. [C]Zpívej dál, tolik věcí [G7]znáš, zpívej dál, proč se usmí[C]váš, zpívej dál, na co vzpomí[G7]náš, dál jen jít musíš cestou [C]dlouhou. Dobrou zprávu já přicházím dát, děti zítra své hry budou hrát, lodě plout, vlny smývat příď, večer tma rozhodí svou síť. Dobrou zprávu já přináším vám, nikdy víc nikdo nesmí být sám, petrklíč, louky měkký klín, petrklíč, víc vám nepovím. Zpívej dál, tolik věcí znáš, zpívej dál, proč se usmíváš, zpívej dál, na co vzpomínáš, [G7]dál jen jít musíš cestou [C]dlouhou, [C#]dlouhou. Zpívej dál, tolik věcí [G#]znáš, zpívej dál, proč se usmí[C#]váš, lá, lá, lá, la-la-la-lá, [G#]lá, lá, lá, lá, la-la-la-lá, [C#]dlouhou. [D]Má milá [A]jak ti je, tak [G]jak ti je? [D]Jsem ten, kdo [A]jednou tvý [G]tělo zakryje.[C] Jsem ten, kdo tě jednou oddělá. Potkala's zkrátka koho's neměla. Jsi budoucí krev v mojí posteli Jsem ten, kdo tě jednou jistojistě zastřelí Jsem ten kdo ty tvoje krásný oči jednou zatlačí jsi moje všechno a mě to nestačí .Ref: Je to vážně silná káva, pláč a nebo vztek nic už s tím nenaděláš nech mě jenom hádat, jak jsi hebká na dotek krásná a nedospělá Víš,všechno má aspoň malý kaz jsem ten, kdo ti jednou zlomí vaz Má milá vždyť mě znáš jsem dobrák od Kosti a ty jsi ta co mi to jednou všechno odpustí Sejde z očí sejde z mysli jenom blázen věří na nesmysly láska je čaroděj a ticho prý léčí, ale zákon hovoří jasnou řečí .Ref: Je to vážně silná káva, pláč a nebo vztek nic už s tím nenaděláš nech mě jenom hádat, jak jsi hebká na dotek krásná a nedospělá Má milá jak ti je, tak jak ti je? Jsem ten, kdo jednou tvý tělo zakryje. .1. [Ami]Celé svět góml tu hlášku z [E7]role štatlaři vyhópli z betlí [Ami]hned Jeden [A7]byl nahoře a druhé [Dmi]dole do [Ami]štatlu dneska [H7]se neven[E7]dem .R: Dobré [Ami]den doktore staré [E7]Špíno pré zases vyletěl z konto[Ami]šu Pado[A7]vec bude mít z tebe kino a [Ami]kolem partija [E7]feto[Ami]šů [A]Hókněte válku [G]do Spuťálu [A]ať zase začnó [G]čechrovat [A]Šalinó za dax [G]vod Semálu [F]to hrnul Špína [E7]somrovat .2. Tenkrát sme bévali šropi malí spletl nás Jaromír Hnilička Už jsme to konečně vygómali Špína byl přece jen jednička sólo (Dobré den...fetošů) zpívat (Hókněte válku...somrovat) .3. Dobré den doktore staré Špíno pré zases vyletěl z kontošu Padovec bude mít z tebe kino a [Ami]kolem sajtna [E7]feto[A]šů Ulice [A]nemocné [C]prázdnot[G]ou Jak linky [A]pomocné [C]nad not[G]ou Obloha táh[A]ne těžké závaží Mlékař [C]mléko v konvích rozváží Kdo si [A]téhle jedné krásné [D]chvíle [A]neváž[D]í Chvíli před [A]svítáním [C]začne [G]den Paprskem [A]slunečním [C]probuz[G]en Rychle se [A]prázdné místo zaplní A já c[C]htěl bych ležet vedle ní Až se [A]noční ticho jejím [D]hlasem [A]zapln[D]í dobré [G]ráno [C]Vstávej, [G]půjdeme ven Doufám,[C] že m[G]ěl jsi d[Fmaj]louhý pěkný sen Dobré [G]ráno [C]Vstávat [G]nemine nás [C]Doufám a vím [D]uslyšíš jen budík [G]zas Na místo šeptání zazvoní Budík mé sny dohoní Dobré ráno ... Na místo šeptání ... .1. [Dmi]Ubývá dn[Dmi7]ů a noci dl[Dmi6]ouhý,[Gmi] a l[Dmi]éto už d[Ami]ávno nechce hř[Dmi]át, na cestách kl[Dmi7]id se s tichem sn[Dmi6]oubí,[Gmi] co v[Dmi]íc si t[Ami]ulák může př[Dmi]át? .R: Dobrej d[Gmi]en, dobrej den, dobrou n[Dmi]oc, dobrou noc, pár k[E7]amarádů dř[A7]íví posbír[Dmi]á, dobrej d[Gmi]en, dobrej den, dobrou n[Dmi]oc, dobrou noc, ještě d[E7]o spánku ti n[A7]ěkdo zazpív[Dmi]á. .2. Na čele ještě chladí tráva, zítra jak člověk zšediví, počítáš kroky nočních pražců, dávno už dehtem nešpiní. .R: + ještě d[E7]o spánku ti n[A7]ěkdo zazpív[Dmi]á ..[E7].[A7][Dmi] .1. [C]Kdybys žil podru[G7]hý, čím bys [C]byl, kdybys žil potře[G7]tí, čím bys [C]byl? Byl bych [Emi]dál tím, co [Ami]jsem a co [F]víc taky [G7]jen, když mi [C]dá slunce [G7]mý dobrej [C]den. .R. [C]Dobrej [F]den slunce dává a [C]před očima [Ami]tráva vyrůs[F]tá, vyrůs[G7]tá, a ty [F]rád třeba pěstí, chraň [C]kousek toho [Ami]štěstí doji[F]sta, dojis[C]ta. .2. Kdybys žil podruhý, kam bys šel? Kdybys žil podruhý, co bys chtěl? Proč jen chtít pořád víc, to má svůj rub a líc, co chci mít nestojí vůbec nic. .R. Dobrej den ..... .1. Př[Hmi]ejem d[D]obrej vítr l[Emi]ahvím trosečn[G]íků, ať nesou pr[D]oudy zpr[C]ávu smotan[D]ou, bř[Hmi]eh ať nemá sk[D]ály a sl[Hmi]ova prosebn[F#]íků d[Hmi]o rukou spr[D]ávný l[G]idi dostan[D]ou. .2. Přejem klidný nebe stěhovavejm ptákům, ať silný křídla je zpátky donesou, tratím pevný mosty a volný tratě vlakům, pošťákům psaní s dobrou adresou. .R: Ať k[Emi]aždej další d[A]en je l[Emi]epší vždycky [A]aspoň o pozn[D]ání a zd[F#mi]ání neklam[Emi]ou,[A] ať d[Emi]očká se i t[A]en, kdo m[Emi]arně zatím t[A]ouží po setk[D]ání s d[F#mi]ívkou hledan[C]ou[A7]. .3. Přejem cestám, který v úvozech se stáčí, ať každej poutník má cíle poctivý, loukám plno květů a lesní ticho spáči ve stínu stromů, v rose perlivý. .R: Ať není nikdy sám ten, kdo si starejch kamarádů váží a žádný nezradí, ať zády k pomluvám se postaví a pravdu nepodráží a správný prosadí. .4. =1. Je [Ami]půlnoc nádherná [C]spí i lucerna, [F]tys mě opustil [E7]ospalou Z [Ami]hloubi zahrady [G7]cítím úklady s [F]píštalou [E7]někdo sem [Ami]kráčí. (r): [C]Hrál náramě [G]krásně [Emi]a na mě [F]tíha podivná [E7]doléhá. [C]Hrál náramě, [G]zná mě ne[Emi]zná mě, [F]něha a [E7]hudba až k [Ami]pláči. Pak [Ami]náhle pomalu [G]skládá píšťalu, krok a slušně se uklání. Jsem rázem zmatená, co to znamená odháním strach a on praví: (r): "[C]Pan jméno mé, [G]mám už [Ami]renomé, Pan se jmenuju a jsem Bůh Pan Bůh všech stád vás má, slečno, rád. Jen Pan je pro vás ten pravý. " Ráno raníčko ach má písničko Pan mi zmizel i s píšťalou. Od Pana pro pána o vše obrána ospalou najde mě máti. (r): Hrál a ve tmě krásně podved mě, kam jsem to dala oči kam? Pan pěkný Bůh, já teď nazdařbůh počítám dal a má dáti. [C]Do tmavého [Dmi]převléklo se [Emi]nebe,[G7] [C]podívej se, [F]šat má děra[Emi]vý, posílám ti [Ami]hvězdy místo s[F]ebe[Fmi], [C]o tobě mi [Edim]večer vyprá[Dmi]ví.[G7] Ve větvích už umlkají ptáci, za chviličku půjdeš jistě spát, vzpomínka se za vzpomínkou vrací, [C]chci ti ještě [Ami]pozdravení [G6]dát.[G7] Dobrou [C]no[Ami]c ti [G]oknem [G7]šeptá [C,]vánek,[C7,] dobrou [F]noc ti [Dmi]dá ztichlý [Emi]sad,[G7] já ti [C]taky [Emi]přišel [Ami]přát sladký [F]spánek[Ddim], ale [Ami]rád bych do tvých [D7]snů sám se [G]vkrad.[G7] Mít tu moc, já hned bych vybral v snáři, který sen ti noc má dnes dát. Ráno [C]pro nás [Ami]oba slunce bude [D7]zářit[Dmi], dobrou [C]noc, [Ami]nech [Dmi]o rá[G7]nu si [C]zdát. Dobrou noc, nech o ránu si zdát. .1. [Ami]Dobrú noc, [Dmi]má milá,[Ami] dobr[E]ú n[Ami]oc, [Ami]nech ti je [Dmi]sám Pánboh[Ami] na p[E]omo[Ami]c! /: [C]Dob[G]rú n[C]oc,[Emi] dobr[G7]e s[C]pi,[E] [Ami]nech sa ti [Dmi]snívajú[Ami] sladk[E]é [Ami]sny. :/ .2. Dobrú noc, má milá, dobrú noc, nech je ti sám Pánboh na pomoc! Dobrú noc, dobre spi, nechsa ti snívajú o mne sny. .1. [Ami]Napsal jí ta [C]nejkrásnější [G]slova, která kdy [Dmi]vůbec znal A pak [Ami]položil dopis pod [C]kámen a dlouho [G]nad ním tiše stál .2. Nad hlavou mu táhly mraky jako podivná obtloustlá zvířata A na vrbě tam ledňáček zářil, voda v tůni chladná, stojatá .3. A on jako blázen vykládal, že bude snad jeho paní A pak s ozvěnou do lesa hulákal podivné nesmysly o bílé lani .4. O zvláštním stvoření, které se potají snad v ženu promění Ona přichází pomalu loukou a hledá dopis v kamení .R. [Ami]Ústa z jeřabin, [C]paže z břečťanu m[G]áš [G]To mě zabije, já už nevstanu [Ami]Oči z oblázků, [C]vlasy ze vřesu [G]To mě zabije, to si odnesu .5. = 1. .6. To zvláštní stvoření, které se potají snad v ženu promění Ona přichází pomalu loukou a schovává dopis v kamení .R. Ústa z popela, paže z větvoví mám Nechci tvoji smrt - dobrý Bůh to ví Oči z kaluží, vlasy z bodláků Víc bys nedostal a to nestačí .1. [C]V létě Slunce pálí [G/E#]na tu malou stáj, [Fmaj7]"koňma"a senem to tam [C]voní, [C]v zimě počítám [G/E#]dny do jarního tání, až [Fmaj7]zase budu chodit kovat [C]k vám, jsem [Emi]kovář, co v zimě [Fmaj7]spí, oheň usí[C]ná .2. S jarem zas' mě vzbudí paprsků jasný třpyt a březím klisnám zazpívám, že hříbě budou mít, to radost je veliká, já se vílám půjdu pochlubit, já jsem duch, koním pomáhám v tomhle světě žít .3. Nové koně přivézt na svět a staré odvézt tam, kde je zaručeně můj koňský ráj, tomu bílou barvu dát a rychlost do nohou, snad z něj bude závodů král, šťastný duch, to jsem já, když se dílo podaří .4. Nemám lidi rád, co koňům jenom škodí, na ty já se umím rozzuřit, ale těm co milují větrem rozevlátou hřívu, přinesu čtyřlístek pro štěstí, tak prosím vás mějte rádi koně, jsou nádherní, jsou nádherní .1. Jestli přijdu do ne[G]be[C], [G] jestli přijdu o te[G]be[C][G] bude dobře zdá se m[G]i,[C] [G] až se vrátím na ze[G]mi[C][G] .R: Už mě soucit uná[Emi]ší[C][G] umejvá mě slaný d[Emi]éšť[C][G] už mě tóny konej[A]ší[Ami][G] láska [C]začla v těle kv[G]ést[C][G] .2. Možná přijdu do pek[G]la dobř[C]e mi dobř[G]e tak a to jsem ti neřekla dobř[C]e mi dobř[G]e tak bude horko zdá se mi dob[C]ře mi dobř[G]e tak zasypu tě sazemi dob[C]ře mi dobř[G]e tak .3. V Tibetu a v Nepálu dobře mi dobře tak potkáme se v astrálu dobře mi dobře tak o patro výš u ráje dobře mi dobře tak poznám jak to s náma je dobře mi dobře tak .R: Už mě soucit unáší ... Jestli přijdu do nebe, jestli přijdu o tebe bude dobře zdá se mi, až se vrátím na zemi [D][F#mi][Hmi][Gmaj7][G][A] [D]Babí léto spí, noci [F#mi]černější než [Hmi]káva, ptám se [G]rybářů, kam [A4]jít, h[A]ledám [D13]chajdu nad spla[D]vem a má [F#mi]paměť žádná [Hmi]sláva, aspoň k[G]ousek vydro[A4]lit[A]. [Emi7]A tak mi řeknou, že jsem [Hmi]blíž, než doopravdy [A4]hád[A]ám, [Emi7]ty dávno syna poro[Hmi]díš a já si v duchu s[A4]přád[A]ám. Že můj [D]návrat oslavíš už [Hmi]dospělá a chytrá a [F#mi]vlídná jako m[G]atka, co mě [D]zachrání, plná soucitu nejspíš, co [Hmi]ztrácí se mi v dálkách, jsem [G]do větru, to víš a ten [Gmi]stejně nechytíš, ale víš, dobří holubi se vrace[D13]jí. [D][F#mi][Hmi][G][G][A] Tak došel jsem až tam, v okně petrolejka svítí, někdo za záclonou hrál moji písničku z těch let, kdy natrhalas kvítí a já večer prozpíval, v tom se dveře rozletí, tak vítej, moje lásko, jsi pořád stejná v objetí, jsi tou stejnou zlatovláskou. Svůj návrat oslaví ..., ale víš, dobří holubi se vracejí. [C][A#][C][D#][D][C][A#][C][D#][D] [C]Chovám se [A#]jak doby[C]tek [D#][D] [C]Ale moh [A#]bych ještě [C]hůř [D#][D] [C]Naštěs[A#]tí mi [C]brání [D#][D] Můj [C]celkem [A#]dobrej [C]vkus [D#][D] [G] [A#]A občas [F]taky [G#]výčitky [A#]svědo[G]mí A občas taky výčitky svědomí Pak se taky bojím Že mi to v pekle spočítaj Zato když budu hodnej Tak mě čeká ráj A věčnej život a drahý kamení A věčnej život a drahý kamení Kdysi jsem byl hodnej Ale hovno jsem si užil S frigidníma holkama Já vůl jsem se družil Byla se mnou nuda A nudil mě svět V nebi bych vypadal Jako divnej skřet A hnali by mě odsud mečem ohnivým A hnali by mě odsud mečem ohnivým A hnali by mě odsud mečem ohnivým A hnali by mě odsud mečem ohnivým [C][A#][C][D#][D][C][A#][C] 1) [Ami]Já přišel zpívat [Dmi]nevolán, [G7]píseň, [C]co má povědět [E4]vám, [Ami]příběh co prožil jeden [Dmi]pán, [G7]když s [C]překrásnou dívkou byl [E7]sám. 2) Má paměť tam až nesahá, kde stál ten dům, kam vešel s ní, proč se ta dívka nezdráhá, snad věří snům, snad ještě sní. r) Řek: [A]Dám ti, dám ti, [C#mi]dám ti, dám ti, [D]všechno [E4]co budeš chtít [A]doufám, doufám, [C#mi]doufám, doufám, [D]že na to [E4]budu mít. [E7]Cítím, [Ami]že moje jsi ty [Emi]a nic to nezmění [A]ani dva byty a [Emi]drahý kamení, [A]máš moje city a [Emi]mě svý trápení [A]dáš. [F#mi]Je konec světa, [F5+]zmizel celý [A]a v zámku [H7]klíč, [D]v dálce [E]svítá, [D]okno [E]vítá [A]den, očí [D]pláčí, [E]slzy [D]smáčí [E7]klíč.[A] Řek: [A]čao, [F#mi]tak čao, [C#mi]tak čao, [F4]tak čao, [A]zbylo jen [Emi]moto a dívka [A]zrazená, zrazená [A]proto, že hezký [Emi]kolena, zrazená [A]proto, že hezký [Emi]kolena [A]má. Dám ti, dám ti, dám ti, dám ti, všechno co budeš chtít a ráno, ráno, ráno, ráno, tak už zas můžeš jít. Cítím, že moje city se brzy pozmění nemám dva byty a v tom to pramení, bláhová jdi ty, jen žádný trápení dáš. 1) [G7]Docela [C]všední, [F9]obyčejný [C]den, k večeru o [G5+/7]půl [C]šesté[Gmi7] [C9] ulice [F9]hoří do tmy neonem [C]v[C7] tom starém [Ab7]pohádkovém [C]městě. [C#sim]Docela [G7]všední, docela [Dmi7]všední [G7]den, více kouzel [C]má, [F][C][G7]než krásný [C]den.[Fmaj7][C] 2) Snad právě v této minutě se někde lidé smějí anebo bloudí v dlouhé samotě tisíce lidí v beznaději. Den šťastných schůzek, den smutných rozchodů, den plný krás, den marných snů. 3) Zatímco kolem planou lampy tmou, za mořem ráno vstává, smutná se věčně střídá s veselou a život s člověkem si hrává. Najednou končí, co právě začalo, a trvá dál, co skončit má. 4) Možná že v této chvíli pro lidi písničku někdo skládá. A přitom vůbec, vůbec nevidí, jak ho má jeho milá ráda. Pro samé hvězdy sdalekým vesmírem, on nevnímá svůj všední den. 5) Týden má jenom jednu neděli a často šlapeš bláto. A přece všední den je veselý a přece život stojí za to. Ten všední den, ten, který znáš, jde s námi dál, jak přítel náš. [Ami]Vrany pijú z mlák [F]to špinavé ráno. Kde [Ami]teraz asi spíš ? Kto [G]stráži tvoj spánok ? [Ami]Dni do seba idú jak [F]očká retiazky [Ami]možno ju už nemáš a [G]vládzeš bez lásky.. [Ami][Emi/G][Fmaj7][B7/5-][E] Voňaj mi jak pláž, kde ležali sme voľní Zavoňaj mi letom. Som blázon tvojich vôní. Možno sme jak piesok, čo beriem do dlaní, tým viac ho rozsýpam, čím viac chcem zachrániť. [C]Zas pošepky príď [G/H]Dočiahni ma, tu som. Zhoď [Ami]čo ťa obopína, [F]vráťme leto [A/E]kúsok [Dmi]Dočiahni ma hneď, [A/C#]dočiahni ma prosím. [Dmi/C]Ako dlho čakám v [G]záhyboch nocí [C]Vráť [G/H]sa mi, [Ami]vráť. [C/G] S kým [F]zvládnem [Dmi]smútok [G]zím ? September už kreslí peky na chodník Píšeš že to všetko nevráti už nik Za oknom len dážď, ten smutný akvarel premoká do očí, aby som nevidel. .1. [D]Máváš mi z [A]parníku tmou, jedeš [Hmi]někam pryč [G]za snem a za duhou, [D]dáváš mi [A]poslední sbohem a [Hmi]odjíždíš někam [G]v dál a v dál. [D]Rád byl bych [A]topičem tvým [Hmi]někde nad hlavou [G]s tebou nad palubou, [D]smutek musim [A]zapít ve svý [Hmi]milý hospo[G]dě. .R: [D]Ná ná na [A]na na ná ná na na [Hmi]ná na ná na [G]na na na na ná... .2. Řeky tečou různým směrem a ty mě dnes opouštíš, jenže jedeš po moři, a tak nevím jestli tě chytí teplý golfský proud. Možná za pár let se můžem znovu sejít třeba na Havaji sami sam, dáme si cukr, kávu, limonádu, čaj, rum BUM! .R: Ná ná na na na ná ná na na ná na ná na na na na na ná... [C]Dohrála hud[G]ba v nás, zanikla v [C]tónech dří[G]v už známých[C][G][C][G][C] [C]dohrála hud[G]ba v nás a léto no[C]vé písně[G] mámí[C][G][C][G][C] [Ami]slyším, jak hrajou z otev[G]řených dveří krámů[Dmi][G7] [Ami]stokrát vyzkoušená slova, na[G]česaný hluk[Dmi] co duši zalé[Emi]há, co v uších zaléhá[Dmi] zvuky aut, [C]zvuky cest, co nás dovedou, pr[G]ý až za štěs[Ami]tím[G][Dmi7][G7][C] Dohrála hudba v nás bez ovací a bez tleskání nikdo ji nekoupí a nikdo neprodá, není k mání vím, její melodii nikde nikdo nenahrál je prostě pryč, ale hledám dál jsem přece muzikant zkušený v hledání mám k tomu nadání, každý to říká, mám nadání [D]Já vím, svět je velik[G6]ý a neleží mi u nohou[D][G6] [D]krupiér karty vyměn[G6]í a staré do hry nemohou[D][A][A][D][A] [Hmi]vidíš, všechno se mění, [A]jen ty jsi stejná[G] [Hmi]pojď dál, to se osla[A]ví, budoucnost nadějná[G] jó když se štěstí unaví, n[D]echáme hříchy spát[G] noc je dáma[D], co všechno ví[F#] Jak se zdá, hledat nestačí, chce to někdy umět vzdát a času mám, boty netlačí, takže se nemusíš bát že moje krásná minulost už je taky na prodej prodám, jsem přece čaroděj, mám devět životů a všechny se mi nehoděj a za tvou samotu dám svou vlastní klidně se ptej Může být, že přijedeš zase jednou někdy na koncert to víš, čas ten nakonec vždycky všechno obrátí v žert a stejně dál se mi zdá, když tak usínám že někdo zpívá slyším, co už jsem zapomněl, hledal jsem kde se dá a nikde jsem nic nenašel, jak rád bych uvěřil že jsem si všechno jen vymyslel Dohromady, dohromady všecko na stůl já mám plán [A]Padl nápad, konec řečí [H]je tu nápad, tak už klid [A]založíme skupinu si [H]uděláme z nouze grup [A]natřeme si pěkně vlasy [H]vyrazíme ňákej zub Dohromady, dohromady všecko na stůl já mám plán Kvádra máme vod Malcoma sou i trochu plesnivý až se nám tu sejde měna i Pistols se podiví kytary a bicí taky zesíky a jiný braky na Krkavci jsou jich mraky stačí jenom brát Dohromady, dohromady všecko na stůl já mám plán Decibel je v našem znaku o lístky se lidi rvou pouštíme však jen ty v saku nebo s módou podivnou Er dachte nur an das ganz grosse Ding, doch die Gitter schweigen. Und er glaubte daran, daß es ihm gelingt, das ganz große Ding. Das Leben ist kurz und der Tod viel zu lang, doch die Gitter schweigen. Was ich brauche, nehme ich mir war sein Gesang, sein Gesang. Und er gab sich brutal, für ihn zaehlte nur Geld, doch die Gitter schweigen. Er wurde ganz klein, als man ihn dann gestellt. Nun sitzt er und heult sich die Augen fast aus, doch die Gitter schweigen. Er weiss, was er macht, kommt er wieder raus, kommt er erst wieder raus. Er dachte nur an das ganz große Ding, doch die Gitter schweigen. Weil er glaubte, daß damit sein Leben anfing, damit sein Leben anfing. Die falschen Freunde sind längst passe, doch die Gitter schweigen. Und denkt er daran, dann tut es ihm weh, ja dann tut es ihm weh. .1. Sn[C]ědl jsem své doklady, bože, to je k zl[G]osti, nyní vzniknou dohady o mé totožn[C]osti, nevím, zda jsem našinec, jak říkají n[G]aši, anebo snad vašinec, jak mi tvrdí v[C]aši[E]. .R: A j[Ami]o! [Ami/G] [Ami/F] [Ami/E] J[Ami]o![Ami/GAmi/FAmi/E] P[Ami]odezř[Ami/G]elé [Ami/F]okolno[Ami/E]sti n[Ami]euni[Ami/G]knou p[Ami/F]ozorno[Ami/E]sti [G]odpovědných míst, m[Ami]arně hl[Ami/G]edám [Ami/F]argume[Ami/E]nty, sch[Ami]ázej[Ami/G]í mi d[Ami/F]okumen[Ami/E]ty, n[G]eměl jsem je j[(C)]íst. .2. Snědl jsem své doklady v touze po volnosti, přesto mě však úřady nutí k povolnosti, úřad žádá průkazy, věří pouze faktu, tak tu hledám důkazy v zažívacím traktu. .R: A jo! To je maso! Jo! Snědl jsem své rodné listí, a teď čekám, až se zjistí, co jsem vlastně zač, zdali bytost mimozemská, a nebo upír, a nebo ženská, nebo vyzvědač. [F#][C#][B] Rum se prej nemá ráno snídat, koupilas mi sako, když jdem k vašim. S kravatou v zrcadle se vídat a lístky na operu mě zastraší Já se kaju, já si nezasloužim, ušlechtilou konverzaci zeleninu mlíko. Dál bejt spisovnej a vzornej to by za mnou brzo sklaplo víko. Ref. Jseš dokonalá kost, ale bylo toho dost kočičko, stačil rok pouhej. Jsem tady na světe krátkej host, ale život s tebou je nějakej dlouhej. Zkoušim rychle sbalit nějakou holku Co se zkouří, svlíkne v hospodě. Nebezpečnou, dost mizernou holku se kterou zas budu v pohodě. Steven Jsem rozhořčen tím bezprávím, že jsem se vězněm stal! Dracula Já vím. Steven Bez soudu, bez uvítané hned jste mě potrestal. Dracula Já ne. Steven Chci odvést odtud sestru svou! Dracula To není věcí jen nás dvou. Steven Já zachráním ji před zkázou! Dracula A v čem ta zkáza vězí? Ve tvé mysli choré! Prosím, promluv, Lorraine! Lorraine Mne chránit vůbec nemusíš! Steven Na hrdle nenosíš už kříž! Lorraine Jsem šťastna s knížetem. Dracula Teď víš! Lorraine Teď víš! Steven Chceš hříšně hříšný život vést... Lorraine Chci s ním až ke hvězdám se vznést. Steven V tom hradě zakletém! Dracula Tak jest. Lorraine Tak jest! Steven Máš pojem, co to znamená? Drac. + Lor. My víme, co to znamená. Steven Jsi zmámená, jsi šílená! Drac. + Lor. Snad pouze láskou šílená. Steven Sestro, vzbuď se stůj co stůj! Pochop, kdo je kníže tvůj! To on se se zlou mocí, s ďáblem spřáh, žádný šlechtic, ale vrah! Tak dost těch maškarád! Já tě zabiju - a rád! Dracula Doufám... Lorraine Vždyť kníže není ozbrojen! Streven Právem padlých, právem práv! Dracula S kým máš tu čest, ty chápeš málo jen. Steven Sám sis napsal epitaf! Lorraine I sestry své se navždy zbav! Steven Jak to, že ty jsi živ a zdráv? Lorraine Díkybohu, ty jsi živ a zdráv! Dracula Já jsem nesmrtelný, bědný nesmrtelný! Tím zůstávám, tím zůstávám. Steven Pak se staň, co stát se má! Hleď, jak smrtelný jsem já! Snad pouť jen dočasná je zákonná, ten, kdo s vírou dokoná, se smrti neděsí. Dracula Dávno smrt mě neděsí. Steven Kéž se sejdem v nebesích! Dracula Znáš-li, co je v nebesích? Steven Sestro, nedbej zlých slov mých, hřešit z lásky - není hřích... Doufám, doufám... Lorraine Stevene... V tom marném žití odvěkém... Dracula Marném, drahá Lorraine... Lorraine ...nestojí za to být jen člověkem. Dracula Nač být lidským tvorem? Lorraine Tak vysvoboď svou Lorelay! Dracula Hledáš, marně hledáš ráj. Lorraine Tam ji z temnot povznes, kde je ráj! Srdce mé chce tlouci ve tvém, Oba srdce dřív tak zbabělé. Lorraine Stiskni, fest, a padlá nymfa tvá Oba má se vznést jak andělé. Lorraine Jak vzácný dar Dracula Jak vzácný dar Lorraine mi byl dán, Dracula ti byl dán, Lorraine dar přízně tvé, Dracula dar zvůle mé, Lorraine jsi můj pán, Dracula jsem tvůj pán, Lorraine čin nádherný, Dracula čin příšerný Lorraine byl vykonán, Dracula byl vykonán, Lorraine teď ďábel sám Dracula teď ďábel sám Lorraine je můj pán! Dracula je tvůj pán! V čekárně první čeká Před ordinací Pro sebe tiše heká Oči v sloup obrací Nesedej si k němu Hned si dá s tebou práci Že máš tělo samej bacil Přesvědčí tě V tom co se týče chorob Je mistrem na třetí A co hůř všechny skoro Ti vnutí vzápětí Nesedej si k němu Hned si dá s tebou práci Že máš tělo samej bacil Přesvědčí tě. Chřipka co na ní skonáš Prý řádí v Jablonci Dle pana Hypochona Co má Dr na konci Co má Dr až za jménem Což je velmi podezřelé Medicínu jinak válí skvěle Přesvědčí tě Hypochondr Hypochondr Hypochondr Dokud mám se čemu smát a o čem zpívat díky svým písním nikdy neusínám v obavách a probouzím se do nadějí neznám výkaz svých ztrát, když se šťastné dny neztrácejí mám sílu snít a věřím rád, že vyplní se to, co si sním Dál se setkávám s tou partou známou dost dlouho potom zní mi každej flám pouta dávnejch strun se stěží zlámou to důvěrně už zná můj magneťák Dokud mám se čemu smát a o čem zpívat díky svým písním nikdy neusínám v obavách a probouzím se do nadějí neznám výkaz svých ztrát, když se šťastné dny neztrácejí mám sílu snít a věřím rád, že vyplní se to, co si sním Někdy prázdnej sál, jindy zas nával jó ... to bylo fajn a vzpomínám na pár nápěvů, co sám jsem hrával rád se najdu v těch, co dál znějí vám čím dál tím víc Dokud mám se čemu smát a o čem zpívat díky svým písním nikdy neusínám v obavách a probouzím se do nadějí neznám výkaz svých ztrát, když se šťastné dny neztrácejí mám sílu snít a věřím rád, že vyplní se to, co si sním Dokud mám se čemu smát a o čem zpívat díky svým písním nikdy neusínám v obavách a probouzím se do nadějí neznám výkaz svých ztrát, když se šťastné dny neztrácejí mám sílu snít a věřím rád, že vyplní se to, co si sním Dokud mám se čemu smát a o čem zpívat díky svým písním nikdy neusínám v obavách ... do ztracena ... .1. Z T[C]ěšína v[Emi]yjíždí vl[Dmi7]aky co čtv[F]rthodin[C]u,[EmiDmi7G] vč[C]era jsem n[Emi]espal a [Dmi7]ani dnes n[F]espočin[C]u,[EmiDmi7G] sv[F]atý Med[G]ard, můj patr[C]on, ťuká si na č[Ami]elo,[G] ale d[F]okud se zp[G]ívá, j[F]eště se n[G]eumřel[C]o, hóh[Emi]ó.[Dmi7G] .2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky, srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky, ze školy dobře vím, co by se dělat mělo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. .3. Do alba jízdenek lepím si další jednu, vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu, za oknem míhá se život jak leporelo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. .4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze, houpe to, houpe to na housenkové dráze, i kdyby supi se slítali na mé tělo, tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. .5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa, zvedl jsem telefon a ptám se:"Lidi, jste tam?", a z veliké dálky do uší mi zaznělo, /: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :/ [Dmi]kamenná propust a voda pořád dolů ještě tu stojíš a už nejste spolu nahoru voláš a voda pořád dolů tam kde jsi stál je někde tam vzhůru zoufale zoufale voláš a už taky dolů a už taky dolů [A][A][A][A] [A][A][A][A][2x] [A]Připravit se pozor jedem, [A]doutnáky zapálit, [A]prosíme zacpat uši, [A]a teď už jenom raz, dva, tři, Furt jede [A][A][A][A][2x] Zabereme hejhou, taháme kameny, a ty co nejdou rozdrtime pěstí, od rána do noci a paže znavení, tá hrubá síla galoše plný moru mám. [A]Pochodem v chod, [H]páry težkech bot, [D]funguje to líp [F#]než namazanej stroj, [A]dokola je tma [H]nejakej permoník, [D]tu z díry civý [F#]jako němec na orloj. [A]Herodes tango tančí, [A]za zvuku kovadlin, [A]Rarachy Dorách škádlí, [A]ocasem povadlim. [A][A][A][A] [2x] Zabereme hejhou, sme na to stavění, futrujem uhlí a pojídáme brikety co se do nás vejdou a nohy stuhlí, tá hrubá síla galoše plný moru mám. [A]Pochodem v chod, [H]páry težkech bot, [D]funguje to líp [F#]než namazanej stroj, [A]dokola je tma [H]nejakej permoník, [A]Tak ty mě serou. [A][A][A][A] [A]Tak ako sa vám páči, [A]tím novým páčidlem? [A]Bradzo dobře sa páči, [A]tak jěšte chvíli a rozeberem celou zem. Pochodem v chod, páry težkech bot, funguje to líp než namazanej stroj, dokola je tma nějakej permoník, Tak ti mě serou. (2 krát) .1. [Ami]Kdě eta ulica, kdě etot dom, [Dmi]kdě eta děvočka, [Ami]čto ja vljubljon. [E]Ej rozkoša ty moja, [Ami]ej rozkoša, [E]ej rozkoša ty moja, [Ami]ej rozkoša. RF: /: [Dmi]Dolina, dolina, [Ami]dolina dolina, [Emi]dolina vsjo eto [Ami]rodina maja :/ 2: Vot eta ulica, vot etot dom, vot eta děvočka, čto ja vljubljon. Ej rozkoša ty moja, ej rozkoša, ej rozkoša ty moja, ej rozkoša. RF: .3. Sgorela ulica, sgorel i dom, umerla děvočka, čto ja vljubljon. Ej rozkoša ty moja, ej rozkoša, ej rozkoša ty moja, ej rozkoša. RF: .1. R[E]ozkřiklo se dn[H]eska ráno v D[E]olní Lh[H]otě, ž[E]e po poli ch[H]odil divný p[E]án, viděli ho m[H]alí kluci d[E]írou v pl[H]otě, n[E]ad hlavou měl kr[H]uh a v ruce džb[E]án. Ps[A]i štěkali, k[E]oně ržáli, kr[A]ávy se bály, nad obilím t[E]etelil se vzd[A]uch, st[E]aré babky v[H]e fěrtochu p[E]ovíd[H]aly, ž[D]e do Dolní Lh[A]oty př[H]išel b[E]ůh. .2. Seběhli se všichni lidé zblízka, zdáli, nad kapličkou rozklinkal se zvon, hádali se u rybníka jako malí, jestli je to nebo není on. Říkali si "ťululum" a "Janku hloupý" a do toho všeho štěkal pes, ještě štěstí, že pak začly padat kroupy, jinak se tam hádají i dnes. .3. V poli žita ráno svítá, večer se stmívá a je jedno, kdo to vlastně byl, auto jede, řeč se vede, píseň se zpívá a mně ještě jeden refrén zbyl: kdo máš oči ke koukání, tak se dívej, kdo máš uši ke slyšení, slyš, kdo mi věříš, tak se ke mně přidej a zpívej, kdo nevěříš, mlč jako myš. [G]Vše už jsem navštívil [C]včera i [G]dnes [Ami]na co jsem tolikrát [D]vzpomínal v dáli [Hmi]město i pole i [Ami]na lukách [D]mez [G]utrh jsem [Emi]na ní si [Ami]kvíteček [D]malý Na známé přátelsky rukou jsem kýv' s nimiž jsem shledal se po dlouhém čase na dívky na které smál jsem se dřív dneska jsem poznovu usmál se zase RF: [F]Na starém místě jsem [G]milou svou stih' [Ami]byla tak radostná jak [D]dnešní ráno [Hmi]bera jí radostně [Ami]do rukou [D]svých [G]ptal jsem se [Emi]řekla mi [Ami]ano[D] Hlavu jsem položíl na její klín z něhož je k nebesům jako k mé dlani na něm jsa z dosahu všechněch svých vin oči jí poslal na přivítání RF: Na sebe všechno jsem pověděl pak špatné i dobré rudýma rtama bylo mi lehko zvlhl můj zrak šeptl jsem "Milá jsem doma ach doma" [A]Víš, moje milá, nejspíš troch[E]u ti závidím [F#mi7]že ti [Hmi7] stačí [E4]co [E7]víš to j[A]á, i když se snažím, stejně do tebe nevidí[E]m [F#mi]a říkám co nepochop[Hmi7]íš[E4][E7] já v[Hmi]ím je to ma[D]rné a taky příjemné[E4] být slepý[E7] a z[A]tratit n[Hmi]ad sebou všechnu moc[E4][E7] co ří[A]káš, moje milá, půjdem někam, kde tě n[E]eznají a p[F#mi7]rotancujem spolu celou[Hmi7] noc[E4][E7] [C]Víš, moje milá, ať chodím kud[Dmi7]y chodím [C]nacházím všude[F6] jen tu zář[G4][G] [C]a marně čekám na tmu v které oči pr[G]ohlédnou [Ami]a spatřím t[Dmi7]voji pravou tvář[G4][G] [Dmi7]mám se snad vzdát všech svých plánů a nadějí[G7] [C]a jen pro to taje[Dmi7]mství dál žít[G4][G] já [C]vím, je čas spát a vím, hvě[G]zdy nehřejí [Ami]a vím, že s[Dmi7]mím tě políbit[G][C] .1. D[D]ál p[D7]o proudu se v[G]lny ztr[Gmi]ácí, d[D]ál k j[Hmi]ihu, d[Emi]ál,[A] t[D]am, k[D7]am se moje s[G]rdce vr[Gmi]ací, t[D]am, kd[Hmi]e můj r[Emi]odný[A] dům st[D]ál. .2. Čas utíká, dny kvapem běží, ať spím či bdím, v mé duši obraz stále svěží: rodný dům a lidé s ním. .R: Kde h[A]ouf černoušků p[D]otich[D7]oučku kv[G]ílí píseň sv[D]ou[A], t[D]am j[D7]á se vrátit chc[G]i, můj br[Gmi]oučku, jen t[D]am l[Hmi]idé n[Emi]ejle[A]pší js[D]ou. .3. Tam na malé jsem farmě býval šťasten a mlád, tam první písně s banjem zpíval, šťastné dny žil napořád. .4. Já u řeky si s bratry hrál a vzdával se snům, teď statky pozemské bych dal, jen zas vidět svůj rodný dům. .R: .R: .1. Gd[D]yž negdy dojdete d[G]o Vsetín[D]a, nech je tam horko a n[A]ech je zim[D]a, d[G]ycky vás v[D]ítajú d[A]obří lud[D]é, že nejak bylo a n[A]ejak bud[D]e, [G]odkáď ste d[D]ošli, s[A]a neptaj[D]ú, a hneď vám uzené d[A]ávaj[D]ú. .2. Gdyž sa tak stavíte u Radhošča, dycky vám pár peněz negdo poščá, fajku a papuče po dědovi, hneďkaj vás přestanú boleť nohy, odkáď ste došli, sa neptajú, a hneď vás do peřin dávajú. .3. Gdyž sa vám připletú Vizovice na Dušičky nebo na Hromnice, zejdú sa okolo Vizovjané, na indy nechajú řeči plané, odkáď ste došli, sa neptajú, a hneď vám gořalku dávajú. .4. Gd[F]yž trochu užijem t[Bb]akú změn[F]u, ideme každý dom z[C]a svú žen[F]ú, [Bb]opravdu ř[F]eknem to [C]aji znov[F]a: nemajú proti nám zl[C]ého slov[F]a, [Bb]odkáď sme d[F]ošli, sa n[C]eptaj[F]ú, a hneď nám po čuňách d[C]ávaj[F]ú. Zkoušel jsem ti psát, ale žádný ze slov není to správný, můžeš za to sám, vždycky učils mě spíš hrát. Dopisní papír je plátno pro náš film, film našich vzpomínek a přání. Tak jsem viděl holoubka za oknem a měl pod křídlem kámen. auťák, co se žene černou tmou a staví tulákům. V duchu slyším starý housle hrát, jak křišťálovej pramen, jejich tóny z tvojich písní zní už napořád. Vzpomínám, že jak šel čas, tak válek bylo dost, teď se blíží klid a já mám z něho strach. Společně jsme rozdrobili svý duše na střípky, a začli je rozdávat po písních. A tak zas vidím holoubka za oknem a má pod křídlem kámen, auťák, co se řítí širou tmou . .1. Než n[Ami]a nás t[Emi]o přijde h[Ami]oře, než padneme v p[Emi]olské m[Ami]oře, n[F]ež nám na šíj vl[Dmi]oží p[Ami]olské jho páni z Těšína, pr[F]os ty za nás H[Emi]ospodina, sl[Ami]užebn[Emi]íče B[Ami]oží! .2. Než z našich žen za noc jednu zrobí beze ptaní polské roby, než synkům vloží do rukou polské slabikáře, pros ty za nás u oltáře, služebníče Boží! .3. Než nám pluh z rukou padne, než nás posledního za dne pod kríž polský složí, nechť moravské žalmy vzplanou nad mohylou nasypanou, služebníče Boží! [C]Dominik je [Dmi]miestny blá[G]zon [C]Je Dominik [Dmi]miestny blá[G]zon ? Keď [C]nevší[Emi7]ma si [Ami]tiché [G]hlasy [F]a smiech za ním ? Kreslí si [Ami]sám vždy na chodník[F] tú nežnosť [G]si nevšimol nik,[C] len ľudia [Ami]sa cez obrázky [F]preč ponáh[G]ľajú. Nahlas čí[Ami]ta svoje básnič[F]ky keď nastú[G]pi do osmičky [C]všetci sa [Ami]mu do ruká[F]vov boľavo [G]smejú. Preto snáď tým, že nemá strach, myslením je až na strechách, z výšky antén pekný obraz niekomu kazí, Kameňmi slov hádžu za ním uráža ich tým vznášaním tak v puklinách z betónu rásť kvietok sa učí. .1. N[C]ěkolikrát js[Ami]em už v[Dmi]objel celej sv[G]ět, j[Dmi]eho sedm d[G]ivů znám už d[C]ávno nazpam[G]ěť, [C]a když se mě n[Ami]ěkdo zeptal, c[Dmi]o mě táhne zp[G]ět, vžd[Dmi]ycky js[G]em mu ř[C]ek': .R: M[C]ám rád dům m[Ami]ezi gumovn[Dmi]íky,[G] za jinej d[Dmi]íky,[G] kl[C]okana a [G]ovcí pár, n[C]a verandě m[Ami]ám kř[Dmi]eslo h[G]oupací, co v[Dmi]íc b[G]ych si př[C]ál. .2. Čmuchávám rád, jak voní pečeně, když possumů stín se vlní na stěně, palce nohou zas proti slunci obracím v křesle houpacím. .R: .*: Mž[F]ourám, když se prádla šň[C]ůra větrem zavlní, d[G]obře vím, že tenhle kout je sv[C]ěta výsluní, kd[F]e, když pak mi na stůl neseš k[C]oláč dýňový, křik c[D7]ookabarry zn[G]í. .R: .3. Nezávidím těm, kteří bydlí v paláci, jen ulovit pár králíků, víc nemám na práci, když noc jako černá tuš se rozlévá nad buš, tak sbohem, tuláci. .R: + co v[Dmi]íc b[G]ych si př[C]ál ... .1. J[D]ak léta jdou, svět pr[G]o mě ztrácí gl[D]anc, všichni se rvou a d[A7]uši dávaj' všanc a z[D]a pár šestáků vás pr[G]odaj', věřte m[D]i, už víc nechci mít d[G]omov sv[D]ůj n[A7]a zem[D]i! .R: Č[D]as žádá svý a mn[G]ě se krátí d[D]ech, když před kaplí tu zp[A7]ívám na schodech svou p[D]íseň vo nebi, kde b[G]ude blaze m[D]i, už víc nechci mít d[G]omov sv[D]ůj n[A7]a zem[D]i! .2. Po jmění netoužím, jsme tu jen nakrátko, i sláva je jak dým, jak prázdný pozlátko, já koukám do voblak, až anděl kejvne mi, už víc nechci mít domov svůj na zemi! .R: .3. Teď říkám "good-bye" světskýmu veselí, těm, co si užívaj', nechci lízt do zelí, jsem hříšná nádoba, však spása kyne mi, už víc nechci mít domov svůj na zemi! .R: .4. V určenej čas kytara dohraje, zmlkne můj hlas na cestě do ráje, vo tomhle špacíru noc co noc zdá se mi, už víc nechci mít domov svůj na zemi! .R: .1. [B]Domovnice [H]se mnou se zas [G#]hádá [B]divný slova [H]do svý huby [G#]vkládá [B]věčný spory [H]se mnou ji moc [G#]těší [B]na to že jsem [H]dobrák asi [G#]hřeší .Ref.: [F#]Zlá - [E]baba [A]baba - [F#]zlá - [E]baba [A]baba - [F#]zlá - [E]baba [A]baba - [F#]zlá - [E]baba [A]baba - [F#]zlá .2. [B]Zase se se [H]mnou domovni[G#]ce pře [B]obličejem [H]připomíná [G#]vepře [B]kvůli mě si [H]baba kazí [G#]zdraví [B]viditelně [H]ji to ale [G#]baví .Ref.: [F#]Zlá - [E]baba [A]baba - [F#]zlá - [E]baba [A]baba - [F#]zlá - [E]baba [A]baba - [F#]zlá - [E]baba [A]baba - [F#]zlá .3. [B]Praví stojíc [H]na dřevěný [G#]noze [B]že si žiju [H]na vysoký [G#]noze [B]jelikož mě [H]už nemůže [G#]vystát [B]mám si začít [H]svoje krámy [G#]chystat .Ref.: [F#]Zlá - [E]baba [A]baba - [F#]zlá - [E]baba [A]baba - [F#]zlá - [E]baba [A]baba - [F#]zlá - [E]baba [A]baba - [F#]zlá .4. [B]Přesto si ji [H]znepřátelit [G#]nemohu [B]můj byt totiž [H]má výhodnou [G#]polohu [F#]moje sklepní [E]míst[A]nůstka [F#]s tekoucí vodou [E]ze stro[A]pu [F#]místo malby [E]plíseň [A]má [F#]a hned za zdí [E]hospo[A]du .R1: D[G]omů, d[D]omů, d[C]omů zp[G]átky, vzduchem lítaj' [C]od piva z[D]átky, d[G]omů, d[D]omů, d[C]omů zp[G]átky, jedině tam, tady zb[C]oural js[D]em st[G]an. .1. St[E]áhněte rolety, zavřete krám, [Cmaj7]už jsem vám odlétl, nepatřím k v[D]ám. .R2: Domů, domů, domů zpátky, ten, kdo se bojí, jde zadními vrátky, domů, domů, domů zpátky, jedině tam, tady zboural jsem stan. .2. Modrá je obloha, bílé jsou mraky, za námi zmizelo vše barvy khaki. .R3: Domů, domů, domů zpátky, jízdenku platím na měsíční splátky, domů, domů, domů zpátky, jedině tam, tady zboural jsem stan. .3. A zelenou košili s nárameníkem zahoďte někam a přiklopte víkem! .R4: Domů, domů, domů zpátky, soboty, neděle a ztracený svátky, domů, domů, domů zpátky, jedině tam, tady zboural jsem stan. .4. Majore, majore, už nejsi tátou, mám radši košili rozevlátou. .R1: .R1: [D]Vzpomínám si [A7]na náš [D]dům, [G]cítím [D]vůni [A7]dřevěných [D]plotů, od zelených [A7]pahor[D]ků, [Emi]naši táhnou [A]proti skotům. [D][A] Už jsem skoro uměl číst, když mi tátu hlína vzala dodneška si nejsem jist, jestli o něj stála. Jednou když jsem na práh šláp, stál tam kočár v stínu stromů, v síni s mámou cizí chlap a já musel z domu. Na cestu mi vítr vál otčím v sadě stromky sázel farář co mě biřmoval, ten mě vyprovázel. Za lodí vlál ptačí křik, malí kluci krk nám drhnou, jakýpak jse¨m námořník, když mi oči vlhnou. Svobodu si národ přál, Mexikem se vojna valí, já jim k tomu bubnoval a tak mi metál dali. Zlaťáků mám dneska dost, velký dům a pole k tomu, taky syna pro radost, ale já chci domů. Nevyrost jsem pro livrej, nemám boty z hadích kůží, ukážou mě orchidej, já chci planou růži. Pořád myslím na náš dům cítím vůni dřevěných plotů, prý se naši vraceji z války proti skotům. Nikdy už se nevrátím, dětském sny mi z očí mizí, pro ty doma to já vím, pro ty bych byl cizí .1. Ó, vr[D]átit se tam, kde se b[G]uvol toulá, kde si j[D]elen zve l[E7]aň k tichým hr[A]ám, kde n[D]eslyšíš klít a kde b[G]ožský je klid, modře kl[D]ene se n[A7]ebeský chr[D]ám. .R1: D[D]ál domů na ranč, kde si jelen zve l[E7]aň k tichým hr[A]ám, kde n[D]eslyšíš klít a kde b[G]ožský je klid, modře kl[D]ene se n[A7]ebeský chr[D]ám. .2. Ó, br[D]át se v ten kraj, kde přes k[G]aždičký háj ručej p[D]eláší v h[Hmi]ebounký m[Emi]ech,[A] labuť s gr[D]ácií sv[D7]ou hlavu ch[G]ýlí stran[Gmi]ou jako d[E7]ívčina v t[A7]oužebných sn[D]ech[D7]. .R2: D[D]ál d[A7]omů na r[D]anč, kde si j[G]elen zve l[E7]aň k tichým hr[A]ám, kde n[D]eslyšíš kl[D7]ít a kde b[G]ožský je kl[Gmi]id, modře kl[E7]ene se n[A7]ebeský chr[D]ám. .3. Kde tě vzduch očistí, zefír osvobodí a kde vánek je hebký jak dech, tak mi řekněte, nač bych měl měnit svůj ranč za těch pár světel na městských zdech. .R2: .Rec: [D]Ano, sem se vracím r[G]ád, do svého kr[Gmi]aje, zp[D]átky k nám, d[A7]omů na r[D]anč ... [C] [C]Ře[F]kni [Dmi]kam [G]lidi [F]jdou [G]Za čím pořád [C]pospíchají [C]Kolik je [Dmi]dnů, kdy [G]chvíli zůstanou [C]stát [C]Řekni kam lidi [F]jdou a [G]proč cestu si [C]krátí Neslyší [Dmi]zvon [G]A přitom zní v každém z [C]nás X: [F]Bolavý, [C]srdce [F]na poplach jim vyzvání[G] [F]Prozradí[C], že všechno [F]není jak se [G]zdá. (r) [C]Don diri don diri don, [F]čím dál víc Do všech [G]světových stran zpívá si [C]dál Don diri don diri don, [F]čím dál víc Stačí [G]jen jeden krok a kdo ví, co může se [C]stát [ 2 x (C,F,Dmi,G) ] .3. Řekni kolik je cest po kterých už nedá se jít Kam dojde ten, kdo lásky nechce se vzdát Řekni co o tom víš, a proč něco mě trápí Na co se ptám, to ani já nepřiznám. Bolavý - srdce na poplach mi vyzvání Prozradí - Že něco skrývám jak se dá (r) Don diri don diri don, čím dál víc Do všech světových stran zpívá si dál Don diri don diri don, čím dál víc Stačí jen jeden krok a kdo ví co může se stát X. Bolavý - srdce poslouchat nás přestává Vyzvání - že to co není může být. 3 x (r): (r) Don diri don diri don, čím dál víc... .R1: D[G]omů, d[D]omů, d[C]omů zp[G]átky, vzduchem lítaj' [C]od piva z[D]átky, d[G]omů, d[D]omů, d[C]omů zp[G]átky, jedině tam, tady zb[C]oural js[D]em st[G]an. .1. St[E]áhněte rolety, zavřete krám, [Cmaj7]už jsem vám odlétl, nepatřím k v[D]ám. .R2: Domů, domů, domů zpátky, ten, kdo se bojí, jde zadními vrátky, domů, domů, domů zpátky, jedině tam, tady zboural jsem stan. .2. Modrá je obloha, bílé jsou mraky, za námi zmizelo vše barvy khaki. .R3: Domů, domů, domů zpátky, jízdenku platím na měsíční splátky, domů, domů, domů zpátky, jedině tam, tady zboural jsem stan. .3. A zelenou košili s nárameníkem zahoďte někam a přiklopte víkem! .R4: Domů, domů, domů zpátky, soboty, neděle a ztracený svátky, domů, domů, domů zpátky, jedině tam, tady zboural jsem stan. .4. Majore, majore, už nejsi tátou, mám radši košili rozevlátou. .R1: .R1: .*: Zpr[Dmi]ávu když zaslechl Donald MacGillavry, se svými muži hned v[C]ystoupil na hory, t[Dmi]o zmijí hnízdo on pořádně vyčistí, kd[C]o měl být lovcem, teď st[Dmi]ává se k[C]ořistí. .1. D[Dmi]o bitvy míří Donald MacGillavry, do bitvy míří D[C]onald MacGillavry, př[Dmi]es kopce táhne, tvrdý a zběsilý, je m[Bb]írnější ď[C]ábel než D[Dmi]onald MacG[C]illavry. .*: S[Dmi]ychravým večerem [F]ohně se rozhoří, [G]anglické oddíly v [Ami]údolí táboří, D[Dmi]onald MacGillavry n[F]a kopcích vyčkává, t[Bb]en, kdo kraj zn[C]á, jenom t[Dmi]en bitvu v[C]yhrává. .2. Čeká jak liška, Donald MacGillavry, čeká jak liška, Donald MacGillavry, měří a váží, když pohlíží přes hory, ať žije král a náš Donald MacGillavry! .3. Donald jde bojovat s lotry a ničemy, Donald jde bojovat se svými zbraněmi, za krále Jakuba, za Skotsko bojuje, kdo zbraň s ním zkříží, ať hříchů svých lituje! .4. Je jako krejčí, Donald MacGillavry, je jako krejčí, Donald MacGillavry, bodá a píchá do nepřátel na poli, spas se, kdo můžeš, jde Donald MacGillavry! .5. Donald je velitel, zbabělce nemá rád, Donald je přítel a Donald je kamarád, s chudými kráčí, za žebráky bojuje, zrádci, jen vraťte se zpátky do Anglie! .6. Je jako švec, náš Donald MacGillavry, je jako švec, náš Donald MacGillavry, bije i krájí, vrtá a přišívá, děs kolem šíří a vítězství dobývá. .1. Kdo v[G]í, proč to hř[D]íbě tak v l[C]ásce m[G]ám, stádo mu zbl[D]oudilo b[C]ůhvík[G]am. .R: Ať sn[G]íh či déšť padá tmou, j[D]á a můj D[G]oney Gal n[C]esmíme sn[G]ít, stále dál cestou zlou j[D]á a můj D[G]oney Gal m[C]usíme j[G]ít. .2. V zádech už máme snad tisíce mil, stále jen spolu jdem, neznáme cíl. .R: .3. Až z nás jeden zůstane v klínu hor, já ať to jsem, a ne můj Doney Gal. .R: [A][F#][Hmi][G][A] [A]Vzpomínám když [F#]na Bulovce [Hmi]hledám tvoje [G]lůž[A]ko, všechno začlo v řetězovce má páteční družko. Sladká šťáva v pomerančích, taky ňáký koly, kdo moh tušit, že tak skončí výlet autem v poli. [D]Don't [A]drink & [H]drive, [C][A] [D]don't [A]don't drink & [H]drive.[C][A] Mixy koly, rumu, ledu otupily schopnosti, kdo moh tušit, že má přednost dědek na tom rozcestí? Neříkej nic, vím to bolí, ty máš vnitřní zranění, sestřičce dám tvoje koly, pomeranče taky sní. Don't drink & drive, don't don't drink & drive. Don't drink & drive, don't don't drink & drive. banjo solo: [A][D][H] Don't drink & drive, don't don't drink & drive. Don't drink & drive, don't don't drink & drive. [C]Fa[A]šos, [C]fa[A]šos, [C]fa[A]šos tu [G]nech[A]ceme! .1. T[D]ak ti teda píšu v opilecké p[A]ýše d[Emi]opis, co ti j[G]inej fr[A]ajer nenap[D]íše, dopis, co ti jinej frajer nesesm[A]olí, ž[Emi]ádný hloupý fr[G]áze, j[A]ak mě srdce b[D]olí. .R: N[D7]ejsem žádnej zl[G]atokop a n[E]ení mi to l[A]íto, ž[D7]e jsem kdesi pr[G]opil r[E]ejžák i to s[A]íto. .2. Zato když jsem včera večer seděl s kamarády v šenku, má stará Múza dala mi svou novou navštívenku, už od rána mě svádí, hladí, líbá atakdále, jenže bez tebe se cítím jako přikovanej k skále. .R: Vzpomínky mě klovou do mých ztvrdlých jater, slzím z dýmu, jenž sem vane z vater kolem Tater. .3. Prej z vesmíru se blíží naše příští zkáza a Země - to je stará a velmi křehká váza, popraskaná váza jako tvoje láska ke mně, co zbylo z tvý lásky, co zbude z tý Země? .R: Nebude to bolet, neboj, potrvá to chvilku, přestaneme řešit naši malou násobilku. .4. Přestanem se trápit, kdo ji za nás dopočítá, přestanem si nalhávat, že na východě svítá, obyčejní lidé vedou obyčejné války, chci naposled tě uvidět, a třebas jenom z dálky. .*: Tř[D]ebas jenom z dálky, když už to nejde zbl[A]ízka, d[Emi]okud konec t[G]oho všeho P[A]ámbu neodp[D]íská, d[Emi]okud konec t[G]oho všeho P[A]ámbu neod-, t[D]ak ti teda píšu v opilecké p[A]ýše d[Emi]opis, co ti j[G]inej fr[A]ajer nenap[D]íše, dopis, co ti jinej frajer nesesm[A]olí, ž[Emi]ádný hloupý fr[G]áze, j[A]ak mě srdce b[D]olí, ž[Emi]ádný hloupý fr[G]áze, j[A]ak loučení b[D]olí, ž[Emi]ádný hloupý fr[G]áze, j[A]ak beznaděj b[D]olí, ž[Emi]ádný hloupý fr[G]áze, j[A]ak loučení b[D]olí, ž[Emi]ádný hloupý fr[G]áze, j[A]ak mě srdce b[D]olí, ž[Emi]ádný hloupý fr[G]áze, j[A]ak mě hlava b[D]olí ... 1. [Ami]Píšu ti dopis [G]na starém perga[Dmi]menu, [G]jistě si [C]domyslíš, [G]co napsat [C]zapome[Emi]nu. [Ami]Píšu ti večer, [G]za oknem lampy [Dmi]svítí [F]a já to na [Dmi]chvíli po[G]zpátku [Emi]všechno [Ami]cítím [GAmiG] 2. Na slovo láska tenkrát jsem zanevřela, to než mi jiná cestičku otevřela. Deset let sypou hodiny jemný písek, duše se zbavila stínů a starých třísek. R: [G]Já nejsem [Dmi]ta, co [A]válčí [Dmi]na všechny [G]strany, [C]přivyklá [Emi]na bodláčí, [F]vychytám rány, [Dmi]bojím se [F]jenom jitra, [G]kde slunce [Emi]západ. [AmiGAmiG] 3. Jestli si myslíš, že píšu poražena, špatně jsi pochopil, jaká jsem vlastně žena. Držím se cípů starého kapesníku, kde uzel znamená neskončit na chodníku. R: 4. Zbývá jen podpis a závěr bez adresy, zas věřím na lásku, že rozpustí mé stresy. Přeju ti také prožít, jak tiše hoří a jak tě podruhé z ničeho znovu stvoří. .1. [F#mi]Už ven[Emi]ku se [D]stmívá a [F#mi]než [Emi]půjdu [D]spát [F#mi]tak chvíli [Emi]chci [D]zpívat [F#mi]jenom [Emi]tak si [D]hrát [F#mi]Vím, [Emi]že se ti [F#mi]stýská, že za [Emi]mnou bys [F#mi]jel jen tak se [G]tou[Gmi]lat, [F#mi]moc by [Emi]jsi [D]chtěl .R: [F#mi]Brácho, když jsem [G]tady a Ty tam [F#mi]brácho, tak Ti [G]dopis posílám [Emi]brácho, za čas [F#mi]přijdou vánoce [G]Brá[Gmi]cho, ty se [D]vrátíš po roce .2. Není to tak dávno, co s tebou jsem byl a jak se nám hrálo, že zůstal bys dýl Všechno čas zhojí, pak přijde ten den nám cesty se spojí a vyjedem ven sólo .R: [DEmiGDA7] .1. Pane [D]prezidente, ústavní [Emi]činiteli, píšu Vám [A]stížnost že moje děti na mě [D]zapomněly, jde o syna Karla, a mladší [Emi]dceru Evu, rok už [A]nenapsaly, rok už nepřijely na [D]návštěvu.[D4sus] .Ref1.: Vy to [G]pochopíte, Vy totiž [Ami]všechno víte, Vy se [D]poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě [G]zachráníte,[D4sus] pane [G]prezidente, já chci jen [Ami]kousek štěstí, pro [D]co jiného jsme přeci zvonily klíčema na [G]náměstí.[DA7] .2. Pane prezidente a ještě ztěžuju si, že mi podražily pívo, jogurty, párky i trolejbusy, i poštovní známky, i bločky na poznámky, i telecí plecko, Řecko i Německo, no prostě všecko. .Ref1.: .3. Pane prezidente, mé České republiky, oni mě propustily, na hodinu, z mý fabriky, celých třicet roků, všecko bylo v cajku, teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku. .Ref2.: Vy to pochopíte, Vy se mnou soucítíte, Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte, pane prezidente, já chci jen kousek štěstí, pro co jiného jsme přeci zvonily klíčema na náměstí. .4. Pane prezidente, moje Anežka kdyby žila, ta by mě za ten dopis co tu teď píšu patrně přizabila, řekla by Jaromíre, chovaš se jak male děcko, viš co ma starosti s celu tu Evropu vesmirem a vubec všecko. .Ref1.: .*: Pane [D]prezidente. [Dmi][A+][A][D7][Gmi][Bb][G7][C][Bb] Píšu [Dmi]vám, drahá [A+]Vale[A]ri řádků p[D7]ár plných [Gmi]důvěry Jsem [Bb]žebrák a ne [G7]důstojník své [C]armá[Bb]dy platím [Dmi]daň vlastní [A+]krutos[A]ti a všude m[D7]ráz lezoucí [Gmi]do kostí A [Bb]do svítání [G7]chybí možná [C]hodi[Bb]na tady u [A]Borodina Jako [Bbmaj7]vích hořela [C]Moskva teď na ko[Ami7]ních hordy [Dmi]kozáků nás ženou a p[Bbmaj7]án Bonap[C]arte odjel [Ami7]sám Rusí [Dmi]zasněženou[A+][A] Vzpomínám, drahá Valeri na úsměv váš a scénu opery na Elysejská pole a žár Paříže holá smrt nás teď očistí s myšlenkou zašlé kořisti všechna sláva jednou končí a den začíná tady u Borodina Jako vích hořela Moskva ..., klečím [C]na kole[Dmi]nou, klečím na kolenou. [G]Maminko, tatínku, posílám Vám [D]vzpomínku z letního tábora, jistě víte, že Vám píše Vaše dcera Barbo[G]ra. Strava se nedá jíst, dneska byl jen zelný list. Polívka studená, co v ní plavou místo nudlí číslice a písmena. Myslela jsem prostě, že budou různé soutěže, slíbili bojovku, pak jsme hráli vybíjendu, na ovce a na schovku. Štefan, hlavní vedoucí, chodí s naší vedoucí, která je příšera, scházejí se, líbají se u totemu za šera. Proč jsem se [C]nenarodila [D]o pár let [G]dřív? [Emi]Dneska bych [C]krásně chodila [D]se Štefanem, co [G]říká si Ste[G7]ve. Proč jste mě [C]prostě neměli [D]o pár let [G]dříve? [Emi]Řekla bych: [C]nebuď nesmělý, [D]líbej mě, [G]Steve. Závěrem dopisu ještě trochu popisu: ta bréca vedoucí je tlustá jak dvě normální oddílové vedoucí. Když běží po lese, všechno na ní třese se. Užívá make-upu, co na ní ten Štefan vidí, to já prostě nechápu. Proč jsem se nenarodila o pár let dřív? Dneska bych krásně chodila se Štefanem, co říká si Steve. Proč jste mě prostě neměli o pár let dříve? Řekla bych: nebuď nesmělý, líbej mě, Steve. P.S. je tady ještě Pošlete dvě tři sta, jsem bez peněz dočista. Pojedem do Písku, máme v plánu zastavit se v jitexovém středisku. Když jsme se koupali, všichni na mě koukali. Je to tím, že možná v jednodílných plavkách už jsem už jsem prostě nemožná. Proč jsem se nenarodila, nenarodila dřív? Zase v tom lítám, prázdný sny mám, a trochu toužím, trochu toužím. Tajemnou chvíli mám, sedím a přemýšlím. Jak je ti tam v dálce v propasti tisíce dnů Dopisy podobaj se válce barevných motýlů. Stále to cítím, v dlani tě mám, Ještě chvíli, ještě chvíli. Hromady bláznivých vlastních přání berou mi síly, když se ohlížím. Jak je ti tam v dálce ... .1. Jak léta jd[Ami]ou a hr[(G)]oby přibýv[(Ami)]ají, počítám vr[G]ásky, vryté do plet[Ami]i, koleje běží, b[G]ěží za tramvaj[Ami]í jak dálka - sl[G]adkohořké proklet[Ami]í. Má paměť - š[F]edý věšák na vzpom[G]ínky, zítřek i dn[Ami]ešek zm[F7]ění na kdys[E]i, k M[Ami]axovi zajdu, m[F7]ísto do Dem[Ami]ínky, přečíst si d[F7]opisy, dopisy, dopis[Ami]y.[E][Ami] .2. Na stole kroužky po přelitých číškách, pelyněk s vínem, leskle lepkavý, a trapné básně v pramizerných knížkách, řídké jak bahno ze dna Vltavy. Zahrady oblékly se do šeříků, na bledém nebi temné obrysy, zčernala věž i růže na keříku, zůstaly dopisy, dopisy, dopisy. .3. Mé lásky stárnou, obklopeny vnuky, kamínky týdnů v broži s jaspisy, a čas, ten pianista jednoruký, počítá dopisy, dopisy, dopisy. Smích jako náplast na strhané rysy a trocha citu, aspoň ke vzteku, no zbývá, nežli čekat na dopisy, není-li doteků, není-li doteků, není-li d[F7]oteků, doteků, dotek[Ami]ů, není-li d[F7]oteků, není-li dotek[Ami]ů? [Ami][C][G][D][Ami][Emi][D][Emi][D][Emi] Kdybych [Emi]měla jedinou tvou f[D]otku t[Ami]ančila bych s dřevákama na no[Emi]hou ty se bavíš j[D]inde občas d[C]ostanu o tobě [Emi]zprávu strohou [Emi] Ta[D]da[Emi]da[Emi] [G]Chci tě vidět v týdnu aspoň jednou [C]budu tiše sedět a [F]tvůj vzduch dý[C]chat pozorovat trpce tvoji t[Emi]vář [C]chceš-li skrz zeď skle[Emi]něnou Něžně sundávám z tvých dopisů [D]známky [Ami]přiblížím je ke rtům r[Emi]ozechvělá tak se s tebou líbám č[D]asto velká k[C]rabice se obálkami u[Emi]vnitř bělá [D] T[Emi]adad[D]a[Emi] [G]Poslechnu tě ve všem dřív vždyť víš [C]budu tě jen hladit a [F]tvůj vzduch d[C]ýchat [G]Jestli se mě boj[Emi]íš postav m[C]ezi nás m[Emi]říž [Ami]Kam všechno [C]utí[G]ká [D]kam se mi najednou z[Ami]trácíš Všude [Emi]uvidím tvého [C] dvojní[G]ka [C]proč se strom nade mnou k[Emi]ácí Budím se tak jako každý ráno s tebou poslouchám tě napůl ucha znuděná jsem zvědavá co tvoje oči ještě svedou prstýnkem si otáčím a hladím kolena [Emi] Tad[D]ad[Emi]a[D][Ami][C][G][D][Ami] [Emi][D][Emi][D] Všude [Emi]uvidím tvého [C]dvojník[G]a [C]kam se mi najednou ztrác[Emi]íš[D] .1. D[Ami]opisy b[Emi]ez podpisu[Ami], [Emi] zm[Ami]ěněným r[Emi]ukopisem[Ami],[Emi] sl[C]ovíčka p[G]lná hnisu[C], [E7] v[Ami]ykřičník z[Emi]a dopisem. V[Ami]ýstřely t[Emi]ěžkou zbraní[Ami], [Emi] v[Ami]ýstřely z[Emi]e zálohy, j[C]á nemoh[G]u se brán[C]it[E7], pr[Ami]ostřílel[Emi]i mi nohy. N[C]ěkdo mi v noci vlezl do zahrady, p[Ami]olámal angreštové keře, [F]a já jsem čekal svoje kamarády [G]a nechal otevřené všecky dveře. .2. V blátivých bagančatech někdo mi v duši šlape a blíny jedovaté zasadil pod okapem. Znát aspoň křestní jména anebo souřadnice, ach, zlobo bezejmenná, ty bolíš o to více. A já jsem z oken sundal žaluzie a chodím zimou, dešťem prostovlasý. Dokud mě nějaký blesk nezabije či dokud za blázna mě neprohlásí. .3. N[Ami]estůjte k[Emi]e mně zády[Ami], [Emi] j[Ami]á chci vás v[Emi]idět čelem, j[C]ak znám své k[G]amarády[C], [E7]chc[Ami]i znát i n[Emi]epřátele. J[C]ak znám své k[G]amarády, j[C]ak znám své k[G]amarády, chc[Ami]i znát i n[E]epřátel[Ami]e ..[Ami7]. [G]Maminko, tatínku, posílám Vám [D]vzpomínku z letního tábora, jistě víte, že Vám píše Vaše dcera Barbo[G]ra. Strava se nedá jíst, dneska byl jen zelný list. Polívka studená, co v ní plavou místo nudlí číslice a písmena. Myslela jsem prostě, že budou různé soutěže, slíbili bojovku, pak jsme hráli vybíjendu, na ovce a na schovku. Štefan, hlavní vedoucí, chodí s naší vedoucí, která je příšera, scházejí se, líbají se u totemu za šera. Proč jsem se [C]nenarodila [D]o pár let [G]dřív? [Emi]Dneska bych [C]krásně chodila [D]se Štefanem, co [G]říká si Ste[G7]ve. Proč jste mě [C]prostě neměli [D]o pár let [G]dříve? [Emi]Řekla bych: [C]nebuď nesmělý, [D]líbej mě, [G]Steve. Závěrem dopisu ještě trochu popisu: ta bréca vedoucí je tlustá jak dvě normální oddílové vedoucí. Když běží po lese, všechno na ní třese se. Užívá make-upu, co na ní ten Štefan vidí, to já prostě nechápu. Proč jsem se nenarodila o pár let dřív? Dneska bych krásně chodila se Štefanem, co říká si Steve. Proč jste mě prostě neměli o pár let dříve? Řekla bych: nebuď nesmělý, líbej mě, Steve. P.S. je tady ještě Pošlete dvě tři sta, jsem bez peněz dočista. Pojedem do Písku, máme v plánu zastavit se v jitexovém středisku. Když jsme se koupali, všichni na mě koukali. Je to tím, že možná v jednodílných plavkách už jsem už jsem prostě nemožná. Proč jsem se nenarodila, nenarodila dřív? Do zatáčky v pravým vinglu auťák plnej dětí pinglů v rytmu suprafonskejch singlů Za sebou má hřmící koně jede sice v pravý zóně profesionál Co je mu to ale platný když má přední gumy špatný profesionál Platil alimenty Haně a tak nezbylo mu na ně profesionál Proti němu v pravou chvíli brzdy embasa už kvílí profesionál votřeli se levou přídí tydle věci Pánbu řídí profesionál Teď v pangejtu zplihle leží na čase už nezáleží profesionál Krev jim stříká horem dolem v tom jede blejskavej kolem profesionál Trhněte si voba nohou já mám svoji Volhu novou profesionál Až když kolem kráčí Tatra veme do svejch útrob bratra profesionál Když se vrátí z nemocnice nenajdou už dvě puklice volant filtr řemenice jenom bílá holubice stojí smutně u silnice Pardubice Kamenice Tak si stopnou pískaře a zpívají bujaře já jsem profesionál .1. [Dmi]Dopravní značky [C]na ulicích pověšené [Dmi]ukazujou nám [C]co můžem a co už zas ne [Dmi]modrobílý šipky [C]vyznačujou nám cestu [Dmi]my po ní jedeme [C]radostně a bez protestů [Dmi]Mezi[C]hr[Dmi]a ... .2. [Dmi]Dopravní značky [C]nepřipouští dvojí výklad [Dmi]začínáme si [C]pomalu na ně zvykat [Dmi]barevný tabule [C]jsou naším denním chlebem [Dmi]a život bez nich [C]představit si už ani nedovedem [Dmi]Mezi[C]hr[Dmi]a ... .3. [Dmi]Zákazy vjezdu [C]zákazy parkování [Dmi]zákazy stání [C]zákazy zastavení [Dmi]jednosměrná ulice [C]copak vy ji nevidíte [Dmi]jak do ní vjedete [C]už se nikdy nevrátíte [Dmi]Mezi[C]hr[Dmi]a ... [C]Dory, Dory, obe [G]Dor[C]y, [C]ej Dory, [G]Dor[Ami]y, [Emi]ob[F]e [C]Dor[F]y, [F]za jednú mňa hlava [D7]bol[G]í. Kače, Kače, obe Kače, ej, Kače, Kače, obe Kače, jednu berem, druhá plače. Jednu berem za ženičku, ej, jednu berem za ženičku, druhú berem za družičku. [G]V mládí jsem se učil na DOSu, [Emi]často jsem se vrtal v BIOSu, [D]command.com to byl můj ide[D7]ál. Že do módy přijdou Windowsy, Microsoft je rychle vybrousí toho bych se nikdy nenadál. Že do módy přijdou okýnka, říkávala moje maminka, drž se hochu Woken radila. Na každém stole bude PCčko, na všech serverech běhat NTčko, na Microsoft vždycky věřila. A tak - já se rozhod dělat pro Billa, tahle práce, ta mě chytila, v Microsoftu své dny prožívám. S bílou myší, s černým kurzorem, v novejch Windows s širším obzorem, po Infohighway často jezdívám... [Ami]Půjčte nám svět, [C]projdem ho [Ami]křížem krážem, [C]do pytlů [Ami]smutky svážem, [F]vylítnou [E7]komí[A]mnem. [Ami] Projdem ho hned, [C]nahlédnem [Ami]do lokálů, [C]do sklípků [Ami]i bárů, [F]pivnice [E7]nemi[Ami]nem. .Ref: [F]Přípitky [G]posílá vám [C]naše [E7]vlezlá [Ami]společnost [F]dost zaťatá [E7]sekera. Kamkoli jdem, za náma holky táhnou, stačí jen ruku vztáhnout, jak roj vos přiletí. Vzdáme se všem, dyť hrají přesilovku, setkání na rychlovku, chvilkový objetí. Ref My jdem cik cak, s kytarou rozladěnou, písničkou nezvedenou, nervem se o úspěch. My jdem jen tak, nad hlavou nebe máme, cestou si vyzpíváme na oběd, na nocleh. .Ref: Jdem tam a zpět, od města do vesnice, bez plný prkenice, jdem jen tak za sluncem. Půjčte nám svět, projdem ho křížem krážem, do pytlů smutky svážem, vylítnou komínem. Vyčkával jsem hodinu Ve frontě na koninu Tlustá baba mě předběhla Po konině se zem slehla Aj-jaj-jaj Už toho mám DOST!!! Když jsem vyšel z obchodu Upadl jsem ze schodů Tlustej občan co vedle stál Záchytku na mě zavolal Aj-jaj-jaj Už toho mám DOST!!! Zcela zdrcen na záchytce Podrobil jsem se prohlídce Že jsem byl celej střízlivej Pustili mě už den druhej Aj-jaj-jaj Už toho mám DOST!!! .1. M[Ami]ůj dostavník se kymácí, jako když moře b[E]urácí, t[C]en se v sv[Emi]ětě n[F]eztrat[C]í, kd[G]o se drží [C]opratí. .2. Na kolomaz, na tu nevěřím, já mažu jen sádlem medvědím a vždycky všude bejvám včas, ať letní je či zimní čas. .R: D[C]ál, d[E]ál, d[Ami]ál, dál, d[G]ál, d[C]ál, ten se v sv[Emi]ětě n[F]eztrat[C]í, kd[G]o se drží [C]opratí[Ami].[E] .3. Já banditovi za skalou ustřelím hlavu troufalou, cestující veřejnost mě hostí whiskou každou noc. .4. Já bejvám samá pokora, když vezu pana pastora, a zpívávám si celý den, když vezu holky z tančíren. .R: .R: D[C]ál, d[E]ál, d[Ami]ál, dál, d[G]ál, d[C]ál, ten se v sv[Emi]ětě n[F]eztrat[C]í, kd[G]o se drží [Fmi]opra[G]tí[C]. [Em]Prázdné [C]dny já dobře [Em]znám, jsem [D]ve svém světě [Em]sám, věčná [C]tma mě prová[Em]zí, komu [D]něco neschá[C]zí? .*: Každý [D]má svá trápe[C]ní, tohle [D]nikdo nezmě[Em]ní.[C][Em][D] Všechna rána stejná mám, nikdy slunce nevídám, stejně tvář mi opálí, oči slzy zakalí. **: Když [D]uslyším kroky [C]blíž, cítím, [D]že mě polí[G]bíš. .Ref: [G]Jsi tak [D]něžná, tuším, [Em]proč tě jen [C]nesmím znát, [G]doteky [D]poznávám, [F]jak ústa ch[C]těj se smát, ruku mi prosím dej, odveď mě někam dál, a být jen s tebou, to jsem si vždycky přál.[H] Chtěl bych vidět očí pár, chtěl bych vidět slunce žár, jakou modrou nebe má, koho vlastně objímám? **: A co vlasy, jaké jsou, snad mi štěstí přinesou? .Ref: Jsi tak něžná, tuším, ... Vždycky [G]přál, [D]být jen s [Em]tebou,[C] jsi tak [G]něžná, [D]odveď mě [F]někam dál,[C] vždycky přál, být jen s tebou, jsi tak něžná.[G] [Ami]keď mi [Fmaj7]hľadí do ka[Ami]rát [Fmaj7] [Ami]ponad [Fmaj7]ľavé [E]plece [Ami]neviem [Fmaj7]ako unik[Ami]núť [Fmaj7] [Ami]nemám [Fmaj7]na to [E]recept [E7] už mi všetky žolíky ukázali chrbát táto hra by nemala príliš dlho trvať (r): [Ami]stratil som [Fmaj7]šancu [F]je veľa [E]hodín [Ami]spotené [Fmaj7]karty [F]do koša [E]hodím [Ami]zápalky [Fmaj7]nechcú [F]prezradiť [E]plameň [Ami]každá len [Fmaj7]drzo [F]do očí [E]klame keď mi hľadí do karát strácam všetku nádej v obchodoch aj v kaviarňach všade si ma nájde zvyšok kávy polnočnej na výsledok čaká povrchne ju ochutná rukáv môjho saka [Gmi]Spadlí z [Dmi]nebe [C]ležím s tebou v posteli Skončíme v [Ami]pekle a to [Fmaj7]víš Udělej něco říkáš uděl něco Kašlu ti na to víš A tak si hrajem a tak si hrajem Zavázané oči však víš Najdi si mně šeptáš najdi si mě Kašlu ti na to víš [Gmi]A možná [Dmi]možná možná [C]se mi to jenom zdá Ta tvoje [Ami]láska ta tvoje [Fmaj7]krása A možná možná možná se mi to jenom zdá Otevřu dveře za něma prázno [Gmi]Dotkni [Dmi]dotkni se mě [C]jenom dotkni [Gmi]Dotkni [Dmi]dotkni dotkni [C]ať uvěřím Dotkni dotkni se mě jenom dotkni Dotkni dotkni dotkni ať uvěřím A možná možná možná se mi to jenom zdá Ta tvoje láska ta tvoje krása A možná možná možná se mi to jenom zdá Otevřu dveře za něma prázno Dotkni dotkni se mě jenom dotkni Dotkni dotkni dotkni ať uvěřím Dotkni dotkni se mě jenom dotkni Dotkni dotkni dotkni ať uvěřím [C]Pojď se dotknout [G]slunce [C]bude nás to [G]hřát [Emi]dotknem se ho [H]spolu a [C]co bude [G]dál? Poletíme nahoru a budeme si hrát zakloň svou hlavu a můžeš se ptát Slunce ti odpoví s láskou - proč, jak Slunce ti odpoví Pojď se dotknout slunce bude nás to hřát ... [F#m]Já chci bejt sám, [Hm]snad se ztratíš [E]Nebudem se bavit o divadle, [F#m]zchudlým a rozpadlým Chci zůstat utajen, vzpomínky lonskejch doteků Viděl jsem čistý nebe nad stromy, svítilo slunce bylo po dešti Dotknu se ohně [D]Hledej, hledej, [E]hledej mně mezi kousky [F#m]popela [D]Hledej, hledej, [E]vím že si to takhle vůbec [F#m]nechtěla [D]Hledej, hledej, [E]možná uhodíš se d[F#m]o čela [D]Hledej, hledej, [E]mně mezi kousky [F#m]popela Po ránu a k večeru, probouzíš se a jdeš spát Po ránu a k večeru, se rodí opuštění Zapadáš se sluncem, ne nejsem s tebou A to je všechno, už chci bejt sám Dotknu se ohně Hledej, hledej, hledej mně mezi kousky popela Hledej, hledej, vím že si to takhle vůbec nechtěla Hledej, hledej, možná uhodíš se do čela Hledej, hledej, mně mě mezi kousky popela [D]Město usíná [E] a je to [F#m]zvláštní [D]Za tmy mne vítr zvedá s [E]prachu odkud jsem [F#m]přiletěl [D]Divný divný, [E]byl jsem mezi kousky [F#m]popela [D]Dotýkal se ohně, [E]i když ne [F#m]docela Kolem tebe projdu se zavřenýma očima Jsou šedý, šedý a vlhký je je je je je Město usíná a je to zvláštní... .1. [Ami]Biele víno, bledá tvár, dotyk [G/A]rúžom na pohár. Každý [F/A]ráta s malou trápnou predohrou[E], biele víno, bledá tvár, starý známy taxikár, máte kľúče, byt je prázdny, svieti tmou. .R: [Ami]Takto to [Fmaj7]ubehne [Dmi]celkom [G]rýchlo, láska a pohoda núdzová. Takto to ubehne celkom rýchlo, po nociach hľadáme blízku [E]tvár. .2. Príde ráno nevinné, vonku zvláštna hudba znie, mesto striehne na tie lásky úprimné, Príde ráno nevinné, vôňa rúžu, tichý smiech, vraj to vážne bolo niečo nádherné. .3. Dnes to skúsiš možno s ňou naplníte zopár snov a keď nie, no tak to skúsiš druhý krát. Biele víno, bledá tvár, dotyk rúžom na pohár, taxikár ti vidí dávno do karát. [G]Růže v rukou uvadá, proč to pouto stále hledám pak [C]sám dál se zvadlé růže [D]ptám kdo [G]vzal ti krásu tvou, mám [D]na tom vinu svou [G]jestli v sobě [C]skrýváš smutek [D]můj Tichou nocí bezesnou, zvolna smutné chvíle plynou do rána budou vládnout nade mnou šťastný ten, kdo může snít, touhu svou do snů si vzít do krámku pro novou růži jít Rf.: Doufám [G]dál, když se ráno z okna dívám, říkám zlý sen chvíli se mi [C]zdál rána vím bejvaj kouzel[D]ná, [G]proto nesmím všechno [C]předem [D]vzdát doufám [G]dál, zase v krámku růže voní, kterou koupit, každá je teď nádher[C]ná na rohu s růží postá[D]vám, [G]zase dál teď [D]důvod věřit [G]mám Možná dnes se nedočkám, možná není chvíle pravá možná je to všechno psáno ve hvězdách ale já tu růži svou nenechám teď uvadnout první, co já potkám, té ji dám Potom v nočním baru sám, si na židli v koutě sedím pití různá střídám dál a dál nechci noc bezesnou, nechci jít domů tmou u skleničky na ráno posečkám Rf.: Doufám dál, když se ráno z okna dívám říkám zlý sen chvíli se mi zdál rána vím bejvaj kouzelná proto nesmím všechno předem vzdát Doufám dál, zase v krámku růže voní kterou koupit, každá je teď nádherná na rohu s růží postávám zase dál teď důvod věřit mám já dál teď důvod věřit mám .1. [C]Celej den mám počasí, [F]jaký jsem si [C]přál Vítr píseň tuláckou mi [Dmi]na mou štreku [G]hrál [C]Kdo mě přikryl peřinou, [F]když napadla [C]noc Ležím v mechu přemejšlím [Dmi]čas mám [G]do vá[C]noc .R1: Komu dám to [F]svoje první [C]přání upletený z [Dmi]cesty blázni[G]vý Ráno vstanu, [F]nemám ani [C]zdání kam se dám, [Dmi]slunce se [G]podi[C]ví .2. Až mi stíny ukážou, kterým směrem jít Třeba mi i zakážou občas pustě klít Když se někdy nedaří, tak jak bych si přál každej někdy láteří, nejsem na to sám .R2: Hory znám i když jsou pořád jiný v tom je kouzlo, já musím tam jít V kopcích vím, kde začínají stíny těhle vršků, tam se zastavím .3. Na stráni jsou maliny a med lesních včel Prodloužit si tenhle vandr, to bych jednou chtěl Chytat ryby v potocích, prostě nemít hlad dál se toulat den co den, šťastnej usínat .R3: Už jsem zpátky, sednu ke svý práci Je to skoro v první moment šok V horách vím, kde lítaj dravý ptáci tam se vrátím zase příští rok .1. D[C]own b[G]y the Sally G[F]ard[C]ens my l[Ami]ove and [G]I did m[C]eet she p[G]assed the Sally G[F]ard[C]ens with l[Ami]ittle sn[G]ow-white f[C]eet she b[Ami]id m[G]e t[Ami]ake love [G]easy as the l[F]eaves gr[G]ow on the tr[C]ee but I being [G]young and f[G]ool[C]ish with h[Ami]er would n[G]ot agr[C]ee. .2. In the field by the river my love and I did stand and on my leaning shoulder she laid her snow-white hand she bid me take life easy as the grass grows on the weirs but I was young and foolish and now I'm full of tears. [A]Dozrávajú hrušky [E]ovesňač[A]ky, [A]dozrávajú hrušky [E]ovesňač[A]ky, [A]lehni si má milá, [E]holuběnko sivá, [A]hore [E]znač[A]ky. |: A já sem si lehla jaks ně kázal :| |: ale ty sis gatí :| nerozvázal. |: Jak sceš se mnú spávat, Kriste Pane :| |: dyž máš ty gatiska :| zavázané. |: Tulaj postavený jak cep stójí :| |: a trúba ho z gatí :| pustit bójí. [Ami]Doktor Jekyll, [G]Mister Hyde, [Ami]každý z nich je [G]iný. [Ami]Obaja však [G]rovnako [Emi]riadia [G]moje [Ami]činy. [Ami]Doktor Jekyll, [G]Mister Hyde, [Ami]dvaja čudní [G]páni. [Ami]Jeden chodí [G]v noci len, [Emi]druhý [G]na [Ami]svitaní. .2. Doktor Jekyll, Mister Hyde, majú veľkú smolu. Vôbec sa im nedarí poklebetiť spolu. Doktor Jekyll, Mister Hyde, chodia stále sami. Jeden bozky rozdáva, druhý zasa rany. .3. Doktor Jekyll, Mister Hyde, každý z nich je iný. Obaja však rovnako riadia moje činy. Doktor Jekyll, Mister Hyde, snaha o prímerie. Prvého z nich pustím dnu, druhý nech sa berie. .R: [Ami]Dr. Jekyll, Mr. [Ami]Hy - [G] - [Ami] - d[G]e. Dr. Jekyll, Mr. Hy - - - de. Předehra (1499) .1. utečenec Smilování! .2. utečenec Smilování! .1. utečenkyně Smilování! .2. utečenkyně Smilování! Smilování Utečenci Smilování, smilování! Plni hrůzi, plni strachu uprchli jsme ze svých polí. V klášteře snad najdem spásu, jinak smrt nás všechny skolí. Mnich Jinak smrt nás k zemi srazí! Utečenci Smilování! Smilování! Mnich Bratři, slyšte, bratři, slyšte, jsou nám v patách Dracula a jeho vrazi! Utečenci Dracula a jeho vrazi! Mniši + kněz Pomáhej nám Bůh! Utečenci Smilování! Smilování! Kněz Tahle půda posvěcená ochrání tě před svévolí. Mnich Ochrání?! Kněz Dracula, jak pevně věřím, na klášter si nedovolí. Mnich Na klášter si nedovolí! Všichni Na klášter si nedovolí! Mniši + kněz Chrám nás chrání! Chrám nás chrání! Mnich Před Draculou? Všechno marno! Ten je schopen čehokoli! Všichni Pomáhej nám Bůh! Vstaň, bratře můj Kněz Vstaň, bratře můj, pohleď jen na ten kříž! Jím spasen byls a teď v něj nevěříš. Kněz Ave. 2 utečenkyně Ave. 4 utečenkyně Ave. Všichni Ave. Kněz Kristus jej vláčel kvůli tobě brázdami cest, i ty, pln víry, navzdor zlobě měl bys jej nést. Ať si sám ďábel na nás chystá spoušť zločinnou, nikdy ta věčná světla Krista v nás nezhynou. Všichni Ave, Ave. Všichni Vstaň, bratře můj, s rozžatou pochodní, nás přijme Bůh, utonou nehodní. Ave, Ave. Černí rytíři Dracula Nejdu snad nevhod?! Už je po mši svaté. Vzývali jste Boha? Tak mě tady máte! Všichni Smilování! Smilování! Kněz Odstup, Satane! Dracula Ne! Takhle si mě plést! Ale máš kuráž, všechna čest! Kněz Ta půda patří klášteru, z té, bezvěrče, se kliď! Dracula A heleďme ho, čiperu! Ty tučné lány klášterů já bez pardónu zaberu. A celé, každou píď! Věřící + utečenci Smilování! Smilování! Mnich Já protestuju! To je loupež! Dracula Tak už se se mnou neškádli! Ty se tu v mešním víně koupeš. A co ho máte ve svých sklepích! To všechno kolem, tenhle přepych jste vy, pánbíčkaři, nakradli! Mnich Já nesouhlasím... Dracula Jen si křič! Tvá vzpoura není k ničemu. Rytíři, chopte se těch ničemů a ukojte svůj černý chtíč! Na boží slouhy boží bič! Všichni Smilování! Smilování! Mnich Náš svatý kříž smetli v prach nehodní! Ó, bratře můj, co teď s tvou pochodní? Amen, Amen. Kněz Zakončit můžem zjasna čista pouť dočasnou, ale ta věčná světla Krista v nás nezhasnou. Umírající Ave, Ave... Kněz Padl jsi bezbranný jak za podzimku list. Až dojdeš do nebes, do zaslíbených míst, mou zpověď s sebou nes, zvěst o tom, že i kněz pocítil právě dnes svou první nenávist. Kněz (se sborem) Buď navždy proklet, Draculo! Kněz Za to, že skosils ovečky boží svou krvelačnou sklizní, ať tvoje ústa na rudém loži po krvi zas jen žízní. Kněz (se sborem) Buď navždy proklet, Draculo! Kněz Ať plamen hrůzi vzplane i v tobě, spaluje tě - a drtí, kdybys i prosil o místo v hrobě, ty nedočkáš se smrti. Kněz (se sborem) Buď navždy proklet, Draculo! Dracula Chtěl jsem tě vážně ušetřit. Leč po tvém žvástu trapném ke slovu nejspíš přijde břit. Náš velebníček sklapne! Šašek a Adriana Adriana Zas malátnější procitám, zas proležím den celý, jsem stále sama, ty jsi tam, kam povinnost ti velí. Teď musím síly posbírat, jen žádné naříkání. Pojď, šašku! Jestli máš ji rád, tak rozvesel svou paní. Šašek Nařídil mi kníže: "Než se z bitvy vrátím, moji drahou zatím rozptyluj a chraň!" Ač jsem zámky zamknul, okna jistil mříží, někdo se sem vplížil, podívej se naň! Kolem hlavy mě se bělá, otřel se mi o týl, snad si ze mě šaška dělá tichošlápek - motýl! Z mého nosu na mě civí, šimrá jako divý. Potom ať se někdo diví, vytasím-li zbraň. Nezmýlí mě tvoje drzá pýcha motýlí! Ať paní má se nebojí, já vyzval jsem tě k souboji, jak víš. Adriana Motýla mi nejspíš kníže z lásky posílá, zas můžu na chvilku se smát, pojď, motýlku, mě pošimrat, pojď blíž. Šašek Až se střet přiostří, pak přijde zásah a tvůj pád! Adriana On ti sed na ostří! Ne, tvého kordu nemusí se bát. Oba Rozptýlí mou (tvou) paní jasná perleť motýlí, je špatným terčem pro čepel, ta nesmí setřít z křídel pel... Šašek Ty smíš! Vím, že jsi se mnou Adriana Vím, že jsi se mnou, jsi v mém povodí, z té víry se, lásko má, i náš syn narodí. Dlaň má je zas ve tvé, kam chceš, se mi vzdal, jen zdánlivě vzdálený ty dýcháš ve mně dál. Jsou v nás ty první stisky pout, jsou v nás, těm nelze uniknout, jak dřív stejný pláč, stejný smích. Jsou v nás ta první jiskření, jak víš, to zítřek nezmění, je v nás první žár, první hřích. Dracula Vím, že jsi se mnou, plod můj v tobě zrál, ty zdánlivě vzdálená, já dýchám v tobě dál. Oba Jsou v nás dny prvních nadějí, jsou v nás, ty nepomíjejí, krev má tepnou tvou prochází. Jsou v nás, teď vím to teprve, jsou v nás ta všechna "poprvé", sta snů bez konců, bez hrází, jsou v nás. Džber a kord Dracula Šašku! Šašek Vítej, pane můj, buď zdráv. Jak dopadla tvá mise? Dracula Padlo osm tuctů hlav. Jo, většinou ty lysé. Šašek Říkalo se v kraji za mých mladých let: staří přednost mají, ale mládí vpřed! Dracula Plácáš, nemáš představu, zde vůbec nešlo o věk. Ten, kdo dnes přišel o hlavu, byl pouhopouhý... Šašek ...člověk! Dracula A v tom se právě pleteš! Padla jen chátra, veteš! Prostě jsem jen zrno, zrno zbavil plev! Šašek Ó, pane, to je jiná! Já už se bál, že tekla krev. Dracula Šašku! Jak pot či slina i krev je jen tekutina a proto vždycky poteče. Šašek Máš se nač těšit, člověče. Dracula Já vidím budoucnost tak jako na dlani. Z gruntu zem očistit, to je mé poslání. Dracula Svět je dnes přelidněn, hůř se mu to kroutí, plebs a kněz, ten i ten, samí darmožrouti. Mně můj džin vnuknul čin, čin, jak s tím zlem hnouti - Dracula a rytíři Mord! Kazisvět, lidský brak ujídá z tvé mísy. Nicka, skřet skončí tak, jak jen zaslouží si: sekne meč, skuč a breč, krysy ať si křísí Dracula a rytíři Lord! Šašek Můj obdiv za pár moudrých slov, jsi šlechtic, jak se sluší. Mesiáš i filozof se skrývají v tvé duši. Říkal jeden prelát, přítel rodinný, že kdo nemá co dělat, tvoří dějiny. Dracula Celkem vtipná narážka, však trošku jsi mě zranil. Můj přítel přišel o šaška, jenž příliš hloupě... Šašek Žvanil! Dracula Jak poučil jsem kněze, žvanivost má své meze! Těch tvých drzých řečí jsem už zkrátka syt. Šašek Odpusť mi, tady klečím, chtěl jsem tě pouze rozptýlit. Dracula Nestojím o tvou péči! Poděkuj mému meči, že tebe nechá naživu. Šašek Tvůj meč je hoden obdivu. Dracula Kuš! Ksakru, nezdržuj mě už! Spěchám ke své milované! Šašek I já jsem ji vždy miloval, můj pane. Ten jeho hnusně sprostý akt měl snad i stránku kladnou. Vždy rukou lotra, fakt, i jiní lotři padnou! Tam do věčných bran Plačka Áááá! Dracula Adriano! Lásko! Adriana Bože! Jsi to ty? Dracula Ano, já! Nejsi sama! Nesu ti šperky, klenoty! Svá ústa tiskni na má! A zažeň vrásky na čele. Adriana Proč jste dnes v černém, andělé? Dracula Máš divný, cizí hlas. Z tvých loktů čiší mráz! Co tady, baby, stojíte jak nemohoucí ovce? Přivítat máte vítěze, ne domnělého vdovce! Mou ženu chcete oplakat? Vždyť dýchá, vždyť je živá! Co se svící a modlitbou? Ještě se nepohřbívá! Kněžna se z toho vykřeše, však není žádná třtina. Já přece přišel na křtiny! Tak ksaktu, kde mám syna? Babice Smilování... Babice 1 To není naše vina... Dracula A kdo za to může? Snad já? Jsem snad porodní bába? Babice 2 Ó, pane, ta je zkušená. Babice 3 Kněžna jen byla slabá... Dracula A co lékař? Kde je ten? Šašek Já za ním běžel. Byl však pryč, v domku jen jeho dcera. Říkala, že prý ranhojič moc chvátal do kláštera. Dracula Tak tohle už je trochu moc. Tohle jsi přehnal, šašku. Stráže! S tím lotrem na pranýř! Tam prožij dlouhou, krutou noc, než dohraješ svou frašku! Jděte mi všichni z očí! Tebe, má lásko jediná, na nejsvětějším loži, v slzách teď prosí hrdina: probuď se - promluv - ožij! Adriana Vím, že jsi se mnou, jsem tvá jediná, s tou vírou se, lásko má, tak krásně usíná... Dracula Adriano! Adriano! Můj plod v tobě zrál, zůstaň, dýchej dál, šťastné ráno! Kam tak chvátáš, Adriano? Tam do věčných bran, jsou už dokořán. Dokonáno! Smrt Šašek Smrt - ta neúplatná služebná smrt je lidem zřejmě potřebná stejně jako víno, hic i mráz. Smrt - věř mi, že já mám na to čich, smrt se vždycky pozná na očích, tak jak všechno, všechno co je v nás. Smrt - je slovo krátké jako nic, smrt, jen hrana zazní ze zvonic a pak už jen dlouhý, věčný klid. Smrt - nejkratší jmého podstatné, smrt - na tu si platíš předplatné, bez ní totiž nelze, nelze žít, smrt! Nespravedlivý Bůh Dracula Bože, jestli vůbec někdy byls, pohleď, jaký zločin způsobils! Diadém leží tam... Výkvět tvorsta vyrvals ze svých brázd, tupé ovce dál se můžou pást, a to já odmítám! Hej, ty tam, v říši hvězd, nespravedlivý jsi! Vzácný kmen přestal kvést. Kdo jej z mrtvých vzkřísí? Řekni jen, zač ten trest ti dva zaslouží si? Zač? Bezvládná leží, hleď, láska má i víra, její tep, její pleť pro mě neumírá, žiju s ní, ač mi teď prvně hrdlo svírá pláč. Adriano, Adriano! Náš sen bez hrází, kam jen odchází? Adriano! Klesla jsi bezbranná jak list, co opadal. Až dotkneš se těch bran, až dojdeš za ten val, mou zpověď dones tam, zvěst o tom, že tvůj pán, plný ran padl sám, když neměl proč žít dál. Mniši Buď navždy proklet, Draculo! Hlas kněze S životem skončit nebudeš moci ani svou vlastní rukou! Mniši Buď navždy proklet, Draculo! Draculovo poznání nesmrtelnosti Dracula Ať stokrát bodnu čepelí, co ostrá je a chladná, hned rány mé se zacelí. A jizva? - Nikde žádná! Tohle že má být prokletí? Budu žít léta, staletí! Vždyť já jsem nesmrtelný! Já jsem nesmrtelný! Ať zazní písně místo hran a každý ať se směje! Chci plný stůl a plný džbán. I šaška! Ksakru, kde je? Hej, sundejte mu okovy, že pán ho volá zpátky! Ať ví, co já. Ať ví, co vy: jak život, jak je sladký! Milování Sbor Načpak mudrovat nad sudem, nad sudem, nad sudem? Ten my šanovat nebudem, máme žízeň jak trám. Šenkuj vesele, milko má, milko má, milko má, církev nebyla lakomá, víno dodala nám. Muži Douškem pomoci máš žíznícím! Ženy Znát chcem, co za to dáš sklepnicím. Sbor Milování, milování! Šašek a sbor Jiskru zažehni korbelem, korbelem, korbelem, pak už někde si ustelem, jenže nebudem spát. Touha muže je touha žen, touha žen, touha žen, další sud bude naražen snad i několikrát. K vášním vždycky tě kvas nabádal, víme, co tedy nás čeká dál: milování, milování! Zejtra třeba tu nebudem, nebudem, nebudem. Šašek Nač se zdržovat se studem, když jde o sladký hřích? Sbor Muž, ten mužně se zachová, zachová, zachová! Šašek Jsem už povaha taková, rád bych pánovi pích! Sbor K vášním vždycky tě kvas nabádal, víme, co tedy nás čeká dál: milování, milování... Mniši Buď navždy proklet, Draculo! Hlas kněze Za to, že zkosils ovečky boží svou krvelačnou sklizní. Ať tvoje ústa na rudém loži po krvi zas jen žízní. Mniši Buď navždy proklet, Draculo! Šašek Bože! To dítě nevinné! Dracula Jsem ještě člověk? Šašek To právě dokázal jsi! Dracula Neeee! Nymfy .1. nymfa Sám a sám bez madam žiješ si, kníže náš. .2. nymfa Ještě, že nás tu máš! .3. nymfa To potěchu ti působí. .2. nymfa Já jsem já, lásko tvá! Řeks mi to s nóblesou. .1. nymfa Kdeže ty chvíle jsou? .3. nymfa A skončila jsi v záhrobí. .2. nymfa Dals mi krom zlatých závěsků závráť mystických sfér. Kníže Tepeši, Tepescu, byls můj hypnotizér. Všechny Naslouchej v dojetí písní svých obětí, co jsou teď v podsvětí dík tvému objetí. .1. nymfa Mon Cheri, v úterý tehdy's mě krásně sved. .2. nymfa To už je dvěstě let! .1. nymfa A byl jsi děsně vášnivý! .3. nymfa Šel jsi tmou rdousit mou nevinnost bývalou... .2. nymfa Pak ti řek - marš, alou! .1. nymfa A tvoje tělo tělo práchniví. .3. nymfa V slámě pod křídly hvězd a můr, došlo ke splynutí... Zmámen šeptal jsi: "Mon Amour, ó, jsi k nakousnutí!" Všechny My, nymfy z podsvětí, patříme knížeti pro sladká objetí s červenou pečetí. .1. nymfa Kníže náš, vládu máš nad Transylvánií. .2. nymfa Milovník orgií! .3. nymfa A zaručeně feudál! .2. nymfa Hon i lov, v tom jsi gróf! .3. nymfa Měl jsi vždy sex apeal. Všechny I když jsi nám krev pil, tak milujem tě dál a dál, dál a dál! Žít Dracula Žít - to není vůbec žádná slast. .1. nymfa ...ale žít, to je... Dracula ...co je to vlastně za balast? Přelud, co i moudrým hlavy zmát. .3. nymfa Žít... Dracula ...je hořké sousto, to mi věř. Nač? Nač rvem se o ně jako zvěř, když tu vlastně není o co stát. .2. nymfa Žít... Dracula ...žít - je velký balvan, věčný trest, ten, co Sisyfové musí nést až tam někam k náspům žebráckým. Žít - je pouhá nutnost, z nouze ctnost, žít - je v gruntu marnost nad marnost, pokud člověk nemá proč a s kým žít. Adriano, Adriano, dýchej se mnou dál, jak rád bych ti přál dobré ráno! Dracula Jsou v nás ty první stisky pout, + Adriana jsou v nás... Krev tvá tepnou mou prochází. Jsou v nás ty první stisky pout, jsou v nás... sta snů bez konců, bez hrází, jsou v nás. Tajemný hrad Lorraine Kam jsi mě to, větře, zavál koncem března? Do karpatských lesů na tajemný hrad. Do těch cizích končin, kde mě nikdo nezná, které ale z dětství já bych měla znát. Dětství je jen příběh, co se dovypráví, a tak naši paměť málo zatěžká. Lítaval tu motýl. Myslím - oko paví. Možná se tu někde vznáší dodneška. Ale ne tady! Tady ne! Motýlů se tu nedoberem, přítmí se v sídle snoubí s šerem v jediném temném akordu. Tak jako u nás v Bradfordu. Leč v něčem se to liší. Vždyť zde se žije v plyši, hm, na úrovni vyšší je zdejší pohodlí. Ne, nikde žádné kříže, ten bohatý pan kníže se učí od Paříže a moc se nemodlí. To bratříčka by hnětlo. A hele! Budiž světlo! Jakoby z nebe slétlo, jak proutkem kdyby šleh! Co, probůh se to děje? I víno nalité je! Ty čáry čaroděje mi trochu vzaly dech. Zlí skřítkové a saně jsou přelud, nedám na ně. Jsem zkrátka na Balkáně, mrav jiný, jinší kraj. Však jde-li o přízraky a báby všelijaký... Tak sbalím saky paky a mějte se tu fajn! No, maucta! - To jsem se vás lekla! Byla tu tma, tak jsem si řekla, že to tu trochu rozsvítím! A vy jste přišel mezitím... Řekli mi, ať se vypravím za milým příbuzným... Dracula Já vím. Lorraine Raněna skonem otcovým byla jsem nucena... Dracula Ó, vím. Lorraine Má matka, když ještě žila, ten dopis pro vás připravila... Dracula Já vím. Už jsem ho četl. Lorraine Sorry! To víte, majetkové spory! Než právníci je vyřeší, já hledám přístřeší. Dracula Tak ty jsi Lorraine! Lorelay! Já připíjím ti na zdraví. Lorraine Ten pohár plný po okraj spíš o zdraví mě připraví. Dracula Na víno nesmíš zanevřít. Lorraine Budu mít po něm asi špičku. Dracula A co ti ještě bere klid? Lorraine To, zda vám můžu říkat "strýčku". Dracula Já, k čertu, nejsem žádný strýc! Lorraine Promiňte mi mou vinu. Snad jsem to jinak měla říct. Dracula A co když neprominu? Cítím, jak parfém laciný do tkáně tvé se vpíjí. Lorraine Promiňte, nemám na jiný. Dracula Ne, to se nepromíjí. Tvůj hlas i vůně obstojí. Co však s tvou hebkou šíjí? Lorraine Promiňte, nejsem v závoji... Dracula Ne, to se nepromíjí. Dracula Zítra se sejdem v zahradě. Lorraine A co když se tam minem? Dracula Odpověď je pak nasnadě. Lorraine Ne, to si neprominem! Oba Ne, to si neprominem! Dracula Ne, to si neprominem! Žárlivost .1. nymfa Pane! Šéf snad zhloup, stál jak sloup, ztratil řeč veškerou. .2. nymfa Před touhle příšerou! .3. nymfa To probereme, dámy, hloub. .2. nymfa Hrozba s narudlou příchutí krouží nad "carevnou". .3. nymfa Může po jednom skousnutí stát se chudokrevnou. .1. nymfa Jdou na mě deprese. .2. nymfa Kvůli té metrese. .3. nymfa Živou ji nesnese! .1. nymfa Nesnese, .2. + 3. nymfa Vsaďme se! .1. nymfa Kníže náš, zřejmě znáš, o čem tvé nymfy sní: .2. nymfa Učiň co s námi, s ní! .3. nymfa Chceme ji vidět zesnulou. .1. nymfa Zesnulou .2. nymfa S krůpějí přijme ji Nymfy celý náš kolektiv. Dokaž, že seš jak dřív a vždycky budeš Draculou, Draculou, Draculou, Draculou! Dracula Nééé! Pryč, smečko dotěrná! Mám dost všech konkubín! Bran mého inferna dotknul se cherubín! Hle, vchází po špičkách ta mnohoslibná zvěst, že snad už za své vzal ten úděl můj a trest, že můžu přece jen už z erbu setřít kal a vzkřísit lásky sen a dál jej vzpřímen nést! Mniši + kněz Buď navždy proklet, Draculo! Dracula Neeee! Mniši + kněz Buď navždy proklet, Draculo! Dracula Neeee! Schůzka v zahradě Lorraine Nemohla jsem dospat, vzbouzela se stokrát. Teď už vím, jak chutnáš, noci probdělá. Kdosi vklouz mi do snů, o spánek mě okrad, to se přeci hostům jen tak nedělá. Teď se nebe modrá. Snad se mé dny změní. Strasti k vodě pouštím s šedou Anglií. Říkal, že se sejdem. Proč tu ještě není? Co se neodpouští? Co se promíjí? Sluha Račte mě, prosím, vyslechnout. Omlouvám nerad svého pána, musel však odjet časně zrána. Nechal tu pro vás zatím skvost... Lorraine S tím ať jde k čertu! Mám jich dost! Sluha Vám sklouzlo jen tak ze rtů, že pán by měl jít k čertu, vím, řekla jste to v žertu, leč s peklem není špás. Na jeho existenci se shodli zasvěcenci. Jsme malí, krátcí, tencí, když zmocňuje se nás. Jak noční bouře zuří a hnou se hnáty muří.. Tak straší na cimbuří! Lorraine Huá!! Strach strašně ráda mám! Sluha Jsou ovšem chvíle jisté, kdy i my - spiritisté, řvem: Démoni, už zmizte! Lorraine Já česnek radím Vám! Sluha Jak smělí jste vy mladší! List obrátíme radši. Pán omlouvat se ráčí, že pláchnul jako kluk. Lorraine Co počít s pánem hradním? Buď mu nic neusnadním, či smiluji se nad ním. Tak přijímám ten šmuk! Ó, náhrdelník! A pravý! S tou útěchou mě zdraví motýl - oko paví! Sluha Motýla vám kníže spolu s dárkem posílá. Hle, pozornůstka dvojitá! Tu žena zřídka odmítá, jak vím. Lorraine S motýlem snad kníže nevyved mě aprílem, ta naděj, k níž se utíkám, však může zmizet bůhvíkam jak dým. Sluha Netajím, že bych rád vám, kněžno, sloužil do stáří. Lorraine Čísi vstup, čísi vpád mi přines náhle pocit předjaří. Na chvíli i já si připnu křídla motýlí a zavolám, že odlétám až ke hvězdám a kometám... Snad smím. Snad smím. Upíří valčík Nymfy + dámy I když už je po sezóně, máme ples, různé klípky kolujou, proč právě dnes. Sluha Pošlete to, dámy, dál. Kdopak by se fámy bál? Páni Takhle slavný ples, jak tvrdí personál, jen tak pro nic za nic by se nekonal. Sluha Pošlete to, páni, dál. Kdopak by se fámy bál? Dámy + nymfy Jde jen o to, najít moto. Páni Každé proč má svoje proto. Nymfy Pouhopouhá fáma není průkazná, plány svého pána nejlíp sluha zná. Každý lokaj férový za groš vyklopí, co ví. Všichni Vyzraď davu zvědavému, proč jsme tady, kvůli čemu? Sluha Neřeknu to ani za nic! Nymfy Tupost sluhů nezná hranic! Všichni Je to tak či není, jak se povídá? Snad jen kníže odpověď nám záhy dá, zda ta fáma souhlasí. Do - re - mi - fa - sol - la - si... I když tanec je věc hezká, proč se plesá právě dneska? Proč? Dracula Jen hlavy natvrdlé se ptají po důvodu. Sluha Zde je! Dracula Má psáno na hrdle, jak vzácného je rodu! Lorraine Můj kníže... Dracula Lorelay... Dámy Můj kníže... Páni Lorelay... .1. nymfa Ten náhrdelník, to je skvost! .2. + 3. nymfa To je skvost Sluha Podle mě to hrdlo svěží je pravý skvost, o nějž tu běží! Sluha Pryč, smečko dotěrná, než já se rozvzteklím! Kdo pláchl z inferna, vzal zavděk předpeklím! Sluha a čas Sluha Co s tebou, synku, - Zlomit vaz, či nabídnout ti rámě? Pán rozhodnout teď nemá čas, tak záleží jen na mně. Jsi zvyklý na půst! - Máš ho mít. Tvou sestru chraň ruka Páně. Až kníže lásky bude syt, pak záleží už jen, záleží už jen na něm Jó, žijem v době takové, v níž rozhodujou vládcové a o moc přou se s knězem. A co my, sluhové? My se jen s nima vezem! Stevenův monolog Steven Sestro, dobrá vílo má, stejně vězněná jak já, tvůj smích jak tóny flétny zněl, pohřbil jej tvůj trýznitel. V tomhle kraji, dá se říct, pohřbívá se čím dál víc. Prý zvíře zlé, prý hrůzný tvor zkázu rozsévá i mor, náhle, podle mnoha zpráv, skápne člověk, ač byl zdráv. Zlo, jež ničí zdejší říš, páše lidská zrůda spíš. Krev žen a dítek v tmoucích tmách může sát snad pouze vrah! I když věřím dál, že nad zlem dobro vítězí, ne zášť, Bůh mi promine, leč vraždě zločinné nezabrání Otčenáš. Proč, kníže, nás tu trýzníš dál? Tváří v tvář bych rád ti stál. Proč ty nečelíš těm vraždám? Možná prsty sám v nich máš! Ať jsi vrah či ne, ty oči zločinné... Vzepři se jim, sestro má! Jsi můj pán Lorraine Jak vzácný dar mi byl dán. Dar přízně tvé. Jsi můj pán. Co dám ti já? Jen úzkost mám. Mě soudit smíš, jsi můj pán. Jen blízkost svou mi dál přej. Prý nebyl ráj! Já znám jej! V tvém náručí se skví ten lán, ty vládneš jím, jsi můj pán. Stůňu z tvých věčných odchodů... Kam zas šels? Kam a z jakých důvodů? Odpusť mým hrozným představám, při kterých i dýchat přestávám. Pokaždé, když se mi vracíš, procitám, jsem v bezpečí, pochybnost i stesky jsou ty tam, oči tvé mě přesvědčí. Mým dnům, jak jdou, jsi dal řád. Čím jsem ti já, chci dál znát. Mnou nespoután, mnou milován... Buď vůle tvá! Jsi můj pán! Dokonáno Steven Jsem rozhořčen tím bezprávím, že jsem se vězněm stal! Dracula Já vím. Steven Bez soudu, bez uvítané hned jste mě potrestal. Dracula Já ne. Steven Chci odvést odtud sestru svou! Dracula To není věcí jen nás dvou. Steven Já zachráním ji před zkázou! Dracula A v čem ta zkáza vězí? Ve tvé mysli choré! Prosím, promluv, Lorraine! Lorraine Mne chránit vůbec nemusíš! Steven Na hrdle nenosíš už kříž! Lorraine Jsem šťastna s knížetem. Dracula Teď víš! Lorraine Teď víš! Steven Chceš hříšně hříšný život vést... Lorraine Chci s ním až ke hvězdám se vznést. Steven V tom hradě zakletém! Dracula Tak jest. Lorraine Tak jest! Steven Máš pojem, co to znamená? Drac. + Lor. My víme, co to znamená. Steven Jsi zmámená, jsi šílená! Drac. + Lor. Snad pouze láskou šílená. Steven Sestro, vzbuď se stůj co stůj! Pochop, kdo je kníže tvůj! To on se se zlou mocí, s ďáblem spřáh, žádný šlechtic, ale vrah! Tak dost těch maškarád! Já tě zabiju - a rád! Dracula Doufám... Lorraine Vždyť kníže není ozbrojen! Streven Právem padlých, právem práv! Dracula S kým máš tu čest, ty chápeš málo jen. Steven Sám sis napsal epitaf! Lorraine I sestry své se navždy zbav! Steven Jak to, že ty jsi živ a zdráv? Lorraine Díkybohu, ty jsi živ a zdráv! Dracula Já jsem nesmrtelný, bědný nesmrtelný! Tím zůstávám, tím zůstávám. Steven Pak se staň, co stát se má! Hleď, jak smrtelný jsem já! Snad pouť jen dočasná je zákonná, ten, kdo s vírou dokoná, se smrti neděsí. Dracula Dávno smrt mě neděsí. Steven Kéž se sejdem v nebesích! Dracula Znáš-li, co je v nebesích? Steven Sestro, nedbej zlých slov mých, hřešit z lásky - není hřích... Doufám, doufám... Lorraine Stevene... V tom marném žití odvěkém... Dracula Marném, drahá Lorraine... Lorraine ...nestojí za to být jen člověkem. Dracula Nač být lidským tvorem? Lorraine Tak vysvoboď svou Lorelay! Dracula Hledáš, marně hledáš ráj. Lorraine Tam ji z temnot povznes, kde je ráj! Srdce mé chce tlouci ve tvém, Oba srdce dřív tak zbabělé. Lorraine Stiskni, fest, a padlá nymfa tvá Oba má se vznést jak andělé. Lorraine Jak vzácný dar Dracula Jak vzácný dar Lorraine mi byl dán, Dracula ti byl dán, Lorraine dar přízně tvé, Dracula dar zvůle mé, Lorraine jsi můj pán, Dracula jsem tvůj pán, Lorraine čin nádherný, Dracula čin příšerný Lorraine byl vykonán, Dracula byl vykonán, Lorraine teď ďábel sám Dracula teď ďábel sám Lorraine je můj pán! Dracula je tvůj pán! Hon na zlo Sluha Bubny do boje zvou tě, jen se naděje chop, zlo tě sevřelo v koutě, hleď mu vykopat hrob! Nad zlem vynesem ortel, zvůli odzvoní zvon, bijme od bubnu forte bum a ratata don. Stockers Všichni V přítmí luceren žádnej suterén. tady si dáš svou žitnou. Na tu se holky chytnou. V přítmí luceren žádnej suterén. Parta, co křičí, je vzápětí před poldou hluchoněmá. Dojdou-li prachy, co s tímhletím? Zmáčkne se ten, kdo je má! V přítmí luceren máš bejt suverén. Někdo to rád i vřelý! Když se nic neschumelí! V přítmí luceren máš bejt suverén. Hajlajfu prodejnejch náfuků vočíhnem soukromou pláž. Dejchejte smrad z našich vejfuků! Nám zase smrdí ten váš! .1. Stocker Startujem, Nicky! Nick Až pak! Natankujem, amigo. .2. Stocker Sandra má přednost. Nick Jo tak! Oba Stockers Dáme cígo. Nick Včera se ta jízda zvrtla v křeč. Byli jsme jetý. Sandra Má řeč. Nick Ale už plánuju akci. Sandra Už zas? Nick + oba Stockers Tahleta akce prostě nemá chybu! Sandra Slíbils mi jízdama už nezabíjet čas. Zůstane při tom slibu. Nick Půjde o větší rybu. Sandra Tak zlom vaz! Nick Tak poslouchej, ty vzteklino! Znáš toho kmotra...nó, znáš... Casino blízko Yardu! Nahrabal majlant. Sandra Až až! Nick To chce dardu! Sandra Prý je to Rumun, snad i Rus... Nick Mně především jde o virus, co přitáh sem a jak ho šíří. Sandra Jo, myslíš ty aféry netopýří? Nick Nevím, jenom tuším, že za sténama heren je podezřelý terén a hnízdo šakalí. Nevím, jenom tuším, že u karet a rulet jde o totální úlet a věci nekalý. Sandra Casino není žádný Betlém. Nick Počítám předem s pěkným betlem. Oba Černým duším tam perou prachy černý, snad tenhle smysl herny se provalí. Nick Klukům zatím ani muk. Sám obhlídnu to radši. Sandra Poslední akce? Nick Jo. Sandra Fajn kluk. To slib mi, víc nechci ten slib mi stačí. Stockeři S tváří kamennou, pevný v ramenou. Neblafej, ksichte tresčí! Štve tě jen, že jsme hezčí! S tváří kamennou, pevný v ramenou. Klidně se obejdem bez otců v arestu pro nevinné. Pasťák i domovy důchodců zavedli oni, my ne! Dehybernace Profesor Jsem šťasten, netajím se tím, že dnes a denně zkoumat smím orgány toho zběha, jenž léta už je ve stávce a času nepodléhá... Co je to vlastně za savce? Probuď se, pane, do hlubin další noci. Cítíš se posílen či znaven? Dracula Bez emocí. Profesor Co tvoje srdíčko? Zdravé anebo choré? Hned si tě zapojím... Dracula Zdržuješ, profesore. Profesor Vše, co je v tobě ukryto, zachytí do detailů monitor a přesná data vychrlí. Dracula Kdy zjistí, že jsem umrlý? Profesor Po spánku býváš nevrlý. Dracula Tak jak jsme na tom se žlučí? Profesor Dlouho jsi neměl ženu v náručí a to se v těle hromadí. Dracula Co moje oční pozadí? Profesor To tady nemám, nevadí. Jak to tak vyhlíží, zdraví bez všech potíží, až na pár bolestí všechno v normě - naštěstí. Dracula A co je norma pro vědu? Profesor To záleží na úhlu pohledu, však lepší žít je bez norem. Dracula Tvor může být i netvorem. Profesor Bereš to správně s humorem. Dracula Hej, přiznej, ty jsi trochu pil. Profesor Osten mých pupil se však neztupil. Dracula Pro dnešek končím. Nezájem. Profesor Co vyčítat si navzájem? My savci občas nasajem. Jak to tak vyhlíží, zdraví bez všech potíží, až na pár prkotin nález ti jen lichotí. Dracula Nač ještě žít bez snů a lásek? Profesor A hrome, přístroj se mi zasek! Proč nekoupí se nový typ? Že na něj máš, jsem věru bez pochyb. Dracula Ne, o peníze neběží, když nepustíš je z otěží, tak už se samy zpeněží. Chceš jezdit novým kočárem? Nač, když tam uvnitř je vše při starém? Profesor Ó, miluju tvé bonmoty. Dracula Jsou totiž krásně zbytečné. Profesor Tak jako já anebo ty? Dracula Tak jako já, tak jako ty. Prázdné kasino Lorraine Zas jeden pasiáns, co vyjít moh už málem. Zas dáma srdcová se míjí s černým králem. Hru balím s klidem rutinním, ne, karty z toho neviním, že mezi mnou a mezi ním se propast stále hloubí. Čtu denně v jeho grimasách, že pláč, co cítím na řasách by jeho duši nezasáh, nezasáh, nezasáh... Profesor Stav Draculův je beze změn, mě trápí jen ta psyché! Lorraine Vem vína číš, vždyť s tou, jak víš, i trápení je liché. Profesor I když dosti má sil, buďme k němu vlídní, hrozí schizoidní lunatický stav! Lorraine Jak ti přístroj hlásil, pán je bez nesnází. Co mu tedy schází, když je vlastně zdráv? Profesor Cosi velmi podstatného pod srdeční chlopní. Vampíři už podle mého citů nejsou schopni! Lorraine K přístroji mě zaveď dolů! Profesor Tam ty nesmíš vstoupit! Lorraine S tebou můžu! Však to spolu zvládnem, nejsme hloupí! Odhalení Profesor Mašinka jak včela, tak pilná i tak chytrá, do knížecího nitra teď zasvětí tě hned. Lorraine Co tu ale dělá ten obraz cizí ženy? Vždyť není zas tak cenný. Co je to za portrét? Profesor "Na tu se neptej" - pán řek kdysi. Lorraine Tajemný obraz... Proč tu visí? Profesor Byl jsem velkorysý, však ty máš jiný zájem! Lorraine Ten kraj tam za Dunajem byl plný krasavic... Je ve hře, kterou hrajem, postav možná víc. Škodolibé nymfy Nymfy Radujme se, jak ty zvěsti krásně jsou, Sbor ...krásně jsou... Nymfy že se kněžna s knížetem už nesnesou. Sbor ...nesnesou... .1. nymfa Pošlete to, dámy, dál! Kdopak by se fámy bál? Nymfy Když má dojem, že ji partner zasklívá, Sbor ...zasklívá... Nymfy špicluje a soptí ženská žárlivá. Sbor ...žárlivá... .2. nymfa Pošlete to, dámy, dál! Kdopak my se fámy bál? Nymfy Všude vlezla, tak je vlezlá, touží se tu chopit žezla. Lorraine Dost! Nymfy Radujeme se nad rostoucí aférou, Sbor ...aférou... Nymfy Ty se už tak vážně dneska neberou, Sbor ...neberou... .3. nymfa Aféry jsou vítané, ta se ututlá, ta ne. .2. nymfa Máme páru o tom páru, .1. nymfa předejme ji kuloáru, .3. nymfa a když se ta fáma ujme, Nymfy tak ji zase dementujme. Všichni To, co dřív svět považoval za faux pas, toho je dnes normál plná Evropa, tak ať si s tím zápasí, do - re - mi - fa - sol - la - sí. Ať je dusno, ať je husto, vaše trable, naše gusto! Pygmalion Nick Koupil jsem ti jen tak pro radost model, co tě okouzlí. Sandra Šatů holka nikdy nemá dost, tyhle nejsou zlý. Nick Že v nich budeš Áčko naprostý, ani říkat nemusím. Sandra Jak mi asi padne retro-styl? Hned to ozkusím. Nešetřil jsi na pencích, to je ti podobný. Nick Chcem-li vést boj s konvencí, nač koukat na drobný? Sandra I když nenosíš mě na rukou, lekci dal jsi skrblíkům. Nick V tomhle balení a s parukou nadchneš publikum. Sandra Šaty jsou jak na mě šitý. Zírám na kanýry. Nick Vidíš jak je důležitý v merku mít tvý míry. Sandra Nešmíruj mě, nebuď zmije vyčkat moudřejší je. Nick Stačí mi má fantazie, zkrátka vidím svý. Hadříků má habaděj, však žádný z brokátů. Připouštím, že nejraděj ji vídám bez šatů. Sandra Kolik vlastně stály? Nick No comment. Ráda ber, co dávám rád. Sandra Doufám, že to nední second hand. Tím se nesmím stát. Oba Tím se nesmím stát. Casino show Hosté + nymfy Hrajme dál - je věčný příkaz pro hravé, hrajme dál, i když je štěstí vrtkavé, zůstat ve hře je náš věčný cíl. Číšníci Na čumendu spíš jsme vlezli do Casina, jednou přihodíš a jedeš v tom. Happyend jak hrom má naše klukovina: u stolů a kas Servírky u stolů a kas Číšníci zaměstnali nás! Servírky zaměstnali vás! Tady Jean-Pierre, když přijel do Londýna, nebyl krupiér tak jako dnes. Za servírkou vlez však jednou do Casina. Aby v ceně stoup, Číšníci aby v ceně stoup, Servírky maká tu jak šroub! Číšníci maká tu jak šroub! Všichni Ráj všech hazardérů, scéna bez suflérů, ráj! /:Jde o peníze, jde o moc!:/ /:Jde o peníze, jde o moc!:/ Dracula Bože, je to pravda nebo sen? Ve hvězdách to vždycky bylo psáno, že se ke mně vrátíš, Adriano... Za střípek krásy tvé se růží vzdám. Sandra Za pozornost, pane, díky vám, díky vám. Lorraine Mám dost tvých erotických explozí! Sandra Každá růže trnem pohrozí, pohrozí. Lorraine Ta nežádoucí osoba ženě z portrétu se podobá. Dracula Mé šperky znásobí lesk šíje tvé! Sandra Léčkám umím čelit, kráse ne, kráse ne. Lorraine Už nestrpím tvé choutky zvrácené! Dracula Přestaň mě věčně špiclovat a bránit mému vznětu! Uhni mi z cesty, nechápeš, co ve hře je, oč jde tu. Lorraine Právě, že všechno je jen hra, jsi oběť svého klamu! Dracula Já se k ní modlil tolik let, až vystoupila z rámu! Lorraine Teď budu já ta nejhorší, tvé zkáze marně bráníc... Dracula Ona je věčná láska má! A z tebe je mi nanic! Všichni Ráj všech hazardérů, scéna bez suflérů. Ráj i lázeň parní, v níž se majlant zmarní. Ráj! /:Jde o peníze, jde o moc!:/ Jde o peníze, jde o moc! /:Jde o peníze, jde o moc!:/ Jde o peníze, jde o moc! Lorraine v podzemí Lorraine Jak mám to ponížení snést? Nejnicotnější ze všech malých teď dopíjím svůj hořky kalich... Jak mám to ponížení snést? Můj Bože, nepřeháním, jak slepá šla jsem za ním a ochotná k všem daním, co za to odevzdám. Já byla z těch, co věří, že my jsem ti dva, kteří jak motýli, jak peří se vznesou ke hvězdám. Ten slibný první ples! Co zůstalo z těch dob? Tančila jsem! A dnes merčím tu tenhle strop, zírám tu do čtyř stěn namísto do nebes a v duchu ptám se jen, zda ještě kvete bez... V co věřil ten můj Bůh, ten, pro něhož tu pláču? Náhražka jsem, jen vzduch! On miloval tu káču! On všechno pošlapal, on nese vinu za pád! Teď, Lorraine, nič a pal! I ty se nauč šlapat! Proboha, stop! Jsem stejná jako on? Taky všechno smetu? To ze mě vyvěrá poslední krůpěj - lítost. Už lásku necítím... Už nejsem lidská bytost. To chlap snad stvořil tenhle svět! To Bůh si nemoh vymyslet! A já už nevím kolik let jsem v něm jen pusté křoví. Dnes bez milostných šepotů tu marně buším do plotů i do bran krutých despotů a konejším se slovy: že možná šlo by to to tristní zdejší šapitó zmáknout trošku líp. Okouzlená Sandra Stockerky Sexy den co den prý dívka má být, pokud jen to jde, se smát a smát, sexy den co den má pány vábit, nikdy demodé a stále svá. Sexy, nikde kaz, Stockerky při hrách a lančích, Sandra nepromarnit čas Stockerky dá práci jí, Sandra sexy včetně řas Stockerky vždy ráda tančí, Sandra + Stockerky žije na doraz a s grácií. Sandra + Stockerky Pročpak denně k zrcadlu se naložím, nač se věčně trápím dietou? Stejně si nás chlapi popletou se zbožím, se zbožím. Hrajou na nás divadýlko, jak by ne? Když pak ale karty vyloží, nakonec nás mají za zboží laciné. Sandra Já vím své. Snad se ve mně zhlíd muž, pro nějž nejsem nickou, moh by duši mít i trochu romantickou, snad se ve mně zhlíd. Mám nebo nemám za ním jít? Sexy na pohled prý dívka má být, sladce jako med se smát a smát. Srdce má jak led a má mě vábit, ani nedoved říct - mám tě rád. Stockerky Pročpak denně k zrcadlu se naložím, nač se věčně trápím dietou? Stejně si nás chlapi popletou se zbožím, se zbožím. Hrajou na nás divadýlko, jak by ne? Když pak ale karty vyloží, nakonec nás mají za zboží laciné, laciné. Naštěstí ta mužská duše složitá schopna je i lidských pocitů. Víš, nač se ta banda ješitů nachytá, nachytá. Vyznání Dracula Se mnou opět živá, orkán mi tě přivál, s tebou znova doufám rád. Zpívá Luna, zpívá o tom, že jsi živá, z mrtvých též si troufám vstát. Za střípek lásky tvé dám království a živ z tvých příslibů učiním tě, dá-li Bůh, šťastnou kněžnou. Se mnou, moje drahá, stoupej k mléčným drahám, poznáš, kam až sahá strom s mým bláznovstvím. Sandra Slova teď v hrdle mi váznou, možná i bojím se Vás... Dracula Komnatu dříve tak prázdnou naplnil sladký tvůj hlas. V soutěži s tvou svatou krásou narcis je plevel, to vím nech si ta pozlátka, tvá jsou, ať slouží půvabům tvým. /: Živá, opět se mnou, pleť máš stejně jemnou, se mnou, navždy se mnou pojď dál žít! :/ Sandra Můžete se plést, jsem u vás pouhým hostem, svůdnost vašich gest mě svádí k pochybnostem. Sotva jste mě zhlíd... Proč chcete právě se mnou žít? Oba Se mnou, navždy se mnou... Nick Stačilo, Sandro, padáme, ať jsi v bezpečí. Sandra Nicku, já... Nick Bez řečí! Dracula Neee! Devastace Casina Profesor Pozór!!! ÁÁÁ............. Dracula Mluv, co je s tebou, příteli? Nick A to je malér, to jsme nechtěli... Profesor Jak to tak vyhlíží, zdraví bez všech potíží, až na ten menší zkrat všechno v normě - akorát... Dracula Tys mě chtěl chránit? Tys mě snad měl rád? Lorraine Žít si troufá každý živočich, žít je pírko v dětských vrkočích, které pohřbí jeden projektil. Žít všem kázal velký lodivod, žít se dá jen jednou za život, škoda, že jsi nesměl trošku dýl žít... Dracula Já nechci žít! Snový soud Kněz Draculo, vstaň! Než se v tmách rozední, tvou duši dnes čeká soud poslední! Amen, amen. Mnich Jenom žádné smilování! Dracula Tvůj křik strach mi nenahání. Mnich Pykat budeš, Satanáši! Dracula Zášť se s právem špatně snáší! Služka - 1. oběť Ty, kdos mi život vzal, se dovoláváš práva! Lorraine Já napůl žiju dál a taky žádná sláva. Leč žádní soudci nepřijmou mou obžalobu nepřímou, jak těžce ranils duši mou, duši mou... Steven Ne výhni pekelné ať upír navždy zhyne! I zlo je smrtelné! Dracula Jen nahradí je jiné! Věř, bratře, že z nás dospělých na svých ideálech, na svých přátelích dopustí se téměř každý aspoň takhle malinkaté, obyčejné vraždy. Steven Tys proti Bohu s mečem stál a kosil věřící i chrám! Dracula Hej, ty tam, proč's mi jen nesmrtelnost půjčil, když's mě tím odsoudil k tmám? Steven Mou sestru poskvrnil tvůj dráp! Dracula Tolik let byl jsem jen sám. Steven Krev tekla proudem, kam jsi šláp! Drac. + Lorr. Pomoz mi (mu), hej, ty tam! Steven Slyš mé "mene tekel", skončíš na dně pekel! Dracula Splatím daň, tak se staň! Šašek Střílet židy ani děti nikdy's nenařídil, ač jsi vraždil po staletí, byl jsi vlatně břídil! Jinčí machry znám! Sandra Díky za ten hlas, co řek mi slova sladká. Převlek poplet vás. Teď už mě bez pozlátka nebudete chtít, nejsem ta, pro niž chtěl jste žít. Lorraine Celá léta lhals Dracula Přelud mysli choré! Lorraine a to mě nejvíc bolí, jinou milovals Dracula Mělas pravdu, Lorraine! Lorraine a svazek jakýkoli mně jsi nenabíd, nejsem ta, Dracula Zklamán nechci už dál žít! Lorraine pro niž chtěl jsi žít! Všichni Buď navždy sbohem, Draculo! Dracula Upíru osud odejít velí na věčnost za svou kněžnou. Vpusť tedy slunce do téhle cely, paprsky ať mě sežhnou! Všichni Buď navždy sbohem, Draculo! Draculova smrt Lorraine Ani do bran pekel odcházet se nemá beze sluvka Promiň, s disharmonií. Bože, vynes jeden soud nad námi dvěma. Co se neodpouští? Co se promíjí? Sandra Dnes prvně dokořán tvou hrobku otvírám, kam motýl marně tloukl na okenní rám... Sandra + sbor A slunce rozžíhá svůj mocný arzenál, co padlé zpopelní a živým káže dál žít. Lorraine Jak vzácný dar ti byl dán, dar volně žít, jsi svůj pán. Směr, jímž chceš jít, sis určil sám, dar volby máš, jsi svůj pán. Sbor Stokrát daun, nikdy bez šancí, se sluncem, s nejcennější monstrancí, za věčný lidský ideál s temnotou i s peklem rveš se dál. Lorraine + sbor Ten, kdo sám tě kdysi stvořil, nad tebou hůl nezlomí. Spletí cest už provždy má tě vést čistý štít i svědomí. Solisti + sbor Co zůstává, je tvé Já, nad nízkostí se vznést má. Ať zbožňován, ať na hůl brán, buď kým chceš být, jsi svůj pán. --------------------------------------------------------------- Osoby a obsazení: Dracula: Daniel Hůlka Lorraine: Lucie Bílá Šašek/Sluha/Profesor: Jiří Korn Adriana/Sandra: Leona Machálková Kněz: Tomáš Trapl Nick: Richard Genzer Steven: Pavel Vítek Mnich: Zbyněk Fric .1. Nymfa: Hana Křížková .2. Nymfa: Linda Finková .3. Nymfa: Magda Malá Stocker: Pavel Polák Stocker: Ivo Hrbáč Stocker: Jiří Kropáček --------------------------------------------------------------- hudba: Karel Svoboda text: Zdeněk Borovec libreto: Zdeněk Borovec a Richard Hes Lorraine Ani do bran pekel odcházet se nemá beze sluvka Promiň, s disharmonií. Bože, vynes jeden soud nad námi dvěma. Co se neodpouští? Co se promíjí? Sandra Dnes prvně dokořán tvou hrobku otvírám, kam motýl marně tloukl na okenní rám... Sandra + sbor A slunce rozžíhá svůj mocný arzenál, co padlé zpopelní a živým káže dál žít. Lorraine Jak vzácný dar ti byl dán, dar volně žít, jsi svůj pán. Směr, jímž chceš jít, sis určil sám, dar volby máš, jsi svůj pán. Sbor Stokrát daun, nikdy bez šancí, se sluncem, s nejcennější monstrancí, za věčný lidský ideál s temnotou i s peklem rveš se dál. Lorraine + sbor Ten, kdo sám tě kdysi stvořil, nad tebou hůl nezlomí. Spletí cest už provždy má tě vést čistý štít i svědomí. Solisti + sbor Co zůstává, je tvé Já, nad nízkostí se vznést má. Ať zbožňován, ať na hůl brán, buď kým chceš být, jsi svůj pán. Dracula Ať stokrát bodnu čepelí, co ostrá je a chladná, hned rány mé se zacelí. A jizva? - Nikde žádná! Tohle že má být prokletí? Budu žít léta, staletí! Vždyť já jsem nesmrtelný! Já jsem nesmrtelný! Ať zazní písně místo hran a každý ať se směje! Chci plný stůl a plný džbán. I šaška! Ksakru, kde je? Hej, sundejte mu okovy, že pán ho volá zpátky! Ať ví, co já. Ať ví, co vy: jak život, jak je sladký! [D]Kdo vzal dětem chuť se [A]smát [D]dal jim nudu a cementu [A]prach [D]proč žádné z nich nevě[A]ří [D]že dobro nad zlem zvítě[A]zí [D]Sejeme vítr - [C]sklízíme [D]bouři [D]nenávist vládne [C]jak krutý [D]král [D]dračími zuby [C]oséváme [D]pole [D]přetvářka se [C]lží dávají [A]bál Kam se poděly pohádky a báje možná jsou v oddělení nálezů a ztrát nikdo už neví čemu vlastně věřit i ďábel duši zaprodal Bůh ten je mrtev - ať žije jiný tak zlaté prase stavte na oltář a hoďte kamenem - vy co jste bez viny dřív nežli země omyje si tvář - vlastními slzami Sejeme vítr - sklízíme bouři nenávist vládne jak krutý král dračími zuby oséváme pole přetvářka se lží dávají bál ... [C]Teče vo[G]da[C] teče,[F] od[C] p[G]ot[G7]oka[C] k[C7] ře[F]ce[D], [C]namluvil [G]si[C] švarný hulán modrooké děvče. Ach dcero, dcero má, zanechej hulána. Hulán ten na vojnu jít musí, ty zůstaneš doma. Ach mámo, matičko, pozdní Vaše rada, rajneráci odmašírovali, já sama zůstala. Když bylo po roce, přišla dcera k matce, přinesla ji dragouňátko v strakaté peřince. Ach mámo, matičko, pomozte živiti. Bude Vám dragouňátko babičko říkati. Ach dcero, dcero má, těžká je rada má. Když jsi mě nechtěla poslechnout, tak si ho živ sama. [G][Ami] [G]Slnko a dážď, slzy a [Ami]smiech [G]Daj mi čo máš, cudnosť i [Ami]hriech [C]Pohlaď mi tvár, nech líce [G]blčí Zo Amisiedmich čiar veštiť mi [D]skús. Búrka či tíš, tak čo ma čaká Na nebo výš Chodník či mláka Pohľaď mi tvár, nech líce blčí Z siedmich čiar veštiť mi skús (r): [C]Drahá - ty všetko [G]vieš Z [Emi]krásnych snímok máš aj môj nega[D]tív [C]Drahá, iba ty [G]smieš [A]Vidieť ma v súbojoch zle prehra[D]tých. (r): [G]Do hospody je to malej [Hmi]kousíček [Dmi]zbožňuju tvý oči a tvůj [E7]nosíček [A7]bože splň mou tužbu [D7]ať má dneska službu ta [G]má[A7][D7] Budu se zas dívat na Drahomíru nevadí mi že mě točí pod míru Dráža je můj osud ona není dosud vdaná [C]Drahomíra neví to že ji hodlám [Hmi]požádat o ruku v brzký době takže [C]dá se klidně říci tím že mě šidí [Ami]krade vlastně sama [D7]sobě Do hospody je to malej kousíček zbožňuju tvý oči a tvůj nosíček sám se toho leknu když já tobě řeknu - buď má .1. [C]Lásko budu [F]ti říkat [G]do [C]rána, lásko, jak je [F]ta druhá [G]prolhaná, s [Ami]láskou ti teplé [Dmi]spodky vyžeh[G]lím, [Ami]lásko, já [Dmi]budu tvá, ty bu[G]deš mým, lásko, až do srdce mé amor pich, lásko, víš vlastně vůbec co je hřích, dále už nechci zůstat nevinná, lásko, jsi Oldřich a já Božena. .(r): [C]Drahoušku, koukej se rozhodnout, [G]s námi se dohodnout, která z nás[C] dvou [F]bude [C]tvou. [C]Drahoušku, nelze té rozdělit, [G]a proto můžeš [C]mít, jen jedinou. [F]Mně udělíš v milo[C]vání le[G]kci - neblázní, já nejsem vůbec sexi, ať si! [C]Drahoušků, vybrat si nemůžeš, [G]proto si uvážeš, na svůj krk[C] obě[F] najed[C]nou. .2. Lásko, můj tep už rychlost nabírá, lásko, jsem neohřána kytara, žárem se moje nitro rozpálí, lásko, raději skočím že škály, lásko, neboj se, stejně neskočí, lásko, až se nám hlava zatočí, říkej mi v myslí otřepaný rým, lásko, jsi řeka a já nábřežím. .(r): .3. Lásko, tebe tká moře že svých pěn, lásko, jsi požár a já hasičem, s láskou ti denně peru košile, lásko pít budem jenom bozole, lásko, nájmu ti třeba Karlštejn, lásko v mém srdci budeš uvězněn, lásko, i rozvodové řízení, zvládnem, až budeš zcela zmožený. Drahý [D]můj, jak se ti [A7]stydím psát, jak ti říct, že mě máš zbytečně [D]rád, moje láska umí[D7]rá, už ji [G]víc neopatruj. Tak ti [A7]naposledy říkám: Drahý m[D]ůj. Recitace: Včera v poledne skončila bitva. Přišel ke mně pošťák a podával mi dopis. Byl jsem šťasten, jak v té chvíli může být šťasten muž daleko od svých, daleko od domova. Otevřel jsem tvůj dopis a začínal tak hezky, dvěma slovy: Drahý můj. Vtom odkudsi přilétla kulka, jak už to v bitvách bývá. Byla to náhoda nebo osud, kdo ví. Odcházelo se mi hezky z tohohle světa, protože jsem měl v rukou tvůj dopis, který začínal tak hezky: Drahý můj. .R: Dr[C]ak od bílé sk[E]ály byl kd[F]ysi moří kr[C]ál, však p[F]osledních pár st[C]olet[Ami]í ten dr[D7]ak by si jen hr[G7]ál, dr[C]ak od bílé sk[E]ály j[F]e jen dvouhlav[C]ý, však hr[F]y zná všechny, c[C]o jich j[Ami]e, neb v[D7]íc hlav v[G7]íce v[C]í. .1. T[C]am k té bílé sk[Emi]ále j[F]ednou zbloudil kl[C]uk, v [F]očích pět let [C]údiv[Ami]u a v r[D7]ukou vůni l[G7]uk, [C]od té doby st[Emi]ále si ch[F]odil s drakem hr[C]át, n[F]osil mu hračky s kl[C]íčkam[Ami]i a m[D7]ěl ho hrozně r[G7]ád, když pl[C]uli spolu v m[Emi]ořích, n[F]a stráži kluk st[C]ál, l[F]odě vlajky skl[C]áněl[Ami]y, když dr[D7]ak jim p[G7]ozdrav d[C]al. .R: .2. Drak - ten žije stále, ale chlapci stárnou dál, hračky, šavle, sítě, míč ustoupí jiným hrám, léta běží dále, kluk už nechodí si hrát, na cestách pak drakovi chybí kamarád. Až půjdeš k bílé skále, kde drak čeká léta už, řekni: "Draku, pojď si hrát", ať kluk jsi, i když muž. .R: předehra: ZU na 7,5,3,2 pražci, [Ami] Hádej [Emi]mi pro[Ami]sím, hádej mi cikánko z ruky, chci s[Adim]lyšet [H]co mě [Emi]čeká a nemine, nebudu asi případ jednoduchý, nepatřím mezi bytosti nevinné. Vám není snadné hádati z ruky pane, byla bych raději, kdybyste nepřišel. Až vám přečtu to co máte v dlani psané bylo by lépe, kdyby jste neslyšel. .R: [G]Nestra[D]š mě c[C]ikánko[G], já s[Emi]e stejně nebudu bát. Doufám[G], že s[D]e mě n[C]epokus[G]íš obe[Emi]lhat. Čeká vás neštěstí a velká láska vás zradí, den se vám stane nocí a noc dnem, věrnější se vám bude zdát přátelství hadí, nakonec sám se rozžehnáte se světem. Asi ti cikánko nebyla platná má ruka, dávno už jedině noc je mým dnem, dalších sto let budu zakoušet pekelná muka neboť věř, že hřbitov je mým domovem. .Ref.: Nestraš mě cikánko, ... .1. [D]Jen Bůh ví [Fdim]co jim táhne [Gmi]hlav[7]ou klukům v [Gmi]zemí[6]ch vzdálenejc[D]h[6] [D]kouř dávnejch [Fdim]ohňů nad Sá[G]za[6]vou na ně vů[F]ní[#7] mládí dejch[Hmi] [G][Hmi][G][F][#7][A][7][ĺ] [A] [+] to[D]ulaví jsou ptáci toulavý ztrácejí se ze svejch hnízd a kolem [Fdim]ohňů nad Sá[Gmi]zavo[7]u přibejvá[Gmi] nám[6] prázdnejch míst[D] .R: To jenom [Ami]na mapách jsou ohrady a [C]každá země svoji čáru [D]mívá [Ami][C][ĺ] [D] kluk toulavej má dávno jiný mapy jiný cesty jinak přečtený [Ami][C][ĺ] [D] když v noci telegraf babího léta svoje písně pro tulákyĺ zpívá přeletí [Ami]všechny hranice a ploty [C]rezavý ohrady drátě[D]ný[6] .2. Ten kdo chce najít musí ztratit musí hledat kdo chce znát jenom ten kdo se nesmí vrátit myslí denně na návrat drátěný ohrady drátěný lidi dělí od lidí když vracejí se domů ptáci kluci tajně závidí .3. Dál všichni tlačíme svý káry někdo málo někdo víc a každej ze svý strany čáry koukáme se na měsíc zelenej zvon lesů zelenej jednou řečí zazvoní pod jednou oblohou se sejdem jeden oheň zavoní [G][D][C][G][D][C] [G]Mládí utíká a tak se ptám, kdo z vás ho utrácí Mládí utíká a proto [Emi]mám [Ami]Dráty [D]pleta[G]cí [Emi]jé, [Ami]dráty [D]pleta[G]cí Dám radu každému kdo jenom sní a marně hledá cíl Mám pro vás radu dobrou a ta zní Dráty pletací jé, dráty pletací [G]Dráty mám a pletu sám, zpívám u práce Pletu sám tak jako [Emi]pán [Ami]Hladce [D]obrat[G]ce [Emi]jé, [Ami]hladce []Dobrat[G]ce [G][D][C][G][D][C] Já jenom jednu velkou lásku mám a ta se neztrácí Já jenom jednu velkou lásku mám Dráty pletací jé, dráty pletací Dráty mám a pletu sám, zpívám zpívám u práce Pletu sám tak jako pán Hladce obratce jé, hladce obratce [G][D][C][G][D][C] Já jenom jednu velkou lásku mám a ta se neztrácí Já jenom jednu velkou lásku mám Dráty pletací jé, dráty pletací [G][D][C][G][D][C] Volala la- volala la- [G]volala lasička na [C]sýč[G]ka, aby jí dal kousek [C]masíč[D]ka, [G]sýček však zahoukal [C]ál[G]e a letěl s masíčkem [D]dá[G]le. Volala lasička na sýčka, aby jí dal kousek masíčka, sýček však zahoukal ále a letěl s masíčkem dále. [G]Dravec dravci nepomůže, [C]to ho radši svlíkne z kůže, [G]má to psáno v genech, [D]nikomu nic [G]nenech. Dravec dravci nepomůže, to ho radši svlíkne z kůže, má to psáno v genech, nikomu nic nenech. Sýček byl návštěvou u družky cestou mu nastydly průdušky, nemohl loviti masíčka, ptal se, zda pomůže lasička. Sýček byl návštěvou u družky cestou mu nastydly průdušky, nemohl loviti masíčka, ptal se, zda pomůže lasička. Dravec dravci nepomůže, to ho radši svlíkne z kůže, má to psáno v genech, nikomu nic nenech. Dravec dravci nepomůže, to ho radši svlíkne z kůže, má to psáno v genech, nikomu nic nenech. [G]Tiché [C]zápasy [G]skupín [G]Vstupenky [C]nie sú v preda[G]ji [G]Tiché [C]zápasy [G]skupín V [Ami]celofáne [D]nená[G]visť [C][G] Tiché zápasy skupín Vstupenky nie sú v predaji Tiché zápasy skupín Nehas čo nepáli [G]Aj tak sa [C]nedozvieš [G]kto proti komu s kým [G]Topí sa [C]svedomie [G]terén je horúci [Ami]Aj tak sa nedozvieš [D]kto drží opraty [Ami]Amatér nabok, heš, [D]tu ide o prachy (r): Tak [Gmi]oblečte si dresy [Gmi][F][B] [Cmi]keď sme takto v kope[Cmi] [B][Es] [F]Aby bolo jasné, [D]kto za koho kope Tak oblečte si dresy keď sme takto v kope Aby bolo jasné kto za koho kope (r): ča .. ča .. ča. .. ča .. (r): Tak oblečte .. / ča .. ča .. ča .. ča .. (r): Tak oblečte si dresy keď sme takto v kope / ča .. ča .. ča .. ča .. nech vidíme všetci kto za koho kope / ča .. ča .. ča .. ča .. Tak oblečte si dresy keď sme takto v kope / ča .. ča .. ča .. ča .. nech vidíme všetci kto za koho kope / ča .. ča .. ča .. ča .. Tiché zápasy skupín Vstupenky nie sú v predaji Tiché zápasy skupín V celofáne nenávisť .1. Nóbl n[D]evyhlížím, i když bydlím n[G]a svý parcel[D]e, a mý jídlo není vždycky fajnov[A]ý, kolem m[D]yši skáčou, když se stulím d[G]o svý postel[D]e na západě v starý ch[A]ajdě drnov[D]ý. .2. V tomhle drsným žití, namouduši, jsem však vlastní pán, i když z jídelníčku hubnu na těle, vždyť jsem šťastnej jako v zemi strejčka Sama puritán v starý chajdě z drnů na svý parcele. .R: Sklo v [G]oknech chybí, do dveří jsem k[D]ůži zavěsil, vánice sem střechou fučí vesel[A]e a já sl[D]yším, jak se travou krade k[G]ojot, co tu v[D]yl kolem chajdy z drnů n[A]a mý parcel[D]e. .3. Když jsem jak mládenec na východě doma "sbohem" dal, abych dobyl světa a žil přeskvěle, že tu budu starou slámou topit, jsem se nenadál, v starý chajdě z drnů na svý parcele. .4. Šaty pokecaný, takže jako hastroš vypadám, v baráku už nevím sám, kam bych se hnul, nedal bych však svobodu, kterou tu na západě mám, doma na východě za prostřenej stůl. .R: .5. Co si ještě přeju, je, aby mě dívka přemilá vytáhla z tý bryndy, kde jsi, anděle, blahořečil bych jí, kdyby tady se mnou bydlila v starý chajdě z drnů na mý parcele. .6. Zbohatli bychom tu na západních širých prériích, šťastně spolu žili jako manželé, a tak zapomněli na trápení prvních časů zlých v starý chajdě z drnů na mý parcele. .R: .7. Kdyby požehnal nám šťastnej osud a dědice dal, aby našim srdcím bylo vesele, ó, jak by se i při těžký dřině každej usmíval v starý chajdě z drnů na mý parcele. .8. Až by po čase pak ratolesti, co jsme zplodili, vyspěly skvěle na duchu, na těle, osamělí už bychom pak vůbec nikdy nebyli v starý chajdě z drnů na mý parcele. .R: .1. Já tu n[G]a svým dílci, celkem vzato, b[C]ídnej život m[G]ám, a tak vypadám dost divně, pámbu v[D]í, myši z[G]ačnou rejdit kolem, sotva v[C]ečer usín[G]ám na mým dílci v starý ch[D]ajdě drnov[G]ý.[G7] .R: Dveře m[C]ají panty z kůže, vokna n[G]ejsou zasklený, kolem kojoti se plíží hladov[D]í, dovnitř v[G]ánice mi věje dírou v stř[C]eše prkenn[G]ý na mým dílci v starý ch[D]ajdě drnov[G]ý. .2. Když jsem z domova tam na východě vyšel zbohatnout, zkusit, jestli potkám štěstí - kdopak ví, sotva napadlo mě tenkrát, že kdy potkám tenhle kout na mým dílci v starý chajdě drnový. .R: .3. Ale rád bych, aby se tu našla dívka laskavá, jejíž soucit mě z tý bryndy vyloví, jak bych žehnal tomu andělu, že život uznává i na mým dílci v starý chajdě drnový. .R: .R: .1. Ta [C]stará dobrá[G] hra je [D]okoukaná. [C]Nediv se brácho[G], kdekdo ji [D]zná. Pře[C]staň se ptát[G], bylo nebylo [D]líp. Vče[C]ra je včera[G], bohuel bohu[D]dík. .R: N[C]ic není jako [G]dřív, [D]nic není jak [Emi]bejvávalo. Nic není jako dřív, to se nám to mívávalo. Nic není jako dřív, ačkoliv má vechno, co si vdycky chtěla Nic není jako dřív, ačkoliv drobná paralela by tu byla. .2. Snad nevěří na tajný znamení. Vechno to harampádí - balábile - mámení. Váení platící, jak veobecně ví se, včera i dneska, stále ta samá píseň. .R: Nic není ... .*: Pr[C]omlouvám k vám [G]ústy múzy, vz[D]ývám tón a [D/E]lehkou chůzi, vz[C]ývám zítřek [G]nenadálý, od[D]plouvám a [D/E]mizím.... .R: Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo. Nic není jako dřív, jó, to se nám to dlouze kouřívalo. Bohuel bohudík je s námi, ta nenahmatatelná intimita těla. Nic není jako dřív, jen fámy, bla - bla- bla - bla etc.... Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo, bohuel bohudík, co myslí ségra, je to hodně nebo málo? .1. [A]Na okno ti [D]sadal [A]drozd [D] [A]Keď sa [D]vetra už na[A]dýchal [D]dosť. [A]Vediel kedy [Hmi]zas, [F#mi]niečo pre ňho [E]máš [A]Už sa zdalo, že je [G]celkom tvoj. [A] .2. Tušil koniec vzdušných hier Mal oči smutné ako šansoniér. Pohla si rukou a on ťa prekukol A tak radšej navždy odletel. .R: [A]Je zvláštna [D]pýcha tých [A]lietavých [D]Nevyhráš ten [E]múdry [A]boj [A]Je zvláštna [D]hrdosť tých [A]spevavých [D]Drozd nemôže [E]byť celkom [A]tvoj. .3. Pritúlam sa ti späť sám Vždy keď sa vetra inde nadýcham. Viem, že pre mňa zas niečo dobré máš Vyzerá to, že som celkom tvoj. .4. Možno nosím v sebe hlas drozda A preto celý sa ti nerozdám. Ty nesmieš ani krok do mojich myšlienok To sú pierka mojich preletov. .R: [A]Je zvláštna [D]pýcha tých [A]lietavých [D]Nevyhráš ten [E]múdry [A]boj [A]Je zvláštna [D]hrdosť tých [A]spevavých [D]Ja nemôžem [E]byť celkom [A]tvoj. .5. Drozd zakrúžil po pri mne Vravel, že spáva zas pri komíne. U teba nezvoním, radšej som šiel s ním Do parku sbierať kostky z čerešní. .1. Polévka dršťková už se nese, pivečko pěnivé nalejvej se. Polévka dršťková, ta se mi neschová, polévka dršťková neschová se. .2. Přines mi Zdeničko, přines ještě, čelisti cvakají jako kleště, jako kleště. Polévka dršťková lepší než sejr, vždyť nám ji uvařil pan režisér. Polévka dršťková, ta se mi ... .3. Když jsem já v potoce dršťky myla, knihu jsem do vody upustila, tralalalala kniha tam plavala, tralalalala uplavala. .1. V p[Ami]ůli cesty je to n[G]áhle dáno, v[Ami]ydal jsem, co bylo n[G]astřádáno, dr[Dmi]uhý dech byl darem sh[E]ůry, tak zas můžu hr[Ami]át. .2. Už jsem viděl smrtku mávat zblízka, proto po ránu si vždycky pískám, že nemusím dlátem nechat svoje jméno psát. .R: Zase zp[C]ív[F]á se l[G]íp a zv[Dmi]onovinou l[E]ijem slova t[Ami]ichá, d[C]ých[F]á se l[G]íp, i když r[Dmi]oky plynou [E]a čas pospích[F]á.[G][Ami] .3. Běh času mi v hlavě zni jak bubny a zas vidím holky tajnosnubný, jak se těší, až je kluci zbaví tajemství. .4. Druhý dech mi zvolna sílu vrací, tu trochu poznání už nepoztrácím, být si blízcí, i když se nám cesty rozdělí. .R: [A]Dřel jsem blbec [H]jako dřevo[G]ru[G#]bec[G][F#] Jednou na mě počíhal si hrubec Jistící řetězy na vůz nedal Krupobití klád tak na mě seslal [A]Po krupobití [D]klád jsem [A]dlouho nemoh [G#]vstát Po krupobití klád jsem dlouho nemoh vstát Vstát vstát hej hej hej Chvíli tupě zíral jak se zvedám Potom klacek do ruky se hledal Když jsem při tom nějak těžce hekal Tímhle klackem do hlavy mě sekal Po krupobití klád jsem dlouho nemoh vstát Po krupobití klád jsem dlouho nemoh vstát Vstát vstát hej hej hej Chvíli jsem tam spal na holé zemi Probudil se celý omámený Jehličí mě štípalo do krku Zvedl jsem se za pomoci smrku Po krupobití klád jsem dlouho nemoh vstát Po krupobití klád jsem dlouho nemoh vstát Vstát vstát hej hej hej Pátravě jsem hleděl po okolí Potom i já vozbrojil se holí Náhle úděs: na mě lesním šerem Míří si grobián s buldozerem To bylo akorát já začal jsem se bát to bylo akorát já začal jsem se bát bát bát hej hej hej bát bát bát hej hej hej kapo 5 [D]Začíná áčkem tvá abeceda ani [G]bříza se položit [D]bez ní nedá C je tvůj cíl co dal ses jím vést že [A7]dřevařem bejt je [D]obrovská čest E to je eso co v rukávu máš a fandit svý fušce nezapomínáš G to je guláš co jí s tebou myš hlad to je hřebec jen tím ho zkrotíš Ref.: My známe tu dřevařskou abecedu bez ní třísku už uříznout nedovedu hajdery houdery hajdery hou huláká po lesích každej tu svou CH to jsou chlapíci z party tvojí kdo nemá ideál neobstojí J to teď pro změnu jedli značí a s kácením v zimě bys praštil radši L to je les co ti práci dává M tvoje milá co z vozu mává nebezpečím se nedávej plést ocel tvý sekery je tvrdší než pěst Ref. P to je pařez kde mákla pila z rubání radost tě nepustila S jako sosna jó tu dobře znáš a T tabák tuskedo co v kapsách máš U je zas údolí co svede tě zpět večer svou kytaru naladíš hned tam záda si protáhneš ztuhlý dřinou tím končí abeceda neznám jinou Ref. [C][Ami][Dmi7][G7][C][Ami][Dmi7][G7][F][C][Ami][D7][G7] [C][Ami][Dmi7][G7][C][Ami][Dmi7][G7][F][C][F][C][Dmi7][G7][C] [C]Dřevorubci [Ami]pořá[Dmi7]dali, [G7] [C]šampionát v [Ami]kácení[Dmi7][G7] [F]v dáli z lesa [C]ozý[Ami]vá se [D7]tupých seker mláce[G7]ní. [C]Nejtupější [Ami]seke[Dmi7]ru měl [G7]Mi[C]ki Mika z [Ami]Nasa[Dmi7]vrk,[G7] že [F]přesto právě [C]on [F]bude šamp[C]ion, [Dmi7]na to tady [G7]každý dával [C]krk. .R: [Emi]Vypsaná je penežitá [H7]výhra, [Emi]třísky lítaj buchy, buchy, [H7]buch. [G]Miki si je první cenou [D7]jistý [G]sousedovi [D7]splatí z toho [G]dluh. [C]Dřevorubci [Ami]pořá[Dmi7]dali, [G7] [C]šampionát v [Ami]káce[Dmi7]ní[G7] v dáli z lesa ozývá se tupých seker mlácení. Ze všech závodníků úspěch největší měl u davu Miki z Nasavrk první skolil smk, bohužel sobě na hlavu. .1. S[G]oumrak halí st[G/F#]udnu r[Emi]oubenou, sp[Ami7]ící stáda, teplý chl[Emi]év, sv[G]ět už čeká s hl[G/F#]avou skl[Emi]oněn[Emi/D]ou a z chl[C]éva tiše zn[D]í Mariin zp[Emi]ěv. .R: A dř[G]ív, než se vzbudíš, kl[Emi]oučku malinký, dř[C]ív, než se vzbudíš, můj m[G]alý, dř[Emi]ív, než se vzbudíš, n[G]áruč m[C]á tv[G]ůj sp[D]ánek ohlíd[G]á. .2. Spěchá od východu mouřenín, bílý turban, modrá krev, všude vůně vzácných koření a z chléva tiše zní Mariin zpěv. .R: .3. Dýky svítí v záři voskovic, rudě plá Herodův hněv, kdo má trůn, touží mít ještě víc, a z chléva tiše zní Mariin zpěv. [R:CG/HDC] .4. Soumrak halí studnu roubenou, zmlkli ptáci ve větvích, svět už čeká s hlavou skloněnou a v chlévě zatím malé dítě spí. [C][G][Ami][Emi][F][C][Dmi][G] .1. Z Ky[C]jeva je tu b[G]rigáda, z Ky[Ami]jeva práci [Emi]si žádá, z Ky[F]jeva kluci o[C]smahlí, z Ky[Dmi]jeva pijou č[G]istej líh. .2. Z Kyjeva vlakem na Západ z Kyjeva odjed je nápad z Kyjeva někam za prací z Kyjeva zpět se nikdo nevrací. .R1. Dřou f[C]est kluci z[G] východu, dřou [Ami]fest od slunka v[Emi]ýchodu, dřou f[F]est práci z[C]astanou, dřou [Dmi]fest, až svý prachy d[G]ostanou. [C][G][Ami][Emi][F][C][Dmi][G] .3. = 2. .4. Vlak přijel k nádraží ten výlet - to se prodraží a makaj tady načerno a sháněj, kde přečkat večer noc. .R1. .R2. Dřou fest prachy schovávaj, dřou fest pak se pohádaj, dřou fest padaj z lešení, dřou fest je tu drahý léčení. .*: [Emi]A když dost š[Ami]kváry maj jin[F]ak kulka n[C]ebo jed a [Emi]chtěj domů z[Ami]pátky jet a [Dmi]svým krajanům v[G]šechno daj. .5. Tak zejtra s novou pistolí to půjde jistě mnohem líp, z Kyjeva kluci život znaj a s kvérem je to tady ráj. .6. Bavor bude venku stát a holky budou o to stát dostat je do postelí anebo ránu pistolí. Makaj makaj makaj ... .R. Dřou fest kluci z východu, dřou fest od slunka východu, dřou fest práci zastanou, dřou fest, ať svý prachy dostanou. Kluci z východu dřou fest od slunka východu dřou fest práci zastanou dřou fest, ať svý prachy dostanou. .R2. + makaj makaj makaj ... Dřou fest! Ich hab Beweise, und Zeugen hab ich auch und die Schuld steht Dir noch im Gesicht. Hör auf zu leugnen, Dein Alibi ist nicht dicht. Du hast schuld, daß ich Dich liebe. Hast mich belauert, geködert und getäuscht hinterhältig wie ein Minenfeld. Hab nach Dir gefahndet und auf frischer Tat gestellt. Du bist schuld, daß ich Dich liebe. Oh ja, oh ja, werd Dich verfolgen bis zum jüngsten Tag. Oh ja, oh ja, Du bist für mich ein schwerer Schicksalsschlag. Ich war mir sicher, daß ich unangreifbar bin. Die Gefahr hab ich nicht mal geahnt. Dabei war alles von langer Hand geplant. Du hast schuld, daß ich Dich liebe. Oh ja, oh ja, werd Dich verfolgen bis zum jüngsten Tag. Oh ja, oh ja, Du bist für mich ein schwerer Schicksalsschlag. .1. Ach, jak n[C]ádherně je v[G]enku po půln[C]oci, pouze máma moje, t[E]a je ustar[Ami]aná: /: kd[Dmi]epak se mi, chlapče, touláš v n[Ami]oci, sám a v[E]e tmě až do r[Ami]ána? :/ .2. Křížem-krážem chodím s dubnem na rameně, hvězda za hvězdou se na obloze klube, /: mámo, mámo, jsem na noční směně, vždyť je duben, vždyť je duben. :/ .3. Chlapče, chlapče, já vím svoje, marná sláva, oči nevyspalé máš a celé rudé, /: pustila tě k vodě, to se stává, nějak bylo, nějak bude. :/ .4. Křížem-krážem chodím s dubnem na rameně, hvězda za hvězdou se na obloze klube, co tě nemá, jsem na noční směně, vždyť je duben, vždyť je duben, mámo, mámo, jsem na noční směně, vždyť je duben, vždyť je duben. .R: D[G]uby, duby, jak duby - tolik s[D]íly v těle m[G]ám. .1. Tvář mně [G]oblak otírá, slunce dýmku připálí, když skočím, tak zem p[D]ode mnou puk[G]á. .R: .2. Horám hlavy usekám, dám ti, co v nich uvidíš, v nich se to jen zlatem v mědi blýská. .R: [G]Šel dudáček hráti [C]na ho[G]dy [C]a spadl poz[D]pátek [G]do vody [C]a spadl poz[D]pátek [G]do vody Černovoké děvče pravilo že plynout dudáčka vidělo že plynout dudáčka vidělo Poběhnite lidi s hákama vytáhnem dudáčka s dudama vytáhnem dudáčka s dudama ~ Když jsme tě dudáčku vytáhli nynčky nám zadudáš na dudy nynčky nám zadudáš na dudy Jak vám na ty dudy zadudám když jsem ještě vínka nebumbal když jsem ještě vínka nebumbal Až se já vínečka nabumbám pak vám na ty dudy zadudám pak vám na ty dudy zadudám 1[G]. Sotva začnou v Edinburgu dudy hrát, celé město vyrazí ven tancovat.[D] [G]Skoti Skotky oblečou si suknice, potom dupou až se třesou ulice.[DG] [G]R: Deri dom dom duli duli dům dá dej, pěkně dupni, potom řadu vyrovnej.[D] Der[G]i dom dom duli duli dům dá dej, tenhl[D]e tanec mají [G]Skoti nejraděj. [G]Čtyři kroky tam duli duli dá, [C]čtyři kroky sem duli duli dá. [G]Kdo na tyhle čtyři kroky nestačí, ten s[D]i se Skoty a se Skot[G]kami nezaskotačí. .2. Skotská kostka červená a zelená, skotské střapce ozdobí nám kolena. Každou chvíli holka letí v povětří, Skoti pohybem totiž nešetří. .R: Deri dom ... .3. Skotskou whisku naleju si do sebe, skotskou sukni roztočím až do nebe. Pak dám skotskou pusu na tu skotskou tvář, neboť pravý Skot je přece sukničkář. .R: Deri dom ... .1. Z[E]a klopu sedmikrásku, pro tebe jenom lásku sch[D]ovávám[Dmi] d[E]o tvojich vlásků, do tvých snů, kde m[D]ísto mám[Dmi]. .R: Bl[A]oud[E]ím, bl[A]oud[E]íš s[Hmi]ám, l[A]oud[E]ím, l[A]oud[E]íš, co ti d[Hmi]ám.[D][E] .2. Do pusy stéblo trávy, koukej, jak slunce barví tvoji tvář, obrázky nahodilý, co právě pro nás zbyly, co jsou v nás. .R: .3. Za klopu sedmikrásku, v tu chvíli svět se duhou zdá, mám blízko do mraků i na zem a v barvách září barva tvá. .R: .R: .*: Z[E]a klopu sedmikrásku ... [Bb]Vyšli už [A7]nad ránem, k[Bb]dyž z mraků p[A7]láč [Bb]čistil jim [A7]cestu za du[Dmi]hou.[C][Bb][Ami][D] [Bb]Dech dětí v [A7]náručích [Bb]jim vrací ví[A7]ru, [Bb]že najdou [A7]zemi vysně[Dmi]nou.[C][Bb][Ami][D] Jdou [Gmi]všichni, co ví, proč [C7]nemůžou spát, když [Fmaj7]násilí je vítá u dve[Bb]ří. [Gmi]A syn se zep[Edim]tá: "Mámo, kdo měl [A4]drápy ještě[A]ří?" "Víš, [Gmi]barva nebe je [C7]modrá jak len[F] a ta mě nikdy nebo[Bb]lí, [Gmi]a tyhle [Gdim]modřiny na noh[A4]ách[A] slunce zaho[Gmi]jí."[C][F][Bb][Gmi][Gdim][A4][A] Otrlí stopaři vyšlí ze zipů delt, přináší zprávu hřejivou, že někde v údolí, u rudých kamenů, pět barev duhy září tmou. A všichni, co ví, proč nemohli spát, hřejou se štěstím v objetí. A syn jen řekne: "Mámo, ty pláčeš dojetím?" "Víš, barva nebe je modrá jak len a ta tě nikdy nebolí, a tvoje modřiny na nohách duha zahojí." .1. [Emi]Modré oči dokořán, hluboká[A]tůň či příkrá stráň, kolik zná [C]měst a kolik [H7]dnů, na své cestě [Emi]tuláků. [Emi]Nepoznané tolik tlačí, rozhléd[A]nout se jenom stačí, proč slunce [C]svítí nad [H7]hlavou, ti druzí [Emi]ptát se nemohou. .R: Jak [A]dlouho je obloha modrá [Emi]bezedná, jak [A]dlouho se koruna stromů [H7]zelená. Co [C]víš, co [H7]znáš, kolik [C]času na to [H7]máš, je [Emi]chvíle víc než [A]tisíc světů, kdo [Emi]může chytit [C]ptáky v [Emi]letu. .2. Neztratí se, to co není, neuletí, co padá k zemi, ani řeka mezi břehy, nezadrží jarní sněhy. Každá cesta vede k cíli, nikdo neví v které chvíli, pak přání která nevyjdou, hledej v mracích nad hlavou. .R: Jak dlouho ... [D]Koukej [A]kapky se [D]koulí[A] [D]Mám jich [A]na dlaní [D]víc než [A]ty Jsi paní [D]vod Já [A]ptám se tě [Hmi]jsou-[G]li [D]Tvým dlaním [A]mé kapky [D]vhod Pokud se [A]deště dotý[D]ká Já / [A]Vím že jsem [D]hloupá[A] Chtěl jsem jen [D]říct / Máš [A]se mnou jen [D]trápe[A]ní Ty přece [D]víš / že [A]duha nám [Hmi]stou[G]pá [E]Září musíme [A]blíž jsme krásně promočení (r): [D]Koukej koukej [G]duhový [D]sál [GEsB] [D]Koukej koukej [G]duhový bál [GEsB] [A]A na tom bále chybý [D]král Jsem duhová víla A co jsem já ? V tvém pohledu slunce mám Už nesu mrak Jsem růžově bílá Tančím koukej se jak Pokud se tance dotýká můj rytíři vánku mám asi meč Máš ve dlani úděl náš Vrhnu se v seč Tvým hořícím spánkům Dávám duhovou stráž Co voní po heřmánku (r): Stoupá stoupá duhový sál Houpá houpá duhový bál Teď abych v pohádce hrál Koukej duha se ztrácí To ustal déšť mám pojednou z lásky strach To se ti zdá Vždyť zpívají ptáci Tak vezmi růži a najdi jí práh Ať vůni nepostrácí Já jsem duhová víla A paní vod Mé oči jsou déšť a jas To všechno vím Jsem růžově bílá A všechno slunce i váha je v nás Si zkrátka moje milá. (r): Stoupá stoupá duhový sál Houpá houpá duhový bál A zatím není To dál. 1. Když se mi [D]zdá, že si [G]málo [A]věřím a význam [D]slov se z [G]vět vylé[A]vá, procházím [D]park s font[G]ánou až k [A]věži [H]zvednout své [E]já. [GA] 2. Na půdě mám starou skříň a postel, chodím se ptát tajemství z těch let, poslouchat hlas, už je čas jen ustel, straším jen zlé. R: Šel jsi [D]spát[G] [Emi]úú[A]ú, [D]počítat [G]kolik je [A]hvězd, dlouho [D]spát[G] [Emi]úú[A]ú, [D]s vlnou si [G]beránky [A]plést. 3. V té výšce jsem k tobě blíž o pár vteřin, zkouším tě zábst v prstech u nohou, proč žádné dny, co nás hřály z peřin, vrátit se nemohou. R: 4. Na první z hvězd, co ji soumrak chytil, díváš se k nám jejím pohledem, když se tvůj světzastavil a zřítil, můj zůstal nesveden. R: [E][D][E] [E]Dvacet dva deset. Přijel major vyhradili mu jízdní pruh. Na dlažbu podle platných řadů kouzelnou křídou kreslí kruh. [Ami]Do kruhu obrys. Obrys těla... [H]Zemře tu člověk? Nebo..Bůh? [Ami]nová je scéna, starý scénář: [H]duch versus Lapiduch. [E][F][F#] [F#mi]Dvacet dva patnáct. Na oslíčku vjíždí ten, kto byl ohlášen v důvěrných správách rezidentů pro tento rok , pro tento den. [Hmi]Pro zemi, tvrdší než ta dlažba... [C#]Může být láska jako pluh? [Hmi]Kto se ptá, chápe jádro sporu [C#]duch versus lapi[F#mi]duch. [F#][G][G#mi] [G#mi]Dvacet dva dvacet. Ve hrě světů Noc dala flek a Měsíc ré. Na nosech slečen zlátne pudr flašinetáři mají pré. [C#mi]Naděje kvete v barvách konfet, [D#]oslík jde s hřívou plnou stuh... [C#mi]zmatek je stranou hudbou válek [D#]duch versus lapi[G#mi]duch. [G#][A][A#mi] [A#mi]"Dvacet dva třicet!,"volá major. "Tož, Ecce Homo v sekci cé!" A tebe ptá se : "Pane Pilát, mám pustit hochy do akce?" [Esmi]na střeše snajpr s pevnou rukou. [F]Řítí se hvězdy, chvěje vzduch. [Esmi]Celý svět čeká, co teď řekneš... .1. K[Ami]alhoty r[C]oztřepené n[Ami]a vnitřní str[C]aně, z[Ami]ápěstí r[C]oztřesené [Ami]a seschlé dl[C]aně, kterými žm[E7]oulá kůrku chl[Ami]eba sebranou z p[E7]ultu v závodc[Ami]e, tak tedy ř[E7]íkejme mu tř[Ami]eba d[E]ůchodce. .2. Rukávy u zimníku odřením lesklé, čekává u rychlíků na zbytky ve skle, stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce a pak je střádá do obálky, důchodce. .*: V n[F]eděli vysedává n[Ami]a lavičce v sadech a starou šp[G7]acírkou si podepírá [Ami]ustaranou hlavu, sl[F]uníčko vyhledává, n[G]aříká si na dech a vůbec n[E]ikdo už mu neupírá právo na únavu. .3. Na krku staré káro a úzkost v hlase, když žebrá o cigáro, zlomí se v pase, namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce, když v[G]idím t[F]yhle l[G]idský vr[Ami]aky, třesu se str[G]achem př[Ami]ed přízraky, že jednou z[F]e mne bude t[E]aky d[Ami]ůchodce ... [G]Duj, [D]duj, [Emi]duj, [Ami]duši mi [G]oča[D]ruj [G]Očaruj mi [C]duši hej [G]tó[D]nem, oča[G]ruj [G]Duj, [D]duj, [Emi]duj, [A]Duši mi oča[D]ruj [G]Duj, duj, duj, [C]Duj, duj [D]Duj, duj, [Emi]duj, [G]lebo radši [C]domů hej [G]půj[D]du [G]Stůj, [D]stůj, [Emi]stůj [Ami]hned se [G]nerozči[D]luj [G]radši mi [C]duši hej [G]oča[D]ruj (r): [H]Zaduj mi [Emi]holka tu zaduj [A]pláč ukáž mi [Ami]sílu kterou [Emi]máš Nor[C]ma[H]le [Emi]Začaruj [Ami]tóny zastav [F#]čas jenom [Ami]jestli nespě[Emi]cháš Nor[C]ma[H]le [G]Duj, [D]duj, [Emi]duj, [Ami]Na život [G]neža[D]luj [F]radši mi [C]duši hej [G]oča[D]ruj očaruj [G]očaruj [D]očaruj [Emi]očaruj... očaruj [G]očaruj [D]očaruj [Emi]očaruj... očaruj [G]očaruj [D]očaruj [Emi]očaruj... očaruj [G]očaruj [D]očaruj [Emi]očaruj... očaruj (r): Zaduj mi hoka tu zaduj páč ukáž mi sílu kterou máš Normale Začaruj tóny zastav čas jenom jestli nespěcháš Normale Normale .. Duj, duj, duj, Duj, duj, duj, Duj, duj, duj, [D]Koukej [A]kapky se [D]koulí[A] [D]Mám jich [A]na dlaní [D]víc než [A]ty Jsi paní [D]vod Já [A]ptám se tě [Hmi]jsou-[G]li [D]Tvým dlaním [A]mé kapky [D]vhod Pokud se [A]deště dotý[D]ká Já / [A]Vím že jsem [D]hloupá[A] Chtěl jsem jen [D]říct / Máš [A]se mnou jen [D]trápe[A]ní Ty přece [D]víš / že [A]duha nám [Hmi]stou[G]pá [E]Září musíme [A]blíž jsme krásně promočení (r): [D]Koukej koukej [G]duhový [D]sál [GEsB] [D]Koukej koukej [G]duhový bál [GEsB] [A]A na tom bále chybý [D]král Jsem duhová víla A co jsem já ? V tvém pohledu slunce mám Už nesu mrak Jsem růžově bílá Tančím koukej se jak Pokud se tance dotýká můj rytíři vánku mám asi meč Máš ve dlani úděl náš Vrhnu se v seč Tvým hořícím spánkům Dávám duhovou stráž Co voní po heřmánku (r): Stoupá stoupá duhový sál Houpá houpá duhový bál Teď abych v pohádce hrál Koukej duha se ztrácí To ustal déšť mám pojednou z lásky strach To se ti zdá Vždyť zpívají ptáci Tak vezmi růži a najdi jí práh Ať vůni nepostrácí Já jsem duhová víla A paní vod Mé oči jsou déšť a jas To všechno vím Jsem růžově bílá A všechno slunce i váha je v nás Si zkrátka moje milá. (r): Stoupá stoupá duhový sál Houpá houpá duhový bál A zatím není To dál. [D][Hmi][G][A] Znám [D]dům na konci [Hmi]města, stranou [G]od lidí a v něm [A]bledá nevěsta [D]prochází řadou svých [Hmi]komnat a není [G]bez viny, že líné [A]vteřiny jedna druhou tak pomalu střídá ten kdo čas uhranul, zřejmě si umanul, že byla hříšná a marnivá a že jí za pýchu samotou v přepychu potrestá. Tenkrát před léty věci se zdály jasnější nad slunce, kdo by chtěl navěky v garsonce po ránu nad hrnkem kávy cítit se bez viny zatímco vteřiny, ty malé zlodějky kradou mu z mládí to člověk osudu snadno a bez studu naučí vzpírat se a trochu lhát protože netuší, že hřích pod retuší je hříchem [D]dál. [Hmi][G][A] (r): [Emi]Pár kroků [D]od ráje stihne tě [G]déšť a z tajných [D]přání je rázem jen [Hmi]iluze pouhá [Emi]na kůži smáče[Hmi]ná [Emi]teď náhle [D]bledá je ve smyčkách [G]cest ztracená [D]holka jen které [Hmi]se do duše divná [Emi]předtucha tiše [G]vkrádá V patách zdivočelá smečka vzpomínek krade Ti dech z plic ta z lovců nadělá oběti prošlý směnky dávno už neplatí a koně zchvácení klesají v opratích kolem se kruh zvolna uzavírá, byla to past a v ní žádná škvíra Tě nespasí, co víc - málo máš času snad jednou pochopíš jak se to mohlo [D]stát přece [Hmi]nejsi už holka[G] mladá [A] to [D]znáš dávno [Hmi]nejsi už holka [G]mladá. [A] Až se ten dům na konci města ztratí v břečtanu, pak možná bledá nevěsta pochopí v nádheře komnat proč květy nevoní a nikdo nezvoní a proč ta její vášnivá láska je s dechem u konce a v tiché garsonce gramofon dohrál - jen deska praská a kdo je bez viny umělé květiny mu zavoní. [Ami]Ležím sám v těch ohradách a kon[G]čí [C]den ležím [Ami]sám jen s [G]ránou [C]zlou [E7] ležím [Ami]dál z horečnejch stád mám div[G]nej [F]sen z dálky [Ami]smutnou píseň [F]slyším najed[Ami]nou z dálky [Ami]smutnou píseň [F]slyším najed[Ami]nou [Ami]Jdou [C]jdou mlhy [A]bílý [Ami]jdou [C]jdou nocí [D]zlou [Ami]Znám [C]dům smutný [G]víly [Ami]bloudím k němu [F]cestou mlha[E7]vou [Ami]Vím [C]vím že se [A]blíží [Ami]dům [C]smutnej jako [D]kříž Už [Ami]nemá šance [Dmi]žádný kdo [Ami]bloudí v mlze [Dmi]zrádný moje [Ami]smutná vílo [Dmi]ty už [E]dávno [Ami]spíš /:[DmiFAmi]:/ Rána zlá krev ubejvá a žízeň mám není cesta k ohradám už to vím nic nezbejvá a umírám Smutná vílo už tě nikdy nezlíbám smutná vílo už tě nikdy nezlíbám Jdou jdou mlhy bílý .1. K[Ami]alhoty r[C]oztřepené n[Ami]a vnitřní str[C]aně, z[Ami]ápěstí r[C]oztřesené [Ami]a seschlé dl[C]aně, kterými žm[E7]oulá kůrku chl[Ami]eba sebranou z p[E7]ultu v závodc[Ami]e, tak tedy ř[E7]íkejme mu tř[Ami]eba d[E]ůchodce. .2. Rukávy u zimníku odřením lesklé, čekává u rychlíků na zbytky ve skle, stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce a pak je střádá do obálky, důchodce. .*: V n[F]eděli vysedává n[Ami]a lavičce v sadech a starou šp[G7]acírkou si podepírá [Ami]ustaranou hlavu, sl[F]uníčko vyhledává, n[G]aříká si na dech a vůbec n[E]ikdo už mu neupírá právo na únavu. .3. Na krku staré káro a úzkost v hlase, když žebrá o cigáro, zlomí se v pase, namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce, když v[G]idím t[F]yhle l[G]idský vr[Ami]aky, třesu se str[G]achem př[Ami]ed přízraky, že jednou z[F]e mne bude t[E]aky d[Ami]ůchodce ... .1. Snad zn[Ami]áš ten d[C]ům za N[D]ew Orl[F]eans, ve št[Ami]ítu zn[C]ak slunce m[E]á, je to d[Ami]ům, kde lk[C]á sto chl[D]apců uboh[F]ejch a v n[Ami]ěmž jsem zk[E]ejs' i j[Ami]á.[CDFAmiEAmiE] .2. Mé mámě Bůh dal věnem jen prát a šít blue jeans, táta můj se flákal jen sám po New Orleans. .3. Bankrotář se zhroutil před hernou, jenom bídu svou měl a chlast, k putykám pak táh' tu pouť mizernou a znal jenom pít a krást. .4. Být matkou, dám svým synům lepší dům, než má kdo z vás, ten dům, kde spím, má emblém sluneční, ale je v něm jen zima a chlad. .5. Kdybych směl se hnout z těch kleští, pěstí vytrhnout tu mříž, já jak v snách bych šel do New Orleans a měl tam k slunci blíž. .6. =1. .1. N[C]a poštovní [G]ouřad j[Ami]ednou přišlo ps[F]aní, vš[G]echno bylo na míru, jak b[C]ývá[G], n[C]a první p[G]ohled n[Ami]ikdo neměl zd[F]ání, co m[G]alý kousek papíru to skr[C]ývá[C7]. .*: Ten d[F]opis nebyl zvl[G]áštní, b[C]yla jen ot[Ami]ázka, jak n[F]ajít dům a [G]ulici, když [C]adresát je l[A7]áska[Dmi].[G] .2. Snad zklamaný mladík nebo smutná paní si nevěděli rady a napsali jí, snad že její málo, takže není k mání, a že bez ní život za moc nestojí. .*: .R: Ten d[C]ům, kd[C/H]e b[C/A]ydlí[C/G] l[F]ásk[D/F#]a, pr[G]ý není k nalez[C]ení, ten dům, kd[C/H]e b[C/A]ydlí[C/G] l[F]ásk[D/F#]a, [G]určitě daleko n[C]ení, je v[E7]ysoko nebo n[Ami]ízko, [G]určitě však bl[C]ízko, ten dům, kd[C/H]e b[C/A]ydlí[C/G] l[F]ásk[D/F#]a, m[G]usí tu někde b[C]ýt. .3. Na poštovní ouřad sjeli se teď páni, hledaj' v lejstrech ouředních, kde láska má být, co je jim to platný, když nikdo neví ani, že tam, kde hledaj', nemůže být. .*: A tak nikdo z PNS ten dopis dodnes nedones' a zbyla jen otázka - ten dům, kde bydlí láska. .R: .R: Ten dům, kde bydlí láska, je v ulici, kde se svítí, ten dům, kde bydlí láska, má zahradu plnou kvítí, je vysoko, je i nízko, kde lidé jsou si blízko, ten dům, kde bydlí láska, d[G]ům, kde bydlí l[F]áska, l[D]áska, l[G]áska[C] ... [A]Postavím si dům z obilí stěny budou ze zelený papriky uvnitř stůl z tvrdýho papíru do oken světlo, jak záclony natáhnu v [F]krbu z hrušky pak sluncem [D]zatopím [E]a za čas [F#mi]všechno [E]zmizí Zahradu udělám z hektaru oblohy sousedovic kočka se v ní prochází porostou tam žlutý tulipány zelená housenka se tam zakuklí Cvrčci zahrajou večerní píseň a zase všechno zmizí [D]Když přijde kominík komín [G]pampeliškou vymetá na [D]papírovém stole nastoupí armáda plevelu [G]deštěm je pobitá [F]utonul generál v kapce [D]poslední Ea za čas [F#mi]všechno [E]zmizí Mám dům ze samýho obilí stěny jsou ze zelený papriky sedím u stolu z tvrdýho papíru sluneční záclony na noc zatáhnu Večer v krbu slunce uhasím teď už všechno zmizí (teď už všechno zmizí) (teď už všechno zmizí) .1. "Vítej d[Dmi]omů, lásko m[Ami]á," chlapec v[C]ítá dívku sv[G]ou, "kolik dn[Ami]í a nocí č[G]ekal jsem tu s[Ami]ám, jak jsi v tv[Dmi]áři pobledl[Ami]á a jak chl[C]adné ruce m[G]áš, už mi v[Ami]íckrát nesmíš n[G]ikam odej[Ami]ít." .R: "Musím j[Ami]ít, můj nejdražší, odkud se n[G]ikdo nevrací, dnes r[Ami]áno čeká nás jen loučen[F]í, až koh[Dmi]out noc zaplaš[Ami]í, už tě v[C]íckrát nespatř[G]ím, kéž ta dn[Ami]ešní noc nek[G]ončí svítán[Ami]ím!" .2. "Ach, kohoutku můj milý, můj kohoutku rozmilý, já tě prosím, ještě úsvit nevolej, zůstaň dlouho, dlouho spát, nezačínej kokrhat, ať se úsvit na tvých křídlech nevzbudí." .R: Kohoutek však nechtěl spát, začal časně kokrhat a svým hlasem zval svítání, "ach, má lásko nejdražší, už nás čeká loučení, brzy temná noc se v úsvit promění." .3. "Kam chceš jít v tak pozdní čas," chlapec dívku přemlouvá, "vždyť je temná noc a ty nemáš kde spát, kde máš jinde lůžko své, svoje šaty hedvábné, kdo jiný než já tvůj spánek ohlídá?" .R: "Lůžko mé je chladná zem, temný hrob a rakev v něm a v ní, lásko má, musím spát, místo šatů hedvábných černý rubáš oblékám, brouky jen a červy za družičky mám." [G]Když se ti vrátí ztracený pes, který se toulal celé týdny, teď zase na svou deku kles' a ty jsi šťastný, vděčný, vlídný. [C]Na Moravě se říká[D]vá, že je duše v [G]peří[Emi]. [C]Naděje - lampa [D]blikavá zas jasně [G]svítí [D]u tvých [Emi]dveří. [C]Na Moravě se říká[D]vá, že je duše v [G]peří. Když se ti vrátí ztracený klid, který se toulal celá léta, Ustel mu v koutě, dej mu pít, ať už ti nikam neodlétá. Na Moravě se říkává, že je duše v peří. Naděje - lampa blikavá zas jasně svítí u tvých dveří. Na Moravě se říkává, že je duše v peří. Na Moravě se říkává, že je duše v peří. Naděje - lampa blikavá zas jasně svítí u tvých dveří. Na Moravě se říkává, že je duše v peří. .1. L[C]éta už chodím s dívkou, co věčnou žízeň m[F]á, j[G]e to pro mě terno, neb zkratky k restauracím zn[C]á, ani já nejsem jiný, též nemám rád na patře pr[F]ach, c[G]o má pár procent, rád schovám ve svých útrob[C]ách. .2. Mě zlákaly kdysi její nevšední viněty, má je v tři plus jedna na stěnách místo tapety, všechny zmíněné značky udělaly do ní kdysi "hop", minulý týden polepila už poslední strop. .R: Když si ž[C(C,D)]íznivou ženskou vezme žíznivej chl[F(F,G)]ap, budou mít n[G(G,A)]áročnej život a sotva na týden pl[C(C,D)]at, večer můžou jen sedět a popíjet Jeptišku di P[F(F,G)]ap, když si ž[G(G,A)]íznivou ženskou vezme žíznivej chl[C(C,D)]ap. .3. Teď začínáme spolu lepit druhou vrstvu na stěnách, ve dvou to jde lépe, kdopak by sám dnes to táh'? Prima nám to klape, toužíme navždy spolu žít, však je tu věčný problém - kde máme na oddavky vzít? .R: .R: .1. [GmI]Jdou dva bratři [F]cestou jdou, [Gmi]jdou dva bratři [F]cestou jdou, [Gmi]jdou dva bratři [F]cestou jdou s [Gmi]plukem svým a [F]pravdou [Gmi]svou. [Gmi]S plukem svým a [C]pravdou svou, [Bb]jeden s [Ami]druhým [Gmi]bít se [C]jdou. [Bb]Polnice už k [Ami]boji zvou. [Dmi]Ó, jaké [C]kouzelné [Dmi]ráno. .2. /: Ten prudký, ten laskavý, :/ 3x ,který padne, kdo to ví? Který padne kdo to ví, kulka ta se nebaví. Jsi prudký, či laskavý ? Ó, jaké kouzelné ráno. .3. /: Jdou dvě dívky k vlaku stát :/ 3x , vojsko z pole přivítat. vojsko z pole přivítat, dnes se milý vrátí snad. Který žije, který pad'? Ó, jaké kouzelné ráno. .1. [Dmi]Když jsem se z pole [C]vrace[Dmi]la dva havrany jsem [C]slyše[Dmi]la [Dmi]Jak jeden [F]druhého se p[C]tá: ´[Dmi]Kdo dneska veče[C]ři nám [Dmi]dá? Kdo dneska veče[C]ři nám [Dmi]dá?´ .2. [Dmi]Ten první k druhému se [C]oto[Dmi]čil a černým křídlem cestu [C]nazna[Dmi]čil [Dmi]Krhavým [F]zrakem k lesu hle[C]děl [Dmi]a takto jemu odpo[C]vě[Dmi]děl a takto jem[C]u odpo[Dmi]věděl .3. [Dmi]Za starým náspem v trávě [C]schoul[Dmi]ený tam leží rytíř v boji [C]zran[Dmi]ěný [Dmi]A nikdo [F]neví že umí[C]rá [Dmi]jen jeho kůň a [C]jeho [Dmi]milá jen jeho kůň a [C]jeho [Dmi]milá .4. [Dmi]Jeho kůň dávno po le[C]sích bě[Dmi]há a jeho milá už ji[C]ného [Dmi]má [Dmi]Už pro nás [F]bude dosti mís[C]ta [Dmi]hostina naše [C]už se [Dmi]chystá hej! hostina naše [C]už se [Dmi]chystá .5. [Dmi]Na jeho bílé tváře [C]use[Dmi]dnem a jeho modré oči [C]vyklo[Dmi]vem [Dmi]A až se [F]masa nasytí[C]me [Dmi]z vlasů si hnízdo [C]postav[Dmi]íme z vlasů si hnízdo [C]posta[Dmi]víme .1. [C]Říkals já se hned [F]vrá[C]tím dva roky [A]prázdnin [Dmi]nic víc [F]Náš song si z pásku jen hraj [C]krásně se přehoupne [D7]zatím [F]Říjen, [Emi]únor, [C]máj .2. Říkals já se hned vrátím dva roky prejdou jak nic Jak je však zvládnem, kdo ví vzpomínej, šeptej si zatím Jméno, jméno mý .3. Klukům těm stýská se míň proč já mám bloudit jak stín Toužím se líbit a smát tak právě tak mě máš rád Tak mě máš rád .4. Dva roky prázdnin nic víc jak je však zvládnem kdoví Vzpomínej šeptej si zatím jméno, jméno mý Jméno, jméno mý .1. [Ami]Železniční násep a pár kolejnic nezbejvá nám brácho [E7]na tom světě nic jen jít [Ami]dál, jít [G]pořád [Ami]dál .2. [Ami]Z boty na mě kouká dáseň žraločí v dáli vlak už houká, [E7]kam se plahočí jen [Ami]stín, náš [G]dlouhej [Ami]stín .3. Každej z nás to táhne, jó z posledních sil šerif prachy shrábne, že nás polapil náš pár, tuláků pár .4. Tak to vidíš brácho, končí dlouhá pouť šerif nám už zkouší pouta zacvaknout Bůh chraň, čeká nás báň .5. Železniční násep a pár kolejnic neuvidíš brácho New Orleans už víc jen báň, jen tu černou báň kapo 2 [Ami]Koleje jsou krásný vláček uhání tuláci dva táhnou rance sváza[G]ný kam [Ami]jít kam [G]jenom [Ami]jít Sestřin chlap s mým bráchou z Orleansu plách k Arkansasu táhnou věčně na cestách kam jít kam jenom jít Místo doma s mámou plahočí se dál jako já se vláčím v patách kriminál kam jít kam jenom jít Z boty palec čouhá gatě sou jeden cár táhneš světem bídným jak ten dromedár kam jít kam jenom jít Kam se dotrmácíš kam se můžeš dát neutečeš poutům ani tentokrát kam jít kam jenom jít Do finiše letí druhý tisíciletí pomalu se končí dvacátý století co nám asi přinese rok dvatisíce pět to už možná nebude žít tenhle starej svět Hej kašli na morálku pánů a starej se ať morální seš sám hej v týhle éře bařtipánů dávno už bez ucha je džbán Tam kde je mudřec pouhým kmánem tam kde je slepec hvězdářem nedohoníš ani vstřícným plánem generační furgon s farářem Někdo to rád horký někdo radši studený já mám radši holky a moravský uzený nemám rád ty co mi říkaj koukej nech to bejt to by nás tu taky mohlo zejtra půlka zbejt Do finiše letí druhý tisíciletí co jsme vlastně zažili v tomhletom století dvakrát velkou válku a čtyřicet let klid to by asi zíral starej dobrej Euklid Tomu se to bádalo když neznal smolinec takže já se zeptám pro jistotu nakonec jestlipak se může někdo tak jako já ptát proč se lidi obyčejný musej furt jen smát .1. [Ami]Zastydím se v duši svý když někte[E]rý lidi slyším [Ami]říct: "Věrnost, cit a přátelství", [E]to mám chuť z nich kůži [Ami]svlíct. [C]Vždyť je znám a už [G]spoustu let, [D]z těhle slov si [Dmi]žijou [A]jen a [C]každej den [G]dokážou [D]brát pod heslem "[Dmi]Vem, kde [A]vem". (r): [A]Co dalo nám [A6]vlastně [A]do vínku dvacátý století? Pár válek, svobodnou maminku, kouřový prokle[E]tí. A [Hmi]stovky těch, co se snažej žít z lidí jako my, těch, co svět ženou bůh ví kam do věčný [E]hluboký [A]tmy.[Ami] .2. Každej den musím si znovu říct "Zítřek lepší bude snad". A večer sám přemejšlet o té spoustě zla a zrad. Hola, hej, no zrovna vy, už máte všechno, co jste mohl mít a duše nic, nic vám neříká, takže nemáte se o co bít (r): + Co dalo nám vlastně do vínku dvacátý století? Pár válek, svobodnou maminku, kouřový prokletí. (do stracena) .1. Zač jsem si z[Ami]asloužil t[E]ohleto pr[Ami]okletí, že jsem se n[C]arodil v dv[G]acátým st[E]oletí, sn[E7]ad se i d[Ami]ožiju, ž[A7]e s váma p[Dmi]ospolu do hrobu p[Ami]ochovám t[E]uhletu m[Ami]rtvolu. .2. Dvacátý století - století pokroku, armády vítězů, armády otroků, zač jsem si zasloužil tohleto prokletí, že jsem se narodil v dvacátým století? .3. Já poslech', když mi roz-kázala holota, ukradla mi nejhezčí roky života, jdeš-li za skuhravým havranem povinně, pod jeho vedením dojdeš jen k mršině. .4. Století přízraků a velkejch papulí, dvacátý století, to až se překulí, řeknem si: přátelé, nebylo mu rovno, dvacátý století, to stálo za ... to ž[A]ít! .1. Ztichly l[Ami]ouky i b[G]or, mrtvé v[Ami]rcholy h[G]or, padl ž[Ami]al na več[G]er srpnov[Ami]ý, v prachu dv[Dmi]aceti l[G]et zmizel [Dmi]oheň i l[G]ed, zbyly j[Dmi]en carov[G]y proslov[E]y, z v[Ami]ětví rezavých l[F]esů h[E]řmí ticho děsu, sl[Ami]epí a hluší dál kulmují uši králi M[G]id[E]as[(G)]ovi.[Ami][E] .2. Krví značena je dlažba u Dunaje, hroby padlých jsou bezejmenné, heslo o vítězství cizím peřím se skví, dávno krev vsákla do kamene, barva rubínu z žezla v záhnědu zrezla, zavřeni v kleci jsme otroky věcí, nikdo nevzpomene. .3. Nad zemi prodanou větry až přivanou oblaka zelená z žíravin, vlasy tvé havraní uchopím do dlaní, z prstenu zaplane vltavín, snítka nachových plodů rozčeří vodu, navzdory posté zas na břehu vzroste r[Ami]udý t[G]rs jeřab[Ami]in ... Dv[A]akrát dvě deci př[D]ede mě p[E]ostavil p[A]án, musel si přeci vš[D]imnout, ž[E]e jsem tu s[A]ám, dvakrát se uklonil, dv[D]akrát p[E]oděkov[A]al, skupina spustila "[D]Andulko Š[E]afářov[A]á". Ach, to je muzika, až se mi srdce svírá, ještě že na dvojitý Nelson dvakrát se neumírá, od stolu vstávají ti, co tu nejsou sami, tak proč stojíš u mě, dívenko s květinami. Holky rty špulí na stébla v citrokolách, všechny jsou v stejném - copánky, mašle, volán, všechny si naráz dávají hádat z dlaně, ta, co je nejblíž, vypadá odhodlaně. .Ref: A tak pr[D]ovlékám sk[D/C]rz to hluch[H7]é, v[E7]elblouda i jehly uch[A]em[A7], to jsem n[D]etušil, ž[D/C]e je to tak n[H7]áramně jednoduch[E7]é. To je ta pravá chvíle pro autogramy, plaše se sklání a voní fialkami, raději jděte mi z očí, tajemná Eurydiko, nějak dnes nesnáším pohled na krev a mlíko. Samoto, samoto, laskavá domovino, syn se ti vrátil, tak ještě dvakrát víno, ať ještě chvíli je všechno tak hezky sudé, ať se smím loudat pár kroků za osudem. .Ref: A ona ať oči klopí, ať se v těch hlubinách neutopím, kéž bych tak neviděl, neslyšel, co nikdy, nikdy nepochopím. Ještě se třpytí jak slza na kameni, a už tu není, zmizela bez loučení, ani ten v černém dvakrát si neví rady, pán si přál platit, zvlášť nebo dohromady? [Emi][Ami][H7][Emi][H7][Emi] .1. T[Emi]ancuje vítr, bodá sníh, dvanáct jich kráčí po plán[Ami]ích, vintovky č[D]erných řemen[G]ů v planoucích pl[D]áních plamen[G]ů, kšiltovky k [H7]uchu, špačky v čelist[C]ech, hahahah[H7]a, chybí jen r[Emi]udý tr[H7]estanecký c[Emi]ejch[H7].[Emi] .R: Sv[Emi]obodu, svobodu, svobod[Ami]ěnku b[D]ez kříže, bez kata, ratatat[G]a,[H7] z[Emi]ima je, kámoši, dejte skl[Ami]enku, n[H7]a na na na na n[Emi]a![H7][E] .2. A Katka s Vaňkou v kutlochu na stehně cpou si punčochu, Váňuška, ten je bohatej, byl Vaňka náš, je voják z něj, Vaňko, ty kurvo, buržouste, hahahaha, má holka pro tě neroste. .R: .3. Vintovky černých řemenů v planoucích pláních plamenů, a revoluční držte krok, nepřítel čeká na útok, neboj se, bráško, vintovku zkus, hahahaha, ať vodprásknem tu staroslavnou Rus. .R: + n[H7]a n[Emi]a! Vyletěli chlapci z hnízda Jarek Nohavica (Alexander Blok) .1. /: V[Hmi]yletěli chlapci z hnízda, k R[D]udé gardě budou br[Edim]át, :[F#7]/ /: v[Hmi]yletěli chl[D]apci z hnízda, šk[Edim]oda chlapců n[F#7]astokr[Hmi]át. :/ .2. /: Ach, ty hoře, přehoře, živořeníčko, :/ /: ucouranej hacafráčku, rakušácká flintičko. :/ .3. /: Na popy a na buržuje požár světa nastupuje, :/ /: rozfouknem ho do všech stran, pane Bože, žehnej nám. :/ Káťa Jarek Nohavica (Alexander Blok) .1. Č[Ami]í to byla kudla, Káťo, co ti sjela po krčk[E7]u, vod čeho tam skrejváš, Káťo, pod ňadýrkem jizvičk[Ami]u? Na na n[Dmi]a ..[G].,[C][Dmi][G][C][(C,][Ami)] n[Dmi]ožky, tančete, nožky, tančet[Ami]e, n[E7]ejhezčí jste na svět[Ami]ě. .2. Bejval, Káťo, oficírek, dostal kudlu do těla, sáhni, holka, do vzpomínek, snads' už nezapomněla? Na na na, Káťo, na na na ..., nezapomínej, nezapomínej, postýlku nám ustýlej. .3. Za kamaše s miňonkama, drahej s tebou bejval špás, čuprkadet byl tvůj fláma, teď si s jiným zavdáváš. Na na na, Káťo, na na na ..., zavdávej a hřeš, zavdávej a hřeš, rozhřešení dostaneš. Muko, mučenko Jarek Nohavica (Alexander Blok) [C][F][G][C][F][G] /: M[C]uko, m[G]učenk[Ami]o, kr[F]ásně rozkvít[G]áš, k smrti [C]až, :/ kudlu-k[F]udličku polaskám, p[C]olaskám, F c ořech oříšku rozlouskám, rozlouskám, buržuj[F]ům vrabcům napráskám, n[C]aprásk[G]ám pro svou m[Ami]ilen[G]ou, n[C]epřeb[G]olen[Ami]ou.[G] F Dejž jí, ó, věčné odpočinutí, Pane ... Capo II .1. [G]Po cestách [A]voní [D]dvanáct [G]vůní třináctou [A]sebral [D]vítr [G]z hor podzimní zvony nebem zvoní pocestní vedou tichej spor .Ref.: [A]Jaký přání [A/C#]na stůl [D]dát [G]jednou snad až [G/H]budou [G/C#]stát [A]před svatou [G]brá[D]nou Který smutky s vínem pít jestli klečet nebo klít až hůl svou zlámou .2. Po vůni jdou zpátky se vrací za sebou dlouhou cestu tam poslední ráj za sebou ztrácí společnou cestou každej sám .Ref.: Jak tak cizím městem jdou chtějí slyšet jen tu svou písničku známou V klopě světskou růži mít všechny cesty z nohou smýt ustlat si slámou .3. Na noční straně hvězda vstává krajem se houpá zvláštní chór souhvězdí Ryb a řídká káva pocestní vedou tichej spor .Ref.: Jaký přání na stůl dát ... [Cmi]Nikdy sa nenaučím v dlhých radoch [G#]stáť [Cmi]Veriť že nemáme ísť hlavou proti [G#]múru [Fmi]Od tej hry pre dospelých nemám pravid[Ddim]lá [Fmi]Aj keď ju okolo nás takmer každý [G]hrá Nechcem byť vyliečený cenou prvých strát Vo vreckách mapu všetkých zadných chodov Sadať si k iným radám včera zajtra dnes Mať presne vyrátané čo sú dve a dve (r): Tak ma [Cmi]cháp, alebo tráp Sú rôzne [G#]štýly ako sa [Fmi]môžme [Ddim]mýliť Tak ma [Cmi]cháp, alebo tráp Ja veľa [G#]znesiem - mýlim sa [Fmi]celkom [Ddim]presne [Es]cháp alebo tráp Zhrdzaviem v [B]daždi Neviem čo [Ddim]vie vraj každý [Es]Vie každý to vie Iba ja [G]nie ! Nikdy sa nenaučím v dlhých racdoch stáť Veriť že nemáme ísť hlavou proti múru Od tej hry pre dospelých nemám pravidlá Aj keď ju okolo nás takmer každý hrá Každý vie že dve a dve Sú predsa štyri, tak ich to naučili V ten vzácny deň som v škole chýbal Preto sa presne mýlim V tom že dve a dve sú iba štyri, tak ich to naučili Vie každý to vie - iba ja nie (r): každý .. (r): [Emi]Projděte dům do všech [Ami]koutů, [D7]najdete stín a jen [G]stín, [Emi]dvě malá křídla tu [A]nejsou, byla tu [D]málem a [C]nejsou, kudy jen [G]bloudí a [C]kde jsou hnízdo je [Fmaj7]prázdné, tichý [E]klín. [Ami]Kdo viděl [D]dívku něžnou [G]jít ráno k [C]náměstí [Ami]Šla vrátit [D7]výhru zamknout [Emi]bránu ke štěstí [Ami]Ta věc se [D7]zdála divnou a [G]teď se [H7]hříchem zdá (r): [Ami]Jen lékař [D]napsal krátkou [G]Svou zprávu [C]úřední [Ami]O někom [D7]zmínka první [Emi]Zmínka poslední [Ami]Už nejsi [D7]dívko matkou [G]A ptáček [H7]nezpívá (r): [Ami]Jdou mámy [D7]večer z jeslí [G]kol hřišť a [C]nároží [Ami]Do býlích [D]cích dvě bílá [Emi]křídla uloží [Ami]A dívka [D]prstem kreslí [G]psaní [H7]podivná 3x (r): [A]dve malé blchy, [E]vošli do sprchy [E]tá blbšia blcha, [A]nevie čo je sprcha my[D]slela si, že je sprcha [A]telefón [D]oto[C#]čila [C]kohú[H]tikom [B]kričí [A]haló[E] koniec je blche, už nie je v sprche a žiadna škoda, spláchla ju voda nemala si myslieť taká hlupaňa že je sprcha telefón čo vyzváňa tej druhej blche, smutno bolo v sprche spláchla sa za ňou, za tou jej hlupaňou tak sa šťastne blchy kúpu v kanáli z hygienických dôvodov by nemali ale tie blchy, smejú sa chichi plavia sa spolu, kanálom dolu už sa tešia, že až prídu do centra pôjdu niekam do baru sa prevetrať. tancuje blcha, celý bar ňuchá už to spoznali, že boli v kanáli čašník na ne kričí že Okamžite choďte rovno do sprchy veď smrdíte a preto .... dve malé blchy, vošli do sprchy tá blbšia blcha, nevie čo je sprcha myslela si, že je sprcha telefón otočila kohútikom kričí haló .1. U ch[D]aty v údolí dv[G]ě noty půlový v[A7]andrák si na basu hr[D]ál, bylo to žůžový, n[G]ikdo však nepoví, k[A7]omu a kde basu vz[D]al, p[Emi]uchejře na rukou m[A7]ěl, j[D]ak celej zpocenej dř[Hmi]el, d[Emi]o blba zíral a n[A7]a lesy zpíval, že t[D]rnul, kdo v[A7]okolo š[D]el. .R: N[D]ebylo v chajdě hnutí, když d[G]o drátů jsem s[D]áh', a tak svý dřevo dutý v[G]ytáh' jsem na pr[D]áh, má ch[Emi]ajda sotva stojí, už ň[A]áký léta má, a kd[D]o se zpívat bojí, ten [G]ať ji podpír[D]á. .2. Bylo to náhodou, právě se za vodou ansámbl do kupy dal, hospoda šílela, kapela kvílela, čert aby do toho pral, a ten co se za celej den naučil dvě noty jen, tu hrůzu uslyšel, vzal basu a přišel, taky se do díla dal. .R: .R: N[E]evadí, že jsme slabí, ne zr[A]ovna akor[E]át, a že svý songy žabí chceme d[A]o svítání hr[E]át, kdo pl[F#mi]íce má, ať zpívá, a kl[H]íďo celej den, a kd[E]o snad nudou zívá, /: ať př[A]ijde zpívat s[E]em ... :/ .1. N[Ami]a osadu př[E7]ijely dvě R[Ami]usky, n[G7]a hlavách b[C]eranice [G7]a na nohou kř[C]usky, př[E7]ijely z L[Ami]eningradu, d[E7]ělaj' tam u br[Ami]usky, h[A7]ej, j[D7]á jsem zamil[G7]ovan[C]ej[E7]! .2. Jmenujou se Nataša a Šura, řekly mi, že nemají v kapse ani bůra, já doufám, že to není žádná habaďůra, hej, já jsem zamilovanej! .3. Holky se mnou pily z láhve zdatně, co se pak dělo, vzpomínám si jenom matně, vím jenom, že nám bylo ráno hrozně špatně, hej, já jsem zamilovanej! .R: [G7]A já jim hrál na banjo p[C]ísničk[F]y od M[C]atušky [D7]a ony mně zpívaly pr[G]avý r[D7]uský č[G]astušk[E7]y. .4. A pak byla konverzace hustá, to, že jsou Rusky špatný holky, je lež pustá, po rumu líbí se mi štíhlá i ta tlustá, hej, já jsem zamilovanej! .5. Do oběda zmizely ty Rusky, aby mě nevzbudily, zuly si ty křusky, asi je z Leningradu volají ty brusky, hej, .R: Bez Šury a Nataši moje srdce krvácí a můj smysl života úplně se vytrácí. .6. Připomíná mi je naše bříza, asi mě díky Ruskám chytla druhá míza, já bych jel za nima, však nedají mně víza, hej, já jsem zamilovanej! D[A]vě růže krepový a[D] na špejli kus vaty cukrov[A]ý, pak dvě jízdy kolotočem, [D]povídal ti kdo ví, o [A]čem. .Ref: [D]Kdo ví, [A]kdo [D]ví, Kdo ví, [A]kdo [E]ví snad jenom [D]ty růže [A]krepový. Líbal tě na autodromu, tvrdilas, že musíš domů, pak ti koupil srdce z lásky, hvězdy, louka sedmikrásky .Ref: Kdo ví ... Hvězdy, louka, sedmikrásky a tvůj první důkaz lásky. Poznalas pak v okamžení, jak se dívka v ženu mnění. .Ref: Kdo ví ... Poznalas, jak svět se točí, syn, má po těch hvězdách oči, krásný oči duhový a kdo je táta, kdo to ví. .Ref: Kdo ví ... .1. Tr[C]amvají dv[G]ojkou j[F]ezdíval jsem d[G]o Židen[C]ic[G],[F][G] z t[C]ak velký l[G]ásky v[F]ětšinou n[G]ezbyde n[Ami]ic, z t[F]akový l[C]ásky js[F]ou kruhy p[C]od očim[G]a a dvě sp[C]álený s[G]rdce - N[F]agasaki, H[G]irošim[C]a.[G][F][G] .2. Jsou jistý věci, co bych tesal do kamene, tam, kde je láska, tam je všechno dovolené, a tam, kde není, tam mě to nezajímá, jó, dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima. .3. Já nejsem svatej, ani ty nejsi svatá, ale jablka z ráje bejvala jedovatá, jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima, jó, dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima. .4. =1. + /: a dvě sp[C]álený s[G]rdce - N[F]agasaki, H[G]irošim[C]a [G]..[F]. [G]:/ [G]V zamčených dveřích [Ami]zezadu klíč, [Hmi]sháním tě, sháním, mně [C]stýská se víš, už [G]chápu, někdo [D7]přišel si [G]k vám. Z vlasů ti sundá kroužek jak já, sháním tě, sháním a jenej tě má, už chápu, v očích nejvíc to víš. (r) [D]Odpouštím, odpouštím, [C]polykám [G]stesk, na velkej [D]vztek mám tě má lásko [C]rád. [D] [G]Jednou až jednou ... Ale [Ami]co si mám lhát? Všechno [Hmi]skončilo, [D7]vlak zůstal [G]stát. Pod stromy podzim a na nebi smír, pár smutných psaní a srdeční vír, už půjdu, někdy lásko se stav. (r) (r) [Dmi][C][A#][G][F][C] [Dmi]dveře do pokoje[C][A#][G][F][C] nikdo už nepřijde večeče na stole vteřina bez konce [Dmi]už se bavím jen[C], [A#] [G]se svojí [F]stolní [C]lampou posledním zdrojem světla je žhavá jako já už se směju jen když vedem těžké bitvy společně s otvírákem skrze rez zuby se zubí skřípe to skřípe to jako když se směju já na stěně hodiny dávno čas neměří světlo nebo tma na tom už nezáleží na stěně hodiny dávno čas neměří světlo nebo tma na tom už nezáleží už se toulám jen ve svojí hlavě nebo jen tak pokojem už se vracím jen do svojí hlavy nebo jen tak ... Dmidveře do pokojeC, A#, G jsou Fotevřené Cdokořán nikdo už nepřijde nezbude než usnout sám večeře na stole za chvíli bude studená vteřina bez konce .. za oknem vesmír v těle se duše rozpíná .1. [Ami]Občan rómské národnosti [C]zlámal někomu všechny kosti [G]za to, že ten ubožák mu [F]dvacet korun [Emi]nechtěl [Ami]dát. [Ami]Cikán s nožem jinde zase [C]podlehl nachvíli dívčí kráse, [G]ženský proříznul krk, [F]tomu já se [Emi]nemůžu [Ami]smát. .2. Pak se řekne: To nic, voni se přizpůsoběj, to voni jen tak trošku zloběj, to protože maj úplně jinou mentalitu. Abysme se potom nedivili a strachem huby nekřivili na ulici nelezli, radši zůstali někde v krytu. .R. [F]Na všechny dvojí [C]metr máte, [G]takhle to přece nejde [Ami]dál, [F]jedny mentalitou [C]omlouváte, [G]druhý čeká krimi[Ami]nál. .2. Chcete zničit skinheads, to nás strašně trápí chcete taky zničit všechny nasraný chlapy a ani vám nestojí za to ptát se, jak chtějí žít. Když jste ale tak strašně do práva zažraný, tak musíte taky zůstat nestraný a ne jedmy omlouvat a po druhejch jít. .R. Na všechno ... druhejm hrozí kriminál. .3. Pak se řekne: To nic, voni se přizpůsoběj, to voni jen tak trochu zloběj, to protože maj úplně jinou mentalitu. Abysme se potom nedivili a strachem držky nekřivili na ulici nelezli, radši zůstali někde v krytu. .R. Na všechno ... druhý čeká kriminál. [F]Na všechno jeden [C]metr berte [G]a ne jako do teď [Ami]dva. 4x Na všechny jeden ... 2x Oči má laskavý ruku má pevnou je sympatická tahle tvář na jeho řeči abys měl seminář Perfektní ohoz a sliby až na půdu hlas jeho pravdy je zvon o pravdě hovoří sytý baryton Co je ti platný že poctivý oči má ten koho tak dobře znáš když je to nakonec jen upřímný lhář Srdce mu do taktu buší když blízko tuší spřízněnou duši Má vždy dvojí tvář upřímný lhář falešný hráč .1. Tak už p[A]odáv[D]ej, ať je n[A]acpan[E7]ej kožen[A]ej cest[E]ovní v[A]ak, deky můžeš p[D]ak naház[A]et jen t[E7]ak na vrz[A]avej dv[E]oukol[A]ák, na vrzavej dv[D]oukol[A]ák, co s n[D]ím bude pr[A]o nás m[E7]alej sv[A]ět, mezek n[A]ení zl[D]ej, tak ho p[A]oplác[E7]ej, nased[A]ej a m[E]ůžem j[A]et. .R: A že sm[E]rdím tabákem, jó, h[E7]olka, smiř se s tím, já ti n[D]a oplátku sl[A]íbím, že tě n[H7]ikdy nezrad[E7]ím. .2. Za tím pásem hor, kterej nad obzor stojí před náma jak zeď, bude možná líp, nebo pes tam chcíp', nepovím ti zrovna teď, nepovím ti zrovna teď, to ne, ale neměj z dálky strach, beru flintu svou, kdyby náhodou na tebe snad někdo sáh'. .R: A že patřím jenom k těm, co krev maj' harcovnou, vrzavýho dvoukoláku udělám tě královnou. .3. Mapu dobrou vem, ať se neleknem ani roklí, kopců, řek, na ní prozkoumej, kde je nádhernej velikánskej bílej flek, velikánskej bílej flek, ach jó, kam se dostat každej bál, kdyby mezek snad utaháním pad', /: po svejch půjdem dál ... :/ [A]Dyby byla Morava [E]jako je [A]Vídeň, [A]dala bych ti huběnek [E]na celý [A]týden. [D]Ale že je Morava malučká, [E]ošidila cérečka [A]sy[E]neč[A]ka, [D]ale že je Morava malučká, [E]ošidila cérečka [A]sy[E]neč[A]ka. Dyby byla Morava jako sů Čechy, dala bych ti huběnek na štyry měchy. |: Ale že je Morava malučká, ošidila cérečka synečka. :| Dyby byla Morava jako je Slezko, dala bych ti huběnek, až by to plesklo. |: Ale že je Morava malučká, ošidila cérečka synečka. :| Dyby byla Morava jako sů Uhry, dala bych ti huběnek, na štyry truhly. |: Ale že je Morava malučká, ošidila cérečka synečka. :| [C]Dybys k nám byl při[F]šel, dyž měsíček vyš[C]el, [C]ej, dala bych ti dala [G]do šátečku viš[C]eň Do šátečku višeň, do kapse karlátel, ej, do pravé ručenky vyšívaný šátek. [D]Dýchám tak [A]doufám, Bože [D]dík za ten veliký [A]dar. [D]Dál nechci [A]zoufat, dnes už [D]vím, že má naděje [A]tvar. [F]Už vím, že má i [C]barvu, barvu [G]nebe, barvu [A]skal. [F]Už vím, že má i [C]význam, prostý [G]význam slova [A]dál, [A7]dál. [D]Dýchám tak [D]zpívám, [D]dál je tu nota a [A]tón, [D]dál roste [A]tráva, [D]dál zní krajinou [A]zvon. [D]Dýchám tak [A]zpívám, [D]dál je tu nota a [A]tón, [D]dál roste [A]tráva, [D]dál zní krajinou [A]zvon. [F]Co nám dal život [C]zdarma,už si [G]stokrát dávno [A]vzal. [F]Hlavně, že nám dal [C]touhu znova [G]vstát a šlapat [A]dál, [A7]dál. [D]Dál je tu [A]Slunce, [D]dál je tu nebe a [A]zem. [D]Dál jsou tu [A]cesty, někam [D]vedou a my po nich [A]jdem. Nad s[A]kálu měsíc vplouval a pod ní oheň hřál starou p[D]artu tuláků, kterou [Dmi]podzim z rovin svál Tam jsem [A]uviděl tvůj úsměv, jak jej namaloval dým mizel v [D]korunách stromů i v ko[Dmi]rálkách jeřabin Ten d[A]ým [Amaj7]mou paměť otví[D]rá[Dmi] vidím d[A]louhý koleje a [Dmi]dlouhý loučení modrou [F#mi]řeku, modrý oči, modrý ráno a zv[D]láštní znamení, to mi [Dmi]přiná[G]ší ten d[A]ým Ještě zpívám o dálkách ještě nosím starej šál a taky uschlej vlčí mák ten, co s námi stopoval každý srdce má svou chvíli která z hlubin přichází jen ty cesty zůstanou rozpletený provazy Ten dým mou paměť otvírá ... .1. [G]Dynamit, dynamit udělá b[D]um [D7]dynamit, dynamit rozboří d[G]ům dynamit, dynamit [G7]já chtěl bych [C]mít dynamit, [G]dynamit [D7]to je můj [G]hit. .2. Dynamit, kilo mít, až půjdeš spát Položit, zapálit, měl jsem tě rád pozdravit, odejít, včas uskočit dynamit, kilo mít a byl by klid. .R. Byl by [D7]konec fajnovej naší [G]lásky bláhovej byl by [D7]konec senzační jen mi [G]brečet nezačni Byl by [D7]konec famozní víc bych [G]nebyl nervozní byl by [D7]konec nejkratší naší [G]lásky nejsladší .3. [G]Dynamit, dynamit udělá k[D7]rach dynamit, kilo mít, tak bych byl [G]vrah dynamit, kilo mít tak je mi[C] líp dynamit, [G]dynamit [D7]to je můj [G]tip. .*: [G]Dynamit, doma mít, dynamit z rozbuškou dynamit, doma mít v balíčku se stu[D]žkou [G]dynamit, doma mít [G7]to je mý přání. [C]Snad někdo k [Cmi]Vánocům dynamit dá mi [G]dynamit, dynamit, [D7]dynamit na [G]dámy. .4. [G]Dynamit urovná každičkej[D7] spor žena je od ráje podivnej [G]tvor nechci ti ublížit, nechci tě [C]bít dynamit, [G]dynamit [D7]to je můj [G]hit. |: [G]Dyž sem byla u maměnky v domě, :| [G]Chod[C7]íva[F]lo [F]šest mládenců ke mně, [G]Cho[C7]díva[F]lo [F]šest mládenců [D7]ke mně, [G]hej. |: Každého sem pěkně přivítala, :| |: každému se obdaruněk dala, :| hej. |: Tom prvnímu pěkné nové šaty, :| |: tem druhému prsténeček zlatý, :| hej. |: Tom třetímu červenů pentličku, :| |: tom štvrtému péro za čepičku, :| hej. |: Tom pátému pěkné poležení, :| |: tom šestému víneček zelený, :| hej. |: Koho sem já měla najrači, :| |: dala sem co, bylo mňe najdraší, :| hej. [Ami]Dyž sem já šel kolem hája, [G]milá na mňa zavolala, [C]ej, Bože, [Ami]Bože můj, [C]kam sas [G]ně [C]po[G]děl [Ami]galán můj? Gulovatéj tváre byla, ona sa ně zalúbila, ej, až já pújdu pres ten háj, ej já si na ňu zavolám. Hlavu měla jako kropáč, pysky měla jako potáč, ej, zuby jako lopata a nos jak fajka čapatá. Neuměla šišek varit, ani polévky zasmažit, ej, než měla chleba napéc, otrčila z pece klapec. ver II. (Štěglivá) Prádla baba, prádla niti, nufúkal jí čert do riti, pravdu, babičko, pravdu máš, nafúkané v riti máš. [A,A,G,G,A6,A,A6,A,G6,G,G6,G] [A]Pro tvojí lásku chtěl bych [G]se džbánem jít. [A]Jak chladnou vodu tvojí [G]lásku pít. [G]Jít lesem [D]plným přízra[G]ků, [G]v očích mít [D]tisíc zázra[G]ků, [G]pro tvoji [A]lásku [G]chtěl bych [A]se džbánem [H]jít. Jak chladnou vodu tvojí lásku pít, se džbánem chtěl bych pro tvou lásku jít. Jít lesem plným bodláčí, jít tak, že vítr nestačí, pro tvoji lásku chtěl bych se džbánem jít. Jak chladnou vodu tvojí lásku pít, se džbánem chtěl bych pro tvou lásku jít. Jít lesem plným přízraků, v očích mít tisíc zázraků, pro tvoji lásku chtěl bych se džbánem jít. Dracula Šašku! Šašek Vítej, pane můj, buď zdráv. Jak dopadla tvá mise? Dracula Padlo osm tuctů hlav. Jo, většinou ty lysé. Šašek Říkalo se v kraji za mých mladých let: staří přednost mají, ale mládí vpřed! Dracula Plácáš, nemáš představu, zde vůbec nešlo o věk. Ten, kdo dnes přišel o hlavu, byl pouhopouhý... Šašek ...člověk! Dracula A v tom se právě pleteš! Padla jen chátra, veteš! Prostě jsem jen zrno, zrno zbavil plev! Šašek Ó, pane, to je jiná! Já už se bál, že tekla krev. Dracula Šašku! Jak pot či slina i krev je jen tekutina a proto vždycky poteče. Šašek Máš se nač těšit, člověče. Dracula Já vidím budoucnost tak jako na dlani. Z gruntu zem očistit, to je mé poslání. Dracula Svět je dnes přelidněn, hůř se mu to kroutí, plebs a kněz, ten i ten, samí darmožrouti. Mně můj džin vnuknul čin, čin, jak s tím zlem hnouti - Dracula a rytíři Mord! Kazisvět, lidský brak ujídá z tvé mísy. Nicka, skřet skončí tak, jak jen zaslouží si: sekne meč, skuč a breč, krysy ať si křísí Dracula a rytíři Lord! Šašek Můj obdiv za pár moudrých slov, jsi šlechtic, jak se sluší. Mesiáš i filozof se skrývají v tvé duši. Říkal jeden prelát, přítel rodinný, že kdo nemá co dělat, tvoří dějiny. Dracula Celkem vtipná narážka, však trošku jsi mě zranil. Můj přítel přišel o šaška, jenž příliš hloupě... Šašek Žvanil! Dracula Jak poučil jsem kněze, žvanivost má své meze! Těch tvých drzých řečí jsem už zkrátka syt. Šašek Odpusť mi, tady klečím, chtěl jsem tě pouze rozptýlit. Dracula Nestojím o tvou péči! Poděkuj mému meči, že tebe nechá naživu. Šašek Tvůj meč je hoden obdivu. Dracula Kuš! Ksakru, nezdržuj mě už! Spěchám ke své milované! Šašek I já jsem ji vždy miloval, můj pane. Ten jeho hnusně sprostý akt měl snad i stránku kladnou. Vždy rukou lotra, fakt, i jiní lotři padnou! .1. Stř[D]íhával jsem ovce tam d[A7]ole v Cockerm[D]ain, taky v Paramonee a t[G]aky v Color[D]ane, j[F#mi]eště než jsem b[Hmi]ejval hotov, m[G]ěl jsem cukán[D]í stříhat brzo u Petersena n[A7]a plán[D]i. .R: Vš[D]ude plno vlny, vš[A7]ichni ve vln[D]ě, ať jsou nůžky plný, p[G]lný úpln[D]ě, já n[F#mi]emluvím a stř[Hmi]íhám, jak v kr[G]aji dobře zn[D]aj', všichni rádi vezmou Bl[A7]eska z Gandeg[D]áj. .2. Stříhal jsem už leccos těmahle nůžkama, mastnotu i trávu občas ovce má, ale tam jsou ovce čistý, kde mají koupání, jako je to u Petersena na pláni. .R: .3. V Abilanchi byl jsem a byl jsem v Navarcu, tam se dobře platí za práci na horku i New Hammon znám dobře a můj kůň uhání, abych byl už u Petersena na pláni .R: .4. Na Leclanu byl jsem a prošel Cooper Creek, ostříhal jsem všechno, jak všude je můj zvyk, kdyby anděl k soudu troubil, mně sotva zabrání nastoupit zas u Petersena na pláni. .R: [C#mi]Byl to krámek pod kodloubím [G#]schoulený [F#mi]prodavač se tíhou let [C#mi]sklá[G#]něl [C#mi]Říkal děvče ty džíny jsou [G#]kouzelný [F#mi]Kdo je koupí neprohloupí [G#]Hlas mu divně zněl [G#]A mně pomalu [G#/F#]dochází že [G#/D#]asi pravdu [G#/E]měl (r): Jen za te[C#mi]bou ty džíny [G#mi]jdou Ať dělám [A]co dělám tak k tobě mě to [E]táhne [Hb]líž Jen za te[C#mi]bou ty džíny [G#mi]jdou Tou cestou [A]necestou A i když o tom [H]zdá se už víš ty nezastavíš Tak nemysli [C#mi]že ráda tě mám Já jen [H]milión krát Zastavit stát [G#]Říkam [G#/F#]džínam [G#/E]kou[G#/D#]zel[C#mi]ným .. Že mi budeš věřit ani nečekám Marně bys ten krámek teď scháněl Já moc dobře vím proč dál ho nehledám Neni už kam jít Pod kodloubím žádnej krámek prej neznají. (r): Jen za tebou ty džíny jdou Ať dělám tak k tobě mě to táhne blíž Jen za tebou ty džíny jdou Tou cestou necestou A ty už o tom zdá se už víš (r): Jen za tebou ty džíny jdou Ať dělám tak k tobě mě to táhne blíž Jen za tebou ty džíny jdou Tou cestou necestou A i když o tom zdá se už víš Tak kdy to pochopíš (r): Jen za tebou ty džíny jdou Ať dělám tak k tobě mě to táhne blíž Jen za tebou ty džíny jdou Tou cestou necestou A i když o tom zdá se už víš ty nezastavíš Co všechno dneska může se stát Zírám - musím však říct že čím dál tím víc bývám v džínách kouzelných .. (r): Hraje a hraje, jak se komu hodí Hraje a hraje, léčí škodí Hraje a hraje, od Bacha po Vlacha Hraje a hraje, mudruje i tlachá Hraje a hraje, valí se z něj slova Hraje a hraje, nikdy nestávkoval Hraje a hraje, kdo má zájem Dokolečka lečkado, dokolečka lečkado Hraje džůbox cokoliv kdykoliv Džůbox pro zábavu okolí Džůbox Picasso i mazal Džůbox být bych nedokázal Hraje a hraje, nemění štace Hraje a hraje, za dvěstě dvacet Hraje a hraje, kdo má zájem Dokolečka lečkado, dokolečka lečkado Hraje džůbox cokoliv kdykoliv Džůbox pro zábavu okolí Džůbox Picasso i mazal Džůbox být bych nedokázal .1. [F]EC 1040 z [Gmi]VC, z VC, m[C7]etrů bratru čtyřicet k [F]WC, k WC, dvě hodiny čtyřicet [Gmi]EC, EC, b[G7]ěží, než se rozsype, b[C7]ez přestávky, to jsou věci! N[F]evadí, když vobčas v[G7]ysadí, jak krásně [C7]ubíhá ten strojní č[F]as[C7], t[F]echnik mu natáhne p[G7]érka, p[C7]očítač poběží z[F]as. T[A7]oho se však Miniberger [Dmi]nenadál, když tam lez', n[G7]a sále je pusto, prázdno, ž[C7]e se bál, na mou čest, n[F]evadí, však on si p[G7]oradí, technik dnes z[C7]avadí o tvrdou p[F]ěst. .2. Za zdí metr čtyřicet VC, VC, metrů sotva čtyřicet k EC, k EC, technik EC 40 z VC, z VC, v ruce má sto čtyřicet, sedma strká, to jsou věci! Nevadí, když vobčas vysadí, jak krásně ubíhá ten strojní čas, technik si natáhne pérka, počítač má přece čas. Toho se však Miniberger nenadál, když tam lez', na WC se mažou karty klidně dál, o sto šest, nevadí, výpověď prosadí, technik se spakuje za tři plus šest. .3. Deset zručných počtářů VC, VC, nemá kdy si odskočit k WC, k WC, EC 1040 z VC, z VC, stojí, než se rozsype na součástky, to jsou věci! Nevadí, konečně vysadí, vždyť na to čekáme celý ten čas, počítač natáhne pérka, na nový se zmůžem zas. Toho se však Miniberger nenadál, když tam lez', nejsou prachy, nejsou lidi atakdál, všechna čest, nevadí, život se prosadí, sčoty se nasadí, buď v práci v šest! .1. Mám jm[A]éno Edward K[D]ell[A]y, můžeš mi ř[E]íkat N[A]ed, pro mě už slunce z[D]apad[A]á, nap[Hmi]osled svítí t[E]eď, zvon zn[D]í, mně hranu zv[A]oní, jak př[Hmi]esýpá se č[F#mi]as, když j[A]á tu v cele v M[D]elb[A]ourne sám poslouchám j[E]eho hl[A]as. .2. Mým výstřelem pad' Kennedy, na ten boj dám svou dlaň, já bral jsem stále ohledy, než sáh' jsem pro svou zbraň, vím, co jsem bohu slíbil, vím, jak maj' věci bejt, však pro soudce jsem zlý byl i pro svou sestru Kate. .3. Já vím, jak čas ubíhá a kolik kroků mám, kde oprátka se kývá pod šibeniční trám, jen třináct kroků zbývá mi na cestě ke smrti, já je umím hrdě jít, nepřiznám pohnutí. .4. Mám jméno Edward Kelly, můžeš mi říkat Ned, pro mě už slunce zapadá a v noc se mění teď, má duše s vánkem letí, už provaz dech mi vzal mý jméno Edward Kelly ozvěnou zní tu dál. Dein Lachen ist sachlich, Dein reden so fachlich korrekt und so wichtig, Du machst alles richtig. Ja, ja. Und ich steh daneben und denke, mein Leben läuft völlig verkehrt, Du hast mich belehrt. Belehrt über Weiber, über Titten und Leiber, über Vögel wie mich und tolle Typen wie Dich. Ja, ja. Es ist alles nur eine Frage der Ansicht, der eine sieht's gar nicht und der andere sieht's so. Es ist alles nur eine Frage der Ansicht, einer pinkelt daneben und der andere ins Klo. So, so. Ich fühl mich beschissen, das konn't ich nicht wissen. Du bist nun mein Held und erklärst mir die Welt. Ja, ja. Daß selbst die Emanzen nach Deiner Pfeife tanzen, daß die Klofrau nur rumsitzt und daß Du 10mal abspritzt. Daß Du aus Scheiße Geld machst, die Kohle verzehnfachst und daß Du auch weißt, wie man Bräute aufreißt. Ja, ja. Es ist alles nur eine Frage der Ansicht, der eine sieht's gar nicht und der andere sieht's so. Es ist alles nur eine Frage der Ansicht, einer pinkelt daneben und der andere ins Klo. So, so. Du weißt, daß die Grünen alle zuviel verdienen, daß die Ossis alle rot sind und die PUHDYS längst tot sind. Ja, ja. Daß Meyer's neun Kinder alle ausseh'n wie Rinder und er zahlt bis zur Rente immer schön Alimente. Dabei sind's gar nicht seine jedenfalls nicht alle neune, denn jetzt kam es raus, die sind von Harry und Klaus. Ja, Ja. Es ist alles nur eine Frage der Ansicht, der eine sieht's gar nicht und der andere sieht's so. Es ist alles nur eine Frage der Ansicht, einer pinkelt daneben und der andere ins Klo. So, so. Ich lieg bei Dir, die erste Nacht zuhaus. Man ließ mich wegen guter Führung früher raus. Hab endlich wieder ein eignes Schlüsselbund. Noch scheint die Welt mir viel zu bunt. Ich war im Knast. Lag auf meiner Pritsche zu lang allein. Muß mich erst dran gewöhnen ein freier Mann zu sein. Hab Deine Haut sooft im Traum berührt. Nun lieg ich neben Dir, doch nichts passiert. Ich hab im Knast 'ne Menge verpaßt. Ich war im Knast. Ein kleiner Mann, der Papa zu mir sagt. Hat er vielleicht manchmal nach mir gefragt. Ich wollte ihm doch Vorbild sein. Doch viel zu lange ließ ich ihn allein. Ich hab im Knast 'ne Menge verpaßt. Ich hab im Knast 'ne Menge verpaßt. Ich war im Knast. Ich hab im Knast 'ne Menge verpaßt. Ich hab im Knast 'ne Menge verpaßt. Oh, ich hab im Knast 'ne Menge verpaßt. Weit vor den Straßen weiß ich einen See. Weit vor den Straßen ich mein Bild beseh. Ich leg die Kleider ab und bin allein. Schau die Sonne an und schwimm so weit. Einsamkeit, Einsamkeit, brauche ich für kurze Zeit. Einsamkeit, Einsamkeit. Weit vor den Straßen weiß ich einen See. Weit vor den Straßen will ich mein Bild beseh. Leg die Verkleidung an und bin allein. Schau mir ins Gesicht und suche mich. Einsamkeit, Einsamkeit, ich brauche dich für kurze Zeit. Einsamkeit, Einsamkeit. Einsamkeit, Einsamkeit, brauche ich für kurze Zeit. Einsamkeit, Einsamkeit, brauche ich für kurze Zeit. Einsamkeit, Einsamkeit, brauche ich für kurze Zeit. Einsamkeit, Einsamkeit. [G]Ej, Brode, Brodečku [C]na pěkném kopeč[G]ku, [G]co sem sa nachodil [F]za svojú céreč[G]kú. Nachodil, nachodil, nocí sem nablúdil, aj našlapal blato, nemrzelo ňa to. .1. [Emi]Ej, dívča, d[H7]ívč[Emi]a, [G]ej, dívča, dívča v č[Ami]erném damášku, v č[Emi]erném d[H7]amášk[Emi]u, něproch[H7]ázaj s[Emi]a, n[G]ěprocházaj sa p[Ami]o mém salášku, p[Emi]o mém s[H7]alášk[Emi]u. .2. Ten můj salášek, on pěkně voní, on pěkně voní, on pěkně voní, kdo po něm chodí, Pánbůh ho skloní, Pánbůh ho skloní, Pánbůh ho skloní. .3. Ej, dívča, dívča, sto ďáků v tobě, sto ďáků v tobě, sto ďáků v tobě, zedral jsem boty, choďáci k tobě, choďáci k tobě, choďáci k tobě. .4. A kdybych věděl, že budeš moja, že budeš moja, že budeš moja, zedral bych boty třebas i troje, třebas i troje, třebas i troje. .5. Ej, hora, hora, ej, hora, hora, vysoká hora, vysoká hora, kdy budeš moja, kdy budeš moja, kdy budeš moja, kdy budeš moja? .6. Ej, budu, budu, ej, budu, budu, ale to ne včil, ale to ne včil, počkaj, šohajku, počkaj, šohajku, až sa podívčím, až sa podívčím. Ej dudy moje Ej dudy moje, ej dudy moje Ej dudy moje Míšky vy dvoje, míšky vy dvoje Míšky vy dvoje Ej dudy moje ~ ej dudy moje ~ ej dudy moje Míšky vy dvoje Já vás pomačkám Čertisko zaspívá. Běž hrát do pekla, běž hrát do pekla Maměnko řekla: Běž hrát do pekla Maměnko řekla: Slúž jim tam dobře Čert sa ti odmění. [D][Hmi][A][D][Hmi][A][G][F#mi][G][A] [D][Hmi][D][Hmi][A][G][F#mi][G] [C][G][C][G][C][G][C][G] [Hmi][F#mi][Hmi][F#mi][Hmi][F#mi][Hmi][F#mi] [A][E][A][E][A][E][A][A/H][A/C#] [D]Peklíčko peklo, peklíčko peklo[D] [C#mi][Hmi] Teplíčko tep[A]lo [D]Peklíčko peklo, peklíčko peklo [Hmi]Teplíčko tep[A]lo Ale [Emi]od samých sazí [F#mi]Nikdo ťa [G]nepo[C]zná [D]Eště je láska, eště je láska [Hmi]Z čistého ne[A]be [D]Eště je láska, eště je láska[D], [C#mi] [Hmi]Z čistého neAbe [Emi]Peklo očistí [F#mi]Peklo o[G]čistí z [C]ná-[C/H]á-[A]ás[A/G] [D]Ej dudy moje Ej dudy moje Ej dudy moje Ej dudy moje ... [G]Ej hora, hora, zelená hora, [D]a s tej [G]horenky, kdosi ňa volá [D]a s tej [G]horenky, kdosi ňa [D]vo[G]lá. Volá ňa, volá, galánka moja, |: Priď k nám šohajku, sama su soma. :| A já nepudu, néni mně možná |: Mosím napásti do rána koňa :| .1. [D]Ej, hudci, hudci, pusťte sa kláves, b[C]ěžte zas vyhrávat na inú n[D]áves, zbalte si ozembúch, [C]ať už vás nečuj[D]u, nech v inej d[G]ědině p[A]odle vás t[D]ancujú. .2. Chraňte si husličky před mojú botú, hrajete dokola na stejnú notu, než bych měl poslúchat takú muziku, rači si v hospodě poručím velikú. .3. Stojíte za kočku, za starú belu, běžte sa vypchat aj s kapelú celú, tej vaší písničce nikdo už nevěří, furt místo jitrnic chleba je k večeři. |: [Ami]Ej lásko, lásko, [Dmi]ty nejsi [E]stá[Ami]lá, :| |: [E]jako [Ami]voděnka [Dmi]mezi bre[E]ha[Ami]ma. :| |: Voda uplyne, láska pomine, :| |: jako lísteček na rozmarýně. :| ver II. |: Vystavím klášter mezi horama, :| |: tam budem bývat bez milovaňá. :| |: Bez milovaňá tam budem bývat, :| |: nedám sa věcéj panenkám klamat. :| [G]Ej, na tem [G7]našem dí[C]le, [C]ej na tem [C]našem díle, [G]štyry ko[G]ně bílé, [G]štyry koně [D7]bí[G]lé. |: Ej kdo že jich poháňá, :| |: potěšení moje. :| ver II. |: Ej, už sú sekerášé :| |: za malým Dunajkem. :| |: Ej, plače, dívča plače :| |: za švarným šohajkem. :| |: Ej, neplač, dívča, neplač :| |: šak ti bude jaksi. :| |: Ej, až si já ponesem :| |: cedulenku v kapci. :| |: Ej, cedulenku psanú :| |: od strážnických pánů. :| |: [G]Ej, nepi, koňu vodu, voda [A7]je ne[D]čistá, :| [G]ej, napadalo do [D]něj, [G]ej, napadalo do [D]něj, [G]ej, napadalo do něj i z ja[A7]vora [D]listia. |: Ej, míval som já milú u studánky stála, :| ej, ale už ju nemám, ej, ale už ju nemám, ej, ale už ju nemám, voda ně ju vzala. ver. II |: Ej, koňaré, koňaré, kde ste koňe pásli ? :| Ej, ztratila som věnec, ej, ztratila som věnec, ej, ztratila som věnec, či ste ho nenašli. ver III. |: Ej, zanes mňa, koníčku, k frajárence mojej :| Ej, lebo na mňa volá, ej frajárenka moja, ej, napiješ sa vody ze studánky čistej. .1. [C]Ej, od Buchlova větr [G7]věje, už téj Kačence pantle [C]bere. [F]Dneskaj nevěsta, zajtra ž[C]ena, [G7]dnes večer budeš zap[C]ečená. .2. Ty si, Kačenko, bílá růža, tobě nebylo třeba muža. Tys mohla chodit po svobodě, jak ta rybičky v bystrej vodě. .3. Ty si, Martine, strom zelený, tobě nebylo třeba ženy. Tys mohél chodit po galánkách, jak ten holúbek po hambálkách. Ej, ohník zahorel tam kde vetry vejú ej, ohník zahorel tam kde vetry vejú |: Sebehli sa trempy sebehli sa trempy pri kytare pejú :| Ej, kolem ohníka modrá chasa stojí ej, kolem ohníka modrá chasa stojí |: Pištolu pri boke pištolu pri boke ej, každý sa ji bojí :| Ej, obuch zasvišťal na zelenej lučce ej, obuch zasvišťal na zelenej lučce |: Bili sa tam trempy bili sa tam trempy ej, bili sa tam prudce :| Ej, už sa něbijú enem slovy repcú ej, už sa něbijú enem slovy repcú |: Cesta zarúbaná cesta zarúbaná ej, domluvit sa něchcú :| Ej, vedú trampašou, žeuleza jim dauli ej, vedú trampašou, žeuleza jim dauli |: Lebo pri ohníke ej, pikle umlúvali :| Ej, prišli trampáši do našej dědiny ej, prišli trampáši do našej dědiny |: Naozaj tam robja ej, ruozné voloviny :| Za pár [G]Ej, ore[G]šinko, [G]or[D7]eš[G]ná, [G]ej ore[G7]šinko [C]orešná, [A]proč si má [D7]milá [G]falešná, [G]proč si má [G]milá [G]fa[D7]leš[G]ná. |: A já falešná mosím byt :| |: Tebja šohajku ošidit :| ver. II. |: Červené, modré oreší, :| |: kdo moje srdce potěší :| |: Potěšit mi ho nemá kdo :| |: Zarmůtil by ho ledakdo :| ver III. |: Na poli mandel doma dva :| |: na peci děcek hromada :| |: Mama ich bije lopatů :| |: dite do šenku za tatů :| |: A my do šenku nepudem :| |: rači ti, mamo, nabijem:| ver IV. |: Nebudem dobrý, nebudem :| |: Ať mňa oderů na buben :| |: Až na mňa budů bubnovat :| |: Eště jim budem trucovat :| ver V. |: Škaredý Jura, pěkný Jan :| |: daj mňa mamičko, daj mňa zaň :| |: Ak vy mňa za ňho nedáte :| |: Už mňa mamičko nevdáte :| [G]Ej, oves, [D7]oves, [G]zelený oves, [C]nežeň sa Janko, [D]rači sa oběs, [G]je[D]den [G]ráz Ej, oves, oves, oves pohanka, ošidila mňa moja galánka jeden ráz [G]Ej, oves, oves, [D7]oves, pohanka, [D7]ošidila ňa [G]moja galánka, [C]moja [D]galán[G]ka. Ošidila ňa a já ju vidzel, budem banovat štyry měsíce, štyry měsíce. .1. [Emi]Ej, padá, [Ami]padá [Emi] ro-[H7]sič-[Emi]ka, sp[G]aly by moje o[D]čič[G]ka. [G]Spaly by m[D]oje, [H7]spaly by aj [Emi]tvoje, spaly by [C]ony [Ami] o-b[H7]o-je[Emi]. [G]Spaly by m[D]oje, [H7]spaly by aj [Emi]tvoje, spaly by [C]ony [Ami] o-b[H7]o-je[Emi]. .2. Ej, padá, padá listopad, pozdravuj milú nastokrát, pozdravuj milú, holuběnku sivú, že ju tu mosím zanechat, pozdravuj milú, holuběnku sivú, že ju tu mosím zanechat. [C]Ej, šandri, šandá[G]ri, [G]vy ste dívča zklama[C]li, [C]zklamali ste dív[G]ča, [C]eja, [G]hoja, [C]hoj, [C]za štyry tola[G]ry, Bože [Ami]moj. A keď ste ho zklamali, domů ste ho poslali, bež, děvečko, domů, eja, hoja, hoj, neríkaj nikomu, Bože moj. Dívča domů běžalo, materi povedalo, mamko, mám tolary, eja, hoja, hoj, dali ně šandári, Bože moj. Ja keď dali nech dali, šak za darmo nedali, dala som věneček, eja, hoja, hoj, zlatý prsténeček, Bože moj. [G]Ej, tá Hucká hospoda, ej tá Hucká hospoda [D]z drobné[G]ho [C]kame[G]ní, [D]z drobného kame[G]ní. |: A kdo peníze nemá, :| |: ať do ní nechodí. :| |: A já peníze nemám, :| |: já do ní přec pudu. :| |: Sú tam pěkné děvčata, :| |: namlúvat si budu. :| |: Jednu sem si namluvil :| |: pěkná sa mně zdála :| |: Chtěl sem jí dát hubičku :| |: ona sa nesmála :| |: [C]Ej, umřela ně žena, už som [G7]vdo[C]vec, :| |: [C]dal som ju pochovat, dal som ju pochovat [G7]pod jalo[C]vec. :| |: Ej, kopali jí jamu dvá mládenci, :| |: nemohli vykopat, nemohli vykopat do půl noci. :| |: Ej, vykopali jamu do půl pasa, :| |: a tam odpočívá, a tam odpočívá moja krása. :| [Ami]Ej, v tom velickém mlýně, [C]ej v tom velickém mlýně [C]dycky je to stejné, [Ami]ej, dycky je to [Emi]stej[Ami]né. |: Ej, švarné dívča majů :| |: (ej) robit mu nedajú :| |: Ej, enom husy pase :| |: (ej) pěkně nastrojá se :| |: Ej, pase jich na úce :| |: (ej) napájá v potoce :| |: Ej, háj, háj, háj, husičky :| |: (ej) nekalte vodičky :| |: Ej, pojede tu šohaj :| |: (ej) obrodit koníčky :| |: Ej, koníčky napájat :| |: (ej) dívča pomilovat :| |: Ej, dávno sme mi tady :| |: (ej) vodu kalívaly :| |: Ej, když švarní šohajci :| |: (ej) koně napájali :| Var II. - Balada Vandrovali hudci [G]Ej, veru [Emi]nebudem [Ami]na téj [D]stráni [G]bývat, [G]ej veru [Emi]nebudem [Ami]mladé [D]vínko [G]píjat, |: [C]mladé vínko [G]píjat, [C]s děvčatama [G]líhat. [G]Ej veru [Emi]nebudem [Ami]na tej [D]stráni [G]bývat. :| Straňanské děvčice, pěkné líčka máte, enem nám povězte, čím sa umýváte. |: "My sa umýváme, enem jednů v roce, studenů voděnků, dole na potoce." :| |: [G]Ej, vy páni, [G7]vy, [C]vy nevíte co nové[G]ho, [D]já vám to [Ami]pov[D7]ím. :| |: [G]Ve Strážnici [D]verbujú [G]na dva bubny [D]bubnu[C]jú, [G]na vojnu [D7]be[G]rú. :| |: Galánečko má, si-li ke mně neuprímná já sa také dám. :| |: Dám sa mezi vojáky, dostanu nové šaty a koňa taky. :| |: Až já budu stát v širém poli na patroli, priď sa podívat. :| |: Príď sa na mňa podívat, jedním prstem zakývat, alebo dvoma. :| [G]Ej, za kostelem bílý dům, bílý dům [D7]ej, je tam dívča, [G]Bože můj, [D7]ej, je tam dívča, [G]Bože můj. Ej dyby ně ho sceli dat, sceli dat, ej, věděl bych ho milovat, ej, věděl bych ho milova |: [D]Ej, zalužicky poľo [E]z ružami [A]okolo, :| |: [A]ej, něhodno [D]ku mně prísc, [A7]ej něhodno [D]ku mně prísc, [D]ej něhodno ku mně prísc, [E]pocešeňe [A]mojo. :| |: Ej, pocešeňe mojo by ružu zlamalo. :| |: |: Ej, pocešeňe mojo :| ej pocešeňe mojo by me ľubovalo :| .1. [D]Byla to krása, když [Emi]já do El Pasa, do t[A]ěch ulic dřěvenejch z[A7]ase jsem vj[D]el, já z koně slez líně tam [Emi]proti kantýně, kde z[A] oken zvuk honky tonk [A7]piana z[D]něl.[D7] .R. [G]Ve dveřích mexická dívka stojí a ve vlasech růži [D]má,[D7] jsou dlouhý večery, když roznáší sherry, a ve svých snech jenom mne objí[D]má.[AA7] .2. Dívka snědé kůže, jak prérijní růže, v žilách žhavou krev mexické noci má. Růžová kantýna a moje Feleena, už kolik nocí jen o ní se mi zdá. .3. Ja svý sherry dopil, když na mě osopil se chlap, kterej marně měl Feleenu rád, dva výstřely štekly, já nebyl tak vzteklý a snad proto on pad', ale ja zůstal stát. .R. .4. Hledal jsem spásu, tak zády k El Pasu, já na cestu rychle se dal jako blesk. Dlouho jsem se skrýval, jak v doupěti mýval, ale po mý Feleeně zmáhal mě stesk. .R. .5. Pak konečně k ďasu já vyjel k El Pasu, tam ticho, jaký jenom na pohřbech maj'. Pak obláček kouře a po něm ran bouře a já stačil říct jen: "Feleeno, good-bye!" R: [F]Není to [C]nic než jen nedělní [F]den na konci [C]světa[F] el santo [C]día[FCF] není to nic než jen nedělní den na konci světa jen příběh o konci [F]babího [F]léta a mil[C]éni[F]a [CF] jen [G]okamžik na [G]konci babího [F]léta a milé[C]nia[F] [CF] 1. Není to nic než jen prchavá chvíle v nesmělé době a na duši hladí není to nic než jen prchavá chvíle v nesmělé době a na duši hladí blížíš se ke mně a já přicházím k tobě příteli z mládí vracíš se ke mně a já se obracím k tobě příteli z mládí 2. Není to nic než jen deštivá noc v hotýlku Touha má Emílie není to nic než jen deštivá noc v hotýlku Touha má Emílie ani osudná láska ani jen pouhá vigílie ani noc všech nocí ani jen pouhá vigílie R: Není to nic než jen nedělní den na konci světa není to nic než jen nedělní den na konci světa není to nic než jen nedělní den na konci světa není to nic než jen nedělní den na konci světa el santo día Ja vždy, keď [A7]ráno s elánom vyskočím, hneď dám si sprchu studenú, priam ľadovú, a [A#dim]oknom skleným pustím svetlo k nám[Bmi], [E7]do kuchyne vojdem krokom tanečným, veď [A]melódia [C#mi]z rádia mi [F#mi]znie, [B]a takto sen začne, ráno sa začne [E7]žiarivé. A tak tým pádom som pánom veselým, čo náladu vždy dobrú má, priam výbornú, s ňou rád si potom vyjdem do ulíc, električka na pozdrav mi zazvoní, aj vietor vie to, že je krásny deň, ja problémy nemám, veď v sebe mám elán, a čo viac chcem. (r): [G]Elán, elán, elán, elán, a á[D] môj elán [G]nemá dna, čo je vec [F]záhadná, to [E]priznávam, E[A]lán, elán, elán, elán, a á[D], ak chcete, [G]bez všetkého ja [F]kúsoček z neho, dnes s radosťou [E]dám aj vám[A]. ---------- Ja vždy, keď ráno s elánom vyskočím, hneď dám si sprchu studenú, priam ľadovú, a oknom skleným pustím svetlo k nám, do kuchyne vojdem krokom tanečným, ja problémy nemám, veď v sebe mám elán, a čo viac chcem. (r): - 2x 1.[Ami]Kopytam[Dmi]a tepat Eldorado o tom se mi denodenne zda, za p[Ami]atama [E]nechat hloupy stado, at si ho tam kdo chce pohlida, [Ami]poradnyho k[Dmi]one misto mezka, zlatym kovem sedlo kovany, [Dmi]la-la-[Ami]la ..[E]...[Ami].. [Dmi]Kazdy [Ami]vecer pr[E]o pa[A]radu, zanotovat serenadu, senorite zamilovany. Ref.: [A][E]Dal po[D] ces[A]tach nehledam to svitani, pulnocni vitr me ma rad, [E]ja n[A]ema[E]m stra[A]ch sko[Ami]ncit svy toulani, v tom vecnym Eldoradu spat. .2. Ono mi tu ani o to nejde, Eldorado neni pro chudy, me ta touha taky jednou prejde, stejne uz mam pytel ostudy, jak si jenom nekde kapku prihnu, do zpevu se davam ze zvyku, potom o tom Eldoradu, rozladenou serenadu hulakam po celym Mexiku. Ref: .3. Jeste, ze mam aspon toho mezka, misto kone z Andalusie, poslechnete senorito hezka, aspon kousek moji arie, copak je mi srdce jenom svicka, kterou kazdej pruvan uhasi, vy byste snad mela rada, majitele eldorada, kterej by me soupnul do basy .1. [Ami]V dálných d[G]álkách z[Ami]ámoří, ční prý [G]zlaté poh[Ami]oří, [C]příchozího poh[Emi]ostí,[Dmi] nádh[F]erou a h[C]ojností.[GE7] .2. Dík těm svůdným pověstím, zástupy šly za štěstím, chátra i ti bohatí s vírou, že se vyplatí... .R: [Ami]Jít a hledat Eldo[G]rádo, zbave[C]né vší [D]bídy člově[G]čí,[E7] [Ami]jít a hledat Eldo[G]rádo, kde je l[C]áska, m[D]ír a bezp[Emi]ečí. .3. Báchorce té uvěří, dávno už jen někteří, spíš než zlatonosný štít, nám teď rozum káže jít. .R: .Rec: Protože my už dávno víme, že nad zlato a bohatství je moudrost a uvážlivý čin, že Eldorádo není kdesi v dálce, ale docela blízko v našich srdcích a v našem vědomí, a že jeho pravé jméno je láska mír a porozumění. Nosíme je v sobě a ptát se na něj je naše přirozená povinnost. .R: .1. N[Dmi]a louce koně pasu z[Gmi]a zpěvu k[A]onipasů, c[Dmi]amcará[Bb],[A] č[Dmi]ekaje na to, kdy si z[Gmi]azpívám jako kdysi z[Dmi]a cara, /: tř[Gmi]esavku nevolníka pod koleny, z b[Dmi]ásníka na rolníka př[Bb]eškolen[A]ý, sp[Dmi]okojen bez rozhlasu, d[Gmi]očkám jak h[A]usa klasu d[Dmi]o jara. :/[BbA] .2. Na klíně Polyxenu, zajel jsem do Brixenu na lyže, teď piju slivovici, hýčkaje krasavici z Adiže, /: a než jí zrudnou líčka z tyrolského, vzpomenu na Havlíčka Borovského, namísto elegií myslím však na orgii v negližé. :/ .3. Z okénka kynu vlídně, na sever jedu z Vídně bujarý, z protější strany Dyje zaznívá melodie fujary, /: pak někdo zahuláká Čapajeva, to car mě zpátky láká, mně to neva, v exilu brousím tužku pro pamflet na báťušku s bojary. :/ .1. [Emi]Tam nahoře v horách [Ami]pramení řeka a [D]tiše dolů do [G]údolí stéká [Emi]do hlubokejch lesů, kam [Ami]žádnej člověk zatím [D]svou cestu nena[Emi]šel. Lososi odvážně vzdorují proudu, skáčou přes peřeje a čeří vodu spousty zvěře a hejna ptáků nic neruší klid v tomhletom údolí. .2. Pak přišel on,první mezi všemi, postavil dům a obdělal zemi tam pod vodopádem postavil hráz, řeka tak hučí až po tělě jde mráz. Co chtěl to si vzal a žil si jak v ráji, šťastnej byl sám v tomhletom kraji než přišel další a za ním třetí , na vozech přijížděj ženy a děti. .3. Roste dům vedle domu asfaltová cesta, osady se mění v betonová města a dolů po proudu přibývá hrází, řeka tak hučí až v těle mrazí. Pak od řeky k domům natáhli dráty, spustili turbíny, agregáty sevřeli řeku do betonovejch pout a její sílu mění na elektrickej proud. [C]Elektrická [G]řeka![D] .4. Tam nahoře v horách pramení řeka a smutně dolů, do údolí stéká marně tu budeš lososa hledat, nedokáže přeskočit vysoký zdi přehrad. Dávno tu není klid jako dřív, i ten starej tulák dávno městu kýv tam nahoře v horách,kde pramení řeka, na konec příběhu osamělý čeká. [G]Elektrické sesle - [C]sedí na ní sklesle [G]uvázanej velkej upla[D]kanej krokodýl [G]zatáhnem za páku - [C]dostane svou dávku [D]vymrští se hned a [G]začne tancovat [G]uouó - v klidu [C]sednout si [G]uouó - pásy [D]zapnout si [G]uouó - ještě [C]momentík [D]zbejvá zapnout [G]proud[D] elektrický šoky smutný všechny cvoky jednou pro vždy dokonale z trablů dostanou zatáhnem za páku - dostanou svou dávku vymrští se hned a začnou tancovat uouó v klidu sednout si... [G]vážení přátelé, [C]jedem na noční [G]proud a ta[D]k jen [C]dál - jen pojďte [G]dál s kli[D]dem náš pan doktor Mydlář ten dělá si svou práci moc rád pomůže a rád jen žádnej strach all right nobelova cena byla udělena elektrický sesli co trable urovná jenom stisknout páku - dostanete dávku vyletíte hned a začnete tancovat .1. J[Ami]ednoho letního večera na návsi pod starou l[E7]ípou hostinský Antonín Kučera vyvalil soudeček s p[Ami]ípou, nebyl[F]o to posvícení, nebyl[Ami]a to neděle, v naší [F]obci mezi kopci plnil[E7]y se korbele. .R: B[A]yl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden [E7]elektr[Edim]ický pro[E7]ud, byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden [A]elektr[Adim]ický pro[A]ud, stř[A7]ídav[D]ý, stř[E]ídav[C#mi]ý, s[F#mi]ilný e[Hmi]lektri[E7]cký pr[A]oud, stř[A7]ídav[D]ý, stř[E]ídav[C#mi]ý, zkrá[F#mi]tka e[Hmi]lektri[E7]cký pr[A]oud. .Rec: A nyní, kdo tu všechno byl: okresní a krajský inspektor, hasičský a recitační sbor, poblíže obecní váhy, tříčlenná delegace z Prahy, zástupci nedaleké posádky pod vedením poručíka Vosátky, početná družina montérů, jeden z nich pomýšlel na dceru sedláka Krušiny, dále krojované družiny, alegorické vozy, italský zmrzlinář Antonio Cosi na motocyklu Indián, a svatý Jan, z kamene vytesán. .R: .2. Na stránkách obecní kroniky ozdobným písmem je psáno: tento den pro zdejší rolníky znamenal po noci ráno, budeme žít jako v Praze, všude samé vedení, jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně vedle ní. .R: .Rec: Z projevu inženýra Maliny, zástupce Elektrických podniků: vážení občané, vzácní hosté, s elektřinou je to prosté: od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty, odtud proud se přelévá do stodoly, do chléva, při krátkém spojení dvou drátů dochází k takzvanému zkratu, kdo má pojistky námi předepsané, tomu se při zkratu nic nestane, kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky. Do každé rodiny elektrické hodiny! .R: [Dmi]Zas slunci se [C]víčka [Dmi]klíží [F]rud[Dmi]ne [F]zá[Dmi]pad [C]tu slunce dostalo ten [Dmi]nápad [F]Temná [C]noci, [Dmi]černá [C]noci, [C]uzavřeme [Dmi]sázku [C]já sázím malou sedmi[Dmi]krásku Tma marně krásu shání krouží výři a poletují netopýři Na nebi rozkvétá hvězda jak ta sedmikráska i v chladném srdci klíčí láska Dej dlaň svou do mé dlaně cítíš lásku pojď pohladit tu sedmikrásku Tvou dlaň v rukou, srdce tlukou rozplývá se zloba teď pohladit ji můžem oba .1. Ř[Emi]íkají mně, že jsem šarlat[C]án, lidé dn[D]eska věří spíše pilulk[G]ám, elix[C]ír svůj nabízím, je v něm vš[Emi]echno, vo čem vím, je v něm vš[Ami]echno krásné, za co stojí ž[H7]ít. .2. Trochu slunce s modrou oblohou, trochu písní, co ti v smutku pomohou, trochu ptačích radostí, z černých mráčků vlídný stín, přijďte, kdykoliv jen bude se vám chtít. .R: D[E]ám vám [A]elixír života p[E]ít[G], [D] d[E]ám vám [A]elixír života p[E]ít, v dívkách pr[A]obudí lásku [G]a v pánech spící c[E]it, dám vám [A]elixír života p[E]ít. .3. Je v něm trochu veršů, trochu hvězd, trochu modré barvy moří, tichý les, trochu dětských legrací, pár pouťových atrakcí, přijďte, kdykoliv jen bude se vám chtít. .R: + /: /: /: dám vám elixír života pít ... :/ :/ :/ [E][F#mi][C#mi][E][F#mi][G#][C#mi][F#mi][H][G#][C#mi][G#][C#mi][H] .1. Ten sn[E]ímek d[F#mi]al jsem z[C#mi]a mříže, [E]abych ho n[F#mi]eztrat[G#]il, mám kvůli němu potíže, vždyť jsem ho neplatil, ta d[E]ívka st[F#mi]ojí z[C#mi]a stolem, j[E]ako by kl[F#mi]ečela[G#], p[C#mi]rsty jí v[F#mi]oní k[H]arbol[G#]em, vl[C#mi]asy má d[G#]o čel[C#mi]a.[H] .R: Tak n[E]atrhal jsem v p[H]odkroví divoké víno n[E]epitné, t[A]eď hledám jedno př[E]ísloví, kd[A]o m[H]i h[A]o p[G#]oskytn[H(H,H]e?[E)] .2. Má jemnou kůži na rukou a stůl je politý, je posypaný antukou a týdny nemytý, má unavená obočí a ústa sevřená a zkouším, zda se otočí na jméno Ellena. .R: .3. Tak pod košatou moruší si o ní povídám, o milosrdné Venuši, co život za ni dám, a z rozbitého náčiní, co zbylo od válek, já zbuduju jí svatyni a záhon fialek. .R: + kd[E]o mi ho p[C#mi]oskytne, kd[E]o mi ho p[C#mi]oskytne, kd[E]o mi ho p[C#mi]oskytne? [D/E]Tam niekde na dne slov Krváca čas a [G]páli mráz [E]Skončil sa ples a zdochol pes [H]Už čierna noc spi v zrka[A]dlách [E/A]Lásku[E] ch[A]cú miesto slov[E] [E]Pár nežných istot na všedný deň [E/A]Lásku[E] ch[A]cú miesto slov[E] [E]Na hodinách je čtvrť na strach Vo váze biedny kvet Ženy sa tulia k dávnym snom A lásky niet a lásky niet Len lacné dary na emdéžet Lásku chcú miesto slov Nechcú nie menej a nechcú viac Lásku chcú miesto slov Nestačí kvet na emdéžet [E,E,E,E,][B,F,B,F,B,F,B,F] [B]Telefon nikdo nechce [F]brát, [B]protože musej tenis [F]hrát [B]Umělec však tam chodí [F]rád, [B]protože holky tu sou [F]fajn [D#]Sou [B]V emi[D#], [B]v emi[D#], [B]v emi[D#],[B][F] Dávno už zemřel Cobain Kurt, ráno je zamluvený kurt Zpěvačky táhnou se sem furt, protože podmínky jsou fajn Sou v emi, v emi [C]I ve slabym lednu [G]máj, [C]ve Stodůl[F#]ce v kase [F]ráj [C]Freddie je mrtvej ale [G]May, [F#]dál točí v EFMI neva, Eva, neva [BDCB] Umělců už za dveřma je fronta Naštěstí právě přijel Franta Placatý Hyundai opodál Kabáty hned si pozve dál Tak teda poďte kluci zlatí Mám pocit že vás dobře platí Máme teď vyšší režii Kdo nechápou už nežijí V EMI Jak vám to tady tak říkám a asi pravdu mám zodpovědnosti se zříkám taky sakra vydávám desky tu sám v EMI - tam poblíž kostela v EMI - maj i Elvise Costella v EMI - bude tu pořád eště stát EMI A až mi bude padesát EMI Pak bude sama jediná EMI Je víc než matka nám EMI Hallou EMI Goodbay, underground A je to. Kdo jsi. Osud přece. Celé jsem ti to předurčil. Svůj úkol jsi splnil dokonale. Ale vždyť jsem všechny zabil. No a, kde není ani človíčka, nedějí se dobré věci, ale ani špatné. Zem si konečne uleví. Co chceš? Jsi krysař. Naplnil jsi svůj osud. A navíc úplně všechny jsi nezabil. Já vím. To jsi taky předurčil? Zajímavá otázka. Jsi zlý. Nejsem ani dobrý, ani zlý. Kdybys byl mravenec, řekl bys, že jsem dobrý, vy sobci, všechno vidíte jenom z úhlu vašeho pohledu, zapomínáte, že tu nejste sami, ale tebe se to vlastně už netýká. Co se stalo? Nic, maličká. Jdi krysaři, odejdi s Agnes a buďte šťastni. Zítra se probudíš a zapomeneš. Ona, už zapomněla. Dokončím své dílo a odejdu. Pamatuješ? Tak to udělej. Teď, hned. Krysaři? Píšťalu. Běžte, šup. Když vztek, jak pára v kotli bez ventilu vře a napíná se potají, přijde muž, má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen i krysař mu říkají, má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen i krysař mu říkají. kapo 2 Zbejva[D]lo mi jenom dvacet mil když jsem do [A7]Albany [D]jel když tu ďábels[Emi]kej čas [F#mi]zastih' [G]nás tam [D]v Er[A7]ie [D]Canal Ref.:V Erie voda stoupá prázdnou mám láhev svou chtěl bych do tý doby žít než budu v baru malou whisky pít až daleko v Buffalo až daleko v Buffalo Věci jsou úplně jasný vím kde jsem zůstat měl ne na tom starým vraku jet přes Erie Canal Ref. Teď tu na útesu ležím a díru v hlavě mám jenom vodu místo džinu z žízně polykám Ref. Anděl sám mi láhev přines' na to můžete vzít jed teď z nebe krásnej pohled mám tam na ten bídnej svět Ref. Zbejvalo mi jenom dvacet mil... Ref. Alles Glück ist nur ein Schatten wenn Du nicht mehr bei mir bist. Wenn von unser'n schönen Stunden nur Erinnerung übrig ist. Alles Glück ist nur ein Schatten wenn Dein Blick mich nicht mehr fängt. Wenn ich Deine Ferne fühle. Die die Kälte in mich senkt. Alles Glück ist nur ein Schatten wenn Dein Mund zu andern spricht. Wenn ich mich verloren glaube wie ein Spielzeug, das zerbricht. Alles Glück ist nur ein Schatten wenn es Dich nicht mehr erteilt. Wenn der Zweifel mir am Leben jeden Weg zu Dir verstellt. Alles Glück ist nur ein Schatten wenn es Dich nicht mehr enthält. Wenn der Zweifel wie ein Nebel mir den Weg zu Dir verstellt. [F#mi]Kolovrátek skř[C#mi7]ípe, v s[D]tarých trámech praská[A] [Hmi7]a dalš[A7maj]í vráska příběh vyp[E]ráví [F#mi]Je v něm smrt i láska[C#mi7], je [D]v něm marná touha[A] [Hmi7]sám pomstít všec[A7maj]hno zlo a bezpráví[E] [Hmi7]Sám a sám na stezkách srázných to chce víc, než [A7maj]sílu to chce lásku[Hmi7], lásku velkou[A7maj], lásku čistou [E]trápenou a prožitou, takovou co říká proč jít dál[F#mi] [C#mi7]naná ná na ná ná n[D]á naná n[A]á ná ná ná ná ná[Hmi7] ná[A7maj][E] Kolovrátek zpívá starodávnou píseň a tiše skrývá trpké přiznání Přes práh tiše vklouzla stará víra v kouzla že žádná střela lásku nezraní Sám a sám, když kruh se denně úží to chce víc, než kouzla to chce lásku... Heute lag ich neben Dir war wach. Hab über uns lange nachgedacht. Wie Du schliefst sah ich zu und sah in Dein Gesicht. Verlorne Stunden, schuld bin ich. Du lagst vor mir, als wenn Du träumend weinst. Und ich weiß auch, was im Traum Du meinst. Deine Augen so tief und es tut mir leid: Verlorne Stunden, verlorne Zeit. Doch es fällt mir schwer, etwas einzusehn. Obwohl ich weiß, daß ich Dich nie verlieren möcht'. Doch es fällt mir schwer, diesen Schritt zu gehn. Einfach nur zu sagen: Du hattest recht. Es tut mir leid. Morgen stehst Du wieder vor mir auf. Machst die Wohnung, gehst dann aus dem Haus. Und ein Tag geht geht vorbei, siehst mich müde an: Verlorne Stunden, ich bin schuld daran. Doch es fällt mir schwer, etwas einzusehn. Obwohl ich weiß, daß ich Dich nie verlieren möcht'. Doch es fällt mir schwer, diesen Schritt zu gehn. Einfach nur zu sagen: Du hattest recht. Es tut mir leid. Heute lag ich neben Dir war wach. Hab über uns lange nachgedacht. Wie Du schliefst sah ich zu und sah in Dein Gesicht. Verlorne Stunden, schuld bin ich. Doch es fällt mir schwer, etwas einzusehn. Obwohl ich weiß, daß ich Dich nie verlieren möchte'. Doch es fällt mir schwer, diesen Schritt zu gehn. Einfach nur zu sagen: Du hattest recht. Es tut mir leid. Es tut mir leid. Es tut mir leid. spießertum und sittenwächter krampf und kampf der geschlechter machos und emanzipation paschas und prostitution treueschwur und seitensprung stolz und erniedrigung körperkult und kokain seelenmedizin es ist schön ein mensch zu sein schön ein mensch zu sein huren und moralapostel weiße westen im bordell dreck'je wäsche vor der scheidung und deine eigne meinung - erfährst du aus der zeitung es ist schön ein mensch zu sein schön ein mensch zu sein liebe ist droge und droge ist sucht sucht ist wie feuer, wie feuer das alles verbrennt Es war einmal in einem Land da hat man sich Märchen ausgedacht. Die Sonne schien sogar bei Nacht. Und ich war Musikant. Und wer zu laut vom Regen sang, der wurde selber naß. Heimat - Heimat Es war einmal in einem Land, da war'n die Märchen wunderlich. Rotkäppchen hieß der Zaubertrank, den bösen Wolf vertrieb man sich. Dornröschen schlief nicht hundert Jahr', der Prinz war früher da. Heimat - Heimat Spieglein, Spieglein an der Wand, wer ist das schönste Land, wo die schönsten Märchen Wahrheit sind? Es war einmal ein Märchenland, das glaubte, daß es das Schönste war. Doch als es in den Spiegel sah, da war es nicht mehr da. Heimat - Heimat Spieglein, Spieglein an der Wand, wer ist das schönste Land, wo die schönsten Märchen Wahrheit sind? Ta zastávka je na jihu a dvakrát denně projede tam vlak k hranicím my jezdili tam v šedesátým protože tam bylo nejblíž k hvězdám zářícím Pak jednou se tam vobjevili ze Severu kluci který všichni měli bundy letecký my říkali jim Bombarďáci i když měli domovenku Černá eskadra Černá je eskadra a černej je i den kdo ví co Bombarďáci mají za lubem červený slunce večer za Alpama zapadá a Bombarďáci mají v očích divnej svit Pak přešel rok a my jsme marně čekali až Bombarďáci zas se vobjeví až přišel kluk od hranice a povídá že bude muset změnit podnebí Že ukázal prej klukům kudy jít a dál už nechtěl říct nám nic co bylo dál pak vylezlo z něj že dva ležet zůstali a zbytek čeká kriminál [G]Už co nezralý bezvousý muž já v představách slýchával tuš, a sníval o varie[D]té. [G]Tam jsem prováděl mizení dam a někdy jsem zmizel i sám, kde jinde to zažije[D]te. Eskamo[G]tér [D]Alfrédo [Emi]Kelly má černý [C]frak a bílý [D]šál. Umělec[G]ký [D]dojem je [Emi]skvělý, hudba zní [C]dál a [D]tleská mu [G]sál. Sní, jó člověk si jenom tak sní, jsem obyčejný účetní a není to práce hezká. Mžik - a nedoplatek mi tu vznik', prej vyhodí mě na chodník a nikdo mi nezatleská. Já chtěl bych být Alfrédo Kelly mít černý frak a bílý šál. Umělecký dojem je skvělý, hudba zní dál a tleská mu sál. Eskamotér Alfrédo Kelly má černý frak a bílý šál. Umělecký dojem je skvělý, hudba zní dál a tleská mu sál. .1. [Dmi]Vstává aby nezradil svou skrýš srdce [Bb]jisker jsou [Ami]modrá a [Dmi]svítí když spíš pouští se mu život blázen stal duše [Bb]zpívá že [Ami]žízeň zná [Dmi]pít vlastní žal .Ref.: [Ami]Píseň je přítel kámen je směr černé jsou sítě vlasy dívky [Dmi]Ester .2. Skrývá se když slunce dlouží stín nohy těžknou a listí mu přikrývá klín klášter dnem i nocí vášeň dal spolu s láskou i jed z úst všech dívek si vzal .Ref.: Píseň je přítel kámen je směr ... .3. Vstává aby opustil svou skrýš hvězdy vzhlédnou a v očích jim svítí když víš krůpěj rosy anděl z křídel pil dlaně prosí že příští čas rád by zas žil .Ref.: Píseň je přítel kámen je směr ... [G]Ešče byly [G]štyry týdně do [D7]ho[G]dů, [D]už ně milá [D]zakázala [G]pit [D7]vo[G]du. |: [G]Abych [C]prý pil [D]červeného [G]ví[D7]neč[G]ka, [G]ona [C]chce mět [G]veselé[Ami]ho [A]sy[D7]neč[G]ka. :| |: [G]Ešče já se podívám [Ami]k tem Mlacovským [A7]zahra[D]dám, :| [G]lesti [D]je tam ešče [G]Černo[D]joké děv[G]če [C]lesti [D]já ju [G]zu[D]hlí[G]dám. |: Ani ho tam nevidím, ani ho tam neslyším, :| s kým pak já se ešče, černojoké děvče, s kým pak já se potěším. |: Já se budu těšívat se svú starú maměnkú, :| ty se budeš těšit, ty se budeš těšit z ocelovú šablenkú. |: Já se budu těšívat ze svým starým tatíčkem, :| ty se budeš těšit, ty se budeš těšit ze svým vraným koníčkem. [Ami]Ešče [E]si já, [Ami]ešče [Dmi]si já [E]pohár vína [Ami]zaplatím. [Emi]Potom [H7]sa já, [Emi]potom [Ami]sa já [H7]k mojej milej [Emi]navrátím. |: [Ami]Od večera [Dmi]do rá[Ami]na, [Dmi]muzi[E]ka nám [Ami]vyhrá[E]vá, [Ami]a já [E]pijem, [Ami]pijem, pijem, [Dmi]pijem, [E]len z [E7]plného [Ami]pohára. :| Ešče si já, ešče si já pohár vína zaplatím. Potom sa já, potom sa já k mojej milej navrátím. |: Potom pújdem na pána, co s nama zle nakládá, a my pijme, pijme, pijme, pijme, len z plného pohára. :| [G]Ešče svaďba nebyla, neby[D]la, -[D7]ale [G]by sa [D]zhodila, [D7]zhodi[G]la. A tá sváďba mosí byt, mosí byt, a já na ňu mosím jít, mosím jít. [E]Tak ešte jedna pieseň [F#/E]o mame, tej [C#mi7]dáme, ktorú [E/Bb]strašne poznáme.[A] [E]O mame, ktorú [F#/Bb]doživotne [A]ľúbiš, [F#mi7]a predsa jej máš [Dmi9]občas plné [H/D#]zuby. [E] [F#mi7] [E/G#][F#] Klameme [C#/F#]svoje nové [H/D#]úspechy, a [G]čakáš nežnú [A]cenu úte[H4]chy.[H] [D]Chodíme denne na falošnú [Emi/A]spoveď, a [Emi]po nej si [Hmi]dáš [Ami7]ešte jeden [H]obed.[H] (r):[H]Tak vraciame sa k našej [Emi]mame, [C]a stále [G]viac sa podobá[D]me. [H]Očami, smútkom, smiechom, [C/E]no[G]som,[G/H],[C] [C/E] [G] [G/H] [C] [C/E] [G] [G/H] [C] [H/D#] [Fmi] [F#mi5] cez ňu sa Hazda dozviem, Ekto som. 2x [E] [F#/E] [C#mi7] [E/G#] [A] [E] [F#/A#] [A] [F#mi] [Dmaj9] [H/D#] [E] [F#]Tak ešte [C#/F#]jedna pieseň [H/D#]o mame, tej [G]dáme, ktorú [A]strašne pozná[H4]me.[H] [D]O mame, ktorú doživotne [Emi/A]ľúbiš, a [Emi]predsa jej [Hmi]máš [Ami7]občas plné [H]zuby. [Emi],[Emi/A] [B][F][B][F][B][Es][As][B][Es] [F]Piatok večer a my stále [B7/4+]sami [F]Telefóny berú [B]otcovia a [C]Mamy [F]Už ma vážne bolí uka[B]zovák [Gmi]v ústach pália [Ami]pripravené [C]slová [B][F][B][F][B][Es][As][B][Es] Musíme to chlapci dáko zlomiť U Zuzy to stále stále iba zvoní Naďa išla niečo niekam zaniesť Vytiahneme radšej Janu z vaFne A (r): [Dmi]Kto by sa bol nazdal [B]že z toho dnes bu[F]de[B] [F]smutná panská [Es]jazda [B]kašlem taký [C]žúr [A] [Dmi] Bez dievčat sa večer [B]beznádejne [F]vle[B]čie[C] [C]Povedz [F]Ešte ktorej [B]zavo[C]lá[F]m Ak to vezme foter radšej rýchlo zložme Chlapci to už nie, nie je ani možné Dievčatá sú stopercentne doma Nudia sa A snívajú o nás (r): Noc je ešte mladá telefón ej zrada nevzdávaj sa hľadaj dnes nám nesmú ujsť Kozliatka sú samy vlci za dverami Ale od tých dverí nemáme kľúč. Kto by sa bol nazdal že z toho dnes bude smutná panská jazda kašlem taký žúr Kozliatka sú samy vlci za dverami Ale od tých dverí nemáme kľúč. [B][F][B][F][B][Es][As][B][Es] .*: [G]Eště nejsme po več[C]eř[G]i, už slunko sv[D7]ítí[G], nestojí za gr[C]ešl[G]u takové ž[D7]ití[G]. .1. [G]Eště nic nem[C]ám[G]e, už p[D7]o nás pt[G]ajú, z našeho břésk[C]án[G]í dobř[D7]e sa m[G]ajú, c[C]o sa tak rozkr[F]áj[C]at, radši sme c[F]el[C]í, š[G]ak za ty pen[C]íz[G]e co b[D7]yste cht[G]ěli. .2. Eště sme nejedli, už máme zahrát, pudeme žalovat třeba aj na Hrad, eště sme nepili, už máme zpívat, tož to tak, ogaři, nebude bývat. .*: [G]Eště nejsme po več[C]eř[G]i, už slunko sv[D7]ítí[G], nestojí za gr[C]ešl[G]u takové ž[D7]ití[G], n[C]ic nám tu ned[F]aj[C]ú, eště sa ř[F]ehc[C]ú, r[G]adši sa spak[C]uj[G]em, tady nás n[D7]echc[G]ú. .*: N[G]ic nám tu ned[C]aj[G]ú, eště sa ř[D7]ehc[G]ú ... [Emi]Eště som sa něoženil [H7]už ma žena [Emi]bije a já som si narychtoval [H7]tri dubové [Emi]ky[D]je /: [G]S jedným budzem ženu bici [Ami]a s tým druhým [D]dzeci, dzeci, [H7]dzeci, dzeci [Emi]a s tým tretím kyja, kyja[Ami]čiskom [Emi]pojdzem [H7]na zá[Emi]lety :/ Kam ty zajdeš aj já zajdu pojdzeme do mlýna opýtáme sa mlynára čo že za novina /: Kolečka sa otáčajů žitečko sa mele, mele, mele, mele moja milá sa vydává pojdzem na veselie :/ .*: /: [C]Eště stojí, [F]eště j[C]e na Vset[F]íně m[C]ír[G]a, :/ /: p[C]od kerú odv[G]édli, p[C]od kerú odv[G]édli st[C]arej matc[G]e syn[C]a. :/ .1. /: J[D]edného jí [G]odvédl[D]i, druhéh[G]o lap[D]aj[A]ú, :/ /: [D]a tomu třet[A]ímu, t[D]omu najmladš[A]ímu k[D]oníčka s[A]edlaj[D]ú. :/ .2. /: Sedlajte mu, sedlajte koníčka vraného, :/ /: na kerém pojede, na kerém pojede do pola širého. :/ .1. [E]Chytrý,velký,malí,blbý,štíhlí,tlustý [G]ovládli pro dnešní den ulice pustý [A]Evropa se votřásá a [C]za rok [D]bude zas [E]dneska totiž měli skinheadi sraz. .2. Vokenice zavřený a rolety stažený dejte bacha manželé, bacha na ženy dneska totiž do ulic vyšli ti nejhezčí kluci! .Rf: [E]Euroskinheads táhnou dneska [A]ulice[G]ma [E]na cestu si v noci svítěj palice[G]ma[A] [EGACDE] .3. Pak začal někdo zpívat,nevím,co byl zač kytara mi připomněla dětský pláč takovoudle muziku já mám v prdeli dneska totiž chcem bejt všichni veselí. .4. Za ten den se vychlastalo miliardy piv to si nikdo nedovolil nikdy dřív lidi s černým svědomím zůstali zavření v klecích Mám všechno co dá se mít, Mmám skříň šatů nádherných, Mám krásný a prázdný dům, Jen ty nejsi můj. Všechno mám, Co ještě můžu chtít. Mám to co každý Tak touží mít. Mám šperky všech paláců, Jen Ty nejsi můj. Mít tak dál, Srdce Tvé nestálé. Být tak dál, Tobě blízká. Přiznávám, I když říct je nesnadné. Jdeš dál cestou jinou, Sám jen mojí vinou. To já, Já tu teď strádám. Hlídám pýchu a své trápení. Vím, láska je spálená, Vím, těžko se vrátí k nám. Láska, Byla tak krátká, Krásná, s ním .... [A]Kdo z vás jí [D]zná[A]te a soucit [D]má[A]te vyřiďte [E]jí, [D]vyřiďte [A]jí [A]Stále se [D]trá[A]pím, na váze [D]ztrá[A]cím myslím na [E]ní, [D]myslím na [A]ní [A]Způsoby jemné a pohledy něžné [E]zná, zná, Evženi[A]e [A]Pár očí zvláštních a pár nohou krásných [E]má, má, Evženi[A]e Kdo z vás jí znáte, pravdu přiznáte nad ní není, nad ní není Láskou se soužím, bezduchý ploužím myslím na ní, myslím na ní Úžasně štíhlý pas a jemný hnědý vlas má, má, Evženie Chtěl by tě každý z nás pozor si musíš dát, dát, Evženie Způsoby jemné a pohledy něžné zná, zná, Evženie Pár očí zvláštních a pár nohou krásných má, má, Evženie Úžasně štíhlí pas a jemný hnědý vlas má, má, Evženie Chtěl by tě každý z nás pozor si musíš dát, dát, Evženie alles fließt und geht vorbei auch wenn es gerade beginnt zeit wird alt - sterne kalt worte verwehen im wind auch wenn heut der erste tag vom Rest meines lebens ist sehn ich mich zurück auf vergangenes glück solang du nur bei mir bist denn ich will ewig leben und immer mehr von dir imer wieder und immer weiter mit dir denn ich will ewig leben und immer mehr von dir imer wieder und immer weiter mit dir alles fließt und geht vorbei auch wenn es gerade beginnt zeit wird alt - sterne kalt worte verwehen im wind denn ich will ewig leben und immer mehr von dir imer wieder und immer weiter mit dir K: D. Birr, P. Meyer - T: D. Birr 2:48 Jsem zkoprnělej hrůzou, došly mi všechny prachy Zažívám v týhle době svý první existenční krachy Občas jsem se známejch ptal: "Nepučil bys mi aspoň pětku?" Ani nikoho jsem nedojal a tak teď piju vodu k snědku Jsem z toho celej otrávenej, mám jen jedno plus Že si můžu zpívat kdy chci svoje krásný Existenční blues Že si můžu zpívat kdy chci svoje krásný Existenční blues Kdysi mi všichni říkali "Musíš dělat hochu" Vždycky jsem se strašně zpotil, když jsem začal makat trochu Jsem v nejlepších letech a ještě mi zbývá času dost Snad se můžu chvíli flákat sobě pro radost Zatím ještě nestojím, barák, jachtu a vůz A tak si můžu zpívat svoje krásný Existenční blues A tak si můžu zpívat svoje krásný Existenční blues Teď poměry jsou divný, dřu na ubohej halíř Státu dám mizerný daně a furt mám prázdnej talíř Občas už si taky říkám "Hochu už to vzdej nemá cenu dělat šaška když ten svět je na tebe tak zlej" Občas bejvám z toho v koncích, ale mám svý jedno plus Že si můžu zpívat kdy chci svoje krásný Existenční blues Že si můžu zpívat kdy chci svoje krásný Existenční blues Teď poměry jsou divný, dřu na ubohej halíř Státu dám mizerný daně a furt mám prázdnej talíř Občas už si taky říkám "Hochu už to vzdej nemá cenu dělat šaška když ten svět je na tebe tak zlej" Občas bejvám z toho v koncích, ale mám svý jedno plus Že si můžu zpívat kdy chci svoje krásný Existenční blues Že si můžu zpívat kdy chci svoje krásný Existenční blues Že si můžu zpívat kdy chci svoje krásný Existenční blues Že si můžu zpívat kdy chci svoje krásný Existenční blues Že si můžu zpívat kdy chci svoje krásný Existenční blues foxtrot [C]Jednou [Emi]z lesa [Ami]domů se [Ami7]nesa [F]mou-[G7]drý [C]Ezop[G7] [C]potkal [Emi]brabce [Ami]který bra-[Ami7]bence [F]má-[G7]lem s[A7]ezob [Dmi]Brabenec se [E]chechtá [Dmi]Ezop se [D7]hned [G7]ptá [C]čemu [Emi]že se [Ami]na trávě [Ami7]v lese [F]prá-[G]vě [Dmi]řeh-[G7]tá. [C]Já povídá [G7]brabenec se taky [C]rád [Bb]hlasitě [A7]chechtám, chech[D7]tám když pupen[Ab7]ec kysel[G7]inou lept[C]ám.[D7][Dmi7][G7] [C]Vím totiž ten [G7]brabenec mraveneč[C]ník [Bb]že se mě [A7]neptá, ne[D7]ptá pozře mě [Ab7]ať se checht[G7]ám nechecht[C]ám.[Dmi][G7][C] [Ab]Kampak by to [Eb7]došlo třeba s[Ab] pouhou ponrav[Eb7]ou [G]kdyby měla [D7]plakat že je [Dmi]ptačí potra[G7]vou. [C]Ty, ač nejsi [G7]brabenec, se taky [C]rád [Bb]hlasitě [A7]chechtej, chech[D7]tej a na svou [Ab7]bídu si n[G7]ezarepte[C]j. .1. Moje br[Gmi]iga má jm[F]éno "[Gmi]Ariel", řekl kapitán, kd[F]yž mě zv[Gmi]al, /: pr[Bb]ej abych s ním jako l[F]odník jel a dž[Gmi]ob, co mi n[F]abíd', br[Gmi]al. :/ .2. Von veliký prachy mi sliboval, čertví, jestli ňáký má, /: já nevěřil, a tak žvanil dál, že zejtra už vyplouvá. :/ .R: Ce[G]lej den a c[C]elou n[G]oc st[Emi]ožár se pode mnou k[D]ejv[G]á, chceš to znát - kl[C]idně p[G]ojď, ať v[Emi]íš taky, jaký to b[D]ejv[G]á, žaludek stoupá v[C]ejš a v[G]ejš, n[Emi]a lodi všechno skř[D]íp[G]á, do vočí tak jako m[C]ořská s[G]ůl v[Emi]ostrej vítr mi št[D]íp[G]á.[Gmi] .3. Kdyby do vočí někdo vám tvrdil, že by práci pro vás měl fajn, /: dejte si říct, to by bral jenom ten, kdo je blázen a nemá šajn, :/ že: .R: Když jsi se ztratil na týdle trati tak se tě už asi nedočkám seš někde v dálce držím Ti palce budeš blázen když se vrátíš k nám Jednou z rána otevřená brána u kolejí šátkem zamávám Sluníčko zhasne měj se tam krásně dneska bílej dopis otvírám Má milá paní píšu ti psaní jak se krásně v týdle zemi mám písničku broukám do nebe koukám jako v ráji to ti povídám Po šunkovej horách tečou řeky whiskový rákosí tu z cigár šelestí když dostaneš žízeň z trávy cukrkandlový z nebe prší pivo naštěstí Sluníčko pálí tulák se válí na cestě je místo šutrů špek Moc dobře je mi v tý fajnový zemi co bych se jak blázen zpátky vlek Jen pantem mlátíš vždyť ty se vrátíš já tě jako vlastní boty znám ruce už spínáš život proklínáš to víš přece nejlíp jen ty sám Napiš klidně že tam žiješ bídně u kolejí šátkem zamávám tak přestaň hekat budu tě čekat já tě starej blázne ráda mám Píšu ti psaní zkroušený psaní jak se bídně v týdle zemi mám v červeným prachu a věčným strachu jako v pekle to ti povídám Po vyprahlejch horách lezou ovce prašivý jazyk v hubě žízní šelestí večer když se vrátím zpátky z dřiny strašlivý usnu jako špalek naštěstí žiju tu v díře jak nějaký zvíře k vobědu mám tejden starej špek hyena vyje kousla mě zmije co bych se jak blázen zpátky vlek (pomalu už začínám mít vztek) .R: Poslyšte n[G]ás, vy dívky něžné, sliby mužů lež prováz[D]í, jejich láska k v[Ami]ám jak hvězda bl[G]edne, v noci zář[Ami]í, s jitrem odcház[G]í. .1. Muž vypráv[G]í příběhy vzletné, přesvědčí vás i láskou sv[D]ou, pak však odcház[Ami]í, dvoří se j[G]iné, vás nechá b[Ami]ýt smutkem zlomen[G]ou. .2. Já chtěl bych být třeba malým ptáčkem a křídla mít, jak má on sám, faleš lásky vzít a opatřit zámkem a odlétnout s ním k výšinám. .R: .3. Láska je zlá i kouzel plná, vždy půvabná, když rozkvétá, proč však uvadá a stářím chladne /: a zrodí pláč, když odlétá? :/ In ihrem Korb aus kaltem Stahl sitzt eine kleine Nachtigall. Befreien, befreien, befreien soll man sie. Denn sie sah blauen Himmel noch nie von nah und war, war noch niemals da und den Wald wie er grünt und wird niemals alt und doch doch er hat sie bald. Warte Du kleine Nachtigall! Ich öffne Deinen Korb aus Stahl. Befreien, befreien, befreien wird ich Dich. Und sie flog hoch in die Luft und sang Und es war war auch wie: Hab Dank. Hoch im Blau sah ich sie, wie sie flog. Sehr genau, ich sah sie genau. Dann fiel ein Falk auf sie herab Und ihr Gesang brach plötzlich ab. Befreien, befreien, befreien wollt ich sie. Doch sie sah Falken nie von nah Und er war er war plötzlich da. Hoch im Blau trafen seine Krallen die Nachtigall. Ich sah es genau. on: Kdo [C]špínu nemá rád, [Ami]kdo trestá zlořády a [F]kdo se umí mstít za [G7]faleš za zády Kdo [C]za svým stůj co stůj s [Ami]nezdolnou kuráží se [F]zbraní smrtící, kdo [C7]denně vyráží To [F]já jsem zákon sám, sám [G]totiž dobře vím že [F]sílou kterou mám, zlo [G]světa rozdrtím Žel,[C]ti co ztrestal jsem už [Ami]nikdy nepoví co Fvše má pod palcem [B]Fan[F]to[C]mas. [C7] ona: Kdo [F]zvůli nesnáší a [Dmi]slabším pomůže a [B]křivdu potrestá tam, [C7]kde je nejhůře Kdo [F]hrůzu nahání tam [Dmi]kde je příkoří a [B]kdo si rady ví na [C7]souši na moři Kdo [B]sílou kterou má, zlo [C]světa rozdrtí ti[B] co se střetli s ním jsou [C]dávno po smrti. [F]Už sní svůj večný sen a [Dmi]nikdy nepoví co [B]vše má pod palcem [Es]Fan[B]to[F]mas. [F7] (r): [B]Sklízí slávu, bije když je v právu [As]vítězí jen Fantomas [B]Ďábel sílu daroval mu k dílu, [As]zázrak sám je Fantomas [C]Žárem dýmem, ba i vlastním stínem [B]projde hravě Fantomas [C]Dávno vládne, argumenty pádné [B]skrýva jméno Fantomas Kdo špínu nemá rád, kdo trestá zlořády a největší je sám na světě jediný Kdo přesný je jak stroj, který se nemýlí a s darebákem ví jak skončit ve chvíli To já jsem zákon sám, sám totiž dobře vím že sílou kterou mám, zlo světa rozdrtím Žel, ti co ztrestal jsem už nikdy nepoví co vše má pod palcem Fantomas. Kdo přijde v pravý čas, když slyší volání kdo ušlechtilý je a má svá poslání ? Kdo rozum chladný má, kdo největší má vliv a nikdy nedává cokoliv na odiv _ Kdo sílou kterou má, zlo světa rozdrtí ti co se střetli s ním jsou dávno po smrti. Už sní svůj večný sen a nikdy nepoví co vše má pod palcem Fantomas. (r): Recitatív: Ano, to všechno umí jen jeden, jediný muž na světě: Fantomas. .*: Jen žh[D]avý písek, žhavá poušť a žh[G]avý vzduch tam b[D]yl, pod žhavým sluncem chudý lid a ř[G]eka jménem N[D]il, ti lidé byli otroci, nad n[G]imi k[C]arab[G]áč st[D]ál, nad karabáčem velekněz a n[Hmi]ade vš[A]emi kr[D]ál. .1. Říkali mu F[D]arao a byl tak vysoko, že n[G]evrhal [A]ani st[D]ín, zato měl sýpky, sklepy, zlato a lesklá t[G]ěla [A]otrok[D]yň. .2. Říkali mu Farao, a ten když rukou hnul, duněly bubny k obřadům, tančily kněžky, hlavy padaly - to aby nepad' jeho trůn. .R1: /: Svůj tr[D]ůn měl Farao rád, měl r[A]ád, měl r[D]ád a nechtěl ho nikomu dát, to na žádn[A]ej p[D]ád. :/ .3. Říkali mu Farao a musel všechno mít, to víme z dávných knih, jeho vojska by nikdo nepřehlíd', kdyby šel týden kolem nich. .4. Říkali mu Farao a z knížat pozemských ten nejmocnější byl, až jeden člověk hlavu zdvih' a jeho vůli se postavil. .5. Říkali mu Mojžíš a měl tu výhodu, že se nebál o svou moc, svému lidu slíbil svobodu a k útěku zvolil noc. .R2: /: Měl Mojžíš svobodu rád, měl rád, měl rád a nechtěl se svobody vzdát, to na žádnej pád. :/ .6. Říkali mu Mojžíš a jako lodivod vedl k moři národ svůj, za ním se vojsko dalo na pochod a Farao volal "stůj!" .7. Co udělal Mojžíš? Holí udeřil, vlny se zvedly v mocný val, na jednom břehu Mojžíš byl, na druhém zuřil král. .R1: .*: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl, pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil, ten příběh dávno odvál čas, jen krále neodvál, kus Mojžíše je v každém z nás, tak jak to bude dál? [Gmi]Farby[Bb], [Cmi]farby[Eb] [Gmi]slabé[Bb] [Cmi]farby[Eb] [Gmi]Farby[Bb], [Cmi]farby[Eb] [Gmi]strašne[Bb] [Cmi]dobré[Eb] [Eb]Červen[Gmi]á, červen[Cmi]á, červená[Gmi], červená, červen[Cmi]á, červená[Gmi]. [Cmi]Modrá, modrá, modrá, modrá, modrá, modrá. Zelen[Gmi]á, zelen[Cmi]á, zelená[Gmi]. Žltá, hnedá, žltá, čierna, biela, čierna. červen[Cmi]á, červen[Gmi]á. Zelená, zelená, zelená, zelená, zelená, zelená. Modrá, modrá, modrá, modrá, modrá, modrá. Červená, červená, červená. Žltá, hnedá, žltá, čierna, biela, čierna. .1. [Dmi]Oh the s[F]un was setting [C]in the west the b[Dmi]irds were singing on ev[C]ery tr[Dmi]ee [F]all of nature s[C]eemed inclined for to rest b[Dmi]ut still th[Bb]ere was no r[Ami]est for m[Dmi]e. .R: Farew[F]ell to Nova Scotia your s[C]ea-bound coast let your m[Dmi]ountains dark and drear[C]y b[Dmi]e for wh[F]en I am far aw[C]ay on the briny ocean tossed w[Dmi]ill you ever g[Bb]ive a thought or a w[Ami]ish for m[Dmi]e? .2. I grieve to leave my native home I grieve to leave my comrades all and my dear aged parents I love so well and the bonnie bonnie lassie I do adore. .R: .3. I have two brothers they are at rest their arms are folded upon their breast but a poor lonely sailor just like me must be tossed and driven on the deep blue sea. .R: .4. For the drums they do beat and the horns do alarm the captain calls and we must obey so farewell farewell to Nova Scotia shores for its early in the morning I am far far away. .R: .1. [D6]Žízeň déšť mi vzal vítr [G#mi75]rozfou[F#]kal tvoji [Hmi]tvář [Hmi7] kdesi v [G6]písku [D]a [Emi7]mé srdce [A4]zbráz[A]dil .2. Kapkám utíkám písek v hlavě mám jen ať pálí ať pálí a [D]vlévá se [G]do [A]mých [D]žil .Ref.: [C7/9]Odešel jsi vzhůru kamsi do modré [D]dáli [C7/9]vím že na mé duši stín horké slunce [D]spálí spálí, [G]spá[A4]lí [A] .3. K výškám nebeským dál se obracím když zrak můj žízeň mámí ráda v poušti zmírám .4. Bránou z vodních par shlížíš v očích žár jako dřív stále míváš za pohled tvůj život dám .Ref.: Odešel jsi vzhůru ... Žízeň déšť mi vzal vítr rozfoukal tvoji tvář kdesi v písku... Wer hat die schnellsten und die allerschönsten Fußballbeine? FC Hansa Ohohoh Wen hätte manche Frau so gerne ganz für sich alleine? FC Hansa Ohohoh Wer schießt die Bälle wie Raketen sicher rein ins Tor? FC Hansa Ohohoh Wer lässt die Gegner beten wenn die Fans singen im Chor: FC Hansa du bist so genial FC Hansa wir lieben dich total auch wenn du mal danebenschießt, wir sind für dich da FC Hansa, FC Hansa Wer hat den schönsten Fußballpräsidenten auf der Welt? FC Hansa Ohohoh Wer hat den besten Torwart, der die Bälle alle hält? FC Hansa Ohohoh Wer hat die besten Fans, die rufen laut bei jedem Tor? FC Hansa Ohohoh FC Hansa du bist so genial FC Hansa wir lieben dich total auch wenn du mal danebenschießt, wir sind für dich da FC Hansa, FC Hansa FC Hansa du bist so genial FC Hansa wir lieben dich total auch wenn du mal danebenschießt, wir sind für dich da FC Hansa, FC Hansa FC Hansa Ohohoh FC Hansa Ohohoh FC Hansa Ohohoh FC Hansa Ohohoh FC Hansa Ohohoh FC Hansa Ohohoh ..... Das Lachen nie gelernt, so jung und schon so alt. Ein Kinderleben lang Angst und Gewalt. Das Messer in der Brust und warten auf die Nacht, kalte Wärme aus dem U-Bahn-Schacht. Die Herren mit Sonderwunsch wohnen in der Schloßallee und sie steht bis zum Hals im kalten Schnee. Sie gibt sich wehrlos hin, ihr Blick ist stumm und leer, der letzte Traum ist tausend Tage her. Am Ende siegt die Einsamkeit, das Paradies ist nur geliehn. Die Hoffnung ist ein dünnes Seil, wenn es reißt, gibt es kein entfliehn. Feige, geil und gnadenlos Feige, geil und gnadenlos Sie lauern und sie locken mit süßer Hinterlist, die tödlich ist, sie sind wie Rattengift. Sie kriegen nie genug und fressen weißes Geld. Mit junger Haut kaufen sie die Welt. Sie war die Schachfigur in einem großen Spiel und ungestraft kommen sie ans Ziel. Am Ende siegt die Einsamkeit, das Paradies ist nur geliehn. Die Hoffnung ist ein dünnes Seil, wenn es reißt, gibt es kein entfliehn. Feige, geil und gnadenlos Feige, geil und gnadenlos Sie lauern und sie locken mit süßer Hinterlist, die tödlich ist, sie sind wie Rattengift. [G7]"Zostaňte na [C]linke Spravím vám [E]malinké" Zahlásil [F]starý Fel[C]dek Tam kde [Dmi]vždy to [G]musí [C]výjsť Na spoločnom rozho[Dmi7]vore v [G]Rádiu [C]Twist Smial sa [A]víno chcel Fúz sa mu ligoce Ten starý Feldek Tam kde vždy to musí ísť Raz v živote sme sa predsa museli zísť Na mojom [Ami]vlastnom koncerte A v nezá[E]väznom momente Ľu[F]bo starý Fel[C]dek Strieľal [E]po mne svoje rýmy A paso[F]val ich z blatu Na [Ami]moje [G]slovné [C]hymny Keď skončili sme interview Dobyli pohľadmi tú zmiju Zareval starý Feldek Viem prečo má tak dlhé nohy Aby na honorár zabudnúť sme rýchlo mohli .1. [D6]Žízeň déšť mi vzal vítr [G#mi75]rozfou[F#]kal tvoji [Hmi]tvář [Hmi7] kdesi v [G6]písku [D]a [Emi7]mé srdce [A4]zbráz[A]dil .2. Kapkám utíkám písek v hlavě mám jen ať pálí ať pálí a [D]vlévá se [G]do [A]mých [D]žil .Ref.: [C7/9]Odešel jsi vzhůru kamsi do modré [D]dáli [C7/9]vím že na mé duši stín horké slunce [D]spálí spálí, [G]spá[A4]lí [A] .3. K výškám nebeským dál se obracím když zrak můj žízeň mámí ráda v poušti zmírám .4. Bránou z vodních par shlížíš v očích žár jako dřív stále míváš za pohled tvůj život dám .Ref.: Odešel jsi vzhůru ... Žízeň déšť mi vzal vítr rozfoukal tvoji tvář kdesi v písku... .1. F[C]elicie - no to je super kára, nejlepší fára jsou F[Ami]elicie - vyráběj se dízly, když potkáš fízly maj F[Dmi]elicie - to je sedan či kombi, obě jsou bomby ty F[G]elicie, Felicie. .2. Felicie - ty nový metalízy a super lízing má Felicie - když se přepiješ whisky má litý disky ta Felicie - a jak můžeš jet loukou nepraskne loukoť u Felicie, Felicie . .3. Felicie - u tý probudí závist kdejaký závit a Felicie - teď už je s novou tváří v ulici září tvá Felicie - ta za to stála a levná se zdála být Felicie, Felicie. .R. K[C]astle je dílem všech můz když uhání [Ami]slyším těch pár koní blues, jak [Dmi]zpívá můj nový vůz F[G]eliciéééjééé. Koukám, když chystám se spát, jak prázdná musí venku pod lampou stát, stále však hrdá a svá je Feliciééééé. .4. Felicie - je to parťák i přítel jen s půlkou křídel však Felicie -jede polem i strání, sotva jí brání les Felicie - vozí v zimě i v létě, tchána i zeťe ta Felicie, Felicie. .5. Felicie - když je stará a sípá často ti chcípá tak Felicie - prostě na Jarov dá se a objedná se zas Felicie - má tě jak pes ráda, už koukej střádat na Felicie, Felicie. .R. .1. Slunce p[D]olední mi někdy š[Dsus4]eptá, kam ch[D]vátáš, večer můj stín se mě klidně zeptá, po čem p[A7]átráš. Jménem náhody jsem vdechoval vůni všech [Emi7]tratí,[A] jako prázdný slib, co se z[A7] mysli tvé náhle z[D]tratí. [Dsus4] [D] .R. Hvězdy chladnou, když jen trochu pokývneš hlavou. Včera všim jsem si, že tvoje h[D7]ebká pleť voní k[G]ávou, jak té, co vysnil jsem si k[A7]dysi a t[D]eď už vím, že pouze[F#mi] ty jsi Fe[Emi]leena. [A7] Fe[D]leena.[D7] Jak [G]ta, co vysnil jsem si k[A7]dysi a t[D]eď už vím, že pouze[F#mi] ty jsi Fe[Emi]leena. [A7] Fe[D]leena. .2. Tak mi promiň, že zapomněl jsem tvé jméno, já ti jiné dám a neutrpíš tou změnou, máte stejné rty a v černých očích stejné světlu, když jsem je uviděl, tak to světlo mě spletlo. .R. Hvězdy chladnou ... Z popela [E]dnů můj Fénix [C#mi]vzlét a vrátil [A]sílu co jsem [F#mi]neměl už [H7/4sus]pár let z knížky mých [E]snů zas můžu [C#mi]číst [A]aspoň malou chvíli [C]aspoň jeden [D]list RF: Než ji [C]vítr obrá[D]tí než ji [G]vítr obrá[Emi]tí a [C]písmena v ní přikryje zas písek [H7/4sus]navátý Můj volný pád zastavil klín jeden dívčí druhej abstraktní jak splín vrátil mi tvář a sílu jít po té cestě dál co mojí zdá se být RF: Než ji vítr obrátí než jí vítr obrátí a bílou čárou přikryje jí písek navátý Z popela [A]dnů můj Fénix [F#mi]vzlét a vrátil [D]sílu co jsem [Hmi]neměl [E]už pár let díky tvým [A]rtůma a očím [F#mi]tvým [D]možná jsem se vrátil a [Hmi]možná pocho[E]pil .1. Vl[G]ak smutně z[D/F#]ahoukal, čas d[C]o klusu se d[G]ává, [Ami7]osud se rozběhnul a j[D]á to nevěd[D7]ěl, m[G]arně jsem v [D]okně čekal n[C]a volání "s[G]láva!", v nádr[Ami7]ažním bufetu pak jsem s[D9]ám posed[D7]ěl. .R: Posíl[G]ám ti pozdrav z d[D]álky blázniv[Emi]ý [C]a můj st[Hmi]ín o tebe zakop[Ami7]ává,[D7] jsem tu s[G]ám, nad hlavou mr[D]aky šediv[Emi]ý,[A7] a b[C]ůhví, jestl[D7]i se vrátím k v[G]ám. .2. Mládí se zdá jak sluncem prozářený ráno, sem-tam bouřka, ale to už k věci náleží, a nikdo neví, že je v předpovědi psáno, že se i před večerem někdy sešeří. .R: .3. Já přesto věřím, co v moudrých knihách bývá, i to, že naděje naposled umírá, a že se ten, kdo v duši spáleniště mívá, ze svého popela jak Fénix posbírá. .R: Fern, Fern, Fern Fern von Zuhaus Fern, Fern, Fern Besteht die Welt aus vielen Bühnen. Fern, Fern, Fern Erst will man raus will in endlose Weiten entfliehn. Fern, Fern, Fern Fern von Zuhaus Dort wo ich ein Fremder bin, find ich viele Türen die man offenhält. Dort wo ich ein Fremder bin, kann ich oft Wärme spürn, doch Du hast mir gefehlt, so gefehlt. Fern, Fern, Fern Fern von Zuhaus Fern, Fern, Fern Besteht die Welt aus vielen Bühnen. Fern, Fern, Fern Für sie ein fremder Winter. In einem fremden Land laufen sie hier dem Glück hinterher, das man zu Haus nicht fand. Fern weht der Sommerwind und die Gedanken fliehn dahin wo sie zu Hause sind wohin die Vögel ziehn. Bunt geschmückte Straßen, die stadt im Weihnachtsrausch, doch spür´n sie hier nur eisigen Wind, weil sie nur Fremde sind. Fern weht der Sommerwind und die Gedanken fliehn dahin wo sie zu Hause sind wohin die Vögel ziehn. Wenn dann am Abend Dezembernebel fällt, spür´n sie die Sehnsucht in dieser fremden Welt. Fern weht der Sommerwind und die Gedanken fliehn dahin wo sie zu Hause sind wohin die Vögel ziehn. Fern weht der Sommerwind und die Gedanken fliehn dahin wo sie zu Hause sind wohin die Vögel ziehn. .1. Vzp[G]omínám, jak tenkrát př[C]ed léty u nás v h[G]ospodě létaly f[C]ernety, b[G]yly jich skl[C]enic plný t[D]ácy, m[G]alý, velký nebo d[C]ecáky, hospodskej r[G]ozlejval černý šv[C]iháky, l[G]ikvidovalo je n[Emi]aše komando s[C]ací[D]. .R: Vzp[G]omínáš, takys' ji p[D]ila a k[Emi]olikrát jsi se zl[C]ila a pak jsi b[G]yla jak černá v[D]íla, taková c[C]elá[D] fernetov[G]á. .2. Pomalu běžel rok po roku, byt se plnil flaškama vod Stocku, nebylo místa pomalu ani na mák, pak přišel jeden z těch nápadů: vynýst prázdný flašky ven na zahradu, přidat trochu malty a postavit z nich barák. .R: Vzpomínáš, takys' tam byla a něco se mnou zažila, byla to taková krásná víla a byla celá fernetová. .3. Stará dobrá opice snesla se na nás z šenkýřovy police a sedla nám každýmu na záda kdekdo se válel pod stolem šenkýř nosil další kolo za kolem tys křičela, jak máš fernet ráda. .R: Vzpomínáš, takys' ji měla že jsi o sobě nevěděla byla to tenkrát ale síla taková celá fernetová. [D]Hospodský uměl [Hmi]zamhouřit [D]oko [D]a naše mládí [Hmi]nedal nám [A]znát [D]když napsal na cejch [Hmi]zkušenou [D]rukou : [D]"Pánovi Fernet a [G]vám Beche[D]ra?!" [C]Býval jsem tenkrát [Hmi]veselý [C]v jádru [G]a hořký pití vždycky [Hmi]míval jsem [A]rád, [D]já byl ten Fernet švihák [Hmi]v tmavým [D]kvádru [D]do Tebe blázen [A]až na kva[D]drát Tys´ byla Becher plesově bílý, melancholická rozněžnělá, na vlastní kuráž oba jsme pili, protože já chtěl, Ty jsi chtěla... Pár bloků dolů, nevzbudit vaše, když nedočkavá srdce běží stovku, ó-jé pak Tvoje ústa potmě jsem našel, spolu jsme pili Fernetovku, ó-óó Chutnala´s krásně opojnou chutí, já z Tebe šílel jako malý, k ničemu jsem Tě nemusel nutit, navzájem jsme se ochutnali... Pak soused v chodbě rozsvítil světla, Ty pod schody jsi na sáňkách už nechtěla být, Tvá světloplachá touha se lekla, a pak jsi řekla : "Já musím jít!" Být tenkrát všechno o trochu jinak mohli jsme spolu dnes někde pít, ve čtvrtým járu, měla jsi syna, stačilo jenom nerozsvítit... Vzala Tě holka ta jarní voda, zbyla´s mi zašedlá na školních fotkách v paměti dodnes krásně to hlodá, jak zvláštně chutná Fernetovka... [G]Ozve sa raz za rok, [C]všetko musím nechať. [G]Náš spolužiak Fero, [D]rozvedený v Čechách. [G]Dvadsaťštyri hodín [C]môžme nepiť, nejesť. [G]Od detstva sa s Ferom strašne [D]dobre sme[G]je. Ako nikto iný kurizuje mamám. Človek by chcel vedieť tak senzačne klamať. Keď sme spolu v meste s kamarátom Ferom, [G]Idú dobré [Emi]baby práve [D]opačným [G]smerom. [C]Rád si vymýšľa [G]nové príbehy. [D]Stále prechádza [G]z cynizmu [G7]do nehy. [C]Keď sa odviaže, [G]všetko doká[Emi]že, [D]jeden z posledných majstrov blamáže. (r): [C]Fero, [G],[C],[G] o, o, [D]náš spolužiak Fero [G], [C] Maturitný oblek, na topánkach blato. Náš spolužiak Fero, pod pozlátkom zlato. Myšlienky nám bežia po tej istej trati. On dostane nápad a ja ho hneď stratím. (r): Jednou když jsem nešel do hospody tak jsem přišel domů střízlivej a ve schránce tam jak začínaj schody jsem našel dopis paušalovanej Přípravnej výbor vobyčejnejch písní nás oba s bráchou k vystoupení zval že prej na nás nebudou moc přísní jen když navštívíme festival Festival snů zlatejch sak ztracenejch dnů fousy a frak falešnejch nadějí a převleků a sprejů Festival přání nevyřčenejch studenejch lásek nenaplněnejch festival divnejch lidí co si chtějí hrát Tak sebrali jsme kytary a struny a jeli zpívat do městečka eN my doufali jsme že každej z nás umí rozdávat radost kolem lidem všem Když přišli jsme do koncertního sálu já s hrůzou jsem si všim že nemám frak a s očima jak díry v ementálu jsem pozoroval co se dělo pak Se zoufalstvím a se slzami v oku tam něžná dívka plakala svůj hit na křivce jejich nedospělích boků lze tušit jak v ní jejich cit je bit A vážní muži ušlechtilých duší jí přicházeli s kytkou blahopřát a člověk maně tragédii tuší za vším co se holce mohlo stát Do blýskavejch výšek lesklých plechů vpad náhle měkký sametový hlas a do plejády fantastických vzdechů ujišťoval všechny zas a zas že je naše země strašně krásná a on že se cejtí hrozně sám protože mu jeho hvězda jasná odešla a on teď neví kam Když naposledy zazněla kapela a uklonil se důležitý pán my s bráchou jsme si otřeli svý čela a do bufetu šli jsme na salám tam do rána pak zněly naše písně tak obyčejný jako život sám a žádnej z pinglů netvářil se přísně neboť jsme jim naplnili plán .1. As I w[C]alked by the d[G]ockside one m[C]orning so f[Ami]air to v[C]iew the still w[F]aters and t[C]ake the salt [G]air I h[F]eard an old f[G]isherman singing this s[C]on[G]g[C] "won't you take me [F]away boys my t[C]ime is not l[G]ong." .R: Wrap me [C]up in my [G]oilskins and j[C]umpers[C7] no m[F]ore on the d[C]ocks I'll be s[G]een just t[F]ell me old shipmates I'm t[C]aking a trip mates and [G]I'll see you some day in Fiddler's Gr[C]een[G]. .2. Oh Fiddler's Green is a place I've heard tell where fishermen go if they don't go to hell where the weather is fair and the dolphins do play and the cold coast of Greenland is far far away. .R: .3. Where the sky's always blue and there's never a gale where the fish jump on board with a swish of their tails where you lie at your leisure there's nothing to do and the skipper's below making tea for the crew. .R: .4. When you get back in dock and the long trip is through there's pubs and there's clubs and there's lassies there too where the girls are all pretty and the beer is all free and there's bottles of rum hanging on every tree. .R: .5. Now I don't want a harp nor a halo not me just give me a breeze and the swift rolling sea and I'll play me old squeeze-box as we sail along with the wind in the rigging to sing me this song. .R: .1. Múj [D]táta fidlal housle a všechny písně znal a nebyl v celým pohoří kdo by [G]se mu vyrov[D]nal Na všechno říkal: "Nevadí, na [G]co bejt nešťas[D]ten..." A fidlal dál a fidlal jen a [C]fidlal celej [D]den. .2. Jednou udeřila vedra, tráva byla jako troud a stáda žízní hynula a nemoh´ si se hnout Táta dal housle pod bradu a deštík zkropil zem A fidlal dál a fidlal jen a fidlal celej den. .3. Jednou byla velká mela u nás v dolní hospodě všichni místní siláci porvali se v pohodě Táta přejel smyčcem po strunách a boj byl odložen A fidlal dál a fidlal jen a fidlal celej den. .4. A jestli nemáš kliku, špatná karta padá ti tak dej si klidně nalejt von to někdo zaplatí Jen mávni rukou: "Nevadí..." a přisuň se sem A fidlej dál a fidlej jen a fidlej celej den. Pláče den a fiesta se blíží, pláče noc a fiesta je blíž, na horách se cesty s nebem kříží, slunci pozdrav přinášíš. Promluví snad jednou chladný kámen, kdo tu stál a zapálil tvůj chrám, křičel víc, chci světlo, budiž ámen, slávou slepý, zlatem hnán. Přesto dál vychází slunce, kondor krouží ve skalách, mraky jdou a každý dítě obrátí se jednou v prach. Moudrý čas i žhavou lávu v úrodnou zem promění, běžel čas a pohřbil slávu, jenom lásku nezmění. Kdo je ten, kdo vytesal do skály, obraz tvůj za slunce vyměnil, voněl vzduch a jarní řeky tály, soumrak stíny prodloužil. Kdo je víc, než člověk, který věří, že svůj dům ve slunce promění, tisíckrát už zněly zvony z věží, dráhy hvězd se nezmění. Proto dál vychází slunce, kondor krouží ... . .1. Č[Fmi]ert aby vzal už tuhle trať, kdo hl[G#]edáš práci, tak se ztrať, ž[Fmi]e nemáš prachy, no tak ať, jó, tak se n[Cmi]a to d[Fmi]ívám! .R: F[Fmi]i-li-mi-jo-ri-jú-ri-ej, f[G#]i-li-mi-jo-ri-jú-ri-ej, f[Fmi]i-li-mi-jo-ri-jú-ri-ej, vo tom s[Cmi]i teď zp[Fmi]ívám. .2. Jen pražec chop a kolej suň, chyť lano, táhni jako kůň, pod tíhou jako medvěd fuň, jó, tak se na to dívám! .R: .3. Z kůže se loupeš jako had, je vedro, že by jeden pad', na vodu smíš jen vzpomínat, jó, tak se na to dívám! .4. Když konečně máš vody dost, určitě přes ni stavíš most, kláda ti ráda zlomí kost, jó, tak se na to dívám! .R: .5. Na rukách jsem už potěžkal většinu těch okolních skal, ještě to cejtí každej sval, jó, vo tom si teď zpívám! .R: .6. Slunce už dělá z trávy troud, jen kdybych se směl vodsaď hnout, na tuhle trať zapomenout, jó, tak se na to dívám! .R: .7. Jen Bůh mi víru zachovej a nasednout mi sílu dej, můj v[Fmi]agón bude p[C#]érovej, jó, v[Bbmi]o tom s[Cmi]i teď zp[Fmi]ívám! .R: F[Fmi]i-li-mi-jo-ri-jú-ri-ej, f[G#]i-li-mi-jo-ri-jú-ri-ej, f[Fmi]i-li-mi-fi-li-mi-jú-ri-ej, vo tom s[Cmi]i teď zp[Fmi]ívám, vo tom si teď zpívám ... .1. Jak unavení ptáci, když z cesty přilétnou, na telegrafní dráty se snesou, tiše sednou, tak po noci, má lásko, když jsem sám, chce se mi spát. .2. A všechno pr[Emi]ožít ještě jednou, vrátit zp[Emi/D#]ět, shlédnout film, co nikdo n[Emi/D]enahrál, co hraje se jen j[Emi/C#]ednou a kde hl[C]avní roli máš, má lásko, t[Emi]y a j[H7]á. .R: Kde js[Emi]em jen tvůj, tiše tě p[Emi/D]oslouchám, jen po mně n[Emi/C]ěžně pluj k přístavům, ty víš, až k[H7]am, jak mám rád t[Emi]eplo těch chvil, kdy náhle [Emi/D]ubývá sil, akord kdy p[Emi/C]oslední zní a zvoní na dobrou n[H7]oc, h[Emi]m. .2. Jak unavení ptáci, když z cesty přilétnou, tak ráno němí usínáme, když není ještě jednou, a občas rozsvícená lampa poví svítání, že nebylo kdy. .R: .R: [E]Ktosi zapol [B]telku[A] [A] [B] [E]ako býva [B]zvykom[A] [D] [B] [E]vysielali [B]prá[A]ve[B], [G]film pre pamätníkov[B]. Z rozosmiatych tvárí, a zuniacich krokov, dýcha atmosféra, 50-tych rokov. [A7]Všetko bolo jasné, [E7]úlohy aj ciele, [A7]všetko bolo krásne, [B]krásne [C]čiernobiele, [B]ajajajaj. To bývali filmy, to bývali časy, dobrí boli silní, a brutálne šťastní. Všetko bolo jasné, boli ako z kovu, mali cestu novú, priam celuloidovú. (r): [E]Kde [E/D#]sú tie [C#mi]zlaté časy, [A]keď nám [A#dim]bolo [B]krásne, [E]kde [E/D#]sú tie [C#mi]zlaté časy, [A]keď nám [C]bolo [B]fajn, [E]kde [E/D#]sú tie [C#mi]zlaté časy, [A]a kde [A#dim]sú tie [B]vášne, [C]to tá zlatá [D]totalita [B]v nás! -------- Ktosi zapol telku, ako býva zvykom, vysielali práve, film pre pamätníkov. Všetko bolo jasné, úlohy aj ciele, všetko bolo krásne, krásne čiernobiele, ajajajaj. (r): - 2x Ein Mann, ein Wort. Hab ich ihr am Montag früh gesagt. Und sie hat mir geglaubt. Einen langen Montag war ich sehr gefragt. Die Welt hat uns nicht gestört. Denn wir haben uns nur allein gehört. Ein Mann, ein Wort. Und ich hab sie ziemlich dicht berührt. Und da hat sie gefragt, wozu so ein herrlicher Montag führt liegt man so ins Gras gestreckt. Doch ich hab es ihr damals gleich gesteckt. Finde den Weg durch's Feuer! Finde den Weg durch's Feuer! Finde den Weg durch's Feuer! Finde den Weg durch's Feuer! Ein Mann, ein Wort. Niemals wieder hab ich sie geseh'n. Viel mehr sieht man seitdem: mich nicht gerad´mit Lust zur Arbeit gehn. Denn sie war nicht übel, die Maid, nur war es zur falschen Zeit. Finde den Weg durch's Feuer! Finde den Weg durch's Feuer! Finde den Weg durch's Feuer! Finde den Weg durch's Feuer! .1. Z[E]as mi říká, že má něco pro mě, a to něco vitamín prý je, j[A7]á však nechci žádnej sajrajt v domě, jé, př[E]ináší jen hlad a výdaje, mám pr[G]o zdraví svůj vl[E]astní ž[G]ebřík joulov[E]ý, n[G]ejčestnější m[E]ísta na něm drží vepřový. .2. K snídani dám šest buličích oček, k přesnídávce tláču s cibulí, v poledne se na mě směje bůček, jé, po osmi knedlích se jen zahulí, pak se chvíli šoupnu do příčný polohy a sním o řízku silným jak můj palec u nohy. .3. Odpolední svačinku už spojím v restauraci přímo s večeří, než to všechno pěkně v klidu dojím, jé, s dalším pivem se už sešeří, jestli ještě jedno, co se ptá ten vřed, to dá přece rozum, pingle s IQ 05. .4. Nevím, co je mrkev nebo kiwi, sója nechť mi kvete na hrobě, z ovoce uznávám jenom slívy, jé, v přepálené čiré podobě, možná ještě broskev nebo meruňku, tak nelelkuj a nalejvej, ty starej šizuňku. .5. Tak se valím tím přiblblým světem makrobiotických orgií, nejsem přece žádnej malej kretén, jé, na kterého boudu ušijí, o joulech vím svoje, a to mě teda ctí, kdo o nich nemá pojem, sám si šlape po štěstí. .Rec: Vitamíny z mého domu - pochodem vchod! kapo 5 [C]Ani dnes nesvit [Ami]Flaming Star můj Flaming [C]Star nad stezkou [F]dlouhou tak [C]marně sem čekal na [Ami]Flaming Star můj Flaming [Dmi]Star[G7] s marnou tou[C]hou Ref.:[C]Flaming Star volám do nebe [Ami]Flaming Star [C]Flaming Star čekám na tebe [Ami]Flaming Star dál [Dmi]patrola do noci hledá už sotva kůň kopyta zvedá Flaming [Ami]Star Utichá v prachu mý volání můj kůň nemá už síly víc vojenská jízda mě dohání tak naposled musím ti říct Ref. Dvě rány patrolu obrátí ty jediný co v pušce mám dezertér se zpátky nevrátí a Flaming Star už nehledám Ref. Druhej den sem supi doletí do hejna jak černá tůň povím ti kdo se stal obětí zůstal tam voják a kůň Ref. [F#mi]Doktor pravil: Zanech zpěvu, [D7]zpěváku [F#mi] a neuváděj lidi do zlých [D7]rozpaků[F#mi] [A]Patříš k bláznům, kteří [E]ještě v něco věří [H]Nevěř ani sobě sám. [C#]Já jsem doktor, já to [F#mi]znám Chemik zvolal: Píseň? Ta se pojí s čím? Jestli s ňákou vírou, tak tu nezměřím K čemu chovat víru, která nemá míru? A nevěř ani sobě sám. Já jsem chemik, já to znám Filosof řek´: Zahoď flétnu do žita Tvá hudba je prostá, doba složitá Ve složité době - nevěř ani sobě Nevěř ani sobě sám. Ja jsem docent, já to znám (r): [A]Bili do mé víry, až jí [G]dobi[A]li [A]už s tou flétnou tleje někde [G]v obi[A]lí A já Dodplul na par[A]níku, osvobo[D]zen od zloz[A]vyků Nezdr[C]žován vírou, [G]mírně opi[D]lý [E] [A]Pak však přišel příval, do mo[G]ře mně [A]splách´ [A]V očích slaná voda, v srdci [G]krutý [A]strach Tehdy [D]spatřím na hla[A]dině kráčet [D]jako středem [A]síně muže [C]který volá: [G]Vykroč po vl[D]nách! [E] Řeknul: Smrt už svírá strašné klepeto Rád bych sebral kuráž , ale nejde to Víra v mocné síly obrostla mi býlím Nevěřím už sobě sám, jen to chápu, jen to znám. monotonie ich fühle sie an manchen tagen wenn die stille um uns unerträglich schreit wenn die stille um uns schreit monotonie melancholie in manchen nächten wenn die dunkelheit uns beide noch mehr trennt wenn dunkelheit uns trennt komm flieg mit mir mit mir so weit komm flieg mit mir denn noch ist zeit komm fliegen wir über unsre einsamkeit noch sind wir nicht zu sterben bereit monotonie voll ironie wir kennen uns und scheinen uns doch so unnahbar fremd zu sein unnahbar fremd zu sein komm flieg mit mir mit mir so weit komm flieg mit mir denn noch ist zeit komm fliegen wir über unsre einsamkeit noch sind wir nicht zu sterben bereit Flieg, Vogel, Flieg! Flieg, Vogel, Flieg! Ich geb Dich frei. Flieg, Vogel, Flieg! Flieg, Vogel, Flieg! Sollst nicht gefangen bleiben. Was nützt mir Dein buntes Kleid? Such Deine Fröhlichkeit! Such Dir ein neues Lied, Flieg, Vogel, Flieg! Flieg, Vogel, Flieg! Flieg, Vogel, Flieg! Gib auf Dich acht! Flieg, Vogel, Flieg! Flieg, Vogel, Flieg! Bist frei um zu entscheiden. Hast die Stunde mir erhellt, weiß daß Du mir fehlst. Stets offen bleibt die Tür, vielleicht kommst Du wieder zu mir. Flieg, Vogel, Flieg! Flieg, Vogel, Flieg! Ich geb Dich frei. Flieg, Vogel, Flieg! Flieg, Vogel, Flieg! Sollst nicht gefangen bleiben. Hast die Stunde mir erhellt, weiß daß Du mir fehlst. Stets offen bleibt die Tür, vielleicht kommst Du wieder zu mir. [C#]Pod pařezem v kapradí [H]bydlí [C#]Florián malý hodný trpaslík vegetarián Nikoho si nevšímá v pohodlí si žije ohlodává kořínky jenom rosu pije taka.............. Skřeti se mu vysmívají nejvíce z nich Kilián drzý silný protivný zkrátka chuligán Ošklivě mu nadávají a on ho i mlátí Florián si tiše říká: "Šak já vám to vrátím ..." taka.............. [E]Jedné noci voňavé před půlnocí chvíli Kilián si splete dveře na plech je opilý Do postýlky Floriána omylem se skácí ten se vzbudí vyskočí a kladívkem ho bací! bang! bang! Na druhý den rozkřiklo se Florián že slaví honem skřeti seběhli se z lesa pole trávy Všichni skokem dorazili jenom jeden chybí Kilián že není tady ostatní se diví taka.............. Kolem ohně tancujou očička jim svítí není nad to přátelé plná břicha míti Merenda se vydařila masa bylo dosti Florián si pohvizduje na píšťalku z kosti taka.............. Divné věci dějí se v téhle zemi skřetí i když to tak vypadá není to pro děti Skřeti když se dozvěděli co že vlastně snědli Floriána oběsili na zakrslé jedli [D]Folkej , folkej hošíčku ufňukanou písničku [G]Ať už jednu [D]nebo dvě, Budou stejný [A7]obě [D]dvě [D]Folkej , folkej, holčičko, ať máš jedno elpíčko [G]Na průhlednou [D]halenku možná chytíš [A7]tlačen[D]ku Rf.: [G]Není vzruchu, [D]není spěchu [A7]Hlava padá [D]při poslechu [C]folkovýho [D]pláče [G]Hodinová [D]konzumace [A7]kytarový [D]variace [C]Z lidí dělá [D]spáče Folkej , folkej, stařečku, Dé dur, Á dur, zpátečku Vyjadřuj se záhadně, pak se přihlaš v pokladně Folkej , folkej, babičko, vylej si svý srdíčko Síla slov a hloubka vět, jistě spasí tenhle svět Rf.: Není vzruchu, není spěchu Hlava padá při poslechu folkovýho pláče Hodinová konzumace kytarový variace Z lidí dělá spáče Já rád si vzpomínám na ten den jak s náručí květů šel jsem ven jenže z náměstí Pštrosa a Majera tenkrát vůbec žádná tramvaj nejela já musel jsem si taxametr vzít v půl čtvrtý já tam prostě musím být na kraji města jsou všechny letiště takže pivo si holt nechám napříště A nevzrušený hlas do ampliónů anglická a česká řada tónů Mister White and Mister Black comme on for special car jenže ajrák kterej čekám ještě pořád nepřistál Follow me Follow me Follow me já teď nevím co mám dělat tuhle holku měl jsem rád Já žil jsem s touhle holkou deset let a věřte mi bejt s ní to nebyl med jenže když se Boeing tenkrát v červnu zved já tušil jsem že nevrátí se hned můj život zatím obyčejně šel já jezdil jsem za dětma do Pyšel čekal jsem že přijde dopis atakdál abych objednal si Boeing speciál Toronto - Amsterodam - Praha O. K. sedm set čtyřicet přistává když amplión můj let zabukoval před celnicí ňákej blbec s kytkou stál jenže místo holky přišel ňákej pán a zeptal se mě jestli jsem tu sám do ruky mi vrazil od ní krátkej vzkaz Follow me Follow me sejdem se zas .1. Můj d[G]ěda bejval natěrač a machr na práci a na půdě nám po něm zbyla p[G7]istol stříkací, tu v[C]ěc obdivovali všichni kámoši z barák[G]u a m[D7]áma mi říkala:"Nehraj si s tím, rošťák[G]u!" .2. Jenže i já byl blázen posedlej emailem, na půdu jsem chodil s barvou skoro každej den, třímaje štětku v ruce, chtěl jsem bejt chlap all right, ředidlo mi vonělo krásněji než Black and White. .3. Ale natřít okap, to není žádnej žert, nahoru jsem vylez', dolů letěl jsem jak čert, protože nejsem kočka, zásadně padám na hlavu, z těch důvodů vlastním trochu kratší postavu. .4. Teď primář chirurgie mi říká, že je šlus, na sádrovým lůžku zpívám Folsom email blues, pravdu měla máma, radila:"Vem si bezpečnostní pás, vždyť ani pro dědu nebyl okap žádnej špás." [Ami]V jednom baru s vypůjčeným sakem v roce pade[E7]sát loučím se před posledním vlakem s tím co měl jsem [Ami]rád vrchní přines nápojový lístek [A7]k potěšení [Dmi]dam koktejl zvaný [Ami]Forget Me Not [H7]doporučil [E7]sám [Ami]Pak nám hrály ucouraný tanga, světla ponu[E7]rý věrná láska jako propaganda prostá cenzu[Ami]ry každej párek potom ve tmě hledal [A7]opuštěnej [Dmi]plot jenže to už [Ami]byla dávno středa [E]ráno... Forget Me [Ami]Not! [F]Forget Me Not to znamená ne[C]zapomeň [E]na mě [Ami]mě oplechujou ramena a [E]ty běž domů k [Ami]mámě Potom ještě v davu na peróně ruku jsem ji stisk milá holka máme po sezóně láska je holt risk možná za rok bude ze mě frajtr daj mi tejden frei Forget Me Not und so weiter a pak hudbo hraj! Nechali jsme svoje srdce v šatně o tom dávno vím všechno je to stejně jenom špatně pochopenej šprým i tvá postel pod kterou se válí pár vojenskejch bot i ty šaržě který na mě řvaly... Forget Me Not! Forget Me Not to znamená nezapomeň na mě dělali na mě ramena v tý khaki panorámě Řekli mi to moje milá ráno takhle v červenci to je prima že máš postaráno o korespondenci tak se vojcl na ztracený vartě snadnějc oželí stejný žvásty jenom jiný boty pod tvou postelí V jednom báru poblíž Prašný brány v roce padesát zapíjel svý nesplněný plány neznámej adresát Dnes už je to jenom černobílej televizní šot noční můry který občas kvílej Forget Me Not! G Emi C D G Emi C ... G ... Znělka ... .1. [Ami]V neděli v pět deset [C]sraz u Baníku [G]desítka vleze se [Ami]pak ještě [E]jedna [Ami]co čumíš frajere [C]chceš do ciferníku [G]jestli mě dožereš [Ami]hele jsem [E]bedna [F]tribuna na stání [Ami]necpi se vřede [Dmi]hadráři [F]sparťani [C]Ostrava [E]jedem [Ami]už to má správný var [Dmi]jen počkej až tě ´[E]Dobrý den sportu zdar fotbalu [Ami]zvláště!´ .2. [Ami]Tři nula na rohy [C]a jinak šul nul [G]berte je přes nohy [Ami]liga je [E]liga [Ami]dnes jsem měl odpolední [C]tak jsem to bulnul [G]zacláníš chlape sedni [Ami]navalte [E]cíga [F]zelená je tráva [Ami]rozhodčí nekřepči [Dmi]Ostrava [F]jedem Ostra[C]va Karel Kula je [E]nejlepší [Ami]pětku mě lístek stál [Dmi]tak se ukažte ´[E]Dobrý den sportu zdar fotbalu [Ami]zvláště!´ .3. [Ami]LUMPOVÉ HOVADA [C]Chovanec karta [G]jesličky paráda [Ami]ŠIJ TO NA [E]BRÁNU!!! [Ami]bijte je Pražáky [C]hanba Sparta [G]jaký saky paky vole [Ami]sedm ba[E]nánů [F]stojím v davech lidu [Ami]jsem fanda svýho klubu [Dmi]ten gól byl [F]z ofsidu [C]sudímu [E]rozbít hubu [Ami]kde je ten autokar [Dmi]propíchnout pláště ´[E]Dobrý den sportu zdar fotbalu [Ami]zvláště!´ .4. [Ami]Ty mlč ty páprdo [C]no ty v tom baloňáku [G]fotbalu rozumíš [Ami]jak koza [E]náklaďáku [Ami]být tebou tak nežvaním [C]a radši mažu [G]jinak se neubráním [Ami]pak mu u[E]kážu [F]v neděli po fotbale [Ami]kdo umí ten umí [Dmi]hej vrchní [F]seš pomalej [C]šest nula [E]na rumy [Ami]já bych jim ukázal [Dmi]na šachtu s nima ´[E]Dobrý den sportu zdar fotbal je [Ami]prima!´ [Emi]Jsem fotka [D]barevna mě [Hmi7]stvořil foto[C]graf na [Ami7]papír křído[HmI]vý a [Emi]ty si ze mě paf [Emi]jsem hladká [D]perfektní a [Hmi7]máš mě na [C]dosah [Ami7]vidím ti [Hmi]na očích [Emi]jak rád bys na mě sáh [Emi]Jsem fotka [D]barevna snad [Hmi7]věrnější než [C]stín a [Ami7]iluze co máš [Hmi]když zavřeš [Emi]magazín [C][D] /: já[Emi] á nezes[C]tárnu na [D]hladkém [Emi]těle svém jak malý [C]zázrak [D]barevná [Hmi]fotka [Emi]jsem :/ Jsem fotka barevna a vždycky bez kazů a vždycky krásnější než tisíc obrazů jsem cizí důvěrná a jak tě v hrsti mám vím že ti unikám víc živá než ty sám originál o půl tónu výš /: já[Emi] á nezes[C]tárnu na [D]hladkém [Emi]těle svém jak malý [C]zázrak [D]barevná [Hmi]fotka [Emi]jsem :/ /: já á nezestárnu na hladkém těle svém jak malý zázrak barevná fotka jsem :/ [Emi]já á nezes[C]tárnu [D][Emi][C][D][Hmi][Emi] [C][Edim][Dmi][G+][C][Edim][Dmi][G+] .1. Kd[C]osi mi d[Edim]o saka dal f[Dmi]otku jedné sl[G]ečny, t[C]aky je m[Edim]ožné, že to s[Dmi]ako moje n[G]ení, v k[C]aždém příp[F]adě jsem z[D7]a tu fotku vd[G]ěčný, d[C]ívka je p[G#(Edim)]ohledná a p[F(Dmi)]ůvabně se kř[G+]ení. .2. "Svému Michalovi na památku Věra," hůlkovým písmem je na zadní straně psáno, marně si vzpomínám, s kým popíjel jsem včera, marně si vzpomínám, s kým probouzel jsem se ráno. .*: T[C]ajemná V[G#]ěro, t[F]o, že nejsem M[G]ichal, není d[C]ůvod, abych vzd[Edim]ychal a v n[Dmi]oci nemoh' sp[G]át, chudák M[C]ichal časem ž[C7]asne, až ti st[F]ářím zvadnou l[D7]íce, u mě b[C]udeš krasav[G]ice napoř[C]ád[Cmaj7]. .1. Z[Ami]as mě to táhne o kus d[Ami6]ál, z[Ami]as nemám doma nikde st[D]ání, desítky důvodů si sh[Dmi]áním, [E7]už abych na cestu se d[Ami]al.[Ami6] .2. Pelikán křídly zamával, vítr je příhodný a stálý, za námi slunce mosty pálí, tak proč bych ještě vyčkával. .R: Kl[Ami]enotník měsíc zavřel krám[Ami/G#], z v[Ami/G]ýkladu sv[Ami/F#]oje šperky skl[Emi]ízí, [Dmi]obrysy domů v dálce m[Emi]izí, t[Dmi]ak naposled ti zamáv[E7]ám z paluby lodi jménem Fr[Ami]am. .3. Dávno už vyvětral se dým mých věčných cigaret a dýmek, ty žiješ jenom ze vzpomínek, a já se stále nevracím. .4. Námořní mapy pokryl prach, mé knihy nikdo neutírá, nevíš, zda právě neumírám tam někde na ledových krách. .R: Klenotník měsíc zavřel krám, z výkladu svoje šperky sbírá, chlap jen tak lehce neumírá, na modré lodi jménem Fram tě za pár roků vyhledám. [E]Francka a Johnny byl párek ta láska [E7]měla břink byli jak b[A]ratr a sestra ta flundra[E] a ten její flink byl [H7]její ch[E]la[A]p [E]ale pil jí krev Že má Francka dobrý srdce to věděl ledakdos sto dolarů ušetřila Johnnymu na vohoz byl její chlap ale pil jí krev. Francka si v domečku žila a v žádným hotelu to všecko co Johnnymu dala probendil s jednou z bordelu byl její chlap ale pil jí krev. Francka si skočila na roh na jednu pěnivou a tlustýho barmana ptá se neviděls lásku mou byl to můj chlap ale pil mi krev. Načpak ti lhát nač se kroutit čistou ti nalejt chci před hodinkou tady Johnny byl s tou novou s Alicí když je tvůj chlap tak ti pije krev. Francka se vrátila domů pro žádnej untrhoit pod rudým kimonem tiskla ten šestirannej kolt aby střelila chlapa co jí pil krev. Francka si k hampejzu zašla pod vokno z ulice koukne vidi jak tam její Johnny dělá do tý slečny Alice byl její chlap ale pil jí krev. Francka do lokálu vrazí pryč Johnny se šmrdolí vona křikla neprchej mý lásce sic tě vodprásknu tvou vlastní pistolí byl jsi můj chlap ale pil's mi krev Johnny popad svůj širák ne nestřílej má lásk. . . ale Francka kohoutek jen stiskla a kolt spustil ratatata prásk střelila chlapa kterej jí pil krev Vobrat' mě polehoučku rukama jako mech na pravej bok mě vobrat' levej mám v plamenech byl sem tvůj chlap ale pil sem ti krev Francka ho převalí naznak převalí na pravej bok a když ho převalí třikrát vytryskjí slzí tok byl to můj chlap ale pil mi krev. Sem s dlouhou černou rakví vemte si smuteční šat přived'te Johnnyho mámu na krchov de Johnny spát byl její chlap ale pil jí krev. Sem s kočárem na gumov ráfkách tou černou opratí na krchov Johnyho vezou a to nejlepší z něj se nevrátí byl její chlapale pil jí krev. Sem s tisícem policajtů at' vodvedou mě pryč at' do žaláře mě zavřou a zahoděj vod něj klíč střelila sem chlapa, kterej mi pil krev. Naposled viděl sem Francku v tý židli co běhá v ní proud čekala na schůzku s Pánem a z vlasů jí kapal pot to že střelila chlapa kterej jí pil krev. .1. [C]Byli dva John a Frankie láska jak tlustej trám [F]jenže on vám byl proutník že většího těžko [C]znám samej [G7]špás, z toho bral ji [C]ďas .2. [C]V baru se Frankie staví když pěnu odfouká [F]barmana z růžku zdraví byla tu láska [C]má? ten můj [G7]ďas je samej [C]špás .3. Já kápnu božskou hnedky co bych to zatloukal dnes se tu s novou kočkou tvůj Johny potloukal Ten tvůj ďas, co je samej špás .4. Frankie jen domů skákla pro šaty s ramínkem pod nima skrejvá sakra kolt s plným bubínkem přišel čas, končí každej špás .5 K bordelu Frankie se řítí s bolavou palicí slyší za okenní sítí jak vzdychá s Alicí její ďas, co je samej špás .6. Ten kolťák není hračka tak Johny couvá ven Frankie spoušť už mačká končí lásky sen vem tě ďas, teď tě přejde špás .7. K zemi se kácí Johny hasne i v očích svit Frankie se k němu sklání proč zradil jsi můj cit vrátit čas není žádnej špás .8. Dejte ho do tý káry co je jak tmavá noc gumový vemte máry ať nedrkotá moc v tenhle čas, kdy si ho vzal ďas .9. Ortel nad Frankie vznesli jak poradil se soud na elektrický sesli na prach ji spálil proud v onen čas, Pane stůj při nás kapo 2 .1. [D]Pojďte blíž ať můžu [G]začít hned o [A7]plavbě daleké vám [D]vyprávět tak poslouchejte [D7]takhle [G]začí[D]ná ta [A7]veliká pouť sira [D]Frenklina .2. Až do království moří polárních kde jekot vichru zní jak ďáblův smích a ruka k hlavni pušky přimrzá kdo stopu ztratil sotva šanci má .Ref.: Je na severozápad cesta zlá a hroby ledovými značená na kříže už nikdo nemá sil vyrýt jméno datum dlouhý cesty cíl .3. A tak se plaví často mění směr u břehů grónských přímo na sever a zase na jih kolik jenom dnů Dejvisův průliv ostrov Befinův .4. Tam někde v dáli tam je domov můj tam je má země bože při mně stůj já se tam vrátím tohle dobře vím přes moře arktický se přeplavím Ref. .5. Tak jako přízrak kterej děsí nás dvě mrtvý lodi Teror Erebas těm mrtvejm lodím vichr silou svou ze stěžňů serval vlajku anglickou (do F - kapo 3) .6. Čas běží tohle každý dobře zná ten příběh to je kniha zavřená ten příběh mužů jejichž vyznání je pouť za bílou hvězdou polární Ref. .1. Kolik je sm[C]utného, když mr[F]aky černé jd[C]ou lidem nad hlav[G7]ou, sm[F]utnou dálav[C]ou, já slyšel příběh, který v[F]elkou pravdu m[C]ěl, za čas odlet[G7]ěl, k[F]aždý zapomn[C]ěl. .R: M[C]ěl kapsu pr[G7]ázdnou Frenky dlouhán, po Státech t[F]oulal se jen s[C]ám, a že byl v[F]eselej, tak k[C]aždej měl ho r[G]ád. tam ruce k d[F]ílu mlčky přiloží a z[C]ase jede d[Ami]ál, a k[F]aždý, kdo s ním chv[G]ilku byl, ten dl[F]ouho s[G7]e pak sm[C]ál. .2. Tam, kde byl pláč, tam Frenky hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát, a když pak večer ranče tiše usínaj', Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál. .R: .3. Tak jednou Frenkyho vám našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše smutně spí, bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl. .R: .1. Tam p[Ami]oblíž vísky Pardubic, kde úrodná je zem, proháněl se Franta Novák s[Dmi]e svým traktorem, l[Ami]iboval si v rychlosti a t[Dmi]aky ve víně, [Ami]až skončil bez papírů u vidlí v kravín[A]ě. .R: Ř[A]íkala mu Máňa:"Já měla v noci s[E7]en, že kontrolor z okresu k nám jede gazík[A]em, je to Ludva Horáček, svou práci dobře zn[D]á, b[E7]rzy asi odhalí, proč d[Ami]ojivost je zlá." .2. Na samotě mezi skotem žili život svůj: Máňa byla přes krmení, Franta házel hnůj, každého dne časně ráno krávy podojil, a když bylo mlíka míň, tak vodu do něj lil. .R: .3. Jednoho dne brzy zrána začal kohout řvát, Franta běžel do kravína spustit agregát, náhle spatřil Horáčka, jak vchází do dveří, zůstal paf u dížky stát, svým očím nevěří. .R: .4. Horáček se Franty ptá, co dává krávám žrát, že dávají místo mlíka bledý dehydrát, Franta drží hlavu v dlaních, tiše naříká, proč krmivem jadrným cpal svého čuníka? .R: Říkala mu Máňa:"Já měla v noci, že kontrolor z okresu k nám jede gazíkem, je to Ludva Horáček, svou práci dobře zná." Proč Frantík neposlouchal ta slova varovná? [G]Na hladinu rybníka svítí sluníčk[C]o [Emi]a kolem stojí v hustém kruhu [G]topoly, [Ami]které tam zasadil jeden hodný [Hmi]člověk, [Ami]jmenoval se František [D]Dobrota. František Dobrota, rodák z blízké vesnice měl hodně dětí a jednu starou babičku, která když umírala, tak mu řekla, Františku, teď dobře poslouchej, co máš všechno udělat. [C]Balabambam, balabambam[DC] [C]balabambam, balabambam[DC] [C]balabambam, balabambam[DC] [Ami]A kolem rybníka nahusto nasázet [D]topoly. František udělal všechno, co mu řekla babička balabambam, balabambam A po snídani poslal děti do školy žebřiňák s nářadím dotáhl od chalupy k rybníku vykopal díry a zasadil topoly. Od té doby vítr na hladinu nefouká, takže je klidná jako zrcadlo sluníčko tam svítí vždycky rádo, protože v něm vidí Františkovu babičku. [G]Na hladinu rybníka svítí sluníčko [C] a [Emi]kolem stojí v hustém kruhu [G]pařezy [Ami]které tam zhotovil jeden zručný [Hmi]člověk [Ami]jmenoval se František [D]Levota František Levota, rodák z Bydlovy ulice měl hodně dětí a jednu ženu bez hřišku která když šla večer šlapat, tak mu řekla Františku teď dobře poslouchej, co máš všechno udělat: (r): [C]Balabambam balabambam [CED] balabambam balabambam[CED] balabambam balabambam [Ami]ráno vyprav děti a [C]kou[D]kej[C] sekat [D]dobrotu František udělal všechno co mu řekla balabambam balabambam snědl dětem pribiňáka poslal je do školy žebřiňák s nářadím dotáhl od chalupy ke hrázy vykopal rybník a pokácel topoly Od té doby za bezvětří na hladinu nefouká takže je klidná jako velké zrcadlo Františka dopadli na hranicích nedaleko Lanžhota s falešným pasem na jméno Zapadlo .1. Každej [Ami]chlap má někdy [Dmi]strach, že dojdou kule a střelnej [Emi]prach i ten [Ami]kanón zreza[Dmi]ví, a nikdo víc to nespra[G]ví. .2. Temný dny pak nastanou, ty co maj vstát už nevstanou když Maxa zpívá c'est la vie, on ví o čem vypráví. .Ref.: Jedi[C]ně jedi[Emi]ině snad tako[Ami]vá paní [F]Fogelraucho[C]vá Ta to [Emi]umí ta to [Ami]zná ta nám [F]přízeň zacho[Ami]vá. .3. Jak léta jdou všechno bolí najednou, než se ráno probudim už je noc a znova spim. Pánbůh dej do toho kost, aby nám do třiceti rost, starej vlk už nevije já vim nejlíp, jak mi je. .Ref.: Jedi[C]ně jedi[Emi]ně snad tako[Ami]vá paní [F]Fogelraucho[C]vá Ta to [Emi]umí ta to [Ami]zná ta nám [F]přízeň zacho[Ami]vá. .4. Každej chlap má někdy strach, že dojdou kule a střelnej prach i ten kanón zrezaví, nikdo víc to nespraví. .Ref.: Jedi[C]ně jedi[Emi]ně snad tako[Ami]vá Paní [F]Fogelraucho[C]vá Ta to [Emi]umí ta to [Ami]zná ta nám [F]přízeň zacho[C]vá. .Ref.: Jedi[C]ně jedi[Emi]ně snad tako[Ami]vá paní [F]Fogelraucho[C]vá Ta to [Emi]umí ta to [Ami]zná ta nám [F]přízeň zacho[Ami]vá. fliegen uralter traum wunder in zeit und raum fliegen konntest du´s nicht tausendmal schon im traum frei wie der wind auf dem meer leben nur ein einziges mal und dann in ewigkeit still leben nur einen stoßseufzer lang doch dann wenigstens so wie man will frei wie der wind auf dem meer frei wie der wind auf dem meer frei sein soll was da blüht wachsen und werden und sein nur höchstens mal aus liebe schränkt man sich selber ein frei wie der wind auf dem meer frei doch nicht so blind wie er frei wie der wind auf dem meer frei wie der wind auf dem meer yeah yeah wär ich so frei yeah yeah ich wär dabei frei wie der wind auf dem meer frei doch nicht so blind wie er Verseuchte Illusionen, verdorbene Eitelkeit die Schleusen in die Zukunft sind schon längst verschneit. Wir sehen in die Ferne, wir reisen in das All, entdecken neue Sterne doch hier Fäulnis überall. Frei wie die Geier fliegen wir zurück in die Eiszeit übers tote Meer. Frei wie die Geier fliegen wir nach uns die Sintflut, nach uns gar nichts mehr. Wir plaudern über Kriege und über ein zerfetztes Kind, und über fernes Elend, vertrauen Religionen blind. Sodom und Gomorrha, besoffener Fremdenhass, hungernde Verlierer, die der liebe Gott vergaß. Frei wie die Geier fliegen wir zurück in die Eiszeit übers tote Meer. Frei wie die Geier fliegen wir nach uns die Sintflut, nach uns gar nichts mehr. .1. /: Vot [C(F)]iz radnoj derevni nevižu ja dom ni chl[C]uj, gej(-), :/ m[G]oj fruktovyj pojezd jedet na Maskvu, zdravstv[C]uj! .Rec: "K[C]uda ty jedeš, tavarišč?" "Ne znaju." "Vot skaži: v Maskvu ili v Leningrad?" "Ne znaju, mne chvatit, kagda špady bjut, djuda djuda ..." .2. /: Vot iz radnoj derevni nevižu ja ničevo, :/ moj fruktovyj pojezd jedet na Mukačevo. / John Lennon, Paul McCartney .1. Fr[G]ýdek-M[D#dim]ístek, t[C]am já to zn[D]ám, tam jsem j[C]ezdív[Emi/H]al [D7] z[G]a Olin[C]ou[Dmi]. .2. Řádně jsem si koupil lístek a v kupé sám jsem v klidu svačíval chléb s uzeninou. .R: Olinu z[F]a ženu si d[Fmi]ávno už někdo vz[C]al, vůbec to n[F]evadí, já d[Fmi]o Frýdku jezdím d[C]ál[Dmi]. .3. Nehodlám se střílet, kvílet či shánět jed, /: ve vlaku posvačím a vracím se zpět. :/ .1. Ty, [Ami]vzpomínáš, [C]na tvářích sůl, [F]proč slzy nejsou [G]sladký? Noc, Macocha snů, paprsky vrhá pár let zpátky. Tvejch patnáct jar čas nevrátí, zbylo jen vzpomínek pár. Rod se jménem mámy, věčně zpitej táta, svý panenství vydržila's za do[Ami]lar[C]. [F]Hmm[G]mmm] .2. Zůstala's však svá, život šel dál, tvý kroky jednou vešly za veřej, kde andělé ze stropu mávaj a zpívaj: "Ágnu dej", přestárlej kněz, svědomí syn, ti tenkrát nabíd spásu. Proč přijala's tu hru na ráj, církev je slepců zástup, dnes to [Ami]v-[C]í-[F]š[G]. Přišel pravdy [Ami]čas.[C][F][G] .3. [Ami]Povinně na [D]druhou [C]stří[G]dá "[F]Otčenáš a [G]věčná bída". Plášť jak slunce a motá člověk bludnej kruh, ne není Bůh. Bílou kůží svý přání halíš, obracíš kříže a Bibli pálíš. Nápisy mění svoji víru v "Proč ? " ( Fuck off [Ami]chur[D]ch[F][G] )2x Was sind das für Heimlichkeiten heute? Überall sieht man die kleinen Leute. Wie die Heinzelmännchen flitzen sie von Haus zu Haus stellen Blumen auf. Für die Muttis einen Blumenstrauß. Einen großen bunten Blumenstrauß. Heute lassen sie es sich nicht nehmen alle Muttis einmal zu verwöhnen. Frühstück, Kaffee, Abendbrot auf ganz spezielle Art. Es ist Feiertag. Für die Muttis einen Blumenstrauß. Einen großen bunten Blumenstrauß. Und man singt die allerschönsten Lieder. Böse Dinge macht man niemals wieder. Liebe Worte, die man noch an diesem Tage sagt: Es ist Feiertag. Für die Muttis einen Blumenstrauß. Einen großen bunten Blumenstrauß. .1. Tož tá moja, to je roba, tá sa hneď tak nevidí, gdyž z ňú idu po náměstí, starosta mi závidí! každý říká: tá sa nese, psiska přestanú aj štěkat, enom to mi na ní vadí, že mosím furt na ňu čekat. .2. [Gmi]Idem na trh [Cmi]vybrat kozu, s [Gmi]každú pár slov [D7]vymjéní[Gmi], [Gmi]trvá i to [Cmi]najméň půdňa, [Gmi]gdyž má umyt [D7]náčení[Gmi], [Cmi]než na pelech [Gmi]večér vleze, [Cmi]začne v síni [D7]muchy lépat, [Gmi]já už zatým [Cmi]dávno chrním, [Gmi]nemožu furt [D7]enom [Gmi]čekat. [Gm][D7][Gm][D7][Cm][Gm][D7][Gm][Cm][Gm][D7][Gm] .3. Negdy hledím tak jak tela, co si fšecko nazmýšlá, lesti ju mám za odměnu nebo za trest přemýšlám, co je šak už dneska isté, nemosím sa toho lekat, že až dójde tá s tú kosú, vezne mňa zas budu čekat. 1. [Gmi]Stojíš ve tmě šedivýho [A]domu je [Cmi]půlnoc [B]zvon už vyzvá[D7]ní [Gmi]Noční kola nákladních [A]vlaků na [Cmi]pražcích si [B]dálkou uhá[D7]ní Gabrie[Cmi]la, pondě[Gmi]lí 2. Březen neodnese spadlé listí struny mlčí, deště zamkly čas Čekej až slzy z mraků zmizí přinesou Ti k tobě jara hlas Gabriela, pondělí. R: [D7]Možná, že se ti vrátí zpátky [Gmi]domů [D7]bude jí tam smutno u těch [Gmi]stromů Vrať se [D7]zpátky, vrať se [Cmi]zpátky vrať se [D7]zpátky, [D?]domů Gabrie[Gmi]lo 3. K lásce klíč odnesla jsi s sebou najednou Tě veze vagón dál Blátivý vedou cesty chmurný před Tebou zastav a nezlob se, že jsem lhal Gabriela, pondělí R: Sól[C]o Kl[G]ávesy[Dmi][C][G] .1. [C]Přísahám,[G] že nemusím mít [Dmi]víc.[C][G7] [C]Víc než mám,[G] jednou za mě[Dmi]síc.[C][G7] [D#]U mých oken přistává [Cmi]vesmírná loď [Bb]snů. [D#]Po hvězdách se toulám, dole [Cmi]zůstal svět mých [Bb]nesplněných [C]přání.[G] Á [Dmi]á á .[G7].. Sól[C]o Kl[G]ávesy[Dmi][C][G] .2. Přísahám, že stačí jenom chtít plout až tam, kde i skály umí snít. U bran tajných světů najít klíč, co odmyká svět, co právě je tu, je jen místo věčně [Bb]nesplněných [C]přání.[G] Á á[Dmi] á ...[G7] [D#]Přání.[Bb] Á á [Fmi]á ...[Bb7] Sólo [G]Akus[Emi]tická[Hmi] kyta[Hmi]ra[C][D][G][G] [Bb]Sólov[Gmi]á kyta[Dmi]ra[Dmi][D#][F][Bb][Bb] [C]Kláv[G]esy[Dmi][C][G] .3. Klíč už mám a chci vás s sebou vzít. Vzít až tam, kde zvony slyším bít. Všechno, po čem toužíš, je ten nejtajnější sen. Za souhvězdím dětství, tam je pořád připraven svět tajných přání. Á á á ... V galaxii přání. Á á á ... V galaxii přání. Á á á ... V galaxii přání. Á á á ... V galaxii přání. Á á á ... .Rec: Str[Emi]omům kůže deštěm tmavne, na silnicích listí vadne v odlesku vodní tříště, a st[Ami]íny dlouhé jako vlaky před sluncem maj' paneláky jak kostky poztrácené v kopcích, j[Emi]á se k tobě domů vracím, bez tebe se v noci ztrácím, a vl[C]áda spánku oči svírá, a k[Emi]ilometrů neubývá, n[H7]eubývá. Hlavu plnou tvých očí a smíchu a pusy, co nás občas dusí, třeba když řekneš "co?", a dlouhý noci milování, kdy nad tebou se tvář má sklání jak na obraze v galerii, myslím, že v Ermitáži jsem to viděl, zblízka jsi ještě hezčí, a vláda spánku oči svírá, a kilometrů neubývá, neubývá. .R: Už v[Emi]ím, že všechno, co mám, je láskou pokryté tvou jak sníh na vrcholcích střech, p[Ami]o všech koutech srdce mi bloudíš, jsem šťastnej, že m[Emi]ám tě, mám. .Rec: Jak miluju tvou přítomnost, kdy mohu se tě kdykoliv dotknout a přesvědčit, že jsi, miluju tvou chůzi a vznešenost a rozmyslnost slov a usměvavý ráno, dobrý den, a když je mi smutno, můžu tvému tričku říct "ahoj", a ono, věř, jako by se usmálo, hluboce, hluboce, jak snad chlap ani neumí, hluboce miluju tě. .R: .R: .R: .R: .1. Byl t[Dmi]emný podzimní v[Gmi]ečer a mr[Dmi]aky zhasily d[Gmi]en, když n[Dmi]a město padl t[Gmi]ěžký déšť a b[Bb]ušil do ok[Dmi]en, byl večer sedmého z[Gmi]áří, když se [Dmi]od moře vítr zdv[Gmi]ih' a [Dmi]oči spících [Gmi]otevřel, strach a hr[Bb]ůza byla v n[Dmi]ich. .R: B[Dmi]ouře nesla zkázu dál, b[F]ouře nesla zkázu d[Dmi]ál to ráno, bouře nesla zkázu dál a s ní se v[Bb]ítr na město hn[Dmi]al. .2. To ráno se loučili muži jen s obavou od svých žen s nadějí, že snad se vrátí zpět, ta však marná byla jen, to ráno, když líbali ženy, ještě skrývala bouře svou moc, když naposled děti své objali pod nebem černým jak noc. .R: .3. Bylo ráno osmého září, když bouře začala řvát a bezmocní lidé ve svých ulicích o svůj život začli se rvát, ale bouře už drtila město a střechy domů byly pryč a příliv hnal moře stále blíž, vítr šlehal vlny jak bič. .R: .4. Byl večer osmého září, když se z bouře stal divoký rváč, bylo slyšet jen výkřiky zoufalství, hukot vln a dětskej pláč, tenkrát jsem viděl zeď u Galvestonu, jak chce držet moře zpět, ale mocný příliv a nápor vln jako hračku ji před sebou smet'. .R: .5. Já viděl bezmocné muže, jak s mořem chtěli se rvát, avšak jediná vlna s krutým posměchem smetla ty, co se nechtěli vzdát, já slyšel ženy a starce, dřív než ve vlnách utonou, jak prosí Boha ještě o pomoc, ten však odvrátil tvář svou. .R: .6. Kolem půlnoci hučící příliv sahal do výšky dvaceti stop a bezmocní lidé v temných ulicích našli pod ním svůj mokrý hrob a smrt, starý krutý mistr, když pak moře přestalo řvát, přišla se městem procházet a na své dílo začla se smát. .R: .7. Když pak vítr ztich' příští ráno a moře kleslo na svůj břeh, všichni živí vzhlédli k nebesům s díky Bohu na svých rtech, můžeš povídat o tom svým bratrům a přátelům vyprávět, však ten příběh o hrůze v Galvestonu nikdy nelze vypovědět. .R: [G]V mým těle [D]sálá [Emi]poušť [C]se sebou vláčím [G]šňůry deště [D]vím předem jak mě [Emi]obejmeš [C]tvý ruce ztvrdnou v [G]kleště [Ami7]zapínám si kabát z [D]konfekce [G]z krůpě[D]jí se [Emi]stávaj [C]koňský [G]injekce [CG] Nekonečná cesta k tobě hroutím se na každém schodě jen vytáhnu paty z domu měním směr kdo by ten nápor vytržel dopřeju si hladkej mírnej skluz jeden smutnej Gambrinus (r):[C]Zase mě proklínáš že propíjím [A]apanáž [D]možná někdy zmokneš a možná taky [G]zcvokneš [C]ale podobný mínusy se rychle mění v [C]plus [D]jen co si objednám [G]další [D]skvělej [Emi]Gamb[C]ri[G]nus [G]další [D]skvělej [Emi]Gamb[C]ri[G]nus Nekonečná cesta k tobě končí hned na prvním schodě jen tě spatřím - projede mi hlavou blesk přepadne mě povědomej stesk já dávno vyměnil tvůj vkus za vychlazenej Gambrinus V tvejch očích to je zápor - v mojí duši klad co cejtíš jako nápor - já vidím jako vklad každý malý mínus se rychle mění v plus jen co si objednám další skvělej Gambrinus další skvělej Gambrinus [Ami][Dmi][G] .. [Ami]Svíjí se na dlažbě!! [Dmi][G] [Ami]Rozbitý štěstí v kr[Dmi]vi le[G]ží. [Ami]Zářezy na pažbě [Dmi], [G]dělej. [Ami]Vždyť čas tak strašně rych[Dmi]le bě[G]ží. Dřív hezká číšnice, líčí si pudrem zpuchlé tváře. Za krkem opice sedí. Hraje si s kusem svatozáře. .Ref.: [G]Parket teď zeje prázdnotou, [F#]stíny se k sobě [Fmi]ve tmě tulí. [As]Nahota se tak s nahotou [G]zkouší spojit [E]celou vůlí. Na náměstí leží klaun. Ano. Ten co nás bavil. Jeho vlastní nos je červenější, než ten umělý. Tamtu ženskou jako kluk jsi z povinnosti zdravil. Zatracená bába. Vzpomíná si, žes byl nesmělý. Vycídils boxera. Dáreček tajnej vod kámoše. S tím sundáš frajera ihned. Prodal bys duši za dva groše!! [Dmi]Tak nový století [G]přichází, [C]kdopak z nás do něj se doplazí. [Ami] Do klína žebráka falešná mince ladně padá. Hyena nějaká hryzne, jakmile spatří něčí záda. Zevluješ u stánku u toho na tu levnou krásu. Hozenej do punku, dneska zbiješ ty, co se bojej času. Ref. Tak si dáš pár piv a sexu potom říkáš láska. Bohyně je na chviličku ta, co zrovna podrží. Právě jsi jak princ a potom ale spadne maska. Potáhnete s bandou rádi, že láska moc nezdrží. Tak nový století příchází, kdopak z nás do něj se doplazí. .1. V č[Ami]ele šly panny, celé b[C]osé byly [G]a nesly M[Ami]oranu, za nimi chlapci, kvítka p[C]od košilí, kl[G]obouky n[Ami]a stranu. .R: V[F]e stájích ržáli valaš[C]i [G]a havran krákal k úsvit[Ami]u,[Ami7] z[F]a stodoličkou, za naš[C]í, G[Ami]aude[G]am[C]us[G] [C]Ig[F]it[G]ur, G[E]audeamus Igit[Ami]ur. .2. Když vítr zadul, Morana jak sosna chřestila větvemi, úplně vzadu zima neúprosná ležela při zemi, áá. .R: .3. Šly panny s chlapci, přímrazky je zábly a hřála naděje, dva zvony bily, jeden pro konstábly, druhý pro zloděje. .R: .4. Ten průvod jara, jara ještě v plínkách sunul se pomalu, od úst šla pára, led o ledy břinkal a bylo Tří králů. .R: + G[Ami]aude[G]am[C]us[G] [C]Ig[F]it[G]ur, G[E]audeamus Igit[Ami]ur... .1. [G]Je to jak na [C]potfo[G]ru, co sa negdy [D]zemele, [G]tahnu sa jak [C]scípli[G]na, pod očima [D]kabe[G]le, [C]Stáza chodí z břušiskem, já su f tom šak [G]nevinně! [G]gdo to, kurňa, [C]mohl [G]řéct gdyž já su f tom [D]nevin[G]ně?! .R: [G]Gdesi, gdosi, komsi, cosi o [D]mně namlú[G]víl, [G]tož sa bójím strčit čumák [C]mezi dvéři [D]fčíl, [C]gdesi, gdosi, komsi, cosi o mně vygdá[G]kal, [G]to abych sa teda chlapi [D]sakra halto[G]vál. .3. Enom přéjdu dědinu, fšecko hore nohama, najrač bych vás, hrome, vzál tady týma vidlama, dyť sem nezapíjal nic, ani f šenku neseděl, tož přemýšlám, kerý smrad na špacíru hubu mjél. .R: Gdesi, gdosi, komsi, cosi o mně namlúvíl, ... Geh dem Wind nicht aus dem Wege, keiner ist ein kleines Sandkorn nur. Pfeif auf die gebahnten Stege! Tritt in die Erde Deine eigne Spur! Klingt auch Dein Lied manchem viel zu laut. Hör'n wird man den, der die Trommel haut. Raubt auch Dein Lied manchem noch die Ruh. Morgen schon singt er den Vers dazu. Willst Du Wärme in Dein Häuschen, blase kräftig in die blasse Glut. Was in Deinem Kopf steckt zählt, nicht die Haare und auch nicht der Hut. Geh dem Wind nicht aus dem Wege, keiner ist ein kleines Sandkorn nur. Pfeif auf die gebauten Stege! Tritt in die Erde Deine eigne Spur! Geh zu ihr und lass Deinen Drachen steigen. Geh zu ihr, denn Du lebst ja nicht vom Muß allein. Augen zu, dann siehst Du nur diese eine ! Halt' sie fest und lass Deinen Drachen steigen. Hey, hey Deinen Drachen ! Hey, hey, hey geh zu ihr ! Hey, hey Deinen Drachen ! Hey, hey, hey geh doch zu ihr ! Geh zu ihr und lass Deinen Drachen steigen. Geh zu ihr, denn Du lebst ja nicht vom Muß allein. Hey, hey Deinen Drachen ! Hey, hey, hey geh zu ihr ! Hey, hey Deinen Drachen ! Hey, hey, hey geh doch zu ihr ! Augen zu, dann siehst Du nur diese eine ! Halt' sie fest und lass Deinen Drachen steigen ! Hey, hey Deinen Drachen ! Hey, hey, hey geh zu ihr ! Hey, hey Deinen Drachen ! Hey, hey, hey geh doch zu ihr ! Vergangenheit hat mich geprägt, mich hat der Teufel oft reingelegt und ich hab nur an Rache gedacht, da hat mal jemand zu mir gesagt: Weck deine Lebensgeister und blicke nie im Zorn zurück und schick die bösen Geister einfach in die Hölle zurück! Ich war verbittert und hab geflucht und hab die Schuld nie bei mir gesucht Versöhnungszeichen ignoriert und fast vor Selbstmitleid krepiert. Weck deine Lebensgeister und blicke nie im Zorn zurück und schick die bösen Geister einfach in die Hölle zurück! Treib, treib, treib die Geister treib, treib die bösen Geister treib, treib, treib die bösen Geister fort. Treib, treib, treib die Geister treib, treib die bösen Geister treib, treib, treib die bösen Geister fort. Treib, treib, treib die Geister treib, treib die bösen Geister treib, treib die bösen Geister fort. Weck deine Lebensgeister und blicke nie im Zorn zurück und schick die bösen Geister einfach in die Hölle zurück! .1. Šel pr[Ami]ůzračnou nocí a táhl z něj rum, tak pět křížků moudrosti měl, n[G]ěkde se rozdat cht[Ami]ěl, když opustil ves a poslední dům, tak oheň v dálce uviděl, [G]a tam se rozdat š[Ami]el. .R: Jste pr[C]oradná b[G]anda bl[C]áznivejch l[G]idí, n[E7]a který my se dř[Ami]em, čl[C]ověk se z[G]a vás č[C]ervená, st[G]ydí [E7]a diví, co nosí d[Ami]en. .2. Tam uprostřed trampů byl i jeho kluk a ten se pomalu zved': táto, prosím tě, mlč, když dostal facku, tak neřek' ani muk, jen olíz' rozbitej ret: táto, prosím tě, mlč. .R: Kdo z nás je proradná banda bláznivejch lidí a kdo se na nás dře, kdopak se za nás červená, stydí a diví, co nosí den? .3. Šel pr[Ami]ůzračnou nocí a táhl z něj rum, tak p[E7]ět křížků moudrosti m[Ami]ěl ... [G]Generál Laudon [D7]jede skrz [G]vesnici, generál Laudon [D7]jede skrz [G]ves. [C]Jede skrz [G]vesnici, [D7]má modrou [G]čepici, generál Laudon [D7]jede skrz [G]ves. Stůj. Kdo tam? Patrola. Jaká? Vojenská. Kdo jí vede? Ženská. Jaká ? ................. ( hubatá , nosatá , prsatá , rapatá , nahatá , baňatá , chlupatá , bohatá ,.... ) [G] ........ ....... tu já mám [D7]nejraději ......... ......... tu já mám [G]rád. [G]Já jí [D7]pomiluji [C]ona zase [G]mě mě mě, že je [D7].................. trápí srdce [G]mé. .1. F[C]air lovely Annie your g[F]entle ways so w[C]ant me you bring peace and joy and laughter everywh[G]ere where you g[C]o the sunshine f[F]ollows you're a br[G]eath of spring in w[C]inter and my heart and soul are [Dmi]always [G]in your c[C]are. .R: Gentle [Ami]Annie[F] g[G]entle [C]Annie my heart and soul are [Dmi]always [G]in your c[C]are. .2. When you touch me with your fingers my cares and worries vanish like the morning dew before the rising sun when you rise tell me you love me and my soul is filled with wonder and my love for you will live when life is done. .R: Gentle Annie gentle Annie my love for you will live when life is done. .3. You're flower among the flowers you're bird's song in the morning you're the laughter of the children as they play you're my hope my joy and wisdom you're my reason just for being you're my treasure you're my very night and day. .R: Gentle Annie gentle Annie you're my treasure you're my very night and day. .4. When the m[D]ountains all come tumbling and the [G]earth stop its t[D]urning when the winds don't blow and stars refuse to sh[A]ine when the m[D]oon has left the h[G]eavens and the s[A]even seas are [D]empty I will still have gentle [Emi]Annie [A]on my m[D]ind. .R: Gentle [Hmi]Annie[G] g[A]entle [D]Annie /: I will still have gentle [Emi]Annie [A]on my m[D(G]ind.[D)] :/ Trägt mich mein heisser Hirsch mal zu schnell durch das schöne, das volkesgeigne Land, nimmt mich ein braver Mann wie ein Vater an die feste Hand und sagt zu mir gleich: Na-na-na na-na-na-na-na-na-na-na na-na-na-na, das tut doch kein Gentleman. Na-na-na na-na-na-na-na-na-na-na na-na-na-na, etwas Zeit muss man sich gönn'. Kennt ihr das Märchen, das alte noch, als im Städtchen der Hans bei Gretel saß. Oh - und als die Hexe kann, Tag für Tag bei ihm das Wachstum maß, da sagte er nur: Na-na-na na-na-na-na-na-na-na-na na-na-na-na, das tut doch kein Gentleman. Na-na-na na-na-na-na-na-na-na-na na-na-na-na, etwas Zeit muss man sich gönn'. .1. N[Ami]a čele hradní posádky jel Gero vybrat desátky, by oslaviti mohl státní sv[E]átek, leč prázdné město, ves i bor, neb Sasík, Prajz i Branibor už dávno přestal střádat do pras[Ami]átek.[E] Už n[Ami]echce platit hradu hry, přes Čechy vytáh' na Uhry, tam na Dunaji nalodil se n[Dmi]a vor a proti proudu pádluje a v[Ami]esele si jódluje jak Št[E]ajerák, jak Tyrolák či Bav[Ami]or.[Dmi][E][Ami][E][Ami] .2. Vzal Gero jako urážku, že nikdo nechtěl bumážku a povolení k vystavení pasu a že dokonce farnosti už dělají mu schválnosti a nechtějí mu plnit státní kasu. Je divu, že je naštvaný, když uteče mu poddaný, jenž vystaven byl léta jeho péči, a že se cítí uražen, když fůra mužů, fůra žen se z jeho péče u sousedů léčí. .3. Zří Gero oheň na střeše a alarmuje Mikeše, by polapil tu nevolnickou chátru, a Mikeš v roli spojence jde chytat Němce pro Němce, neb prospívá to ledvině a játru. A Pepa - ručky vod práce se plíží podél paláce, jenž ukrejvá se v malostranských střechách, a s tváří lovce mamuta jde vykrádati auta, jež zanechali Braniboři v Čechách. .4. Proč by si jeden nepokrad' - jó, v tom je Pepa demokrat a šikulovi má být dána šance, my přežili jsme Habsburka a dneska máme wartburka a tuzexový konto v Živnobance. Pak odstartuje po lupu na víkendovou chalupu, tam s kamarády švihne pivní kůru a, na poměry skuhraje, ví, že to zas ňák uhraje /: a už se těší na demokratůru. :/ Komm, Gigolo, komm mach Dich fein die Töchter deiner Fraun sind reif. Komm, Gigolo, Dich holt keiner mehr ein bist doch viel zu stark, um Verlierer zu sein. Es treibt Dich in die Nacht brauchst die Großstadtmelodie. Eisgrau ist Dein Haar, doch der Nachtwind macht Dich frisch wie nie. Komm, Gigolo, komm mach Dich fein die Töchter deiner Fraun sind reif. Komm, Gigolo, Dich holt keiner mehr ein bist doch viel zu stark, um Verlierer zu sein. Du hast in all den Jahren Dir Deine Sinnlichkeit bewahrt. Kein Mangel an Gefühl cool, charmant und smart, apart. Komm, Gigolo, komm mach Dich fein die Töchter deiner Fraun sind reif. Komm, Gigolo, Dich holt keiner mehr ein bist doch viel zu stark, um Verlierer zu sein. Dein Herz - ein wildes Pferd - springt noch wie einst von Traum zu Traum. Komm, Gigolo, komm mach Dich fein die Töchter deiner Fraun sind reif. Komm, Gigolo, Dich holt keiner mehr ein bist doch viel zu stark, um Verlierer zu sein. Komm, Gigolo, komm mach Dich fein die Töchter deiner Fraun sind reif. Komm, Gigolo, Dich holt keiner mehr ein bist doch viel zu stark, um Verlierer zu sein. .1. N[G]a rezavý g[A7]ilotin[D]ě v r[G7]ámci d[C]obré (zvrhlé) z[Eb7]ábav[G]y oddělím ti v[A7]e vteřin[D]ě tv[C]oje t[G]ělo [D]od hlav[G]y. .2. Na co hlavu, hlava bolí, v hlavě straší strašáci, utrápí tě pro cokoli, rozptyluje při práci. .R: Z[Emi]ato [Emi/D#]tělo, t[Emi/D]o je d[Emi/C#]ílo, n[Emi/C]ohy, r[Emi/H]uce, s[A7]ádlo, šp[D7]ek, to [Emi]ono [Emi/D#]školu v[Emi/D]ychodi[Emi/C#]lo, n[Emi/C]a něm st[Emi/H]ojí př[A7]íští v[D7]ěk. .3. To ono sevře páku stroje či rukojeť praporu, v každé ruce kýbl hnoje, směle šplhá nahoru. .4. Trnitá je cesta vzhůru a mozek váží přes kilo, musíš myslet na figuru, vždyť by ji to zničilo. .R: A co s láskou, co to meleš ve zbytečné obavě, no řekni, jestli nedovedeš se zamilovat bezhlavě. .5. = 1. .6. Křičíš, že to bude bolet - - to jste celí vy, mladí, vždyť funguje to už nejmíň sto let /: a nikomu to nevadí. :/ [C]Gina, [E7]jé, jé, [Ami]gi a gi, a [Dmi7]gi-gi-gi-gi-[G7]gi-gi-gi-gi, [C]Gina, [E7]ó, ó, [Ami]ji a ji, a [C7]ji-ji-ji-ji-ji-ji-ji-ji, [F]jiná [G7]jména jí [C]doma [H7]dávají, [Emi]já však [D7]potají jí [Dmi7]ří a ří, a [G7]říkat budu vždycky jenom Gina, jé, jé, já to vím, že tohle není zrovna české jméno, ó, ó, snad bych jí měl přece jenom říkat Magda- [F]léna, [G7]světice, [C]z Jižní [E7]uli[Ami]ce, jenomže [D7]já, já, já, já [G7]Ginu mám [C]rád. [C]Magda[B]léna [C7]chodí do školy, [F]Gina [Eb]dá [F]pusu [Eb]bez ptaní, [D]Magda[C]léna [D7]píše úkoly, [G]Gině [F]spad [G]měsíc [F]do dlaní, [E]Magda[D]léna [E7]doma uklízí, [A]Gina [G]zná [A]twist a [G]madison, [F#]Magda[E]léna [F#7]kávu nabízí a [H]Gina, la-la-la-la, [G9]lá, [G7]ó... Gina, jé, jé, gi a gi, a gi-gi-gi-gi-gi-gi-gi-gi, Gina, ó, ó, ji a ji, a ji-ji-ji-ji-ji-ji-ji-ji, jiná jména jí doma dávají, já však potají jí ří a ří, a říkat budu vždycky jenom Gina, jé, jé, já to vím, že tohle není zrovna české jméno, ó, ó, snad bych jí měl přece jenom říkat Mgda- léno, světice, z Jižní ulice, jenomže [D7]já, já, já, já [G7]Ginu mám [C]rád, [Emi]ó - [A7]hó, [D7]já, já, já, já [G7]Ginu mám [C]rád. [Ami]Gina! [D6]Jé, [G7]jé, [Ab,C]jé-é! [Ami]Pomalu [G]otevíráš [A7sus]oči [Ami]To osa[G]hávaš nový [A7sus]den [Ami]Jen tma se [G]kolem tebe [A7sus]točí [F]Jak rád bys [G]oknem viděl [C]ven[E] Chtěl by si ještě spatřit nebe Strop tvojí cely nestačí Zítra je konec - z toho zebe Protože Zem se otáčí [Ami]Ó - [G]Ó - Ó[A7sus] - ÓÓ, [Ami]Ó - [G]Ó - [A7sus]Ó - ÓÓ [G]Polámaný v díře krysí, [Emi]čekáš na smrt jako by si [Ami]krad [G]Jen ten, kdo se pravdy bojí, [Emi]ten před Bohem neobstojí [Ami]snad [Ami]Ó - [G]Ó - Ó[A7sus] - ÓÓ, [Ami]Ó - [G]Ó - [A7sus]Ó - ÓÓ A tak svět zase ztratil muže Co kráčel hrdě smrti vstříc Věděl, že nikdo nepomůže Jenom proto, že nám měl co říct [Gmi][Es(maj7)][F][Gmi] [Gmi]S triaškou v zá[Es]pästí v [F]próze dní [Gmi]Ráno si na predmestí[Es], [F]ráta sny[Gmi] [Gmi]S vráskou bás[Es/G]nika v [F]póze blues[Gmi] [Gmi]Hrá, kým mu nezabliká [Es/G], [F]mínus plus[Gmi] (r): [B]Bol Fposledný v trie[C]de [B]dnes [F]nad každým ve[C]die [B]Bol [F]posledný v trie[C]de Jéé[Gmi] S húfom priateliek, stále sám Láska vždy neustelie náhodám S triaškou v zápästí v próze dní Snáď si raz na predmestí zráta sny (r): Bol posledný v triede dnes nad každým vedie Bol posledný v triede Jéé [Gmi][Es][F][Gmi] .. [Gmi]S vráskou ú[Es/G]smevnou v [F]žiari hviezd [Gmi]Dávno je rytierom snov[Es/G] [F]krásnych žien[Gmi] (r): [B]Bol [F]posledný v trie[C]de [B]dnes [F]nad každým ve[C]die [B]Bol [F]posledný v trie[C]de [Es]Jéé [Cmi][F] .1. Je n[C]oc, v které nezpívá [Ami]andělů chór a n[F]evidět v[G]íce kov s př[C]íchutí slanou, pláč n[F]a písku [G]ulpívá [C]u paty h[Ami]or a v[F]ánoční sv[E]íce dnes n[Ami]a hrobech pl[G]an[Ami]ou, Gl[F]oria n[Ami]ezní, tlí m[Dmi(Dmi,G)]udrci v kr[E]ytech a H[Ami]erodes bdí, Gl[F]oria n[Ami]ezní, jsou stř[Dmi]epiny v b[E]ytech u r[Ami]ozbit[G]ých zd[Ami]í. .2. Vše zalito svitem, i neony měst, tři vteřiny ticha, v nichž umlkly zbraně, svět pohrdl citem a táže se hvězd, proč proroctví lichá jsou podobna hraně, Gloria nezní, teď zpívají hlavně žalm "Chtíc, aby lkal", Gloria nezní vzdor hvězdě, jež slavně plá nad hřbety skal. .3. Je tichá noc svatá, v níž nepadá sníh a šílenec Svět řekou bláta se brodí, je slepý a hmatá po ořízkách knih, snad po stovkách let znova Kristus se zrodí, Gloria zazní a přeroste tráva přes písečný vír, Gloria zazní, buď na nebi sláva a na Zemi mír. .R: Gl[C7]ory mi v uších dlouho zn[G]í, v d[C7]álce zvony poledn[G]í, zahraj mi mé d[H7]ixie, ztr[C]ácí páru sv[A7]ou ten, kdo b[G]ěží k[Emi]aždý r[A7]áno z[D7]a duh[G]ou. .1. D[C7]enně koukám na svět zoufal[G]ej, když se pl[C7]oužím domů namol a ospal[G]ej, zatímco jsem v kapli zp[H7]íval, t[C]ančil smutný bl[A7]ues, d[G]oma č[Emi]eká f[A7]unebr[D7]áckej v[G]ůz. .R: .2. Poslední svý prachy počítám, zda jít na skleničku, přemítám, jenomže stará doma sedí a drží v ruce hůl, až se vrátím pozdě, zbyde ze mě jenom půl. .R: .3. Vysoko je slunce, já nejdu spát, místo na modlení chodíval jsem hrát, já chodil poslouchat dixie a tančit smutný blues, doma čeká funebráckej vůz. .R: Gl[C7]ory mi v uších dlouho zn[G]í, v d[C7]álce zvony poledn[G]í, zahraj mi mé d[H7]ixie, ztr[C]ácí páru sv[A7]ou ten, kdo b[G]ěží sk[Emi]oro k[A7]aždý r[D7]áno, b[G]ěží sk[Emi]oro k[A7]aždý r[D7]áno, b[G]ěží k[Emi]aždý r[A7]áno z[D7]a duh[G]ou, a ještě jednou, b[G]ěží k[Emi]aždý r[A7]áno z[D7]a duh[G]ou. Tak me tu mate deti zas ja v jadru nejsem chlapek zlej jen nakousnout a ohlodat za to ja sem placenej Mam rad biftek krvavej sem extra zlodej radosti já ... strejda rohatej ale jinak dodrak od kosti refren [D]go satane [D]go [G] [D]jak pisknes [D]tak tancuj[G]ou. AAAAA FFFFF AAAAA FFFFF Tak me tu mate deti zas ty gaunery ja mam zapsany kdo nebude sekat latinu ten ma to u me schovany refren ... AAAAA BBBBB HHHHH CCCCC Sem ve vanocnim cukrovi sem ve sklepe sem v podkrovi sem vhodinach sm v radiu nekdy vhospode se svama napiju Mejsem v kostele,ale na blizku kdyz usinas sem u tvi postele sem v extazi cestou do raje sem ve vine a to pravda je ! Refren.. .1. Z c[Emi]imbuří zněl můj t[D]áhlý t[Hmi]ón, když můj p[Emi]án slavně z bran vyjel v[D]en, ta tr[Emi]ubka či trouba, t[D]o jsem já, ne [H7]on, vždyť [Emi]on na hon v[D]yrazil si j[Emi]en. .2. Když na trofej číhal v doubravě, kolem toulavý trubadúr šel, měl pod paží loutnu, kuklu na hlavě, a můj hlas pěkně v ústrety mu zněl. .R1: Něžně v k[G]omnatách dámy ho v[D]ítaly, aby n[Ami]a sladkou loutnu jim hr[Emi]ál, spolu g[G]obelin tkali, můj p[D]án, ten lovil d[H7]ál, kl[Emi]uk-vykuk v k[D]ukle se jen sm[Emi]ál. .*: Tr[Ami]uvéra loutna sl[G]adká js[Emi]em, trouba hl[Ami]ásná, ta netuší n[G]ic, že můj p[Ami]án té dámě zl[G]íbal roucha l[E]em, j[Ami]e pravdy j[G]enom polov[Ami]ic. .*: Spíš než šíp z toulce toulavá píseň ze srdce zasáhne laň, ten, kdo ví, jak tkát, nit s nití protkává, útok je nebezpečná zbraň. .R2: A že l[C]áska i les mají t[G]emný klín, je tu p[Dmi]aroží, truvér i l[Ami]aň, a tak b[C]ude ten gobelin n[G]avždy zdobit s[E]íň, v[Ami]ýjev či h[G]istorická d[Ami]aň, .R3: Dam dava dam ... .R2: + pojď, popatř a p[G]omodli se z[Ami]aň ... Capo IV Svůj [Ami]obraz těl nahých [G]žen [C]vyšíváš [G]si na gob[C]lén vyšíváš [G]si na gob[C]lén [Emi]každá nit [Ami]po svém [Emi]je barev[Ami]ná Jak dívky které jsi chtěl získat na jeden den získat na jeden den dnes nit nezbedná mý jméno má Jsem zašitá ve větvích a listům nezazlívám a listům nezazlívám zvadlý pozvání zvadlý pozvání Můj strom se dočká květů až v slzách vláhu mu dám až v slzách vláhu mu dám a tak podplatím i hada hříchu Chvíli nezvítězíš má nit je vypředená má nit je vypředená v goblénu lásky včerejší den .1. [G]God [Emi]save [Ami]our g[D]rac[A7]ious Q[D]ueen, [G]Long [Emi]live [Ami]our n[G]obl[Adim]e [Emi]Queen, [Ami]God s[G]ave t[D]he Q[G]ueen! Send her vict[Ami]oriou[G]s, [D7]Happy[Ami] and g[D7]lor-[G]i-o[D]us, [G]Long [C]to r[D7]eign [G]ove[D7]r [G7]us, G[C]od s[G]ave [D7]the Q[G]ueen! .2. Thy choicest gifts in store On her be pleased pour, Long may she reign! May she defend our laws, And ever give us cause To sing with heart and voice, God save the Queen! Mám [C]děravou kapsu, a [Ami]protože chlap su, [F]mám v hlavě výborný [C]plán Začnu hrát hokej a teď [Ami]lásko koukej, jak [F]na dům [G]hravě vyděl[C]ám I bazének bude, a jachta přibude, až na led se vrhnu jak tank Vždyť dnes každý trouba má za zápas Forda A konto u všech našich bank RF.: [C]Sport živí [C7]chytráků [F]tlupy, [C]počítám lásko má [G]s tím [C]K nohám ti [C7]dám zlaté [F]pruty, až se z mistr[C]ovství [G]navrát[C]ím Rozhodčí pískl, já radostně výskl, za ziskem na led vyrazil Leč v zápětí rázem já byl tvrdě sražen, a do mantinelu vrazil Tělo mě pálí a v modravé dáli. se najednou ocit' můj sen Teď ležím jak blázen, co chtěl dům a bazén a teď volá sestru s bažantem RF.: Špičkový hokej je krutý, já nerátal lásko má s tím V nohách mám teď zlaté vruty, a asi se jen tak nevrátím .1. Slunko se č[G]ervenalo k[Ami]rví, odešlo n[C]ěkam do Řím[D]a, a psal se t[G]ýden mínus p[Ami]rvý, Maria m[C]atka usín[D]á, a bylo j[G]aro, svátky b[C]yly v tom městě p[Ami]oblíž jezer[D]a, beránky d[G]ávno vykoup[Ami]ili pro krutou [C]oběť večer[D]a. .R: Ř[Hmi]ekni mi, Pane, co se st[Ami]ane v[Hmi]e čtvrtek večer v Getsem[Ami]ane, měla jsem s[C]en a v něm můj s[D]yn, b[Hmi]udím se v ledovatém p[Ami]otu a z okna hl[C]edím na Golg[D]otu, děsí mě j[G]ejí strašný st[Ami]ín, děsí mě j[C]ejí strašný st[D]ín. .2. Marie, pospěš, už ho vedou, chátra se blahem pomine, tvé vlasy mají barvu šedou, přikryj je rouškou před synem, i nejlepší chlap hostí hada, s nevinou vždycky chodí hřích, v bankovních domech dneska zrada je v kursu třicet stříbrných. .R: .3. Naposled hladíš mrtvý tělo, máš v prstech jeho podobu, kterýpak mámě by se chtělo vystrojit syna do hrobu, o jeho šaty v kostky hráli, tvým slzám budou rozumět matky, co syny vychovaly až příliš dobře pro náš svět. [D7]Stonět sivy [Gmi]golu[D]boček, [D7]stonět on i [Gmi]děn i [D]noč [B]Jevo milenkij dru[F]žoček [B]od[F]le[Gmi]ťál [D]na [Gmi]dolgo [D]proč [B]Jevo milenkij dru[F]žoček [B]od[F]le[Gmi]ťál [D]na [Gmi]dolgo [D]proč On už bolše něvarkujet i pšenički něklujet Vsje taskujet vsje garjujet i tichoňko sljezi ljet Vsje taskujet vsje garjujet i tichoňko sljezi ljet Každý ráno stejnou štrekou jezdím den co den v kantýně s modrou střechou se zastavím Je tam jedna prima holka co hnědý oči má tak na ní chvíli koukám pak povídám Jak se máš "Dobrej den" no to víš že si kávu dám a říct to dál, musím sám Jak se máš "Dobrej den" no to víš že si kávu dám a říct to dál, musím sám Každý ráno v týhle době se tu zastavím zas cítím její pohled v sobě a pak se podívám Oči má podobný létu a úsměv nejistý tak ji řeknu tuhle větu co dobře znám Jak se máš "Dobrej den" no to víš že si kávu dám a říct to dál, musím sám Jak se máš "Dobrej den" no to víš že si kávu dám a říct to dál, musím sám Good bye .Ref: [D]Za lasami [G]za górami [A]za dolina[D]mi [D]pobili sie [G]dwaj górale [A]ciupaga[D]mi .1. [D]Ej góra[G]le [A]nie bijta [D]sie ma góralka [G]dwa warkocze [A]podzielita [D]sie .Ref: Za lasami za górami za dolinami pobili sie dwaj górale ciupagami .2. Ej górale nie bijta sie ma góralka dwoje oczu podzielita sie .Ref: .3. Ej górale nie bijta sie ma góralka wielke serce podzielita sie .Ref: .4. Ej górale nie bijta sie ma góralka z przodu z tylu podzielita sie Zůstal starý gramofon, pár fotek a tvůj autogram. Není to vůbec žádnej fór, že na tebe dneska vzpomínám. Tenkrát, když jsi odcházel, namaloval jsi mi dvě křídla, řekls´ kdybych se nevracel a vůbec, už jsi někdy vzlítla. Tak já teď vzlétám na křídlech těch ptáků, tvé tóny hledám. Tak já teď vzlétám na křídlech těch ptáků, já si tě najdu. V hlavě mi zůstal jeden tón, když jsi ho zpíval měl jsi vrásky. Tehdá nebyl čas na otázky, máš mě rád. Tak já teď . já si tě najdu .. možná .. snad . .1. D[D]aleko n[Emi]a severu j[A7]e Grónská z[D]em, ž[D]ije tam [Emi]Eskymačka s [A7]Eskymák[D]em, /: my bychom [Emi]umrzli, jim n[G]ení zim[D]a, snídají n[Emi]anuky [A7]a eskim[D]a. :/ .2. Mají se bezvadně, vyspí se moc, půl roku trvá tam polární noc, /: na jaře vzbudí se a vyběhnou ven, půl roku trvá tam polární den. :/ .3. Když sněhu napadne nad kotníky, hrávají s medvědy na četníky, /: medvědi těžko jsou k poražení, neboť medvědy ve sněhu vidět není. :/ .4. Pokaždé ve středu, přesně ve dvě zaklepe na na íglů hlavní medvěd: /: "Dobrý den, mohu dál na vteřinu? Nesu vám trochu ryb na svačinu." :/ .5. V kotlíku bublá çaj, kamna hřejí, psi venku hlídají před zloději, /: smíchem se otřásá celé íglů, neboť medvěd jim předvádí spoustu fíglů. :/ .6. Tak žijou vesele na severu, srandu si dělají z teploměrů, /: my bychom umrzli, jim není zima, neboť jsou doma a mezi svýma. :/ 1) [D]Něska se mnu figle hraju, muzička mi [D7]budě hrať. Budu skakač, jak opica, od radošči [G]budu řvať. Bo mě robka potěšila, pošeptala [D7]novinku. Bych se na křtiny [G]gotoval, že [D]buděm mět rodin[g]ku. r) [G]Hej! Umcaryja, [D7]umcadrata, ze mě budě [G]gryfny tata. Hej! To zas budě [D7]v křtiny huba kvitem přela[G]ta. 2) Povida mi moja roba: tys je pěrun divoky. Dyť to blazne, može trvať přinejmenšim tři roky. Ale, že tatikem buděš, v tym možeš zicher byť. Šak on se sused postara - dyť ty hrome, pořad spiš! Hej! Umcaryja.... 3) Jedneho dňa skoro rano, bylo myslim kolem dvuch. Letěl'ch honem do dochtora, bo pry robku boli břuch. Stavil sem se tež do kmotra, aby pojčal cumlika. Že ta moja robka čeká moc šumneho djablika. Hej! Umcaryja.... 4) Švagra sem na křtiny přizval, kupil liter kvitule. A pro teho ududňaca piškotu pul škatule. Desky na holoplacuch ukrad, kolibka je ubita. Při robčinym lužku stoji, jak pro sviňu koryta. Hej! Umcaryja.... 5) Ja němam na děcka štěstí, ale bez nich smutno je. Tak se kupim psa ku budě, ať mi aspoň un vyje. A jak ni psa, tak se kupim jakehoši cycoka. Aspoň vim, že raz budu měť, prdelanku do roka. Gu[G]antanamer[A7]a, gua[D]jira gu[G]an[A7]tanamera, G[D]uantana[G]mer[A7]a, gua[D]jira g[G]uan[A7]tanamera, Yo son[D] un hombre sinc[G]ero[A7], de donde crece la Palma, Y antes de Moris Me Queiro. Echar mis versos del alma. Guantanamera, guajira guantanamera, Mi verso es de un verde claro, y do un carmin encendido. Mi verso es un cierro herido que busca en el monte amparo. Guantanamera, guajira guantanamera, Con los pobres de ia tierre quiero, yo mi suerte echar. EI arroyo de la sierra me. complace más que elmar. Guantanamera, guajira guantanamera, [D][G][A7] .1. Já př[D]ed necelou h[A7]odinou js[D]em měla konflikt s r[G]odin[D]ou, prý n[G]esluší se n[D]a dívku jíst g[A]ulášovou p[E]olífk[A7]u v buff[D]et bez gard[A7]edámy, v[D] buffet bez garded[A7]ámy[D]. .2. Teď v baru Petra Gottlieba už milenec mě nelíbá, ten pán se ke mně nehlásí, vždy velmi tiše prohlásí: zlé pryč a Pánbůh s námi, zlé pryč a Pánbůh s námi! .*: Pan B[G]ezruč za to n[D]emůže, že n[A7]a nábytek stř[D]ádám a m[G]ísto ódy n[D]a růže teď b[E]lbé písně skl[A7]ádám, však j[D]ednou přijde s[A7]obota, já sp[D]áchám píseň pr[G]o Gott[D]a, a n[G]ež se půlnoc př[D]ekulí, Gott b[A]ude zpívat f[E]istul[A7]í: m[D]ám rozprávkový d[G]om s vysokou str[D]echou kdesi p[A7]od nebom... [G][Ami][G][Ami][Emi][D][Emi] [D][Emi][D][Emi][D][Emi][D][Emi] .1. [Emi]Rozžeravím ostrie nožov Z hodín kvapká na zem kov [D]Zimomriavky [A]bežia kožou [Emi]Lesklé drôty plné slov .2. Chcem byť dôvod nových lások Meno, mesto, zviera, vec Bomba plná sedmokrások Chcem byť nežný votrelec [C][H][Emi][Emi][D][Emi] .R: [D]Ako [G]guľový, [D]guľový bles[C]k [C]Guľový, [D]guľový bles[G]k [C]Guľový, [D]guľový bles[G]k [C]Guľový, [D]guľový blesk .4. V malých dušiach v lete sneží Zošíva ich sivá niť Rozhodnutí všetko prežiť Zabúdajú pritom žiť .5. Vypálim vám z tvárí slzy Splním všetko, stačí chceiť Rozlietaný, milý, drzý Oboplávam s vami svet .R: .7. V malých dušiach hnije slama Nudné zbierky bielych strán Každá žena spáva sama V dave ľudí každý sám .8. Chcem byť dôvod k bielej noci Nečakaný vzácny hosť Zabudnutý vzácny pocit Veľa, málo, práve dosť .R: .1. [C]Rázní a [G]smělí a s [F]hrdými [C]čely, [F]chtějí se dělit o [G]zážitky své. [C]Hlubokým [G]lesem se [F]jejich zpěv [C]nese [F]nebojme se, že jsou [G]nemluvové. .R1: [C]Méďové, [G]skáčou jako míčky [Ami]gumové, [C]v příbězích, jež mají [F]úroveň, [G]Gumídci méďo[C]vé .2. Kouzla a divy jdou staletí s nimi, i tajemství šťávy, jež nedají si vzít. Jsou hrdí a vědí, že silou medvědí, se kdykoliv budou za správnou věc bít. .R2: [C]Méďové, [G]skáčou jako míčky [Ami]gumové, [C]v příbězích, jež mají [F]úroveň, [G]Gumídci méďo[C]vé, [G]Gumídci méďo[C]vé. .1. [G]Rázní a [Hmi]smělí a s [C]hrdými [G]čely [C]přišli se [G]dělit o [A]zážitky [D]své, [G]hlubokým [Hmi]lesem se [C]jejich zpěv [G]nese [C]nebojte [G]se nejsou [A]nemluvové .Rf: [C]Méďo[Hmi]vé, [C]skáčou [D]jako míčky [G]gumo[Hmi]vé, v [C]příběz[D]ích jež mají [G]úro[Hmi]veň [C]gumídci [D]méďo[G]vé .2. Kouzla a divy jdou staletí s nimi i tajemství šťávy jenž nedají si vzít, jsou hrdí a vědí, že silou medvědí se kdykoliv budou za správnou věc bít .Rf: ... /: Gumídci méďové :/ [EmiEmiH7H7Emi] [Emi]Dávno [Emi]už nemí[Emi]vám tenhle [H7]sen v ráhnoví námořník sladce [Emi]klímá oči [E7]si zacloní a řekne: [Ami]lodi plujou sem a ta [Emi]modrá je [H7]tvoje i [Emi]má [C]Jedna z lodí nese jméno Gvendolína na vlajce má kosti [D]zkřížený [GG] [Ami]veze kromě pirátů a [D7]spousty vína [G]vzácnej náklad koření [G]Tam [Ami7]na [G/H]tý [C]starý modrý lodi jménem Gvendolína budeme mít svatbu [D]nazítří [GG] [Ami]budem tam jen my a jeden [D7]soudek vína [Emi]víc už vůbec [H7]nikdo jen my [Emi]tři [Emi][Emi][H7][H7][Emi] Dávno už nemívám tenhle sen člověk snad přespříliš se sny plýtvá chtěla bych jednou říct: koukej - lodi plujou sem a ta modrá je moje i tvá Jedna z lodí... Tam na tý starý modrý... Tam na tý starý modrý... [C][C/G][B][Es][F] [C]M-ávam rád tie ufúlané [B]rána keď [Es]nechce sa mi vstať keď [F]môžem dlhšie spať A vo sne znova stretám toho pána čo vietor učil hrať čo vietor učil hrať Ten [C]pán ... On uväz[B]nil nás v detskej hre tam kde je [Es]dobré aj to zlé tam kde je [F]dobré aj to zlé Hmm.. Tak ako sníval tak aj žil on porozdával krásne lži on porozdával krásne lži On vie kde tichý vánok má svoj úkryt On dávno všeko vie On dávno všeko vie Tam kdesi v tom rozprávkovom vnútri má srdce cínové, má srdce cínové On uväznil nás v detskej hre tam kde je dobré aj to zlé tam kde je dobré aj to zlé Vždy mohli sme sa spolu smiať z cisárových nových šiat z cisárových nových šiat To bol ten svet krásnych víl a kráľov kde pravda víťazí kde pravda víťazí dnes sa mi to zdá už príliš málo učím sa znova žiť učím sa znova žiť On uväznil nás v detskej hre tam kde je dobré aj to zlé tam kde je dobré aj to zlé Hmm.. Tak ako sníval tak aj žil on porozdával krásne lži on porozdával krásne lži /: [C]Neve[Gmi]rím [B]Ja neve[As]rí[Es]m :/ [F#], [Cmaj7]Tam kdesi v tom rozprávko[Fmaj7]vom vnútri[F] mám [A]srdce cíno[Cmi]vé a [G]dávno všetko [C]viem Dávno [G4sus]viem ..[G] Mávam rád tie ufúlané rána keď nechce sa mi vstať keď môžem dlhšie spať Hmm... .1. Dv[Emi]ě hvězdy v Malém voze sv[D]ítí ještě zr[Emi]ána, v[G]idí, jak po obloze př[D]eletěla vr[G]ána, r[D]ybáři vstávají a r[Emi]ozhazují s[Hmi]ítě [Emi]a hvězdy zp[D]ívají, když n[Emi]arod[D]í se d[Emi(H7)]ítě. .R: [Emi]Ave p[G]adalo z n[D]ebe jako mana, Ave, znělo to tr[Emi]ochu jako hr[H7]ana, [Emi]Ave, t[G]o značí: v[D]ítejte, vy ml[H7]adí, [Emi]a ruce hladí, [Hmi]a ruce hl[Emi]adí. .R: Ave, la la la ..., Ave, la la la ..., Ave, to značí: vítejte, vy mladí, a ruce hladí, a ruce hladí. .2. Mladí už nekřičí, vždyť ústa lze jim ucpat, i tlukot slavičí lze stiskem ruky uspat a jásat s Herodesem, tleskat v dešti díků, než někdo za závěsem zvedne v pěsti dýku. .R: Habet, znělo to stejně jako prve, Habet, jen trochu víc tam bylo krve, Habet, to značí palec směrem k hlíně za ruce v klíně, za ruce v klíně. .R: Habet znít bude stejně jako prve, Habet, jen hodně víc tam bude krve, Habet, to značí palec směrem k hlíně za ruce v klíně, za ruce v klíně. .1. [Ami]I ty Karle [C]i ty Véno [Dmi]každý máme [G]uloženo [Ami]někde ve svém [F]podvědomí [E7]terárium [Ami]s hadem [Ami]Ten had má zuby [C]plné jedu [Dmi]líp ho popsat [G]nedovedu [Ami]snad jen to že [F]věčně trpí [E7]ukrutánským [Ami]hladem .2. [Ami]Když se Karle [C]chytíš s Vénou [Dmi]jako auto [G]na zelenou ten [Ami]had se vrhne [F]proti stěně [E7]a není-li dost [Ami]silná [Ami]Otráví svá [C]slova jedem [Dmi]a pak už vrátit [G]nedovedem [Ami]že z našich úst se [F]rázem stane [E7]smrtonosná [Ami]střílna .1. [C]Když tak rádio poslouchá [F]různý věci se tam dovídá, had [C]Stupid [G]ou ranař [C]zlej[FC]. Že jeden milión Bulharů je jenom milión Bulharů, ví Stupid ou ranař zlej. .2. Tupej asi dost a nafouklej, lidi sere čuměj, ten je hotovej, had Stupid ou ranař zlej Had vynadal v čistírně, he he he hned kolo ved, ten Stupid ou ranař zlej. Anča's fucka [CFCGCFCCFCGCFC] .Rf: [F]Had Stupid pomlouvá, [B]ty jsi drahá, ty jsi zlá, [F]jenom jdi slečno zlá, [B]Doro, ty [C]pitomá. (asi) .3. Had Stupid sedí si, Had Stupid leje do hlavy, ten Stupid ou ranař zlej. Že jeden milión Bulharů je jenom milión Bulharů, ví Stupid ou ranař zlej. .4. Že Stupid nemá vlasy, znám ho, vím, blbče, kdyby byl holohlavej, Had Stupid ou ranař zlej. A jed[C]em [F]Jé jé jé Had [C]Stupid [G]ou ranař [C]zlej.[FC] .1. Zn[Emi]ám jedno hádě s[D]e zlým j[Emi]azykem, má klevet, pomluv, kouzel p[D]lný kr[Emi]ám, koho uštkne, chřadne vánku d[D]otykem, zl[Emi]áme si nohu nebo z[Hmi]ajde rulíkem. .R: Ž[Emi]e má proradnice duši č[D]ernou, n[Emi]a tělo bílé pálit cejch j[D]í d[Emi]ám. .2. Jedna mi jen tak přešla přes cestu, hned zašla, její vinou šilhat mám, druhá pro posměch je, sedí v arestu, a třetí našla štíra na těstu. .R: .3. Když začne žárlit, hodí culíkem, pak ale štoudví, pánví, čert ví sám, proč mě ničí křikem, pláčem, povykem, nezbyde mi, než se k ní vrátit s prosíkem. .R: .R: [G]Oči hledí [A]ze zrcadla, [G]dívají se [A]na tebe je to hodně divnej pocit sám sebe se ptát v ruce klíče od divadla, tipni si sám za sebe jakou roli ze scénáře budeš asi hrát no tak hádej... Kolik stojí ideály, kolik stojí chlast kolik stojí pro víru ukovaná past kolik stojí cigára, kolik barevnej den kolik stojí na míru dávkovanej sen no tak hádej... [D]Jedem všichni ve stejný [G]rozvrzaný káře [D]ale nikdo neví [G]kudy a [A]kam [D]jeden pramen vlasů [G]místo kalendáře [D]jedem všichni spolu - [G]jede každej [A]sám[G][A] Kolik stojí štěstí, kolik stojí lež kolik stojí cesta po který teď jdeš kolik stojí přátelé, kolik stojí moc kolik stojí možnost volat o pomoc no tak hádej... Obehrané představení v otáčivém jevišti někdo bude brečet, jiný se bude smát ostrý pohled ze zrcadla až dopadne na tebe a jakou máš vlastně cenu přijde čas se ptát no tak hádej... Jedem všichni ve stejný rozvrzaný káře... [D]Běží štěně potřeštěně kotrmelce [C]metá [G]Kůzle si z něj zatroleně [A]udělalo [D]smeták [D]Halali, halali, po dvoře ho [C]kutálí [G]Každý kout s ním vymetá, [A]je to starý [D]popleta [G]Há [D]dej, [G]há [D]dej [A]samá voda [D]přihořívá [G]Há [D]dej, [G]há [D]dej [A]jak to bude [D]dál [G]Há [D]dej, [G]há [D]dej [A]samá voda [D]přihořívá [G]Há [D]dej, [G]há [D]dej [A]jak to bude [D]dál Skáče kůzle po dvorečku, vystrkuje rohy Pomekává na ovečku, že má k hudbě vlohy Meeé, meeé dej si se mnou repete Prosí kozu stračenu, co má z rohů anténu Hádej, hádej ... Stará husa domů klusá, nese nákup těžký Posadí se k odpočinku na dva spící ježky Ó jejé, ó jejé, než se husa naděje Než si přečte noviny, má v zadečku bodliny Hádej, hádej ... [E]Žába v louži u rybníka učí plavat [D]botu [A]Kapelník jim k tomu břinká [H]na prkýnka [E]z plotu [E]Brekeké, brekeké bota všechno [D]polete [A]Než-li tempa pochopí, [H]tak se v louži [E]utopí [A]Há [E]dej, [A]há [E]dej [H]samá voda [E]přihořívá [A]Há [E]dej, [A]há [E]dej [H]jak to bude [E]dál [H]Jak to bude [E]dál, [H]jak to bude [E]dál, panejo ! [Emi]Když já vidím ha~ha~hada, třese se mi bra~a~brada je mi lek[Ami]a-vě[H], j[Emi]e mi [Ami]leka[Emi]-vě Když já vidím ha~ha~hady, třesou se mi bra~a~brady protože mám dvě, protože mám dvě Ale mno[D]hem horší, nežli hadi, jsou pro[G]radní k[D]amarádi[G] [C]dělají, že bratr jsou,[H] abys j[C]e hřál na prsou[H] Ale mnohem horší, nežli plazi, jsou vám lidi, co se plazí někdy lidi hady jsou, abys je hřál na prsou Kobra, kobra ko~o~kobra možná, že je do~o~dobrá akorát je had, akorát je had Nechte tady ha~a~hady, i když mají va~a~vady já mám hady rád, já mám hady rád Ale mnohem horší, nežli hadi... Kobra, kobra... Nechte tady... ...já[E] mám hady rád Nemáte někdo sérum, pánové? Agnes, vzbuď se, otevři oči, není to ostrovan je horší než lid, každou chvíli sem obec vkročí to pak by nenašel do smrti klid. Nemůžu přece poručit citu, tys neviděla ten temný zrak, nesmíš propadnout černému mýtu, vždyť se nevzbudil přece jen tak. Agnes, Agnes, kam jsi oči dala, komu jsi to duši zaprodala, černá, černá je řeka osudu, nedělej našemu rodu ostudu. Hezký, hezký jsou i jiní muži, místo jedu přinesou ti růži, kolik, kolik jich jen tvoji ruku chtělo, vraždili by pro tebe jen kdyby se to smělo. Kašlu na všechny, kdo pod oknem stojí, jako psi se trapně o kost rvou, chci jen toho, kterého se bojí, jen on získal přízeň mou. Ten muž za odměnu smrt do města nosí, nic o něm nikdo neví má šat žebráka pusť ho z hlavy, tvá sestra tě prosí, ty nejsi žena lecjaká. Agnes Rózi, vždycky mě máš ráda, nech můj osud jenom v rukou mých, vina, vina i na mou hlavu padá, že já ráda splním to, co máš na očích. Sestry, sestry vždy při sobě stojí umřít může jedna pro druhou, stejná, stejná, stejná krev nás pojí. Já mám ráda sestru svou. A já zas tu svou. .1. [Ami]Hadroví [F]bubáci [C]papíroví [E]čerti [Ami]civí [F]na mě [C]kradou mi [E]spaní [Ami]civí [F]na mě [C]smutnejma [E]očima [Ami]bílá [F]paní mě [C]hladí [E]dřevěnou [Ami]dlaní[F][C][E] [Ami]Poletíme [F]spolu [C]někam [E]vysoko [Ami]a nebu[F]deme nikdy [C]stínem [E]na stěně [Ami]ze střechy [F]někdo [C]tiše [E]padá [Ami]a jak tak [F]padá[C]- [E]vypadá [Ami]zasněně .Ref.: [C]Za voknem prší [G]což je dost votrava [F]a na náměstí [E]se chystá poprava .2. Hraběnka Stříbrná zavřela flašku a povidá: "Jak vidíte budoucnost?" s očima upřenýma na svoje boty jsem tady jako - poslední host Medvědi v lese čekaji za bukem "Zajíci povidej, kdepak máš čepici?" Děda mráz mává nad hlavou nanukem a místo hlavy má - plechovou krabici .Ref.: Za voknem prší což je dost votrava a na návsi se - chystá poprava .3. Hodiny na zdi odbíjí poledne na horní palubě vládne veselí dokola kolem a každej sám a co je nespojí - tak to je rozdělí Koukám jak blbec co se tu děje vidim že nic tož klidně spim všechno je pravda a všechno je lež Za zády slyšim: "Co eště chceš?" .Ref.: Za voknem prší což je dost votrava a na návsi se - chystá poprava .4. /: "[E]Co eště [Ami]chceš chceš chceš chceš [F]chceš[E]?" "[Ami]Chceš chceš chceš chceš [F]chceš[E]?" :/ |: [G]Háj, háj, [A]háj, [G]háj, [A]zelené [D]ore[G]ší. :| |: [G]Kdo moje srdelenko, kdo mi [A]len po[D]tě[G]ší :| |: Háj, háj, háj, háj, zelená ohánka. :| |: Či si bola, či nebola, preca si galánka :| [C]Hajaju, hajaju, [B]pójdzem na Myja[C]vu, [C]vezněm si Myjavča, [B]čiernooké [Gmi]dziev[C]ča. Ber mňa šohaj, ber mňa, budzem žena verná, budzem ci verňajšjá, něž bola prvňajšja Počkajce, čujece, budzece banovac, že sce mi něsceli dzievčátka darovac. Daruj že mi, daruj, má milá čarovná, aby moja chůdza něbola darobná .1. [C]Hájku, háječku, hájku [G]zele[C]ný [C]hájku, háječku, [F]hájku zelený [G7]na mě se hněvá [C]mý potěše[G7]ní [C]na mě se hněvá mý [G7]potěše[C]ní. .2. Na mě se hněvá, příčiny nemá že sem nepřišel včera zvečera .3. Včera z večera, temná noc byla já sem se bála, že bych zbloudila .4. Neboj se milá, nejsi tu sama Jsou tu šífaři, jsem tu taky já .1. N[Emi]a pařez já [C7]usedn[H7]u si v l[Emi]esním pološ[H7]eru[Emi] a na hajnýho vzp[C7]omen[H7]u si, j[Emi]enž má hezkou dc[H7]eru[Emi], n[D7]a hajnýho Hr[G]ušku a j[D7]eho dceru - s[G]amej skvost, j[D7]enže von má p[G]ušku a s p[F#]uškou střeží dc[H7]ery ctnost. .2. Na pařezu přemejšlím, a dá to velkou fušku, jak bych vyzrál na hajnýho, na hajnýho Hrušku, na Hrušku a jeho zbraň a křepeláka Azora, kterej hlídá jako saň vchod do hájovny ze dvora. .R: A št[Emi]ěká přitom n[C7]a srnce, n[Emi]a datly i žl[C7]ůvy, n[Emi]a ťuhýka n[C7]a trnce, n[Emi]a vejry i s[C7]ůvy, n[Ami]a chudáka v[Emi]andráka von št[Ami]ěká ponejv[Emi]íce, v[Ami]idí ve mně p[Emi]ytláka, co l[F#]íčí na zaj[H7]íce. .*: V[Emi]rr haf, vrr haf, s[C7]ypej s[H7]i to, v[Emi]rr haf, vrr haf, f[H7]uj fuj fuj, v[Emi]rr haf, vrr haf, s[C7]ypej s[H7]i to, p[Emi]adej pryč a [H7]upal[Emi]uj! .3. Hruška zbystří sluch i zrak a vzkřikne:"Namouvěru, zas je tu ten darebák, co zprznit mi chce dceru, zas je tu ten chuligán, co slídí, kde je dcerka, jenže já se do něj dám a proženu mu perka!" .4. A už běží, v hubě pěnu, dělá dlouhý kroky, pušku k palbě připravenu, má v ní srnčí broky, letí, letí jeko blesk ze světnice na dvorek, ve vočích má divnej lesk i jeho pejsek Azorek. .R: Ten, kterej má rád štvanice na lišky i kance, když vypukne pranice, vždycky v ní má šance, on si troufne na zvíře tak, jako medvěd velký, a milýho trempíře chce kousnout do pr...avý ruky. .5. Vím, jak vyzrát na hajnýho, ba i na Azora: vyštuduju na vrchního lesů revizora, až přijedu na kontrolu se služební volhou, postavím je do pozoru, což je mojí touhou. .R: Počkej, hajnej, povím na tě, že jsi prodal jedli, žes' ji střelil nastojatě, a on bude zbledlý, "smilujou se, revizore, vždyť mám doma dceru," jenže, Hruško, na tvou dceru já už dávno ... hej, beru! .Rec: Tak teda, tatínku, do smrti dobrý, ne? .*: A to bude asi všecko, na zdi visí puška, pod ní kolíbá mi děcko můj tchán - hajnej Hruška ... [D]Hajný je [F#]lesa [G]pán, [Emi]zvěří je [Emi]lo[A7]ván [F#]Hajný je lesa [Hmi]král a [G]každej pytlák [A]se ho vždycky [D]bál. Recitatív: Co se [B]děje, les mi hoří nebo řádí kuny, tchoři ? Že by pytlák [D]lesní pych ? Já tu meškám v pantoflích. [B]Klidně zustaňte v domácí obuvi [G]klukům to nevadí, [A]dívky vás omluví, [Hmi]pán, je [G]mládeží a [A7]zvěří milo[D]ván [F#][G] [Emi]á .[E][A7]... [F#]hajný je lesa [Hmi]pán je [G]mládeží a [A7]zvěří milo[D]ván. děti: Máme výborný plán, tímto jste k němu zván dejte nám stromů pár a dejte nám je třeba jako dar. Hajný - recitatív: Sekerečku vem a setni! Copak to jde? Les je státní! Zadarmo se nezíská. Z toho koukaj želízka! dítě - sólo: Slibuju za kluky, slibuju za holky: za každý strom dáme sto malých do školky. Hajný - sólo: Tomu já říkám plán, tímto je ujednán. Hajný je lesa pán, je mládeží a zvěří milován. Áááá.. Hajný je lesa pán, je mládeží a zvěří milován. (... hajný je lesa král, co slíbil to nám dal ...) .1. [C]Ještě pár kroků a [F]tam za tou strá[C]ní hájovna mýho [F]dědy střechu svou [C]sklání [Dmi]jen svazek [Ami]klíčů mě v kapse stu[G]dí [Dmi]cinká a nohy [G]mý popohá[C]ní .2. Houfec večerních stínů ruce spíná strom na dvorku hájovny má barvu vína v listí utichl obvyklý koncert ptačí do ticha pomalu dědova postava kráčí .3. Najednou starý dům do rukou skřipky vzal jak já se tady kdisy na večer bál naposled nad hlavou zavrzá trámoví znavené prkenou hudbu zápalka do tmy vyžene .4. K ránu se za oknem chladem koberec zdvíhá děda v rámečku na stěně se do vousů usmívá jen ztěží odtrhnu oči od toho pohledu proč jen se z postele zvednout nedovedu .5. Povězte prosím vás jakpak to bylo s tou strání já myslím říkal že tam někde střecha se sklání není to svazek klíčů co mě studí je to jen hlas který mě úplně jinde budí soviele dinge sind passiert sovieles hab ich ausprobiert ich hab den höhepunkt entdeckt und bis zum hals im dreck gesteckt es war'n harter dauerlauf drum bin ich heute so gut drauf drum bin ich heute so gut drauf halbzeit es ist soweit halbzeit ich bin bereit erste hälfte ade - du bist vergangenheit halbzeit es ist soweit halbzeit die party steigt zweite hälfte hallo - ich bin für dich gefeit hab tausend teufel tanzen sehn sah tausend träume untergehn ein halbes leben rock n roll macht noch lang das mass nicht voll mein lebenshunger bleibt enorm drum bin ich heute so gut drauf drum bin ich heute so gut drauf halbzeit es ist soweit halbzeit ich bin bereit erste hälfte ade - du bist vergangenheit halbzeit es ist soweit halbzeit die party steigt zweite hälfte hallo - ich bin für dich gefeit ich bin den mädels nachgerannt hab oft genug mein herz verbrannt doch die sucht nach liebe bleibt die lust auf abenteuer steigt und weil ich die erfahrung hab mach ich auch so schnell nicht schlapp mach ich auch so schnell nicht schlapp halbzeit es ist soweit halbzeit ich bin bereit erste hälfte ade - du bist vergangenheit halbzeit es ist soweit halbzeit die party steigt zweite hälfte hallo - ich bin für dich gefeit K: H. Jeske - T: H. Bruhn 3:24 .1. [Gmi]Co prej bude s mojí duší, [Cmi7]poví[Gmi]daj', co prej bude s mojí duší, poví[D]daj'[GmiD], co prej [Gmi]bude s mojí duší, [Cmi7]když nezpívám, co se sluší, [Gmi]tak co bude s mojí duší, [Cmi7]poví[Gmi]daj'. .2. /: Počkej jednou zazní ámen, povídaj' :/, počkej jednou zazní ámen, bouchnou hroudy, bouchne kámen, jó, bouchnou hroudy, bude ámen, povídaj'. .3. /: Ať mi na hrob dají fůru kamenů :/, ať jich klidně dají fůru, moje duše vzlítne vzhůru, přijde den a vzlítne vzhůru, halelu, přijde den a vzlítne vzhůru, halelu. H[A]al[Hmi]e- l[A]uj[D]a, h[A]al[Hmi]e- l[E]uj[A]a .R: And[A]ělé n[E]a kůr[F#mi]u, h[E]aleluj[A]a, v bělostném m[E]undůr[F#mi]u, h[E]aleluj[A]a, hrají n[E]a š[F#mi]almaje, h[E]aleluj[A]a, že brán[E]ou d[F#mi]o ráje n[E]eprojdu j[A]á. Nebesk[E]á h[F#mi]onorace, h[E]aleluj[A]a, má totiž sv[E]oje [F#mi]informace, h[E]aleluj[A]a. Co chtějí, v[E]ědí [F#mi]o člověku, h[E]aleluj[A]a, mají n[E]a to k[F#mi]artotéku [E]a v ní su j[A]á, h[E]aleluj[A]a. .1. Sv[A]atý Petr t[E]o tam vede n[D]a osobním [E]oddělen[A]í,[ECD] n[A]enechá se [E]opít medem [D]a nesnáší p[E]odplácen[A]í.[ECD] K[A]ouká shora [E]a co spatří, z[D]apíše hned d[E]o šanon[A]u,[ECD] k[A]aždému, co pr[E]ávem patří, b[D]ez pardonu, b[E]ez pardon[A]u,[E] j[D]ó, [E]oni všechno v[A]ědí[E], t[D]i, c[E]o nahoře s[A]edí[E], t[D]am v m[E]odrém bl[A]ankyt[E]u, [D]and[E]ělé v hábit[A]u, h[E]aleluj[A]a. .R: .2. Že jsem tužkou kreslil na omítku čárečky a kosočtverce, za copánky tahal Jitku a ukazoval to Věrce, nechtěl chodit do holiče, věřil cizí propagandě, na ebonitové tyče mazal sádlo kvůli srandě, oni to na mě vědí, ti, co nahoře sedí, tam v modrém blankytu, andělé v hábitu, haleluja. .R: .3. Že jsem v dějepise opisoval a v občance hrál piškvorky, za jízdy vyskakoval, okusoval KOH-I-NOOR-ky, a pak pod lavicí čet' Rychlé šípy, učitelce říkal: účo, kouřil astry, kouřil lípy a popíjel k tomu čůčo. Čet' knížky, co jsou na indexu a nedočet' F.L.Věka, v prvním járu propad' sexu, z čehož se už nevysekal. Pochválen byl od Rottrový, jak prý láska voní deštěm, ale v páté řadě na Mertovi vykřikoval: Ještě, ještě ! Neustýlal, když se stlalo, čural, kde se čurat nemá a, aby toho snad nebylo málo, spřáhnul se s folkáčema. Křičel, že satanáš, to je táta, táta náš, nečetl noviny, prý jsou tam jen koniny, bydlel v Těšíně a učil se polštině, měl syna Jakuba, to bude jeho záhuba. Pil gin fizz, gin fizz, gin fizz, gin fizz, ale taky rum, rum, rum, rum, rum, rum, rum, rum, nevěřil vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, tahle píseň, to je další mínus, další mínus, další mínus, další mínus. Předvčírem mi přišlo psaní poslané nebeskou počtou, hohoho, jen ať se prý moc neoháním, že už mi to v nebi spočtou,hohoho, no jen si klidně spočtěte, já se vás nelekám, víte, co mi můžete a hádejte kam, haleluja. .R: + h[D]alelu-, h[E]alelu-, h[A]alel[E]uj[A]a. Dneska divnej[D] sen mám, proč slyším z hůry hrát [G]proč, s[D]láva haleluja, proč, s[G]láva ha[D]leluja sláva haleluja, narodil se Král[G7D] Dneska kolem se ptám, proč noc vidím září plát proč, sláva haleluja, proč, sláva haleluja sláva haleluja, narodil se Král Proč za [G]hvězdou bloudíš cestou bláhovo[D]u, proč, sláva haleluja[GD] co na[G]jít chceš v jeslích pod střechou trám[D]ovou, proč, sláva haleluja, á[EA] [D]svítí [G]nad námi [D]já [G]vidím, sláva [D]haleluja, já vidím, s[G7]láva haleluja[D] sláva haleluja, narodil se Král[G7D] Dítě našel jsem tam a nad ním anděl hrál proč, sláva haleluja, proč, sláva haleluja sláva haleluja, narodil se Král Pokoj zvěstoval nám, to v uších zní mi dál proč, sláva haleluja, proč, sláva haleluja sláva haleluja, narodil se Král Proč za hvězdou bloudíš... Cestou necestou jdem a hvězda září nám já vidím, sláva haleluja, já vidím, sláva haleluja sláva haleluja, narodil se Král Halleluja...luja...luja Ein Engelshaar fiel auf die Welt, genau auf mein Gesicht und als ich hoch zum Himmel sah, war nur Mondeslicht aber Engel nicht Halleluja Halleluja Halleluja Halle- halle- halleluja Ein Engelschor kam an mein Ohr, so hell und glockenklar und als das Lied zu Ende war, war nur Mondeslicht und kein Engel mehr da. Halleluja Halleluja Irgendwo ein engel zu sein Halleluja Halle- halle- halleluja Halleluja Halleluja Halleluja Halleluja Und Engelszungen sprachen zu mir: Komm zu uns hoch, wir warten hier. Wenn du schon von Engeln träumst, sollten wir uns kennenlernen in der Schwerelosigkeit. yeah Halleluja Halleluja Irgendwo sind Engel zu sehn. Halleluja Halle- halle- halleluja Halleluja Halleluja Irgendwo ein engel zu sein Halleluja Halle- halle- halleluja Halleluja Halleluja Irgendwo sind Engel zu sehn. Halleluja Halle- halle- halleluja .1. C[G]ourám se vesmírem [Hmi]už celá staletí, d[Ami]aleko do tmy a zas š[C]up ke Slunci d[G]o tepla, jsem svěží, a silák Jupiter př[Hmi]ede mnou baletí, č[Ami]asto mě zdrží, ale vžd[C]y jsem mu [G]utekla, jsem silná. .2. Však nejvíc mě pobaví ta modrá kulička od Slunce třetí, co s lidmi se otáčí, jsou bezva, jsou se vším hned hotoví, pro ně jsem stařičká, kus ledu, co letí, pak se přiblížit postačí. .R: /: [G]Užívejte světa, bl[Hmi]íží se kometa, [Ami]užívejte světa, bl[C]íží se k[G]ometa. :/ .3. Halleyova kometa mě v poslední době zvou, ach, Edmond Halley, ó, jak ten mě miloval, byl bezva, však sešel ze světa, než jsem jednou cestu svou oběhla kolem, už na mě nepočkal. .R: .4. To tenkrát na účet nám, kometám, připsali mory a války, i to, že třeba chleba ztvrd', jsou bezva, papež mohl poroučet, komety nedbaly, a tak jsi kacíř, a potentát měl z toho smrt. .5. Teď už to prostě není to, to, co to bývalo, byla jsem metlou božího hněvu, moc silná, procesí prosilo, šílelo, zpívalo, já byla mečem pro jejich hlavu. .R: .6. Když jsem zde byla naposled, to zas našli jed v ohonu, psali rok deset a měli strach, že je otrávím, jsou bezva, jedni se sami trávili, druzí létali v balónu, žít či se věšet, to já jim nepovím. .7. Většina vzývala Františka Josefa, báťušku cara či císaře Viléma, jsou bezva, a když válka začala, s kým má být kometa? Ach, co se starám, s těma či s tamtěma? .R: .8. Slunce mi kartáčem můj ohon rozčesá jak na hlavě každé vlasaté sexbomby, jsem svěží, a lidičky hned pláčem prosí svá nebesa, ale jak zmizím, už zas myslí na bomby. .R: .9. Tak to jsem zvědavá, co nyní chystají, jaké zas šprýmy a jestli mě nafotí, jsem svěží, kdekdo je potkává, do kosmu lítají, dokonce prý mi poletí naproti, jsou bezva. .10. Courám se vesmírem, kdeco mě potěší, lidi si myslí, že vše je tu pro ně snad, jsou bezva, prý se psaným papírem spor o vesmír vyřeší, kdoví, co najdu v roce dva tisíce š[G]edesát dv[D]a ... .R: .R: Hallo, mademoiselle, Já přijel právě sem, Z frániny umím jen: Mademoiselle, ževuzém, Vltava ústí do Seiny, Nýbrž jsem do vás zblázněný, Paříž si dělá jen Ze mně teď dobrej den. Hallo, mademoiselle, Jsem na tom mírně zle, Jazyk mi rozváže Jen láhev božolé, Přicházím s troškou do mlýna, Vezu vám kytku z Petřína, Pro mně modrá je, U vás se říká ble. Já portrét váš Viděl v Louvru dnes, A teď ho v srdci mám A mám jen strach, Bych nedovez, Do Prahy prázdnej rám. Hallo, mademoiselle, Já přijel právě sem, Hallo, mademoiselle, Umím jen ževuzém, jé, Modli se za mně satrékér, Neboť si koupím revolver, Skončím výstřelem Tenhleten krásnej sen. Modli se za mně satrékér, Neboť si koupím revolver, Skončím výstřelem Tenhleten krásnej sen. Hallo, hallo, Juliet, De ku pe pa, Hallo, hallo, Juliet, Ževuzém, mondié, Slečno, já jsem se snad Kvůli vám naučil francouzsky, Hallo, hallo, haló, Slečno, prosím vás, Neodcházejte, Haló já, já vás miluju, Haló, haló, Hallo, hallo, Juliet. [A][D][E][A][D][E] [A]Je to dávno - měl jsem divné hobby [A]na hřbitově - otevírat hroby [D]Du[Emi]d[A]amdády dumdamdády dam, uóo [D]Du[Emi]d[A]amdády dumdamdády dam [A][D][E][A][D][E] [A]Celkem tiše sedět na mramoru [A]holou lebku jak horkou bramboru [D]Du[Emi]d[A]amdády dumdamdády dam, uóó [D]Du[Emi]d[A]amdády dumdamdády dam [A,][D,][E,][D,][A,][D,][E,][D] [A,][D,][E,][D,][A,][D,][E,][D] V[E] p[D]řítomnosti měsíce a hejna netopýrů n[E]a [D]své lodi z kamene v moři ticha a míru z[E]aj[D]ečel jsem s Hamletem jako na divadle: B[E]ýt [D]či nebýt - Být či nebýt! [A][D][E][D][A][D][E][D] [A][D][E][D][A][D][E][D] Potom přišla doba pro urnový háje vyrost palác ohně z trosek mého ráje Dumdamdády dumdamdády dam Teď už není komu položit otázku ěqjenom popel chrání urna na zakázku Dumdamdády dumdamdády dam Zavedli jsme výrobu přesýpacích hodin dobrou ruční práci z kvalitních surovin hrobník na ně píše ozdobným švabachem Být či nebýt - Být či nebýt! [FGCFGC] [C]Já jsem ta jedovatá bylinka pro jedny sestra pro druhé cizinka já jsem ta [As]sexbomba pro chudé Jinak to [C]nebude [C]Jsem bordelář i milujucí manželka tajemný introvert i slepičí prdélka jsem skřivánek, královna podsvětí čínskej filozof [As]kosočtverců i máma [C]vod detí (r): [Ami]Jinak to [C]nebude [Ami]jinak to [C]nevidím [Ami]Jinak to [C]nebude [Ami]Za to se [C]nestydím ... [GFGCFG] [FGCFGC] Já jsem tá poříračka obdivu váš úlek vaše hračka Merlin na pivu Vesnickej balík Panenka pro vojáky Pro jedny cigoška A Marlen Dittrich taky Kuklanka nábožná leč bezbožná Za to nestydím (r): [C]Bojím se lží a také vyhledávám Někdy bych kradla a tak radši dávám Když ztrácím balanc podrazím si nohy inti[As]kár, naivka - i to jsou [C]moje vlohy [C]Někdy je život peří někdy má pár centů hoďte si kamenem vy co jste bez talentu jsem vězeň krásný šlupky tak nazdar osude Jinak [As]to nevidím .. modulácia .R: H[(Dmi)]anba nám, tak přivít[(C)]án byl P[(Dmi)]án, náš Pán, hanba nám, tak přivít[(C)]án byl P[(Dmi)]án. .1. Stará st[Dmi]áj, v ní zima, bláto, víš, v[Dmi7]ím, v[Dmi6]ím, chudý kr[Dmi]ál, co nemá zlato, víš, vím, v[G]ím, nemá [Dmi]ani peřinečku, víš, vím, vím. .R: .2. Nad Betlémem vítr fouká, víš, vím, vím, z jeslí na nás dítě kouká, víš, vím, vím, místo lásky vidí zlobu, víš, vím, vím. .R: .3. Chudé dítě chudé máti, víš, vím, vím, jednou věčný život dá ti, víš, vím, vím, život, který krví splatí, víš, vím, vím. .R: .*: Vidí ch[Dmi]ýše, vidí hrady, víš, v[Dmi7]ím, v[Dmi6]ím, Jerus[Dmi]além - místo zrady, víš, vím, v[G]ím, o té zr[Dmi]adě kohout zpívá, víš, v[Dmi7]ím, v[Dmi6]ím, chlapec v chl[Dmi]évě ručkou kývá, víš, vím, v[G]ím, těm, kteř[Dmi]í se zatím klaní, víš, v[Dmi7]ím, v[Dmi6]ím, velcí, m[Dmi]alí, páni, kmáni, víš, vím, v[G]ím, pějí p[Dmi]ísně, nosí dary, hm, h[Dmi7]m, h[Dmi6]m, nocí ř[Dmi]inčí jejich káry hm, hm, h[G]m, ale z[Dmi]a zády těch lidí ve tmě biřicové slídí, všude blýskají se meče, nemluvňátek krev už teče. .4. Herodes se o trůn bojí, víš, vím, vím, chtěl by, synku, i krev tvoji, víš, vím, vím, krev, co jednou vyprýští z ran. .R: .1. Ještě m[C]áš p[C7]od kůží sm[F]ích, ještě p[C]od mou hlavou ruku m[G7]áš, tiše p[C]od závěsy vkl[C7]ouznul nám d[F]en zeptat se, k[C]olik si mě ještě d[G7]áš, a než ti p[F]od nos sedne z verandy k[G]ouř, pomalu sp[C]rcha smývá dn[C7]ešní n[F]oc, ne, nejsem n[C]ešťastnej, vždyť mám tě, m[F]ám tě rád, a t[G7]o je tak m[C]oc. .2. Žádný velký slova, sliby a nic, objetí, něha, pomoc, činy jsou víc, plujeme po řece, kde není snad břeh, myšlenkám poroučíme: jen žádnej spěch!. Tak hezky zvolna, jednou ty, jednou já, už se mi po nocích, už o tobě zdá, tak jenom opatrně, zvolna, po špičkách, jak v lásce se má. .3. Ještě mám pod kůží smích, ještě od snídaně mléka chuť, a den na mě přes tvý mávnutí dých', dneska se stýskat bude, buď jak buď, Jakub si někde brumlá to svoje "dádá", až ho oblíkneš, tak pusu mu dej, a řekni, že mě máš ráda, že nám bude ve čtyřech hej. .4. Žádný velký slova, sliby a nic, objetí, něha, pomoc, činy jsou víc, plujeme po řece, kde není snad břeh, myšlenkám poroučíme: jen žádnej spěch! Tak hezky zvolna, jednou ty, jednou já, už se mi po nocích, už o tobě zdá, tak hezky opatrně, zvolna, po špičkách, jak v lásce se má, /: tak hezky opatrně, zvolna, po špičkách, jak v lásce se má ... :/ [Ami][Emi] ... Pod černým kloboukem nosím si Hannibala a tucet posvátných bílých neangažovaných slonů vyprávím kolemjdoucím nesmírně krásnou pohádku pro usnutí zatímco okna periferních barabizen velmi tiše a velmi zř[G]etelně [F]artikulují poměrně bezvýznamná slůvka miluji miluješ milují jako nápověda z nápovědní budky[CAmiE] pod černým kloboukem nosím si Hannibala sedí si na lůžku pojídá parmezán a milánskou roštěnou a moravský vrabce a moje hlava je špatný stůl k pojídání špatných jídel s nejhorší obsluhou[GFE] a když je nejvíc nespokojený řekne mým čtyřem vlasům hele poďte zahrajem si čt[G]yřručně Mikasa Sukasa[DGD] pod černým kloboukem nosím si Hannibala který je hubený fakír a nohy má zkřížené a hraje si na píšťalu Rhythm and Blues a tucet posvátných bílých neangažovaných slonů sloupovýma nohama počítá pět podle návodu počítej pět a dvanáct a pět jsou čísla která jdou velmi špatně k sobě jak říkal pan učitel[D] pod černým kloboukem nosím si kromě Hannibala[GFE] kromě tuctu posvátných bílých neangažovaných slonů a kromě poloprázdného p[D]ovrchu[GADEmi] poloprázdné lebky ještě čtvrt kila radosti čtvrt kila smutku pepř sůl a párátka do myšlének [Ami]Haničko, nevzlykej, to nejsou [C]tenzory, to [G]jsou jen hezoučké nekolmé [E7]vektory, [F]přijely v desetirozměrných podprostor[E]ách. Se slzou na víčku hledíme na známky, šance na jedničku odlétá do dálky, odlétá, Haničko, do dálky v nekonečnách. [Ami]Zkouší [Emi]se, [Ami]v hlavě se [Emi]setmělo,[AmiEmi] [Ami]hodi[Emi]na [Ami]nebu[Emi]de [Ami]krát[Emi]ká,[AmiEmi] [Ami]kanto[Emi]ru [F]zkoušet se [Ami]zachtělo, [F]Hanič[Ami]ko, zavírej [E]vrátka! Haničko, nevzlykej a uč se fázory a mysli na profesorovy názory, že když se učíme, z fyziky nezblbneme. Vypočti limitu není tak složitá, cesta k derivacím nebude trnitá, musíme počítat, přestat už nemůžeme. V oboru hodnot se setmělo, interval nebude krátký, kantoru grafu se zachtělo, Haničko, zavírej interval! .1. S k[C]abinou G[E]emini p[F]očítám h[C]odiny, trvá to století, n[D7]ež obletí tu k[G]ouli, m[C]lhavou p[E]atinou p[F(F,Ami)]ůjdeme s H[C(C,Dmi)]aninou, ač se jí n[(-,C)]elíbím, př[G]ec políbím jí tv[C]ář. .R: D[E]o týdne nejpozději z[Ami]avolati kněze dám, sloveso "m[C]ilovat" jak č[D7]asovat, se d[G]ovím, z[C]ahodím b[E]eznaději k n[Ami]euvadlejm r[Dmi]ezedám a potom v l[C]ehátku já p[G]ohádku jí p[C]ovím. .2. Tak příští sobotou skoncuji s samotou, to tady pod šípkem svým polibkem jí sdělím, pro měsíc umístím Haninu pod listím, aby mi záviděl, že neviděl ji dřív. .R: .3. =2. + /: ž[G]e neviděl ji dř[C]ív ... :/ .1. N[A]a rameno ruku ti dám, hlavu k ní skl[D]oníš, dotknout se chc[A]eš, něha přišla po kůži k nám, o svatbě zp[D]ívá kostelní v[A]ěž. .R: Hl[D7]edám slova, jak to jen ř[E7]íct, že tak tě mám r[A]ád, až n[H7]ad tím vším, co dělám, jak m[E7]yslím, rozum zůstává st[A]át. .2. Včera ráno dopis jsem psal na úřad kamsi, a byl samej verš, pak do kafe jsem sůl nasypal a česat se chtěl, to protože jseš. .R: .R: Wer hat die schnellsten und die allerschönsten Fußballbeine - FC Hansa ohoho Wen hätte manche Frau so gerne ganz für sich alleine - FC Hansa ohoho Wer schießt die Bälle wie Raketen sicher rein ins Tor - FC Hansa ohoho Wer läßt die Gegner beten wenn die Fans singen im Chor FC Hansa du bist so genial FC Hansa wir lieben dich total Auch wenn du mal daneben schießt wir sind für dich da - FC Hansa - FC Hansa Wer hat den schönsten Fußballpräsidenten auf der Welt - FC Hansa ohoho Wer hat den besten Torwart der die Bälle alle hält - FC Hansa ohoho Wer hat die größten Fans die rufen laut bei jedem Tor - FC Hansa ohoho Wer läßt die Gegner beten wenn alle singen im Chor FC Hansa du bist so genial FC Hansa wir lieben dich total Auch wenn du mal daneben schießt wir sind für dich da - FC Hansa - FC Hansa Hodiny hrknou a pak zůstanou stát čas už se k půlnoci chýlí V Houtyši pomalu přestávaj hrát opilci řvou, tak ještě chvíli Byl hrozně těžkej tendleten den je hodně cejtit rumem otevřený okno žene kouř ven zdá se, že zase pudem Ráno je nejkrásnější v Hanspaul City Ráno je nejkrásnější v Hanspaul City Ženský jak od toho francouze Renoira hnedle ti na klín sedaj když venku zabrzdí námezdná kára ze židle zase tě zvedaj A jdem to táhnout až do rána na Hanspaul City A jdem to táhnout až do rána na Hanspaul City Nikdo se neptá, kde vlastně makáš že to tak musí být ať děláš v Kolbence, nebo se flákáš hlavně když umíš pít Budem to táhnout až do rána na Hanspaul City Budem to táhnout až do rána na Hanspaul City Byl notoricky známej že chce se mít furt líp a v celým kraji dodneška koluje vo něm vtip jak jednou přišel do krámu starýho Blackwooda a dal si nalejt po ránu ředěnýho vizoura jenže Blackwood čekal zásilku druhej den a tak mu nalil petrolej a von zaplatil a šel ven Byl to chlápek jménem Happy Day ten co líp se furt chtěl mít alias měl sice Nebryndej a nevěděl co je vtip Na verandě chlapi čekaj co se bude dále dít Johny udělá mu místo a Happy Day začne pít von na chvíli se zarazil když polknul první lok pak v klidu sklínku dorazil podepřel si ruku v bok za svý prachy koukám dostal jsem něco extra speciál my se smíchy v prachu váleli a von zaplatil a šel dál V tomhle roce přišla fáma že je zlato na Klondyke Happy Day vzal svoje fidlátka druhýho mu dělal Mike my tohle všechno věděli šli sme v jednom průvodu na Chilcoot jsme došli v neděli měli spoustu důvodů aby nám Happy Day moc neutek v tomhle byl originál bůh ví co by dál pak udělal kdyby sníh pod ním neroztál My jsme mleli už s posledního když jsme došli tam kde stál Nohy měl jak šéf rozkročený řval Chilcoot mě nedostal Mike mu ležel u nohou v tomhle právě je ten vtip že se jen tak mužský nemohou na Chilcootu rozejít tak jsme Mika pohřbili Happy Day šel s náma dál když jsme došli spolu na Klondyke Happy Day byl zlata král Byl to chlápek jménem Happy Day ten co líp se furt chtěl mít alias měl sice Nebryndej ale věděl co má chtít [D#maj7]Jestli to někoho [Cmi/G#]zajímá tak [D#maj7]já jsem k vám přijel [Cmi/G#]z Jičína [D#maj7]v Praze byla zima, [Cmi/G#]špína a prach [D#maj7]kdybych to věděl, tak snad [Cmi/G#]budu mít strach bylo to v zimě před pár lety v baťohu svetr vod mý tety těžko chápou kluci ze Žiškova jak je, když jedeš z blbákova riff Buenos días amigos happy music happy music un-dos-tres Jestli si někdy ráda sama zpíváš jestli jsi někdy ráda sama jestli se někdy ráda sama zpíváš zavřeš voči naskočíš a zpíváš vlastně s náma Buenos días amigos happy music happy music un-dos-tres Předehra:[Hmi][Emi][F#mi] .1. [G7maj]Auta jsou rychlejší než mračna nad estakád[Hmi]ou, [G7maj]ten zvláštní pocit studí mé srdce, jako [Hmi]mráz, [G7maj]v tom na mě zazvoní ten chlápek, co nemá paměť [Hmi]zlou, jdu mu [G7maj]otevřít a cítím, [F#9+]že nadešel můj [Hmi]čas. .2. Má za pasem stříbrnou dýku, ta dýka je můj kříž, a její světlo na mé cestě mě z pekel dostává, táhne mě tam na jihozápad, jak velikánskou myš, chci vidět modré nebe, kde se s duhou setkává. .R: [E]Nemám na benzín a tak [Hmi]musíš mě vést, [E]větrná stezko z těchhle [Hmi]bran, [E]je jedno místo, co [Hmi]nemůžu splést, [G7maj]když jsem sám. Hard[Hmi]egg. .3. Stačí mi den abych se vrátil a získám deset let, běžím svou stopou a jsem šťasten, že čas ji nezavál, mizím všem z očí a za mnou pokrokový svět, škrtící kobra lapená v síti magistrát. .1. Jó, v[C]o poslední pranici měl H[F]ardy mušku zlou a t[G]eď ho k Fordu vedou a čt[C]yři na něj jsou, to když si na něj vyšláp' sám p[F]olicejní šéf, n[G]echtěl, aby znovu tekla kr[C]ev. .Ref: A teď mu zn[G]í, teď mu zní posledn[C]í, poslední zvoněn[G]í, jó, pohřebn[C]í, v okolí se každej bál, koho s[F]ejme Hardy dál a m[G]arně za ním oddíl vojska hn[C]al. .2. Ten Hardy prostě neuměl bez pistole žít, teď v pekle si dá nalejt a tam se cejtí líp, jeho stín se plouží v noci častokrát tam, kde musel Hardy hlavu do oprátky dát. .Ref: A teď mu ... .1. Žil jeden s[Dmi]edlák blízko řeky Tw[C]eed, harfa m[Dmi]á tak něžně zn[Ami]í, a měl dvě dc[Dmi]ery, hezčí nemoh' m[C]ít, f[Dmi]a la la[C] ...[Dmi] .2. Jednou ta starší říká sestře své, harfa má tak něžně zní, "pomoz mi v řece vyprat šaty mé," fa la la ... .3. Ta mladší vyšla jako krásný květ, harfa má tak něžně zní, a za ní starší, ve svém srdci jed, fa la la ... .4. U břehu řeky starší skočila, harfa má tak něžně zní, do proudu svoji sestru shodila, fa la la ... .5. Mladší své bílé ruce vztyčila, harfa má tak něžně zní, "ach, sestro, pomoz, prosím," křičela, fa la la ... .6. "Když já tě nechám v řece utopit," harfa má tak něžně zní, "tvůj milý bude se mnou svatbu mít," fa la la ... .7. Dva pastýři na břehu seděli, harfa má tak něžně zní, a mrtvou dívku připlout viděli, fa la la ... .8. Oni bílou kost jí z těla vyndali, harfa má tak něžně zní, a krásnou harfu z ní vyráběli, fa la la ... .9. Pak z jejích vlasů snopce svázali, harfa má tak něžně zní, a harfě zlaté struny přidali, fa la la ... .10. Na svatbu sestry přišli harfu dát, harfa má tak něžně zní, a harfa smutnou píseň začla hrát, fa la la ... .11. Když první struna harfy zazněla, harfa má tak něžně zní, nevěsta zbledla, v tanci ustala, fa la la ... .12. Když druhá struna harfy zazněla, harfa má tak něžně zní, o hrozném skutku sestry zpívala, fa la la ... .13. Když třetí struna harfy zazněla, harfa má tak něžně zní, nevěsta mrtvá k zemi padala, fa la la ... [A]Mám na spěch nemám stání novinu velkou mám [E]v krámě je Harley k mání nebudu zřejmě na něj [A]sám [A]máj ho na tři splátky jen aby v barvě červený byl [E]stříbrný řidítka sedlo z kůže to je můj [A]styl Ref. : [D]Já ten Harley chci ho mýt [A]sundat klobouk helmu na hlavu vzít [D]rychlost velkou tu já mám rád celé [A]noci tenhle Harley nedá mi spát [E]před krámem stojím a jen říkám [A]hm tam ten Harley [A]Touhy v sobě střídám Electru glide já chci mýt [E]na ní gumy dunlop nebo jinej model mám [A]vzít [A]beru všechny známý typy jenom aby na mě ňákej zbyl [E]nervozita stoupá dnešní večer skončí [A]dýl Ref. : 2x [D]Já ten Harley chci ho mýt [A]sundat klobouk helmu na hlavu vzít [D]rychlost velkou tu já mám rád celé [A]noci tenhle Harley nedá mi spát [E]před krámem stojím a jen říkám [A]hm tam ten Harley [ : [E]před krámem stojím a jen říkám [A]hm tam ten Harley : ] Afrika , Amerika - nur einmal seh'n. Den Tank zwischen den Knie'n. Viel zu jung und viel zu schnell. Plötzlich blieb die Uhr grausam für Ihn steh'n. Er hörte noch Sirenen, die seinetwegen schrie'n. Er spürte weder Zeit noch Raum. Ihm blieb nur der Harley-Traum. Afrika , Amerika - nur die Sehnsucht war schon da. Lange her, der Traum bleibt leer, Keine Abenteuer mehr. Er hört noch die Sirenen, die seinetwegen schrie'n. Die Musik in seinen Ohr'n. Hört er noch immer die Motor'n. Refrain: Fliegen auf dem Highway durch Amerika. Fliegen auf dem Highway, er wär' so gerne da. Tanzen wie auf Wolken, schauen auf das Meer. Fliegen auf dem Highway, der Sonne hinterher. Ah, Ah, Ah, Ah - der Sonne hinterher. Ah, Ah, Ah, Ah - der Sonne hinterher. Ah, Ah, AH, Ah - der Sonne und dem Wind hinterher. .1. Svou [Dmi]krásnou [C]píšťalu ti [Dmi]dám, hraje [F]devět tónů na [C]devět stran, když [Gmi]půjdeš se mnou, [Dmi]lásko má, a [Bb]když mě budeš [C]chtít. jenom [Dmi]nech si tu [C]píšťaličku [Dmi]sám, hraj [F]devět tónů na [C]devět stran a [F]nejdu s tebou, [C]lásko má, já [Dmi]nechci s [C]tebou [Dmi]jít. .2. Já dám ti stuhy do vlasů, mají devět barev pro krásu, když půjdeš se mnou, lásko má, a když mě budeš chtít. Já nechci stuhy do vlasů, mají devět barev pro krásu a nejdu s tebou, lásko má, já nechci s tebou jít. .3. Dám krásné šaty z hedvábí, které devět krajek ozdobí, když půjdeš se mnou, lásko má, a když mě budeš chtít. Já nechci šaty z hedvábí, které devět krajek ozdobí a nejdu s tebou, lásko má, já nechci s tebou jít. .4. Chceš devět černých perel mít a na svatbu se vystrojit, to všechno dám ti, lásko má, jen když mě budeš chtít. Já nechci černé perly mít a na svatbu se vystrojit já nejdu s tebou, lásko má, já nechci s tebou jít. .5. Já truhlu plnou zlata mám, tu do vínku ti celou dám, když půjdeš se mnou, lásko má, a když mě budeš chtít. Tvá slova příjemně mi zní, tak připrav kočár svatební, já půjdu s tebou, lásko má, kam jen budeš chtít. .6. Tak ušli spolu devět mil, když nohu v kopyto proměnil a bledá dívka naříká: Už nechci s tebou jít. Má milá už tě nepustím zpět duši tvou ti nevrátím, za trochu zlata, lásko má, teď navždy budeš má. .7. A jak tmou klopýtali dál, vítr její smutnou píseň vál: Co dělat mám já nešťastná, ach, co jen dělat mám. Co dělat mám já nešťastná, ach, co jen dělat mám. [Fmi]Je horkej den a na návsi z tlampačů nad [D#]náhonem zní [Fmi]hlášení chlapů pár předvádí dnes [D#]novinky v [Fmi]hašení maj [B]sekyrky, hadice, cvičnej kouř a oběti vyváznou osmahlí a sklidí potlesk od dětí [Fmi]dokud šlehaj plameny tak vodou pískem kameny hasiči has hasiči has po požáru na pivo než vzplane další topivo hasiči has hasiči has ha ha ha ha hasiči has hasiči has ha ha ha ha hadici [FmiD#FmiCmášFmi] Cvičení s hadicí je na hřišti je tu starosta a taky celá ves nikdo nedýchá když přijíždí chlapík z Kolína je tu za okres ta nálada způsobí, že nevnímaj kouř od spoda od návsi kde chytla osiřelá hospoda dokud šlehaj plameny tak vodou pískem kameny hasiči has hasiči has po požáru na pivo než vzplane další topivo hasiči has hasiči has ha ha ha ha hasiči has hasiči has ha ha ha ha hadici máš [B]Už vzplála pípa petry i sparty a ve friťáku [Fmi]sýr Boheň už chcípá ten nikdo nehasí [Fmi] je horkej den a na návsi z tlampačů nad náhonem zní hlášení chlapů pár předvádí dnes novinky v hašení maj sekyrky, hadice, cvičnej kouř a oběti vyváznou osmahlí a sklidí potlesk od dětí dokud šlehaj plameny tak vodou pískem kameny hasiči has hasiči has po požáru na pivo než vzplane další topivo hasiči has hasiči has ha ha ha ha hasiči has hasiči has ha ha ha ha hadici máš [D]Jedna krásná, mladá panna, [A7]měla ráda [D]hastrmana. Hastrmane, tatrmane, jak to spolu uděláme. Ty nemůžeš na souši být, já nemůžu bez tebe být. A že byli oba bosí, vlezli spolu do rákosí. V rákosí to tuze píchá, vlezli spolu do rybníka. V rybníce to tuze zebe, vlezli spolu do postele. V posteli se milovali, až se hory zelenaly. Za rok na to, krásná panna, porodila hastrmana. [D]Byla jedna krásná panna, [A]milovala [D]Hastrma[A]na cha cha. [D]Byla jedna krásná panna, [A]milovala [D]Hastr[A]ma[D]na. "Hastrmane, tatrmane jak to spolu uděláme cha cha" "A že byli oba bosí, šoupli spolu do rákosí cha cha" "V rákosí to tuze píchá, šoupli spolu do rybníka cha cha" "V rybníce to tuze zebe, šoupli spolu do postele cha cha" "V posteli se milovali, až se hory zelenaly cha cha" [Dmi]Haů bílou plání věčnou pusti[Cmi]nou [Dmi]letí řada saní, vlci v [E7]patách jim jsou[A], [A7] [Dmi]Haů kdo se zpozdí toho dosta[G]nou, [C]těch pár zbylých [Gmi]kostí [F]sně[Gmi]hy [Dmi]za[A7]va[Dmi]nou .[C] A: K [C]snídani je kousek mrože B: Cože? A: Mrože! B: Mrože? A: Bóže! B: K [C#]obědu dvě suchý tresky A: To je hezký! B: Třesky plesky! A: [D]Ale k večeři nic není. B: [D#]To je pěkný nadelení! A: [E]Proto sníme- B: FProto sníme A: [F#]Proto sníme B: [G]Proto sníme- A+B: [A]Psí spře[A7]žení, psí spřežení, psí spřežení, psí spřežení. [E]Do dáli volám smluvenej kód mám tady hausbót, to [A]bytelná je [E]loď .1. [E]Tenhle komfort nebudeš mít nikde na zemi horký slunce a ve vlnách [A]pivo chlaze[E]ný řeku znám jak svoje boty, tak nám bude hej smát se budeš ty i já, i [A]racek chechta[E]vej .2. Do zátoky zavezu tě, kde já jenom byl je tam sýkora I sysel, [A]sýček, slepýš, [E]pyl dáme vlajku pirátů nad naše ležení budem se tam slunit a mít [A]hnáty zkříže[E]ný .Ref.: Oddá[H7]me se vodním hrátkám od rá[E]na do oběda já bu[H7]du tvůj kačer Donald, ty má [E]Rusalka bledá Do dáli zavolám smluvenej kód mám tady hausbót, to [A]bytelná je [E]loď .3. Znám já mapy ostrovů a stovky různejch fint jak najít velký poklady, co schoval starej Flint Robinsona na ostrově chci ti nabídnout máš tam Pátka I Sobotu, už to chce jen plout .Ref.: Oddáme se vodním /: mám tady hausbót, to bytelná je loď :/ Tak teda ukaž, co [Ami]znáš[G], ř[C]ekl ti Dan a tys [Fmaj7]jel, [Ami]po vínu [G]nechce se s[C]pát, [Fmaj7]kde skončí pouť, nikdo ne[E4]věd[E]ěl. Vzadu jsou holky a chlast a v kapse klíč od chaty, když pravej reflektor zhas, přidal jsi plyn, jaký ciráty. To [Ami]nikdo nevěděl, to [F]nikdo netušil, že v[G]lak jel na sever a [C]na přejezdu byl tvůj [Fmaj7]vůz. Z vína jsi světla nevi[Ami]děl,[E4] [E] o [Ami]páté přijeli, to [E]pozdě bylo už a p[G]ak tě viděli, že j[C]eště nejsi muž, [Fmaj7]jak stojíš s hlavou sklopenou ty s[E4]ám.[E][Ami] Výslech a mámy tvý pláč slyšel jsi dál v ústavu, tam končí každej hráč, co neodjel k svýmu přístavu. To nikdo nevěděl, to nikdo netušil ... .1. Řek' mu š[C]éf: "Milej Pepo, jen se k[F]oukni za depo, tam st[C]ojí s [D7]uhlím vl[G]ak, už měl b[C]ejt dávno v huti, to j[F]ediný mě nutí, abych t[C]ebe poslal, t[G]ak už pl[C]av!" .2. "Navíc mám tu jen Lízu, starou páru, žádnej diesel, a tu jen ty umíš hnát, tak si vem Frantu z depa, ať ti topí, je třeba dneska večer v huti s uhlím stát." .3. Tahle trať vod nás k huti se náramně kroutí a má pěknej spád, Pepa jel, co to dalo, a když neštěstí se stalo, měl tam prej skoro devadesát. .4. Dole, tam u třech buků, dal na páru ruku a brzdil ze všech sil, s rukou na škrticí páce hvízdnul do zatáčky krátce, pak se ryk píšťaly a kol skřípot slil. .5. Když ho našli v troskách Lízy tam dole u břízy, kudy pomalu jet chtěl, jeho tělo ještě stálo, i když uvařené párou, ruku na škrticí páce měl. .6. Milé dámy a paní, mám pro vás varování, račte zapsat za uši: nejsou vhodná hrubá slova k muži, co vás v srdci chová, vždyť se z práce vrátit nemusí. [As]Nech[Fmi]ceš mě [Bmi]nést, [As]dávaš mě temnotám Jsem sám rozkvetou stromy, smrt znáš Uprostřed ticha stále běží čas usychá chrást Uprostřed ticha stále běží čas havrani letí skrz nás skrz nás havrani letí skrz nás Životem chci vést, čekám v puklinách skal dáš mi, dáš mi, hledám ke světlu promlouvám Ve stínu stínů černý je mráz hřeje nás pláč Ve stínu stínů černý je mráz havrani letí... [C]Havranů [Dmi7]Na plotech a zamrzlé [C]řece [Dmi]Závatý koleje jim [C]uprostřed skal čepi[D]cím na střechách malůvkam [F]na oknech Jako by pomalu čas cosi [C]hral. Ještě to skřípe Pod botou v kolejích Šlápoty ve sněhu zapíše mráz Ale tu a tam hlína se objeví V závějích Jako by pomalu bral cosi čas. [C7] (r): [F]O světr míň A o kyblík uh[G]lí A jen [C]jedny sirky stačí Si [D]vzít Zas [Dmi]půjdeme ke studánce Až přestane [Dmi7]sněžit [F]Z tváří si zimní čas [G]Do jara smí Znáte to Pod ledem voda se čeří A z rampouchů kape to Na mapky skal A zamrzlá řeka Led promění v pěří Hej medvědi vstávejte Půjde se dál 2 x (r): Bilder schmückten meine Wand. He, John, darauf Dein Name stand. Und meine Haare trug ich ganz genau wie Du. Warst Du zu hören, hört ich zu. Du wecktest in mir Dinge, die mir neu und fremd. Sehnsucht, die ich nie gekannt. Es war Dein Lied, das mir gefiel. Ich sang es mit mal laut mal still. In meinen Träumen wollt ich damals sein, wie Du. Wie Du wollt ich im Leben stehn. Und viele Stunden hatte ich oft keine Ruh, hört ich Dein Lied: Give Peace a Chance. Weg zwischen Wirklichkeit und Traum ließ Deinem Leben keinen Raum. Sehe Dein Bild vor mir, das schweigend von Dir spricht. Weiß, daß mehr als Erinnrung bleibt. Und Deine Stimme, die die Wahrheit sucht, erlischt. Doch Deine Lieder schweigen nicht. Sehe Dein Bild vor mir, das schweigend von Dir spricht. He, John, Lieder schweigen nicht. Deine Lieder schweigen nicht. He, John, Lieder schweigen nicht. Deine Lieder schweigen nicht. He, John, Lieder schweigen nicht. Deine Lieder schweigen nicht. He, John, Lieder schweigen nicht. [C]Schody jsou[Ami] do nebe dlouhý, už nohy mě neunesou [Dmi]pauzu dám, cigáro kouřím, st[F]o chutí mám boty si zou[G]t [C]Pašák, co u brány čeká, vousama zam[Ami]etá práh [Dmi]nevím sám, čeho se lekám, vždy[F]ť sklerózu má a pustí[G] mě dál [F]Přišel čas, já sly[G]šel hlas, j[C]ak mě v[Emi]olá d[Ami][Dmi][Ami]ál [F]odevzdávám p[G]as u heavens d[C]oor [C]Schody jsou do nebe dlouhý, zívám a chce [Ami]se mi spát [Dmi]pot kreslí na tvářích šmouhy, co ta[F]khle vstát a napít mi [G]dát [C]Hádám, že ďábel se vzteká, dívá se do kar[Ami]toték [Dmi]ten pašák, co nahoře čeká, [F]se s obláčku kouká a ně[G]co si brouká [F]Přišel čas, já sly[G]šel hlas, [C]jak mě [Emi]volá [Ami]dál [F]odevzdávám p[G]as u heavens do[C]or [F]Přišel čas, já sly[G]šel hlas, j[C]ak mě v[Emi]olá d[Ami][F][Ami]ál [F]odevzdávám p[G]as u heavens d[C]oor Mezihra:[EmiBC] .1. Toulal [Emi]jsem se v [D]létě [C]po [D]kop[G]cí[(C)]ch, bez [Emi]kompas[Hmi]ů a m[C]ap, spával [Emi]u oh[D]ňů, jak [C]van[D]drác[G]i,[(C)] v noci [Emi]koukal [Hmi]po hvězd[C]ách. [Ami]Na ten můj život plnej n[C]áplastí a s[Emi]tehů, [C]sbíral jsem [Ami]sílu, abych d[Emi]ošel j[Hmi]eště d[C]ál. .R: [Emi]Rá--[Hmi]no, [C]mě jak víla probudil[D]a, kytku v n[G]áruč[C]í, v [D]očích ž[G]ár a vzd[C]or, [Ami]Heidi, děvčátko z [Emi]hor. .2. Potom šeptem říká: "Pomoz mi, živou vodu najít mám. Takže napočítej do osmi, tolik dnů pak budeš sám." A já jsem hledal, tam v horách, vodu slepcům, to abych věděl, že i dobrem dá se žít. .*: Hmm, p[D]říběh, jak z p[G]ohádky zbyl, [H7]už jsem jí nevid[Emi]ěl, [D]ale sám s[G]obě slíbil, [H7]lidem pomáh[C]ej. Wenn sich der Schrei des Tages hebt. Wenn sich das Rad des Lebens dreht. Und uns zerreibt wie Staub aus harten Stein. Wenn uns Verrat und Freude peitscht, Erfolg das Blut zu schnell antreibt, dann muß man Feuer und muß Kühler sein. Heiß wie Schnee, Heiß wie Schnee Wenn sich der Schrei des Tages senkt. Da wurde keinem was geschenkt. Wir sagten "Ja" und sagten selten "Nein". Heiß wie Schnee Wir sah'n uns stark uns sah'n uns schwach. Die Mauern stehn, noch fehlt das Dach dann muß man Feuer und muß Kühler sein. Heiß wie Schnee, Heiß wie Schnee Denn auch die Lust verbrennt uns fast und wird vielleicht schon morgen Hass dann muß man Feuer und muß Kühler sein. Man gewinnt und man verliert ist manchmal Mensch und oft nur Tier dann muß man Feuer und muß Kühler sein. Heiß wie Schnee, Heiß wie Schnee Die Welt ist groß, ein Leben klein dann muß man Feuer und muß Kühler sein. Die Welt ist groß, ein Leben klein dann muß man Feuer und muß Kühler sein. Heiß wie Schnee, Heiß wie Schnee Heiß wie Schnee, Heiß wie Schnee .1. H[Ami]ej, člov[Emi]ěče Bož[Ami]í, z[C]ahodil js[G]i bot[C]y, j[Ami]akpak bez n[Emi]ich půjdeš d[Ami]ál, t[F]ouhletou d[G]obou sněž[Ami]í, n[C]ehřeje t[G]ě slunc[C]e, m[Ami]ám o t[Emi]ebe str[Ami]ach. .2. Hej, člověče Boží, zahodil jsi kabát, jakpak bez něj půjdeš dál pár dní před Vánoci, nehřeje tě slunce, mám o tebe strach. .3. Hej, člověče Boží, zahodils' peníze, jakpak bez nich půjdeš dál, nekoupíš si chleba, nedají ti najíst, mám o tebe strach. .4. Hej, člověče Boží, zahodil jsi dřevo, jakpak chceš v tý zimě spát, čas je o Vánocích, světnici máš prázdnou, mám o tebe strach. .5. Hej, člověče Boží, koho jsi to vedeš, dívka zatoulaná bez halíře v kapse, cizí dítě porodí, mám o tebe strach. .6. =1. .*: H[F]ej, člov[G]ěče Bož[A]í ... .1. [C]Žil jsem dlouho v přesvědčení že se člověk časem změní [Dmi]léty poučí [G7]že mu dojde co kdy zkazil že nehledá lásce azyl [C]že si poručí [Ami]Žil jsem zkrátka léta v bludu že bez tebe klidně budu [Dmi]o samotě žít [G7]teď se za to trochu stydím neboť stačí když tě vidím [C]jít[F] .Rf: [C]Hej hej [G7]bejby já už vím nejsem [C]vůbec pánem svým blázním [G7]dál ač jsem se smál jó hej hej [C]bejby Hej hej [G7]bejby bejby mý ztrácím [C]soud i soukro[A7]mí čím víc [Dmi]dál jsem bláznů [G7]král jó hej hej [C]bejby .2. Měl jsem dlouho dlouho v hlavě že se stanu moudrým hravě než mi přeskočí že mi s léty zmizí city že snad zmoudřím i já i ty že se ochočím Žil jsem zkrátka léta v bludu že bez tebe klidne budu o samotě žít teď se tímhle radši klidním neboť stačí když tě vidím jít. .Rf:... [E]Hej-hou, hej-hou, hej-hou, hej-hou Hej-[A]hou, hej-[F#mi]hou a [Hmi]trpaslíci [E]jdou, a [D]zpíváAme si [D]vese[A]le, hej-[F#mi]hou, hej-[E]hou Hej-hou, hej-[A]hou, hej-[F#mi]hou, když [Hmi]máme starost [E]zlou, vždy [D]vrásky [A]z čela [D]vyma[Hmi]že hej-[A]hou, [E]hej-[A]hou. [H7]Zazpí[E]váme [H7]jak to [E]známe, [H7]hej-hou, [E]hej-hou, [H7]hej-hou, [E]hej. [E]Hej-hou, hej-hou, hej-hou. Hej-hou, hej-hou a trpaslíci jdou a zpíváme si vesele, hej-hou, hej-hou Hej-hou, hej-hou, hej-hou, když máme starost zlou, vždy vrásky z čela vymaže hej-hou, hej-hou. Hej-hou, hej-hou, hej-hou, hej-hou. [F][G][C][F][C][F][G][C] Ref. : [F]Hej, chlapče s [G]tamburínou [C]teď nám jenom [F]hrej do své [C]písně celou [F]svoji duši [G]dej [F]Hej, chlapče s [G]tamburínou [C]i když žal svůj [F]máš tak [C]odlož ho a [F]dej mu jinou [G]tvář svou [C]tvář Možná že [F]jsem jenom [G]snílek , který [C]myslí na svůj [F]sen až [C]přijde jednou [F]den a pak [C]bude okouz[F]len když na něj [G]promluví já [F]milý budu [G]potom k ní a [C]ztratím snad i [F]stud až já [C]podám ruku [F]jí a z [C]těch svých [F]výšin spadnu [G]na zem k ní [F]Hej, chlapče s [G]tamburínou [C]i když žal svůj [F]máš tak [C]odlož ho a [F]dej mu jinou [G]tvář svou [C]tvář [F][G][C][F][C][F][G][C] [F]půjdem potom [G]z města ven jó [C]tak bych si to [F]přál rád [C]všechno bych jí [F]dal i když [C]pověrou [F]hnán pak [C]polibek jí [F]vzal teď se [C]zbývá jen [F]Vás zeptat zda-li [G]najdu ji [F]Teď kudy chodím [G]jen se ptám kde [C]dívku hledat [F]mám ze [C]snů tvář její [F]znám jen [C]nevím teď [F]už sám jak prosím [G]Vás najdu ji [F]Hej, chlapče s [G]tamburínou [C]teď nám jenom [F]hrej do své [C]písně celou [F]svoji duši [G]dej [F]Hej, chlapče s [G]tamburínou [C]i když žal svůj [F]máš tak [C]odlož ho a [F]dej mu jinou [G]tvář [C]víš [F][G][C][F][C][F][G][C] .1. Hej, J[E]oe, jen uvědom si dojista, že každá holka vod těsta hned, jak přijede do města, je dám[H]ou, hej, Joe, město nejsou pastviny, zde platěj' zákony jiný, a tak nedělej blbiny před dám[E]ou. .R: S tebou je kř[A]íž, pá dap, ty snad nevíš, pá dap, že ti musí přijít děsně na vobtíž, pá dap, chodit špinavej v městě, když je v cestě ženskejch dvěstě pěkně pěstěn[H]ých, to je hřích, h[E]ej, Joe, proč chodíš jak spařený, to chc[A]e jít jinak na ženy, vždyť tv[H]ý šance nejsou zmařen[E]ý. .2. Hej, Joe, buď, prosím tě, tý dobroty a kup si nový kalhoty a neplivej si na boty před dámou, hej, Joe, hleď trošku na svou parádu, nečisti boty vo trávu a nesmrkej do rukávu před dámou. .R: .1. Hej, J[F]ude, co dá ti pl[C]áč, oči p[C7]álí[C7sus] a s[C7]lzy z[F]ebou, víc n[Bb]emáš, jen malý poslední d[F]ar: znáš písní p[C7]ár, ty půjdou s teb[F]ou. .2. Hej, Jude, že má tě rád, to se v písních tak snadno zpívá, na rubu všech písní, kde končí rým, tam leží stín, který nám zbývá. .R: Sv[F7]ět je krásnej, svět je zl[Bb]ej, hej, J[Bb/A]ude, věř v n[Gmi7]ěj, do v[Gmi7/F]ínku nám d[C7/E]al víc r[C7]an a b[F]oulí, [F7]a do těch ran ti sype s[Bb]ůl a l[Bb/A]áme h[Gmi7]ůl, tak vl[Gmi7/F]ádne nám sv[C7/E]ět, tak s n[C7]ámi k[F]oulí, ne ne ne n[F7]e ne ne ne n[C7]e ne. .3. Hej, Jude, tvou píseň znám, když ji zpívám, tvé oči září a potichu a skromně broukáš si dál, až celý sál jen tobě patří. .R: Tak jen pojď sem, já půjdu tam, hej, Jude, já mám tvůj lístek až tam, kde málo vidím, jen poslouchám a skrývám stud, hej, Jude, Bůh suď, proč zpíváš líp, já nezávidím, ne ne ne ne ne ne ne ne ne. .4. Hej, Jude, ty víš a znáš, oči pálí, snad mám v nich slídu, jen proto v tvých ústech překrásně zní, ty zpíváš v ní celou světa bídu, bídu, bídu, bídu, bídu, bídu, d[F]a da da d[D#]a da da da d[Bb]a da da da, hej, J[F]ude ... .1. M[Dmi]oře už se vzteká, st[F]ožár modře bliká, t[C]o nás právě varuje sám sv[Dmi]atej Eliáš, proto každej smeká, n[F]a palubu kleká, m[C]ezi zuby drtí otčen[Dmi]áš. .R: H[Dmi]ej! Kapit[C]áne! Jestli př[Dmi]ežijem, tak s[C]e nedoplat[Dmi]íš! Hej! Kapit[C]áne! Tenhle vr[Dmi]ak ti rozbij[C]em a r[Dmi]umu vypij[C]em sedm g[Dmi]alónů, a t[A7]y to zaplat[D]íš.[DA7DGDA7D] .2. Vítr plachty ničí, lana s námi cvičí, za chvíli se briga kýlem na dno posadí, my jsme chlapi ryzí, kterejm je strach cizí, když natáhnem brka, nevadí. .R: .1. [Ami]Hej kočí, jedem [F]dál, [Dmi]láska má boty toulavý, častokrát se unaví ještě [Emi]dřív než přijde [Ami]cíl. Hej kočí, jedem [F]dál, vždyť [Dmi]cestu znáš už nazpaměť, na ní se skrývá jenom šeď a [Emi]někdy pár hezkejch [Ami]chvil. .R. [F]Ty jsi moje malá vzpomínka [G]před spaním, no a [C]já jsem tvůj [Ami]stín. Ty jsi [F]jiná nežli všechny lásky [G]včerejší, to [C]já dávno [Ami]vím, s tebou [F]mám tisíc na[G]dějí, že ne[C]zůstanu nikdy [Ami]sám, láska [F]jsou koně [G]splašený, když se řítí [Ami]k nám. .2. Hej kočí, jedem dál, i když náš kočár dostal smyk a láska spadla na chodník, koně dál musíš vést. Hej kočí, jedem dál, jak rád bys trhnul opratí, však minulost nám navrátí jen splín z nedávných cest. .R. Ty jsi moje ..... .3. Hej kočí, jedem dál, dopředu pořád musíš jet, zastavit nelze a vzít zpět těch pár dlouhejch mil. Hej kočí, jedem dál, zas budou lásky toulavý, na tom nikdo nic nespraví, přece dál se točí svět. Chraň tě bůh to poslouchat Jak oni sprostý jsou Zpívaj jenom o chlastu souložej fetujou Ta dáma v černém přitaká A ten decentní pán Rozčílením zrudnul povídá já bych je hnal Orgie mejdany za co nás trestáš Jak je vůbec možný že je taky nezavřou Podívej se na ně mastný vlasy hnusný jsou Řeknu vám paní to chce u huby je brát Já bych jim předved vojnu naučil je pracovat Hej moralisti všechny vás zdravím REF.: Straň se nás jen sex a chlast A zbytečný maléry zůstaň tam Nechoď mezi nás Ten rozčílenej pán co plnou hubu keců má Večer si to před spaním vesele udělá Ta paní co byla nejvíce pohoršená Nestačí ji jeden má to ráda se třema Hej moralisti jek se vám líbím Každej ať radši nejdřív koukne na sebe Svatý nepatřej na zem svatý patřej do nebe Než začneš kázat uvědom si co na sebe víš Jsi stejnej jako mi akorát o tom nemluvíš Klidně si mudruj já se du ožrat .1. H[C]ej, pane Děda Mráz, t[F]o jste se snad spl[Emi]et', [F]už jste z[Emi]ase n[Dmi]aděl[C]oval [G]u špatn[Ami7]ého zv[G]onku, u souseda st[G7]ojí d[C]alší ch[D]evrol[G]et, [C]a má milá d[F]ostal[C]a z[F]ase jenom sp[G]onk[C]u.[FGC] .2. Hej, pane Děda Mráz, jistě jste to splet', ale ptal jsem se i ostatních, a dopadli jsme stejně, přitom už vám píšem lístky kolik let, stejně vždycky dostanem to, co obyčejně. .3. Hej, pane Děda Mráz, kdy přijdu na řadu, vždyť jsem přece nezlobil - zeptejte se v práci, asi máte v počítači někde závadu a ty naše lístečky se tam všecky ztrácí. .R: J[D]en se mi zd[G]á, že se pl[D]etet[G7]e moc č[C]asto, t[Gmi]ěm za deset tisíc, a tobě, Vl[C7]asto, z[F]a sto, sn[Dmi]ad bychom se př[G7]ece jenom n[C]ějak d[F]ohodn[G]uli, vžd[C]yť ten rozdíl n[F]eděl[C]á n[F]ic víc než dvě n[G]ul[C]y.[FGC] .4. Hej, pane Děda Mráz, už zase jste to splet', ale za ty roky jsem si taky na to celkem zvykl, v duchu vás omlouvám, to už umím nazpaměť, ale dejte pozor, aby vám někdo pytel neufíkl. .Rec: A je pryč ... [Ami]Bere[E7]me [Ami]na pot[A7]az u[Dmi]čené baka[Ami]láře. Et item [Dmi]dokto[E7]ry, et item [Ami]rektor[E7]y. Proč jenom [Ami]chudá[A7]k trhan [Dmi]patří do ža[Ami]láře? Vždyť mezi [Ami6]boháči jsou [H7]také potvo[Emi]ry! Kdyby nás [Dmi]chudáky lépe [E]znal [Dmi]pan [E]král, [Dmi]snad by nám odpověď [E]dal[E7]. [Ami]Hej, pan[E7]e králi, nebuď [Ami]líný, vem hadry [G7]a jdi mezi [C]lid, [E7]poznáš, co je živořit z dřiny[Ami], uvidíš [A7]za den [Dmi]tolik špíny, [Ami]do smr[Emi]ti n[Dmi]ebudeš mít [Emi]klid[E7]. [Ami]A vůbec v[E7]elkomožní [Ami]páni, přijďte [G7]se na nás podív[C]at, [E7]vy páni, kteří jste tím vinni, [Ami]že bída [A7]z lidí [Dmi]vlky činí, [Ami]že vlky [E7]z lesů žene [Ami]hlad. [A]Myslete si, že jsme jen [Dmi]lůza, [G7]že se nás nemusíte [C]bát. [E7]Jednou však popadne vás [Ami]hrůza, až pod ok[F]ny vám [H7]budem [E]řvá[E7]t. [Ami]Hej, křečk[E7]ové a bařti [Ami]páni, je č[G7]as budeme účto[C]vat, [E7]pánové, sami jste tím vinni, [Ami]že bíd[A7]a z lidí[Dmi] vlky činí, [Ami]že nás prot[E7]i vám žen[Ami]e hlad.[DmiA] [A]Hej, pane zají[D]ci, [A]knír na nás mají[E]cí, [A]hej, pane zají[D]ci, [E]znáš príma [A]cukrbliky, [E]víš co je [A]sex. Nedělej rytíře, plat máš dva halíře, nedělej rytíře, zajdeš nám podvýživou, máš zajdo pech. [H7]Bouchnou dveře, tím pádem jsi voholenej, [E]koukej ztloustnout na zdravotní dovolené, [H7]rázem budeš z každý lásky vyhojenej [E]čau, tak čau, buď zdráv ! [E7] Hej, pane zajíci, knír na nás mající, hej, pane zajíci, můžeš bejt maharadža, nám je to fuk. [B]Lá-la-la, la-lá, [Eb]la, [B]lá-la-la, la-lá, [F]la, [B]lá-la-la, la-lá, [Eb]la, [F]lá-la-la, [B]la-la-la-la, [F]lá-la-la, [B]la. [C7]Bouchnou dveře, tím pádem jsi voholenej, [F]koukej ztloustnout na zdravotní dovolené, [C7]rázem budeš z každý lásky vyhojenej [F]čau, tak čau, buď zdráv ! [F7] [B]Hej, pane zají[Eb]ci, [B]knír na nás mají[F]cí, [B]hej, pane zají[Eb]ci, [F]můžeš bejt [B]maharadža, [F]nám je to [B]fuk. [H]Lá-la-la, la-lá, [E]la, [H]lá-la-la, la-lá, [F#la,] [H]lá-la-la, la-lá, [E]la, [F#]lá-la-la, [H]la-la-la-la, [F#]lá-la-la, [H]la. [H]Lá-la-la, la-lá, [E]la, [H]lá-la-la, la-lá, [F#]la... Prý [Dmi]bejval svět jak z růže květ, či [A7]háj. Prý žádná zlost a lásky dost, jó, [Dmi]ráj. Prý bejval svět jak [D7]z růže květ a [Gmi]já se ptal, proč [C7]nezůstal jen [F]chvíli dál, pouze [A7]chvíli dál. Prý bejval svět, jó, říkal děd, jak sen. Prý žádnej kvér a spousta her a žen. Tak bejval svět před fůrou let a já se ptal, proč [C7]nezůstal jen [F]chvíli dál, pouze [A7]chvíli dál.[B,C] [F]Hej, páni konšelé, vyslyště nevinný [C7]přání! Hej, páni konšelé, já bych chtěl na zemi [F]ráj! Možná, že [F7]mám přání omšelé. Svět je však [B]zlej, [Bmi]a proto, [F]hej, páni [D7]konšelé, [G7]já bych [C]rád měl [F]ráj.[A7] Jó, říkal strýc, že svět byl víc než fajn, prý vládl klid a král měl cit a šajn. Jak říkal strýc: jó, svět byl víc a já se ptál, proč nezůstal jen chvíli dál, pouze chvíli dál. Ten dávnej čas, ten vzal si ďas prý sám. A pak prý šel, strýc nevěděl už, kam. Ten dávnej čas, ten vzal si ďas a já se ptál, proč nezůstal jen chvíli dál, pouze chvíli dál. Hej, páni konšelé, vyslyště nevinný přání! Hej, páni konšelé, já bych chtěl na zemi ráj! Možná, že mám přání omšelé. Svět je však zlej, a proto, [F]hej, páni [D7]konšelé, [G7]já bych [C]rád měl [F]ráj. [B]Na věky [F]ráj. [F]Hej rup! Peklo nebude ráj se vrací. [G7]Hej rup! S námi kdo půjde, najde práci. [C]Hej [C7]rup! [C]Hej [C7]rup! [F]Jsme mladí, [Dmi]chceme [Ami]žít.[Ami7] [B] [C7] [F]Hej rup! Všichni za jeden [Ami]táhneme provaz. [G7]Hej rup! Pro Vás to platí, jako pro nás. [F]Hej rup! [B]Hej rup! Že [G]chceme [G7]všichni [C7]žít. [F][Db7][C7] [F]Hej rup! Kdo [Dmi]má [Ami]sí[F]lu. [G7]Hej rup! Ruce k dílu! [C7]Hej rup! [F]Hej rup! [Ami]Jsme mladí, [Gmi7]chceme [C7]žít. [F]Hej rup! [Dmi]Chceme [Ami]prá[F]ci. [G7]Hej rup! Hejrupáci. [F]Hej rup! [B]Hej rup! [G7]Chce[C7]me [F]žít. .1. Hej, v b[G]udce strojvůdče, zpomal jízdu svou, po letech zas jedu svýho d[A]ětství krajin[D]ou, i ř[G]eka tady zpomaluje [G7]a má línej pr[C]oud, já z okna kupé n[G]emůžu svý [D7]oči odtrhn[G]out. .2. Hej, v budce strojvůdče, netop v kotli tak, ať nekryje moje oči kouř jak černej mrak, když projíždím touhle tratí, věř mi, je to fakt, moje srdce vždycky tluče s pražci stejnej takt. .3. Tak prudce, strojvůdče, nemůžete jet, tímhle mlázím zase vcházím do svejch mladejch let, tam jsem sedal na kopcích a koukal do dálek, dívčí smích mi vítr nosil s písní lokálek. .4. Hej, v budce strojvůdče, nesjíždějte z hor, vidíte, že slunce je jak rudej semafor, tady je kraj mýho mládí, tady každej kout dovede jak jízdenku mý srdce proštípnout. [CDG] .5. =1. .1. T[Emi]áhlo už k večeru, na malém škuneru d[H7]ospěli k názoru, [Emi]piráti [H7]na obzoru, [Emi]že se ukázali, všichni hned mazali, [H7]do kajut pro zbraně [Emi]rozj[H7]ása[Emi]ně [D7]a kapitán si hned b[G]rousil zuby,(brousil zuby), t[H7]udle čelaďku on [Emi]že vyhubí, [H7]jo! [Emi]Omrk situaci, rozdělil všem práci, [H7]plyvnul si do dlaně, [Emi]zařval[H7] na [Emi]ně, inu: .R. H[D7]ej šup, do nich, n[G]ámořníci, hned, z [D7]vás který by zbleď [G]nevydrží u nás, [D7]hej šup, kdo se n[G]ám ukáže, snad [D7]může ho stát [G]vaz. Jestli pi[C]ráti nás nepřeper[G]ou, [A7]žraloci náramně se nažer[D7]ou a proto: hej šup, do nich [G]námořníci, hned p[D7]řed náma by zbleď ď[G]as. .2. Jeden pirát, klacek, dostal hned pár facek, spadnul přes palubu natlouk si při tom hubu, a hned začlo rvaní, za velkýho řvaní šel námořníků roj roznášet boj. Sbalili pirátům kapitána (kapitána) a potom práskla jen jedna rána, bum! Šoupli ho do moře a za ním nahoře vítězně do dáli halekali inu: .R. Hej šup, do nich, námořníci,...... .1. D[C]obrej večer, pane, chci najít jeden d[G]ům a t[Dmi]ohle město [F]už jsem skoro c[Bb]elý prochod[G]il, je j[C]ako každej jinej a podobá se st[G]ům těch, v[Dmi]e kterejch jste tř[F]eba pivo p[G]il. .2. Máte pravdu, pane, má to bejt ňákej klub, to přesně sedí, řek' jste: maj' tam fantastickej sál, až najdu kamaráda, co místo na náš srub už jezdí jen na samej country bál, pak: .R: Z[F]avolám:"Hej! Tome! Co s t[Emi]ebou, ksakru, je, tak n[F]ebuď jak ti, co jsme se jim sm[Emi]áli, buď z[Dmi]as ten bezva kluk se s[C]rdcem kovboje ze sr[Dmi]ubu v údolí u Orlí skál[G]y." .3. Sedím venku, Tome, tak dělej, noc je blíž, já nechci dlouho čekat, už jsou schody studený, vlak jede každou chvíli a, snad se nezlobíš, mám s sebou i tvý věci sbalený. .R: .1. D[Ami]ivnej jekot po lesích se prohání, až v ž[Dmi]ilách tuhne kr[Ami]ev a zuby cv[F]akaj' SO[E]S, [Ami]utichá až u potoka pod strání, jó, t[Dmi]akovýhle řv[Ami]aní by n[E]esnes' ani p[Ami]es. Žh[Dmi]avý rudý [Ami]oči a dr[Dmi]ápy krvav[Ami]ý, k[F]osti chřestěj' v rytmu kastan[E]ět, str[Dmi]ašidelný v[Ami]ytí a skř[Dmi]eky chraplav[Ami]ý, tak t[F]o je hejkal, na to vemte j[E]ed[Ami]. .R: U nás h[C]ej, h[F]ej, h[C]ejkal straší v lese, jen ten, kdo něco snese, tam m[D7]ůže v noci j[G]ít, jeho h[C]ej, h[F]ej, h[C]ejkání se nese, každ[F]ej se strachy tř[C]ese, k ohni n[F]esesednem[C]e se, neb[F]oť za boudou v l[C]ese zase h[G]ejkal začal v[C]ýt[E]. .2. Kdo z vás tady na hejkaly nevěří, ten může u nás přespat, až se zastaví, nevystrčí špičku nosu ze dveří a bude jásat, že se dožil rána ve zdraví. Jenom kalný oči a rysy ztrhané, kalhoty si bude muset prát, a děs a hrůza v hlase, jó, to mu zůstane, až koktavě bude povídat, že: .R: + neb[F]oť za boudou v l[C]ese zase h[G]ejkal začal v[C]ýt, hej! .1. N[Hmi]ějak umírá nám l[A]áska, my jako h[G]ejna divejch vč[F#]el jdeme d[Hmi]ál. [A][G][F#] .2. Každej vztah je vlastně sázka a každý ráno může zmizet, my jdeme dál. .R: Ř[Hmi]ekněte, kdopak za to m[A]ůže, kdo z nás má pr[G]ávo něco br[F#]át, kd[Hmi]o učil lidi zlobu d[A]ýchat, kdo na voj[G]áky chce si hr[F#]át.[Hmi][A][G][F#] .3. Už zase bohatejch je spousta, a čím víc peněz, lásky míň, my jdeme dál. .4. A tak nám zbývá jenom doufat, že už zítra,že už zítra snad budeme dál. .R: .5. Už zase umírá nám láska, my jako hejna divejch včel jdeme dál... .1. Kd[F]yž nad pasekou vzlétne h[Bb]ejno vran, hejno vran, h[F]ejno vran, je léta pel už dávno v[Bb]yprodán, p[C7]odzim se hlásí chladem j[F]asných rán, v tom ránu prochází se s[Bb]ám a sám, kd[C7]o městu dávno sbohem d[F]al. .R: [F]A tak se touláš trávou sp[A7]álenou, nevíš, jak rozloučit se s l[Dmi]étem, díváš se na krajinu vzd[Bb]álenou, kt[C7]erés' dal celý život sv[F]ůj. .2. Nad hlavou zakrouží ti hejno vran, hejno vran, hejno vran, a bílých hvězd je všude oceán, přece si nepostavíš pod ně stan, budeš spát pod širákem, jak tě znám, i když už podzim přichází. .R: Vypiješ co teče, vykouříš co hoří, Občas skočíš na všechno co neuteče Vypiješ co teče, vykouříš co hoří, Občas skočíš na všechno co neuteče A nakonec nezbylo ti nic co za něco stálo Nakecal jsi doma ženě a možná i svejm dětem Že to bude dobrý a že se nic neděje Ukecal bys hluchýho a přesvědčil bys slepýho Možná bys moh prodávat i zajíce v pytli A nakonec nezbylo ti nic co za něco stálo Škoda že se nechceš kouknout na sebe do zrcadla snad by se ti rozsvítilo v tvý kebuli jak zamlada Zdá se prostě že je pozdě na jakoukoliv změnu Prošvihnul jsi všechny šance uložil's je k ledu A nakonec nezbylo ti nic co za něco stálo A nakonec nezbylo ti nic co za něco stálo A nakonec nezbylo ti nic co za něco stálo Hej ty! Bavím se vo tobě. Hej ty! Bavím se vo tobě. Hej ty! Bavím se vo tobě. .*: H[D]ele, lidi, nechte chvilku zm[A]atků, n[D]a oplátku já vám zazpív[A]ám[D].[ADA] .1. H[D]ele, synku, za malou chvil[A]inku pr[D]o pusinku přijde slečna tv[A]á,[DA] n[D]eboj se, do deště se ned[A]á, p[D]očkej ještě, třeba tě hled[A]á.[DADA] .2. Hele, dědo, na malou chviličku na lavičku sedni, nezmeškáš, vím, že taky tebe berou touhy, ty schody jsou ale příliš dlouhý. .3. Hele, holka, víš, že každej chvilku tahá pilku, nesmíš bejt tak zlá, nech půllitr, z toho máš mít vítr, nevoď za nos, to se nedělá. .*: [Gmi]Přitáhla [Eb]krásná [Cmi]Pavlí[D7]na [Gmi]pět pytlů [Eb]zrní [Cmi]do mlý[D7]na. [Cmi]Heleme [F7]se, [B]nemele [Gmi]se, [C7]stárka chytla a[F7]ngín[B]a.[D7] [Gmi]Mládek má [Eb]pro změnu [Cmi]žlouten[D7]ku, [Gmi]sněd asi [Eb]omylem [Cmi]housen[D7]ku [Cmi]a ten prá[F7]šek, [B]kulihrá[Gmi]šek, [C7]šel někam d[F7]o šenk[B]u.[A7] [D7]Představa, že pytle zrní potáhne zas domů [Gmi]způsobila [D7]Pavlí[Gmi]ně [C7]to že začla zlostná skákat po těch pytlích zrní [F7]jako na trampolín[D7]ě [Gmi]Ještě chvíli [Eb]skákej [Cmi]Pavlín[D7]o [Gmi]a budeš mít [Eb]téměř [Cmi]umlín[D7]o [Cmi]ať si tam[F7]ti s[B]imulant[Gmi]i [C7]maj' klidně [F7]zavříno[B]. .1. V nohách máš už 20 let, před tebou je celý svět, náladu máš celý den jen na snění. Není nic, co nechceš mít, neznáš co je noční klid, něžné představy se vůbec nemění. .2. V nohách máš už 30 let, všichni mohou závidět, krásou tvou jsou mnozí vážně ranění. Mnoho máš a můžeš dát, stále ráda si chceš hrát, všude slyším tvoje tiché vrnění. .3. V nohách máte 40, není třeba hledět zpět, minulost je často pouhé mámení. S kýblem v ruce s koštětem, umýváte nám tu zem, na tom osudu se nic už nezmění. Je [Hmi]tichá nedě[Hmaj+]le, če[Hmi]kám, že zazvo[Hmaj+]níš a chci s [Gmaj7]tebou zmizet [Gmaj+]někam, jedno [Gmaj7]kam. [Gmaj+]Blbý [Emi7]nápady, ty tě na[F#mi7]padnou a chytí, když jsi [Hmi13]dlouho sám.[G13F#13] Mám [Hmi]benzín v nádr[Hmaj+]ži a [Hmi]stovku na c[Hmaj+]estu a tvůj [Gmaj7]telefon, co má [Gmaj+]dlouhý u[Gmaj7]ši, [Gmaj+]celý ca[Emi7]melky a taky [F#mi7]víru v to, že nikdo o tom [Hmi]netuší. [A]A kde nás nenajdou, to v[G]ím, ta místa nejsou [Hmi]na mapách, [A]zahlídnem zas kačen k[G]lín a slunko, který [C]zapadá, [F#]ty na něj zavoláš He[Hmi]loo. [GDCHmiAGF#] Až přebrodíme proud a lesbická řeka ti tvoje nohy vodou pohladí, řekneš nespěchej, co stane se, když domů se už nevrátím. Vím, nejsem Navara a ty nejsi Isabeau, ale můžeme si na ně chvíli hrát na tu velkou love, za kterou nám stojí ještě umírat. A kde nás nenajdou ..., [F#]ty na něj zavoláš He[Hmi]loo. Robinovi Alkazaru Když chceš vidět spokojenou tvař holou blézu nad ní svatozář nesmíš srkat kofolu urvat nohu vod stolu protože stůl není kalendář Hello Robin Hood pár piv do placu dej Hello Robin Hood a něco zazpívej Hello Robine runda tě nemine Alkazar je věčnej a my ne! Zazpívej si s Robinem tu svou na rukách máš kůži zatvrdlou vod starejch rezivejch strun vod toho jak zvedáš rum když hospoda zahuláká tmou .1. S v[G]ejci, s vejc[Emi]i, hemen[G]ex s vejc[Emi]i, už se p[Ami]eče v našem pekáč[D]i, kuchařk[Ami]a ho zrovna otáč[D]í, můj hemenex. .2. S vejci, s vejci, hemenex s vejci, už se na něj těším celý den a déšť mi bije přímo do oken. .R: J[Emi]ako labužn[A]ík jsem si šunku nechal n[Emi]akonec, za to d[A]ík, a ž[C]ádný jiný ch[Ami]od an[C]i na Boží h[Ami]od mi n[C]ebyl tolik vh[D]od jako hemenex. .3. =1. .Rec: Dneska jsem měl k obědu zase párky, hořčice byla sice kremžská, ale nebylo to ono, dva plátky ztvrdlého chleba z minulého týdne mi mezi zuby skřípaly jako nepromazané dveře, jen ze spíže na mě civí dvě prázdné láhve od octa a z hospody naproti voní smažená vajíčka. .4. S vejci, s vejci, hemenex s vejci, už jsem přeběh' naši ulici, těším se na šunku vonící, dám si hemenex. .5. S vejci, s vejci, hemenex s vejci, zatím tady sedím u kávy, šéfkuchař je příliš loudavý. .R: Avšak teď už vím: není hemenex jak hemenex, co teď s tím? Protože se dlouho pek', přiškvařil se omastek, tvrdej byl jak šunkaflek, a já už ho n[Emi]echci[A7]! [Cmi] A[G]7 [Emi]Cmi G Šest let hledám zlato v jílu kat aby to spral za pět let jsem vod svý Heny řádek nedostal na Jima co vozí poštu čekám každej den přichází k nám vždycky z jara než zafouká fén Heny, Heny, jó Heny Na pláni se černej bod už v dáli objevil jako vichrem měkkej sníh se kolem rozvířil Sáně s poštou táhne jen pět bílejch koster psích šestá kostra Jimova se klátí na sáních Heny, Heny, jó Heny V bílým hnátu Jimy svírá vohořelej list že to psaní je vod Heny jsem si celkem jist Hvizd a sáně v dáli (mlze) mizí byl to možná sen na sněhu však leží dopis jeho půlka jen Heny, Heny, jó Heny To máš za to bídnej chlape žes do psaní vez za každej tvůj švindl s poštou chcíp ti jeden pes pět let čekat na psaní je sakra dlouhej čas spálil jsi mý šestý psaní tak si tě vzal ďas Heny, Heny, jó Heny Možná že se Heny zeptá kdepak zůstal Jim že jsi pálil její psaní to jí nepovím udělal jsi sakra divnej dopisovej dluh za to tě tak pěkně zaklel bílejch plání vogelzüge ziehn sie fliehn vor dem eis ins ew´ge grün züge ziehn züge ziehn warum bleib ich hier spür ich nicht manchmal auch die gier und bleib hier bleib bei dir fremde sonne brennt aufs hemd während sie das herz nie fänd und bleibt fremd und bleibt fremd sehnsucht treibt uns weit nach dem unbekannten glück und zurück und zurück 1./: [C]Šel [C]jsem šumným hájem, chacha, juchacha, širou rovi[G]nou, chacha, juchacha :/. /: [C]Potkal [C7]jsem tam [F]myslivečka, [G]jak šel s mojí [C]milou, chacha :/ 2./: A ta moje milá, chacha, juchacha, trápí srdce mé, chacha, juchacha :/ . /: Já se nechám naverbovat k Infanterii, chacha :/. 3./: Infanteria, chacha, juchacha, to je chlouba má, chacha, juchacha :/ . /: Ta musela bojovati za Císařepána, chacha :/. 4./: Za Císařepána, chacha, juchacha, Jeho rodinu, chacha, juchacha :/ . /: Ta musela vybojovat Hercegovinu, chacha :/ . 5./: Hercegovina, chacha, juchacha, lautr rovina, chacha, juchacha :/ . /: Tu musela vybojovat Infanteria,chacha :/ . 6./: Tamhle na stráni, šš šš, šnelcuk uhání šš šš :/ . /: Tam na stráni jsou schováni Mohamedáni, chacha :/ . 7./: Mohamedáni, chacha, juchacha, hnusný pohani, chacha, juchacha :/ . /: Kalhoty maj roztrhaný, smrkaj do dlaní, chacha :/ . 8./: A ty Turkyně, chacha, juchacha, tlustý jak svině, chacha, juchacha :/ . /: Císařpán je nerad vidí ve své rodině,chacha :/. [F]A hergot, to je baba, no to se mi snad jen zdá [G]A hergot, to je baba, metr dvacet v bocích má [C7]a vlní se jak [C#7]živej [D7]plot, a mě polejvá [F]pot [BHC] [F]A hergot, to je baba, až mi duřej ledviny [G]A hergot, to je baba, nacpala se do mini [C7]a takovejchhle no[C#7]hou dar[D7] má snad jen biliár[F], [F#GA] (r): [B]Není to žádná z hrůz, že [F]mám takovej vkus a [C]že jsem prostě vyznavačem [F]přepl[F#]něnejch [G]blůz[A] [B]a znalci krásy komerční, ať [F]klidně hleděj zavile [G]já když mám jet do pekla, tak [C7]na pořádný kobyle Raz, dva, tři, čtyry Hergot, to je baba, ta kdyby mně chtěla znát A hergot, to je baba, mohla by mi něco dát a nechci toho ani moc, stačí mi jedna noc mezihra 3x verse (r): A hergot, to je baba, a jak se jí vine hruď A hergot, to je baba, tak už mě snad kámo vzbuď a v podprsence číslo nejmíň šest, se nemůže vše vlést A hergot, to je baba, až se stydím za úžas A hergot, to je baba, na to má snad zbrojní pas a knoflík, sem co se k ní osmělí, hned oko vystřelí (r): Čtyři, tři, dva, jedna Hergot, to je baba, ta kdyby mně chtěla znát A hergot, to je baba, mohla by mi něco dát a nechci toho ani moc, stačí mi jedna noc .R: H[G]ermelín, H[H]ermelín, kr[C]ál všech sýrů a př[G]ítel vín, j[A]emnější než p[D]opelín, H[G]ermelín[C], (náš) Hermel[G]ín[D]. .1. Tento j[G]emný sýr má př[H]íchuť houbovou [C]od plísně na j[G]eho povrchu, v[A]ypadá jak n[D]aftalín, H[G]ermelín, n[C]áš Hermel[G]ín[D]. .R: .2. Správně vyzrálý má lasturový lom, nemá-li, pak ještě nedozrál, dejte ho dozrát za včelín, Hermelín, náš Hermelín. .R: .3. Výborný je rozkrojený, obalený a smažený, nemá v sobě klobásový jed botulin, Hermelín, náš Hermelín. .R: + H[G]ermel[C]ín, Hermel[G]ín[D]. .R: S [Ami]heřmánkovou [C]vůní vlasů, s Bohem v du[E]ši, s láskou v srd[Ami]ci, /: s [Dmi]polibkem [G]na rtech, [C]se slzami v [D#dim]očích s [Dmi]děťátkem v [E]těle [Ami]usíná tu [C]pod peřinou, schoulená [E]je do klubíč[Ami]ka, ničí milá, [C]zamotaná do pavu[E]čin sně[Ami]ní. :/ .1. M[G]adonnu Donatella jsem zahlídl, jak zhášela svíci, heřmánkem zavoněla, já nevěděl, co jí mám říci, n[C]ad horizontem už mi hv[G]ězda bliká, j[C]eště není m[G]oje, ještě s[Ami]e mě nedot[D7]ýká, [G]ucítil jsem vůni h[Ami]eřmánku, už mi to z[D7]ačíná, už křičím z[Emi]e spánk[C]u: Martin[G]a. .2. Někdo mě popadl a postavil ke zdi, měsíc se dral oknem do pokoje, počkejte chvíli, teď padají hvězdy a jedna z nich je ta moje, odněkud ze tmy brnká slepý kytarista, polibek letmý, řekou plyne voda čistá, ucítil jsem vůni heřmánku, už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina. .R: L[D]áska je h[Emi]ora, vysoká h[C]or[G]a,[C][G][C][G] kd[D]o z nás ji zd[Emi]olá, kdo z nás ji zd[C]ol[G]á,[C][G][C][G] l[Ami]áska je hora vysok[D7]á, hora v[G]ysoká. .*: V[Emi]enku je bláto, prší št[G]ěstí, cinká zlato, po nám[C]ěstí s parazolem chodí l[Emi]idi kolem, na nebi ptáci, brečí d[G]ítě, tramvajáci táhnou s[C]ítě, ulicemi padají r[Emi]yby k zemi, n[Ami]ad domy, nad střechami l[D7]etí smutně čáp, m[Ami]ávám mu gerberami, sed[D7]á si na okap. .3. Herodes v bílém plášti vraždí neviňátko, v kamnech kosti praští a po koláčích sladko, pod okny na mě troubí limuzína: nebreč a pojď, tak zle to nezačíná, ach, smutky, smutky z heřmánku, už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina. .4. Ve stráních karlovických lesů červnové slunce zlátne, co našel jsem, to u srdce si nesu, co ztratil, mizí v nenávratně, na bříze na kmeni vyrostla holubinka, navždycky ztracený slyším, jak srdce cinká, ach, lásko, lásko z heřmánku, už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina. .R: Madonna Donatella, Madonna Donatella ... [D], [G], [A4sus], [A], [D], [G], [A] [D]Minule mi povedala [A]jedna milá pani [G]Jožo mne sa zdá že ty si [D]ani ani ani [D]musíš vedieť kde máš miesto Amusíš niekam patriť [G]nemôžeš sa takto motať [D]a tárať dve na tri Lenže pani mne sa moja fotka hrozne páči Pre život mi trochu srandy dokonale stačí Usmejte sa uvoľnite a nekrúťte nosom Prezradím vám niečo o tom Kde som, kto som, čo som Ona vraví: Počkaj ešte najprv pusti hudbu Možnože máš plošticu v tej malej soche Budhu Ja jej na to nebojte sa vo mne majú jasno Tam kde oni šepkajú ja kričím hrozne hlasno Mením veci po svojom mám všemocného strýka Politika je len pre tých ktorých sa to týka Pre istotu ale aj tak pridám trochu basy K tomu kravál nech nám zvoní na veselšie časy (r): [D]Hey Hey Zlato [A]pôjdeme do NATO [G]Budeme sa baviť ako [D]Bonnie and Clyde [D]Hey Hey Zlato [A]máme predsa NATO [G]Všetko bude tutty všetko [D]bude allright Minule mi povedala jedna milá pani Jožo mne sa zdá že ty si ani ani ani musíš vedieť kde máš miesto musíš niekam patriť nemôžeš sa takto motať a tárať dve na tri Lenže pani mne sa moja fotka hrozne páči Pre život mi trochu srandy dokonale stačí Usmejte sa uvoľnite a nekrúťte nosom Prezradím vám niečo o tom Kde som, kto som, čo som (r): Hey Hey Zlato pôjdeme do NATO Kúpime si samopaly bude nám fajn Hey Hey Zlato máme predsa NATO Kúpime si starý fantom od DubluSize Som [G]hlas nášho ľudu [A]Som synonym údu Som [Hmi]obhajca Budhu A [C]majster Woodoo Som [D]čistá rieka Som [E]krv čo strieka Som [F]škulavý fun Som skrátka [C],[A]váš Guľový [D]klaun [G], [A4sus], [A], [D], [G], [A] .. Viete pani mne sa moja fotka hrozne páči Pre život mi trocha srandy dokonale stačí Usmejte sa uvoľnite a nekrúťte nosom Prezradím vám niečo o tom Kde som, kto som, čo som (r): Hey Hey Zlato pôjdeme do NATO Budeme sa baviť ako Bonnie and Clyde Hey Hey Zlato máme predsa NATO Všetko bude super mega tutty allright Som jasná facka Som krv mag facka Som básnik špina A vaša vina Som prietrž mračien Som vodca hračiek To let mi dá .. Som skrátka váš .. Guľový klaun (r): Hey Hey Zlato pôjdeme do NATO Budeme sa baviť ako Bonnie and Clyde Hey Hey Zlato máme predsa NATO Všetko bude tutty všetko bude allright (r): Hey Hey Zlato pôjdeme do NATO kúpime si nové tanky budeme fry Hey Hey Zlato máme predsa NATO Naše deti budú platiť ajajáj ... nananá [D]Je to hrozný trest Ana slečnu če[D]kám. Koukají mi šle [A]A mindráky [D]mám. [G]Čekání je [D]zbytečný, [A]v Bráníku na [D]konečný. [G]Po hodině a [D]čtvrt [A]žízeň [G]dostá[D]vám. Přijela tramvaj, tak na Kovárnu spěchám. Tam kde točí pivo Láďa, no tak chlape jeď. Rychleji a rychleji, se kola točí lomozí, na zastávce Modřanská jsem první ze dveří. .R: (2x) [D]Pivo [A]mistře hey, hey, [D]pivo rychle [G]toč, [D]pivo [Gmi]stře mi [A]dej!!! Ač jsem chtěl jít na večeři teď u pípy jsem. Měl jsem trochu jiný plány, než se sklonil den. Co s načatým večerem, nejspíš se tu vožerem, Láďa nosí pivo dál, na záchod jsem vstal. Další pivo na stole mám, přemítám co s ním. Kdybys byla dochvilnější, tak tu nesedím. Ač jsem se chtěl milovat, radši jsem šel zakovat, zapomenout na to, že tě znám. .R: Sedím v rohu hospody a věrák tiše hučí. Vůbec nejsem veselý, povětšinou mlčím. To to zase dopadlo, zpil jsem se jak námořník, potom venku na ulici praštil jsem se o chodník. Nepůjdu už na Kovárnu dříve nežli zítra, potřebuji, aby moje hlava byla chytrá. Na konverzaci se slečnou, hodnou, ale netečnou, kdejsem nechal ten svůj rozum stát. .R: Sie sind die Könige auf dem ewigen Eis, und ihr Thron ist blau-rot-weiß. Und er wird niemals untergehn, niemals, weil wir hinter euch stehn. Hey, wir woll´n die Eisbärn sehn, Hey, wir woll´n die Eisbärn sehn. Denn unser Leben wär so leer ohne Bärn. Wir haben die Eisbärn so gern, Wir haben die Eisbärn so gern. Sie sind so wild auf dem ewigen Eis, und jeder denkt, was jeder hier weiß. So bärenstark und voll Energie, so warn sie, so warn die Eisbärn noch nie. Hey, wir woll´n die Eisbärn sehn, Hey, wir woll´n die Eisbärn sehn. Denn unser Leben wär so leer ohne Bärn. Wir haben die Eisbärn so gern, Wir haben die Eisbärn so gern. Hey, wir woll´n die Eisbärn sehn, Hey, wir woll´n die Eisbärn sehn. Denn unser Leben wär so leer ohne Bärn. Wir haben die Eisbärn so gern, Wir haben die Eisbärn so gern. [Emi][C][G][D] [Emi]seděla [C]hezká [G]holka takhle [D]k ránu u ba[C]ru [G] [D] a dívala se mlčky jak se lidi střídají jak se nenápadně tajně kolem sebe dívají čas mizí jak balónek z pouti a oni čekají seděla hezká holka takhle k ránu u baru a nechtěla už čekat ale ani nechtěla už jít protáhla se líně dlouze zívla v tu chvíli se mi děsně líbila a myslím že jsem viděl to co ona viděla země na obzoru je pustá a všude kolem hladová ústa život je jídlo a byt není kam jít a není kde zůstat seděla hezká holka takhle k ránu u baru a nechtěla sand ani slyšet ty kecy o lásce řek' jsem jí pár fakt dobrejch vtipů a odešel jsem sám čas mizí jak balónek z pouti já taky unikám země na obzoru je pustá a všude kolem hladová ústa život je jídlo a byt není kam jít a není kde zůstat [E]Vychodil jsem školu, do života jít jsem chtěl někdy jsem šel rovně, jindy jsem jí zase [H]měl ale [E]jedna láska zůstala mi, [E7]je jenom má [A]má mě hrozně ráda a [C]já ji mám rád [E]stačí jenom chvíle a [H]nemusíš se [A]na nic [E]dívat Pracoval jsem pilně, pořád bysem jenom dřel jenže kudy na to, to jsem vůbec nevěděl muzika je dobrá, když je tak akorát stačí jeden nápad a může se hrát a když se taky zpívá tak už jenom málo schází [A]Hráli jsme nahlas a dělali jsme menší [E]šou a [H]bylo víc než jedno, že [G]roky zatímA někam [E]jdou [A]každej by chtěl něco a tak jsme hráli jen tu [E]mou Hju-ju, reagge, boogie, [G]blues and [A]rock and [E]roll Je to všechno pravda, nejsem tady abych lhal tam kde hraje fender, tam jsem nikdy neváhal nekonečný touhy mě ženou dál a nemám žádnej důvod abych pospíchal takovej je život a tak se o něm hezky zpívá. Hezkej den máme dnes Kočka leze dírou oknem pes Máme dnes hezkej den Kočka leze dovnitř ten pes ven. Jaro dýchá z mezí láká lidi ven A kolem kvetou bezy a v nebi plejou len A slunce stalo březí jo z bledě modrejch plen A v tom to právě vězí že máme hezkej den. Hezkej den máme dnes Kočka leze dírou oknem pes Máme dnes hezkej den Kočka leze dovnitř ten pes ven. Na řece mám kajak stačí jenom krok A z rozhledny maják a z kofoly je grog A z tebe mořská panna a ze mně třeba síť A do tý se hned zrána prosím tebe chyť. Hezkej den máme dnes Kočka leze dírou oknem pes Máme dnes hezkej den Kočka leze dovnitř ten pes ven. Na louce se zvedá řada topolů A mně to dneska nedá a já jdu za školu Chci v lese sbírat šišky a chodit v trávě bos A do žákovský knížky se mi podepíše kos. Hezkej den máme dnes Kočka leze dírou oknem pes Máme dnes hezkej den Kočka leze dovnitř ten pes ven. [C]La-la-la-la-lala, [Emi]la-la-lá, [F]la-la-la-lala, [G7]la-la-la-la. [C]La-la-la-la-lala, [Emi]la-la-lá, [F]la-la-la-lala, [G7]la-la-la-la. [C]Hezkej den [Emi]máme dnes, [F]kočka leze [G7]dírou, oknem [C]pes. [EmiFG7] [C]Máme dnes [Emi]hezkej den, [F]kočka leze [G7]dovnitř, ten pes [C]ven. Jaro dýchlo z mezí a [F]láká lidi [C]ven a [F]kolem kvetou [Emi]bezy [A7]a [Dmi7]v nebi plejou [G7]len. A [C]slunce vstalo březí, jó, [F]z bleděmodrejch [E]plen a [Ami]v tom to právě [G]vězí, že [A7]máme [D7]hezkej [G]den. [G7] Hezkej den máme dnes, kočka leze dírou, oknem pes. Máme dnes hezkej den, kočka leze dovnitř, ten pes ven. Na jaře mám kajak a stačí jenom krok a z rozhledny je maják a z kofoly je grog. A z tebe mořská pana a ze mne třeba síť a do tý se hned zrána, prosím teb, chyť. Hezkej den máme dnes, kočka leze dírou, oknem pes. Máme dnes hezkej den, kočka leze dovnitř, ten pes ven. Na louce se zvedá řada topolů a mně to dneska nedá a já jdu za školu. Chci v lese spírat šišky a chodit v trávě bos a do žákovský knížky se mi podepíše kos. Hezkej den máme dnes, kočka leze dírou, oknem pes. Máme dnes hezkej den, [F]kočka leze [G7]dovnitř, ten pes, [F]kočka leze [G7]dovnitř, ten pes, [F]la-la-la-la, [G7]la-la-la-la, [C]la-la-la-la, [Ami]la-la-la-la, [F]lá, [C]ven. 1. [Emi]Je to už [A]dávno co mi [Emi]zmizely v [A]dálce stromy [Emi]pro mě už [D]zastavil se [G]čas[H7] [Emi]Stávaly [A]kolem trati [Emi]čekaly [A]až se vrátí [Emi]to co se [D]vrací v každém z [G]nás R: [A]Vál vítr [H7]vál cesta [C]dál vedla [H7]nás do [Emi]krajiny [Emi7]lvů [Emi6][Emi][Emi7][Emi6] [A]Bál jsem se [H7]bál jestli [C]dál kolem [H7]nás někdo [Emi]není [A][Emi][A] 2. Do světa cesty vedou do dálky vlaky jedou za kopce slunce zapadá Já měl svou bílou stránku napsanou do červánků aspoň mi to tak připadá 3. Cesty jdou za obzory každý z nás má svou story každý se někdy musí bát Chlap ten se pořád chystá na mapě bílá místa u malých ohňů prozkoumat 4. Jak hrabě Monte Christo já měl svý bílý místo tam kde na mě čekala mříž A stromy kolem tratí věděly že se vrátí jen ten kdo unese svůj kříž manchmal streichelt wind die warme haut manchmal scheint das fremde so vertraut manchmal aber bläst der wind uns kälte in's gesicht und vertraute nähe spürt man nicht mal hängt der himmel voller geigen mal sind die sterne überhaupt nicht mehr zu seh'n mal kann man jeden berg besteigen und über tiefe wasser geh'n manchmal fühlt man sich betrogen mal glaubt man unsterblich zu sein manchmal wird man selbst von gott belogen und engel sind auf einmal kalt wie stein mal hängt der himmel voller geigen mal sind die sterne überhaupt nicht mehr zu seh'n mal kann man jeden berg besteigen und über tiefe wasser geh'n mal hängt der himmel voller geigen mal sind die sterne überhaupt nicht mehr zu seh'n mal kann man jeden berg besteigen und über tiefe wasser geh'n es kommt immer wieder dieses gefühl so was kenn' ich gar nicht von mir ich liege am boden und mein stolz auf dem müll und in mir schreit alles nach dir ich hab' dir weh getan und es tut mir leid und ich hab' alles heulend bereut ich hab' noch nie irgend jemand' hinterhergeweint ich hab' noch nie jemand' so vermißt ich hab' noch nie einen fehler so sehr bereut ich habe angst dass du mich vergißt und mich nie wieder küßt ich kann nicht mehr schlafen mein kopf tut weh ich hole mich selbst kaum noch ein zuviel geraucht und zuviele kneipen geseh'n und mir wird klar - hier der verlierer zu sein ich hab' dir weh getan und es tut mir leid und ich hab' alles heulend bereut ich hab' noch nie irgend jemand' hinterhergeweint ich hab' noch nie jemand' so vermißt ich hab' noch nie einen fehler so sehr bereut ich habe angst dass du mich vergißt und mich nie wieder küßt ich habe angst vor der stille ich habe angst vor jeder nacht vor jeder nacht und dem morgen danach ich habe angst dass du mich vergißt und mich nie wieder küßt ich hab' noch nie irgend jemand' hinterhergeweint ich hab' noch nie jemand' so vermißt ich hab' noch nie einen fehler so sehr bereut ich habe angst dass du mich vergißt und mich nie wieder küßt Adenauer, Ollenhauer Ulbricht, Honni, Bau der Mauer Achtundsechzig, neunundachtzig Und der wilde Osten macht sich Für die große Welt bereit Warte- Wickel-, Wendezeit Willi, Billi, Gorbi, Kohl Jelzin trinkt gern Alkohol PDSPDSU Urne auf und Urne zu Deutschland hat Europawahlen Wer soll uns die Rente zahlen Mai-Krawalle, Kanzler-Rede Weimar, Kunst und Kult um Goethe Rentnerschwemme, Mehrwertsteuer Euro billig, Dollar teuer Und wir sind noch nicht am Ende Jetzt kommt die Jahrtausendwende Hipp Hipp Hurra , Hipp Hipp Hurra Tausendwende Hipp - Hurra Und wir sind noch immer da Hipp Hipp Hurra , Hipp Hipp Hurra Hammer, Zirkel, Ährenkranz Hansa Rostock, Kaiser Franz Blaue Jeans und Petticoat Jugendweihe sowieso Udo schickt ‚ne Lederjacke Mielke macht total auf Macke Tagesschau und Wetten, daß... Wetterkarte, Rockpalast Spiegel, Burda, Stern und Bild Reichstag wird nicht mehr verhüllt Schumi, Schur und Steffi Graf Bravo ist nicht immer brav Fischerchöre, drei Tenöre Nina hat die größte Röhre Dieter Bohlen, Harald Schmidt Und im Playboy Kati Witt Und wir sind noch nicht am Ende Jetzt kommt die Jahrtausendwende Hipp Hipp Hurra , Hipp Hipp Hurra Tausendwende Hipp - Hurra Und wir sind noch immer da Hipp Hipp Hurra , Hipp Hipp Hurra Aufschwung, Wohlstand und Wirtschaftswunder Milch macht müde Männer munter Nylon, Plaste, Dederon Roboter und Robotron Schönheit bringt uns die Chemie Open Air und unten sie Keiner geht heut noch per pedes Aus dem Wartburg wird Mercedes Aus dem Trabi wird ein Golf Unser Manager heißt Rolf Der Computer ist ein guter Jedem seine Arbeit tut er w.w.w. Punkt Internet Fitness-Studio, Wasserbett AKW und Rinderwahn Pornofilm und Bundesbahn Und wir sind noch nicht am Ende Jetzt kommt die Jahrtausendwende Hipp Hipp Hurra , Hipp Hipp Hurra Tausendwende Hipp - Hurra Und wir sind noch immer da Hipp Hipp Hurra , Hipp Hipp Hurra nur ein schatten blieb von ihm in hiroshima als das feuer schwieg doch den keiner kennt in hiroshima wurde stein der schrie und er schrie erinnert euch gut sonst holt euch die glut wie hier fliege mein lied nach hiroshima flieg zum schattenstein und versprich dem mann in hiroshima das wird nie mehr sein denn die welt erinnert sich gut sonst holt sie die glut wie hiroshima .1. [D]Klíč, papíry a nářadí jsem vzal a řek, že nevadí mi, že ten auťák, co mi dali, je prý divný, povídali, patří vdo[A7]vám. Než jsem s ním vyjel na silnici, tak mi chtěli všichni říci historii téhle káry, díky, já ji [D]znám. Nejdřív s ní jezdil jeden blázen, pedál plynu vždycky na zem, když mu ji dali no[G]vou, a pak to s ní neubrzdil, a [D]má ten svůj křížek, tam, co udelal díru do zdi, [A7]a svou Lízu první vdo[D]vou. .2. Mapu, sirky, cigarety, vedle fotku od Markéty, dva kanystry bez benzínu, hlavu těžkou po zlém vínu, vyjel další, pro štestí podkovu na klíče, stovkou jezdil přes vesnice zatáčky bral jenom smykem, prý to znal, jednou tu svou věčnou kliku nechal někde na patníku i s tou její podkovou, přehlídnul tam dvě, tři značky, a tak vlítnul do zatáčky, byla prudší, než se zdála, a Markéta se tak stala po té Líze druhou vdovou. .3. Dvěstě koní pod kapotou, denně s novou anekdotou, měl metrák a mandolínu, doma krásnou Karolínu a nebyl hloupý, nejezdil s tím, jen se coural, bál se, aby nenaboural, Karolína prý mu říká, vrať se zdráv, až mu řekli - Karolína, ta teď, hochu nevzpomíná, určitě je někdo s ní, tak on vlítnul do té káry a jel jako blázen starý, v dešti přidal více plynu a udělal Karolínu, po té Líze tenkrát v létě a té druhé Margaretě znenadání třetí vdovou. .4. Klíč, papíry a nářadí jsem vzal a řek, že nevadí mi, že ten auťák, co mi dali, je prý divný, povídali, patří vdovám. Než jsem s ní vyjel na silnici, tak mi chtěli všichni říci historii téhle káry, díky, já ji znám, já nevěřím na žádný malér, mám tam stovku a jsem frajer, dneska budu u své ... Drží se [Emi]pod paží, domů se vedou, domov je [Ami]nádraží s čeká[Ami7]rnou hně[D]dou.[Emi] Hnědou jak funebrák, co smůlu nosí, po tmě a po špičkách, vklouznou tam bosí ProstřeDný stůl, do rány sůl a padán[G]í víček [C]a ho[D]din co ti[Emi]kají o,o,o,o. Svědek se červená a matky blednou, věrná či nevěrná, tak ještě jednou. Naposled se vás ptám z lásky či bez ní, někdy vše spálí mráz a odvane sníh. Z kamarádů jen přátelé a dohadům po třídě poslední zvonění, zvonění o,o,o,o. Jeden se obhájí, odvahu sbírá, s ničím se netají, límeček spíná. A schody po dvou (a schody po dvou) sotva je vnímá letí tou chodbou, rád zapomíná. Na prostřený stůl, života půl a padání víček a hodin, co tikají. o,o,o,o. Zpráva je úřední, taky tak studená, ulice polední, pustá a znuděná. Už ji to nebaví, padat jak kamení, lidi se nezdraví, smutní a znavení. Prostřený stůl (z kamarádů), života půl (jen přátelé) a padání víček a hodin, co tikají o,o,o,o. [Fmi]Hľadá sa dieťa z dobrej [B]rodiny [C#]Už hľadáme ju celé [B]hodiny povedzte [Fmi]kde je - [C#]To v tejto [Es]chvíli jasné [Fmi]nie je [B] [Fmi]Kde to naše dieťa [B]môže byť [C#]Prehľadajte v meste [B]každý byt všetky [Fmi]kiná všetky obchody Tam kam [B]chodí aj kam nechodí Prebeh[Bmi]nite všetky parky, spýtaj[As]te sa zmrzlinárky Ponúk[Ddim]nite vhodnú odmenu [B]možno si ľudia na ňu [Fmi]vzpomenú [Fmi]Prečo nás tak osud trestá [B]Prešli sme už dobrú polku [C#]mesta [Es]Sotva chytám [Fmi]dych .. Nieto po nej ani stopy Nebojte sa tá sa neutopí Ona nie je z tých Hľadá sa dieťa z dobrej rodiny Hľadá sa vzácny poklad jediný Nik nevie kde je Zdá sa že niečo sa s ňou deje Kde to naše dieťa môže byť Pátranie si žiada zvláštny cit Zdá sa že nám stopa unká musíte sa spýtať strážnika rýchlo nalej čas tak letí spýtajte sa školských detí Ponúknite vhodnú odmenu možno si ľudia na ňu vzpomenú Hľadá sa dieťa z dobrej rodiny Hľadá sa vzácny poklad jediný Nik nevie kde je Zdá sa že niečo sa s ňou deje .1. V m[Ami]ěsíci z[G]áří, kdy j[Ami]ablka zr[F]ají, kdy m[Ami]antilu n[G]oci svit m[Ami]ěsíce pr[E]otkal, když d[Ami]ozněla h[G]ymna, již v p[Ami]ůlnoci hr[F]ají, já p[Ami]oprvé tehdy jsem S[G]atana p[Ami]otkal. .2. Ten Satan měl líbeznou postavu panny a nepáchla síra, však voněly květy, a v úsměvu něha bez jediné hany, jen z úst jako hadi mu syčely věty: .R: "Jen n[C]ech si svou duši, ta k ničemu n[G]ení, vždyť mn[Ami]ozí i zd[G]arma ji [Ami]upsali č[E]ertu, však hl[Ami]as - to je zb[G]oží, jež dn[Ami]eska se c[F]ení a d[Ami]obře se platí - to b[G]eze všech ž[Ami]ertů!" .R: "Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil a stráž mi ho do klece vsadí, a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil, tvůj hlas tě zradí!" .3. Dnes jako kníže si v paláci žiji, mám ve stájích koně a v zahradách pávy, jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji, jen rádio nemám a nesnáším zprávy. .4. Neb kdykoli válkou se o lásce bájí, když slaví se vrazi a obchody s časem, když svatými slovy se bezpráví hájí, když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem. .R: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci, mám z démantů bazén a ze zlata ryby, mám přebytek všeho, i pýchy, i moci, mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí! .R: Dnes podruhé oko mé Satana spatří, je krásný, byť s úsměvem krysím, vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří, když na větvi visím ... [A]Hlásná Třebáň je [C#mi]krásná a proto [Hmi]ke svý Máně [E7]do Třebáně [A]často jezdit [E7]hledím. [A]Hlásná Třebáň je [C#mi]krásná, u Máni [Hmi]v Třebáni si [E7]prostě lebe[A]dím. [D7]Dole u Berounky r[A]oste kapradí, [Hmi]komáři že [E7]koušou [A]to nám nevad[A7]í. [D7]Máňu u řeky když [A]večer objímám [H7]tak bodání hmyzu vůbec nevní[E7]mám. [A]Hlásná Třebáň je [C#mi]krásná a proto [Hmi]ke svý Máně [E7]do Třebáně [A]často jezdit [E7]hledím. [A]Hlásná Třebáň je [C#mi]krásná, u Máni [Hmi]v Třebáni si [E7]prostě lebe[A]dím. .1. Jak b[G]ouří burácí mlejn, co v hlavě m[D]ám, c[G]estou domů poztrácím to j[D]ediný, co m[G]ám. .R: Já zn[G]ám, znám, to já znám, tyhle rána zn[D]ám, n[G]ohy mý se potácí a hl[D]ava prázdnej džb[G]án. .2. Cesta se kroutí jako had, jednou tam, jednou sem, dá bůh, abych neupad', to usnul bych, kde jsem. .R: .3. Proč kravatu mám na čele, já neumím ti říct, proč bez boty jdu vesele - mně nezbylo jich víc. .R: .R: .R: .1. [C]Hlavěnka mě bolí, srdíčko ve mně hrá, [Dmi]že ten šohajíček[F] [C]jinou panenku m[G]á. .2. Jinou panenku má, jiné dary nosí, a já mám naději, že si mě vyprosí. .3. Že si mě vyprosí, na kolínka klekne, a přitom klekání ještě kloubouk smekne. .4. Nesmekej synečku, nesmekej kloboučka, ať lidi neřeknou, že jsem boží mučka. .5. Že jsem boží muka, co na poli stojí, že za mnou syneček černooký chodí. [D]Hle, hle, támhle v Betlémě svítí se tam, [A7]zdá se m[D]ně, nad Betlémem svítí hvězda, [Em]to jest nám ne[A7]obyčejná, [D]co to tam může býti, musíme to [A7]zkusiti. Dudly, dudly, [A7]dudly, dudly, [D]dudly, dudly, [A7]dudly[D]dy. Mně se, bratři, všechno zdá, že jest dorbá novina, neb tam všechno poskakuje, radostí tam všecho žije, malí, velcí tam skáčí, líbezně dudy hučí. Dudly ... [EmiDEmiH7Emi] .1. Tak hl[Emi]e, jak se p[D]erou, jen p[Emi]ohleďte n[D]a ně, jak [Emi]úplatky b[D]erou a sv[G]rbí je dl[Ami]aně, jen p[Emi]ohleďte n[C]a ně, jak z[D]atančí t[Emi]ance, když n[D]amísto d[Emi]aně jim d[H7]ají kus žv[Emi]ance. .R: P[C]ít, kl[D]ít, ro[G]uhat se ví[Emi]ře, p[G]ak sedět v d[Emi]íře n[D]ějaký r[Emi]ok, kl[C]ít, p[D]ít, c[G]o hrdlo r[Emi]áčí, vžd[G]yť osud st[Emi]áčí už p[D]oslední l[Emi]ok. .2. Tak pohleď, jak s vervou tu do sebe mlátí, než hrdlo si servou a život si zkrátí, tak s křikem se boulují s tupostí mezků a páni se radují, utáhnou přezku. .R: .3. Když v hospodě pijí, tak pozor dej na ně jak na klubko zmijí, jež zabíjí laně, tak pozor dej na ně v té podivné době, vždyť při této hraně jde o krk i tobě! .R: .R: [G#]Ty stóny [E]co v noci [F#]ve větru [H]zní tě tiše lákají jít za štěstím opustit starosti šedivých dní začít někde znova a možná líp [H]Na ces[F#]tě za štěs[H]tím na nohou [F#]závaží z minulých [H]dní na cestě za štěstím na nohou závaží z minulých dní M: [H][A][D][H] 2x Do světa odchází hledat štěstí hledači pokladů, chimér a snů opustit přátele a rodný dům pro fatu morganu a spoustu snů Na cestě ... Jak věčný žid stále dál jít nikde nemít domov ani pevný cíl hledači pokladů, jak krásně to zní na nohou závaží z minulých dní Slovo My jsme všichni hledači pokladů. Všichni stojíme o to abysme našli štěstí, abysme našli radost, lásku a přátelství. A věříme, že to přijde, že to jednou v životě najdem a sníme o tom, jaké to asi bude. A když někdo umí tenhleten pocit vyslovit nebo zazpívat, tak víme o čem je řeč. Známe touhu. Ale známe taky to závaží minulých dní. Známe tu tíhu zlých zkušeností, které všichni máme. Známe i tíhu svých minulých zlých rozhodnutí. To je téma toho našeho dnešního večera, jestli víc váží nuda, lež a samota a nebo naděje, láska a odvaha. Jestli je to štěstí a radost opravdu jenom iluze a sen nebo jestli je to něco skutečného. Něco,na co se dá spolehnout, něco, co se dá najít. O tom jsou ty dnešní písničky a taky to povídání. Má to být takový rozhovor, ve kterém se snažíme zvažovat pro a proti. Víme předem, že nejsou žádné důkazy, které by nám řekli, kde ta pravda je. Jsou jenom svědectví, jsou jenom příklady těch, kdo věří a těch, kdo nevěří. A nám nezbývá nakonec nidky nic jiného než že se každý sám a každá sama musíme rozhodnout. A to když si tady o tom povídáme, když o tom zpíváme, když o tom přemýšlíme, tak tím si navzájem pomáháme abysme se rozhodli dobře. [Gmi]Já chci cestu zpátky, já chci cestu zpátky, zpátky cestu [C]najít k [B]vám. 3x [C]Dělal jsem [B]chyby pak se káral [Gmi]snad, bylo to proto, že jsem byl mlád. Mít oheň v srdci pravdu na rtech mít, není to snadné začít znovu žít. Já chci cestu zpátky, já chci cestu zpátky, zpátky cestu najít k vám. 2x Já chci cestu zpátky, já chci cestu zpátky, zpátky cestu najít k vám. 8x [D]Já nevím, [G]co se to [F]děje Celej den sedim u okna [D]Hledám šťastnou hvězdu [G]na ne[A]bi a [G]nemůžu ji [A]najít Jak je to možný, že ji někdo spatří jak je to možný, to nechápu Já se jí nevzdám, budu jí hledat, budu sedět u okna Hledám šťastnou hvězdu... Už zase nevím, co se to děje Celej den sedim o vokna Hledám šťastnou hvězdu na nebi a nemůžu jí najít! [C][C/A][C/F] nikde nikde nikde nenajdu to slovo nikde nikde nikde nenajdu to slovo nikde nenajdu to slovo kterým bysem všechno řek nikde nenajdu to slovo kterým bysem všechno řek nikde nikde nikde nenajdu to slovo nikde nikde nikde nenajdu to slovo to slovo auto pes kočka myš řekni: hledáme slovo ještě jednou ještě hledáme slovo to slovo... F#mi(2-3) 4x [F#mi]Pojď najít [C#7]léto, [D]je někde v [D6/5-]zapomnění[C#mi7],[G6/5-] [F#7]to l[Hmi7]éto, co smutek v [F#mi]Hardegg promě[E]ní[D/F#].[G][C#7] [F#mi]Pojď najít [C#7]léto, [D]už dávno [D6/5-]nemohu spát[C#mi7][G6/5-] [F#7]a [Hmiadd2]čekám, že se k nám [F#mi]vrátí napoř[E]ád[D/F#].[E][D/F#] [Hmi7]Znám ale zp[E]ůsob, co [Amaj7]šidí kalendář[Dmaj7], [Hmi7]když vidím [C#7]léto, jak [F#mi]hřeje z t[E]vých o[Dmaj7]čí. [Hmi7]Ten pohled hojí [E]rány a [Amaj7]navrací mě tam[Dmaj7], [Hmi7]kde slunko [C#7]ze skal vykro[F#mi(2-3)]čí. Pojď najít léto, cítím tu změnu jak dým, co z údolí zvolna stoupá do roklin. Pojď najít léto, já blízko musím ho mít, když bolavou duši svírá chladná nit. Znám ale způsob ... .1. Kd[C]yž jsem byl malý, říkali mi naši: "Dobře se uč a jez chytrou kaši, [F]až jednou vyrosteš, b[G]udeš doktorem pr[C]áv. Takový doktor sedí pěkně v suchu, bere velký peníze a škrábe se v uchu," j[F]á jim ale na to řek':"Chc[G]i být hlídačem kr[C]av." .R: Já chci m[C]ít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany a mýt se v lavoře, [F]od rána po celý d[G]en zpívat si j[C]en, zpívat si: pam pam pam[F] .[G]..[C] .2. K vánocům mi kupovali hromady knih, co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich: nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy. Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech, každý na mě hleděl jako na pytel blech, každý se mě opatrně tázal na moje zdraví. .R: .3. Dnes už jsem starší a vím, co vím, mnohé věci nemůžu a mnohé smím, a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy. S nohama křížem a s rukama za hlavou koukám nahoru na oblohu modravou, kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy. .R: .1. B[G]ez barev, bez chuti, chl[C]adní jak k[G]ov krčí se v příšeří hl[C]ídači sl[G]ov, v[D]isí mi na ústech, z[C]e rtů mi čt[G]ou [D]a každou legraci k [C]účtu přičt[G]ou. .2. Málo je slůvek a málo je vět, který by léčily nemocnej svět, vybrat to pravý je obtížnej lov, teď ještě do toho hlídači slov. .3. Peru se s vírou jak Karamazov, teď ještě do toho hlídači slov, ptám se jich, co bych moh' špatnýho říct, a voni mlčí, snad nevědí nic. .4. Kolik je na světě hladu a vdov, teď ještě do toho hlídači slov, /: kolik je naděje, smůly a běd, a já mám vybírat ze slov a z vět. :/ .1. Hl[A]ídej, hl[D]ídej si m[A]ě p[H]otichu [D]a ochotn[A]ě, hlídej, hl[D]ídej si m[A]ě l[H]íp než mlík[D]o na plotn[A]ě. Jsem n[E]a bodě X, možn[D]á na nult[A]ém, n[E]ic novýho, lásk[D]o, pod pult[E]em, hl[A]ídej, hl[D]ídej si m[A]ě p[H]otichu [D]a ochotn[A]ě. .2. Hlídej, hlídej můj stín, slunce už má namále, hlídej, hlídej můj splín, ať je fajn a tak dále. Obloha má duhovej límec z Heřmanova Městce po Hrochův Týnec, hlídej, hlídej si mě potichu a ochotně. .3. Líbej, líbej si mě, počti si mezi řádky, líbej, líbej si mě, pak budu se držet zpátky. Mám sto chutí říct doma pod kulmou, že pusu dám všem, co neuhnou, hlídej, hlídej si mě potichu a ochotně, p[H]otichu [D]a ochotn[A]ě, p[H]otichu [D]a ocho-t[A]iše a och[G#]otn[A]ě ... .1. J[C]ak to v žití chodívá, láska k lidem př[G7]icház[C]í, přijde, jen se rozhlédne a zase [F]odcház[C]í, já ji potkal ve skalách, šla bosá, j[F]enom t[C]ak, měla džíny vybledlý, na zádech st[G7]arej v[C]ak. .R: Hl[C]ídej lásku, skálo má, než se s ránem v[G7]ytrat[C]í, čeká na nás těžká pouť, až se s ránem v[F]ytrat[C]í, mezi lidma je těžké plout, až se s ránem v[F]ytrat[C]í, víš, co umí člověk, pojď, než se s ránem v[G7]ytrat[C]í. .2. Když mi "ahoj" povídá, úsměvem mě pohladí, tak zas jedna z mála snad, co jí tulák nevadí, sedli jsme si na stráni, dole zpíval řeky proud, den zmizel za obzorem, stín skryl náš tichý kout. .R: Hlídej si [Dmi7]směr dneska v podvečer cestuješ [Ami7]sám cválej jsi [Dmi7]kůň který uteče a je vyčer[Ami7]pán [Emi7]žízeň uhas věrnou plechovkou hlídej si [Dmi7]směr dneska v podvečer tak neví[Ami7]tán Hlídej si směr dneska v podvečer a zpívej blues víš divná noc se tak nevleče s návštěvou múz čárky v mapách oči usvědčí hlídej si směr dneska v podvečer už máš jen vůz Být na cestách věčným cizincem u pump hledat skrýš vyždímat cit aspoň za mince kout z volnosti mříž dejchat dovnitř a cítit vlastní pot hlídej si směr dneska v podvečer strach má zas bod [G]Když kvetou hlohy, mám k básním vlohy, já dám si [D]kávu a z rukávu sypu rýmů celé [G]stohy. Napíšu křída a hned se přidá například [D]vida nebo slída, hlídá, bída, Lída, [G]snídá. Jsem [H]básník sezónní. Když [Emi]hlohy nevoní, [A]všechny mé múzy [D]lehnou. Já nejsem naštvaný, vždyť s mnoha občany ty ani hlohy nehnou. Když hlohy zvadnou, básnické střevo se nějak ucpe a já nejsem štond vám napsat ani řádku. Já dám si kávu a ono furt nic, tak si dám druhou, ale nejde mi to, nejde mi to, nejde. Je básník sezónní. Když hlohy nevoní, tak jeho múzy lehnou. Ale já nejsem naštvaný, vždyť s mnoha občany ani ty hlohy nehnou, nehnou, nehnou. [Dmi]jsem hloupý a [G]ztracený[B],[A][Dmi] [Dmi]necelé dva met[G]ry nad ze[B]mí[A] [Dmi] vždycky budu mimo to ti řeknu přímo jsme hloupí a ztracení bůhvíproč šťastní no to jsme celí my jsem slabý a bezmocný tisíce let se motám po zemi vždycky budu křičet z plných plic snad je tiše jsme slabí a bezmocní bůhvíproč šťastní no to jsme celí my jsem hloupý a ztracený všechno zdá se být bezcenným celý náš život nedotočené malé pivo jsme hloupí a ztracení bůhvíproč šťastní no to jsme celí my 1) Naraž si [C]bouřku ještě [Dmi]více [G7]do če[C]la,[C7] [F]bouřku ještě více do [C]čela,[Dmi] [G] aby ti [C]vráska [Ami]z čela [Dmi]zcela [G7]zmize[C]la. [Dmi7] [G7] 2) Věřmi, že láska vrásky vždycky nadělá, láska vrásky vždycky nadělá, a obarví ti černý vlásky do běla. 3) Zdá se mi, že ti milá s jiným zmizela, že ti milá s jiným zmizela a tím ti vryla vrásku zcela do čela. mezihra va va va va va ... 4) Nešťastná [C]láska vrásky [Dmi7]vždycky nadě[C]lá [C7]á [F]láska vrásky vždycky [C]nadělá [Dmi]á [G7] a[C] tak si[Ami] naraž [Dmi]bou[G7]řku do [C]čela, [Dmi] [G] a[C] tak si[Ami] naraž [Dmi]bou[G7]řku do [C]čela, [D7] [G7] [C] .1. Nevím, j[Ami]ak bylo dřív, ale dn[Dmi]es je to tak, že na k[G]aždý verš je jedna fr[C]áze a na k[Ami]aždého moudrého j[E]eden hlupák a tak žije svět v rovnov[Ami]áze. .2. Tohle pravidlo hlupákům žluč obrací, neboť poznat jsou zblízka i zdáli, všichni křičí na ně: Hlupáci, hlupáci! a ta ostuda hlupáky pálí. .3. Aby hlupák se nemusel červenat víc, aby každý se mohl něčím chválit, každému moudrému jednou, z ničeho nic, na čelo nálepku dali. .4. Tenhle systém se ujal, je poznávací a laciný při vší té bídě, na moudré křičí se: Hlupáci, hlupáci!, no, a hlupáky zas není vidět, n[E]ení v[Ami]idět, n[E]ení v[Ami]idět. .1. [Ami]Když ti svoje záda [G]štěstí uká[D]že, [F]nála[G]du máš mizer[Ami]nou. [Ami]Těžko se ti hledá [G]trocha kurá[D]že, [F]zůsta[G]neš stát jako [Ami]sloup. Sólo : Kytara .2. Když máš kamaráda a on tě podrazí, náladu máš mizernou. Tehdy jeho zrada v srdci zamrazí, zůstaneš stát jako sloup. .R. [F]Hlupák [G]váhá,[Ami] svět kupředu uhání. [F]Hlupák [G]váhá,[Ami] ztrácí život v čekání. [F]Hlupák [G]váhá,[Ami] ale život utíká. [F]Hlupák [G]váhá.[E] Sólo : Kytara .3. Když máš kamaráda a on tě podrazí, náladu máš mizernou. Tehdy jeho zrada v srdci zamrazí, zůstaneš stát jako sloup. .R. Hlupák váhá, svět kupředu uhání. Hlupák váhá, ztrácí život v čekání. Hlupák váhá, ale život utíká. Hlupák váhá. Sólo : Kytara .1. [C]Někdo má hadry [F]na tě[C]le, někdo je nosí [G]v hlavě [C]Berme ten rozdíl v[F]esel[C]e, berme ten r[G]ozdíl h[C]ravě [C]Nadutec hloupost [F]nese [C]si důstojně jako [G]páv [C]Platí to v každé [F]profe[C]si, švec nebo [G]doktor [C]práv. .R. [C]Hlupáku najdu tě, tváříš se [G]nadutě [C]Když lezeš [F]na kutě, [G]když ráno [C]vstáváš Ať jedeš v kočáře a nebo [G]na káře [C]Můj pyšný [F]hlupáku, [G]tebe já [C]znám. .2. Sotva byl váš svět stvořený, sotva byl váš svět stvořen Pustila hloupost kořeny, pustila hloupost kořen Rodina zdravých mamlasů valí se jako proud Jde s námi z časů do časů, dá se s tím vůbec hnout. .R. [D]Hm,[(Hmi)D] hm, ach[(Hmi)] ty jsi [F#mi]úžasná. [Emi]hm, hm, [A7]to dávno [D,]vím[G,],[A] [D]hm,[(Hmi)D] hm, to [(Hmi)]přec je [F#mi]řeč jasná, [Emi]hm, hm, [A7]víc nepo[D]vím. Já [Emi]nejsem schopen říci slovo [F#7]jediné, když [Emi]tebe vidím, tu je rázem [F#7]srdce mé [A7]ztracené. [D]Hm,[(Hmi)D] hm, ach [(Hmi)]ty jsi [F#mi]úžasná, [Emi]hm, hm, [G]já [A7]rád tě [D]mám. Mám [Emi]ve slovníku [A7]na tisíce [Hmi]výrazů, když [A]říct ti [A7]smím [G]své vyzná[D,]ní.[D7] Znám [Emi]mnoho krásných [A7]příměrů a [Hmi]obrazů, však [A]oněmím, když [E7]zřím tě [A]zne[Emi]na - [G]dá[A7]ní. Hm, hm, ach ty jsi úžasná. hm, hm, to dávno vím, hm. hm, to přec je řeč jasná, hm, hm, víc nepovím. Já nejsem schopen říci slovo jediné, když tebe vidím, tu je rázem srdce mé ztracené. Hm, hm, ach ty jsi úžasná, hm, hm, já mám tě rád. Já nejsem schopen říci slovo jediné, když tebe vidím, tu je rázem srdce mé ztracené. Hm, hm, ach ty jsi úžasná, [Emi]hm, hm, [G]já [A7]mám tě [D]rád. [A7]Hm, hm. [A]Hnalo [H7]děvča [E]krávy, [E7]z U[A]her [D]do Mo[A]ra[]vy, |: [E]děvča za[A]blúdilo, [H]krávy potrati[E]lo, [E7]krá[A]vy [E]potra[E7]ti[A]lo. :| Pod jabor si sedlo, snídáníčko jedlo, na jabor pohlédlo, |: orla uvidělo :| Ach orlíčku, orle, kde sú krávy moje. Já som ich neviděl, |: enom som ich slyšel :| Pěkně vyzváňaly, travěnky hledaly, travěnky zelenej, |: voděnky studenej :| Běž děvečko dolem, najdeš krávy spolem, šlo děvčátko dolem, |: našlo krávy spolem :| .1. J[Ami]estli chceš, st[D]áhnu tě z k[C]ůže teď hn[E]ed, př[Ami]edvedu z[D]ázrak a hl[C]eď[E], n[Ami]atáhnu tě v t[D]obě a st[C]ydne mi kr[E]ev a m[Ami]ám t[Emi]ě, m[Ami]ám t[Emi]ě, m[Ami]ám. .2. Potají stárnem, tak vyskoč a leť, určitě přistaneš sám, křídla na půjčku nám poskytne svět teď hned, teď hned, teď hned. .R: Kdo se nebojí, sl[Dmi]yší trávu růst, jen když neprší z n[Ami]ebe zlatý déšť, kdo je hladový, sn[Dmi]ese dlouhý půst, a já počítám dl[C]uhy na hal[E]éř, co s tím? .3. Hodiny tikají tik-ťak a dost, kdepak se zastavil čas, zvoník to sbalil a vyhodil most, ten v nás, ten v nás, ten v nás. .4. Od křídel ke snům je už jenom krok, cupitám vesele dál, zázrak se nestal a já jsem ten cvok i král, i král, i král. .R: .5. Ohníček hasne, tak přilož a pojď, křídla si dáš pod polštář, ukaž mi cestu a po ní mě voď, kam znáš, kam znáš, kam znáš, /: k[Emi]am zn[Ami]áš, k[Emi]am zn[Ami]áš, k[Emi]am zn[Ami]áš ... :/ [Emi]Hnevala sa [G]moja [C]ma[G]ti, [Emi]že já chodím [G]za děv[C]ča[G]ty, |: [C]nehnevaj sa [G]moja stará mati, [D7]veď za tebú [G]chodievaly taky, [Ami]Vola[Hmi]kedy [E]dávno. :| .1. Sp[D]inkej, můj maličký, m[C]áš v očích hv[D]ězdičky, dám ti je d[C]o vlasů, tak [G]usínej, tak [D]usínej. .R: H[D]o ho Watanay, h[C]o ho W[D]atanay, ho ho W[C]atanay, ki[G]okena, ki[D]okena. .2. Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky, vánek ho kolíbá, už nezpívá, už nezpívá. .R: .3. V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni, má barvu havraní, jak uhání, jak uhání. .R: .4. V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná, vánek, co ji k tobě nes', až do léta ti odlétá. .R: .R: .1. [G7]Já nechci bejt [C]sám, když koleje [Emi]duní a temná [Dmi]noc do [G7]dáli ubí[C]há, co z toho k sakru mám, že znám plno [Emi]vůní dalekejch [Dmi]cest, [G7]pohledy v očích [C]mám. Tak co z toho [F]mám, že mám v srdci [Ami]touhu jenom se [F]mrknout za nejbližší [G7]strouhu, já často šněro[C]val svý toulavý [Emi]boty, musí to [Dmi]bejt, můj [G7]vlak má zele[C]nou. .R: [C]Tmou nákladní vlak [Bb]těžce [G7]duní, [C]v mejch uších jenom [Bb]vítr [G7]šumí, [C]kraj kolem trati [F]spí, [C]jen mašinfíra [G7]bdí. [C]Má ruku na rych[Bb]lostní [G7]páce, [C]má topič plný [Bb]ruce [G7]práce [C]já si na nápravě [F]zpívám [C]píseň, [Ab]v které [G7]vlaky [C]hřmí. .2. Když vagony hřmí a brzdař tě honí, necejtíš chlad, nohy tě nezebou. Jen běžíš po střeše a chtěl bys bejt pod ní, píšťala řve a tunel před tebou. Tak co z toho mám, že znám celý státy, když nesmím na voči vlastního táty, když stromy rozkvetou, já stojím na trati, musí to bejt, můj vlak má zelenou. .R: .3. Můj osobní vůz je vagon s vepřovým, můj rodnej dům je bouda brzdaře, kde nechal jsem squaw, to vám už nepovím, snad ve Frisku, tam jsem byl na jaře. Tak co z toho mám, pořád se jen toulat, v špinavý ruce pár centů žmoulat, jednou se netrefím a budou mě zbírat, musí to bejt, můj vlak má zelenou. .R: Chodil světem hobo sám a znal už každou zem až jednou si řek, tak tady už jsem byl a leh si i se svým psem Ten pes byl vošklivej jako jeho pán a vousatej jakbysmet po pánu byl i samej šrám zkrátka to byl psí kmet a tenhleten pes se zvláštní touhou chvěl když pán začal vyprávět Jak tady ležím a vzpomínám co už jsem viděl a co na světě mám tak si tak myslím že to nebude nic více než můj pes Měl jsem pět žen a zůstal jsem sám ze všeho zbyla mi žízeň jak trám a ten můj pes co chodí celej život jenom se mnou Nejvíc mě mrzí, že nemám už kam bych šel všude jsem byl a nikde sem nenašel Takovou zem, kde bych byl rád že slunce svítí a nemusím se prát se všema lidma o kousek chleba no a se svým psem [Dmi6]Yes je [B]áno a [Dmi6]no je [B]nie, a [Dmi6]one je [B]jedna a [Dmi6]two je [B]dve, [Dmi6]a hovoriť je [B]speak a [Dmi6]dobre je [B]well, a [Dmi]you\'ve got what [B]you wanted značí, [Gmi6/E]máš, čo si [Gmi6/B]chcel. A know je vedieť a how je ako, a watch the Czechs, je pozor na Slovákov, a go je ísť a out je von, bože Lendl ten má prachov, chcem byť ako on! A chudobný je poor a musí je must, a bohatý je rich a veriť je trust, a manage je stíhať a do something je rob, a vedieť zohnať robotu je get some bloody job. A veľké je big a svinstvo je shit, a prasa je pig a hit song je hit, a prachy sú money a právo je right, a vzdať tú vojnu za slabších je give up the fight. (:[D]Hej, tak som si pomyslel [A]na Detvianskom [A]mos[D]te:) (:[D]Hodím sa [G]do vody, [G]hodím sa [C]do vody, [C]nebudem v á[A]rešte:) Yes je áno .... A chudobný je ... A veľké je ... A problémy sú problems a ulica je street, a okolo je allround a stretnúť je meet, a dva plus dva sú jedna je two plus two is one, a potrebujem búchačku je I need a gun. (:Hej, tak som si pomyslel na Detvianskom moste:) (:Hodím sa do vody, hodím sa do vody, nebudem v árešte:) (:Hej, tak rúbali do mňa, ako v hore do pňa:) (:Ešte mi košieľka, ešte mi košieľka krvou nezamokla:) Detvianski žandári, hore grúňom plačú, (:že nemôžu chytiť Očovského baču.:) Detvianski žandári, darmo vy plačete, (:veď vy toho baču chytiť nemôžete.:) [D]Mesto spí a [A]tvoje telo tiež Dnes [D]nikto nevie snívať -len [G]ty to ešte vieš V[Emi] krajinách kde blúdiš je [A]všetko čo mám rád Tak [D]prines aspoň niečo čo [A]nemôžu mi vziať. Mesto bdie a tvoje telo spí V tom meste ľudia blúdia -sú dobrí a sú zlí No ty sa nechceš pýtať, ty všetkým odpustíš Veď ty si predsa láska - chápeš, aj keď spíš .R: [G]Krás[D]na, [A]keď spolu [D]spíme [G]Ešte sme [D]celí a [A]spája nás dych [G]Krás[D]na, [A]to nepochop[D]íme, že[Hmi] svet sa [A]delí na[G] dobrých [D]a zlých[G][A] Celé mesto bdie a tvoje telo tiež Rukou po mne čítaš a nič sa nedozvieš No ty sa nechceš pýtať - ty všetkým odpustíš Veď ty si predsa láska - chápeš aj keď spíš. .R: .R: Krásna, vždy keď spolu spíme Hodina nehy je prísahou tiel. Krásna, ak svet nespasíme Aspoň ho ľúbme, veď láska je cieľ. Krásna... [G]Na hodi[A]nách [F]slovenči[G]ny [G]Prebrali [A]sme [F]zvláštne či[G]ny [G]Osvie[A]tencov, [F]dejate[G]ľov [G]Smer ich [A]ciest a [F]vážnosť cie[G]ľov [F]Oo - [Gmi7]Oo - [F]Oo - [Gmi7]Oo - Oo[F] - Oo[Gmi7] Na hodine slovenčiny O chviľu už zvoní Ti v laviciach nie su iní Ako boli oni Oo - Oo - Oo - Oo - Oo - Oo V spleti slov a nudných istôt Cítili sme, čo znie čisto Aj keď každý odpovedal Čo profesor od nas chcel Oo - Oo - Oo - Oo - Oo - Oo [Gmi]Povedali [Es]mnohí [F][D] Že [Gmi]vraj pôjdu [Es]s nami [F][D] [Gmi]A teraz si [Es]hudú [F][D] [D]V kútoch [Gmi]so svreka[Es]mi [F] [D]V kútoch [Gmi]so svrekami [Es][F][D] .1. Kde [Ami]pořád sílu brát [Emi]ne[Ami]krást a nežebrat[Emi] já [F]zchudlej Kolowrat chci z[G]trochu přízně Tam [Ami]u nebeskejch vrat až [Emi]budem kralo[F]vat půjde [G]zas o přežití a uha[Ami]sení žízně. Jak stáda [F]ovcí my spla[Ami]šený zase nám [G]zvoní. (r): Hodina [F]usmíře[C]ní nastá[Ami]vá pro všechny [F]odpuště[Emi]ní nastá[F]vá čas velkých srdcí nastá[C]vá vláda tvých věcí nastá[Ami]vá podání [F]rukou nastá[C]vá a cesta [Dmi]stokou nastá[C]vá. .2. Jsem starej dvěstě let znám ty co střílej nazpaměť to je náš další slet po smutným flámu. Není co závidět můj čas několik vět je Kristus přibitej na falešným trámu. Jak stáda ovcí my splašený zase nám zvoní. (r): .1. [C]Tlusté koberce plné [Ami]prachu [A]poprvé s holkou [F]trochu [G]strachu a stará [c]dáma od vedle zas [Ami]vyvádí [A]zbyde tu po ní zvadlé kapra[F]dí a pár prázdných [G]flašek [C]veterán z legií nadáva [Ami]na reuma [A]vzpomíná na Evu [F]jak byla [G]nádherná [C]všechny květináče už tu historku [Ami]znají ale [A]znova listy nakloní a posloucha[f]jí vzduch voní [G]kouřem a [C]Svět je - [Ami]svět je jenom hodinový [A]hotel a můj [F]pokoj je [G]studený a [C]prázdný [C]Svět je - [Ami]svět je jenom hodinový [A]hotel a můj [F]pokoj je [G]studený a [C]prázdný [C]Svět je - [Ami]svět je jenom hodinový [A]hotel a můj [F]pokoj je [G]studený a [C]prázdný .2. [C]Vezmu si sako a [Ami]půjdu do baru [A]absolventi kurzů nudy [F]pořád [G]po staru [C]kytky v klopě vadnou [Ami]dívám se okolo [A]po stínech - kterou? - [F]ale no přeci [G]žádnou [C]vracím se pomalu [Ami]nahoru [A]cestou potkávám ty [F]co už padají [G]dolů [C]a vedle v pokoji někdo [Ami]šeptá ´Jak ti je?´ [A]za oknem prší a [F]déšť [G]stejně nic [C]nesmyje [C]Svět je - [Ami]svět je jenom hodinový [A]hotel a můj [F]pokoj je [G]studený a [C]prázdný [C]Svět je - [Ami]svět je jenom hodinový [A]hotel a můj [F]pokoj je [G]studený a [C]prázdný [C]Svět je - [Ami]svět je jenom hodinový [A]hotel a můj [F]pokoj je [G]studený a [C]prázdný .1. Tak jak k[G]oukám na hodinách, že jestli jd[C]ou, tak jsem se spl[Emi]et', nemáš [C]aspoň odvahu b[G]rnknout, abych tu n[Ami]estál a mrznul jak l[D]ed. .2. Počkej, holka, kluků je málo, no co by to stálo, "promiň" mi říct, nemáš aspoň odvahu brnknout, abych tu nestál a nemrznul víc. .R: Víš, h[G]olka, horší než mr[Hmi]áz je poznání z[G7]as, že jedna, co jsem měl r[C]ád, s d[Edim]ůvěrou zametla, l[Ami]áska už [D]odkvetla n[G]ám. .3. Stoupla sis na špičky, tam z naší uličky ved' jsem si tě pomuchlanou a smutnou, že nestačil den, sotva jsme začali jen, noc končí "nashledanou". .4. =1. .R: + s d[Edim]ůvěrou zametla, l[Ami]áska už [D]odkvetla n[G]ám, s d[Edim]ůvěrou zametla, l[Ami]áska už [D]odkvetla n[C]ám[G] ... kapo 2 .1. Ta [Ami]halda dříví počká nech [G]koně chvíli stát sou zpěněný a nedaj' se [Ami]takhle dlouho [E7]štvát tak [Ami]dřepni si už na kládu a chvíli poslou[G]chej já [Ami]poznal partu Thomase no [E7]perfektní ou [Ami]kej .2. Nad Hoganovým jezerem jak salvy z kanonu jak smečka bratří Daltonů když čelí zákonu zněj rány seker divočáků z party Thomase jak sirky padaj statný kmeny u nich na trase .Ref.: Když na chatrče dopadá soumrak a s ním noc pak divočáci řáděj ženský řvou o pomoc tam hornpajpy a čtverylky se dusaj' dokola a dávka whisky s tabákem ta srazí buvola .3. Ve čtyři ráno čadí už lampa kočího takovýho bys nenašel u řeky druhýho chlapi po ránu maj' pracky sekerám na spoušti pryč stádo losů pádí pelechy opouští .4. Větve lítaj' vzduchem když machři zasáhnou pak trámy jako z katru hned k vodě dotáhnou jak rachot palnejch zbraní ozvěna vrací zas a zásady maj' přesný že rozštíply by vlas .Ref. .5. Vidím že ti vyhasla dýmka napětím to Hoganovo jezero to je mým prokletím a jestli nemáš ruce dočista dřevácký potáhnem to spolu k tý partě fešácký .Ref. Ich hatte oft schon Glück als Kind, das Leben hat mich lieb. Ich hing die Segel in den Wind, bis ich nach oben trieb. Doch ich hab mir den Weg gemerkt, der mich wieder auf den Boden bringt. Ganz leise und fast unbemerkt, so wie ein Schmetterling. Und bis zum nächsten Höhenflug krieg ich am Boden neuen Schub im Alltagsleben. Such mich nicht im Märchenland und nicht im Paradies. Geh einfach nur die Straße lang, wo es nach Leben riecht. Und wenn mich mal der Teufel holt, geb ich mich nicht gleich hin. Zum Sterben fehlt mir die Geduld, weil ich ein Träumer bin. Und bis zum nächsten Höhenflug krieg ich am Boden neuen Schub im Alltagsleben. Such mich nicht im Märchenland und nicht im Paradies. Geh einfach nur die Straße lang, wo es nach Leben riecht. .1. [G]Chceš-li [C]na sv[D]ětě b[C]ýti převe[G]sel [C]zvol si n[D]ejle[G]pší, [D]ze všech řemes[G]el. .2. Chceš-li okouzlit dívku nevinou staň se vojákem, staň se hrdinou. .R. [G]Hoja hoj, h[C]oja hoj v[D7] králi máme za[G]stání [G]Hoja hoj, h[C]oja hoj b[D7]ůh nás zachrá[G]ní [G]Hoja hoj, h[C]oja hoj h[D7]moždíře a p[G]alcáty [G]Hoja hoj, h[C]oja hoj h[D7]olky voka[G]tý. .3. Rány na buben máš-li ve vínku nesmíš zaváhat ani vteřinku. .4. Sláva až přilbu tvojí pozlatí stal ses mužem tím co se neztratí. .R. .R. .1. [D]Teď jsem já u kormidla, já Vám ukážu, [A7]nadělat z Vás povidla to já doká[D]žu. .R: [D]Hoja hoj, kapitán, jo ho ho [A]za toho život dám. Hip [A7]hip hurá kapit[D]án. .2. Já jsem první po Bohu, vymejšlím hesla, přikovu tě za nohu pevně u vesla. Hoja... .3. Může mi svět nadávat - třeba pirátů, jen když bude tancovat jako na drátu. Hoja... .4. Štěkejte si šakali - já nepovolím. Až se voda zakalí, tak si zalovím. Hoja... .5. Na Vás vždycky mi stačí vycenit zuby, a hned se každej tlačí do podpalubí. Hoja... .1. N[D]ěkdy se mi zachce n[A7]ovinářských kachen, [D]ale Terez[D7]a chce s[G]e mnou "Liebe machen", b[D]ejt tak trochu mladší, zvl[A7]ádnul bych tě, ženská, t[D]akhle sjedu radši d[G]o Těžk[E7]oslov[A7]enska, ta[D]khle sjedu radši do Těžkoslovenska, h[A7]oláryj[D]ó! .2. Škodovka se blíží ke Karlovým Varům, oči se mi klíží: třicet mařen za room! I pro pána Jána, i pro páma Klause: slova nadepsána "Zimmer frei mit Brause", slova nadepsána "Zimmer frei mit Brause", holáryjó! .3. V hospodě mi dají Schweineschnitzel natur, na opravně mají Autoreparatur, marně hledám bytnou, Frantík, Pepík, Vilík v pasáži mi špitnou:"Junge Mädchen! Billig!", v pasáži mi špitnou:"Junge Mädchen! Billig!", holáryjó! .4. Křečkové a sysli jsou tu jako vždycky, mně to ale myslí neekonomicky, jsem zas mezi svými, kdekdo kapsu mastí, zvolna dochází mi, jak je to s tou vlastí, zvolna dochází mi, jak je to s tou vlastí, holáryjó! .*: J[G]e mi z toho nanic [D]a mám z toho srandu, z[G]ajódluju z hr[E7]anic: Sl[A7]áva Vaterlandu! Z[D]ajódluju z hranic: Sláva Vaterlandu!, h[A7]oláryj[D]ó! [G]Mám ráda kočku [D]Eliš[G]ku, spí pod postelí v [D]pelíš[G]ku a [C]někdy velmi [G]jemně si [C]přilehne i [D]ke mně. Jestli tam mezi zvířaty mít důlek pěkně vyhřátý, v tom důlku tmavošedém mi s Eliškou si předem. Jsem [C]trochu holči[D]čí a [G]trochu koči[Emi]čí. [C]Něco mám prý [G]od rodičů, [C]něco od čí[D]či. Jsem [C]trochu holči[D]čí a [G]trochu koči[Emi]čí. [C]Po kočce se [G]každá holka [D]ráda opi[G]čí. Já našlapuju zlehounka a trhám třásně z běhounka, já nesnáším se s psisky a piju mlíko z misky. Mám chuť se s někým kočkovat, musím se dát však očkovat, nejlépe v době jarní službou veterinární. Jsem trochu holčičí a trochu kočičí. Něco mám prý od rodičů, něco od číči. Jsem trochu holčičí a trochu kočičí. Po kočce se každá holka ráda opičí. Vy koukáte se po očku copak je tohle za kočku, jak pyšně klade tlapky a jestlipak má drápky. Mé drápky stojí na stráži a tomu já je ukáži, kdo nechová se jemně k mé Elišce a ke mně. Jsem trochu holčičí a trochu kočičí. Něco mám prý od rodičů, něco od číči. Jsem trochu holčičí a trochu kočičí. Po kočce se každá holka ráda opičí. Jsem trochu holčičí a trochu kočičí. Po kočce se každá holka ráda opičí. [A],[D] ,[A],[D],[A],[D].....stále dokola Proč ty si taková smutná, když to s tebou dělám. Máš zavřeny voči a ja s toho nic nemám. Asi tě pošlu jinam, no tak holčičko věř mi, Nechci s tebou vlastně už nic mít, Radši už běž , půjdu ti votevřít. Možná, že zejtra tě potkám už zase s někým jiným. Budeš mít stejně zvadlý voči, mysliš snad,že vo tom nevím. Už jsem tě dávno prokouk,co na mě zas tak civíš. Chceš mi snad dokonce dát vybrat,tak co mi ještě povíš. Proč ty si taková smutná, když to s tebou dělám. Máš zavřeny voči a ja s toho nic nemám. Asi tě pošlu jinam, no tak holčičko věř mi, Nechci s tebou vlastně už nic mít, Radši už běž , půjdu ti votevřít. [Ami]Línou chůzi má a [F]očí pár jak [Ami]snář, moc [F]ráda městem [Ami]bloumá, a [F]ve výkladech [Ami]zkoumá, svou [G]krásnou tvář. Línou chůzi má a místo vět jen smích, svět vůbec málo vnímá, jak Růženka co dřímá, a líbat jí je hřích. I [Ami]tvé skráně [C]zšednou, [G]holka bláho[Ami]vá, každého z nás [C]jednou [G]hrobník pocho[F]vá. [Ami]Kéž by ti už [C]příval [G]závoj z očí [Ami]smet, věř mi i já [C]míval [G]těch tvých šestnáct [F]let. Línou chůzi má a v hlavě jen pár snů, ať svět se rve a svíjí, jí zdá se jaksi míjí, běh příliš všedních dnů. .1. H[Ami]olka moje zl[E]atá, neroň pro mě s[Ami]lzy, kamarádi m[Dmi]oji, z[G]aplaťte můj dl[C]uh. P[A7]ísně, co jsem zp[Dmi]íval, ať teď pějou dr[Ami]uzí, a mým nepřát[E]elům vyřiďte: těb[Ami]ůh. .2. Budete mi chybět, budete mi scházet, kytaru mi berou na pár let. Skončily se toulky po nebeské dráze, luna nemá nárok, slunce jakbysmet. .3. Skončila se volnost, skončilo se právo, jedna tvrdá pelest, čtyři holé zdi. Já nemám nárok vlevo, nemám nárok vpravo, zbyl jen kousek modré oblohy, zbyly jenom sny. .4. Sny o tom, jak vyjdu přes dveře otevřené, kytaru mi vrátí před branou. Kdo tam bude čekat, kdo nezapomene a kdo zazpívá mi na přivítanou? Holka z Dobrovize neseď furt u televize Holka z Dobrovize nesedávej tam V televizi tvoji duši podemelou až po uši Holka z Dobrovize di do bijáku A co tam hrajou? Já mám doma holku dyž du z flámu dá mi stovku já mám doma holku čert aby to vzal na prachy je hroznej metr měsíc plete jeden svetr já mám doma holku metr šedesát Holka vem si křídu maluj čáru až zas přijdu já se nebojím udělám ti modrý voči snad ti frajer na ně skočí Holka vem si křídu uděláme Bác! Holka s modrým vokem nesedávej nad potokem Holka s modrým vokem nesedávej tam V potoce se voda točí kolem tebe zase kočí holka s modrým vokem život je jen klam Holka všechny vize sebrala ti všechny televize už sou dávno pryč Mládí není žádný peří ať tam běží kdo ti věří Holka všechny vize už sou dávno pryč .R.: Já [F]ptám se, pane výpravčí kdy [B]přijíždí můj [F]vlak jó, [B]v devět pět pak [F]čtrnáct tři a [C7]k ránu nákla[F]ďák .1. Já [F]stál jsem blízko za tratí a [B]snídal levnej [F]čmoud pak skočím na vlak nákladní směr na Danville, já [C7]bloud. Stáh' [F]jsem si štítek do očí ten [B]bejvák prázdnej [F]byl snad [B]štěstí ke mně [F]naskočí když [C7]mířím na Dan[F]ville. .2. Ten vlak, jak ocas chřestýší se plazí už pár mil však v novinách to nepíší že mířím na Danvill. A první dívka danvillská jó, na to vzal bych jed snad křídla měla andělská a nabízí mi ret. .3. Já sed' jsem ke hrám hazardním už sázet nemám čím pořád obrázky bizardní se míhaj v srdci mým. Já příliš tlačím na pilu však nesmířím se s tím že pláchla s chlápkem z Dannvillu a líhává tam s ním. .R.: Já ptám se, pane výpravčí kdy přijíždí můj vlak jó, v devět pět pak čtrnáct tři a k ránu náklaďák .1. Ležím na os[G]trově svítá bohuž[C]el,[G] uprostřed oceánu [Emi]lidských [D]duší,[Hmi] uprostřed oceánu [C]lidských těl,[G] nebe se ptám, [F]kdo [C]je náš spasitel.[Ami] .R: Po svíci píšu slavný memoáry,[A7] jak jsem si psával[C] kdysi jako kluk,[Ami] hladovým vrabcům[F] stavím z větví máry,[Emi] roky marn[C]ě hledám v lukách holku z muk.[D] .2. Ležím na ostrově s nocí do rána, uprostřed oceánu věčných snílků, uprostřed oceánu propána, najdeme jen stopy od andílků. .R: Po svíci píšu... Až [Hmi][Hmi]zahoří slun[A]ce a [A]nad bílou lodí [Emi][Emi]dívka jak l[D]ilie [D]skryje svůj pláč já [Hmi][Hmi]pokleknu před [A]ní a [A]pro ruce její pak [Emi][Emi]dám ti svý srdce[Hmi] jak [Hmi]prastarej hráč Jak prastarej hráč co do ohně hodí svý kamenný srdce a proč nechce znát Jen pro úsměv tvůj a pro oči její svůj život teď do dlaní tobě chci dát Jen [Emi][Emi]pro duši tvou, až srdce nám zreznou až [D][D]budem tak malí[Hmi] a [Hmi]strach přijde k nám až [Emi][Emi]divoký koně si do trávy lehnou pak [D][D]bude mít každý z n[A]ás [A]na těle šrám [Emi][Hmi][Emi][Hmi][Emi][F#] |: [Hmi][Emi][Hmi][D][A] :| Až zahoří slunce nad poslední lodí a stín plachty vypálí do nebe kříž já vezmu svůj kyrys a rez setřu z mečů pak od tebe přijdu a budu ti blíž .1. Malý č[Hmi]ísla černejch šněrovacích b[Hmi/A]ot, co se těžko sehnat d[Hmi/G]aj', dřevěný k[Hmi]orálky a na širokým p[Hmi/A]ásku v kůži nůž a č[Hmi/G]aj. .R: Trochu b[A]ezbranně, ale s odhodlanou touhou hledat n[D]a slunci si m[G]ísta sv[D]ý, prostě n[Hmi]ěco dělat, být, ž[Hmi/A]ít, a že jsou holky, c[Hmi/G]o má bejt? .2. Ne, nestřídaj' se po nocích, to jen čísi špína vylévá se z hloupých hlav, kluci sbalej' se a jedou, a holkám připomíná kdekdo slušnost, cit a mrav. .R: .3. Velký košile, to po tátovi, když vojančil, stejný bágly, co ti vodřou prst, pár dívčích starostí, znáte to, není o co stát, prstýnek a pláče hrst. .R: .R: .1. Js[C]ou holky - s[Emi7/H]aně, holky - v[Ami]yplašený l[Ami/G]aně, js[Fmaj7]ou holky b[C]arvy bronz a b[D7]arvy pivní s[G]ýr, h[Dmi7]olky, co n[G]osí vpředu n[C]ukle[Emi7/H]ární zbr[Ami]aně,[Ami/G] [Fmaj7]i holky - m[C]užatky, kt[G]eré si holí kn[C]ír[Cmaj7]. .2. Jsou holky - roznožky, jsou holky - rádodajky, holky, co celou noc dělají drahoty, a holky - slepice jak z Krylovovy bajky, ale žádná, věř mi, neumí být nahá jako ty. .R: N[Dmi7]a stolku [G]obligátně z[C]apál[Emi7/H]ená sv[Ami]íčka[Ami/G], [Fmaj7]a ještě n[C]enamíchám [D7]ani první dr[G]ink, [Dmi7]a už tak s[G]amozřejmě v[C]yloupn[Emi7/H]eš se z tr[Ami]ička[Ami/G], [Fmaj7]až ňadra p[C]oskočí [G]a udělají "p[C]ink[Cmaj7]!"[C] .3. Jsou holky přízemní a holky pořád v letu a holky - žirafy, co nestačí jim strop, holky, co umí prodat každý úsměv světu, a holky nenápadný jako ptačí zob. .4. Jsou holky - kočky, který fotí Jadran Šetlík, jsou holky študovaný na tři životy a holky jednoduchý jako prázdnej světlík, ale žádná, věř mi, neumí být nahá jako ty. .R: Hladově kroužíš kolem jako lvice v kleci, která se chystá právě denní příděl sníst, na stolku obligátně každýmu dvě deci, jak říkáš: na chuť - po litru jsem na odpis. .5. Jsou holky, s kterejma by každej zůstal panic, a holky, s kterejma to každej odnese, jsou holky, co jsou sexy jen tak, pro nic za nic, a holky, co musí být sexy z profese. .6. Jsou holky dokonalý jak Ornella Mutti, královny krásy rozhodnutím poroty, a holky, kterejm sluší každej pytel z juty, ale žádná, věř mi, neumí být nahá jako ty. [Ami]Rychlost je opojná, r[F]iziko l[G]áká, [Ami]mašina ňáká, t[F]eď kolem p[G]roletěla, [Ami]dej si panáka a[F]bys mně p[G]otom chtěla, [Ami]vůle vyhrávat p[F]roniká do[G] těla. [F]Krajem se rozlejhá m[G]otorů řev, [D]kupředu letí č[C]eská krev, [D#]kupředu letí č[D]eská krev, m[E]uzika b[Ami]urácí. [F]Holky a m[G]ašiny, [D]záplaty [C]na džíny, [D#]lahodnej ž[D]lutej mok je k[E]upředu [Ami]krok. S partou magorů, jo to je vono! No! Tak si vem ten svůj díl. Buď s náma tady, neotáčej se zády, aby ses i ty probudil. Krajem se rozlejhá ... A když se hlava bleskově k zemi blíží, to jsi pak rád, žes přežil bez obtíží. Je spoustu takovejch, co kliku neměli, na jejich počest my budem veselí. Krajem se rozlejhá ... [DEmiAD] Já [D]miloval už v školce dívčí [Emi]smích, když [A]ublížil kluk holce,poznal sílu pěstí [D]mých. A potají jsem chrupky chodil krást, to pro dva malé cůpky,co mě dokázaly zmást. A tak to se mnou dodnes roste dál, kdybych tisíckrát to odnes,za ten smích bych duši dal. Jdu pro dvě oči jiskrné se prát, jsem zas bit a zas mi otrne,tak mě,prosím,račte brát. Hezkých žen je stále víc a víc, ať nezralé či zralé,jsem z nich vedle,dá se říct. Hned červenám,hned blednu,začnu tát jak mám si vybrat jednu,holky já mám všechny rád. Hezkých žen je stále víc a víc Ať nezralé či zralé,jsem z nich vedle,dá se říct. Hned červenám,hned blednu,začnu tát Jak mám si vybrat jednu,holky já mám všechny rád. Ty z vaudevilů i z dramat jsou můj cíl A že žádnou nechci zklamat,nikde nezdržím se dýl. Jsem rád,že vláčím tu svou bradku tam a sem, Zatím vyhnul jsem se sňatku a tak patřím pořád všem. Modulácia +1 Hezkých žen je stále víc a víc, ať nezralé či zralé, jsem z nich vedle,dá se říct. Hned červenám,hned blednu,začnu tát, Jak mám si vybrat jednu, holky já mám všechny rád. Jak mám si vybrat jednu, holky jáááá mám všechny rád. .R: H[E]olky, holky jdou, to je k zbl[H7]áznění, holky, holky jdou, mám zas m[E]ámení, teď nedají mi spát, budu s[A]e jich bát, zas ty h[E]olky, holky jdou do mejch sn[H7]ů se cp[E]át. .1. K[E]aždou znám a dobře vím, co d[H7]ál mi budou chtít, prej sliboval jsem každý, že jen j[E]i si chci vzít, ta blondýna je zlá, ta černá n[A]ervózní a ta m[E]alá bude lkát, že jsem m[H7]ěl žít s n[E]í. .R: .2. Jen polštář je mým štítem, když dvě další ke mně jdou, ta první z nich je mladá, má pihu kouzelnou, tý slíbil jsem jen klid, lásku, dětskej ráj, a tý druhý velkej dům, casino a stáj. .R: .3. Ten hrozně těžkej sen, to neustálý mučení teď končí, když mě probudilo silný zvonění, to nezvoní mi v uších, to někdo chce jít k nám, a tak hop z postele ven a dveře otvírám. .R: Holky, holky jdou, to je k zbláznění, holky, holky jdou, to není mámení, teď zaplavujou dvůr, už to není sen, /: ty mý holky, holky jdou přát mi dobrej den. :/ .Ref.: [C]Holky krásny všechny jsou marná [F]slá[C]va, holky [Dmi]krásný všechny [G]jsou marná [C]slá[G]va[C], [C]když koukám tu a tam jak kolem jdou, mě [F]se vám [C]zdá, tak náhle a zničeho nic [Dmi]najednou [G]každá [C]známa. .r): .1. Ted každá má jinou tvář, snad se vám zdá, ale krásu můze jim upřít jen lhář, to se stává. .(r): .2. Že vzácný jsou prý jakej žert, holky krásný, tak tohle můžou říkat vážně jen slepi blázni. .r): 3x /: Holky krásny všechny jsou :/ nejhezčí mám já. .1. [C]To by potom v [F]chatě pana ře[G7]ditele, to snad ne, [C]nemoh bydlet [F]přítel doktor [G7]Kočvara, no jasně, [C]ten by musel [F]spát s magistrou [G7]Kyselou, a proč ne, [C]co měla pův[F]odně spát se[B] Zuza[G]nkou. .Rf: [C]Jé,[G]jé,[F]jé [G7]to nedám [C]dohroma[F]dy, [C]od toho tady [F]jste, já v tom [G7]nevidím problémy. .2. Potom tady máte Majku Rádodajku, a je to jenže ta by nám mohla svést Vršťalu, tutově, jenže kdyby jsme ji dali ke Kyselé, a proč ne, jenže s tou chtěl zase bydlet Pokorný. .Rf:... .1. M[A]ajdalenka, A[D]polenka s[E] Veronikou A taky V[A]ěrka, Zdeňka, M[D]ajka, Lenka s[E] Monikou No jasně K[A]lára, Ančí, B[D]ára, Mančí [E]už nevím čí To všechno b[A]yly holky z[D] naší školky s[G]enzač[E]ní. .R1. [A]Jé, [E]jé, [D]jé - k[E]depak ty f[A]ajn holky j[D]sou A kde m[A]aj hračky s[D]vý Ty naše l[E]ásky třílet[E7]ý [A]Pá, [E]pá, [D]pá - ř[E]ekli jsme [A]pá před školk[D]ou Bylo n[A]ám právě š[D]est A začlo d[E]alší dívčí š[E7]ou. .2. Ve škole Daniela, Michaela s Romanetou A taky Adriana, Mariana se Žanetou A hlavně prima Radka, kamarádka, co všechno ví Tyhlety holky byly naše víly školních dní. .R2. Jé, jé, jé - kdepak ty fajn holky jsou A kde maj v žákovský Naše lásky klukovský Čau, čau, čau - řekli jsme čau před školou Táhlo nám na patnáct A začlo další dívčí šou. .3. Na gymplu bezva Šárka, třída Klárka, Táňa jak sen A taky senza Jenka v podkolenkách, veselá jen A všechny v sexy tričku postavičku měli ham ham No prostě prima štace, inspirace k maturám. .R3. Jé, jé, jé - kdepak ty fajn holky jsou A kde maj zazděný Ty naše lásky vysněný Au, au, au - vzdychli jsme au, čau a pá Už se dál nekoná Žádná dívčí školní šou. .4. I když pak poznali jsme spoustu dalších dívek a jmen Plavovlásky, černovlásky, žár i sen V rytmu diska, z dálky - zblízka, i v náručí Přesto jsou stále holky z naší školky nejhezčí. .R4. Jé, jé, jé - kdepak ty fajn holky jsou A kde maj cůpky svý Ty naše lásky tříletý Pá, pá, pá - říkáme dál před školkou To se ví, léta jdou Ale ty holky nestárnou. .1. Př[Ami]istály v talíři n[E]a střeše radnice, n[C]ašly si nás snadno po v[G]ůni slivovice, v[E]rhly se nám kolem krku, p[Ami]olibky nás dusil[Cdim]y, j[Ami]ak ty zlaté rybky jsme jim p[F]o třech přáních sp[E]lnit musil[Ami]i, n[E(-)]ež nás pustil[Ami(-)]y. .R: B[Dmi]yly to h[G]olky z jiných pl[C]anet: [Dmi]Anča, B[E]ožka, Karin, Ž[Ami]anet, př[Dmi]iletěly z[E]a náma až z [Ami]Utopie, j[A7]é, [Dmi]a že všechno platí, co kdo sn[E]í a vypije. .2. Povláčili jsme je po celej Moravě, víno brali v Znojmě, padali v Ostravě, a ty holky s náma dokázaly držet krok, na ledacos sme byli zvyklí, ale tohleto byl pro nás zážitok. .R: .R: Takové holky u nás nenajdete: Anča, Božka, Karin a Žanette, byla to láska, co už nikdo nezažije, ogaři z Vizovic a cérky z Utopie. .3. A tak to šlo týdny, až přišlo to ráno a jeden po druhém jsme řekli svoje "ano", odlétly v talíři rovnou od radnice, v b[Ami]ílých šatech s vlečkou, n[E]espatřili jsme je víc[F]e [E]..[Ami]. Přijel jsem ranní MHD do výrobní haly ČKD do oddělení litinových rour jako každodenně polykat mour. Projdu vrátnicí a říkám jéje, co se to kurňa na mém pracovišti děje, co se tu válí po mém ponku, co tu ten blbec hraje na heligonku. Proč je tu náhle tolik světel a proč mi říkají, abych pryč letěl, ať nepřekážím, že házím stíny, a cpou mi dvacku ať si zajdu do kantýny Hollywood, Hollywood, Hollywood, Hollywood... V kantýně je už plno, Maruška čepuje Starobrno, já si dám třenou nivu s pivem, abych jak se říká splynul s koletivem. Hlásila televize Nova, že tady filmuje banda Zelenkova nějaké nové české dráma proložené písničkama. O chlapovi, kerej pil, a o druhém který vůbec nemluvil, v březnu to půjde do kina, hmmm, to zas bude ptákovina... Hollywood, Hollywood, Hollywood, Hollywood... To já kdybych se tu teď svlík, to by byl teprve filmový kasaštyk, sto procent v Kinoboxu chvála od kritiky, šílela by půlka republiky. A já bych z plátna řekl jenom "helou boj" a vyzval Garry Coopera na souboj. Baby by brečely chlapi seděli ztvrdle a děckám v kině zaskočil by popkorn v hrdle. Za to bych obdržel minimálně Oscara, když mi nevěříte, potvrdí to má stará, ta nejlíp ví, jakej v trenkách jsem kus, ne nadarmo mi říká "ty seš celej Brús - Wilis". Hollywood, malý český Hollywood, nízkorozpočtový Hollywood, oceněný Hollywood, trochu smutný Hollywood, náš český Hollywood, Hollywood.... Odjel jsem podvečerní MHD z výrobní haly ČKD. Zase čekám zprávy z daleka Přístav je můj telefon Než vplují maják zabliká Ozve se z krátký lodní zvon Zprávy bez háčků a bez čárek Které čtenář domýšlí Vysypou se cestou z obálek Dlouho čekám už pár dní RF: Kde je ten podivnej holub co nám ty zprávy nosí Na nohou stočený k nám Kde je ten podivnej holub já ho tolikrát prosil zrní za oknem prostíral copak neví jak jsem sám Asi převrátil se poledník a tvé lodě plují v tmách kompas šílí těká ciferník na bermudskejch planinách jejich volání už nechytí žádná navigační věž možná že šly ke dnu mezitím Když poznalas mou lež Ref: Raděj polij mě medem a sfoukni mi plamen pod botou rozdrť mi tvář Mrazím jsem jako leden Prázdno za slovem amen Bojím se světla jsem tmář Copak nevíš že jsem lhář? Jakou nemocí to trpíme Že nás nutí stále psát Lidem o kterých moc nevíme Řeknem s klidem mám tě rád Mr. Jackyl prošel bublinou Běží do stínu se skrýt Aby Mr. Hyde moh za jinou Jak ten ořech nerozbít .1. [A]Holub jde po [Hmi]římse [E/G#]možná že [A]bojí se [D]tvého bání[E] [A]možná že [Hmi]jako ty [E/G#]bojí se samo[A]ty [D]tvého usíná[Dmi]ní mezihra .2. Holub jde po římse možná že bojí se tvého bání možná že jako ty bojí se samoty tvého probuzení .Ref.: [F#mi]Možná že na římse [E/G#]jako ty bojím se [Ddim]skočit a dopadno[Asus4]ut do náru[E/G#]čí [G]toho, kdo z mrtvých vstal [D/F#]život nám daroval [Dmi/F]lásku co [Esus4]nekončí[E] Kapo 3.p. [C]Viděla sem mého h[G]olúbka s[C]ivého, letěl k[G] mořu[A] [Ami7]počkaj mňa můj milý, m[G]ůj[C] hol[Ami]úbku si[D7]vý, půj[G]de[C]m s[D7]polu[G] Holubičko sivá, si-li eště živá, jak sa míváš si-li v řečách stálá, lebo sas vydala, lebo čekáš Já sem sa nevdala, na tebja čekala, sivý sokol pro tvé peří hladké, hrkotání sladké nemám pokoj Esli ťa nenajdu, já ťa hledat budu, u chodníčka kady lidé půjdú já sa pýtat budu na Janíčka [Gmi]Podívej, támhle [Ami]sedí, oči [Es]má z korál[D]ků už nás má, že jsme bledí čiší z nás na dálku [Gmi]Vyvrká, jak čas [C]krade, podk[Gmi]roví nechrá[C]ní předem [G]mijít nebo [C]zadem - usly[Es]šíš[D] vrkán[Gmi]í Na střechách v háji antén holub má vidění holubí je to dante s podivným uměním Bude psát zprávy z římsy s holubí odvahou že jsem ten, právě s kým si vyvrká nad Prahou Týdně lhát, že jdeš z kina, v zádech mít vrkání z lásky jít domů jinam, týdně víc bezbranní holubí oči lesklé, holub nás v hrsti má když nás má jako ve skle, proč tě dál objímám. .1. [Ami]Zpív[G]ám [F]ptákům a [E]zvlášť holu[Ami]bům, stá[G]val [F]v údolí [E]mém starý [Ami]dům, [C]ptá[G]ků [C]houf zalé[G]tal ke kro[C]vům, [Ami]měl [G]jsem [F]rád holu[E]bích křídel [Ami]šum. Vlídná dívka jim házela hrách, mávání perutí víří prach, ptáci krouží a neznají strach, měl jsem rád starý dům, jeho práh. .R. Hledám [Dmi]dům holu[G7]bí, kdopak [C]z vás cestu [Ami]ví? Míval [Dmi]stáj roube[G7]nou, bílý [C]štít. Kde je [Dmi]dům holu[G7]bí a ta [C]dívka, kde [Ami]spí, vždyť to [Dmi]ví, že jsem [E]chtěl pro ni [Ami]žít.[DAmi] .2. Sdílný déšť vypráví okapům, bláhový, kdo hledá tenhle dům. Odrůstáš chlapeckým střevícům, neslyšíš holubích křídel šum. Nabízej úplatou cokoli, nepojíš cukrových homolí, můžeš mít třeba zrak sokolí, nespatříš ztracené údolí. .R. Hledám dům holubí, ..... .1. [C]Když podzim listí pozlatí a [G]tulák bledne závratí nad [Dmi]krásou, co se krajem rozlej[G]vá A [C]každej podzim v tenhle čas [G]choděj k nám zvadla spral je ďas a [Dmi]ráno se pak vždycky vozej[G]vá .R1: Hej, hombre [Dmi]vstávej, aby [C]chlap se z tebe [G]stal hej, hombre [Dmi]vstávej, rychle [C]svoje cajky [G]zbal hej, hombre [F]vstávej, dostav[C]ník máš zada[G]ra večer se na [Dmi]slezině o zábavu [D#mi]seržant [D#mi]postar[Dmi]á[C] .2. A na pár let se vytratíš a nezávazně klábosíš jseš mezi těma, co je dobře znáš Každej tě plácá po zádech a říká že máš děsnej pech ráno, když sny nejkrásnější máš .R2: Řeknou ti vstávej, zase jedem o kus dál hej, hombre vstávej, naposled si veksl zbal hej, hombre vstávej dostavník máš zadara večer se na slezině o zábavu seržant postará .3. Mlha nás všechny přikrejvá a den si oči protírá jen pár hodin tu ještě můžem bejt Tak zapal si svý cigáro a stetsna posaď na háro a jestli chceš tak můžeme se zlejt .R3. Hej, hombre vstávej, aby chlap se z tebe stal hej, hombre vstávej, zase jedem o kus dál hej, hombre vstávej, dostavník máš zadara večer se na slezině o závavu seržant postará H[D]omo homini lupus ... n[D]auč se svý bližní milovat n[F]au[E]č se svý bližní milovat M[D]ožná by to stálo, stálo by to za pokus M[F]ož[E]ná by to stálo, stálo by to za pokus V hlavách nám všem hoří hranice A každej štěká - štěká jako pes Homo homini, homo homini lupus F- jako prázdný dům s[G]rd[D]ce z kamene je jako prázdný dům Nauč se svý bližní milovat V rukou máš chleba, chleba a hůl Otevři dveře a prostři stůl Každému co jeho, každému co jeho jest Homo homini, homo homini lupus - jako prázdný dům srdce z kamene je jako prázdný dům ŠDtěkáme jak psi Vrčíme jak psi Hlídáme jak psi s[G#]i svý starý kosti Š[D]těkáme jak psi Vrčíme jak psi T[G#]akový jsme ve svý ubohosti Z[D]ku[G#]s se naučit milovat svý bližní H[D]omo homini, homo homini lupus H[F]om[E]o homini, homo homini lupus .... Sluha Bubny do boje zvou tě, jen se naděje chop, zlo tě sevřelo v koutě, hleď mu vykopat hrob! Nad zlem vynesem ortel, zvůli odzvoní zvon, bijme od bubnu forte bum a ratata don. K[D]aždý ráno na piáno hraje Jack, hraje Jack, k[G7]aždý ráno na piáno [D]hraje Jack, hraje Jack, h[A7]onky tonk, [G7]honky tonk, [D]honky [G7]tonky [D]blues. N[F#7]ikomu v domě [Hmi]nevadí, [F#7]že to piáno [Hmi]neladí, k[E]dyž hraje Jack, [Edim]jak už jsem řek, svý [E7]honky tonky [A7]blues. .1. L[A]etecká l[D]inka do ráj[E]e[D] k [A]ostrovům sl[D]unné Havaj[E]e n[A]abrala k[D]urs vlastní [E]osy, t[D]am holky pl[E]avky nenos[A]í. .2. Na pláži Beach Boys čekají, banány z palem padají, na runway Boeing dosedá a slunce pálí, to se má. .R: H[E]onolulu, [D]ukululu, t[A]ohle mám rád, wh[E]isku na ex, m[D]ulatek sex si m[A]ůžu přát, reagge, reagge, reagge, H[E]onolulu, [D]ukululu[A]. .3. Mulatka záda natřela, paprsky pustím do těla, žraloci lidi nežerou, hlídaj' je skrytou kamerou. .4. Černoch, co dělá zmrzlinu, zdarma ji dává každýmu, vše už je v ceně letenky, co neplatí pro manželky. .R: .5. Všichni tu tančí reagge styl, ani jsem kolu nedopil, tři holky plavky stáhly mi, třely mě ňadry velkými. .6. Tu náhle signál budíku, vytáh' mě z pláže rovníku, městskou dopravou za kačku jedu vorazit štípačku. .R: [C][Ami][G][C] .1. Prsty [C]otlačený od řemínků, n[G7]áplast na patách, prach až p[C]od víčkama, sl[Ami]uncem znaven[G]ý, čekaj' n[F]a nádražích na lavičkách, až p[C]ojede jim t[Ami]en správnej vl[G]ak. .2. Šátky na krku a širáky a páry těžkejch bot, podle doby název pionýr či skaut, co je po jménu, chtěj' na chvilku si vlastní život do svejch rukou vzít. .R: Přišli zp[Ami]ívat jen a hrát, trochu si p[G]ostěžovat, ž[F]e se jim moc st[C]ejská, že tak str[Ami]ašně máme práce, že už n[G]ezbývá nám n[F]a ně vůbec č[C]as. .3. Vážný, až by člověk brečel, čelem do zdi narážej', potom s natlučeným nosem zase dál, s léty mnohý člověk pochopí a radši zapomene to, co tolik chtěl. .R: C Ami G C |: [D]Hop hé, hop hé, hop h[A]é,[D] hop hé :| [D]Já bych se nejra[A]dši ve vsi [D]neviděl[A] [D]ať přídu, kam[A] přídu, abych se[D] styděl[AD] [D]Anča mě nechala v kolečku stát že prej se nebude se mnou mot[A]at[D] |: Hop hé, hop hé, hop hé, hop hé :| Počkej ty Andulo, ty budeš koukat jak budeš po mě jen vočima loupat učím se tancovat Maděráka stoupnu si bez tebe před dudáka |: Hop hé, hop hé, hop hé, hop hé :| Já bych se voženil, žádná mě nechce šel bych na námluvy jde mi to těžce panenky i vdovy, každá se bojí že bych je tloukával dubovou holí |: Hop hé, hop hé, hop hé, hop hé :| 1.[G]Dneska pro nás připrav plnej demižón [D]ať v něm šplouchá Jim, anebo dlouhoj John [G]dneska si chcem správně loknout [D7]tak se k tobě přijdem kouknout, [G]yes, sir [G] /[D7]/ //[G]// Ref:/: Hop tam s jednou, hned mi nalej druhou :/ 3x [D7]tahle sklenka nesmí vyschnout, [G]yes, sir 2.Dneska budem všichni hrát azpívat ženský, ty nám budou doma spílat až se budem domů vracet ráno kouknem se všem lahvím na dno, yes, sir Ref:/: Hop tam s jednou .... 3.Krk mně vyschnul vod těch řečí sucho sklence málo svědčí pad bych žízní, kdybych se teď zvednul tak mně nalej ještě jedu, yes, sir Ref:/: Hop tam s jednou .... .1. S[A]undej kabát, sedni si sem k nám a mlč a poslouchej a vem si hopsinku, co m[E7]ám, my jsme se sešli, abysme si hráli, to víš, co starostí je teď, tak jestli chceš si s námi hrát, dej ruce na stůl a s[A]eď. .R: V kytarách z[A]apláčou si Bílý skály a na nich pampelišek žlutej květ, přijde i kovboj, co mu bůhvíproč říkaj', že už je posledn[D7]í, tak na zdraví a na umění brečet, aby nám M[A]ontgomery zpíval dál, je lepší pr[E7]otloukat se, nežli někde brečet, prosit o k[A]ostku cukru, co dá kr[A7]ál. .2. Když neumíš zpívat, pískej nebo tluč, nebo si do kuchyně skoč a dvě lžíce si puč, v Rikatádu dělej třeba koně, v Panence řetízky a tak, nebo si lehni na stůl, zavři oči, spi a dělej Mrtvej vlak. [R:]R:[A][E7][A] .R: Včera [C]řek' mi vo ní doktor: "Je to s ní moc nahnutý"[C7] Dneska [F7]najdu její tělo prostě[C]radlem přikrytý [G7]Zejtra bude na krchově devět děvčat, devět děvčat jako květ, ale z [C7]krchova jen [G7]vosum se jich [C]potom [G7]vrá[G7/5#]tí [C]zpět. Mně [G7]před očima rázem zčernal celej svět, teď už [C]je mi všecko šmajfů, teď už můžu [G7]zcepeCnět.[FBF] Až [F]jednou sklapnu paraple,[B], [F]to bude legrace,[F7] to [B]teda bude funus, no [F]zkrátka senzace, teda [C7]do rakve chci žaket a [C#7]zlatý prsteny[C7] aby [F]vyštafírovaly moje tělo studený. Ten [D]luxus, ten je [D7]nutnej aby pánbu pochopil jak [B7]velkej sem byl sekáč, jak [D7/5b]nóbl jsem si [G7]žil. Ten [C]funus jenom tenkrát se doopravdy vydaří[C7] jestli [F7]rakev ponesou mi čtyři [C]těžký valchaři. A [G]že jsem vždycky tropil jenom samou nezdobu, tak [C]slečny z tingl-tanglu mě šoupnou do hrobu. A [G7]potom černá kapela to všechno dorazí, až [C]na krchově spustí prvo[C7]třídní odva[C]zy. Tak [F9]už jsem teda [C]skončil ten [F9]srdceryvnej blús, kerej je tak hrozně smutnej jako [F9]fu[E7]neb[Es7]rá[D7]ckej [C#7]vůz[C]. .1. /: H[G]ore Provodovem veliká p[D]ovodeň, :/ vyplela ně vod[C]a fialov[A]ý kořeň, v[D]yplela ně vod[C]a fialov[A]ý koř[D]eň. .2. /: Aj, možem, nemožem, ale si pomožem, :/ /: galánečka moja probodla sa nožem. :/ .3. /: Probodla sa enom pro jedno slovéčko, :/ /: že sem ji neřekl "dobrú noc, cérečko". :/ .4. /: A já jsem jí řekl, ale potichúčky, :/ /: aby to nečuly druhé galánečky. :/ .5. /: Galánečky štyry, o co ste sa bily, :/ /: pro tebe, synečku, že sme ťa ľúbily. :/ .6. /: Když ste ňa ľúbily, o mňa se nebijte, :/ /: když si jednu vezmu, tři ostať mosíte. :/ Dort, wo der Strom unsre Schiffe trägt hat er Geschwätzigkeit abgelegt. Laut brüllt das Kleine, das Große schweigt. Stumm steht das Haus, eh die Wand sich neigt. Stumm steht das Haus, eh die Wand sich neigt. Dort, wo der Strom unsre Schiffe trägt hat er Geschwätzigkeit abgelegt. Stößt das Laub sich von Bäumen ab. Still singt das Jahr an der Zeiten Grab. Still singt das Jahr an der Zeiten Grab. Was grad Dein Ohr vernimmt, ist nicht sehr wahr. Was wie ein Nashorn kommt, ist nicht die Gafahr. Öffne mehr als nur die Augen! Dann wirst Du zum Sehen taugen. Zorn schwillt von innen her, das gibt ihm Saft. Tief von den Wurzeln aus fließt des Lebens Kraft. Öffne mehr als nur die Augen! Dann wirst Du zum Sehen taugen. Öffne mehr als nur die Augen! Dann wirst Du zum Sehen taugen. Dort, wo der Strom unsre Schiffe trägt hat er Geschwätzigkeit abgelegt. Stößt das Laub sich von Bäumen ab. Still singt das Jahr an der Zeiten Grab. Still singt das Jahr an der Zeiten Grab. [Dmi]Dobré víno svlaží [G]ústa a smích přijde [Dmi]sám, horká ruka stiskne [G]chlad sklenek, pijme, [C] aby občas bylo [G]proč, proč [C]ne je tak jasné, to [G]víme. Koštýř na prstech, jak lůza se zpíjíme, snad nám prominou ti příští, pijme, aby občas bylo proč, proč ne je tak jasné, to víme. (r) [C]Horní, Dolní ze Skoronic koně vedou, [G]zpívej, zpívej, paličky noty předou, [C]snad se to všechno v dobré [G]změní, [C]kdyby měl ze vsi přijít [G]dráb. Dlaždičky vedle lisu chuť mají už neomytou, jak v cihlách penízky my vrátili se už, jak pentle na zdobení králů, z Nečasů do časů co rok. (r) Svíti[C]l měsíc[G] a s ním [C]velk[C7]ej vůz parket[F] prázdnej [A]a v altánu[Dmi] někdo hrál s nima[F] zpíva[C]la valč[G]ík a v[F]zápětí blues hlasem,[C] kterej[G] se nes' a[F] kter[C]ej zněl a hřál Klidnej puls, kli[G]dnej host,[C] to[C7] jsem já A [F]číšník [A]se ptá, [Dmi]co si dám Všichni[F] nemocn[C]í mlčej,[G] ale já [F]se chci smát v horskejc[C]h lázníc[G]h si dám sk[F]romnej[C] flám Zas mě[F] jímá ta úzkost, že[C] jsem zdravej a vím že se[F] snoubí i váš[C]eň a plá[G]č, když sní Kolik[C] zbejvá[G] jí dnů zpí[F]vám [C]s ní umí žít [G]a má drže[C]t p[C7]ůst Chtěl byc[F]h pomoct[A] jí zachránit[Dmi] hrozně rád když tam[F] zpíva[C]la val[G]čík a v[F]zápětí blues když s[C]e brán[G]í, nec[F]hce v[C]zdát když [F]zpíval[C]a valč[G]ík a poto[F]m zas blues když se[C] brán[G]í, nec[F]hce v[C]zdát když se[C] brán[G]í, nec[F]hce v[C]zdát. .*: Ne, nemusíš mluvit, jen trochu se bát, jazyk si lámat, zkoušet to hrát na moji důvěru, co vydržím snad. .1. Hory n[Ami]epřicházej' k horám, tak jak n[C]epřijdeš ty, d[G]oma sedím, fotku tvoji, s[F]evřený rty, n[Bb]epovolím, na to tě m[F]ám, mám moc r[Ami]ád. .2. Tak tentokráts' to přehnala, už mám toho dost, tvý zvyky holky, co si na mně léčí zlost, nepovolím, na to tě mám, mám moc rád. .R: Ne, nemusíš ml[D]uvit, jen trochu se bát, jazyk si l[F]ámat, zkoušet to hrát na moji d[G]ůvěru, co vydržím snad, tak to tedy n[Ami]e. .3. Láska, to je nebe něhy, úcta a strach, že ublížíme druhému jen slůvkem "snad", hladina, kde může jen vážka tiše si hrát. .4. =1. .R: .R: .1. N[D]a horách vžd[D/C]ycky je st[G]arostí v[D]íc[D/C],[G][D] slunce tam sv[Hmi]ítí, když d[F#mi]ole je st[A]ín, my v h[D]orách jsme r[F#mi]ostli, a p[G]ak byl čas j[A]ít, st[D]onaví l[D/C]áskou do [G]údolí ž[D]ít[D/C].[G][A] .2. Život se najednou rychle změní, v nížinách barvy jsou tmavošedý, a my, co jsme ve městě, vím akorát, že se mi o kopcích může jen zdát. .3. Tam v kopcích, tam za tou vysočinou, mráčky jak peří tu lehce plynou, tam život se probudí, přísný je řád, ale vešel mi do duše víc, než chci já. .4. My na horách neznáme tepanou mříž, nábytek děláme z dubů a bříz, když sejdem se, tak máme v stodole bál, přál bych vám zažít náš výroční bál. .5. Na horách vždycky je starostí míň, slunce tam svítí, když dole je stín, snad brzy to přijde, že překročím práh, zase se vrátíme žít na horách. [Ami]Sirka hoří - [C]chyt i balík [G]bude hořet [F]stoh Kdo to jede po silnici požárnickej sbor To jsme [A]my hasi[G]či - jdem ha[F]sit Voda teče - rychle hasí stoh je uhašen teď přijíždí vůz VB bude pátrání To jsme my hasiči - jdem hasit Detektiv v brejlích otiskač prstů technik s foťákem otisk prstu, boty v blátě s tím si vystačí ATo jsme my hasiči - jdem hasit Venku tichý kroky zazní kdosi sem k nám jde někdo klepe na okenici kdo to může bejt ? To jsme my hasiči - jdem hasit [C]Zbíhají se hasi[C/G]či k [G7]požárnímu hlási[G]či [C]kdo si správu zakři[C/G]čí, [G]máme výjezd po [C/G]ty[C]či Kdo s hasiči zacvičí, mají zrovna ražniči včera měli králičí, a museli po tyči 2x (r): [F]Hoří louka, hoří les [C]hoří město, hoří ves [G7]hoří kočka, hoří [G]pes [C]hoří včera, hoří [C/G]dnes Velitel se rozkřičí: "Vždyť stě přece hasiči" pojedete po tyči, i když bude jehněčí Znechuceni hasiči, zvolna kloužu po tyči v odporu se zapříčí, nechce se jim po tyči 2x (r): Vše zachrání řidiči, jsou to taky hasiči nemají vodu v chladiči, nejde se po tyči Rozesmátí hasiči, velitele obklíčí "Jdi se klouzat po tyči, my jdem dojíst ražniči" 2x (r): [E]Hořící [A]Spejbl a [D]hořící [G]Hurvínek, [E]hořící [A]Mánička [D]hořící [G]Žerýk, [E]hořící [A]opona, [D]hořící [G]divadlo, [E]hořící [A]Kašpárek, [D]hořící [G]děti [E]Jak se to [A]jen mohlo [D]stát?[G] Od mala jsem pyroman ... když nemůžu spát... [G]Ta[A]k stojí to psáno[G][A]jen slovíček pět [G]v [A]dopise za oknem: "[G]Ježíšku já bych chtěl [A]plamenomet!" Hořící Palach a Johanka z Arku, hořící Giordano Bruno a Hus, hořící sny a hořící skutečnost, hořící Židi a hořící Řím Jak se to jen mohlo stát? Trhám listy knížek - příběhů s ohněm a za mříží v okně zřízenci pálí spadané podzimní listí... .1. Je sm[C]utný sám tábořit v p[Dmi]ustým buši, kde j[G]en dingů skučení [G7]zní do uš[C]í, však na tom se shodují vš[Dmi]ichni zdejší, že b[G]ez piva šenk je to [G7]nejsmutnějš[C]í. .2. Znám záplavy, bouře i požár v buši, i hrůzy, co nechaj' ti stín na duši, však na tom se shodují všichni zdejší, nálevna bez piv je nejhrůznější. .3. Přijde honák a sotva se šine přes práh, písek a slunce žár hrdlo mu stáh', jeho úsměv se v nestvůrnej škleb promění, když mu výčepní šeptne to nadělení. .4. Pak se připlouží tulák a není mu hej, je prachem a mouchama voblepenej, když se dozví, tak proklíná všechny zdejší, že i v pekle jsou k pocestným zdvořilejší. .5. Náš kovář se šourá zas k chatrči svej, je poprvé v žití komplet střízlivej, žena šťastně naň hledí jak na zjevení, on temně ucedí: pivo není! .6. Pes z hospody vyje a ježí svou srst, jak každej ho načutne, když zjistí půst, i já už se proklínám, že jsem sem lez', v nálevně bez piv se bojí i pes. .7. =1. .*: V šp[C]inavým průjezdě, kde p[G#]áchne to močí, kd[C]e mají k[Emi]očky svůj v[Dmi7]ečerní f[G]et, p[C]ár stálých holubů se d[G#]okolečka točí, t[C]ohle (tady) je, v[F]ážení, h[C]osp[G]oda Sv[C]ět[G+]. .1. P[C]ět stolů ze skládky a M[F]ozartova b[Fmi]usta n[C]a starým p[A7]iáně, co n[Dmi7]enalad[G]íš, t[Dmi7]ady se d[G]opředu n[C]ezamlouvaj' m[Gdim]ísta, [F]o pěknou fr[C]ajli tu n[G#]ezav[G]ad[C]íš. .2. Jako nahá pravda petrolejka svítí na život s razítky od mušinců, a nikde vázy, natož ňáký kytky, jenom pár pohlednic z chudobinců. .3. Potkáš tu pošťáka, co jako na potvoru dvacet let nedoručil veselej list, a každej pátek chodívá na kontrolu František z kotelny, co neumí číst. .4. Cikánská madona, včera ještě dítě, ví toho vo životě setsakra dost, mrzutej malíř, co chcípá na úbytě, má jen svý psisko a psisko svou kost. .5. A zatím za oknem prý někde kvetou louky, někde se milujou a někdo mačká spoušť, co je to za kecy, že voňavý jsou holky, náš svět je smradlavá, šedivá poušť. .*: .1. V h[C]ospodě n[G]a náměst[C]í můžet[G]e při troše št[Ami]ěstí sehnat m[D]ísto u stol[G]u, sednout si na lavic[C]i, dát si pr[G]avou kyselic[Ami]i anebo r[D]um[(G)] a kofol[G(C)]u. .2. Říká se tam "U Davida", klasická třetí třída, zákaz her s výjimkou domina, a když je někdy pod psa venku, hospodský též dá si sklenku, přisedne k vám a vzpomíná. .R: [H]Ač je to téměř k nevíře, já b[Emi]ýval slavným kumštýřem, zp[H]íval a napříč flétnou hr[Emi]ál, pr[H]ocestoval kraje cizí, v r[Emi]ozhlase a v t[A]elevizi k[C]aždej mě zn[D]al, [H]a holky krásný jako břízky n[Emi]osily mi z domu řízky p[H]o koncertě rovnou do šatn[Emi]y, z[H]a podpisy do cancáku vl[Emi]ezly mi až d[A]o spacáku, [C]ale to je dn[D]es už neplatn[G]ý. .3. Pak se napije a kývá hlavou, jako by přemýšlel nad zašlou slávou, a je ticho a jen pendlovky jdou, pak vstane a jde za své pípy, a za chvíli už zas vtipy rozléhají se hospodou. .4. A když nese další várku jak Děda Mráz s nůší dárků, štamgastům se oči rozzáří, co tam po odjezdu vlaků, hned si dají po panáku, tržba se dnes jistě vydaří. .R: Jó, je to dnes až k nevíře, že ten chlap býval slavným kumštýřem, zpíval a napříč flétnou hrál, procestoval kraje cizí, v rozhlase a v televizi každej ho znal, a teď tady pivo točí a dojetím mu vlhnou oči, když sem přijdou kluci s kytarou, stojí v teskném zamyšlení a hosté mizí bez placení a říkají si, že je zas pod párou. .5. Až někdy navštívíte Vizovice, zaparkujte u silnice, tož tam, co je tech nejvíc obchodů, rozhlédněte se vpředu, vzadu, a, nemáte-li oční vadu, ucítíte hospodu. .6. A když se zeptáte na hospodského, dovíte se od každého, že je to notorický lhář, ale já ho v[C]iděl jednou v kv[G/H]ětnu, jak tam st[Ami]ál a v ruce fl[D]étnu, a kolem hl[G]avy, kolem hlavy vám měl svatoz[C]ář. V hospodě [G7maj]U mámy [C7maj]je pořád [Hmi]plno rameno [Ami]na rameni hm-[D7]m my věční [G]štvanci sedáme [Ami7]u stolů [D7]a srdce nám [G]trnou [Emi] my [Ami]básníci, studenti, [D7]majoři, kněží i [G]branci Pani Maruška z výčepu zná nás všechny jménem pomněnky kvetou jí na halence k obědu nosí nám klobásky s křenem a k večeři pivo a dva rumy a čtyři utopence (r) V hospodě [Ami]U mámy známý či [D7]neznámý před námi [G]za námi o to tu [Emi]nejde V hospodě [Ami]U mámy jak hory [D7]s horami tak tady [G]člověk s člověkem se [Emi]sejde V hospodě [Ami]U mámy známý či [D7]neznámý před námi [G]za námi o to tu [Emi]nejde V hospodě [Ami]U mámy jak hory [D7]s horami tak tady [C]člověk s člově[D7]kem se [G]sejde V záclonách zažloutlých jako to pivo sluneční paprsek krásně se láme a venku za okny děje se život a my tolik nádherných smutének za krkem máme Pan vrchní Kopecký v deset zvedne židle drobnýma zachrastí a sklo začne sbírat a my se vracíme zpět do života bydlet a malinko opilí zkoušíme se podepírat (r): .1. N[G]a hospodským ubruse se stejně dějou věci pod rukama malíře, co vypil čtyři d[D]eci, ohoř[G]elou z[C]ápalk[A7]ou si kr[D]eslí m[G]alý d[C]omek, v[G]edle domku zahrádku a na zahr[C]ádce str[G]omek, p[C]am padam [G]..[D].[C][G][Ami][C][G][D][Cmaj7][D][G] .2. Po dvou dalších půldeci se malíř stává snílkem, na zahradu přistál talíř a Marťan s tykadýlkem, strká nosík do hlíny, on pozoruje broučka, odpusťme to malíři, že v mládí hltal Součka, pam padam ... .3. Než si stačil malíř z láhve další dávku odlít, Marťan skončil bádání a zase někam odlít', na ubruse zůstala je propálená čára od plazmových motorů, anebo od cigára, pam padam ... 2'. Po tomto tvůrčím vypětí si dává další deci, na zahrádce přibyl králík, motýli a šneci, na obloze sluníčko a pod ním záhon růží, pak si malíř odskočil tam, kam chodívají muži, pam padam ... 3'.=2. 4'.=3. 5'. Na hospodským ubruse se stejně dějou věci pod rukama malíře, co vypil osm deci, na zahradu snes' se náhle opravdickej liják, to není změnou počasí, to způsobil ten dryák, pam padam ... Kd[Gmi]yž po střechách večer se na město snáší a okna jdou potichu spát,[D7] zas dívám se do oken, do cizích tváří a hledám, co viděl bych rá[Gmi]d. Už bez zájmu míjím skla výkladních skříní tak podobná v desítkách měst[Cmi]. a v duchu zas vracím se, tak jako[Gmi] nyní, k nám domů[D7] tou nejhezčí z cest[G]. H[G]ospůdko známá na návsi za můstkem, kam chodil táta na trumpetu hrát,[D7] s harmonikou š[C]el bych hned zazpívat s[G]i písničky,[D7] které já měl tolik[Gmi] rád. Pak na prvním bále, když tančil jsem s mámou a viděl tě u dveří stát, jak spustila hudba tu písničku známou, já všechno chtěl o tobě znát. Tak přešlo pár pěkných let, z tebe je dáma a věř mi, že není to zvyk, i když jsi tak daleko a doufám, že sama, té hospůdce posílám dík. Hospůdko známá ... Teď do noci ochotně kamelot hlásí kam za ten den pokročil svět, kdo se kde narodil a co kdo přál si, i z fotbalu výsledků pět. A na rohu ulice neóny vábí: Jen pojdte dál, máte-li čas. Kdo žil v cizím městě, ví jak často rád by se domů rozběhl zas. Hospůdko známá ... [Ami]Vracajú sa emigranti [G]pod úsmevmi napätí [F]Nové zuby, staré srandy, [E]hostia z inej planéty [Ami]Oni mladí a my starí, [G]čas nás ináč vyriešil [F]Priniesli nám vzácne dary, [E]mydlá, tričká, kávu, gin Vysvetlia nám, čo je kiwi, ako chutí sloboda Je im ľúto jak sme žili a že sa sem nehodia Vezmeme ich do pivárne na Budvar a halušky Budeme tam riešiť márne prečo, prečo sme my blbci neušli Cúvame po vlastných stopách minulosťou sčítaní Chcú chápať a nepochopia, neprežili Titanic Oni kľudní a my v strese, niečo by sa kúpilo Po stenách sa plazí pleseň, sme na plese upírov [C]Rodný môj [G]kraj, [B]zo všetkých [F]najkrajší, [E7]Len teba [Ami]mám, si [F]môjmu [H]srdcu najdrah[E]ší[G] Vracajú sa emigranti pod úsmevmi napätí Nové zuby, staré srandy, hostia z inej planéty Oni mladí a my starí, čas nás ináč vyriešil Priniesli nám vzácne dary, mydlá, tričká, kávu, gin Rodný môj kraj, zo všetkých najkrajší, Len teba mám, si môjmu srdcu najdrahší Rodný môj kraj, zo všetkých najkrajší, Len teba mám, si môjmu srdcu najdrahší [C]Rodný môj [G]kraj, [B]zo všetkých [F]najkrajší, [E7]Len teba [Ami]mám, si [F]môjmu [H]srdcu najdrah[E]ší[G] [C]Rodný môj [G]kraj, [B]zo všetkých [F]najkrajší, [E7]Len teba [Ami]mám, si [F]môjmu [H]srdcu najdrah[E]ší Rodný môj kraj, zo všetkých najkrajší, Len teba mám, si môjmu srdcu najdrahší Rodný môj kraj, zo všetkých najkrajší, Len teba mám, si môjmu srdcu najdrahší Rodný môj kraj, zo všetkých najkrajší, Len teba mám, si len teba mám Si len teba mám, si len teba mám Len teba mám, si môjmu srdcu najdrahší [A][E][F#mi][E][A][E][F#mi][E] Po cestách ne[A]cestách se [E]touláš a [G]nevíš kudy [F#]kam Tak přijmi mé [Hmi]pozvání a [E]zkus najít cestu k nám Dí[A]vej se na[E]horu [G]světlo tě [F#]povede Až dojdeš [Hmi]na místo kde [E]já čekám na tebe [A]Zaklepej, [E]zaklepej, [F#mi]zaklepej [E]... [A]Zaklepej, [E]zaklepej, [F#mi]zaklepej [E]... Budem se [C]brát [Dmi]na hostině [Emi]bláz[G]nů Budem se brát na hostině bláznů [Emi]Dům až po [F]střechu přetéká [Gmi]vínem[E]mi [C]Hosté už [Hmi]číše [Emi]zvedají Sám nejvyšší [F]vrchní za[Dmi]hájí Hostinu bláznů Čekám tu na tebe až přijdeš a zaklepeš u dveří Já přijdu otevřít a pozvu tě k večeři Ženich a nevěsta sednem si ke stolu najíme se anapijem se spolu Zaklepej, zaklepej, zaklepej Budem se brát ... Víno se rozlije do krve, do hlavy, do těla A ty budeš poprvé šťastná i dospělá Až na život a na smržt si řekneme Že každou vteřinou znovu se sejdeme Zaklepej, zaklepej, zaklepej Já přijdu otevřít ... .1. Tvař se tr[Ami]ochu nostalgicky, už tě nikdy nepotkám, m[F]áš to jistý pr[G]ovždycky, nastav [Ami]uši vzpomínkám, jak tě znám, i v tuhle chvíli měl bys řeči peprný, jak t[F]enkrát, když nám tv[G]rdili, že je v[Ami]ítr stříbrný. .R: A tv[F]áře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu, zahod[Dmi]ili lampióny a n[D]ašli hospodu, ale t[F]aky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin a ž[Dmi]ádostivost těla a pak r[D]adost z volovin, a ta nám zb[Ami]ejvá. .2. Po večerech pro diváky dělali jsme kašpary, pak na zemi dva spacáky - náš Hotel Hillary, slavný sliby jsme už znali, i to, jak se neplní, a cenzoři nám kázali vo správným umění. .R: .3. A tak válčím s nostalgií, bují ve mně jako mech, a pořád všechno slibují starý hesla na domech, ty jsi splatil všechny dluhy, i za Hotel Hillary, a já vyhážu ty černý stuhy funebrákům navzdory. .R: Vždyť mají tváře kožený, my jim zdrhnem z průvodu, zahodíme lampióny a najdem hospodu, a tam tvýho Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin a žádostivost těla a pak radost z volovin, /: a ta nám zbejvá. :/ [Hmi]Světla aut v mlze slábla, já [F#]z dálnice sjel, [A]za bleskem poslem ďábla, jenž [E]mě hnal do pekel. [G]Jsem jel tuhle půlnoc a [D]měl všeho dost. [Emi]Když náhle před kapotou, dům tu stál, [F#]jako by z té mlhy rost. Jen jsem proběhl deštěm, našel dveřní štít, podle zvonu nad vchodem, kaple či márnice mohla to být. Bude tam pro mě nocleh, nebo mám jít dál tu však oslovil mě čísi hlas a ten hlas já znám. (r): [G]Zde vítá tě hotel Kali[D]fornia, místo pří[Emi]jemné a ten krásný kraj,[Hmi7] [G]zelený přístav je hotel Kali[D]fornia, levně nájem[Emi]né, v zimně v létě [F#]ráj. Ta žena s rozžatou lampou, ta její pobledlá líc, bylo jí 28-30 let, možná i víc, tak jsem šel za ní krokem, stín jejich zad jak sálala horkem, jak dýchal z ní chlad. Najednou plno světel,stůl s jídlem a vším, řekla kdybys snad měl chuť večeřet a neměl právě s kým. Jsi stejný jak jsem tě znávala dávno už dřív, nesla jsem zrovna kytky na tvůj hrob, ale ty jsi živ. (r): Tehdy byl jsem šťasten, s tou cizí ženou tam, než řekla:" Tenhle řetěz na ruku hleď, pro štěstí ti dám. Jsi se mnou navždy spoután, ten nesvlékneš už víc" a tu mi svitlo - musím pryč, odtud pryč jen dešti vstříc. A tak skončil příběh, vlastně tak jsem si to přál, však od té doby, hledám jen hotel Kalifornia dál. Ten dům nikdo nezná, nevím možná sen či klam, co však řetěz na mém zápěstí, kde se vzal proč ho mám. .1. [G]Na dva zámky zamykám, [G7]ráno rán, je posled[C]ní, [Ami]nechci z[D]ase snídat s[G]ám, [Emi] [Ami]počkej, [D7]až se rozed[G]ní.[CGD7] [G]Na co chceš, se můžeš ptát, [G7]noc se chystá ke spa[C]ní, [Ami]teď se r[D]ánu budem k[G]át, [Emi] [Ami]ráno p[D7]ůl je přizná[G]ní.[CGD7] .R. [G]Hotel zvon ještě nevyz[H7]vání zvonkem ranních příb[Emi]orů, sejdem dolů s pous[A7]máním, stínem tichých hovo[D]rů. [D7]Neříkej, že mám ti p[G]sát, n[G7]echtěj žádná vyzná[C]ní, [Ami]nechme s[D]nadné sliby s[G]pát, [Emi] [Ami]víš, jak p[D7]ůlnoc přehá[G]ní.[CGD7G] Do lesa si rád na houby zajdu, nemrzí mě, když houby najdu, po jehličí, po mechu, prodírám se bez dechu, zkrátka, dělám v lese neplechu. Od samého rána v lese šátrám, kde je jaká muchomůrka, pátrám, předloni jsem zbloudil v tmách, v brdských lesů hlubinách, našli mě tam na ostružinách Houby, houby, houby, ty já strašně rád, příčinou mé zhouby budou jedenkrát, bedla, což je zvláštní,stala se mou vášní, každý se ptá: "Kam jdete ?, Co to v ranci nesete ?" Já řku: "Houby", "Voni, Hamlete" Ačkoliv mám všech prašivek seznam, seberu i houbu kterou neznám, večer místo potlachu, abych vyšel ze strachu, čtu si mykologa Smotlachu. O houbách mám vědomosti značné, od jara čekám, kdy už to začne, jsou mi nejen zábavou, ba i zdravou potravou, dvakrát už jsem ležel s votravou. Houby.... Když zaprší a potom je krásně, roste to jak v Literárkách básně, vohnu každej stromeček,zmáčknu každej kopeček, v domnění, že je to hříbeček. Houbařina, to je moje všecko, v tichu lesním běsním jako děcko, kolem jedlí skotačím, ve smrčí se nasvačím, s Borovičkou sotva vystačím. Houby.... Dědeček má nejraději smrže, libuje si, že mu v dásních vrže, po večeři sklopil zrak, vzdychl: "Mně je těžko ňák, musíš mi dát, hochu, na koňák". Babička nám po večeři zbledla v domnění, že bedlu jedlou snědla, když se ubírala spát, ve dveřích mi začla hrát, že jsem na ni spáchal atentát. Houby.... 1. Uvnitř se [D]houpám a [Ami]z venku [Emi]dělám, že [D]spím [Hmi]potají [C]kouk[C/H]ám [Ami]a s[Emi]tejně se nic [D]nedovím. [G]Nastražím [D]uši [Ami]a pořád dě[Emi]lám že spím, [Hmi]snad ti to [C]slu[C/H]ší [Ami]a [Emi]já tu krásu nesly[D]ším. [HmiCGCG] 2. Za dveřmi z peří, za horou mámivých vět, komu se svěřím, že cíl je možná na dohled. Jenom tě tusím, vždyť přece dělám že spím, nevěřím uším, když řekneš, že už smím. 3. V uších mi zvoní a dobe je zlá, čekám jak vloni, ven se to nepozná. Trochu se stydím a radši dělám že spím, v sobě tě vidím a z venku nevím co s tím. [HmiCGCD] [HmiCGCD] .Rf: [C]Houpy, houpy, houpy, houpyty, houpy, [G]houpy, hou, každý [G7]zná tu píseň houpav[C]ou. Není tak hloupá a kdo lidi [G]houpá, tak ať si [G7]s námi dá tu [C]mou. .1. Právě tam, kde je březový [G]mlází, potkám [G7]krásnou dívku [C]tralalá. Stojí a pláče a něco ji [G]schází - ta dívka [G7]zkrátka je z[C]oufalá. Jen k ní přijdu a řeknu svý pardon, už mi šeptá bledá jako zeď. Ty jsi má zhouba, jsem Brigita Bardot, chci tě mít ráda a to teď hned. .Rf:.. .2. Vezu whisky tak začátkem ledna, jiskry lítaj' koňům od kopyt. V brodu mi slítne jedna ta bedna, zrovna když krávy tam přišly pít. Teď nemám tu úctu, už ani k tý krávě, PánBůh ví, jak se to mohlo stát. kdo z toho mléka měl škraloupy v kávě,tak se tak zhvízdal,že nemoh vstát. .Rf:.. .3. až Vám umřu a budu v Pánu, tak dejte mi růži na kabát a z mýho koltu vystřelte ránu, ať každý ví, co já mám rád. A nad mou hlavu v příslušná místa tak tam by měl mě hrobník nápis dát. Zde leží v Pánu ctná duše a čistá, co vůbec nedovedla lhát. .Rf:.. [C]Nutí se housenka [Ami]do letního spánku [Emi]snaží se přilepit [F]na list od heř[G]mánku [C]zaplétá se jehlicemi [Ami]do podivné sítě [Emi]pak se octne sama v [F]prenatálním [G]bytě. RF: [G#]Smutná [B]je [D#]nálada metamorfózy [G#]končí jí [B]puber[D#]ta uvnitř malé dózy [G#]která [B]se přehří[D#]vá, hejbe se a potí [G#]aby z ní vyle[G]těl dokonalý motýl Co se zdá housence v tom podivném spaní když se celá rozloží tak není ani ani vzpomene si vůbec na život před životem že uměla kousat a prolézala plotem Možná jsme housenky a možná v našem spánku vyletí z nás motýl když otevřeme schránku položenou otázku vyzvedneme vzhůru kdo se změní v běláska a kdo v noční můru. [G]Jsi skálou mým dnem jsi loukou kde [D]spím kde vůně nádherných [Ami]trav [C]dáva zemi svůj [G]stín [G]Jsi blízko ,že až ,že až se dotýkáš [D]snů do kterých vidím [Ami]jen já kam [C]chodí důvěra [G]dnů Jsi nota na housličkách spivana aby byl cit aby kýž zabolí cosi věděl sem kam se mám skrýt Jsi znění kolejí když že skály kámen když spád jsi lásko lodník mé touhy aby loď zůstala stát Druha sloha 2x Nelids[C]ký je tvůj osud [F]spíš, nikde [C]tady nemám [F]skrýš, nikde [C]jíst mi nedají, [F]a tak [C]šeptám potají: [G7]"Co by řek mi [C]Houston, [G7]Houston, [C]Houston."[G7] V botách je [C]díra šaty jsou [F]cár, na šatě deště krůpějí pár, půlldolar v kapse mám, a tak vím dík novinám, co by řek mi Houston, Houston, Houston. Tulák se zoufale zpátky vlík, aby svému městu složil dík. Svou duší táhne stín, je zlé, když teď už vím co by řek mi Houston, Houston, Houston. Jednou se vrátím a budu mít, na řece dům a v něm víno pít, široký stůl, ten kouzelný sen, pak už nezáleží na ničem co by řek mi Houston, Houston, Houston. co by řek mi Houston, Houston, Houston. .1. [G]Když se zasním a sem [C]sám, my[G]šlenky mý letěj [C]tam, kde je [G]nebe snad jak [C]chrám a [G]v dáli svítí světla města [G]Houston, [D]Houston, [G]Houston. .2. Jen z fordky to město znám, každou noc sny o něm mám a vždycky, když usínám, v dáli svítí světla města Houston, Houston, Houston. .3. Boty svý toulavý mám, tak se dálek nelekám, krok za krokem táhnu tam, kde v dáli svítí světla města Houston, Houston, Houston. .4. Vím, že je to divnej sen, vždyť tisíc je jinejch jmen, a mně v hlavě leží jen, že v dáli svítí světla města Houston, Houston, Houston. .5. Když se zasním a sem sám, myšlenky mý letěj tam, kde je nebe snad jak chrám a v dáli svítí města Houston, Houston, Houston. Kde jen jsou, ty lejna má, každej člověk přece, sraní zná Žumpa je u nás plná ve mžiku, a hovna jsou už v septiku R: Hovna jsou už v septiku, Bonduel-Prďas já taky jdu Aspoň si poslechnu lehkou muziku, co je po spláchnutí hajzliku. Kde je můj tchoř, no kam zas šel, vždyť on tak krásně zavonět uměl Možná, že šel se vysrat ze zvyku, do našeho septiku Kde je sousedka škaredá, co nerada na prkýnko sedá Ta asi bude ve svým skleníku, nebo se koupe v septiku R: Hovna jsou už v septiku, Bonduel-Prďas já taky jdu Aspoň si poslechnu lehkou muziku, co je po spláchnutí hajzliku. Zmizela nám latrína, na kterou chodila srát tetina, Tohle se neobešlo bez křiku, tak sem jí smáčel v septiku Kam šel potkán, teď tu sral, říkali že odpadem utíkal Překonal tu naši, techniku, a schoval, se v septiku R: Hovna jsou už v septiku, Bonduel-Prďas já taky jdu Aspoň si poslechnu lehkou muziku, co je po spláchnutí hajzliku. .1. Tak dostali jsme jednou n[Ami]ápad: n[G]a schovku budeme si hr[Ami]át, a pozvem lidi, ať jdou hrát si s námi, t[G]o bude hlína akor[Ami]át, t[Dmi]o bude hlína akor[Ami]át, t[Dmi]o bude hlína akor[Ami]át, a pozvem lidi, ať jdou hrát si s námi, no to bude hlína akorát. .2. Pět, deset, dvacet, čert ví, kolik, a za pikolou nesmíš stát, schovej se, kam chceš, celý svět je s námi, anebo nebudeme hrát, anebo nebudeme hrát, anebo nebudeme hrát, schovej se, kam chceš, celý svět je s námi, nebo nebudeme hrát. .R: Pr[Dmi]avidla známe, co nám schází, z[Ami]ahrát si hru z našich dětských let, t[Dmi]u znají dámy, tak i páni, z[E]ačíná se: pozor, tři, dva, teď! .3. Má to však jeden velký háček a snadno může se to stát, že někdo schová se a s hrůzou zjistí, že nikdo z nás ho nehledá, že nikdo z nás ho nehledá, že nikdo z nás ho nehledá, někdo se schová a pak s hrůzou zjistí, že nikdo z nás ho nehledá. .4. Na na na ... .*: Př[Ami]íběh se píše a vzd[Dmi]uch se dýchá, v[Ami]oda se má pít a pr[Dmi]avda se říká. P[Ami]okud se někdo cítí dotčen, t[G]ak to se omlouváme hn[Ami]ed, t[Dmi]ak to se omlouváme hn[Ami]ed, t[Dmi]ak to se omlouváme hn[Ami]ed, t[Dmi]ak to se omlouváme hn[Ami]ed, t[Dmi]ak to se omlouváme hn[Ami]ed, t[Dmi]ak to se omlouváme hn[Ami]ed, t[Dmi]ak to se omlouváme hn[Ami]ed ... [G]Přišla celá unuděná s bandou páskú v patách [E]S nezájmem se pozeptala [F]co se bude [F#]pít Ješlě než se rozkoukala jsem ji dovnitř zatáh A ty její pitomečky poslal před dům hnít Začala se na posteli vyzývavě svlíkat Vrněla že chtěla by si na milence hrát Láhev s vínem odstrčila začla nahlas vzlykat Škytat o tom že ji nikdo nechce vážně brát Tak [G]pojď [A#]si [A]hrát [G#]pojď [A#]si [A]hrát [A#]V těchhle věcech už nikdo nic nevymys[A]lí [G]Pojď [A#]si [A]hrát [G]pojď [A#]si [A]hrát [G]Aspoň bude [A#]na co vzpomí[G]nat S rezepnutou košilí si přišla ke mně sednout A pak šeptem nadávla těm co přišli s ní Všichni co jsem vyhodil ji měli aspoň jednou Bývaly dny kdy k nim domů táhlo procesí Vyjeveně sledoval jsem její tučný kozy Možná chtěla politovat možná pohladit Potom jsem se vzpamatoval a nad sebou se zhrozil Nejsem přece blbec a hlavně - chci mít klid. .1. [G]Když jsem šel na půdu pro hrábě hrábě byly zrovna kalit na Bábě [G]napsaly že kulečník si zahrát jdou a co s mojí posekanou [G7]zahradou .Rf: [C]Kupky sena kupky sena [G]z nebe mi mává Ayrton Senna [D]až jsem celej [C]nakřivo [G]že šly hrábě [D]na pivo .2. Na Bábu jsem přišel jen jsem sako svlík vidím že mý hrábě opil trpaslík co měl hlídat zahrádku i s hráběma a tak jsem byl podvedenej oběma .Rf:... .3. Sednul jsem si ke stolu a začal pít zahradu jsem pro tu chvíli nechal být zvednul jsem ty hrábě a řek bábě:napiš nám to s trpaslíkem hráběma .Rf:... Ta ta tá ta tata rárara... .1. [A]Kdo má stíny [D]rád[Db], [A]stejně[D] [Db]rád jak já [A]za pravdu mi [D]dá, [Db]je [A]to báječný[DDb] */:Já jsem divný patron,strašně divný patron když v noci nespím a nic nejím .2. Větru skučení, tmavý zákoutí mám rád mohutné vrby smuteční */:.. .Rf1: [Bmi]Taky trylky moje dlouhý [F]jsou [Emi]jako sníh bílý chloubou [Ab]mou [Hmi]Proč mě všude jenom česnek [Db]vítá? [Emi]Že jsem [Hmi]divnej patron je to [F]tím .3. Nocí tajemnou, dívky jdou za mnou že mám chování, jen na výtečnou */:Jsem však divný patron,strašně divný patron nějaký Hrabě X,miluju stesk .Rf2: A jsem rád, když mám to mrazení lůžko moje mramor studený Proč mě rozkoš vytí vlků skýtá? Že jsem divnej patron je to tím .Rf1:.. .Rf3: Že jsem divnej patron je to tím že jsem divnej patron je to tím Proč mě rozkoš vytí vlků skýtá? Že jsem divnej patron, Hrabě X .1. N[A]ad svátečním p[E]itím č[F#mi]ekáš, kdy už ch[D]ytím, kd[C]y už jiskra př[D]eskoč[E4sus]í,[E] n[A]áhle mezi ř[E]ečí v[F#mi]e tmě ruka n[D]ěčí zl[C]atým klíčkem [E]otoč[A]í. .2. Stává se to zřídka, čas jak stará zídka na prášek se rozdrolí, pán se dvorně klaní, k tanci vyzve paní, roztáčí se soukolí. .R: T[F]iše cinká strojek hr[A]ací, t[F]óny hodné mistra skl[C]áře, m[F]izí v dálce kdesi v mr[A]acích, kd[F]e se rozpouštějí v p[C]áře[E]. .3. Pán se stále klaní roztančené paní, nic jinýho neumí, ač má v hlavě zmatky, kolečka a drátky jeho vášně utlumí. .4. Tak jí aspoň znova šeptá něžná slova, ona se jen usmívá, ve strojku to chřestí, zvonivýho štěstí pomaloučku ubývá. .R: .5. Poslední dvě noty zpité do němoty mizí na dně skleniček, pán se ohnul v pase, a tak skončila se krátká láska na klíček. .1. Ráno [E]otevřel jsem okno ven, tak bílej den, že jen n[A]evěstu, a moh' se br[E]át, na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven jak n[F#]ad Vltavou Pražskej hr[H]ad, ráno je n[E]aděje, co neumírá před polednem, když d[A]o oběda nevyjdeš v[G#]en, jukneš se n[A]a teploměr nálady a p[E]odle pole s n[H]ovinama začneš d[E]en. .R: Co člověk nemá, m[A]á, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání, co může nedat, d[E]á, rovinu hledá na rovině plání, jak smířit radost i st[H]esk, a Boha na nebi, hej, hej, když se mu u srdce bl[E]ejská. .2. Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den, že jen nevěstu, a do pekla moh', tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor, co vrší se jak v létě stoh, moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den, do oběda času dost, jak z jinýho století, jak vnucenej sen si připadáš, jak špatnej host. .R: .R: .R: .1. D[C]ej si říct, brácho, to kvítí voní víc, než ž[Dmi]árlivá dívka, co hlídá tvůj st[C]ín, jen bl[Dmi]ázen jí letí s každým r[G]ánem slepý vstř[C(Ami)]íc. .2. Nechtěj stát, brácho, jak rád bych píseň hrál, když noc střídá den, co stokrát ti lhal, jen blázen to skrývá a odmítá pravdu znát. .R: Hr[C]aj, Tome, hr[G]aj, dneska s[Ami]ólo máš, n[F]ástroj si vem a zpívej, zp[G]ívej s námi písní pár, hř[C]ej, ohni, hř[G]ej nejmíň t[C]isíc dní, ať stále v[D7]íš, jak, Tome, chutná ohňů d[G]ým. .3. Loučíš se, brácho, jen růže ti zbývá tvá, že chrání tvou lásku, je víra zlá, jen blázen by věřil, když tě vídá u okna stát. .R: .4. Vrátíš se, brácho, vždyť kvítí voní víc, než žárlivá dívka, co hlídá tvůj stín, jen blázen se vzdává a nechá si píseň vzít. .R: .*: Jsm[C]e jak tažní ptáci, co v dálce se ztrácí ... .1. Léta [C]zrání táhnou krajem jako hejna [Dmi]divnejch ptáků, jak když [F]babí léto vítr [Dmi]odná[G]ší. [C]My pro vás jako dřív hrajem,o tom co [Dmi]nám život schystá, o tom [F]co se všechno [Dmi]vkrádá do du[G]ší. .Ref: Tak hrajem [F]dál i když nás dávno [Emi]chtěli pohřbít lidská [F]zloba bývá jako [Dmi]uragá[G]n. Tak hrajem [F]dál,zase šlapem [Emi]cestou známou teď když jaro [F]končí,léto [Dmi]začí[G]ná. .2. Možná stokrát jsem to zažil,když sám nevíš kam se pohnout možná stokrát jsem Ti řekla musíš vstát. Všechno špatný v dálce mizí do krajiny zapomění před námi se nová cesta otvírá. .Ref: Tak hrajem dál i když nás dávno chtěli pohřbít lidská zloba bývá jako uragán. Tak hrajem [F]dál,zase šlapem [Emi]cestou známou teď když jaro [F]končí,[G]léto začí[C]ná. Hrajeme ping pong, den co den ping pong, s mojí milou a s mojí druhou milou, sem tam s náma hraje třetí má milá, kupodivu všechna má děvčata jsou na mě milá. Hrajeme ping pong, den co den ping pong, asi mě rády mají, to bude tím, jau jau, dneska holky přišly všechny tři, to se teda pěkně zase jako čuně zapotím. Máňa, Táňa, Stáňa, víc nemohu, míček lítá k síti, též do rohu, s čínskou pálkou já je zítra zmohu, vážně, dám jim, přísahám tu k Bohu. Pé Vé Cé je hrůza kloužou kecky, holky dávaj rány, jsou to pecky. Asi v tom zápalu boje štve je, že jsou všechny moje, mám rád všecky. (r): [E]Hrajme sa [H7]na Petra [E]pusti [H7]gramofón [E]Hrajme sa [H7]na Petra [E]kto bu[H7]de ako [E]on [A]Gitaru si sprav aj ty z [E]tenisovej rakety [F#mi]Až sa znova na[A]rodím budem hrávať [E]spolu s ním. [A]Ktoré chcú byť Natálky [E]zoberú si korálky [F#mi]na kolenách tri die[A]ry tak sme stále [H7]frajeri, frajeri, frajeri .. (r): Ktoré chcú byť Natalky zoberú si korálky na kolenách tri diery tak sme stále frajeri. A ten kto je maličký zoberie si čarbičky A čelenku cez čelo aby bolo veselo. [D]Hrajte ně, [A]hus[D7]lič[G]ky [G]z javora jedlič[D]ky, |: [D]vy ste ně [Emi]hrá[E7]va[A]ly u mojej [A7]mamič[D]ky :| Hrajte ně, husličky, z javora ťatého, |: vy ste ně hrávaly u tatíčka mého. :| Hrajte ně husličky, z javora, jedličky, |: vy ste ně hrávaly, dyž sem byl maličký. :| [D]Hrál, na [G]zápražích všech [A]dveří [D]Hrál, ty [G]písně, kterým [A]věřil [D]Hrál, jak [G]málokdo je [A]uměl [D]hrát [Hmi] Kolikr[G]át si [A7]sám jen tak [D]hrál Ty písně, kterým věřil Hrál, a stíral kapky ticha Hrál, snad pár lidí pak přišlo blíž I ty víš, jak sám si jen hrál A míval oči šťastný Hrál, v těch písních běhal za sny Hrál, a víc lidí ho začlo znát Byl moc rád a sám pro ně hrál RF.:[G]Svět jeho písní se zdál bez remízy [D]Sám stejný chtěl se zdát [G]Měl v sobě vždycky dost svý vlastní mízy [A]Dřív snad chtěl víc, ale [A7]teď jen [D]hrál Hrál, už lépe vydělával Hrál, a býval na něj nával, hrál Jak málokdo už uměl hrát Proč si lhát, jen on takhle hrál Hrál, ty písně byly skvělý Hrál, v nich léta odletěly, hrál Už dávno jako víno stár Ztratil žár, s nímž dřív pořád hrál RF.:Svět jeho písní se zdál .... .1. Byla n[G]oc, na černou Ostravu sn[Dmi]íh se tiše snášel, z baru F[Ami]énix vedle divadla v[Cmi]yvádějí Mikul[D]áše, nahoře v b[G]ufetu už se svítí, paní Kv[E4sus]ěta dělá hercům čárky, a já d[Ami]ole, už bez role, volám n[Cmi]ahoru:"Kdo měl ty p[D]árky?" .R: A ona hr[G]ála mi Julii a hr[Dmi]ála Desdem[G]onu, hrála R[Ami]oxanu, Taťánu, M[Cmi]édeu a Antig[D]onu, hrála D[G]orotku, Justýnu, [Dmi]Ofélii, Messal[E7]inu, a j[Ami]á role p[Hmi]odle ní bral[D4sus].[D] .2. Večer volala, že dabuje, tak jsem šel hledat kamarády, stála s ním, naštěstí otočená ke mě zády, tak jsem chodil trochu po barech, abych to mládí už nějak zkrátil, ve všech hráli stejné video: stejný herec jiné stejné mlátil. .*: A pak k[A]onečně spolužák trhá n[Emi]oc na devět třídních kn[A]ih a černá s b[Hmi]ílou se usmíří, pane, pane, že jste v Bl[E]ížencích? Hleďme, č[A]as trhnul oponou, tak [Emi]ať si taky trhne n[A]ohou se všemi dr[Hmi]amaty a fraškami na tělo m[G]ilencům za výl[E]ohou. .R: Vždyť každá hr[D]ála jen Julii a hr[Ami]ála Desdem[D]onu, hrály T[Emi]erezku, Dorotku, J[Gmi]ustýnu a Antig[A]onu, kdo by si n[D]ezahrál pro trochu vzrušení, konec s[Ami]ázek jedna k mili[D]ónu, a j[Emi]á ani n[F#mi]ezatleskal[G]. .3. N[A]oc, Ostravou sn[Emi]íh se snáší, z b[Hmi]aru se motají d[Dmi]alší Mikul[E]áši, je n[A]oc šestého, pr[Emi]osinec rozdal d[A]árky a n[Hmi]ahoře se pořád svítí, tak křičím d[G]o oken:"Já měl ty p[E]árky!" .R: A ona hr[D]ála Julii[Ami], Desdem[D]onu[Emi], Roxanu[Gmi],[A][D] Maryšu[Ami], M[D]arfušu[Emi], Kaťušu[Gmi], C[A]icciolinu[D], Eyrovou[Ami], M[D]akepeacovou[Emi], Bovaryovou[Gmi], d'[A]Artagnanovou[D], Popelku[Ami], Zlatovlásku[Emi], Jasněnku[Gmi], j[A]ežibabu[D] ... .1. Jak v m[E]ořích slunce s tmou se ztrácí a pokřik racků šel už spát, tak [A]utekla nám láska, jó, to se st[E]ává, a n[F#7]ajednou tě, holka, nemám r[H7]ád. Mám d[E]ost už těch tvejch věčnejch nářků a prožárlenejch hloupejch scén, tak n[A]ěkdy zase brnkni, jó, to se st[E]ává, prostě t[H7]áhne mě to z kruhu v[E]en. .R: Já p[E]ůjdu až tam na místa, kde už to znám, pár stromů, [A]ohniště a tunel a tr[E]ať, a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet', a postý ř[A]eknu sobě: hloupneš, tak pl[E]ať. .2. Jak nabobtnalý klíčky hrášku byly cíle tvý, a já chtěl víc, já předělat chtěl svět, jó, to se stává, kolik bylo nás, a stále nic. Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko, a do zrcadla zkoušej řvát, jó, utekla nám láska, jó, to se stává, a najednou tě, holka, nemám rád. .R: .1. St[G]ál tam na stráni d[Gmaj7/F#]ům, v něm židle a st[Emi]ůl, pár kůží a k[G]rb, co dřevo z něj v[Ami]oní, s j[D7]arem, když máj rozdá barvy svý, tu sosna krásná nad chajdou se skl[G]oní[D7], a ř[G]íčka, když stříbrným h[Gmaj7/F#]ávem se přikryje s r[Emi]ánem, svý ahoj jí d[G]áš a pak je tu d[E]en, z[C]azní údolím kytara tvá, ta p[Emi]íseň ráno uvítá, svět s n[D7]ím, svět s n[G]ím[D7]. .2. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš a koruny stromů tě uvítaj' rosou, víš, že času je dost, to znáš, a možná potkáš někde dívku bosou, po slůvkách, který se říkaj', po dnech něžných stisků vás uvítá chajda a pak je tu den, zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá, svět s ním, svět s ním. .3. Však náhle volání táhlé ti přeruší snění a oznámí všem: je poslední den, voda zaplaví údolí, sosnu, chajdu, pohled zabolí, ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den, co nosil tě v náručí romantickém, zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá, svět s ním, svět s ním ... .1. [D]Potichoučku [C/D]zaklepej, [G]ostruhami [D]nebřinkej, [Hmi]nedaleko u d[D]veří panimáma [Ami7]tam le[D]ží. .2. Dcera ráno vstávala, matka se jí zeptala, řekni dcero, dcero má, s kým jsi tam povídala. .3. Má matičko s peřinou, která byla nade mnou, malou jsem jí ušila, málo jsem se přikryla. .4. Jsou děvčátka poctivý, peřiny maj' prachový, s tureckejma nitěma běhaj' za vojákama. .5. Chodí děvče po louce, nosí dítě na ruce, hajej nynej můj synu, máš tatíčka hrdinu. .1. [Ami]Nad zemí zjizvenou zákopy létají vrány žížaly po dešti vylezly z podzemních [Dmi]děr mužové zalehli na místo [Ami]začal se okamžik [C]nejis[E]tot [Dmi]kdo z nás je hrdina [E]a kdo je dezer[Ami]tér .2. [Ami]Poručit srdci ať nebouchá ať jen tak cinká čapku si ozdobit vějířem bojarských [Dmi]per hlava ať hlava nic netuší [Ami]že rukama sahám si [C]na du[E]ši [Dmi]jestli jsem hrdina [E]anebo dezer[Ami]tér .3. [Ami]V batůžku na zádech nosíme fotky svých blízkých střelka jde na jih a my musíme na se[Dmi]ver nad hlavou ohňostroj zuří [Ami]ne ještě nechce se [C]um[E]řít [Dmi]ani jak hrdina [E]ani jak dezer[Ami]tér .4. [Ami]Prokleté období lásek a nenávistí proč jsi mi Fauste řekl ´Sáhni a [Dmi]ber´ po dlani žížala leze mi [Ami]a já chtěl dožít zde [C]na ze[E]mi [Dmi]trochu jak hrdina [E]trochu jak dezer[Ami]tér .5. [Ami]Sbírám svou odvahu ona je schoulená v blátě malinký vrcholek obrovských ledových [Dmi]ker oči mám bolestí podlité [Ami]kde je můj kde je můj [C]spasi[E]tel [Dmi]který mi řekne jsi [E]hrdina a ne [Ami]dezertér [Dmi]který mi řekne jsi [E]hrdina a ne [Ami]dezertér [G][D][G][D][G][D][G][D] [G]Hrdza chodí [D]na sídlisku [G]aby sa tam [D]najedla [A]hrdzavé má už aj vlasy a je tučná [D]od jedla Hrdza zje len na raňajky celé dvere z garáže susedovu kolobežku a ešte si rozkáže Prineste mi prosím k tomu blatník z auta napríklad za tým si dám ako cukrík ešte zvonček z bicykla. Hrdza si dá len na obed Meter dlhé zábradlie celý motor od výťahu je to hrozné čo tá zje. Odskočím si dole na dvor tam zjem deťom hojdačku vrátim sa zjesť kohútiky chystám sa aj na pračku Tak je tučná, hlasno funí ťahá brucho po zemi ľúbi všetko zo železa kto sa s takou ožení ? Keď som takto najedená musím si dať večeru keď raz z toho celkom prasknem odnesú ma do zberu ej veru .. [G]Třináct let tu ležím sám, a [B]nikým [C]nehle[G]dán smalt už na mě nedrží jsem [B]hrníček[C] z pá[G]pěří [F]s plechovkou a s [G]láhví na [F]smetišti v [G]Ládví[D][D#][D] Dědek do mě barvu dal, krásnou fermež žlutou Brouci se ve mě schovávaj kohouti po mě dupou [F]dočkám se toho, že si babka do mě drobný [G]dá [F]kdy už konečně si ze mě někdo po[G]snídá Zkus to ze mě pít do ruky mě vem neboj se mě vzít naper do mě sen tak co ti to udělá tak co ti to udělá ú, ú, ú,.... Třináct let tu ležím sám, a nikým nehledán smalt už na mě nedrží jsem hrníček z pápěří dočkám se toho, že si do mě babka drobný dá kdy už konečně si ze mě někdo posnídá Zkus to ze mě pít do ruky mě vem neboj se mě vzít naper do mě sen Zkus to ze mě pít do ruky mě vem neboj se mě vzít naper do mě sen tak co ti to udělá tak co ti to udělá .1. P[Ami]ršelo a vůbec byl takovej d[Emi]ivnej den, [Ami]i to nebe pláče, že jsi pryč[Emi], kd[D]o mně bude říkat, ž[D/C]e jsem to j[G]á, kd[D]o mě bude hladit, kd[D/C]yž spadnu n[Emi]íž. .2. Za oknem si zpívaj' ptáci, i když zima je už, na ulicích občas zůstane sníh, všechno ztrácí barvu, když se začne stýskat, čas jako naschvál stojí, všechno je jak dlouhej vzlyk. .R: S[D]edět, chodit nebo stát, prostě b[Ami]ýt, b[D]ez tebe se nedá snít ani ž[Ami]ít.[Emi] .3. Pršelo a vůbec byl takovej divnej den, rozbil jsem si hrnek, co mám rád, už abych tě viděl nebo aspoň zahlíd' jen, vždyť já občas přestávám mít hlad. .R: .1. V ml[G]ádí jsem se učil hrobařem, j[Emi]ezdit s hlínou, jezdit s trakařem, k[C]opat hroby byl můj ide[D]ál. .2. Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem, s černou rakví, s bílým pomníkem, toho bych se nikdy nenadál. .3. =1. .4. =2. .5. Že do módy přijde kremace, černý hrobař bude bez práce, toho bych se nikdy nenadál. .6. Kolem projel vůz milionáře, záblesk světel pad' mi do tváře, marně skřípěj' kola brzdící. .7. Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám, tam se s černou rakví neshledám, sbohem, bílé město zářící. .8. Sbohem, moje město, vzpomínat budu přesto, jak jsem poznal tvůj smích a tvůj pláč. .9. Na na na ... .1. [Emi]Podél všech silnic stojí [D]náhrobky v [C]lesích polích [Emi]málokdo tyhle mrtvý [D]zná[C] [D]Není to [C]Karel Novák [D]není to [C]dítě s míčem [D]není to [G]prostě nikdo [C]z nás .Rf: [G]Přejetá kočka [C]Mína, kterou [D]srazil nákla[G]ďák [G]Alík, syn [C]Azorův - ten [D]starý podvra[G]ťák [Ami]Armáda [D]zajíců, co [G]v dubnu zahy[C]nou v [Ami]zatáčce [D]u Jevan [G]spolu se srn[C]ou .2. Zvířátka pozůstalá z klacíků vrší hrobky tlapkama slzy otíraj Jednou se všechna semknou svítící oči z temnot vyčistí od řidičů kraj .3. Na cestě leží stromy Karel Novák zastaví z lesů vylézaj zvířata a ten pirát silnic ví Za všechny kočky, ježky kterým zlomil hnát teď musí se zvířátky účet vyrovnat .Rf: To máme: přejetá kočka Mína, kterou srazil náklaďák Alík, syn Azorův - ten starý podvraťák Armáda zajíců - který nechal zahynout snad jiný šoféři jeho kosti zahrnou .1. Širá pl[C]áň, obzor l[F]ampu zhasín[C]á, dívku svou nechal t[G]am voják st[C]át, v srdcích ž[F]ár, v duších m[C]ír, do rtů j[Ami]ejích se vp[F]il, /: "musím j[C]ít, abys kl[G]idná mohla sp[Ami(C)]át." :/ .2. Jinej kraj, stovky mil, krve proud se v řeku slil, osud rád z nevinných daň vybírá, a když výstřely zní, loučí se s ní /: a pak(to) svý poslední "sbohem" dá. :/ .R: Oheň h[F]oří duší mou, rudej st[C]ín na prsou, k horám v d[F]álce náš s[C]en odlet[G]ěl, ztratil k[F]ůň cestu svou, hrdin[C]ů hroby js[Ami]ou, teď už v[C]ím, co jsem dř[G]ív vědět m[Ami]ěl, proč já bl[C]ázen jsem n[G]eváhal a š[C]el. .3. Vlčí máky a rmen, řady křížů, řady jmen, hroby snů a hroby lásky tam jsou, zoufalství zbylo v nás, v duši studí led a mráz, /: to si přál svět pro větší slávu svou. :/ .4. Starej dům v údolí, k nebi stoupá modrej dým, tam dívka svůj sen marně sní, zhasil Bůh jeho svíc, kdo si troufá jí říct, /: že se k ní nikdy víc už nevrátí. :/ .R: + ztratil k[F]ůň cestu svou, hrdin[C]ů hroby js[Ami]ou, teď už v[C]ím, co jsem dř[G]ív vědět m[Ami]ěl, proč já bl[C]ázen jsem n[G]eváhal a š[C]el[F] .[G]..[C] .1. [G]Přítomnost pádí [C]jak splašenej [G]hroc[C]h [G]moje hlava nebohá [C]hoří jako [G]stoh[C] [G]kéž bych za to [C]moh [G]kéž bych za to [C]moh [G]minulost nejistou [C]nevidím za příští [G]roh[C] .Rf: [C]Jsem tu jenom na votočku [D]vydělat si ňáký prachy [C]občas sbalit pěknou kočku [D]potom umřít strachy [G]Dřív jsem byl hodnej [C]hoch... (4X) .2. K životu mi málo stačí čas tiše kvačí nevím odkud točí noční můry temný tlačí ale bejt hodnej hoch moc bych si nepomoh život vostrej jak chilli trvá jenom chvíli a za všechno se střílí .Rf:... [H]Přišlas mi [G#]říct že [F#]je to furt [G#]stejný Že mě stále ještě nemáš ráda Přišlas mi říct že je to furt stejný Že mě máš jen za kamaráda [A]Dál [H]dál [F#]dál seš mi [G#]zbytečná Dál dál dál od mýho těla Dál dál dál seš mi zbytečná Dál dál nevíš co bys chtěla Kupuješ si jen nápadný šaty A sčesáváš si vlasy do čela Kupuješ si jen nápadný šaty A hrozně moc tě láká nevěra Dál dál dál seš mi zbytečná Dál dál dál od svýho těla Dál dál dál seš mi zbytečná Dál dál nevíš co bys chtěla Nikdy s nikým vlastně jsi nespala Proto můžeš klidně v hadrech chodit Nikdy s nikým vlastně jsi nespala Myslíš si že by ti to mohlo škodit Dál dál dál seš mi zbytečná Dál dál dál od svýho těla Dál dál dál seš mi zbytečná Dál dál nevíš co bys chtěla Když nechceš dělat to co vlastně chceš Tak si dál hlídej bělost svýho těla Když nechčes dělat to co vlastně chceš Tak tě můžu leda kopnout do čela Dál dál dál seš mi zbytečná Dál dál dál od svýho těla Dál dál dál seš mi zbytečná Dál dál nevíš co bys chtěla .1. Při[G]jel jsem vlakem půlnočním a stojím před domem, tak pojď miláčku otevřít, otevřít mi honem. V okně vidím světlo plát a nějak ztrácím klid, tak proč má drahá nejde mi tak dlouho otevřít? Zvoním a co slyším - chachacha... zvoním, nedráždi mě! chachacha... nemám ho dráždit! chacha... .R. To mám zas hromskej den, smolnej den, ještě t[G]akovej jeden a [C]je se mnou ámen. [D7]Jak zlej [G]sen je [F]hromskej [G]den. .2. Žárlivost ve mně probudila sílu panteří, mý ruce cloumaj klikou, nohy kopou do dveří. Oči mám krví podlitý, rozhlížím se kolem, za chvíli začnu řádit, jako zběsilej Golem. Buším. Otevři, nebo z těch dveří udělám tunel! Chachacha... Prej udělá tunel! Buším. Nechtěj, aby se ve mně probudilo zvíře! Chachacha... Prej se v něm probudí zvíře, mňau, mňau. Chachacha... Miláčku, nezvoň pořád, neslyšíš, že je obsazeno? .R. [G]Hromy [E]bijú [Ami]a déšť [D]prší [G]leje sa. [G]Zem sa [E]puká [Ami]zbúre[D]né sú [G]nebesa. |: [G]Otvor, milá, [D]nech nes[G]tojím [D]pod oknem, [Ami]lebo [C]tady [D]až do [C]ni[D]ti [G]premoknem. :| Kde si zmokel, švarný šohaj, tam sa suš, mé srdénko zarmúcené netrap už! |: Lebo moje pěkné líčka červené sú od tebja, falešníku, ztrápené. :| Neodbývaj tak nakrátko milého odejde ti nebudeš mět žádného |: Preletuje v lesi ftáček nejeden, já nebdem bez frajárky jeden deň. :| .1. [Ami]V kraji kde se řeky valí z hor a lišky [A7]vycházejí z [Dmi]nor kde slunce [G]brzy zapa[C]dá a mraky [A7]sněhu napa[Dmi]dá žil mladej [G]kluk co neměl [C]rád když na něj [A7]polda začal [Dmi]řvát a tak holt [E7]nebyl jako[Ami]rát .2. Vod malička narůstal v něm vzdor protože nebyl dobrej vzor pro vostatní když třeba vstal a pastorovi povídal že není pravda že je Bůh protože táta ztratil sluch a máma kupuje na dluh .3. A tak to s ním šlo až velkej byl a jednou v noci pochopil že bude pořád psanec jen jestli si nechá vzít svůj sen o pravdě která není zlá i když se o ní povídá že prej se za ni umírá .R: [D]Jmenoval se [Ami]Jimmy [D]nemohl být [Ami]jiný [D]neboť byl bez [Ami]viny a [E7]každej na něj [Ami]řval .4. V tý noci když vyšel před svůj dům aby dal eště nažrat psům uviděl muže k němu jít a než ho stačil zachytit ten muž náhle do sněhu pad Jimmy v tu chvíli věděl snad že toho muže zabil chlad .5. Když se ale nad ním sklonil níž poznal že neměl chodit blíž protože nocí zazněl hlas kterej se vzteky celej třás konečně zvedni pracky už protože tady leží muž v zádech má tvůj bowie nůž! .R: Jmenoval se Jimmy nemohl být jiný neboť byl bez viny a každej na něj řval .6. A tak Jimmy co měl pravdu rád věděl že není akorát a že je zbytečný se přít když jiní chtějí pravdu mít pomalu vstal a ruce zved a když ho šerif nocí ved věděl že voběsí ho hned .7. Ten příběh mohl kdekoliv se stát kde za pravdu se musíš rvát a soudce Lynch je rychlej muž zvláště když ukradnou ti nůž do zad ho vrazí jinýmu protože tobě samýmu chtěj přidělat kříž ke jménu .R: Jmenoval se Jimmy nemohl být jiný neboť byl bez viny a každej na něj řval A [D]Stojí hruška v širém poli vršek se jí zelená /: Pod ní se pase kůň vraný pase ho má milá :/ Proč [D]má milá dnes [A]pásete z ve[D]čera [G]do rá[A]na /: Kam [D]můj mi[G]lý po[A]jede[D]te já poje[A]du s v[D]áma :/ [AGDA] 8x O [D/D]já pojedu [A/D]daleko přes [D/D]vody [G/D]hlubo[A/D]ké /: Kéž [D/D]bych byl [G/D]nikdy [A/D]nepoz[D/D]nal panny [A/D]černoo[D/D]ké :/ [D] - mezihra závěr: [GDGCDGCDGDGGCDEmiGD] [Dmi][Ami][Dmi][Ami] [Dmi]Vím, že mě dost vážně ne[Ami]berou [Dmi]Mám rád vlažně málem kdekte[Ami]rou [Bb]A stejně sám se potom [F]cítím [Gmi]Když ubývám svou nevě[A]rou [Dmi]Hry a slzy Kolem rozsí[Ami]vám [Dmi]Dál pak zívám Jen nad sebou [Ami]sám [Bb]A kreslím na tmu černou [F]křídou [Gmi]Tu jednu z žen, co v sobě [A]mám[Dmi] [F]Tak ji pořád [C]sháním V moři [Gmi]cizích dívek - žen [F]Zatím není k [C]mání Nechce [Gmi]přijít [F]Tak si lásky [C]zdání Vlažně k[Gmi]reslím každý den [Bb]Musím místo [C]ní Jiné mít[F][A] Hry a slzy... Tak já v kůži nosím Její hadí uštknutí V rukou mám třes osik Nemám klid Nejsem já, jsem kdosi, jsem Když se k láskám přinutím Vím, že jen tu jednu Chtěl bych mít Hry a slzy... .1. J[Ami]ak krásné hledat to, co není, z[D#dim]a městem hřbitovy ptáků, co zv[C]edají [Emi7]obloh[Ami]u. .2. M[Ami]ilují se vysoko a v letu, ps[D#dim]i na ně hledí přes dráty ze zahrad [C]a občas p[Emi7]o nich někdo[Ami] vystřel[Dmi]í. .3. [Ami]Umírají v slunečních paprscích, h[D#dim]oří jejich pr[Emi]ach a nikdy nenajdeš m[Ami]ísto, k[G/H]am letí pt[F/C]áci umír[Dmi]at.[Ami] .4. =1. .5. =3. .*: Nenajdeš místo, kam letí ptáci umírat ... .1. [C]Johny mi dal k svátku [F]krásný [C]hříbě, [F]že jsem [C]dítě tak prej [D7]si mám [G]hrát. [C]Snad ukryju slzy v [F]černý [C]hřívě, [F]jinak [C]se mi Johny [G7]bude smá[C]t. [F]Johny [C]říká, [F]to hříbě je [C]po ní, [F]je to mrňous velkej [D7]jako ponn[G]y. [C]Snad se ho ta holka [F]neboj[C]í, [F]jó zkuste [C]žít mezi [G7]kovboj[C]i. .2. Dlouhán Johny ten se jenom směje, ten svým koním jenou rozumí. Neví ale, co se ve mně děje, z očí mi to přečíst neumí. Jako by se někdy bála koní, její hříbě jmenuje se Johny. Hříbat těch se holky nebojí, jó zkuste žít mezi kovboji. .3. Až se hříbě stane rychlým běžcem, ze sedla ho párkrát vyhodí, pak mu možná trochu svitne v lebce, Johny moji lásku pochopí. Už svatební zvony v dálce zvoní, Johny svatbu má a neví o ní. Vdavek těch se holky nebojí, jó zkuste žít mezi kovboji. [GdimDmiCdimCAmiDmi] [G7CCmiFmiG7] [Cmi]Málo málo [G7]mám, čím [C7]tvou lásku splatím,[Fmi] [Cmi]můžu dát ti za[G7]tím jenom žal. [Cmi], [Fmi], [G7] [Cmi]Až tam v dála[G7]vách zaho[C7]uká můj šíf,Fmi [Cmi]fláknu s tím jak dří[G7]v, popluju dál.[C] (r): [C]Hříšník a fláma a fir[Cmaj7]ma všem známá jsem já[Dmi], já, já, já, [G7]šelma všech šelem flink duší i tělem jsem já[C], já ,já, já, [Gdim]čím dřív tím jen líp, sbohem dej [Dmi]mi lásko má.[Cdim] [C]Rošťák a [Cmaj7]špína a nátAmiura líná [Dmi]a lump a [G7]lhář jsem já. [CCmiFmiG7] [Cmi]Vášeň má je bl[G7]oud brá[C7]zdou bílejch flotil,[Fmi] stálejší je motýl, já se znám. Dej si dej si říct, se mnou máš jen kříž, mořskej vlk, jak víš, ten stačí si sám. (r): (r): [C]Hříšník a fláma a fir[Cmaj7]ma všem známá jsem [Dmi]já, já, já, já, [G7]šelma všech šelem flink duší i tělem jsem [C]já, já ,já, já, [G]dimčím dřív tím jen líp, sbohem dej [Dmi]mi lásko má.[Cdim] [C]Rošťák a [Cmaj7]špína a nátu[Ami]ra líná [Dmi]a lump a [G7]lhář jsem já. [CAG#Gdim] [Dmi]Rošťák a [C]dimšpína a ná[C]tura líná[A7] a Dmilump a G7lhář jsem já. [CCdimCHCHC] [C]Když úsvit podzim[G]ní úbočí studeným sluncem [C]zlatí hřívu tvou marně [F]vyhlížím [G7]než se mi s přeludem [C]ztratí Místo ní ryzák stárnoucí vrací se z pastvy ranní však jeho hříva planoucí vzpomínkou pokaždý zraní Do trávy stetson pokládáš (nebo mužská verze: vidím jak cop si rozplétáš...) pohodíš mírně hlavou tvý vlasy v červáncích hoří a splývají s říjnovou travou Znám v horách barvy svítání jedna však dávno tu není tvý hřívy barva hořící celej svět pro mě změní Ryzáka hladit po plecích stěží ke štěstí stačí v odlesku barvy bronzový obrázek tvůj se zračí Domů ať ryzák se nevrací ať příští rána sou kalný žádný barvy ať nevidím vzpomínat je víc než marný .1. Zavátý c[Hmi]esty do hlubin l[F#mi]esů jsou ještě p[E]lný vývrat[Hmi]ů a ve větv[D]ích se tiše skr[C]ejvaj' jen spáry dr[F#]avčích pařát[Hmi]ů. .2. Zatím jsou bílý i hory v dálce a spí i tráva pod sněhem, tichá je stáj a vostrej vítr honí se prázdným výběhem. .R: Až zase hř[D]ívy kr[F#mi]ásnejch k[Hmi]oní, dlouhý i kr[E]átce střižen[G]ý, černý i hn[D]ědý n[F#mi]ebo pl[Hmi]avý v ohrad[E]ách se rozvln[F#]í, jaro se vr[G]átí do našich k[A]opců a všechny str[Hmi]áně vysuš[G]í,[F#] a pevně v[G]ěřím, že se vr[E]átí taky l[G]idem d[F#]o duš[Hmi]í. .3. Zatím jsou klidný koryta říček, svázanejch ledem do břehů, po noci zlý pomalu svítaj' postavy z dávnejch příběhů. .4. =2. .R: + a pevně v[G]ěřím, že se vr[E]átí taky l[G]idem d[F#]o duš[Hmi]í ... [D]Hřmí kape ze stropu [G]a zvoní [D]poledne, Gvstávám už [D]neusnu [E]nohy mě [A]zebou vše marnost nad marnost kam oko pohlédne, ještě že ty tu jsi ale co s tebou Soudnej den ve vaně další chlup šedivej, otoč se a spi dál,dál měj noc temnou spi není o co stát ani se nedívej .1. [Emi]Hubenej [A]claim [Emi]jak stoletej [A]kůň [Emi]šílenej [G]hrobník sám sebe [Ami]pohřbí[H7]vá [Emi]kamenej [A]jíl a [Emi]zrzavá [A]tůň [Emi]žlutavej [C]mech a [H7]zlata ani [Emi]gram .2. Valounů pár co na pánví mám v saloonu večer kořalkou zavoní třpitivý víle svůj život dám než nugety vo pánev zazvoní .Ref: [C]Smůlu na mně [D]každej digger [G]vidí [Emi] [C]voslepil mě [D]hlad a zlatej [G]prach [Emi] [C]ze samoty [D]blech a divnejch [C]lidí [F#]dostávám čím dál tím větší [H7]strach .3. Zapomínám na svou starou zem ve vzpomínkách se k jihu obracím dobrodruhům prodám svůj claim a blechy cestou domů poztrácím .Ref: [GdimDmiCdimCAmiDmi] [G7CCmiFmiG7] [Cmi]Málo málo [G7]mám, čím [C7]tvou lásku splatím,[Fmi] [Cmi]můžu dát ti za[G7]tím jenom žal. [Cmi], [Fmi], [G7] [Cmi]Až tam v dála[G7]vách zaho[C7]uká můj šíf,[Fmi] [Cmi]fláknu s tím jak dří[G7]v, popluju dál.[C] (r): [C]Hříšník a fláma a fir[Cmaj7]ma všem známá jsem já[Dmi], já, já, já, [G7]šelma všech šelem flink duší i tělem jsem já[C], já ,já, já, [Gdim]čím dřív tím jen líp, sbohem dej [Dmi]mi lásko má.[Cdim] [C]Rošťák a [Cmaj7]špína a nátAmiura líná [Dmi]a lump a [G7]lhář jsem já. [CCmiFmiG7] [Cmi]Vášeň má je bl[G7]oud brá[C7]zdou bílejch flotil,[Fmi] stálejší je motýl, já se znám. Dej si dej si říct, se mnou máš jen kříž, mořskej vlk, jak víš, ten stačí si sám. (r): (r): [C]Hříšník a fláma a fir[Cmaj7]ma všem známá jsem [Dmi]já, já, já, já, [G7]šelma všech šelem flink duší i tělem jsem [C]já, já ,já, já, [G]dimčím dřív tím jen líp, sbohem dej [Dmi]mi lásko má.[Cdim] [C]Rošťák a [Cmaj7]špína a nátu[Ami]ra líná [Dmi]a lump a [G7]lhář jsem já. [CAG#Gdim] [Dmi]Rošťák a [C]dimšpína a ná[C]tura líná[A7] a Dmilump a G7lhář jsem já. [CCdimCHCHC] [Gmi][Es][F] [Gmi]Hudba radost dává, [F]do tmy nocí [C]tóny [Gmi]zní [Gmi][Es][F] [Gmi]hudba radost dává, [F]nečekej a [C]chvátej [Gmi]k ní [Gmi][Es][F] [B]Létat nad zení by jsi [F]chtěl [B]dívkám milostné ódy [F]pěl [B]Pojď jen, chyť jí za ruku, [F]tančit víc jak sto roků [G]chtěj Hej 2x [Gmi][Es][F] Hudba radost dává, dívčí nohy nechtěj znát To se milá stává, nevíš komu lásku dát Pojď jen, kdo by opodál stál U nás najdeš to co sis přál Pojď jen, země nádherná, mír a práci pro tebe mám Hej, hej Sólo: [Gmi][F][C][Gmi][Es][F][Gmi][F][C][Gmi][Es][F] Koukej, než se probudí den Máš mou ruku, není to sen Víčka něžně zavřená, ústa k lásce stvořená má Hej, hej, hej, hej 2x [Gmi][Es][F] [A][C][H][A][C][H][A][C][H][A][C][H] (2x) [E][G][D][E][E][G][D][E] (2x) [A]Lidi jsou[C] k [H]sobě [A]jako psi[C][H] A [A]padá žlu[C]tý[H] [A]jar[C]o[H] Já plivu sem tam na chodník Myslim že se něco stalo Velkej hudební svět odradil Už moje sympatie A každej koho potkávám od rána pije [E] [G]Tak si [D]mysl[E]ím [E]že je [G]zas čas [D]kři[E]čet [E] Ne[G]věřte [D]nikom[E]u [E]kom[G]u je [D]přes [E]třicet Velkej muzikant se pousmál A holky na to letí Známou píseň jim zazpíval A pad jim do obětí Dělá už sto let muziku Kterou vymysleli jiný A pak řekne bylas fajn Při loučení v předsíni Tak si myslím že je čas křičet Nevěřte nikomu komu je přes dvacet Slavnej vobličej se usmívá Z novinovejch fotek A když se na něj podíváš Vidíš jak slávou otek Mírnej pokrok v mezích zákona Je jeho Novej zákon A nová vlna je naše naše nová vlna Tak si myslím že je čas křičet Nevěřte nikomu komu je přes deset [E]Mladý červík [A]Teofil [E]býval roky v [H7]gitare [E]Keď sa Jožo [A]priopil [H7]hrával piesne [E]prastaré A čertica Mariška búcha metlou do steny vraj nech zahrá niečo nové Do hudby sú zbláznení. Dnes Jožo už musí hrať len posledné hity červíci tam predsa majú štyri veľké byty Keď takého červíka nosí niekto v hlave tak mu chodí rozum iba po hudbe a sláve .1. Ten, kdo n[Ami]ezná hukot vody lopatk[C]ama vířený jako j[G]á, jó, jako j[Ami]á, kdo hudsonský slapy nezná sírou p[G]ekla sířený, ať se n[Ami]a hudsonský š[G]ífy najmout [Ami]dá, j[G]oho[G#]ho.[Ami] .2. Ten, kdo nepřekládál uhlí, šíf když na mělčinu vjel, málo zná, málo zná, ten, kdo neměl tělo ztuhlý, až se nočním chladem chvěl, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. .R: Ah[F]oj, páru tam h[Ami]oď, ať d[G]o pekla se dříve dohrab[Ami]em, [G]joh[G#]oho,[Ami] joh[G]oho[G#].[Ami] .3. Ten, kdo nezná noční zpěvy zarostenejch lodníků jako já, jó, jako já, ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. .4. Ten, kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem neopil, málo zná, málo zná, kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. .R: .5. Kdo má roztrhaný boty, kdo má pořád jenom hlad jako já, jó, jako já, kdo chce celý noci čuchat pekelnýho vohně smrad, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. .6. Kdo chce zhebnout třeba zejtra, komu je to všechno fuk, kdo je sám, jó, jako já, kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě príma kluk, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. .R: + johoho ... [E]Hádej copak [D]udělám když [C]mám potře [A]bu? Spěchám na nic nečekám a hurá do Chebu nedívám se zpátky ale výhradně dopředu spěchám na nic nečekám a hurá do Chebu Není to úplně město z knížek aspoň z mýho pohledu udělejte nad tím křížek a hurá do Chebu Potřebuju [E]ještě ať mě to [D]zabije furt [C]nemám dost láska je [A]chemie já potřebuju [E]ještě tak [D]co ti je? C Je to tvoje povinnost A láska je chemie Hurá do Chebu a za jeho brány ten kdo se nebojí ten pojede s námi hurá do Chebu to je gól kotlíkář zpívá rock'n'roll Hurá do Chebu moc nekoukej tady je západ západ je divokej a bůhví proč tady ten peloton vedu sakra nekoukám a jedu jedu jedu jedu Potřebuju ještě... I kdybych měl život strávit o vodě a chlebu spěchám na nic nečekám a hurá do Chebu Potřebuju ještě... .1. [Dmi]Té zimy přišel krutý mráz a [C]s ním bělostný [Dmi]sníh tu svolal Giči Manitů [C]houf andělů [Dmi]svých a [Ami]tichou [Emi]zemí [C]mrazivou [F]nesli [Dmi]píseň [C]jiskřivou .Ref.: [Dmi]Nebeské [Ami]znamení [Dmi]svítí teď nám in excelsis [A7]glori[Dmi]a .2. V chýši z kůry březové teď jezulátko spí je v kožešinách králičích tak milé nevšední a lovcům zazní za nocí ten andělský tón víc a víc .Ref. .3. Náčelníci udatní se brodí závějí a dary vzácných kožešin sem k němu snášejí a skví se víc než luny tvář ježíškova svatozář .Ref. .4. Tak slyšte bratři z hor i lesů ze všech světa stran že svatý synek Manitůa narodil se nám přišel posel radosti míru a blaženosti .Ref. [G]Husá[G]rovi [D]dobre [D]je, [C]nic ne[C]robí [G]len pi[G]je, |: [G]Štyry [E]groše [Ami]na deň [D]má, [D]eště [D]z teho [G]milej [G]dá :| ver II. U muziky su já chlap, doma koně žerú žlab, |: a já povím tatovi, dajte koňa rasovi :| Z kože budú remeně, z kostí budú hrebeně, |: z hlavy bude klepadlo, z riti bude zrkadlo :| .R: H[G]usaři jed[Emi]ú, c[C]érky sa sm[C/H]ějú,[Ami7] k[D]abáty rozgláben[G]é, husaři jed[Emi]ú, c[C]érky sa sm[C/H]ějú,[Ami7] k[D]ošule rozhalen[G]é, husaři jed[Emi]ú, c[C]érky sa sm[C/H]ějú,[Ami7] p[D]alaše zastrčen[G]é, husaři jed[Emi]ú, c[C]érky sa sm[C/H]ějú,[Ami7] p[D]ochvy jak vyšňořen[G]é. .1. C[Emi]o má husar dělat, když sa dl[C]úho n[C/H]eválč[Ami7]í,[C/G] svůj voj[D/F#]enský mundúr zdělat a chvásn[G]úť s ním do pcháč[H7]í, je tu [Emi]iné řešení, každá r[C]oba [C/H]ocen[Ami7]í:[C/G] aj si př[D/F#]i tem zavýská, když ju h[G]usar postísk[H7]á. .R: .2. Co má husar dělat, když sa nikde nestřílá, má kdesi do blba čučat, má mu být dlúhá chvíla, je tu iné řešení, každá roba ocení: aj sa z lůžka skotúlá, když ju husar obtúlá. .3. Co má husar dělat, když sa poplach netrúbí, má enom na břuchu ležat s gořalú furt u huby, je aj iné řešení, každá roba ocení, když vletí hned od dveří aj s husarem do peří. .*: H[G]usaři jed[Emi]ú, c[C]érky sa sm[C/H]ějú,[Ami7][D][G] husaři jed[Emi]ú, c[C]érky sa sm[C/H]ějú [Ami7]... .1. /: P[D]ásával jsem koně [A]u nás ve dvoře, [D]ale už je nepas[A]u, :/ ch[Hmi]udák, ten je d[A]ole, [D]a pán nahoř[G]e, vš[D]eho jenom d[A]o čas[Hmi]u, j[G]ó, vš[D]eho jenom d[A]o čas[D]u. .2. /: Máma ušila mi režnou kytlici, padla mi jak ulitá, :/ táta vytáh' ze stodoly sudlici: teď jseš, chlapče, husita, jó, teď jseš, chlapče, husita. .R: /: H[D]ejtman volá:"D[A]o zbran[D]ě, b[Hmi]ijte p[Emi]ány, h[A7]r na n[D]ě![A7(-)]" :/ [Hmi]a mně s[Emi]rdce b[A7]uší, l[D]ásce dal jsem d[Hmi]uši, j[Emi]en ať s námi z[A7]ůstan[D]e. .3. /: U města Tachova stojí křižáci, leskne se jim brnění, :/ sudlice je těžká, já se potácím, dvakrát dobře mi není, jó, dvakrát dobře mi není. .4. /: Tolik krásnejch holek chodí po světě, já žádnou neměl pro sebe, :/ tak si říkám: chlapče, křižák bodne tě, čistej půjdeš do nebe, jó, čistej půjdeš do nebe. .R: .5. /: Na vozové hradbě stojí Marie, mává na mě zdaleka, :/ křižáci, kdo na ni sáhne, mordyje, ten se pomsty dočeká, jó, ten se pomsty dočeká. .6. /: Chtěl jsem jí dát pusu tam, co je ten keř, řekla:"To se nedělá," :/ když mě nezabijou, to mi, holka, věř, budeš moje docela, jó, budeš moje docela. .R: .7. /: Už se na nás ženou křižáci smělí, zlaté kříže na krku, :/ jen co uslyšeli, jak jsme zapěli, zpět se ženou v úprku, jó, zpět se ženou v úprku. .8. V trávě leží klobouk, čípak mohl být, prý kardinála z Anglie, v trávě leží klobouk, čípak mohl být, prý kardinála z Itálie, tam v tý trávě zítra budeme se mít já a moje Marie, jó, ať miluje, kdo žije, jó, ať žije historie! .1. /: Č[A]í že ste, husličky, č[D]ie[A], kd[Hmi]o vás tu z[F#mi]anech[E]al :/ n[Hmi7]a trávě povál[A]ané[D], n[Hmi]a trávě p[E]ovál[A]ané[D] [Hmi]u paty [F#mi]ořech[E]a?[HmiF#miE] .2. /: A kdože tu trávu tak zválal, aj modré fialy, :/ /: že ste, husličky, samé :/ na světě zostaly? .3. /: A který tu muzikant usnul a co sa mu přišlo zdát, :/ /: co sa mu enem zdálo, bože(-), :/ že už vjec nechtěl hrát? :/ .4. /: Zahrajte, husličky, samy, zahrajte zvesela, :/ /: až sa tá bude trápit, :/ která ho nechtěla. je jedna zem s vodou nabíráš sílu a plameň ti říká ten den hvězdu probudíš, čeká, běž k tomu blíž za světlem zbouřenou hladinou krajinou když svítá máš dvě cesty - hodně štěstí, bílá křídla na rozcestí A nejsi sám, v poušti se tančí Až přijde čas odvahu máš - jdi k tomu blíž je jedna [Es]zem s vodou nabíráš sílu tam na cestu dlouhou přišel [As]čas, bubny [B]volaj: Jsme s [Cmi]tebou, jdi k ohni, k ohni [As]blíž (r)[Fmi]: Sám, plamen [As]dáváš Rozpoutej [Es]žár co v sobě nosíš Co v sobě [Fmi]máš [Fmi]Hvězda tvá ráda [As]svítí tak pusť [Es]to ven co v sobě máš je nedočka[Fmi]vá je jedna zem s vodou nabíráš sílu a plameň ti říká ten den hvězdu probudíš, čeká, běž k tomu blíž za světlem zbouřenou hladinou krajinou když svítá máš dvě cesty - hodně štěstí, bílá křídla na rozcestí [C#]Hvězda [Fmi]tvá ..[As] Hvězda [Es]tvá ..[C] Hvězda [Fmi]tvá ..[As][Es][C] .1. Kdo se [Ami]večer [Emi]hájem [Ami]vrací, [F]ten ať [Emi]klopí[G7] zra[C]ky,[Emi] ať [G]je [Ami]nikdy [Emi]neob[Ami]rací [Dmi]k vr[G7]bě [Emi]křivola[E]ký.[AC] [Emi]Jina[G]k [Ami]jeho [Emi]oči [Ami]zjistí, [F]i když [Emi]se to[G7] ne[C]zdá,[Emi] [G]že na [Ami]vrbě, [Emi]kromě [Ami]listí, [Dmi]visí [F]malá hvěz[Ami]da. .R. Vidě[C]li jsme jednou [F]v lukách, plakat [C]na tý vrbě [F]kluka, který [Dmi]pevně věřil [B7]tomu, že ji [D7]sundá z toho [G7]stromu.[Emi] .2. Kdo o hvězdy jeví zájem, zem, když večer chladne, ať jde klidně někdy hájem, hvězda někde spadne. Ať se pro ni rosou brodí a pak vrbu najde si, a pro ty, co kolem chodí, na tu větev zavěsí. .1. Kdo se večer hájem vrací, ..... .R. Viděli jsme jednou v lukách, ..... .2. Kdo o hvězdy jeví zájem, ..... .1. Vzpomí[C]nám na [F]ten čas [C]zvláštní starý [Ami]dům a stolků [Dmi]pár kde se [G]tvé a mojí [C]vášni ze zdi [G]smál brabantský [C]král .2. Pán bůh [C]ví má [F]dívko toula[C]vá s každým [Ami]z nás měl jiný [Dmi]plán já se [G]bál, však ty ses [C]dala cestou [G]dál, přes oce[C]án .3. Vzdálená a velikánská zdá se nám nebeská báň hvězda tvá ta indiánská do snů tvých ať svítí tam .4. Už se dní a noc je bledá nech to spát čas káže nám ke rtům svým když láhev zvedám zadívám se ke hvězdám .5. Vzdálená a velikánská zdá se nám nebeská báň hvězda tvá ta indiánská do snů tvých ať svítí tam .6. Už se dní a noc svatojánská odkládá už tmavý šál hvězda tvá, ta indiánská /: do snů tvých ať svítí dál :/ .1. Hrozně [G]ráda máš ten krám tam v příze[D]mí. Proč já [G]blázen jsem tam byl a chtěl tě [D]mít? Z velkých [C]fotek a malých roliček [D]tvých já [G]znal tvůj smích. A ten [G]úsměv dvouřadý jsem chtěl mít [D]sám, byl jsem [G]pryč z té záhady, že tě vážně [D]mám. Žil jsem [C]s tebou od těch dob několi[D]krát, mám a [G]nemám tě rád. .R. Hvězdičko blýskavá, [Cmaj]mám život svázaný [G]s tvým. Těžko tě získávám, [Cmaj]lehko tě ztrácím, já [G]vím. Jak mám [Ami]spát, co [G]s tím? Jak mám [Ami]žít a [G]s kým? .2. Dál se vrhat za tebou, to nic nezmění, úděl bumerangů dvou je míjení, tak tě míjím, ať tě někdo lepší má, jen ať v tom nejedu já. Ze tvé krásy chladných stěn šel někdy mráz, mohla's mít sto známých jmen a já se třás, ale štěstí jsem dostal víc, než kdy dřív, už nechoď, zas bych kýv. .R. .R. .1. [G]Hvězdičky, dobrou noc, [D7]já už jdu [G]spát, hvězdičky, dobrou noc, [D7]já už jdu [G]spát. [D]Vy za mě hlídejte, ublížit [D7]nedejte, [G]panence mé milé, [D7]kterou mám [G]rád. .2. Stříbrný měsíčku na nebíčku, stříbrný měsíčku na nebíčku, dej za mě mé milé, panence rozmilé, slaďounkou hubičku na dobrou noc. (Martina, Sámer, Šárka, Tomáš a Aneta) .1. [C]Někdy jsme [D]dál a někdy [C]blíž, [D] [C]ve dne nás [D]nikdy nespa[G]tříš. [C]V noci jsme [D]sídlo [Emi]múz, [A]i Lev i Velký [D]Vůz. .2. Měsíc a Slunce k sobě smí, na ně si světlo potrpí. My pouze v páru s tmou, ti vyjdem nad hlavou. .R: Toužíme [G]stát se [C]noční [G]oblohou, a [D]dá se říct že [G]mířit níž snad [C]hvězdy nemo[D]hou. Náš sen je [G]blíž, už [C]na dosah se [G]zdá, už [H7]brzy jeden [Emi]z nás, se [A]zhoupne ke hvěz[D]dám. .3. Někdy jsme blíž, a někdy dál, na Mléčné dráze je dnes bál. Všichni to máme kus, i Lev i Velký Vůz. .R: Toužíme stát se noční oblohou, a dá se říct že mířit níž snad hvězdy nemohou. Náš sen je blíž, už na dosah se zdá, už brzy jeden z nás, se zhoupne ke hvězdám. .4. [C]Až vzlétne [D]výš, [G]tak bych mu [Emi]přál, [C]aby na Zemi [D]stále [G]zůstal [Emi]stát. Vždyť [Ami]pýcha prý předchází[D], [E]pád. .R: Toužíme [A]stát se [D]noční [A]oblohou, a [E]dá se říct že [A]mířit níž snad [D]hvězdy nemo[E]hou. Náš sen je [A]blíž, už [D]na dosah se [A]zdá, už [C#7]brzy jeden [F#mi]z nás, se [D]zhoupne ke hvěz[E]dám. (2x) .5. Až ke hvě[A]zdám.... .1. [D]Hvězdy v mých očích [A]jednou zhasnou a [Emi]odletí kam si nevzpomí[A]nám [D]Život je výzva [A]nosí v jizvách i [Emi]prokletí cesty k rozvali[A]nám .Ref.: Jen [D]příběh si [G]vybírám [D]já jsem [G]zodpověd[D]ná i [G]za přátelst[A]ví všem [D]křivdám se [G]učím říct [D]dík jste [G]zrcadlo [D]svět jste [G]má poselst[A]ví .2. Chci napsat psaní bez papírů a beze slov kroků listonošů Adresát známý jak ho najít jsou v ulicích ruce světlonošů .Ref.: Jen příběh si vybírám já ... .1. Sch[C]ovej mi k[G]ousek [F]od več[G]eř[C]e a počkej, co p[F]olet[C]í hv[G]ězd, po [C]urážkách zp[G]ívej [F]o dův[G]ěř[C]e, po r[F]an[C]ách p[F]ohl[C]aď mi p[G]ěst. .R: N[G]ikdy bych nebyl tak hroší a psí, kd[Ami]yby mi n[Dmi]ebyl[Ami]o zl[G]e, jak pěšímu pluku, když za vesnicí p[C]očítá d[F]o n[C]ed[F]ěl[G]e. .2. Skoro se zdá, že proměníš svět, a to snad, má lásko, i teď, kdy s holými zády už tisíce let čekáme na odpověď. .R: .R: .*: Sk[C]oro se zd[G]á, že pr[F]oměn[G]íš sv[C]ět ... Jó [E]stává se [E6]to vždy, [E]když noc [E6]tmavá [E]tiše jak [E6]sova [E]křídly [E6]mává [E]Toul[E6]ám, [E]ve [E6]snu se [E]tou[E6]lám[E][E6] [F#mi]myšlenky mé jsou [H7]tažní ptáci [F#mi]kde se objeví, [H7]kam se ztrácí [E]Nev[E6]ím[E], [E6]já to [E]nev[E6]ím[E][E6]. Hned kopyta tmou jak tamtam duní laň bílá pít jde ráno k tůni rosou, třpytivou rosou les tiše píseň svou si šumí hebký mech kroky moje měkce tlumí, měkce tlumí [E]škoda [A]jen [A6]každý [A]sen [A6]že svůj [A]konec [A6]musí [A7]mít když jdou [E]všechny [E6]hvězdy [E]na [E6]nebi spát[E6][E] [E6]mohl bych [F#7]dál [F#]krásně [F#7]snít [F#]aspoň [F#7]kousek [F#]štěstí [F#7]mít [F#]když už [F#mi]osud mi ho [H7]nechce [F#mi]dát [H7]přece však [E]kus noci [E6]k ránu [E]ještě [E6]zbývá [E]zrak můj se [E6]zas ke [E]hvězdám [E6]dívá [E]Zpív[E6]ám[E], [E6]tiše [Ab]zpívám vím, že [F#mi]svět je přec krásný [H7]i když hvězdy [F#mi]bled[H7]nou, hvězdy [E]blednou. [E6][E][E6][E][E6][E][E6][E][E6][E4] H[C]vězdy ja[Ebdim]ko hvězdy zá[G#]ří[G] [C]noc[H] klidně po[Bb]žehná, co [A]mi odpírá den Sl[F]avíci v roští sv[Fmi]oje písně paří já [C]tu sním svůj malý s[G#]en[G] T[C]en se j[Ebdim]enom nás dvou [G#]týk[G]á V[C] tom [H]snu vů[Bb]bec nikd[A]o nám nezabrání J[F]ak jedna stará krá[Fmi]sná píseň říká ch[C]ci být horizon[G#]táln[G]í[C][E] B[A]uď sbohe[F#mi]m teorie šed[Hmi]á[E] j[A]á h[F#mi]ýčkám [Hmi]tvůj c[E]it Ne[A]poučuj [F#mi]co pro[Hmi]tnout se ne[E]dá m[A]usí to j[G#]ít..[G]. Nesním o zástěře s plotnou nic nechci vědět o zklamání Jen když se naše vertikály protnou chci být horizontální Buď sbohem ... cit. Nepoučuj...jít, to musí. Hvězdy... den. Slavíci.... sen. (Já rá rá ... pískání sloky) .1. Dn[C]eska nejsou hv[F]ězdy n[G]ad Chic[C]ago, nebe brečí, př[F]i zem[G]i jde d[C]ým[C7], /: dn[F]eska nejsou hv[Emi]ězdy nad Chic[F]ago a j[G]á mám ve sv[F]ých [C]oč[G]ích st[C]ín. :/ .2. Co zbylo ze všech slov a krásných slibů: jenom trochu vydýchaný vzduch, /: co zbylo ze všech slov a krásných slibů: touha přervat ten kruh. :/ .3. Zvedám křídla, nenechte mě padnout do městskejch jatek, smradu černejch stok, /: zvedám křídla, nenechte mě padnout před smečku žíhaných dog. :/ .4. Potom pošlu lístek do Chicago od pramenů řek a hladkejch skal, /: potom pošlu lístek do Chicago, že se mi tu dejchá moc fajn. :/ .*: Na n[C]a na[F] .[G]..[C] .1. Pl[Ami]ují hv[Ami/G]ězdy sm[D/F#]utné [Dmi/F] n[E7/4]ad ř[E7/5#/F]ekou,[Ami] k[Ami]am ty hv[Ami/G]ězdy pl[D/F#]ují, [Dmi/F] n[E7/4]eřekn[E7/5#/F]ou,[Ami] pl[Dmi]ují hv[G6]ězdy sm[C]utn[Bb]é [Ami]oblo[Hdim]hou,[Ami] pr[Dmi]omluv[G6]it k nám n[C]em[Bb]oho[Ami]u. .2. Smutný pod hvězdami řeky proud tiše dává hvězdám spočinout, plují hvězdy smutné oblohou, vzít mne s sebou nemohou. .1. J[C]en m[D#dim]ěsíc sm[G#]utně sv[G]ítí [C]a tm[H]a je p[Bb]lná p[A7]avoučích sítí [F]a světlo v dálce p[Fmi]ohasíná, já r[C]áno teprv vzp[G#]omín[G]ám. .2. Ty v snech se na mě díváš a v nich se jako za mlhou skrýváš, p[F]ak s novým ránem kr[Fmi]utě zmizíš, já st[C]ále jenom vzp[G#]omí[G]ná[C]m.[E] .R: M[A]ám př[F#mi]ání: jen d[Hmi]en prožít s t[E]ebou, sv[A]ůj [F#mi]úsměv ti d[Hmi]át,[E] m[A]é zd[F#mi]ání, že j[Hmi]iné tě sv[E]edou, m[A]i nedá sp[G#]át.[G] .3. Jen hvězdy smutně září, já trhám další den v kalendáři, tv[F]á láska zvolna p[Fmi]ohasíná, já st[C]ále jenom vzp[G#]omí[G]ná[C]m. .R: .4. Jen měsíc smutně svítí, vítr vlét' tam do pavoučích sítí, už slunce hvězdám světlo jde brát, já k ránu teprv usínám. .5. Na na na ... [Cmaj7]Usíná a [Fmaj7]já se dívám [Cmaj7]najednou němá tvář[Fmaj7] [Cmaj7]v očích má co [Fmaj7]já v nich mívám [Cmaj7]a jeden z nás je [Fmaj7]lhář trochu se mi [Dmi7]zdá[G] že já asi mi to [Cmaj7]dá co má [Fmaj7]asi na tom [Hmi7]záleží uhýb[E7]ám Zhasíná i já se skrývám a trochu uhýbám prožívá co dávno mívám a jeden z nás je sám trochu se mi zdá že já asi už to má co mám asi na tom záleží uhýbám .Ref: [F]Hvězdy se mění nad hvězdár[G]nou [C]zrcadlo není chvíle stárnou [F]do ticha mlčí strach že ti ut[G]íkám se [C]znám dohráno a [Dmi7]nesvítá[G7] neodmítá [C]nevítá a [Ami]já neodcházím [D7]není kam se [Fmi]hnát [Bb(9)]asi tě mám [Cmaj7]rád[Fmaj7Cmaj7Fmaj7] .Ref: Hvězdy se mění nad hvězdárnou zrcadlo není chvíle stárnou do ticha mlčí strach že ti utíkám se znám dohráno a nesvítá neodmítá nevítá a já neodcházím není kam se hnát [Bb(9)]asi tě mám Pod kůží a pod balkónem Romeo nezpívám sblížení svým dlouhým tónem do noci doznívá Je to zbytečný se ptát o čem se ti může zdát na čem vlastně záleží co bych rád Hvězdy se ... .1. Sl[G]íbil jsem ti hv[C]ězdy v G[D]arden C[G]ity, slíbil jsem ti v[C]íc, než m[D]ůžu d[G]át[G7], /: sl[C]íbil jsem ti hv[Hmi]ězdy v Garden C[C]ity a n[G]etušil, jak l[C]ehk[G]ý j[D]e lh[G]át. :/ .2. Co zbylo ze všech slov a krásných slibů: jenom trochu vydýchaný vzduch, /: co zbylo ze všech slov a krásných slibů: roztříštěný zvěrokruh. :/ .3. Bez křídel, až na dno volným pádem, do městskejch jatek, smradu černejch stok, /: bez křídel, až na dno volným pádem, před smečku žíhaných dog. :/ .4. Pozdravujte hvězdy v Garden City od milenců, řek a hladkých skal, /: pozdravujte hvězdy v Garden City, že nám mohlo být spolu fajn. :/ Četl jsem v denním tisku dopis kolektivu BSP, ve kterém soudruzi právem kritizují nedostatek vhodných písní pro své brigády. Ano soudruzi, máte pravdu.Skladatelé a textaři na Vás tak trochu pozapoměli. Máte pravdu i v tom, že to může být pro textaře tak těžký námět. Pokouším se spravně pochopit Vaše myšlenky a přání. Nuže, soudruzi, zde je. Zde je Vaše hymna, kterou můžete zpívat do pochodu při společné vycházce do kina či divadla, nebo při jiných společných, tolik poučných a zábavných schůzkách. Snad se mi podařilo zahrát na správnou notu, soudruzi. Wabi Do práce ráno kráčíme s vědomím síly v rukách bahno jež sebou vláčíme v kadlubu života máčíme a usušené odhodíme v lukách kamž spějí naše brigády které jsou teď tak rády že soutěží o hrdý titul a ten nám náleží Jsme Brigády Socialistické Práce z nás každý v druhém soudruha má Nikdo z nás nechce jen tak lehce dát se ovlivnit heslem "Co to dá" Však my už víme jak se jí příborem a kulturní podniky bereme na zteč v kronice máme v barvách zachyceno důstojně jak oslavujem poslední leč Nedostatky ještě máme jsme si jich plně vědomi však všechny svoje síly dáme abychom měli čisté svědomí Sláva nazdar Hurá Hurá Nazdar Sláva Tak volá brigáda Zdar Zdar Zdar Zdar V hostinci jsme kdysi sedávali život náš měl špatný cíl dokonce i manželkám jsme nadávali v bahně tom každý z nás žil Nyní však víme co to chceme: Zbavit se nánosu minulosti vysledovat správné proporce blížit se tím k dokonalosti v kronice naší zachyceno máme jak život brigády šel Do boje za člověka své síly dáme aby pak každý z nás pěl .1. Kol Rusi veliké teď republik volných zní jednoty na věky svobodný hlas, to z národů vůle je svaz nerozborný. Ať žije náš mohutný Sovětský Svaz! Sláva ti otčino, ty naše svobodná, v ní družby národů opora tkví! Ať prapor sovětů, ať prapor lidový nás od vítězství vede k vítězství. .2. Kdys volnost jak slunce nám zářila v dáli k ní veliký Lenin nás bouřemi veď; a věrnosti lidu vždy nás učil Stalin, nás učil jít v práci i hrdinství vpřed. Sláva ti otčino, ty naše svobodná, v ní štěstí národů opora tkví! Ať prapor sovětů, ať prapor lidový nás od vítězství vede k vítězství. .3. Nám armáda rostla za bitevních hřmění a vetřelce podlé mz smeteme s cest! Boj nás řeší úděl celých pololení, chcem' k slávě velikou otčinu vést. Sláva ti otčino, ty naše svobodná, v ní slávy národů opora tkví! Ať prapor sovětů, ať prapor lidový nás od vítězství vede k vítězství. Jeden dva tři čtyry [C][A][C][A][C][A][D][C][C][A][C][A][C][A][G][F#] (2x) [C], [A]Ó strašný [C]zmat[A]ku [C]žít [A]a [D]pít[C] [C] Nás [A]tu teď [C]houp[A]á [C]tenAká [G]nit[F#] Pavouk tká sítě za skřehotu žab Do účesů už vítr hráb [E]To je [G]hymna [F#]šibeničních [A]bratří joho[G]hó[F#]hó [H]][C][E][F][G][G#][A] To je [E]hymna [G]šibe[F#]ničních [A]bratří O hrůzo hrůzo hrůzo siná Jsi proklet sova připomíná Svit hvězd se láme o měsíc S tebou však dosud nesved vůbec nic To je hymna šibeničních bratří johohóhó To je hymna šibeničních bratří O hrůzo hrůzo hrůzo siná Slyšíš jak stříbrokůň se vzpíná Krkavec zkřik umár umár Tu žár tu var tu zmar tu cár To je hymna šibeničních bratří johohóhó To je hymna šibeničních bratří .1. Je B[C]ob mý jméno, ř[F]íkám vám, jak př[G]ed váma tu js[C]em, já zažil jsem už vš[F]elicos, když kř[C]ižoval jsem z[F]em, já kd[C]ysi byl i b[F]ohatej, teď tr[C]op jsem, Pánbůh v[F]í, živí m[C]ě teď moje [F]obec v chajdě k[G]ůrov[C]ý. .2. Jen jeden škopek dostal jsem, prej nemůže víc bejt, ten slouží na čaj, na maso, či když chci nohy mejt, dál kotlík mám a žejdlík s šálkem, všechno fórový, každej ale cení kuchyň v chajdě kůrový. .3. A z nábytku v ní není víc než bedna od ginu, tu používám k sezení a jako spižírnu, a kdo by někdo víko zved', má kouzlo hotový, mouchy budou ho hnát kolem chajdy kůrový. .4. Jak něžnej vítr provívá tu každou skulinou, když prohání se kolem chajdy letní krajinou, a dveře mají pokroucený trámy futrový, zadušením neumřu tu v chajdě kůrový. .5. To v zimě je zas jiná rozkoš v mojí chajdě žít, když přijde slota, vítr hučí nebo začne lít, i saze vyrvou z komína ty deště surový, černej pepř na maso dají v chajdě kůrový. .6. Je macatejma blechama ta chajda prolezlá, když po ní plácneš, prskne na tě jako kočka zlá, a včera hrály karty o to blechy čertový, která po mně drápkem sekne v chajdě kůrový. .1. /:[G]V dáli[(C)] za [G]horama [(C)]stojí [D]chajda ma[G]lá, :/ /:[C]pod ní teče [G]řeka, za ní [D]černá sk[G]ála[G7]. :/ .2. /:Přišla velká voda, vzala chajdu malou, :/ /:ti dva kamarádi nemaj' si kam lehnout. :/ .3. /:Smutně bloudí světem, hledaj chajdu svoji, :/ /:tam, kde chajda stála, černá skála stojí. :/ .4. /:Neplač, kamaráde, pro tu chajdu malou, :/ /:dřív než jaro přijde, postavíme novou. :/ .1. [D]Vystavím si [G]skromnou [D]chaloupku, všecko čistě [D]jako na slunku, stromoví a [G]křoví [D]vůkol ní, budou dávat [A7]chládek k [D]hovění, odtud [A7]nedaleko v [D]háji, besíd[A7]ku si spletu [D]z májí, až to [D]všechno [G]řádně [D]dovedu, pak Tě [A7]dívčinko tam pove[D]du. .2. V chlívku bude s kozou kravička, a u sroubku z drnů lavička, stáj a ovčín v jednom pořadí, pod kolnou pak orní nářadí, stodůlka šest kroků záze, vůkol plot a kousek hráze, až to všechno řádně dovedu, pak Tě dívčinko tam povedu. .3. Na zahrádce mimo zeliny, budou také vonné květiny, podzim rozličného ovoce, bude víc a víc rok po roce, ptactvo bude v houští cvrčet, a potůček veskrz crčet, až to všechno řádně dovedu, pak Tě dívčinko tam povedu. .4. Na dvorečku kurník kulatý, pro svou radost kvočnu s kuřaty, kachnám, husám a vší drůbeži, sama budeš sypat večeři, něco v Brodu, něco v Praze, na trhu se prodává vávalo draze, až to všechno řádně dovedu, pak Tě dívčinko tam povedu. .5. Jizbou prostou sklípek klenutý, na mléko a soudek přetnutý, z něhož když k nám známý doskočí, džbánek čerstvého se natočí, a v komůrce bude lůže, ve kterém se Tvé směstnat může, až to všechno řádně dovedu, pak Tě dívčinko tam povedu. .1. [A]Chaňa byla [D]holka o[E]d skot[A]u v[A] rukou měla [D]sílu jak slon [E]v chobot[A]u. [A]Ryla její ka[D]marádka[E] velik[A]á kd[A]o je naštvě t[D]en bolestí [E]naříká[A]. .*: [E]To se jenom z[A]dá že něco [F#]nejde tak jak m[D]á. .R. [A]Zkusíme to [D]silou[E][A] j[A]ako Chaňa s[D] Rylou[E].[A] .2. Ryla bila krokodýla lopatou stará Chaňa kácí stromy za chatou tabasco rajčata vodka sůl z krokodýla boty hlava stejku půl. .R. [C]Ránu [G7]k ránu [C]na pekelnou bránu. [Dmi]Anděl strážný [G]pěstí [C]dal. [G7] Vzkázal, vzkázal, pekelnému pánu. Aby na svět pospí[C]chal. [F]Aby si vzal [Fmi]všechny [C]čerty k tomu. [D7]Celý svět že propad'[Dmi7]charlesto[G7]nu. [C]Tajně, [G7]vrátky [C]čerti lezli [A7]zpátky. [Dmi7]Vysypali [G7]z rance [Gmi]učitele [A7]tance. [D7]Druhý den byl [G7]v pekle slavný [C]bál. [FC] [G]Chce to jenom [C]čas chce to jenom čas, čas, čas to ti poví[G]dám To [C]umanutý trápení na kterým se pláčem nic nezmění to já [G]znám (r):[D]Koukáš a brečíš a [C]tvý slzy dopadají na plaňkovej [G]plot Zařídím byt jak budeš chtít vím, že jsi byla zvyklá v městě žít koupím ti kočku a budu mít svatej klid Koukáš a brečíš a tvý slzy dopadají na plaňkovej plot Všechno budeš mít všchno budeš mít, mít, mít to ti přísahám Dubovou skříň a růží lán i na sušení vlasů ten drahej krám ti dám Koukáš a brečíš a tvý slzy dopadají na plaňkovej plot Tady budem žít tady budem žít, žít, žít to je jasná věc Kde jednou šláp´ na můj práh ten si tady zvykne o to já nemám strach //: Koukáš a brečíš a tvý slzy dopadají na plaňkovej plot :// Chcel by som ti [Dmi9]šepkať Ami7to čo kvetu [Dmi7]čmeliak[Ami7] Z tvojich úst a [Bmaj7]čela [Gmi7]zbierať denne zlatožl[C]tý peľ. Bolo by to [Bmaj7]krásne, [Fmaj7]keby si ty [Bmaj7]chcela [Fmaj7]bolo by to [Gmi7]krásne, keby som ja [C]smel. Raz ťa zmením celú - voňavú a snenú Na plný plást medu, bude hladký ako tvoja pleť Vstrebem do žíl dávku najsladšieho medu Premením ťa na med - stačí iba chcieť. [C]Celou lúkou zaznie [B][H][C] na truc všetkým včelám [B][H] [C]Hudba tvojho tela [B][H][C]ah... [C][C#] [D]Bolo by to krásne, [C][C#] [D]keby si ty chcela [C][C#] [D]bolo by to krásne, [C][C#] [D]keby som ja smel. Ú.. [Ami][G] Chcel by som ti .... //: [Dmi7][Ami7][Dmi7][Ami7] ://-- fade out .1. Přáním svůj dopis začín[D]ám, snad těch pár stránek stačí n[Emi]ám, ž[F#mi]e chci být slunce tvé i st[G]ín[F#mi], chc[Emi]i být v[A]odou na tvůj ml[D]ýn, chci být vodou na tvůj mlýn. .2. Chci být tvá nevinost i hřích a pokladníkem přání tvých, možná i sklepníkem tvých vín, chci být vodou na tvůj mlýn, chci být vodou na tvůj mlýn. .R: Mezi řádky můžeš č[G]íst p[A]ozdrav od všech ptačích hn[F#mi]ízd,[Hmi] do obálky zaklín[E]ám hvězdy, které spadly n[A]ám. .3. Pojď stoupat do nejvyšších sfér, jsem herec tvůj i režisér, jsem d'Artangan i harlekýn a chci být vodou na tvůj mlýn, chci být vodou na tvůj mlýn. .R: .4. T[E]eď P.S. pod mým podpisem ať vede tvoje stopy s[F#mi]em, /: j[G#mi]á chci být slunce tvé i st[A]ín[G#mi], chc[F#mi]i být v[H]odou na tvůj ml[E]ýn, chci být vodou na tvůj mlýn, :/ chci být vodou na tvůj mlýn, chci být vodou na tvůj mlýn, chci být vodou na tvůj mlýn, chci být vodou na tvůj mlýn, chci být vodou na tvůj mlýn, chci být vodou na tvůj mlýn, chci být vodou na tvůj mlýn, chci být vodou na tvůj mlýn ... [D]Znám asi tisíc způso [C]bů jak zabít nudu [G]znám tisíc způsobů jak [A]rozmělnit čas znám spoustu věcí správnejch jen tak bez důvodu znám spoustu věcí správnejch jenom tak RF: [D]Správný [C]auto nalože [G]ný správnejma [A]lidma správný lidi naložený správnejma věcma RF: chci se bavit do rachoty na roboty každý ráno vstávej táto utíká to ke snídani černý kafe jedem až do pátku dlouhej čas a po neděli pudem zas co doma? co doma? sodoma RF: RF: chci se bavit RF: chci se bavit RF: chci se bavit .1. Chci tě l[C]íbat, přijď lásko má, nač se s[G7]krývat, přijď, už se [E7]nám začlo s[Ami]tmívat, já jsem tu sám den co d[G]en. .2. Chci se dívat jak lehce v chůzi se houpeš, ten pohled není snad loupež vem jaro sem do mých stěn. .R. [Ami]Nejíš, nespíš, nevíš jak dát mi z[G]právu, když t[Ami]elefon mám venku na náro[G]ží, stejně d[C]oufám, že zas p[Ami]řiletíš jak [Dmi]vítr, jak p[Dmi7]říval co smýval prach [G7]dnů, dlouhých d[C]nů. .3. Chci tě líbat, přijď lásko má, nač se skrývat, přijď, už se nám začlo stmívat víc, a já jsem tu sám, den co den. .R. U vás nikdo nezvedá, náš dům zamkli, padesátník poslední zrádně spad', stejně doufám, že zas přiletíš jak vítr, jak příval co smýval prach dnů, dlouhých dnů. Chci tě líbat .4. Máš snad křídla a v motýlech prý ses mi zhlídla, to vím, že's mi víc nenabídla, a já bych tě chtěl den co den. Chci tě l[C]íbat, přijď lásko 1á - [E7]á jen u mne [Emi]své místo [Ami]máš, buď sluncem všech mých čtyř s[G]těn, čekám s[C] vírou i dál, čekám s vírou i dál, zvonek [Emi]zní jak zdáli, ústa t[E]vá mě p[E7]álí, už tě [Ami]líbám, nebo aspoň mám krásný s[G]en. .6. = 1. Viděl si to jak to bylo než jsi sem přišel a stačil jsi svou nohou všechno dobře pošlapat svou hlavu lásku vyhnat dál až tam co nebe končí Chci tě znát co jsi zač a proč jsi sám a dál jsi šel a lidé byli málo pod tvou tíhou a možná čas byl ten kdo tě naučil létat smál jsi se jak málo stačí aby byla bázeň sestrou všech neštěstí Chci tě znát co jsi zač a proč jsi sám a miloval jsi kdysi dávno spoustu krásnejch věcí ale jak jsi mohl na ten cit tak rychle zapomenout nikdy už nemít ve svejch očích odraz slunce Chci tě znát co jsi zač a proč jsi sám a obraz bídy tenkrát zmizel nadobro z tvejch očí ten obraz je špatnej a ty to víš a nic proti tomu neděláš tak už pusť už z hlavy smrti stíny a nedívej se zpátky Chci tě znát co jsi zač a proč jsi sám tak podívej se na to všechno no co jsi pěkně zblízka ale nekřič a neplakej a buď rád že vůbec ještě seš vem pár svejch snů a někomu je dej a poznáš svoji sílu Chci tě znát co jsi zač a proč jsi sám [G]Chci ti říci, chci ti říci, že mi [C]voníš pryskyřicí, [D]měla bys to [C]vědě[G]ti, [C]že ti čichám [D]ke ple[G]ti. Když tak ráno vyjdeš před dům ve svých botkách 37, měla bys to věděti, chci s tebou mít dvě děti. Vlasy až na záda, nohy až [D]na zem, navíc mě [C]máš ráda, no [D]to jsem blá[G]zen. Vlasy až na záda, nohy až na zem, navíc mě máš ráda, no to jsem blázen. Kdybys někdy byla chorá, běžel bych ti pro doktora, aby ti dal správný lék, třikrát denně pět kapek. Kdybys někdy byla v úzkých z jiných kluků, z jiných mužských, měla bys to věděti, chci s tebou mít pět dětí. Vlasy až na záda, nohy až na zem, navíc mě máš ráda, no to jsem blázen. Vlasy až na záda, nohy až na zem, navíc mě máš ráda, no to jsem blázen. [A7](Ze známých [D]důvodů) chci zapome[A]nout, vzpomínky [E7]vláčím dál, neblahý pár [A]pout. [A6A7] (Ze známých [D]důvodů) tě stále mám [A]rád, pod kůží [E7]hloub tě mám, než se může [A]zdát. [DA] Jen v krajině snů, [A7]těch prolhaných [D]snů, krásná jak [A]hřích, jsi se mnou [E7]dál. Jen v krajině [A]snů, [A6A7]jsem tvůj pán a [D]král, jen tam, lásko [A]má [E7]jsem tě nepro[A]hrá[A7]-ál. (Ze známých důvodů) chci zapomenout, vzpomínky vláčím dál, neblahý pár pout. (Ze známých důvodů) tě stále mám rád, pod kůží hloub tě mám, než se může zdát. [A](Jen v krajině snů) jen v krajině [A7]snů (těch prolhaných [D]snů), těch prolhaných snů, (krásná jak [A]hřích), krásná jak hřích, (jsi se mnou [E]dál), jsi se mnou [E7]dál. (Jen v krajině [A]snů), jen v krajině [A7]snů (jsem tvůj pán a [D]král), jsem tvůj pán a král (jen tam, lásko [A]má), jen tam, lásko [E7]má (jsem tě nepro[A]hrál), jsem tě [D]nepro[A7]hrál. (Ze známých důvodů) chci zapomenout, vzpomínky vláčím dál, neblahý pár pout. (Ze známých důvodů) tě stále mám rád, [A]pod kůží [E7]hloub tě mám, než se může [A]zdát, (než se [D]může [A]zdát). [GG7majEmCGG7majEmCD] [G]Mlčíš a svět je fany[Hm] záhadou, [Em]stává se pro mě hany, když[C] dračí drápy tnou, [G]temnice tmavá vříská[Hm], bleskne tmou, [Em]mý vlasy loučí víská, l[C]etí nad vodou [D]a hrubý síly vzývám, [C]snídám bezpráví[G], [D]tvý voči v hlavě vídám, [A]je to všechno jedna velká síla, [Em]jestli se vážně hodíš, [C]nevím nejdu spát, [D]na kolej kluky vodíš a [C]ráno se chceš brát, [Em]jestli se ke mně hodíš, [C]snad jdu k tobě spát, [D]s láskou se vůní brodíme, [C]postelový království [D]za koně nechce se mi[C] dát, [C]jsem na tom [D]stejně [D]mám tě rád,[Em] [C]jablkem,[D] jablkem nejsi, [Am]kousnu hloubš a zlíbám tě celou [C]mersi, jó mersi, tak opustit zoufalců[D] ráj, [D]chci zas v tobě spát. [EmEmEmEmCCAmAmCD] Říkáš, že svět je krásnej, svět je zlej, až naše hvězda zhasne, haudy haudy hej, štěstím se lůza rodí, neříkám, hledá pravdu, rodí, neví, nesvlíká se lásko a hrubý síly vzývám, snídám bezpráví, tvý voči v hlavě vídám, je to všechno jedna velká síla, jestli se vážně hodíš, nevím nejdu spát, na kolej kluky vodíš a ráno se chceš brát, jestli se ke mně hodíš, snad jdu k tobě spát, s láskou se vůní brodíme, postelový království za koně nechce se mi dát, jsem na tom stejně mám tě rád, jablkem, jablkem nejsi, kousnu hloubš a zlíbám tě celou mersi, jó mersi, tak opustit zoufalců ráj, chci zas v tobě spát. [EmEmEmEmCCEmEmCD] [Em]Sami se k břehům kloníme, [C]sami jak bezvládnej proud, [Em]sami se proti vlnám stavíme, [C]sami se chcem zbavit těch pout, [Em]sami se k břehům kloníme, [C]sami jak bezvládnej proud, [Em]sami se proti vlnám stavíme.[CD] [C]Jsem na tom [D]stejně [D]mám tě rád,[Em] [C]jablkem, [D]jablkem nejsi, [Am]kousnu hloubš a zlíbám tě celou [C]mersi, jó mersi, tak opustit zoufalců[D] ráj, [D]chci zas v tobě spát.[Em] [Cmi]Chtěl bych se vzdalovat [Gmi]na míle od tebe [Fmi]jsi moc nebezpečná [Gmi]chci žít jen pro sebe [Cmi]Na nic víc nemyslet [Gmi]chtít žít jen pro sebe [Fmi]múzo má ledová [Gmi]nemyslet na tebe [C] [C]Můj smutek chutná ti [C7]růže ty pichlavá [F]snad bude už mlčet [Fmi]duše má bolavá [C]Oči jak studny [C7]z nichž chtěl bych pít [F]nechci tu do smrti [Fmi]na zemi hnít Už sil mi ubývá vzalas mi moc času pro tebe pro tebe pro trs tvých blond vlasů .1. [F#mi]Vydal jsem se do říše lesů, hledat [E]víly, ty z poh[F#mi]ádky, naději si s sebou nesu, netě[E]ším se na cestu [F#mi]zpátky. Trním a ostružím drápu se dál, až na kraj s[E]věta, kde najdu [F#mi]víly, a mýmu nápadu každej se smál, všechno bych v[E]yměnil jen za tu [F#mi]chvíli. .R: /: Kdy [Hmi]na louce tancujou, [F#mi]svobodu milujou [A]až já je uvidím [E]tak půjdu rovnou k nim [Hmi]úplněk osvítí [F#mi]bílí luční kvítí [A]to jejich hlas vz[E]budí důvěru v nás. :/ .2. Na konci pěšiny ohně plály a kolem sedělo plno divnejch stínu, o svý životy mariáš hrály a poslali mě tam na mítinu. To je prej mítina? Spíš nějaká louka, do černý tmy oblečená, už bolej oči, jak pilně koukám, jestli tu netančí průsvitná žena. .R: .3. [Gmi]A pak jsem uviděl ty mrtvý těla, na louce [F]leželi, oděny v [Gmi]bílý. Jak kámen náhrobní skála tam čněla, byly to [F]chcíplý dobrý [Gmi]víly. K tamtěm stínům jsem se vrátil, i oni h[F]ledali kdysi dobrý [Gmi]víly. Pár slov jsem s nima ztratil a pak jsme [F]na cestu vyraz[Gmi]ili. .R: /: U [Cmi]strmý skály [Gmi]zábrany zůstaly [B]viděl jsem chvíly [F]chcíplý dobrý víly s[Cmi]vědomí zmizelo a[Gmi] mě se zachtělo [B]vykročit z řady a t[F]ak jsem zpátky tady. :/ .R: /: Bojovat o štěstí se zapnutou pěstí nečekat, že víla dobrá by ožila Proti zlu zlem, ale nestát se grázlem jak ti, co zabili malý dobrý víly. :/ .1. [F]A kouř a dým je v sále sám, sobotní zábavy dobře znám a z teplejch vín[Dmi] holky parketem[B] krouží .2. [F] Taky vstávám a cítím dnes šanci svou, když tu partie lákavý stále jsou tak celej [Dmi]rok,všichni zítra se tu[B] sejdem[C] .R: Chcípnul tu [F]pes, včera loni zítra dnes, každej večer [Dmi]prázdnej je sál, no tak dneska [C]už to zbal, chcípnul tu [F]pes a zpěvák v dešti rajčat kles k bedňákům [Dmi]svým a kuchař se zas[C] vrátil k pánvím .3. Nese tác pikolík usíná je tak mlád, usedá nový host co si může přát ,chce se bavit a tancovat dívky snad na klín no to se splet .R: Chcípnul tu pes, včera loni zítra dnes, každej večer prázdnej je sál, no tak dneska už to zbal, chcípnul tu pes a zpěvák v dešti rajčat kles ,k bedňákům svým a kuchař se zas vrátil k pánvím = [B]Jen v létě tejden když gymnastky tu maj,[Dmi] soustředění tak i zřídka nám daj, [B]pingl vzpomíná jak s jednou šel ven [C]do vánoc každej [Dmi]den. [GEmiD] .R: Chcípnul tu pes, včera loni zítra dnes, každej večer prázdnej je sál, no tak dneska už to zbal, chcípnul tu pes a zpěvák v dešti rajčat kles ,k bedňákům svým a kuchař se zas vrátil k pánvím, vždyď chcípnul tu pes. [Emi]O dvě řeky dál, když si podzim s barvou hrál jeden [G]stopař kdysi postavil srub Oči [Emi]měl jako len lovil [H7]kůže celej [Emi]den, na pr[H7]sou nosil kančí [Emi]zub Měl tenhle muž ze všech nejrychlejší nůž jeho šíp nikdy neminul cíl A svou dívku si vybral z kmene Cherokee takže všichni mu říkali Cherokee Bill [Ami]Vždycky když náš děd začal vyprávět jeho [H7]hlas přitom tajemně ztich [Ami]Vždycky když náš děd začal vyprávět oheň [H7]vzplál v očích nevidomých Tekly proudy slov jako roztavenej kov o tom stopaři, co kdysi tu žil o tom chlápkovi v kůži, co pušku nenosil co se tak divně jmenoval Cherokee Bill Byl úrodnej ten kraj - tak to lidi povídaj řeky plný ryb a les plnej včel Cherokee a ta dívka byl nerozlučnej pár jeden bez druhýho nevyšel Potom osud tomu chtěl a do srubu doktor jel hezčí kluk se nikdy nenarodil Oči měl jako len vlasy jako soví den zkrátka syna měl najednou Cherokee Bill (r): A když uzrál čas jako kukuřičnej klas tomu klukovi už bylo pět let Stovky vůní a stop spolu učili se znát a těm dvěma patřil celej svět Jenže potom přišel list a v něm každý mohl číst že se blíží konec přešťastnejch chvil Že už bubnama virbluje osmnáctej pluk a že k vojsku je odveden Cherokee Bill (r): Osmnáctej pluk nebyl obyčejnej pluk samí lumpové a mrchy všech mrch A když chystali výpravu proti rudochům tak jim Bill prostě v noci zdrh Hledali ho rok jenže Billy nebyl cvok zmizel do kopců a dobře se skryl Kluka s mámou pak našli v rubu spáleným jako pomsta, že utekl Cherokee Bill (r): Potom jeden den vojsko vyjelo si ven ale když se večer vracelo zpět tak už z dálky jim svítila nad pevnosti zář jak tam červenej kohout sed Od těch dob i v neděli denně hlídky stavěli žháře nikdy nikdo neobjevil lidí pár zavřeli, ale všichni vědeli, že je dál někde v okolí Cherokee Bill (r): Tekly proudy slov jako roztavenej kov o tom stopaři, co kdysi tu žil A já vím, odkud znám jeho oči jako len a já vím, komu říkali Cherokee Bill Vím, odkud znám jeho oči jako len a já vím, komu říkali Cherokee Bill .1. [G]U Cottona v baru [H7]dělají šťáru v [E7]sodovce whisky hledají [C]nemůžem [D7]sloužit [G]račte se [E7]ploužit za [A7]chlastem jinde pota[D7]jí [G]Dvě lehký slečinky [H7]musely do sklínky [E7]ukázat obsah žaludku [C]jestli prej [D7]náhodou [G]nepily [E7]se sodou [A7]brandy whisky [D7]nebo griot[G]ku .R: [F#]Prohibice řádí jako [Hmi]mor [F#]posteskl si policejní [Hmi]sbor [E7]Al-Caponův nejsilnější [A]gang [E7]rozhodl se koupit novej [A]tank[D7] [G]Ztráty na životech [H7]zbytečný oběti [E7]abstinenti pláčou dojetím [C]zrušte prohi[D7]bici [G]nejsou k dispo[E7]zici [A7]prostředky [D7]na boj s podsvě[G]tím[D7] .2. Jednomu tajnýmu psaly to noviny co chtěl po stopě chlastu jít docela náhodou všichni jsou bez viny - práskl mu v bytě dynamit Falešnej basista s velikým futrálem neuměl na kontrabas hrát měl ale mušku svou strojní pušku dovedl skvěle ovládat .3. V období prohibice vyjít si do ulice každej má děsně velkej strach pálí se na černo a slavný Palermo může se klidně zahrabat Auťákem pohřebním flaškama nacpaným před sebou skoro celej svět swingovým tónem altsaxofonem vracím se do třicátejch let [Gmi]Správny zásah [Cmi]v tu pravou [F]chvíli má Když [Gmi]přízrak [Es]temný [Cmi]svým rejdům [F]šanci dá Tahle [B]príma dvojka slídilů tá [F]řeší problém [D]tvůj Chip, Chip, Chip a [C]Dale - zákon [Gmi]hájí Chip, Chip, Chip a [C]Dale - v tomto kraji V pravdě si najdou směr a hrají fér Ve znaku [B]mají dvakrát eR Chip, Chip, Chip a Dale - zákon hájí Chip, Chip, Chip a Dale - v tomto kraji Po stopě vždycky jdou Až naleznou Kdo skrývá tajně vinu svou Chip, Chip, Chip a Dale - zákon hájí Chip, Chip, Chip a Dale - v tomto kraji Chip, Chip, Chip a Dale [HmiF#miEHmiF#miEHmiF#miE] .. [Hmi]Správny chlap sa nikdy nevzdá F#mi, [E] [Hmi]kráča rád po vlastných cestách [F#miE] [Hmi]bráni všetko, na čom záleží [F#miE] [D]správny chlap sa [E]nevzdá [Hmi], [F#miE] [HmiF#miE] Správny chlap sa nikdy nevzdá páli lístie prázdnych predstáv niečo prestál, v núdzi vie byť sám Správny chlap sa nevzdá (r): [Hmi]Úúú Vždy znova vstáva [F#mi]aj keď ho [A]rátajú, [E]vie, [Hmi]Že musí [F#mi]vstávať a chcieť[E] vždy znova vstá[Hmi]vať, [F#mi]Veriť, [A]aj keď len [Hmi]má ešte pár [F#mi]ťažkých kôl[E], [Hmi] Správny chlap sa nikdy nevzdá minulosť vždy býva pestrá Smútok môže nechať sestrám Správny chlap sa nevzdá (r): [C][D][A][C][D][A] .. [Hmi7][D][E][Hmi7][D][E] [C#mi7][E][F#][C#mi][E][F#] [G][D][A][E][G][D][A] .R: [D]Kríž a na kríži chlap má celkom fajn [B]tvár [D]vráť už na zem sa vráť a svoj zákon [B]bráň .1. [F]Čas v nás zostal [C]stáť z pravdy [B]púšť z lásky pád sladká [F]lož slaný žiaľ každý [C]sám nesie svoj [B]kríž .2. Tu už neplatí nič len prachy sú zbraň Hej, tak vezmi svoj bič a vyčisti chrám .(r) Len [F]závisť, ne[C]návisť povedz [B]kadiaľ mám ísť [(G)] ja to [F]už netuším mám [C]tiež dosť rán ale [B]na duši Len z [G]výšky sa [F]dívaš ak si [C]náš Kristus pán sprav [B]zázrak zíď z [F]kríža a [C]zákon svoj bráň ukradli [D]Nádej [C]zabili [D]Krásu [C]predali [B]Lás[C]ku [B] .3. Svet si váži len päsť zlo zo všetkých strán Svet si zaslúži trest hru dvojakú hrá. Len závisť ... .R: Kríž a na kríži chlap má celkom fajn tvár ... .1. Pľúvajú [C]nám na [F]zábradlie lebo [C]nie každý po ňom sa [G]šmýkať vie Závidia nám slobodu náčelníci podvodu (r) [C]Uóóh, [F]my sme chlapci z [G]lampárne [C]Jeé, [F]sťažujú sa [G]zas [C]márne .2. Kto sa postavil ten sedel len pekne prosiť o prídel O hlavu vyšší bol o hlavu kratší A povinne jasať vo veselom marši. (r): .3. Učili nás chodiť v zákryte a v červených trenkách spasiť svet A noviny vláčiť do zberu - tie ťažké klamstvá namojveru. (r): [A]S chlapčenskou [F#mi]dušou je to [D]niekedy už ťažké [A]vybehne [F#mi]na dvor a je [D]doma a vie, [A]že keď ťa [F#mi]zbadá musí [D]nakradnúť si v láske, [D]háda večne háda[A]né. S chlapčenskou dušou je to niekedy už ťažké Od teba ľahko si to vybozkáva Čo s takou horľavinou ? Skryť sa už nemáš kde, keď háda večne hádané. (r): [D]Padá ako [E]chodec na lane, veď [D]háda to [E]večne hádané Keď [D]pery k sebe [E]pery hľada[Hmi]jú [D]Nedá dýchať váha[A]niu. S chlapčenskou dušou je to niekedy ťažké Tajne si robí čiarky o dievčatách Márne sa brániš, lebo vie byť sladko zlá Keď háda večne hádané. (r): [Cmi]Tam do výšky [G]zdvihnutá, [As]za konármi skrýva [Es]tvár. [Cmi]Sťažnosť [Cmi7]písať [B]nemusí, [G]čas sa o ňu posta[Cmi]ral. [Es]Clapčenská tvár [B]pod prilbou, [G]na kamennou líci [Cmi]prach, [Es]žiadosť písať [B]nemusí [G]o penziu [G7]v múze[Cmi]ách. Pozerá sa na ľudí z tichej diaľky svojho sna. Hlas fanfár ju nebudí, ani salva slávnostná. Iba stáť tu zostala, udivená dlho stáť. Je v nej výkrik ranených, pod ňou kôpka mien a dát. S tichou krásnou myšlienkou vyrastú vždy po vojnách. Tváre chlapcov nevinných netúžia po poklonách. Stromy zrána zašumia, rozpŕchne sa vtáčia stráž. Oči sôch, tie nevidia, či naozaj sa ukláňaš. [C]Vedle př[G]íkopu ch[C]lapec po[G]divný st[C]ál. Stál[C7] tam na stopu nikdo ho však nebral dál. [F]V modrý [G]košili d[C]žínsách [Ami]odřenejc[C]h byl ne[G]znal zač[C]átek neznal svý cesty cíl. [F]V modrý [G]košili d[C]žínsách [Ami]odřenejc[C]h byl ne[G]znal zač[C]átek neznal svý cesty cíl. [C]V černý [G]košili v[C] červený[G] vlčí má[C]k toulal[C7] se světem byl volnej jako ten pták. [F]Nide se [G]nezdržel[C] a všude[Ami] byl chv[C]íli jen [G]tak dozp[C]íval ten svůj toulavej sen. [F]Nide se [G]nezdržel[C] a všude[Ami] byl chv[C]íli jen [G]tak dozp[C]íval ten svůj toulavej sen. [C]Odmítal [G]lidi co [C]říkali m[G]u fůj já[C] bych tě[C7] přerazil kdybych byl jen táta tvůj [F]nikdo vš[G]ak netuš[C]il co cí[Ami]tí v duš[C]i své vž[G]dyť za c[C]elý život nepoznal rodiče své. [F]nikdo vš[G]ak netuš[C]il co cí[Ami]tí v duš[C]i své vž[G]dyť za c[C]elý život nepoznal rodiče své. [D]Byl chlapec [F#mi]malý a [G]každý se mu jenom [A]smál [D]proč ,to nevě[Fmi]děl a [G]tak se raděj rozpla[A]kal. /:[G]Proč se mu [A]smějí , [D]když je tak [Hmi]malý [G]jako by za [A]svět mohl [Hmi]on :/ Až jednou dorost v mladého muže a hezké dívky se za ním točily /:On ale rázně všechny odmítal jen a jen tu jednu chtěl tady mít :/ Hned jak jí spatřil na nábreží u moře hned jak jí spatřil tak musel sklopit zrak /:Vlas měla zlatý jak anděl svatý a on nevěděl zdali sní :/ Až jednoho dne vypukla strašná bitva a on ač opravdu nerad musel jít bránit svůj stát /:Proč k sakru musel jít zabíjet lidi a proč nemoh mít svý děvče rád. :/ [G][F][G] [G]Poslali ma [F]do sveta [G]bez kompasu [F]bez mapy[G] [G]nechali ma [F]blúdiť v ňom[G], znášať rôzne [F]útrapy[G] [B]Teraz sa tu [C]obzerám [G], [B]Čudujem sa [C]všetkému[G] [G]Stúpajú mi po [F]nohách[G], [G]chalanovi [F]bosému[G] Treba sa vraj naučiť inkasovať údery to vie šplhať do kopca tomu svet rád uverí Neviem sa však pomestiť do takejto lavice Ja som chlapec normálny zo Strakovej ulice [Ami][F][G][Dmi][G] [Ami]Dlouho čekal na ten [F]den [G]chlapeček z Periferie co s [Dmi]kámošema na ulici [G]trávil svoje volný chví[Ami]le [Ami]Postávali [F]na chodníku [G]ve večerních [F]hodiGnách [Ami]Blížila se [F]jiná horda [G]nikdo neměl [F]žádnej [G]strach [F]Slovo dalo slovo, [C]padla první rána [Dmi]Bitva jako v kině, co [G]končí neprohraná [F]Pak se rychle vrhli na [C]bandu nepozvanou [Dmi]aby všichni ukázali, [G]že nestojej stranou [Ami]Chtěl ukázat, co je v [F]něm. [G]Chlapeček z Periferie [Dmi]aby vo ňom všichni řekli [G]že má ránu, jak když kopne [Ami]bejk [F] [G] [Dmi] [G] Chyť prvního, co stál v cestě ránama ho zasypal Když potom ten druhej padnul, tak zběsile kopal dál Pak už nikdo nepřemejšlel, kdo je vlastně v právu A tak trubka ocelová rozbila mu hlavu Zvolna padal na zem, přitom život z těla unikal [Dmi]a už bylo pozdě ptát se, [G]jestli pak ten šok za to [Ami]stál [Ami]Pak chtěl každej vrátit [F]čas, ale [G]pozdě bylo [Dmi]Slzy v očích [G]a po zádech běhal [Ami]mráz Dlouho čekal na ten den Chlapeček z Periferie [D]Když máš hrdlo vyschlé [G]to jsou potíže [D]zas máš chutě divné [G]zkus se rozhlížet [Emi]naraž [A]třeba suda [D]začni roztáčet [G]žal se [A]krásně vstřebá [D]začni s tím hned teď [G]začni [A]s tím hned [D]teď [G]Chlastání [A]chlastání [D]všechny smutky [Hmi]zahání [G]chlastání [A]chlastání je [D]lék [G]chlastání [A]chlastání [D]to nám úsměv [Hmi]zachrání [G]chlastání [A]chlastání je [D]lék Když máš srdce zjihlé když máš potíže tak dej cihlu k cihle těsto do díže postav třeba chleba postav třeba zeď žal se krásně vstřebá začni s tím hned teď začni s tím hned teď Dělání dělání všechny smutky zahání dělání dělání je lék dělání dělání to nám úsměv zachrání dělání dělání je lék .1. V [C]jednym dumku na Zar[G]ubku mj[G7]al raz chlopek šv[C]arnu robku a ta robka t[G]oho chlopka r[G7]ada nemjal[C]a. Bo ten jeji chlopek d[G]obrotisko byl, [G7]on tej svoji robce vš[C]icko porobil, čepani ji pomyl, br[G]avku dával žrat, děcka m[G7]usel kolib[C]at. .2. Robil všecko, choval děcko, taky to byl dobrotisko, ale robka toho chlopka rada nemjala. Štvero novych šatu, štvero střevice, do kostela nešla, enem k muzice, same šminkovani, sama parada, chlopka nemjala rada. .3. A chlopisku - dobrotisku slze kanu po fusisku, jak to vidí, jak to slyší, jaka robka je. Dožralo to chlopka, že tak hlupy byl, do hospody zašel, vyplatu prepil, a jak domu přišel, řval, jak hrom by bil, a tu svoju robku zbil. .4. Včil ma robka rada chlopka, jak on píská, ona hopka, Hanysku sem, Hanysku tam, ja tě rada mam. Věřte mi, luďkově, že to tak ma byť, raz za čas třa robce kožuch vyprášiť a pak je hodna tak jako ovečka a ma rada chlopečka. [D]Chlupatý [A7/5+]kaktus má[D]m tak rá[A7/5+]d [D]je to můj zelený [E7]kamarád [Emi]chlupatý [A7]kaktus [E7]mám tak r[A7]ád [A7stop]ten musí na stráži stát k[A7+]dyž jdu s[D]pát [G]Roste [G7]od desíti k pěti [D]na své pouti smutkem zavátý [G]naro[G7]dily se mu čtyři děti [D]přišly [G#dim]na svět [Emi]vousa[A7]tý [D]Chlupatý [A7/5+]kaktus má[D]m tak rá[A7/5+]d [D]je to můj zelený [E7]kamarád [Emi]chlupatý [A7]kaktus [E7]mám tak r[A7]ád ten musí na stráži stát [A7+]když jdu s[D]pát 1. V [G]mládí jsem se učil pivo pít, [Emi]jezdit na chmel čtrnáct hodin dřít, [C]věšet štoky byl můj ide[D]ál. .2. J[G#]ezdit s Kappou směrem Vrbice, j[Fmi]en ať skapou za tři tisíce, t[C#]oho bych se nikdy nenad[Es]ál. (dále v [As]dur) .3. Strojník další basu načíná,parťák vedle skoro usíná,teď abych to za něj odmakal. .4. Že do módy přijdou paňáci,český chmelař přijde opráci,toho bych se nikdy nenadál .5. Fernet,Becher na ex vypijem,vodka s džusem,to si užijem,na 40 procent pojedem */:S[As]bohem, naše [Fm]pivo i [C#]bez tebe je tu [Es]živo,i[C#] bez tebe dá se pařit do r[Es]ána, .6. Dáme radši první na žízeň, 2 na chuť,třetí postav sem,čtvrtý,pátý,ať tu neumřem .7. Plzeň,Budvar,Kozel,Radegast,dary,jež nám skýtá vlast,vychlazené pivo,to je slast .8. Světlý,tmavý nebo řezaný,čerstvě s pěnou čepovaný,sbohem Johny,pivo to je chlast [C][G][F][C] 2*r: [F][C][G][C]..[C7] Kam nás vede tahle cesta zakončená obzorem, chodíme tu jen tak, nebo někam putujem? Kam nás vede tahle cesta k obzoru se kroutící, jsme tu na ní jenom chodci, nebo také poutnící? .R: Chodci nebo poutníci, chodci nebo poutníci všichni šlapem tuhle cestu k obzoru se kroutící, kdo chce pomník za živa, ať se dobře podívá všichni máme cestu stejnou, co se blátem kroutívá Kam to nese tahle řeka bílou pěnou peřejí malé papírové lo´dky, jakou mají naději, Některé z nich plují rovně, jiné bloudí ve víru ale rozmočí se všecky, protože jsou z papíru r: AŤ už plujem nebo jdem, a´t už nechcem nebo chcem, všichni sejdeme se stejně za dalekým obzorem chudí nebo bohatí, chudí nebo bohatí hlavně a´T na téhle cestě nikdo srdce neztratí [D]Chodí Martin [D]po zahradě [D]pla[A7]ča, [D]umre[G]la [D]mu [A]Katerinka, [A7]Ka[D]ča, [G]Katerin[E7]ka, Ka[A]ča. Ja neplač ty, Martine, Martinku, my ti dáme našu Majdalénku, našu Majdalénku. Ja co je mně po téj Majdalénce, pobija ju, uteče k maměnce, uteče k maměnce. Lepší bola moja nebožička, Štěbetala jako lastovička, jako lastovička. [C][7][F][7][B][D][7] [Gmi]Chodidla[Gdim], mě zebou [Gmi]chodidla [Gdim]co kdyby [Gmi]nastydla, nemohl bych [D]st[#]áti[G][7] [C7]já bych pak, bojím se, že [F7]bych pak [C]mo[7]hl dostati[C] r[9]ýmu, angín[Gdim]u [G#dim]a [A7]nakaziti celou rodi[Gdim]nu. [Gmi]Mikroby[Gdim], mě děsí [Gmi]mikroby [Gdim]plodí jen [Gmi]choroby, z mikrobů jde [D]hr[#]ůza[G][7] [C7]zima je mi z pomyšlení [D]že[#] by se mi [Gdim] na[C]st[7]ydla cho-c[F]ho[7]-chodidla.[B][D][7] [Gmi]Aspirin, [D]pr[+]otein i [B]piperax[Gmi]in [Cmi]léky[D] s[7] lékaři[Gmi] z dv[A]eř[7]í vyrazím[D][7] [Gmi]lékaři [D]za[+]vaří nám lé[A]ky[7] do jídla[D] [A]mí[7]sto aby ná[D]m zah[A]řá[7]ly chodidla.[D][7] Marná sláva Až [D]nad lesem večer [G]do dálky [D]uslyším hukot [G]lo[G]ká[#]lky[A] marná [G]sláva, [A]zpátky tě nezavo[D]lám[A][7] [D]Nemám už slov a [G]nemám sil [D]abych tvé kroky [G]za[G]st[#]avi[A]l marná [G]sláva, [A]už je to tak budu [D]sám[D][7] jen [G]šátkem z okna [D]zamávej jak [G]se to dělá[D]vá na [G]oční stíny [D]pozor dej, slza tvá je smývá zbyteč[Emi]ná[A][7] [D]u ohně hraje [G]trampskej band [D]vzpomínky tíží [G]ja[G]ko[#] ce[A]nt marná [G]sláva, [A]nezbylo na happy [D]end [A]nezbylo na happy [D]end. .1. Chodím [D]po Brodwayi hladom sem a tam chodím po Brodwayi hladom sem a [A]tam chodím [D]po Brodwayi [G]po Brodwayi po [D]Brodwayi [A]hladom sem a [D]tam (r) Singy [D]jou jou jupi jupi jou Singy jou jou jupi jupi [A]jou Singy [D]jou jou jupi [G]jou jou jupi DSingy jou [A]jupi jupi [D]jou .2. Práci nedostanu černou kůží mám .. protože já černou kůží mám .3. Moje černé děti mají stále hlad .. .4. Já však pevně věřím že raz přijde den já však pevně věřím že raz přijde den Já však pevně věřím pevně věřím že raz bude černoch svoboden Předehra:[AC#mi(E)GD] .1. Šlapu si to jenom tak nevnímám je to divnej kolotoč, kterým se převlíkám stůl má husí kůži z mejch dopisů, ale já tu hanbu snad nějak setřesu. .2. Lítám v tom až po krk, kdo mě zachrání lezu vždycky tam, kde to zavání toulavý boty číhaj v botníku a hvězdy kroužej pod žárovkou v šatníku .R: C[C]hodím ulicí barvu šedou teď ne[F]vnímám, a kočky se mrouskaj c[C]hodím ulicí na pomník se teď v[F]yčůrám, jako zatoulanej pes c[C]hodím ulicí tam kde zvrací námořn[F]ík, a všichni se koukaj c[C]hodím ulicí, nevešel bych se na c[F]hodník, [Dmi]a metací vůz na kolenou[F] loudá se n[G]ovým rá[C]nem. .3. V hlavě čtaři promile nápadů vidím se na první straně bulvárů, umělá žena civí z vytríny já chci bejt celej u ní, jen ona mi rozumí. .4. Vzduch je plnej vůně popela a Bety v bílejch kozačkách je celá nesmělá opona se pomaličku zavírá a kašpárek s pistolkou se u vchodu chechtá .R: Chodím ulicí ...... novým ránem, hmmmmm .R: C[C]hodím ulicí ... novým ránem, h[Dmi]mmmmm [F]a andělskej jinotaj n[G]eonovým návěstím l[C]áká [Dmi]hmmm [F]někde tam za rohem[G] kašpárek tam do bedny bo[C]uchá. Chodí[D]me, chodíme hor[A7]e po dědině, nejed[D]nej maměnce dcéru [A7]obudíme, nejednej maměnce dcér[D]u o[A7]budí[D]me. Obudí, obudí kohútek jaráby, |:kohútek jarabý, až poletí z řady:| Kohút z řady letí, vesele si zpívá, |:vstávaj milá hore, už sa rozednívá:| Vstávaj, milá, spíš-li, namlúvať ťa přišli, |:Horňané, Dolňané, chlapci Vlčnovjané:| Chlapci Vlčnovjané majú koně vrané, |:košulenky tenké, ňadra vyšívané:| Košulenka tenká, šila ju švadlenka, |:šila ju hedvábem pod zeleným hájem:| Když ju vyšívala, vesele se smála, |:když mně ju dávala, žalostně plakala:| Obruba ulice, ta už mě nehřeje Docela jsem si teď už na ni zvyk Každý si lehne tak jak si ustele a já si ustlal na chodník! S kamením pod hlavou vzpomínám na tebe Chodníky špatný jsou manželský postele Každý si lehne tak jak si ustele a já si ustlal na chodník! Že prej mi nohy podrazil chlast Že prej je pro mě každýho slova škoda Že prej mi zbejvá už jenom krást Holku mi vzala voda pro jeden pitomej žvást [A7]Chovejte mne, [D]má matičko, [A7]jako míšeň[D]ské jablíčko, [A7]chovejte mne, [D]má matičko, [A7]jako z růže k[D]vět. [A7]Jen až vy mne [D]vychováte, [A7]pak se na mne [D]podíváte, [A7]jak mně bude p[D]ěkně slušet [A7]bílý kabát[D]ek. 1) [C]Chrám svatého Víta [G7]je gotiky chlouba a já vás vítám a půjdeme [C]dál. 2) Tam nalevo v sále, co můj pohled stoupá je koruna krále, však není tu král. r) [G7]Teď dámy jen vám chtěl bych rád tu připome[F]nout že jsem tady [D7]já a že mám svoje srdce [G]a vám chtěl bych je dát[G7] 3) hrám svatého Víta je gotiky chlouba a já vás tu vítám a půjdeme dál. /: [C]Chráň si chráň tie krásne bláznovst[G]vá z kto[D]rých si [F]nám stá[G]le nevyrást[C]la :/ [G]Niektorí to prehrajú a hneď im oči vyblednú [C]Vzdá[F]vajú sa [Dmi]snov však [F]ty môžeš byť čím chceš byť len na chvíľu zataj dych Po[G]čúvaj, hlas ide zvnútra .R: Chráň si... Brať svojimi ústami a byť svojimi očami si to stále ty. A píš si tajné básničky čo otvárajú zreničky a vravia hlasom zvnútra [Hmi]V hospodě sedím u stolu, když přijde ke mně [F#]chlap Řekne: [Hmi]Já jsem Jíra z maršova, a podá jednu [F#]z tlap Jak [Emi]na něj [A7]chvíli [D]koukám[Hmi], zdá [Emi]se mi[A7], že ho [D]znám[F#] Ale [Hmi]že si nejsem jistej, tak hned [F#]zvědavě se [Hmi]ptám (r): [D]Hele, [Emi]vy prej [A]u vás [D]žerete [Hmi]chrousty [Emi]S krov[A]kama a [D]syro[D7]vý [Emi]K obědu [A]že jich [D]zbodnete [Hmi]spousty [F#]V okolí každej [Hmi]ví Dodneška marně vzpomínám, co říct mi na to měl Po tý ráně židlí jsem to všechno nějak zapoměl Jen ještě dneska cejtím, jak na břiše mi stál Když hospodou se jeho něžnej hlásek rozléhal (r): Já ti dám, že u nás žereme chrousty S krovkama a syrový K obědu že jich zbodneme spousty Velký kulový Od krve z mýho nosu když si ruce ušpinil Viděl, že má dost, a zbaběle mi pole viklidil A zatímco si kosti a zuby počítám Doma u stolu ho žena právě mile přivítá (r): Sláva, konečně táto že domů jdeš Chrousti už jsou studený Dneska si na nich pošmakuješ Jsou vypasený .R: Z toho kouká tvrdý poučení Že kdo chroustá chrousty rád Ten kamarádství neocení Chtěl by se jenom prát .1. [Ami]Chtěl bych zas jednou vidět jak jsme [C]tancovali [F]kdysi na bá[G]le [Ami]chtěl bych zas jednou vědět ještě ne [C]světlo [F]ještě ne [G]tma [Ami]chtěl bych zas jednou vědět když ještě [C]všechno [F]bylo před ná[G]ma [C]Já v[G]ím že to [Dmi]nejde[F] [C]já v[G]ím že to [Dmi]nejde[F] [C]já v[G]ím že to [Dmi]nejde[F] .2. [Ami]Chtěl bych zas jednou vidět jak jsme [C]tancovali [F]kdysi na bá[G]le [Ami]chtěl bych zas jednou vidět tehdejší [C]slunce [F]tehdejší [G]mraky [Ami]chtěl bych zas jednou vidět [C]sebe [F]a tebe [G]taky [C]Já v[G]ím že to [Dmi]nejde[F] [C]já v[G]ím že to [Dmi]nejde[F] [C]já v[G]ím že to [Dmi]nejde[F] [C]Já v[G]ím že to [Dmi]nejde[F] [C]já v[G]ím že to [Dmi]nejde[F] [C]já v[G]ím že to [Dmi]nejde[F] JÁ VÍM ... JÁ VÍM ... JÁ VÍM ... JÁ VÍM .1. [D]Místo očí mít pár knoflíků a černej [G]nos, [A7]sametovou srst a být stále [D]bos, sedět na regálu v hračkářským krámu [G]sám, a [A7]netrápit se tím, co netuším a tím, co [D]znám. .R. Chtěl bych být mevíd[G]kem a z výkladní [A7]skříně koukat se [D]ven. Chtěl bych být medvíd[G]kem už jen [D]proto, že bych ji snad tak [A7]bláznivě neměl [D]rád. .2. Pilinovou hlavu mít, pak bych se smál, vždycky stejně příjemně a kýval se dál a dál, jen s tím úsměvem, co v továrně by natiskli a klidně bych přežil i její největší nesmysly. .R. Chtěl bych být medvídkem ..... .3. A někde na zádech ještě mít jedno tlačítko, stačí stisknutí a já hned povím to, co vím, že moje milá právě slyšet chce a nebál bych se toho, že mi snad odejde. .R. Chtěl bych být medvídkem ..... (2x) (r): [D]Chtěl bych být víc než [A]přítel tvůj Dej si říct a [D]chvíli stůj Kamarád mi schází [G]čím dál víc [A]Víc než táta dá se [D]říct Byl to malý špunt ze sousedství Co sám nabídnul mi své přátelství Pro kuráž si nejspíš víckrát šel A tak mi řek co říct mi chtěl (r): Chtěl bych být víc než přítel tvůj Dej si říct a chvíli stůj Kamarád mi schází čím dál víc Víc než táta dá se říct Měl svých osm let o dost míň než já A ústa jak se patří výřečná Kde mají být fousy neměl vůbec nic A tak já jsem řekl to co mněl jsem říct (r): Koukej koukej já jsem plav o moc dřív mně přines čáp tvou mámu znal jsem už jako kluk a byl jsem jí tenkrát myslím fuk Chvíli stál a pak si utřel nos A jakoby v ten moment povyrostl Teprv pak jsem pochopil bohužel Co všechno vlastně říct co říct mi chtěl (r): Chtěl bych být víc než přítel tvůj Dej si říct a chvíli stůj Kamarád mi schází čím dál víc Víc než táta dá se říct Tenhle kluk měl nos stejný jako já A podobný oči to poznat se dá Tak šel sem zpátky svojí dlouhou pamětí A všechno došlo mi v tomhle zápětí (r): Horských osm let jen svou mámu znal v nímž já se dřív jednou málem bral jenže odjet někam právě musel jsem a po návratějsem jí potkal s kočárkem (r):Koukej koukej na můj nos Podobný je tvému dost Tak dej si říct a chvíli stůj Chtěl bych být víc než jen přítel tvůj .1. [C]Chtěl bych se jmenovat J[Dmi]an, [F]být přítel dívek a [C]dam, přicházet k nim nepoz[Dmi]ván [F]a odcházet nepoznán.[C] .R. Celé [Ami]mládí[Emi],[F][C/E][F][F#][G] celé [Ami]stáří[Emi],[F][C/E][F][F#][G] chtěl bych se jmenovat J[C]an. .2. =1. .R. [D]Chtěl jsem hledat čistou studá[E]nečku [A]a nikdy nic víc než vodu [D]pít ať si jiní sedí při ví[E]nečku [A]já se budu i tak dobře [D]mít Bylo to však kvapné rozhodnutí já ho beru touto písní zpět věřte mi že nemusím se nutit když si zavdám vínka a to hned (R): [D]Vždyť se [G]s vínem [A]s vínem [F#]tak pěkně [Hmi]zpívá [G]bez něho je [A]písně jenom [D]půl s dobrým [G]vínem [A]píseň [F#] ráda se [Hmi]mívá [G]patří k sobě [A]jak chleba a [F#]sůl [G]patří k sobě [A]jak chleba a [F#]sůl Proto s dobrým vínkem sklenky vzhůru je to naše bílé z Moravy naše píseň není chorál z kúru zpívat si ji můžete i vy (R): Chtěl jsem vám říct, že to, co chci vám říct, dřív, než mohu říct, musím někde říct, a to vám teda řeknu, že hned, co to tam řeknu, tak oni na to řeknou:"No, co jsem vám říkal?" .1. [D]Chtíc, [D7]aby sp[G]al, tak [D7]zpí[G]vala, [Ami]synáč[D7]kov[G]i, [D]matka, [D7]jež [G]pono[D7]cova[G]la, [Ami]miláč[D7]kov[G]i: Spi, n[D]ebes [G]dí[D]tě [G]mil[Emi]ostn[D]é, [Emi]Pán jsi[A7] a [D]Bůh, [G]přeje [D]ti v l[G]ás[D]ce [C]celý r[D]áj, [Ami]pozem[D7]ský l[G]uh. .2. Dřímej, to matky žádost je, holubičko, v tobě se duše raduje, ó, perličko! Nebesa chválu pějí tvou, slávu a čest, velebí tebe každý tvor, tisíce hvěz. .3. Ó lilie, ó fialko, ó růže má, dřímej, má sladká útěcho, zahrádko má! Labuti má a loutno má, slavíčku můj, dřímej, má harfo líbezná, synáčku můj! .4. Miláčku, spi a zmlkněte andělové, před Bohem se mnou klekněte, národové! Sestoupil v pravdě boží syn na naši zem, přinesl spásu, pokoj svůj národům všem. .1. [Emi]Už dlouho [C]se mi [G]zdá že [D]ztrácím ce[Emi]nu[C][G] [Emi]africkejm [C]dětem [G]hlad [D]nezaže[Emi]nu[C][G] [Emi]zabloudil jsem [C]lhostej[G]no[D]stí [Emi]nevím jak najít [C]cestu [G]zpět [Emi]jmenuju [C]se po tá[G]tovi je mi [D]třicet [Emi]let[C][G] [Emi]zabloudil jsem [C]lhostej[G]no[D]stí [Emi]nevím jak najít [C]cestu [G]zpět [Emi]jmenuju [C]se po tá[G]tovi je mi [D]třicet [Emi]let[C][G] .2. [Emi]O mně se [C]v dětství [G]báli ce[D]lou nedě[Emi]li[C][G] [Emi]můj táta [C]s mámou [G]možná [D]vědě[Emi]li[C][G] [Emi]že jako malé [C]pimprle [G]do svojí velké [Emi]škatu[D]le [Emi]aspoň na [C]chvíli [G]budu chtít [D]chytit ví[Emi]tr[C][G] .3. [Emi]Hledal jsem [C]věc za [G]kterou se [D]dá bojo[Emi]vat[C][G] [Emi]myslel jsem [C]že má [G]cenu na [D]muže si [Emi]hrát[C][G] [Emi]pak během [C]jednoho [G]dne [Emi]jsem poznal [D]že asi [G]ne[D] [Emi]že je to [C]horší [G]než chtít [D]chytit ví[Emi]tr[C][G] .4. [Emi]Nebudu [C]mít dost [G]sil zmi[D]zím do ti[Emi]cha[C][G] [Emi]v poslední [C]chvíli [G]možná [D]chytím ví[Emi]tr[C][G] [Emi]a vítr chytí [C]mě odlet[G]íme spole[Emi]čně[D] [Emi]a těm [C]které tu [G]necháme [D]zbude ví[Emi]tr[C][G] [Emi]vítr chytí [C]mě odle[G]tíme spole[Emi]čně[D] [Emi]a těm [C]které tu [G]necháme [D]zbude ví[Emi]tr[C][D][G] .1. [Emi]Ten příběb, co teď [C9]zazpí[H9]vám se [Emi]stal. [C9][H9][Emi] Kamarád o něm [C9]často [H9]vypravo[Emi]val. [E7] On [Ami]jmenoval se [D7]Edd a [G]hezkou holku [C]sved a, [Ami]jak to bejvá, [H7]k oltáři ji nedo[Emi]ved. [C9][H9] .2. Tak její starej brokovnici vzal a oba laufy krátce upiloval. A do fordky si sed, z očí mu sršel jed, vrazil tam kvalt a na plyn šlápnul hned. .3. Eddyho našel večer v saloonu, seděl u stolu, vestu v talonu. Jó, nepadal mu list, a tak si Edd nebyl jist, co mu starej chce tak pozdě říct. .4. Poslechni, Eddy, venku Fordku mám, než řeknu tři, tak v ní nechci bejt sám, když holku jsi mi sved, tak vypadni a hned, pastor čeká, k oltáři ji veď. .5. Jenomže Eddy vstal a neměl zbraň, Povídá starej: "Tak se tedy braň!" Vestu z talonu zved, brokovnici přikryl hned a povídá: "Tak střel, já přijdu hned!" .6. Jak tohle řek tak někdo vystřelil, starýmu vobě spouště ustřelil jó a tak tam starej stál, celej saloon se mu smál, a Eddy za pultem ho na lok zval. Já sem trampíř chudej no a tak ne že bych lhal paďour je veskrze blbej neboť Bůh mu mozek vzal Bůh ví co s lidmi činí, když do hlavy jim auto dal takže můžem zpívat jako jiní Bůh vzal - Bůh dal Jenomže já mám dívku milou ta má vše co si lze přát jó vona má hlavu roztomilou ale v hlavě místo auta borovice má A tak jsem jen trampíř chudej místo šaltpáky nohu mám proto paďour je na mě hrubej když zvednu ruku prej: Koukej, táhni dál To jó to já zas táhnu dyť vod toho jsem taky tramp Já vod mládí vždycky jenom prahnu bejt co nejdál vod městskejch lamp No ne, no já ji chápu dyť ze mě kouř taky cejtit je na campy nepotřebuju mapu i bez ní vím kde příroda žije Já kdybych moh já řekl bych všem lidem ať neblbnou a votevřou voči do přírody se vejdem všichni s klidem dyť kolem auta se země netočí .1. R[Dmi7]upla se mnou moje sp[G6]olečenská příčka, j[Dmi7]e to mimo jiné p[G6]ěkná slovní hříčka, k[Cmi7]ůži ze mě z[F6]atím ještě n[Cmi7]ikdo nestáh', t[F6]ak se učím ch[Cmi7]odit po vedl[F6]ejších cest[Cmi7]ách. .*: J[F]en co noha n[D#]ohu m[Bb]ine, j[F]en co noha n[D#]ohu m[Bb]ine. .R: J[F]en co noha nohu mine, p[D#]omalá ch[Bb]ůze, j[F]e to zdravý [Bb]a není to těžký, j[F]en co noha nohu mine, p[D#]omalá ch[Bb]ůze, [F]ode dneška b[Bb]udu chodit pěšky. .R: X: K[C]onečně - co by ne, vš[Dmi]echno bude j[Gmi7]iné,[C] j[Gmi7]en co noha n[F]ohu, jen co n[Bb]oha nohu m[C]ine. .R: .2. Naposled se vyspím v povlečení čistém, z počítače mažu operační systém, jedničky se tiše mění v nuly, něco už jsem splatil, ostatní mi prominuli. .*: .R: .R: X: .R: .R: .R: [Emi]Chvala Bohu [H7]že [Emi]sem [Ami]sa [B0]na[H7]ro[Emi]dil [Hmi]Že sem svojich [F#]mla[Hmi]dých [Emi]ro[F0]ků [F#7]u[Hmi]žil [E7]měl sem v světě [A7]enem ty je[D7]di[G]né[H7] [G]měl sem v světě [A7]enem ty je[D]di[G]né [Emi]o[Emi/D#]de[Emi/D]šly [D7], [Emi/C#]mně [C7]nebudu mět [H7]ji[Emi]né [Emi]odešly mně [A7]nebudu mět [H7]ji[Emi]né Kdyby nebe za peňáze bylo Málo by tam chudáku pobylo Ale nebe za peňáze není Tam je chuďák cisárovi rovný Ale nebe za peňáze není Tam je chuďák cisárovi rovný Ty člověče rozpomeň se na to Že si tady enem prach a bláto Až ty prídeš na súd Boha Pána Nepomóže ti výmluva žádna Až ty prídeš na súd Boha Pána Nepomóže ti výmluva žádna .1. C[C]hválím tě, z[F]emě má, (chválím tě, země má) t[C]vůj žár i m[G]ráz, (tvůj žár i mráz) t[C]vá tráva z[F]elená (tvá tráva zelená) d[C]ál v[G]ábí n[C]ás. (dál vábí nás) .2. Máš závoj z oblaků (máš závoj z oblaků) bílých, jak sníh (bílých, jak sníh) hvězdo má, bárko zázraků (hvězdo má, bárko zázraků) na nebesích. (na nebesích) .R. Ať před m[F]ou planet[C]ou hvězdný p[F]rach zamet[G]ou. .3. Dej vláhu rostlinám, dej ptákům pít, prosím svou přízeň dej i nám, dej mír a klid. .4. Dej vláhu rostlinám (chválím tě, země má) dej ptákům pít, (tvůj žár i mráz) svou přízeň dej i nám, (tvá tráva zelená) dej mír a klid. (dál vábí nás) .5. (Máš závoj z oblaků) (bílých, jak sníh) (má bárko zázraků) (na nebesích.) .R. Ať před mou (ať před mou) planetou (planetou) hvězdný prach (hvězdný prach) zametou. .6. Dej vláhu rostlinám, (dej vláhu rostlinám) dej ptákům pít, (dej ptákům pít) prosím svou přízeň dej i nám, (svou přízeň dej i nám) dej mír a klid. (dej mír a klid) + svou přízeň dej i nám, dej mír a klid. .1. M[Emi]ám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu k[Hmi]ončí, chv[Ami]íle, co patřej' jen t[Hmi]ěm, co neusín[Emi]aj', toulavejm bláznům, když právě s jarem se l[Hmi]oučí a z[Ami]a dobrý slovo ti s[Hmi]rdce svý na dlani d[Emi]aj'. .2. Mám rád ty chvíle, kdy holkám ve vočích svítí slunce, když do korun stromů začlo se drát, stejně jak v kapičkách rosy na pavoučích sítích, to najednou chce se mi brečet a zároveň smát. .R: Ty rána s v[A]ůní borový sm[Emi]ůly měly by z[A]ůstat navždycky v n[Emi]ás, ty rána s v[C]ůní sekaný tr[Hmi]ávy a ohně, co pr[C]ávě p[Hmi]omalu zh[Emi]as'. .3. Mám rád ty chvíle, kdy kluci v duchu si říkaj', jak je to nádherný, léto před sebou mít, spolu si přejou, ať moc rychle dny neutíkaj' a trápení jsou někde v dálce, a kolem je klid. .4. =1. .R: [G]Vypil jsem láhev a [Hmi]jako když mávne Pocíti[C]l život bez hra[D]nic [G]Vstal jsem jen stěží, [Hmi]minul pár věží Prošel [C]pár ulic nikde [H7]nic V mlze a dešti jsem chvíli třeštil Viděl co jiní nevidí Obrovský kámen se valí sálem Valí se na svět lidí Řezníci,chůvy klesají shůry Křičí že jdou chránit řád Sekyrou,dlátem mávají pod kabátem A tak to bude napořád [Emi]A chvíli po setmění člověk sám nic není [Emi]Jen schody zřícený tak blízko do zahrad .1. Chv[C]íli, p[F]outníku, zůstaň chvíli j[C]en, n[F]espěchej d[C]ál, chvíli p[F]olož si hlavu pod ten km[C]en, j[F]ak by tě zv[C]al, pohleď', kr[G]aj podzimní jako m[F]alířův plášť se zdá, že b[G]arev má víc, nežli d[F]ětské slabikáře, d[C]ál, n[F]espěchej d[C]ál. .2. Chvíli žárlivá noc zahání den, nespěchej dál, chvíli polož si hlavu pod ten kmen, jak by tě zval, pohleď', kraj podzimní, jak leží ve zbytku slunce záře, je jako sen spícího kulisáře, dál, nespěchej dál. .3. Chvíli ranní ti rosa smočí tvář, pospíchej dál chvíli vzbudí se lehce les i stráň, kdo by teď spal, pohleď', kraj podzimní jak jinde vonným ránem dýchá, roli můžeš hrát jitřního milovníka, jít teď musíš dál, teď musíš dál. S[D]vítá noc končí, srdce mi buší a oči se loučí s [Cmaj7]tebou [D]Stmívá se z loučí pokape smůla jak vosk a do očí nej[Cmaj7]dou[G] hée.. hóó.. [A]Chvíli nad vodou Svítá noc končí, ráno tě budí a po tmě se loučíš nejdou dívá se z loučí pokape smůla a noc se otočí s tebou hée.. hóó.. chvíli nad vodou Je to [D]krásný / .. [G]krásný[GA] pomalu [D]krásný / pomalu k[G]rásný[GA] je to [D]krásný / .. kr[G]ásný[GA] pomalu [D]krásný / pomalu [G]krásný[GA] hée.. hóó.. chvíli nad vodou je to krásný / .. krásný pomalu krásný / pomalu krásný je to krásný / .. krásný pomalu krásný / pomalu krásný [F]Moje milá dala si tmavý přeliv na vlasy takže si jí stále s jinou [C]pletu. [C7]Chybí mi ta jistota, [F]zda je to ta, nebo ta, [C7]a kdo je ta [E7]která právě [Ami]je tu. [C7]Známí na mne hledí [F]s podezřením, [C7]že si často [F]dívky měním, [C7]že prý pro mne není dobrým [F]vysvědčením, [G7]když denně na jinou [C7]zuby cením. [F]Já však žiju v domnění, že se dívky nemění, že mám pořád jenom [C7]jednu, co jsme měl už loni [F]v lednu. [C#7] [F#]Stala se věc nemilá dívka se mi ztratila, i když možná se s ní občas [C#7]scházím. Že mi chybí jistota [F#]zda je to ta, nebo ta, [C#7]utíkám se [F7]k neutrálním [Bmi]frázím: [C#7]"Máte vyto krásné [F#]tmavé vlasy, [C#7]rovné nosy, [F#]útlé pasy". [C#7]Říkám dívkám, které se dnes [F#]ke mně hlásí, [G#7]jedna z nich je moje [C#7]milá asi. [F#]To však není řešení a tak moje domnění, že mám pořád tuhle [C#7]jednu, co jsem měl už loni [F#]v lednu ztrácí se mi v nedo[F#6]hlednu, ztrácí [F#]se mi v nedo[F#6]hlednu, ztrácí [G]se mi v nedo[G6]hlednu. [F]Míti zbraň se střelivem, skoncoval bych s přelivem, donutil bych milou k odbar[C7]vení. Aby byla jistota [F]tahle-ta, že je to ta, [C7]jiná že to [E7]zaručeně [Ami]není. Zatím zdravím dívky tmavých vlasů, a snažím se podle hlasu, poznati tu, po které tak dlouho pasu dočkávaje času jako husa klasu. Jestli se to nezmění, napadá mi řešení, i když nenajdu tu jednu, co jsem měl už loni v lednu, po jiné se poohlédnu, a pak dívce s plavým vlasem lakonicky řeknu: "Šla sem". A budu mít zase jednu třeba v dubnu, když ne v lednu. [F6]Pa-ra-pa-[Bmi7]rá... [C7][F] .1. [F]Chytila jsem na pasece m[Dm]otýlka, [F]protože má bleděmodrá kř[Dm]idýlka, [Bb]zůstane [C]se mnou [Bb]a já s n[C]ím, p[F]omalu se od něj lítat [Dm]naučím, [Bb]líta[Am]t n[Bb]aučí[G7]m, [C7]la-lal[Bb]a-lala-la[C]la-la[F]. .R. [C#]A potom navštívím jedno [F]okno v p[Bb]odkrov[F]í, [C]spáče tiše oslov[Am]ím a [Dm]on mě odpo[G7]ví, [C7]odpoví mi. .2. Koukněte se přiletěl k nám motýlek, protože má párek malých křidýlek, zůstane se mnou a já s ním, pomalu se od něj lítat naučím, lítat naučím, ..... .3. Navečer mu řeknu milej motýlku, nežli usnu obleť moji postýlku, kouknu se jednou ze všech stran a vyletím z okna jako eroplán, jako eroplán, ..... .1. [C]Chytili jsme lososa chytili jsme ho v no[G]ci [G]chytili jsme ho-vno chytili jsme ho-vno chytili sme ho v no[C]ci. .2. Upekli sme lososa.... .3. Sežrali jsme lososa... .4. Strávili jsme lososa... .5. Vys**li jsme lososa... Chytnem se z[Dmi]a ruce, b[G]udeme zp[C]ívat[Ami], no to je m[Dmi]aso, no to je n[E]ářez, no to je s[Ami]íla,[A7] chytnem se z[Dmi]a ruce, b[G]udeme zp[C]ívat[Ami], no to je m[Dmi]aso, no to je n[E]ářez, no to je s[Ami]íla. Když chytrej [Hmi]kluk potká hezkou [D]holku[E] tak to [Hmi]neznamená že je to [D]hoto[E]vý [Hmi]spočítá si co by ho to [D]asi tak [E]stálo pak ji [Hmi]osloví nebo [D]neoslo[E]ví Když chytrej kluk osloví hezkou holku tak to neznamená ruku v rukávě pár pohledů vočí heslo bezuzdnej sex Yeah nebo si můžou jen tak vyprávět [G]Koukám vočima [D]dokořán [Ami7]sem a nejsem [Cmi7]sám rychle [G]dejchám [D]nestíhám už tě [Ami7]mám a nebo [Cmi7]ve dne v noci [Hmi]hledám Když chytrej kluk potká hezký holky někdy je loví - někdy neloví kdo to jak dělá - těžko brát vzorky ten kdo to ví to nikdy nepoví Když chytrej kluk hezkou holku mine tak jenom kouká voči má dokořán někdy to zašumí možná to neumí někdy je to láska jako trám Jsem dlouho sám a potřebuju změnu doufám že to zažiju cokoli udělám, ale znám svou cenu pak se z toho zabiju [G]Na tváři úsměv lehoučký [D]A napjatý [G]luk těla [G]Pak až své jaro odezní bude zní [D]krásná [G]žena (r): [C]I tak se stý[G]ská Co vidíš zb[D]lízka To se pak těž[C]ko opouští I tak Gse stýská Ona se létu nabízí / A on se létu poddá Když červnem horce Vyzvání pozvání Poslechnout musí oba (r): V listí se skrývá padání / Není v tom dlouhá doba Jen trochu všechno / Vychází odchází Poznají to oba (r): V loučení úsměv lehoučký / A napjatý luk těla Tím úsměvem / Ho propouští odpouští To všechno co by chtěla (r): Nic nezabrání hledání / Ač se tak těžko hledá Ať už se střídá / Klekání svítání Obloha je bledá [A]Idě havíř, idě, lata se mu [E]kýv[E7]ě, ludě sa divaju, co šlachtic [D]id[A]ě .R: O du a lajne, kobzole su [E]fajne, o [E7]du a lajne, kobzole su [A]fajn. Havířov roba to je velka paňu, košiček na rynce a bufaněk za ňu...., Idě havíř domu, na okenko klupě a tam jeho roba s obrštajgrem v kupě..., Haviřu, havířu, tys je hromská bula, pane obrštajger v dole penkla rula...., Do předku sfarali, na spluvu se dali, potem se zbyvali, kdo dopluje dali... Seděla na mostě, volala Arnoště, Arnoště Arnoště já sedím na mostě. Seděla na okně smjala se radosně, že ji pod kolenem ještě jedna rostě. Seděla na lipě volala Filipě, Filipě Filipě já sedím na lipě. Seděla na dubě volala Jakubě... Seděla na gaňku vola na Janku... Seděla na tyči volala hasiči.... Seděla na písku volala Matysku... Seděla na pleši volala Jakeši... Seděla na bráně volala Štěpáne... Seděla na prahu volala ty vrahu... |: [G]Ideme tu, ideme tu, tady [A]túto [D]ces[G]tú :| |: [D]hip, hoja, [G]jája, za mla[A]dú ne[D]věs[G]tú :| |: Povidajú, povidajú, že nám ju nedajú :| |: hip, hoja, jája, že nám ju nedajú :| |: Ale dajú, ale dajú a eště pridajú, :| |: hip, hoja, jája, už ju zaplétajú :| [C]Pomedzi [G/H]autá [C]ideme, [F]stoja [G]tu ako hro[Ami]by [F]Filo[G]zofický [Ami]pátos je [C]tak tro[G/H]chu mo[G]je hob[C]by Čo nám chcel vlastne povedať mládenček s klávesami ? Že svoje sny a názory nosíme v hlave sami [C][G][C][G][C][G] nosíme v hlave sami ... Je čas tak jemne zo žartu pohýbať sivou kôrou Načo sú smútiacim múdrosti profesorov kadidlá cnostných babrákov, fatamorgány bláznov ? Zamknite svoje príbytky, strážte si svoje prázdno Detičky večne rátajú, pochopte, snívali by. On ju má rád, je pravdivý, nestojí o alibi básnici píšu básničky o facky hrajú kocky? tvária sa trochu bohémsky a trochu idotsky: kašlem a čo je najhoršie nemám už ani fuka aj križovatka bulvárov je roztvorená ruka. Čo nám chcel vlastne povedať mládenček s klávesami ? Že svoje sny a názory nosíme v hlave sami. Kam sme to došli dievčatko, že máme strach aj z detí ? je privčas mávať vreckovkou, schovaj ju, vypadne ti. Sanitka nesie chorému kvílivý kúsok noci. Chodci sú zrazu prešťastní z toho len z toho že sú chodci. Slečna nám hrdo ukáže najkrajší z pekných zadkov, no dlaň má pevne zamknutú kabelkou ako kladkou, bojí sa, možno kradneme, nechce byť znásilnená. Na tvoje miesto nepríde iná žena Mám vás rád, okná nabité do noci ako skoby Filozofický pátos je tak trochu moje hobby Chodíme často z koncertov, myslieť nás ešte baví a nie je pre nás hlavný džob ani to že sme zdraví. Čo nám chcel vlastne povedať mládenček s klávesami ? Že svoje sny a názory nosíme v hlave sami. .1. Má i[Ami]dyla je vylhaná jak Pr[E]aha Karla Pl[Ami]icky, lže p[F]ožehnání pohana, byť zn[G]ělo katol[C]icky, tma v [G]ubikacích bojarů a mr[Dmi]aky nad Žižk[E]ovem, a g[Ami]auner vzdychá po jaru a vr[E]aždí ducha sl[Ami]ovem[E].[Ami] .2. Rum do odlivky s valiem a dojati až k pláči, jsme šťastni, když si nalijem, a jedno, kdo nám stáčí, sbor ropuch zpívá rekviem, jsme s nimi na prameni, ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni. .1. [G]Ukrytý v stínu lesa, [D]igelit, to kdyby přišel k r[C]ánu d[G]éšť, pod hlavou boty, nůž, tát[D]ovu bundu šitou z maskáč[G]ů, k ránu se mlhy zvednou a pt[D]áci volaj': hele, lidi, sv[C]ít[G]á, pak větvičky si nalámou na [D]oheň, aby uvařili č[G]aj. .R: A všichni se zn[Emi]aj', zn[D7]aj', zn[G]aj' a blázněj' a zp[C]ív[G]aj' a po cestách d[Emi]ál, d[D7]ál, d[G]ál hledaj' n[Ami]ormální sv[G]ět. .2. Ukrytý v stínu lesa, kvečeru znavený nohy skládaj', kytara zpívá o tom, jak dřív bylo líp, ten, kdo neví, nepochopí, nepromíjí čas nic, všechno vrátí, ta chvilka, co máš na život, ti uplyne jak od ohýnku dým. .R: .*: [G]Ukrytý v stínu lesa, [D]igelit, to kdyby přišel k r[C]ánu d[G]éšť ... [Ami][Emi][F][G][E][Ami][F][E][Ami][F][E][Ami][Emi] .1. V L[Ami]oyole Ignác[F] p[E]íše Hamlet[Ami]a, jenž mluví sl[F]ova, sl[G]ova, sl[C]ova[E], zrna jsou d[Ami]ávno v mouku semleta a hrbáč h[E]avran hl[E7]ízy kl[Ami]ová. Jsou slova b[F]ásní v pokru pr[G(C)]ohran[(G)]á a dívky v hot-pants pivem zp[C]ité[E], zř[Ami]íš lesklá pera v peří havrana a kř[E]íž, jenž drží jezuit[Ami]é.[Emi][Ami] .R: V zástupu ch[Ami]átra zedran[Dmi]á, burlaci s p[G]ísní jednotv[C]árnou, n[Ami]a stěně obraz t[Dmi]yran[G(E)]a, krvavé hv[E(-)]ězdy nad továrn[Ami]ou. Na nebi visí oblak[Dmi]a a měsíc sv[G]ítí nad hvězd[C]árn[E]ou, v G[Ami]ulagu bijí k[Dmi]ulak[G]a a hvězdy s[E(E,E7)]tárnou, hvězdy s[Ami]tárno[F]u.[G] [Dmi] F[Ami] E A[G]mi[Ami] Emi[Emi] Ami[F][E][Ami] .2. Rudá je krev a tužka cenzora, rudý je samet vazby spisů, rudé jsou žilky v oku kondora, rudá je barva kompromisu. Jedově rudá barva minia, pod rudým sluncem bubny znějí, zní pochod do citátů z Plinia pro školní výlet do Pompejí. [R:][F][G][Dmi][Ami][E][Ami][Emi][F][E][Ami][F][E][Ami][Emi][Ami] .3. Je k pláči ř[Ami]eč, jež mluví frázemi, protože sl[F]ov a v[G]ět se b[C]ojí[E], je k smíchu ř[Ami]ád, jenž získán v zázemí, zatímco chl[E]apci v palbě st[Ami]ojí.[Emi][Ami] Jestliže d[F]ůsledek je př[G]íčinou a volnost cídí mř[Dmi]íže p[E]astí[E7], je rodná z[Ami]emě m[F]ožná [Ami]otčinou, však není vl[E7]astí, není vl[Ami]astí. .R: + hv[E7]ězdy st[Ami]árnou, hv[E7]ězdy st[Ami]árnou[Ami6] ... Mich hat der liebe Gott gezeugt vom Scheitel bis zur Sohle. Vor mir hat sich der Papst verbeugt, mein Glaube ist die Kohle. Ich hab den alten Mann verjagt aus seinem Himmelsreich. Ich bin der neue Gott, der nie versagt und Euch die Hände reicht. Ich bin der liebe Gott, der zu Euch hält. Ich bin so klug und bin so stark. Ich bin der Mann, der Eure Scheine zählt. Ich bin Euch treu bis in den Sarg. Ich will die Armen trösten mit einer Hand voll Schleim. Will mit den Reichen tanzen unter'm Heiligenschein. Ich will die Unterdrückten bedauern und mit den Mächtigen saufen, will um die Toten trauern und die Lebenden will ich kaufen. Ich bin der liebe Gott, der zu Euch hält. Ich bin so klug und bin so stark. Ich bin der Mann, der Eure Scheine zählt. Ich bin Euch treu bis in den Sarg. Ich trag Designerhemden geh mit Asylanten spazieren. Ich werde beten für die Fremden und mit den Rechten marschiern. Ich bin der liebe Gott, der zu Euch hält. Ich bin so klug und bin so stark. Ich bin der Mann, der Eure Scheine zählt. Ich bin Euch treu bis in den Sarg. Will mein wahres Ich verschweigen und mit den Heuchlern schrein. Ich will der Welt beweisen, der wahre Gott zu sein. Ich bin der liebe Gott, der zu Euch hält. Ich bin so klug und bin so stark. Ich bin der Mann, der Eure Scheine zählt. Ich bin Euch treu bis in den Sarg.... ich kann die blicke spür'n du schaust mir hinterher ich hab' so ein gefühl du willst noch mehr ich kann die sehnsucht seh'n und spür' sie auch in mir wie dick ist deine haut sag - wie nah bin ich dir du bist schön du bist schlau und ich hab' dich ich fühl' es genau täusch' ich mich in dir oder spielst du mit mir mal seh'n ich hab' das gefühl dich wie mich zu kennen ich hab' das gefühl dass da schon was war ich hab' das gefühl in einem früheren leben war'n wir ein paar du wirst lachen, doch ich spüre solche sachen ich kann die hitze fühl'n so cool bist nicht mal du ist das liebe, liebe pur oder träum' ich das nur du bist schön du bist schlau und ich hab' dich ich fühl' es genau täusch' ich mich in dir oder spielst du mit mir mal seh'n ich hab' das gefühl dich wie mich zu kennen ich hab' das gefühl das da schon was war ich hab' das gefühl in einem früheren leben war'n wir ein paar du wirst lachen, doch ich spüre solche sachen ich hab' das gefühl... ich hab' das gefühl... Ich leb' noch und auf meine Haut fällt nur der Staub einer nahen Schlacht was soll's, ich leb' noch. Ich glaub' noch alles wird gut und Ängste flieh'n aus dem Schoß der Nacht verdammt, ich glaub noch. Wag' dich nie zu nah heran an den Sumpf der Traurigkeit denn der verschlingt uns wenn wir woll'n ich weiß, ich bin noch nicht so weit. Ich leb noch habe noch Mut. Ich glaub noch alles wird gut. Ich bleib noch, verdammt, ich leb noch. Vertrau dir, laß dich nicht geh'n. Probier noch mal an der Uhr zu dreh'n na komm, vertrau' dir. Wag dich nie zu nah heran an den Sumpf der Traurigkeit, denn der verschlingt uns wenn wir woll'n, ich weiß, ich bin noch nicht so weit. Ich war mal ein Indianer, mit Milch im Whiskyglas und wilden Pferden auf'm Hinterhof. Mein Dreirad war der Mustang, die Straße die Prärie, und meine Squaw hieß damals Annelie. Und ich dachte, ich bleib ewig so klein auf dieser Welt. Und ich dachte, ich bleib ewig Indianer. Ich kannte keine Sorgen und brauchte auch kein Geld. Mein Leben war ja nur ein Spiel. Die Heimat war für mich nur mein Indianerzelt, und ich tat immer nur, was mir gefiel. Und ich dachte, es bleibt ewig so schön auf dieser Welt. Und ich dachte, ich bleib ewig Indianer, Indianer Ich hatte viele Freunde und kannte keinen Krieg, und alle Leute war'n zu mir so nett. Zuhaus bekam ich Liebe und nachts schlief ich ohne Angst mit meinem Teddy ein in meinem Bett. Und ich dachte, es wär' überall so friedlich auf der Welt. Und ich dachte, es gibt nur gute Indianer. Ich hab geträumt, daß du mir endlich verzeihst. Ich hab bereut, und bin jetzt endlich soweit. Ich weiß, Träume vergehn, deshalb ruf ich dich an. Komm, geh ran! Ich will dich wiedersehn, mit dir die Sterne zähl'n, auf großem Herzen leben - oho. Ich lauf dir hinterher, es fällt mir nicht mal schwer, ich will zurück zu dir - Baby. Am anderen Ende ist es zu lange still. Ich hab' Angst, daß du nicht glaubst, was ich will. Doch dann klingt deine Stimme und du sagst: Komm doch her - Happy End. Ich will dich wiedersehn, mit dir die Sterne zähl'n, auf großem Herzen leben - oho. Ich lauf dir hinterher, es fällt mir gar nicht schwer, ich will zurück zu dir - Baby. Denke ich an Deutschland falln mir Gedichte ein. Klingen große Namen raus aus totem Stein. Und in mir ist Schweigen wie nie gekannt. Hier bin ich geboren, das ist mein Land. Denke ich an Deutschland ist mir auch nach schrein. Fällt mir soviel Haß, Not und Elend ein. Dann seh ich die Erde zu Asche verbrannt. Hier bin ich geboren auch das ist mein Land. Ist alles vergessen ? Ist alles vergessen ? Ist alles vergessen was einmal war? Denke ich an Deutschland und an Dich mein Kind an alle die in unsrer Zeit geboren sind Denk ich an die Leute drüben und hier an die, die mit uns gemeinsam die Ängste besiegen. Ich will nicht vergessen ! Ich will nicht vergessen ! Ich will nicht vergessen was einmal war ! [C][Emi][D][C][Bmi][Hmi][C][Emi][D][C][Bmi][A] [H7][Emi][A7][D][H7][Emi][A7] [D]V ulicích měst ča[Dmaj7]sem zavátých,[Cmaj7] [D]v rozpadlých [Dmaj7]chrámech bez [Cmaj7]zvonů, [Hmi]divoký anděl ranních snů[Emi], zroseCná křídla prodává.[Emi] [D]Nabízí to[Dmaj7]mu, koho podkává,[Cmaj7] [D]nekřičí a [Dmaj7]nikdy s nikým nesmCmaj7louvá, [Hmi]neprosí vedle [Emi]postává, divo[C]ký anděl ranních snů.[Emi] [Emi]Létal a [C]sníval, žár[Emi]lil, když slý[C]chal, [Bmi]výš, [Hmi]výš, [Bmi]výš, výš.[Hmi][E][Hmi] [Emi][Hmi][A][G#mi][Emi][Hmi][A][G#mi][Ami][Hmi] [H7][Emi][A7][D][H7][Emi][A7Hmi] Každý večer svá křídla rozkládá, opilý touhou létat nelétá. Dluh splácí Ikaros syn Daidalův, žárem sluncí zmámený [Emi]Létal a [C]sníval, žár[Emi]lil, když slý[C]chal výš, [Bmi]výš, [Hmi]výš, [Bmi]výš.[Hmi][E][Hmi] [C][Emi][D][C][Bmi][A] Einem war sein Heim, war sein Haus zu eng, sehnte sich in die Welt. Sah den Himmel an, sah wie dort ein Schwan hinzog. Er hiess Ikarus und er war sehr jung, war voller Ungeduld Baute Fluegel sich, sprang vom Boden ab und flog und flog. Steige Ikarus ! Fliege uns voraus ! Steige Ikarus ! Zeige uns den Weg ! Als sein Vater sprach: "Fliege nicht zu hoch ! Die Sonne wird dich zerstoer'n." Hat er nur gelacht, hat er laut gelacht, und schwieg. Er hat's nicht geschafft, und er ist zerschellt Doch der erste war er. Viele folgten ihm, Darum ist sein Tod ein Sieg - ein Sieg ! Steige Ikarus ! Fliege uns voraus ! Steige Ikarus ! Zeige uns den Weg ! Einem ist sein Heim, ist sein Haus zu eng, er sehnt sich in die Welt, Sieht den Himmel an, sieht wie dort ein Schwan hinzieht. Er heisst Ikarus und ist immer jung, ist voller Ungeduld. Baut die Fluegel sich Springt vom Boden ab und fliegt und fliegt. Steige Ikarus ! Fliege uns voraus ! Steige Ikarus ! Zeige und den Weg ! [D]Odkud a kam... kam jdou všichni tihleti opuštění lidé v davu a přece každý z nich je sám odkud a kam... [D]Pořád kolem dokola jak hyeny v kleci na galéře co už nemá skoro žádný vesla kurs je zvolna dolů hudba hraje k tanci "po nás potopa" na vlajkách jsou hesla [A]otáčel se bez nás - otáčí se s námi [H]kdopak z vás si myslí [G]že nám patří tenhleten [D]svět [A]otáčí se s námi a bude dál i bez nás [H]možná že už zítra - [G]možná za milion [D]let [D]Létáš létá [A]pořád výš a výš [E]až ti křídla uhoří [D]létáš létáš [A]prohlédni z výšky moře, lesy, pohoDří jako [C]Ikarus...[D][C][D] Žebrák sedí před kostelem svatozář má nad hlavou kolem choděj flanďáci s mastnotou za nehtama legendy jsou na prodej mizí jedna za druhou nad oltářem svítí neónová reklama listí až bude hnát vítr branou posledního chrámu a poslední rebel prodá svůj poslední sen na slunečních koních vyjede jízda králů potom umře jeden nekonečně dlouhej den [A]Křídel pár, to je ten [D]krásnej dar, který [C]zapomněl nám dát [A]Pán Tobě ho dal, a Djak už to bývá, [C]nemohls ho unést [A]sám Jméno tvé zná dnes [D]každý z lidí, [C]Ikarus, který k Slunci [A]vzlét Ó, příteli můj, už [D]je to dávno, Už [C]je to pěkná řádka [A]let. Touhu tvou má, každý nosí a každý se s ní narodil Jo, za první pád, když jsme ještě malí, bosí, tak dostaneme hned svůj díl A potom už pouze své pírečko k pírku my lepíme celý život svůj, voskem ze svícnů na oltáři bohů, Ikare, při nás teď stůj [A]Znáš dobře ten [D]dlouhej pád ze [C]Slunce temnou [A]nocí, znáš bohy - moc [D]vědí a nesní, jsou [C]nemocní svojí [A]mocí Slunce ti křídla [D]rozpouští a [C]dole tě moře [A]čeká, tvůj pád ještě dneska [D]neskončil, a [C]to mne právě [A]leká ~ Jednou snad se moře uklidní a vlny pírka na břeh vynesou A dětí houf je vezme do dlaní a domů je pak ponesou Až potkáš to dítě, tak pamatuj, tohle jsou malé zbytky velkých snů To dítě to ví, jen se podívej, snad v něm vidí záblesk příštích dnů To byl můj přítel Ikarus, kterému zpívám tohle blues, byl miláčkem múz a nepřítel svých bohů, kteří mají trošku jiný vkus Jen křídel pár, to je ten krásnej dar, který zapomněl nám dát Pán Tobě ho dal, a jak už to bývá, nemohl's ho unést sám Znáš dobře ten dlouhý pád ze Slunce temnou nocí, znáš bohy - mocní, moc vědí a nesní, jsou nemocní svojí mocí Slunce ti křídla rozpouští a dole tě moře čeká, náš pád ještě dneska neskončil, a to mne právě leká. Er fliegt im Traum versteckt in seinem Zimmer den hat er sich als Kind schon ausgedacht. Und wenn es abend wird trägt er ihn immer durch die Nacht, durch die Nacht, durch die Nacht. Da liegt ein Traum mit ungelösten Fragen mit Formeln und in Zeichnungen versteckt. Raketen, die ihn zu den Sternen tragen durch die Nacht, durch die Nacht, durch die Nacht. Er hebt sich ab ins All, als glühender Feuerstrahl, die Erde läßt er weit weit weit zurück. Er fliegt durch den Weltenraum, dafür Raketen baun träumt er sich immer näher Stück für Stück. Weit so weit, durch den Raum ist sein Traum. Weit, weit so weit sternenklar, sternenklar, sternenklar. Da lag der Traum, versteckt in seinem Zimmer. Den hat er sich nun endlich wahr gemacht. Er zieht weit von der Erde seine Kreise, Sternenfahrt durch den Tag, durch die Nacht. Er zieht durch die Nacht, er läuft ohne Ziel. Nur weg, weiter weg treibt es ihn, wo sie auf ihn warten. Er sagt auch: Hier sind die Tage so schwer ich gehe wie blind. Und wenn man ihn stellt, fühlt er sich bedrängt und fühlt sich zu schwach für die Welt aus Siegen und Schlägen. Er sagt: Mir ist kalt, das Leben ist schwer und wo führt es mich hin? Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Kann sein, eines Tags gesteht er sich ein, die Kälte um ihn die vertreibt nur eigenes Feuer. Dann wird er ein Licht, so hell wie der Tag, vertreibt er die Nacht. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. Im Nebelmeer. .1. R[Emi]ok uplynul, a je zase p[Ami7]o pouti, vr[Hmi7]acíme se domů [Ami7]od Malinů, č[Emi]as hlídají teď k ránu už jen k[Ami7]ohouti [Hmi7]a my dvěstě metrů jdem snad h[Ami7]odinu, hodinu, hodin[D]u. .*: R[Ami7]ozhlídnu se po měsíc[D]i, zda mraky jeho sv[G]ětlo neprop[G/F#]ustí,[Emi] ale kdepak, z[Ami7]amračeno, zataženo, j[D]en lampa na ulici sv[G]ítí, svítí v [Emi]Ústí, v Ústí n[Ami7]ad Orlicí[D] a sl[Ami7]abě mrholí, všude už je z[D]avříno. X: T[Hmi7]en rok, kluci, hergot kruci, zase přines' kulov[Ami7]ý, ale příště, fakticky už příště, j[D]en neslibuj, Olino. Hele, t[Hmi7]ady tohle parkoviště, zde přeci stála hospod[Ami7]a, Frimlovi, Frimlov[D]i, a zd[Ami7]e se čuralo, a tam se pivo t[D]očilo, v t[Hmi7]éhleté kaluži, tady stál věšák na kab[Ami7]át, sem ses posadil, tudy se ch[D]odilo. Př[Hmi7]eci, kluci, hergot kruci, dnes ještě nepůjdem sp[Ami7]át, z[Cmaj7]aparkujem? Se ví, že zaparkujem! .R: V [G]imaginární h[Hmi7]ospodě hned jsme si sedli, u [G]imaginárního st[Hmi7]olu půllitry jsme zvedli, na imaginárních ž[Ami7]idlích imagin[D]ární řeči vedli p[Ami7]o roce spolu, s pocitem, že jsme v pohod[D]ě, už d[Ami7]ávno ne. .2. Další rok uplynul, moc o sobě nevíme, jen to, že z mnohých plánů jsme slevili, že je pár věcí, za které se stydíme, každý na někoho něco ví, jak jsme se změnili, změnili, změnili. .*: Rozhlídnu se po měsíci, jestli ještě nám svůj koncert spustí, ale kdepak, zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí, svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí a slabě mrholí. .R: V imaginární hospodě cítíme tu vadu, u imaginárního stolu podepřenou bradu, na imaginárních židlích v lokále vzadu zpíváme spolu s pocitem, že jsme v pohodě, píseň beze slov. .3. Na na na ... .*: Rozhlídnu se po měsíci, jestli ještě nám svůj koncert spustí, ale kdepak, zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí, svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí, a nebo kdekoli ... M[G]ůj svět je plný samých dv[C7]eří, ch[G]odívám denně kolem n[G7]ich, m[C7]ůj svět je plný hotelových dveří[Edim] zamčen[G]ých, chodby jsou bezedné a j[H7]ako vejce vejci nebo hr[G]obu hrob se p[E7]odobají, ztr[Ami]ácím se v nich c[D]elý, ty ch[Ami]odby na mě číhaj[D]í, pr[G]o dnešek jsem jen číslo čt[C7]yři, z[G]ítra zas devades[G7]át, s[C7]e vším se člověk nějak smíří[Edim], j[G]en když má k[Edim]am jít sp[E7]át, [Ami]ale ty sny plné samých dv[D]eří v[G]ěčně ho pr[Edim]ovázej[E7]í, [Ami]a on pak celý smutný věří, a t[Edim]olik ho to tíží, že i n[G]ebe samá ch[Edim]odba j[E7]e a ž[Ami]e prý jede do ráje[Edim] n[G]ebeskou zdv[C7]iží[G] ... .1. Ranní [G]vlak vypustil oblak [C]páry, plnej k prasknu[D]tí [D+]zkoušel sebou [Emi]hnout, za komínem [G]hrál Oranžovej [C]expres, jestli [D]chcete něco vědět, každej byl okouzlenej [G]hrou. .R. V očích [Emi]kouř a saze [G]v kapsách se svým [Emi]banjem první nastou[Ami]pil, [D]ó, Indián [G]Banjo hrál za svůj [C]lístek a [D]jízdný, to mu každej odpus[G]til. .2. Vyjel každý den s kopáči tratí a každej z nich měl ještě pod klouboukem sen. Pozdě večer, když jeli domů, tak se s nima navracel, zkrátka jezdil každej den, tam a sem. .R. V očích kouř ... .3. Byl to indián vohozenej jako kovboj a pod sedlem lokomotivu hnal. Jeho písně tu znějí stále, když ranní vlaky vypouštějí páru a ženou se v dál. .R. Nevěřím, že někam zmizel, slyším dál cinkot jeho strun, Indián Banjo zůstal navždy, jestli chcete něco vědět, tak tu jezdí skrytý pohledům. .R. V očích kouř ... Tak, se [D]lou[A]čím, [D]Indi[G]á[D]no[D9add], [D]míchám [Hmi]rad[Ami]ost s [G]hořkos[D]tí.[G][D] Tak, se lou[A7]čím, [D]Indi[G]á[D]no[D], v hlavě [Hmi]zá[A]vrať v [G]srdci [D]stín[G].[D] Irská [G]zem je [Emi]možná c[A]hudá, ale [Hmi]já ti [A9add]přísa[D]hám[D4sus],[D] jsi moc krá[A]sná [D]Indi[G]á[D]no[D9add], [D]domov [Hmi]sv[A]ůj [G]však [D]jin[G]de [D]mám[A]. Léta práce, léta zrání, léta nálezů a ztrát. První lásky na počkání, první vzestup a první pád. Když máš úspěch, lidé žárlí, pak tě začnou pomlouvat a co mi umřel bratr Charlie, už myslím jen na návrat. Moji známí hlavou kroutí, prý na tom jen prodělám. Říkají mi, že jsem blázen, ale já svůj důvod mám, žádný z nich u soudu nestál, když jsem hájil kůži svou, soudce Tylor v očích města zničilů rázem pověst mou. Tak se ločím Indiáno, míchám radost s hořkostí, tak se loučím Indiáno, v hlavě závrať v srdci stín. Pod lodí už voda vaří, ale já ti přísahám, ty jsi zemí stovky tváří, domov svůj však jinde mám. .1. [A]Sedí [C]sám a n[D]ěco ho t[A]íží, černé vlas[C]y mají kov[D]ový les[A]k [C]ruka je p[D]evná v o[A]čích klid pár [C]vrásek a n[D]a duši [E]stesk. Nemá do[C]mov, kde by ct[D]il svou vír[A]u, nemá [C]právo žádat [D]to co by c[A]htěl ztratil v[C]šechno [D]co mělo svo[E]u cenu a vš[D]echno co [A]měl. .R. Nev[F#m]nímá obzor v dáli, není[A] Kryštof Kolumbus cí[F#m]tí jen proužek dýmu a zpí[E]vá si skalpovací blues [D]žij jak umíš, [A]měj nás rád, v[E]yndej starou i[F#m]ndiánskou dý[E]mku m[A]ír[D]u [D]žij jak umíš, [A]měj nás rád, p[E]otom možná [F#m]zapomenem n[E]a sek[A]yru[D] [D]žij jak umíš, [A]měj nás rád, v[E]yndej starou i[F#m]ndiánskou dý[E]mku m[A]ír[D]u [D]žij jak umíš, [A]měj nás rád, a[E] pak možná z[E]apomenem[D] co bylo d[A]řív .2. Čte si dál svou stařeckou mapu, vidí řeku plnou vody a ryb vedle ní svou překrásnou ženu a spousty chyb .R. Nevnímá obzor v dáli, ... [D]žij jak umíš, [A]měj nás rád, p[E]otom možná, po[F#m]tom možná za[E]pomen[A]em[D] [D] [A] [E] 2x žij jak umíš, měj nás rád, vyndej starou indiánskou dýmku míru žij jak umíš, měj nás rád, potom možná, potom možná zapomenem .1. Když sklání se [Cmi]noc, [G7+]vše už jde [Cmi]spát, [G7+]měsíc kraj stápí v stříbrný [C]šat, [G7]v božské chvíli [Cmi]té, [G7+]v blahý [Cmi]čas [G7+]vždy duše touží po duši [C]zas. .R. Touhu svou a[Dmi7] žár svěřu[G7]ji nočním t[C]mám, snad zaletí [Dmi7]též ozvě[G7]nou k sluchu v[C]ám. [E7]Ó, slyšte vše, co vám nyní [Ami]dím [Emi]ve zpěvu [Ami]svém, [D7]vždyť odpověď rozhodnouti [B]má o celém [G7]žití mém. [C]Jestliže hlas [Dmi7]váš odpo[G7]ví prosbě [C]mé, blaha plna [C7]zvím, že už mám stěstí s[F]vé, [Fmi]ráda vás mám a [C]Bůh snad [H7]též dá,[C] abych v krátký[Dmi7] čas mohla[G7] bý[G7+]ti t[C]vá! .2. Ó, jak toužím k vám, jak vás chci mít, kéž mohu s vámi na věky žít! Ač se širý svět velkým snad zdá, přec větší více je touha má. .R. Slyšte teď hlas můj svěřuji nočním tmám, chyťte jej v sluch svůj ozvěnou k sluchu vám. Ó, slyšte vše, co vám nyní dím ve zpěvu svém, vždyť odpověď rozhodnouti má o celém žití mém. Jestliže hlas váš odpoví prosbě mé, blaha pln tím zvím, že už mám stěstí své, vždyť rád vás mám a Bůh snad též dá, byste v krátký čas mohla býti má! [FAmiBbFG7] .1. P[F]atku chl[Ami]eba si pr[Bb]ohlíž[F]ím, s[C7]ídliště už jde sp[F]át, sm[Bb]utný prázdno je v[F]e spíži, d[C7]o duše padá chlad, [F]usedám n[Ami]a své p[Bb]ohovc[F]e, p[C7]oslední dávku m[F]ám, m[Bb]azlavý zázrak z Hl[F]ohovce n[G7]a patku roztír[C7]ám. .R: Když přijde hl[F]ad, jedině Indul[Bb]ona je přítel n[F]ejlepší z[C7]e všech, co zn[F]ám, jak častokrát pomohla Indul[Bb]ona ve chvílích n[F]ejtěžších, kd[C7]yž chléb byl s[F]ám. .*: Ztrácíš se j[Bb]ako dým, slovenská lásko m[F]á, však žádnej m[Bb]argarín mi nesmí přes můj pr[C7]áh, já půjdu sp[F]át a příchuť Indul[Bb]ony bude mě v [F]útrobách př[C7]íjemně hř[F]át[C7].[F] .2. Hnědá, modrá a červená, vzpomínky krásný mám, prd platný jsou, když od ledna svou Indy postrádám, k čemu je Rama ze zlata, když ji hned vybliji, vrať se mi, tubo buclatá, já jsem pro unii. .R: .*: Ztrácíš se jako dým, slovenská lásko má, však žádnej margarín mi nesmí přes můj práh, já vím, že zas zásilky Indulony do Čech se navrátí, až přijde čas. 1. [D]Infi[G]el[D]o [G]s prsty z [Gmi7]ptačích [F]per [BbBb] [Dmi]dnes js[G]em [C]umír[C]al [Gmi]stokrát [Gmi]za [A]več[A]er [D]V spárec[G]h [D]tyran[G]a v božím [F]objetí [BbBb] [Dmi]v ďáblu - [G]ve jmé[C]nu [A]věčné obě[D]ti [DD] R: [G]Ráno [C]odplou[G]vám od [G]rajských vod Cartage[D]ny [D] od [G]bájných bran [D]infer[Emi]na [C] [G]vděčný a [D]smíře[G]ný [G] ráno odplouvám a právě se rozetmělo krásná nevěrná Infielo 2. Infielo nebyli jsme snad v sobě ztraceni nespočetněkrát? Čistí v prostotě v lásce nečistí božští v nahotě lidští v závisti? R: Devátýho v pondělí po ránu konečně jsme udělali ránu, koupíme dva baráky na Karláku, do smrti už nemusíme do háku. Pojď, Ingrid, pojď, se mnou bídu nebudeš dřít, budeš jako v bavlnce a všechno co chceš ty budeš mít. Jachty, auta, bazény, každej rok na Hawayi, ani šíbří z Wallstreetu líp se asi nemaji. Pojď, Ingrid, pojď, musíš hnedka vyměnit stáj, jenom starej vošklivej ti může z pekla udělat ráj. Vykašli se na tu svojí rampu, přijeď za mnou do vily na Kampu, jednou jistě budeš velice, do roka mě možná klepne mrtvice, .1. S mým v[D]odovodním k[D9/C]ohoutkem je tr[G6/H]ápení[E7], p[A7]ořád brečí d[A+]o ucpané v[D]any, ř[G]eknete si: t[H7]o je špatný t[E7]ěsnění, ale v[G]ěřte nebo n[H7]evěřte, tyhle k[E7]apky, ty jsou sl[A7]aný. .2. Vypadá to na mou věru dojemně, zvláště pak ta přeplněná vana, jestli on to neokoukal ode mě, jak jsem vloni bulil, když mě opustila Dana. .R: N[G]ejspíš mu dám d[G#dim]o inzerce v[D]ětičku, [G]i když se s tím zr[G#dim]ovna dvakrát n[D]echlubím: hl[G]edám vhodnou v[H7]odovodní sl[E7]epičku, l[G]áska přece pr[H7]ocház[E7]í i p[A7]otrubím. .3. Nejsem psychologem vodovodních ventilů a nejsem ani žádnej instalatér, a když mám blues, tak zajdu někam do grilu, líp se brečí nad pivem a velkou porcí jater. .4. =1. + n[D]ekecám ... Př[C]ijely k nám z dálky intelektu[F]álky, já měl dvě, P[C]epa tři, ale to sem nepatří ... Již [C]vzhůru, [G]psanci této [C]země, již [D7]vzhůru všichni jež hlad [G]zhnět! Teď [G]duní právo v jícnu [C]temně a výbuch [D]zahřmí napo[G]sled! Od [D]minu[A]losti spějme [D]zpátky, otroci [A]vzhůru k cílům [F#]svým! Již [D]chví se světa základ [G]vratký, my ničím [D]nejsme, [A]buďme [D]vším! refren Posled[G]ní bitva [C]vzplála dejme [D]se na po[G]chod! Internacio[Emi]ná[Hmi]la je [C]zítřka [Ami]lidský [D]rod, Posled[G]ní bitva [C]vzplá[Ami]la dejme [D7]se na po[G]chod! In[E7]ternacio[Ami]nála je [C]zítřka [D]lidský [G]rod. Dělníci, též rolníci, bratři. Jsme velkou stranou dělnickou. Všem lidem jenom země patří a zahaleči ať již jdou! Dost napásla se naší muky vran supů hejna kroužící, rozptýlí den příští shluky, věčné vzplá slunce zářící. refren [A]Dvere sú [D]samý odkaz [A]Na chodbách [D]koncert smradov [A]klobásy [D]parfém vodka [A]a z domu [D]ani riadok. [Hmi]Blázni a [G]géniovia [Hmi]Na izbách [G]čistá radosť [Hmi]Čo sa dá [G]zopakovať [E]Ročník alebo mladosť [F#mi]Ibrahim Ibrahim zuby cerí Lomondon Lomondon ryžu varí [D/E]Je strašne krásne veriť [E]že nebudeme starí [A][D][A][D] Plagáty skriptá posteľ, stena je strašne tenká Šijacie stroje z dvoch tiel zásnuby bez prstienka Žiadosti na dekana Belasý opar liehu Tu odzvonilo pannám No zaslúžia si nehu. Ibrahim Ibrahim zuby cerí Lomondon Lomondon ryžu varí Je strašne krásne veriť že nebudeme starí (r): [A]Kto nemá [D]na podnájom [A]Ten žerie [D]rožky s čajom [A]v mestečku [D]nad Dunajom Je Eintrák peklo s rajom Podľahneš pri víne hviezdam a rečiam Krása ta pominie, mladosť je večná Z vernosti máme za dve Ako deň uplynie rok Zas utierame šable Po čerstvých inžinieroch Plagáty skriptá posteľ, stena je strašne tenká Šijacie stroje z dvoch tiel zástupy bez prstienka Ibrahim Ibrahim zuby cerí Lomondon Lomondon ryžu varí Je strašne krásne veriť že nebudeme starí (r): Ibrahim Ibrahim zuby cerí Lomondon Lomondon ryžu varí Je strašne krásne veriť že nebudeme starí (r): Inzerát smolím, samota bolí Pořád v něm vrtám, gumuju škrtám Co padne do očí dívek a dam Už se v něm sám ani nepoznávám Inzerát tvořím, koupu se v moři Uplavu míli a každá šílí Vzlétnul jsem od stolu ze čtyřech stěn Úspěšný, bohatý idol všech žen Vtipný a sečtělý, umění znalý Čaj umím uvařit z jahody, z malin Mám něco na knížce v rohu od stolu Aby se nedíval nahoru dolů Jachtu mám, letadlem v soukromí lítám Hlásím se jak chrám svatýho Víta Nekouřím, nepiju, nejím, asi tím Trhám teď inzerát co bych se nutil Vtipný a sečtělý, umění znalý Čaj umím uvařit z jahody, z malin Mám něco na knížce v rohu od stolu Aby se nedíval nahoru dolů Jachtu mám, letadlem v soukromí lítám Hlásím se jak chrám svatýho Víta Nekouřím, nepiju, nejím, asi tím Trhám teď inzerát co bych se nutil Vtipný a sečtělý, umění znalý Čaj umím uvařit z jahody, z malin Mám něco na knížce v rohu od stolu Aby se nedíval nahoru dolů Jachtu mám, letadlem v soukromí lítám Hlásím se jak chrám svatýho Víta Nekouřím, nepiju, nejím, asi tím Trhám teď inzerát co bych se nutil [Ami][G][Ami][E][F][Dmi][Ami][G][Ami] [Ami]Sama spáváš dvacetpět let [G]Karty hráváš u starých tet [Ami]V malých šálcích vystydlý čaj [G]V dlouhých nocích smutek má ráj [Ami]Co ti zbývá do [E]novin dát [F]inze[Dmi]rát[Ami] Kde se skrývá, kdo [G]tebe má rád[Ami] [Ami]Řekla máma: Mužů se chraň [G]Don Juanů, přísně se straň" AMi G Dívka správná dbalá je rad Náruč prázdná, jednou až snad [Ami]Co ti zbývá [E]do novin [F]dát inz[Dmi]erát[Ami] Kde se skrývá, kdo [G]tebe má [Ami]rád [D]Baby Doll, k lampě [Ami]vzlétnul mol [D]Baby Bee, světlo [Ami]chtěl by mít Kde kdo kázal, žij tak a tak Kdo se tázal, co přijde pak Karty pálí, hořký je čaj Nejsme malý, tak sed' a hraj Co ti zbývá do novin dát inzerát Kde se skrývá, kdo tebe má rád recitativ: [Ami]Prodám koupím, auto [G]chci mít Přijmum, vstoupím, [Ami]vyměním byt [Ami]Chatu dávám, napište h[G]ned Sama spávám dvacetpět [Ami]let Co ti zbývá do novin dát inzerát Kde se skrývá, kdo tebe má rád .1. [C]Já studoval a studoval a budoucnost si budoval Má máma chtěla, aby ze mě zeměměřič [G]byl Však [F]v běhu věcí nastal zlom, já došel jsem si pro diplom Teď už mě hřeje v kapse, čímž se [G]splnil mámin [C]cíl[G] .2. Mé nadání je všestranné, jsem bystrý, moje sestra ne Však strojařina potkala mě asi omylem Proč já jen na tu školu lez, když nevymyslím vynález A nikdy nepochopím to perpetum mobile Rf:[C]Promovaní inženýři, sínus, kosínus, deskriptíva [G]Promovaní inženýři, kdo je tu inženýr, ať s námi zpívá [C]Promovaní inženýři, sínus, kosínus, deskriptíva [G]Promovaní inženýři, hlavy študova[C]né .3. Nemám IQ vynálezce ani za jménem CSc. Však mám rád hudbu, čož je myslím povahový klad Pracujem ani nemrknem, když rýsujeme za prknem Tak není divu, že si chceme taky zazpívat .4. I když jsem v jádru technokrat, na banjo umím zabrnkat Můj kolega zas na kontrabas slušně basuje Tak přesto, že jsme vzdělaní teď plivneme si do dlaní A budem všichni hrát a zpívat, kolik nás tu je 1[F]. [E]Ač kv[Ami]ete u potoků černé b[F]ýlí a [G]ač mi vadí stáří v rendez-v[C]ous[E], jde ch[Ami]ůzí lehčí kroků lesní v[G]íly a z[E]áří, září, září v úsměv[Ami]u.[F][E] Ač b[Ami]ezjehličné lesy hyzdí r[Dmi]ampy a z[G]a mřížemi pláče Alad[C]in[E], hrst k[Ami]ouzla nabere si z jeho l[G]ampy, svěžejš[F]í kapradin[E]. .R1: Už zb[Ami]ylo jen pár vět a tráva sp[Dmi]álená a r[G]ozbahněná zřídla ve žlut[C]i,[E] chceš hl[Ami]uchým vyprávět, co píseň znamen[G]á, a sl[E]epým, co jsou křídla labut[Ami]í?[F][E] .R2: Už zbylo jen pár slov a slza na víčku, a bez pardonu platí zmýlená, nad prachem katastrof zní klapot střevíčků: svá [E]ústa nabídla ti Iren[Ami]a, Iren[F(G7)]a, Iren[E(Ami)]a! .2. Byť vykolejil svět a není síly, jež díru v lodi zvedá nad ponor, přec hledáš cestu zpět, však černé býlí se vyplevelit nedá: je to mor! Plá slunce jako vích nad cestou úzkou, svět s jepicemi tančí gavottu, u sloupů morových začíná schůzkou tep dalších životů! .R1: .R2: + Iren[E]a, Iren[Ami]a ... .R: [G]Irene, jdi sp[D7]át, Irene, jdi sp[G]át, jdi spát, Irene, jdi sp[C]át, Iren[Ami]e, a n[D7]ech si o mně zd[G]át. .1. Já př[G]išel si o tebe ř[D7]íct, tvá máma hnala mě v[G]en, ať koukám prej dál svojí c[C]estou j[Ami]ít a v[D7]íckrát se nevracím s[G]em. .R: .2. Já nejsem farmář, to vím, jsem tulák a toulám se rád, spím, kde se dá, suchej chleba jím, je psí život takhle se štvát. .R: .3. Vzal čert tenhle proklatej kraj, vzal čert tenhle bláznivej den, až hvězdy zhasnou, já řeknu jen: buď sbohem, má Irene, good night. .R: [C#]Máme plný stoly, uzený, bejky,[G#]voly salátový [H]mísy a taky ryby v [C#]soli. Dvě cisterny vína, to zelí z Hodonína hle, tu nohy kančí už na grilu si tančí. Ref: [E]Jsou tu Irský [F#]hody a [H]kdo chce pojďte dál, vaříme whisky z vody až mávnu tak to pal, jedno je kdo to platí a zlátne obilí, ať stokrát se nám vrátí to [G#mi]co jsme zasili. A každá konkubína tu v pravdě místo má a žádná není líná a svoji práci zná. Támhle jede Presley, už mává svými vesly on na konci světa už zašívá se léta. Ref: Jsou tu Irský hody.... Je tu jeden obr, taky už sotva leze a přesto, že má háka, tak překračuje meze. Fouká jižní vítr, popíjí se befeeter a na dvorku na tyči rotuje si ražniči. Ref: Jsou tu Irský hody.... Každý [D]ráno na dál[D7]ku poslou[G]chám za tra[A]tí a když [Hmi]slyším lokál[F#mi]ku, [A7]trhnu [D]jen opra[A]tí, patou [G]jemně bodnu [D]koně a on [Emi]sám už dobře [A7]ví, že se [D]tady obje[F#mi]ví Isa[A]be[G]el[D]la. [D7] Patou [G]jemně bodnu [F#mi]koně a on [Emi]sám už dobře [A7]ví, že se [D]tady obje[F#mi]ví Isa[A]be[G]el[D]la. [A7] Každý ráno pobledlý odjíždím nazpátky a pak doma pod jedlí pohlížím na řádky: čekej ráno, jedu k tobě, ať se ti dnes něco zdá, zejtra se ti odevzdá Isabella. Čekej ráno, jedu k tobě, ať se ti dnes něco zdá, zejtra se ti odevzdá Isabella. Každý ráno do dálky pohlížím za tratí, dělám to už od války, zbytečně prozatím. Já i kůň však dobře víme, že vlak jednou zastaví a že tvář mi nastaví Isabella. Já i kůň však dobře víme, že vlak jednou zastaví a že tvář mi nastaví Isabella. A tak teď se na dálku omlouvám, pospíchám, slyším totiž lokálku, napětím nedýchám, dneska jede naposledy a pak ji prej vymění a mně zejtra vožení Isabello. [D7]Dneska [G]jede napo[F#mi]sledy a pak [Emi]ji [D]prej [G6]vy[Hmi]mě[A]ní [A7]a mně [D]zejtra vože[F#mi]ní Isa[G]be[G6]el[D]lo. .1. [G]Má zem je [Emi]krásná jako [Hmi]stín červe[C]ných [D7]boro[G]vic, tam, kde je [Emi]Island, hoří [Hmi]den jako [C]knot vosko[H7]vic, h[Emi]římá zemí [H7]fjordů seve[Emi]rák, [C]má země [Ami]zpívá jako [H7]pták,[D7] [G]vím, že je [Emi]příliš vzdále[Hmi]ná, vzdále[C]ná, vz[D7]dále[G]ná. .2. Můj starý kompas na svou zem dávno už zapomněl, jít za modrou střelkou nikdy jsem v pravý čas neuměl, když září na obloze Velký vůz, zpívam o své zemi smutný blues, o zemi, kde roste jenom lišejník, jenom mech a lišejník. .3. Tam, kde můj otec míval dům z červených borovic, vítr už odvál všechen dým ze starých voskovic, o tom, kde jsou lidé, co jsem znal, o dívce, kterou jsem nikdy nepoznal, jen staré ságy zpívají, zpívají, zpívají. .1. [Dmi] Išiel Macek do Malacek šošovičku m[A]lácic, [Dmi]zabudol si cepy doma, musel [A]sa on v[Dmi]rácic. .R. [D7]Ej, Macejko, Macejko, ko-ko-ko-ko, zahraj mi na cen[G]ko, ko-ko-ko-ko, [Gmi]na tú cenkú stru[A]nu, nu-nu-nu-nu, [Gmi]ej, dzunu, dzunu, dzu[D]nu, nu-nu-nu-nu! .2. Zahral Macek dzunu, dzunu, potom prestal hráci, husle sa mu rozsypaly, cepom po nich mlácil. .R. Ej, Macejko, ... (kánon) .1. Išla Marina do cintorína, šuhajček za ňou s holbičkou vína. /: Huja, huja, hujajá, teče voda kalná. :/ .2. Počkaj, Marina, napij se vína, budeš červená ako malina. /: Huja ... :/ .3. Nechcem ja vína, ani pálenia, mala bych potom srdca bolenia. /: Huja ... :/ [F]Iš[C]la [F]Marína [F]do [C]Hodo[F]nína, [F]za [C]ňú [F]šohajek [F]s be[C]čič[F]kú vína. [F]Huja, [C]huja, [F]hujajá, [F]teče [C]voda [F]kalná, [F]huja, [C]huja, [F]hujajá, [F]teče [C]voda [F]z hor. Počkaj Marína, napí sa vína, budeš červená jako malina. Huja, huja, hujajá, teče voda kalná, huja, huja, hujajá, teče voda z hor. Odečítá náš kluk, to je snad zázrak všem dává na frak už odečítá vždy si udělá chvilku pro násobilku a odečítá hlavu ve tvaru tykve vysoké IQ už odečítá, odečítá Odečítá moc mu nevoní práce bude mu dvacet už odečítá pije červené víno naše bambino už odečítá hraje odmala fotbal matiku dohnal už odečítá, odečítá Ty, jámo řekni mi, ty, jámo třímetrová jámo řekni mi zdalipak byl účel abych sem zahučel Ty, jámo řekni mi, ty, jámo třímetrová jámo řekni mi, kdo tě tu vyhloubil to teda byl debil Byl jsem to já a můj krumpáč tak mi tu jámu holt prepáč znáš přece italské pracanty to je furt avanti, avanti, avanti, avanti Ó ženy, ženy to jste nás nachytaly jste půvabné a jste na Italy jste neskromné my však vám neřeknem Ne Ó ženy, ženy co jste na Italy a lákaj vás naše kapitály cit váš nás chyt a tak nás můžete mít Tam, tam, tam je to príma zpěv, muzika tam, tam, tam u Milána tam, tam svědčí mi klíma zpěv, muzika tam, tam, tam chci být vdána já zas řeknu ti z fleku toužím bydlet na Proseku tam, tam krásně se bydlí do Milána basta fidli! Ital nezná ten zázrak a tak mu chátrá tělo Ital nezná ten zázrak vepřo knedlo zélo! Já hlady zesláblý se sotva vleču dokola makaróny, víno, kečup anebo špagety a špagety v létě v zimě, od ledna až do Silvestra Pomalu nedokážu stát už zpříma jsem hladový a pohublý kluk z Říma a jenom chřadnu, blednu, rodinu jsme pochovali zbyl jsem jenom já a sestra Na vlastní žádost byl jsem právě přijat do funkce ředitele firmy Fiat Madonna mia, končím s životem Dia Trápí mě tréma jsem toho ještě plná hity San Rema zasáhla česká vlna všichni tím stůněm všichni jsme počeštělí s Toto Cutugnem jsme české hity pěli My v českém rytmu italské píšem šlágry není v nich láska jen krompáče a bagry není v nich víno není v nich horské slunce kdo si je zpívá toho hned bolej ruce Hej hola, zpívej si sám zpívej si, přidej se k nám hej hola, zpívej a hrej ty české hity jsou nej zpívej a nezastav pant a každou dobu si tleskni teď nemůžeš tesknit co Čech, to muzikant. .1. [C]Ivánku náš, copak děláš [F]Děti jdou [C]do školy, [G7]tas ještě [C]v posteli o nic ned[C]báš, [G7]o nic ned[C]báš .2. Ivánek vstal, boty hledal nevěděl kam boty, kabátek kalhoty včera si dal, včera si dal (všechno zaspal, všechno zaspal) Verze 2. .1. Ivánku náš, copak děláš nalouce ti pasou, ty jsi mezi chasou o nic nedbáš, o nic nedbáš Capo 2 [D]Já tisíckrát se nebe ptal kde jen Bůh má, kde má dům Já tolik chtěl jsem rozumět Všem těm [G]Jeru[A]zalé[D]mům Já tolik chtěl jsem [G]rozumět Všem těm [D]Jeru[A]zalé[D]mům Ref: [D]Kde leží, kde je Galiley a kde se v káni chodí pít Tam někde musí studna v poušti stát a kolem [G]hezká [A]Ráchel [D]jít Tam někde musí studna v [G]poušti stát a kolem [D]hezká [A]Ráchel [D]jít Já tisíckrát se nebe ptal kde jen leží Izrael Kde jen na výšinách chodil on Jehož se každý dotknout chtěl Kde jen na výšinách chodil on Jehož se každý dotknout chtěl Ref: Kde leží ... Já tisíckrát se nebe ptal a zahlédnout jsem chtěl Aspoň bílé plátno co mněl on Když znovu odešel Aspoň bílé plátno co mněl on Když znovu odešel Ref: Kde leží ... Ref: Kde leží ... Ref: Kde leží ... [GFGFGFG] .1. [G]Ve všem chtěl mít větší podíl[FG] pro jiné se nenarodil[FG] Sám neuměl ničeho se vz[H]dá[C]t [G]jen ostatní za nos vodil[FG] myslel na to kudy chodil[FG] a jen sebe upřímně měl r[H]ád[C].[HBbGA] [A]Každou větu začal slůvkem J[C]á[DGA] každou větu skončil slůvkem [C]Já[D]. .2. On nevěřil na chiméry a ve jménu kariéry nosil boty špičkou dozadu. Nikdy nepsal verše ženě vždy se tvářil unuděně, když si k němu přisel o radu. Každou větu začal slůvkem Já každou větu skončil slůvkem Já. .R. [C]Já, já, já, jenom [G]já [C]Já, já, já, jenom [G]já [C]Já, já, já, jenom [G]já Já stačím si sám[FD] Já, já, já, jenom já Já, já, já, jenom já Já, já, já, jenom já Já stačím si sám [F]Já se m[D]ám. .3. V očích led a vlhké dlaně usmíval se polekaně v obavě, že budeš něco chtít. Velmi dbal na osobitost, povýšil svou sebelítost na ten nejušlechtilejší cit Každou větu začal slůvkem Já každou větu skončil slůvkem Já. .4. Vidíš ho, jak podle zvyku důstojně jde po chodníku a nic kolem sebe nevnímá. Do stop padá sůl a písek jednoho dne nevrátil se nikdo si té ztráty nevšímá. Komu chbí jeho věčné Já jen ozvěna domu vzpomíná .R. Drncáme se po nocích, po skladech a po docích, při hvězdách i vánicích, po okreskách, dálnicích já a můj kamión s paprikou za milión. Zdravej náklad vozíme, až se toho hrozíme, my jsme Čechů naděje, že nechytnou kurděje, já a můj kamión a paprikou za milión. Nikdy jsem si nezvykl na tenhle long vehikl, povolila krajnice, válíme se s dálnice já a můj kamión a paprikou za milión. Nebude čas na vtípky, Češi půjdou na šípky, neříkám to, věru rád, vinu máme tentokrát já a můj kamión s paprikou za milión. [E]Každou hračku poničí, [F#mi]odmí[H7]tá chodit [E]k holiči A [A]sousedi už [H7]nad ním lámou [E]hůl. [C#mi]Je to [C#mimaj7]špunt sotva [C#mi7]z první [C#mi6]třídy, [G#mi]jakmi[G#mimaj7]le se vám [G#mi7]zmocní [C#7]křídy Hned [H]píše po zdech [C#mi7]že je [F#7]někdo... [H](ruva-rap, [F#7]ruva-rap, [C7]ruva-ruva-ruvá). [F]Známe každou louku slunnou, [B]já a můj [F]syn [C7](duva-duvá). [F]Tykáme si s Inčučunou, [Gmi]já a můj [F]syn. [C7] [F]Máme poklad [F7]s ryzím zlatem, [B]rádi nudle [Bmi]se špenátem, [F]já a můj syn, [C7]já a můj [F]syn. [C7] [Gmi]Je celý [C7]po mně [F]a v našem [Dmi]domě to [Cmi]hodnotí jako [F]pohromu [F7](duva-duva-duva). [Gmi]Ač celkem [C7]vzato [F]nemůžu [Dmi]za to, že [G]jabko nepadá, nepadá, nepadá [C]daleko od stromu. [F]Máme moře s trojstěžníkem, [B]já a můj [F]syn. [C7] [F]Chceme se stát kominíkem, [Gmi]já a můj [C7]syn. [F]Jezdit světem [F7]vlastním fárem [B]s Neckářem a [Bmi]s Waldemarem, [F]tetě Květě [Dmi]dáti darem [Cmi]Křivo[D7]klát a [B]pak si zase [Bmi]jako včera [F]s naším tátou [B7]do večera [Gmi]u pavlače [C7]na Apače [F]hrát. Já a můj syn Já a můj syn Já a můj syn Já a můj syn Je celý po mně A v našem domě to hodnotí jako pohromu Ač celkem vzato Nemůžu za to Že jabko nepadá nepadá nepadá daleko od stromu. Máme moře s trojstěžníkem Já a můj syn Chceme se stát kominíkem Já a můj syn Jezdit světem vlastním fárem S Neckářem a Waldemarem Tetě Květě dáti darem Křivoklát A pak si zase jako včera S naším tátou do večera U pavlače na Apače hrát. Já já já a táta Stavíme v louži hrad z bláta Víš ten kdo lásku mou chce na věky snad Jak táta můj musí mít jen mě rád Vážně s tátou život byl ráj Znal každičkou báj znal každičký kraj Jen písně zpíval na kytaru hrál Můj táta byl všech králů král. .1. [D]Zavři oči [G]a jdi spát, [Emi]vždyť už bude [A]brzo den, [D]nech si o mně [G]něco zdát, [Emi]ať je krásný [A]ten tvůj sen. .R. [Emi]Já budu chodit [A]po špičkách, [Emi]snad tě tím nevzbu[A]dím, [Emi]až slunce [A]vyjde v tmách, [G]polibkem tě [A]probudím. .2. Jdi si lehnout, ať už spíš, ať z toho snu něco máš, ráno, až se probudíš, polibek mi taky dáš. .R. Já budu chodit ..... .3. Rozhoď vlasy na polštář a sni o mně krásný sen nebo ráno nepoznáš, že je tady nový den. Já budu chodit po špičkách, já budu chodit po špičkách, á ..... 1. [D]Kdybych já byl strašně boha[A]tej, chodil bych doma furt naha[D]tej, koupil bych si televizí [A]pět [G]z baráku bych nevylez pět [D]let. [A] [D]Pak bych šel a koupil bych si [A]desky co na nich ty páni zpívaj [D]hezky [G]já bych si je pouštěl zas a [D]zas s potencio[A]metrem nado[D]raz. 2. Dále bych měl děsně velkej vůz aby mi z garáže čouhal kus na kterým by zlatej nápis stál že jsem strašnej profesionál. Na zahradě obra bych stát měl aby mi ho každej záviděl kvůli tomu neměl bych tam plot a místo dveří jen z trenýrek klot 3. To by bylo hrozně bezvadný až by moje tělo neskladný tloustlo na břiše a na tvářích zatím co bych bádal v herbářích. Jak vyrábět z koniklece rum kterej bych rozdával čundrákům neboť by byl děsně léčivej a já bych měl pocit hřejivej. 4. Na vandry bych jezdil ve fraku za mnou uzda v khaki bouráku za ním ještě stěhovací vůz a v něm injekce na tetanus. Krisťak by mi vošetřoval vous každou chvílí vzteky by se kous protože bych pořád měl co pít a žalmy by mi zpíval Captain Kid 5. Nakonec bych možná prachy vzal do malý usárny zavázal a votrávenej děsně jako (jak ten) šváb bosou nohou do trávy bych šláp. Zastavil bych v malé hospodě tam bych seděl jen tak na schodě a kdyby kolem nějakej tulák šel já bych mu to hrozně záviděl jak tak pěkně do přírody jde a ani trochu mu to nepřijde že tu sedím na schodě tak sám a tak by sme šli spolu na ten flám. [D]Já bych rád k [Emi]Betlém[A7]u, [D]k Ježíš[G]ku [A]malé[A7]mu. [D]Mám doma [G]křepel[A7]ičku [D]a pěknou [G]žežuli[A7]čku, [D]ty mu o[A7]dve[D]du. Bude že[Emi]žuličk[A]a [D]vyrá[G]žet [A]Ježíš[A7]ka. [D]U hlavičky jeho [G]se[A7]dávat, [D]líbezně mu bude [G]kuk[A7]ávat: [D]Kukuku! Kukuku! Zdráv [A7]budiž Ježí[D]šku! .R: [C]Já bych se v kočárku [Dmi7]vozil, [Emi7]růžový sny bych měl [Dmi7]jen, [C]já bych se v [Ami]kočárku [Emi]vozil, [A7]den byla noc a noc [Dmi7]den,[G7] [C]já bych se v kočárku [Dmi7]vozil, [Emi7]hloupě se na lidi [Dmi7]smál, [C]já bych se v [Ami]kočárku [Emi]vozil, [Dmi]jen kdyby [G7]někde tu [C]stál. .1. [C]Jsem tu pro potulky,[B][C] [F7]ležím si a oči zamyk[C]ám, ve snu je mi dá[B]no, [Dmi7]dojít pěšky do Ni[G7]kam. .R: Já by se v kočárku vozil ... .2. V jedný ruce sklenku, v druhý pasiáns ti namíchám, a pak vzhůru letím, užívat si do Nikam. .R: Já bych se v kočárku vozil ... .3. Bláhový si neříct, že babí léto už nenachytám, když mý srdce stůně, tak se vydám do Nikam. .R: Já bych se v kočárku vozil ... 1) Já bý[C]val h[Emi]odný tá[Ami]ty syn,to kdek[F]do o mn[G]ě ví,[C] byl jsem k[Dmi]ovboj, myl jsem ok[F]na, nádobí[C],[G7] mě[C]l jsem málo do zač[G7]átků, jak čas mí[F]jel, ještě m[Emi]íň, pak při[F]šlo ráno rá[G]n, já by[F]l jsem dotázá[G]n, jes[F]tli nec[Dmi]htěl bych[C] se vel[Ami]kým herc[G]em stát a ml[F]ád[C]í [Dmi]své j[C]á na h[G]ůl začal br[C]át. 2) Když záhy nastal lepší čas, já moc dobře jsem si žil a kovboj rychlým cvalem zmizel v dál, a smát se jen a sólo hrát, to byl můj ideál, léty prý jsem rost a rost,kdekdo slavný byl můj host, co mě čeká, já jsem neměl tušení, já se smával radám zkušených. 3) Co říci vám, když vzpomínám, jak hladce oholen, já náhle zrcadlem byl osloven: "Tak se díváš tam kde míváš klidný výraz každý den, však, kdepak je tvůj hlas, kam se poděl tmavý vlas, tak jen v koutě tiše stůj a poslouchej, hr[F]át d[C]ál s[Dmi]míš j[C]en r[F]ol[C]í v[F]ýprod[G]ej. [J]Cipi já já [Ami]jou, jup[C]í já já [Ami]jej, jse[C]š chlap, [Ami]tak sv[C]é d[D]ojetí skr[G]ej! Hr[F]át d[C]ál s[Dmi]míš j[C]en ro[G]lí výprod[C]ej. 4) Sladká vůně pomerančů a ten kovboj, jak ho znám, je stále mlád, snad jen díky záplatám. Svoje místo s dobrou radou jiným bláznům přenechám, stejně nemám nadání, snad jinde je mé poslání, proč jen mládí své [F]já[C] n[Dmi]a hů[C]l [G]za[C]čal brát. 5) = 1) M[G]lha se záhy zrána zvedla, kopyta klapou, já do sedla vsedl, v pr[D7]érii, kam jsem vyjel cvalem, k partii šachu Fischer s Talem s[G]edl, právě s[G7]edl, avšak n[C]emohli hrát, málem chtěli se prát, a to, ž[G]e jim scházel bílý kůň, jak mě v[A7]iděli stát, hned mi koně začli brát, já jim š[D7]imla svého půjčil rád, ó, v pr[G]érii, kam jsem vyjel cvalem, k partii šachu Fischer s Talem sedl, právě s[E7]edl, já teď z[A7]apálen pro šach odcházím, na z[D7]ádech s[G]edlo. Sportu nazdar, sportu nazdar! .1. Byl to n[C]ekonečnej d[F]en, kdy se z l[C]etních barev j[F]en v[Emi]en oknem š[F]edý všechno zd[C]álo, u krajn[Dmi]ice postáv[G]al, zbytečn[F]ě by nemáv[C]al r[Dmi]ukou p[F]ár že je moc m[G]álo .2. Ve dvou potom na zádech, šmír a rány na kloubech, ten jeho vůz my spravili až k ránu, proč bych čekal za to vděk, usmál jsem se a pak řek': doma nečekej slavobránu. .R: Já ho zn[Dmi]al, vždycky st[G]ál n[F]a stejným fl[C]eku, my m[F]ěli stejnou štr[C]eku i c[Dmi]íle pro nákl[G]ad, záda hř[Dmi]ál mu, když sp[G]al, m[F]otor přes d[C]eku, svou [F]asfaltovou ř[C]eku si chv[Dmi]íli nechal zd[G]át. .3. Tahal pětadvacet tun, z proudů šesti jako strun dva krajní vybíral si tóny, nebyl na kámoše čas, míjeli se jen o vlas, světlem se zdraví kamióny. .R: .4. Když pak nemoh' jet už dál a co chvíli usínal a v polospánku přejížděl i čáru, proč se honit jako chrt, jó, tak dát si kafe hlt, brzda, a sáhnul po cigáru. .R: [Emi]Já husárek [G]malý, [D7]boty roztr[G]ha[H7]ný [Emi]já na vojnu [Ami]nepo[C]jedu, [Edim]až bu[H7]du mít [Emi]nový Tatíček to slyšel, ven z komůrky vyšel boty mu dal udělati, na vojnu jet musel .1. [G]Nadarmo jsi nestřílel jen s kuší já chci ještě svítit ty chceš spát bohorovnej klid tvých střel mě ruší chci si [C]hrát, já snad, ty rukavici [G]zvednout .2. V našem bytě byl jsi kdysi hostem chodil jsi mi ráno verše číst to že je dnes nečteš je tak prosté dělí nás "zlom vaz" a naslouchání ve dvou .Ref.: [C]Ztratil se mi návod jak se [G]dělá [C]pocit že je všechno jak má [G]být [C]zítra usneš zas já budu [G]bdělá chce to [C]klid a vzít skla z krátkozrakých [G]brýlí .3. V naší válce nezněl ani výstřel vyhlášené datum nehledám příměří se nedočkám vím jistě cit je klam snad mám tu rukavici zvednout .Ref.: Ztratil se mi návod jak se dělá ... [Ami][Emi] ... .Rec: Já, Petr Bezruč, od Těšína Bezruč, šílený rebel a bláznivý gajdoš, zlověstný sýček na těšínské věži, hraju a zpívám, balvanům hraju a kamení zpívám, Hraju a zpívám, hraju a zpívám, hraju a zpívám ... Tož, dáte mi krejcar? [E]V nebetyčných ál[A]ejích [E]Jarních baráků[A] [E]Rostou holky pří[A]mo z chodníků[H] [E]Vyrůstají z na[A]dějí [E]Taky z mindráků[A] [E]Touhou zvoní, jak [A]sto budíků[H] [E]Jó, [A]já je znám[E][A] [E]Jó, [A]já je znám[E][F#] [G]Než se stačí [D]propadnout [G]V kostkách dlažebních[D] [A]Kluci holky [E]ukradnou [A]Včetně posle[A#]dní[H] Nebetyčnost baráků Se mnou osiří Jarní holky vzlétly k zářivkám Já odkvetlým bodlákům Foukám do chmýří Smutnou větu říkám o dívkách Jó, já je znám..... [C]Já jsem malá mysliveček, sot[G7]va flintu ne[C]su /: [G7]hodím si ji přes [C]rameno a [G7]pospíchám k le[C]su :/ Přišel jsem tam časně z rána, byla ještě rosa /: sedl jsem si pod stromeček a poslouchal kosa :/ [Dmi]Já jsem pasák, j[G]ako dřív [Bb]kolt mi za pase[Dmi]m čouhá Házím lasa, čist[G]ím chlív [Bb]párkrát denně s[Dmi]e rouhám [Bb]Krávy umím [C]hlídat[Ami] a trefím k[Dmi]aždej cíl [Bb]S tváří ja[F]ko křída[Bb] se z ba[F]ru potácím jen hodin[A]u spím Já mám ženu samej smích šátkem ve dveřích mává vzala k věnu tisíc pih a horkou krev jako láva Přezdívám jí Můňo a jsem pro ní vším když nám děti stůňou tak zpěvem potěší uvaří čaj Teď mám starost zrovna s ní pomsta mi v žilách krouží Tak jsem zarost' za pár dní a jen se pomalu ploužím Totiž přijel novej soused a chce mi ženu vzít na koláč prej zvou se a já nemám klid ani můj kůň Včera jsem šel domů dřív mlázím cestu si krátil asi jsem chtěl zamíst chlív ale pak s můj osud zvrátil Toho skunka proradnýho jsem s Můňou načapal že ujídá mi z mýho jsem na něj chvíli řval o vytasil nůž Z kostí, z masa u mě stál na ní přestal se dívat Byl jsem pasák, samej sval ale teď se budu jen skrývat Totiž měl jsem ruku rychlou, kolt zasáh' jeho hruď nad postavou ztichlou mou Můňu polil stud přiletěl sup .1. D[Ami]ole pod álejí, k[F]ousek od kolejí s[G]ametovej flíček m[C]ám, [Ami]oblaka si plavou, k[F]us drnu pod hlavou, p[G]anebože, já se m[C]ám, t[Dmi]ámhle za smetištěm j[Ami]ako mraveniště š[F]edý město rámus[E]í, [Ami]ať si nohou trhne t[F]en, kdo z města zdrhne, p[D7]oslouchat ho nemus[G]í. .R: Jó, j[C]á jsem tak l[Dmi]ínej, tak př[G]ekrásně l[Ami]ínej, a n[Dmi]ejhezčí n[F]a tom, že n[D7]echci být j[G]inej, jó, t[C]o se to v[Dmi]álí, když sl[G]uníčko p[Ami]álí, [Dmi]za to mě v[F]eřejnost n[G]epochvál[C]í.[E] .2. Uspěchanej pane, co se s váma stane, až budete v důchodu, v pozlacený kleci bývá plno věcí a funění do schodů, žádná cesta rájem, jestli máte zájem, měl bych pro vás dobrej tip: co vám, sakra, brání válet se na stráni a bejt na tom mnohem líp. .R: [F]Ježišmarjá, já jsem tak zdravej [B7]ježišmarjá, já jsem tak zdravej [F]ježišmarjá, já jsem tak zdravej [C]zdravej jsem jak fík, až mám z toho [F]tik [F]Dennodenně vždycky jídám stravu [G]lidskou makrobiotickou [F]zdraví si tak hlídám pak se [C]stále cejtim [F]mlád [F]Člověk najednou se může jedním [G]divným krůčkem ucpat bůčkem [F]vyletěl bych z kůže, nežli [C]mrtvolou se [F]cpát .R: + mezihra Dennodenně čaje pívám předčí čaj z máty destiláty a proto nemívám játra líhem načatá Alkohol ten jenom ničí a to bez všech fórů mikroflóru co ve střevech klíčí nezbytní ti prostata .R: + mezihra Dennodenně cvičím jógu dnes už zvládnu hravě stoj na hlavě zahalím se v pógu a vydávám zvučné "óm" Před barákem slunce vítám a pro pocit blahý cvičím nahý zvědavce si sčítám pak se svezu antonom .R: .R: [Ami]Já jsem velmi statečný, [Dmi]krásný silný výřeč[Ami]ný postava má ovoce dnes sklízí, lásku svou mi každá z žen nabízí Já jsem vrchol skromnosti, lidské dokonalosti jen se na mě podívej a žasni, jaký já jsem mužný tvor úžasný. [G]O tom že jsem nejkrásnější [C]skromně zpívám [F]chytrý nejduchaplnější [G]skromně zpívám a tělo mé dílek je [C]chloubou, [F]po mě ženy zmírají [E]touhou. Já jsem talent největší, ať se každý přesvědčí povahu mám naplněnou ctností, ze všech nejvíc vynikám skromností. O tom že jsem nejkrásnější skromně zpívám chytrý nejduchaplnější skromně zpívám a oči mé kukadel chloubou, po mě ženy zmírají touhou. [C]Já [G7]jsem z[C] Kutné Hory, z Kutné Hory koudel[G7]níkův s[C]yn. Já mám v Praze t[F]ři domy, [G7]až je koupím b[C]udou mý, já [G7]jsem z[C] Kutné Hory, z Kutné Hory koudel[G7]níkův s[C]yn. [G]Ja, kdo by ně za starého [D]kázal, [D]jako by ně ruky, nohy [G]svázal, [G]ja, kdo by ně [Ami]za mladého [D]poradil, [D]jako by ňa na koníčka [G]posadil. Var II. (s obměnou v 9 a 12 taktu) Takú sem si galánečku vyptal (vybral), jako by ju vymaloval, vypsal, taková ně galánečka svečí, ta, která má pěkné modré oči .1. J[Dmi]á kdysi v d[Ami]okách jsem p[Dmi]otkal chl[F]ápka, měl p[Gmi]ichlavý voči jak v[C]ostnatej dr[Ami]át, d[Dmi]ocela v[Ami]ypadal n[Dmi]a tichošl[F]ápka, d[Gmi]obráka hledal, co š[C]el by s ním hrát. .R: N[G]osíval karty se zn[Dmi]ačeným rohem, v r[G]ukávu měl eso n[Dmi]áhradní, ž[C]e prej by vyhrál nad s[G]amotným Bohem, l[Dmi]epšího n[C]ezná kraj z[Bb]ápadní. .2. Řeknu vám, silnej to byl na mě tabák, nevěděl, že jeho fígle už znám, chtěl ze mě vydřít i poslední drobák, kterej mi zbyde a do hry ho dám. .3. Vobrázky rozdal a ztuhly mu rysy, když já vytáh' svoje a eso mu vzal, začal se šprajcovat, povídám:"Jdi si!", kolem pár chlapů a každej se smál. .R: .4. Dva tejdny chodil a byl z toho špatnej, aby měl prachy, tak drobátko krad', když ani vejprask mu nebyl moc platnej, šoupli ho za lígr, do mlejna spad'. .R: 1) [Ami]Ja keď sa Jano[Dmi]ško [Ami]do voj[E7]ny [Ami]bral prišol pod okénko, [G]smutně [C]volal: [Ami]podaj že mi milá, [G]podaj [C]trochu vo[G]dy [Ami]lebo ve mně [Dmi]moje [E7]srco sho[Ami]rí. 2) A ja bych ci dala trochu vody, ale já sa bojím tvojich koní. Něboj sa má milá, hoja koňa mého, šak leží šablenka podla něho. 3) Keď mi prišla karta narukovac, dal som si muzigu došikovac. Muzikanti moji, zahrajte mi čardáš, prvieho oktobra rukovac mám. 4) Keď mi prišla karta k rukovanie, moja mila, čas je rozejdenie. S Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného nězabyvaj. Já myslím teď na tebe moje milovaná, snůžka tvejch nesmyslů brouzdá mi pamětí Já myslím teď na tebe moje milovaná, ty příjdeš vždycky zvaná nepozvaná když sedím v samotě jak babka bez dětí Proč zrzavíš když's byla vraná reznou nám i naše řídký obětí Já myslím teď na tebe moje milovaná, strojky tvejch chechotů znějí mi nad týlem Já myslím teď na tebe moje milovaná, a jsem tou pouští který schází mana samotou trestanejch století za chvíli Já jsem jen pěnou ve tvejch vanách, ale nejsem sám sebou ani omylem Já myslím teď na tebe ..., tvůj šepot láskovej v mým uchu už dávno nebydlí Já myslím teď na tebe moje milovaná, a vlastní moje hlava jako peří draná cítí se z nespaní snad hůř než na vidlích Zdála ses bílá neprohnaná a svou slepotou jsem si sám sobě schody namydlil Já myslím teď na tebe moje milovaná, tvá piha na boku ještě se nezkryla Já myslím teď na tebe moje milovaná a je mi jedno že jsi někde vdaná můru nám ráno udělá z motýla Vždyť ta můra nám byla taky předem daná, můra je taky motýl, má milá .1. [Ami]Já sa vyznám [D]v tlačenici, [C]snad mi všichni [G]rozumí mám nadusanou prkenici a to každej neumí jsem velkej frajer na vysoký noze, celej svět hned oslním velkej frajer jak se sluší, tuzexovej od hlavy až k patě .Ref.: Já na to mám - to si vyskočím, to si poskočím Já na to mám - jsem valnej kluk ale mám vše známí Já na to mám, všechno utratím, všechno zaplatím Já na to mám, předemnou hned každej hačačá .2. Předemnou se holky kroutěj, vždyť jim všechno zaplatím jenom vyjdu na ulici, odhánět se nestačím a když někdy prachy dojdou, tak to ještě nehoří zastavím se za maminkou, ta mě ráda podpoří .Ref.: Já na to mám .... .3 = 2. .Ref.: ... - Já na to mám [C] [E] [A]Jako kluk jsem míval [F]sen u mě [G]stál kantor s notís[C]kem, a on [E]hned z matiky máš [A]pět někdy [F]stačí [G]jen pár [E]vět, abys [A]vědel, kolik [F]problému ti [G]chystá velkej [C]svět.[G] [C]Naše třída elavíc pár, [F]to náš chlív byl [C]větší. Když nám [E]známky [A]rozdával pán [D]učitel, i [F]ředi[G]tel měl [C]řeči, že to [F]pújde jenom [G]chtít. [E]No a já už [A]vědel sví, [D]že to zvládam s bídou, [F]tátúv [G]krám, ten já [E]dávno [A]znám, ale [F]učení, to Gučení, jen [C]stěží na to [F] [G]já moc [C]nejsem. Přišla vojna zelená, chtěj mě učít střílet. Nabíjet a zamířit, pak stisknou spoušť, a jenom houšť Tak vidíš, že to pújde, jenom chtít. e[C]No a já už [A]vědel sví, [D]že to zvládam s bídou, [F]tátúv [G]krám, ten já [E]dávno [A]znám, ale [F]střílení, to [G]střílení, jen [C]stěží na to [F] [G]já moc [C]nejsem. Běžel čas a já se bál, že nepoznám tou pravou, Pak jsem v krámě prodával a najednou, jsi přede mnou, jen stojíš, tiše řekneš to sem já. Najednou jsi vzpominám, na pár slúvek z mládí, a rázem vím, konec trápění, když tě nesmělou, chci obejmout, tak šeptáš na to já moc nejsem. .1. [H]Už to mělo [E]být [A]ono to [H]není no [G]to je nadělení no [A]to je nadělení .2. Už jsem to měl mít do bot mi teče snad dneska večer snad dneska .Rf: Já na tom [H]dělám já na tom [E]makám už na tom [G]dělám třetí den a ono [A]ne a ne a ne Já na tom delám já na tom makám už na tom sedím přes týden a ono ne a ne a ne .3. A z ničeho nic telefon zvoní to budou oni no to budou oni .4. Zkus jim něco říct že tady nejsem že jsem šel se psem že jim zavolám [Bb][D#][G#][Bb][F#][G#][Bb][D#][G#][Bb][F#][A] .Rf:... .Rf:... .5. Někdo zaklepal u našich dveří ňáký frajeři divný frajeři .6. Jestli můžou dál jenom na chvíli že by si rádi promluvili o samote .Rf:... .1. J[Ami]á na vojne jestem vzat[G]ý, j[C]á na vojne jestem vzatý, d[Ami]ostal jsem dv[G]a kabáty, d[C]ostal jsem, d[Ami]ívčico, dva kab[E]át[Ami]y. .2. A na rámě karabinu, a na rámě karabinu, Pánbůh ví, kde já zhynu, Pánbůh ví, dívčino, kde já zhynu. .3. Či na poli, či-li v lese, či na poli, či-li v lese, či kde mě krev zanese, či kde mě, dívčino, krev zanese. .4. Až já budu v poli státi, až já budu v poli státi, budu ti psaní psáti, budu ti, dívčino, psaní psáti. .5. Napíšu ti dvoje psaní, napíšu ti dvoje psaní, pošlu ho po Dunaji, pošlu ho, dívčino, po Dunaji. .6. A až ty ho čísti budeš, a až ty ho čísti budeš, žalostně plakat budeš, žalostně, dívčino, plakat budeš. Já nechci [E]jet na Hawai tam za vo[H7]dou, tam po vobědě dávaj mošt se so[E]dou, tam pro mne nemůže [E7]být ten pravý [A]ráj, protože [E]pívo, pívo, pívo [H7]tam ne[E]maj. [H7] Sedm [E]let se s Růžou známe a pořád se nemůžem [H7]brát, každý den říká to samé a totéž pak ještě tři[E]krát, [E7] že [A]ví o jedné zemí [E]krásné, [A]kam prý chce po svatbě [E]jet, H7šeptá: [E]Hawai, ach [E7]Hawai, má [A]přeluzná Hawai a [E]já na to [H7]musím říct [E]"ne!" Já nechci jet na Hawai tam za vodou, tam po vobědě dávaj mošt se sodou, tam pro mne nemůže být ten pravý ráj, [A]protože [E]pívo, pívo, pívo [H7]tam ne[E]maj. [F] Kdyby [F]Růža hned po svatbě do Plzně chtěla vod[C7]jet, ještě dneska ve čtvrt na dvě, prostě oženil bych se s ní [F]hned. [F7] Ale Bona si pořád jen [F]zpívá [B]o zemi, kde palmy [F]jsou, [C7]šeptá: [F]Hawai, ach [F7]Hawai, má Bpřeluzná Hawai a [F]já musím [C7]začít tu [F]svou: Hm, hmm, hm, hmm, hmm, hm, hmm, hm, hmm, hm, [C7]hmm, (na vepřovou a na masovou šťávu...) Hm, hmm, hm, hmm, hmm, hm, hmm, hm, hmm, hm, Fhmm (to bych snad nepřežil !) tam pro mne nemůže [F7]být ten pravý [B]ráj, protože [F]pívo, pívo, pívo [C7]tam ne[F]maj. Ta holka měla voči jako studánky nosila revolvér v sedlovým pouzdře kvér na hlavě měla dva zrzavý copánky řídila Landauer to byla hudba sfér my pili večer whisky mraky galonů když zpívala v saloonu Ta holka měla tváře jak dva bochánky přísná a dycky fér jak místní coroner v životě nikdy nenatáhla moldánky byla ze šesti dcer táta byl ahasver My pili večer whisky mraky galonů když zpívala v saloonu Já nejsem dáma pro každej vkus jsem panoráma a je mě kus a přitom vlasy mám jak liška sluncem zlacený a furt mě bolí šiška pro lásky ztracený Já nejsem dáma já chci bejt s váma no tak ať hergot něco udělá Z nás nikdo se k ní nepřiblížil nakrátko tak co máš za lubem a kolty z holstru ven na první pohled sympatický děvčátko pálilo kanónem děsivým způsobem My pili večer whisky mraky galonů když zpívala v saloonu Až jednou v noci padla kosa na kámen cowboy co neměl zbraň povídá tak se braň a dal jí pusu na trnoži před bárem že byla lítá jako saň teď změkla jako laň My pili večer whisky mraky galonů když zpívala v saloonu [E]V dáli někde svítá, [A]na polštáři vlasů pár, barvy [E]žita [E]Nové ráno vstává, [A]stůl je pro dva prostřený, voní [E]káva. .Ref: Je to popr[H7]vé – [A]já nesnídám [E]sám Je to popr[H7]vé – [A]já nesnídám [E]sám Váza plná růží, v parku tolik nechybí, řeklas díky. Láskou voní tráva, poštou větru báječná, letí zpráva. .Ref: Je to poprvé – já nesnídám sám Je to poprvé – já nesnídám sám Váza plná růží, v parku tolik nechybí, řeklas díky. Láskou voní tráva, poštou větru báječná, letí zpráva. .1. J[A]á neumím psát velkou poezii, d[F#mi]aktylský hexametr n[D]ení můj sv[A]ět, m[F#mi]ám jeden starý svetr, v kt[E7]erém žiji už moc l[A]et[Hmi].[E7] .2. Pan Havlíček, než umřel na souchotě, učil mne velkou českou abecedu, a tak se poflakuju po životě, jak dovedu. .R: Světem se p[A]oflakuju, tužkou ho [Hmi]obkresluju[E7], boty si n[A]epucuju a hřeben n[Hmi]emiluju[E7], sám sebe p[A]ovoluju, sám sebe z[Hmi]akazuju[E7], ničeho n[A]elituju, -j[Hmi]u, -ju, -j[E7]u ... .3. Jsem voják, který nemá ani frčku, vojín, co běží vždycky v první řadě, chrání mě jenom úzký kmínek smrčku v kanonádě. .4. S četaři absolventy hraju pokra, ale když přijde na lámání chleba, je jejich obuv suchá, moje mokrá, jak je třeba. .R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju, boty si nepucuju a hřeben nemiluju, sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, -ju, -ju, -ju ... .1. J[H]ednou týdně z[D]avolej mi z n[A]ebe, [D]u srdce mě z[A]ebe, b[H]ože, lásko, je mi bídně, js[D]eš tu na obr[A]ázku, l[D]outka na prov[A]ázku, b[H]ože, lásko, padám z mostu, z[D]asunutý kr[A]ovky, k[D]olem lítaj st[A]ovky l[H]idí, j[G#mi]á n[C#mi]eumírám s m[E]odrou planetou c[H]izích hostů v[D]e snu, když je b[A]ída, v p[D]osteli se stř[A]ídá a st[H]ydí. .2. Zase fronty stojí na odpustky, máry za propustky, bože, lásko, já bych ráda, nebejt mýho těla, taky vyletěla k tobě, lásko, peněz fůry, šuškandy a fámy, poloprázdný krámy svítí, já neumírám s modrou planetou, komu shůry není požehnáno, chycený je ráno v síti. .3. Jednou týdně zavolej mi z nebe, u srdce mě zebe, bože, lásko, je mi bídně, jseš tu na obrázku, loutka na provázku, bože, lásko, Teplej vítr pošli ve svý káře, zas mě studí tváře, bože, lásko, já neumírám s modrou planetou, teplej vítr pro ty, co se stydí za to, že jsou lidi, pošli. .*: J[G#mi]á neu[C#mi]mírám s mod[E]rou planetou ... .1. Když jarní t[G]ání mraky rozhání, obzor se zd[C]á být náhle bl[G]íž, ten den ti mávám, sbohem ti dávám, čekají dálk[D]y, vždyť to v[G]íš. .R: Já odcház[C]ím, jak mraky t[G]áhnou a chtěl bych být pod nimi s[D]ám, já odcház[C]ím tou cestou zn[G]ámou a před sebou, a před seb[D]ou jen obzor m[G]ám. .2. Za širou plání slunce se sklání, však nekončí se cesta má, svět lesních vůní, tisíce tůní v náručí své mě objímá. .R: .R: + a před seb[G]ou, a před seb[D]ou jen obzor m[F]ám[C] .[G].. .1. Já [D]mířím v ten kout, mám čas se hnout [A7]kde v horách Montany chci k [D]spánku spočinout [A7]samej flek je můj kůň i [D]já nemám už sil [A7]hyjé můj brachu, už [D]zbejvá pár mil .Ref.: [D]Good bye vám všem, já od[A7]jíždím z Chey[D]enne Good bye vám všem, já o[A7]pouštím Chey[D]enne odjíždím z Cheyenne, mám Montanu [G]směr Good bye vám všem, já o[A7]pouštím Cheyen[D]ne .2. [D]Jó Bill Jones jak kůň se dřel [A7]od svých tří dětí moc [D]lásky neviděl syn [A7]plách na Denver, hřích [D]zmámil obě z dcer však [A7]dál zpívá Jones, že [D]Pán bůh tak chtěl .Ref.: [D]Good bye vám všem, já od[A7]jíždím z Chey[D]enne Good bye vám všem, já o[A7]pouštím Chey[D]enne odjíždím z Cheyenne, mám Montanu [G]směr Good bye vám všem, já o[A7]pouštím Cheyen[D]ne .3. Už mám svůj čas, čas jít už spát chci mít pod mou hlavou sedlo mý napořád ať cítí můj koník, můj pard a kamarád že k nebeským jezdcům už musím se dát .Ref.: [D]Good bye vám všem, já od[A7]jíždím z Chey[D]enne Good bye vám všem, já o[A7]pouštím Chey[D]enne odjíždím z Cheyenne, mám Montanu [G]směr Good bye vám všem, já o[A7]pouštím Cheyen[D]ne .1. To [Ami]já zrozená z nemo[G]cných básníků z tichých [Emi]vět po nocích utka[Ami]ná To [Ami]já zrozená ne[G]ní mi do smíchu když mám [Emi]být pod cenou proda[Ami]ná .Ref.: Kdo [C]vás obléká do ša[G]tů svatebních holky [Ami]mý ztracený ztrace[E7]ný Ženich [Ami]spí na růži až [G]někam pod kůži se můj [Emi]strach do klína schová[Ami]vá .2. To [Ami]já zrozená v hospo[G]dách na tácku raně[Emi]ných ospalých milen[Ami]ců To [Ami]já zrozená vyry[G]tá na placku směju [Emi]se po stěnách cizin[Ami]cům .Ref.: Kdo [C]vás obléká do ša[G]tů svatebních holky [Ami]mý ztracený ztrace[E7]ný Ženich [Ami]spí na růži až [G]někam pod kůži se můj [Emi]strach do klína schová[Ami]vá .3. To [Ami]já písnička le[G]žím tu před vámi jenom [Emi]tak spoutaná toli[Ami]krát To [Ami]já písnička provda[G]ná za pány kteří [Emi]smí pro lásku o mně [Ami]hrát .Ref.: Kdo [C]vás obléká do ša[G]tů svatebních holky [Ami]mý ztracený ztrace[E7]ný Ženich [Ami]spí na růži až [G]někam pod kůži se můj [Emi]strach do klína schová[Ami]vá [G#mi]To víš byl to šok já si [C#mi]vzpomínám Tvé oči [F#]úsměv tvář i hlas tam kam se [H]podívám Na zázrak [G#mi]dlouhých čekání na tvoje [C#mi]kroky ke dveřích každej už [Essus4]ví já tomu [Es]ještě nevěřím Ach ty si pryč Kdo by to řek' A náhle všichni říkají že dřív si neutek Na rukou kolik prstů máš tolik jinou chtěl by mít už nech to být už nech to stranou vždyť on rád to umí A já jsem los, já jsem jen dým Tys hledal svoje já Já přece všechno vydržím A teď přišlo blues zůstals na to sám Já nejsem stejná To tak jenom stejná se zdám Já na to mám A půjdu dál I když už není moc jít kam I když moc není o co stát Já mám stejně sílu vstát Já mám stejně sílu říct Já jdu dál Já půjdu dál [G#mi]Já půjdu dál [G#mi]Dál, Já půjdu dál [G#mi]Půjdu dál, dál, [G#mi]Já půjdu dál Já se nekácím Ani náhodou Ještě tu jsem a ještě pevně stojím na nohou už beru život tak jak jde možná že brát brát se takhle má Jenom se ptám kde je ta láska nebeská Kterou chtěls mít Sám chtěl mi dát A teď je pryč a já mám oči v noci dokořán A film pořád nekončí A nemá žádnej druhej plán Já nejsem stejná vůbec né To jenom stejná se ti zdám Je ve mně lec, je doma kříšť Jen se mně dotkni a oken lehce popálíš A teď přišlo blues zůstals na to sám Já nejsem stejná To tak jenom stejná se zdám Já na to mám A půjdu dál I když už není moc jít kam I když moc není o co stát Já mám stejně sílu vstát Já mám stejně sílu říct Já jdu dál Já půjdu dál Je ve mně led, ledová tříšť Jen se mně dotkni a o ten led se popálíš Teď kdys ses vrátit chtěl Ale zůstals na to sám Já už nejsem stejná To tak jenom stejná se zdám Já na to mám Ty zůstaň stát I když už není moc jít kam I když moc není o co stát Já mám stejně sílu vstát Já mám stejně sílu říct Já jdu dál Já půjdu dál Já půjdu dál Dál, Já půjdu dál Půjdu dál, dál, Já půjdu dál .1. Vzduch je [G]těžký jak ta měď ruce [Hmi]tvé znám nazpamět a teď [G]naposled už přitisknou se k [C]ní nač [Cmi]myslíš? Vždyť [G]vím radši [Ami]přimkni se blíž slova [Ami7]jsou jen na [D]obtíž. .2. Vzduch je cítit po něčem před čím sotva utečem stín jako tichošlápek připojil se k nám nač myslíš, ó to znám Radši ode mně vem kytku s tichým úsmevem .R. [D]Ó, p[G]usu ti dám já půjdu [Hmi]tam a ty tam [G]bye bye štěstí, bye [C]bye Jsem tvůj [Cmi]apríl, né [G]máj buď si [Ami]co se má stát lepší [Ami7]je se pous[D]mát Nevyčítam já půjdu tam a ty tam tak čau štěstí, hej hej nech pláč, raděj se směj o tvůj úsměv, já bloud totiž toužím zbohatnout .3. Vzduch už lechčí je než byl to tvůj úsměv způsobil I když každou chvíli musím vstát a jít Nač myslíš? Nech být .. O ten úsměv ja vím o ten jde nám především ... .R. .1. Nemáš sv[G]ůj šat z hedvábí, netouž[C7]íš slávu mít, j[G]á s tebou b[D7]ývám r[G]ád. .2. Tváře máš jak sám anděl, jenom křídla si vzít, já s tebou bývám rád. .R: L[D]épe tě mít takovou, jak tě právě znám, než hr[A7]át a pak chtít novou m[D]ít, zkrátka l[G]íp bych to nezmák', když s[C7]áh' bych až ke hvězdám, j[G]á s tebou b[D7]ývám r[G]ád. .3. A nejsi, vím, celá z krému, sladší jsou však ústa tvá, já s tebou bývám rád. .4. A možná znám důvod, co nás dva víc spoutává, já s tebou bývám rád. .R: Teď cítím sílu, která mnou může hnout, však sám nevěřím pověrám, zkrátka jestli však sním jen, hned chci procitnout, já s tebou bývám rád. .*: Pak j[G]á s tebou b[D7]ývám r[G]ád ... .1. B[Emi]ylas' jak poslední hlt v[F#]ína, sl[H7]adká a k ránu bolav[Emi]á,[Edim][H7] z[Emi]a nehty výčitky a šp[F#]ína, ř[H7]íkalas': dnešní noc je tv[Emi]á.[Edim][H7] .R: C[G]o my dva z lásky vlastně m[H]áme, hl[Ami]ubokou š[Edim]achtou padá zdv[H7]iž, já říkám "kiš-kiš", n[Emi]avrch má vždycky těžký k[F#]ámen [H7]a my jsme v koncích čím dál bl[Emi]íž,[Edim][H7] [Emi]/: a me tu ha nadži vava j[Ami]aj dari d[Edim]ari d[H7]aj. :/ .2. Zejtra tě potkám za svým stínem, neznámí známí v tramvaji, v cukrárně kávu s harlekýnem, hořká a sladká splývají. .R: .3. Bylas' jak poslední hlt vína, zbývá jen účet zaplatit a jít, za nehty výčitky a špína a trapný průchod banalit. .R: Co my tři z lásky vlastně máme, hlubokou šachtou padá zdviž, co čumíš, kiš-kiš, navrch má vždycky těžký kámen a my jsme v koncích čím dál blíž, a me tu ha .... .*: /: /: N[Emi]avrch má vždycky těžký k[F#]ámen [H7]a my jsme v koncích čím dál bl[Emi]íž .[Edim(-)].. :/ :/[H7(-)] .1. [C]Já se dycky vohlídám, vohlídám [G7]k domažlickým zahra[C]dám /: [G7]asli je tam eště [C]modrooký děvče, [F]já si na ně [G7]zavo[C]lám :/ .2. Ha já je tam nevidím, nevidím,hani je tam neslyším /: s kým pa já se eště, moje zlatý děvče s kým pa já se potěším :/ .3. Na dolině Rymíček, Rymíček, napájí tam Janíček /: štyry koně vraný, pěkně hučesaný, je zkrvácený šecek :/ .4. Není to krev z koníčka, z koníčka, to je z mýho Jeníčka /: že ho posekala, že ho posekala, ta vojancká šavlička :/ [C]Já se těším, já se těším, haleluja, haleluja, ha[F]le[G]lu[C]ja. [C]Zapřahejte pojedeme do daleka, kočárem [G7]vrza[C]vým uvidíme co nás všechno v ráji čeká, kočárem vrzavým. (r): Já se těším do nebe, já se těším do nebe Halleluja do nebe, [C]po[Emi7]je[Ami]de[D7]me [C]kočárem [G7]vrza[C]vým Čistá kuchyň a čisté nádobí a hlavně všeho veľké zásoby rajská hudba v rajské záhradě rajská šťáva teče po bradě. Stůjte při mne všichni svatí, ať tam cent jako dolár platí nejistota cloumá duši mou jestlipak tam hezký holky jsou. V životě jsem zkusila jen samé trápení dneska se má bída v radost promění u nebeský brány nevěřím svejm očím zhrzavělej zámek a klíčem neotočím. (r): Já se těším domů, Já se těším do nebe halleluja, domů pojedeme kočárem vrza-[G]vrza-vrza[C]vým. Já se v tom [Dmi]nevyznám já se v tom [Bb]neorientuju já se v tom [E]neorien[A]tu[Dmi]ju Už nevím co je [Hm5-7]vpravo a co [Gmi]vlevo kde [F]má ta věc svou [C]hlavu a kde [A]střevo už [Dmi]se mi třesou [Hm5-7]ruce potím se [Gmi]čurkem to[F]hle je ještě [C]horší než vojna s [A]Turkem Já se v tom nevyznám já se v tom neorientuju já se v tom neorientuju Ke komu se mám přidat když vyjdu z domu vždyť já bych rád zaplatil jen vědět komu komu se podřizovat a komu velet kdo asi půjde k moci kdo do pr- říkám vám že se v tom vůbec nevyznám já se v tom neorientuju já se v tom neorientuju .1. B[Emi]ylas' jak poslední hlt v[F#]ína, sl[H7]adká a k ránu bolav[Emi]á,[Edim][H7] z[Emi]a nehty výčitky a šp[F#]ína, ř[H7]íkalas': dnešní noc je tv[Emi]á.[Edim][H7] .R: C[G]o my dva z lásky vlastně m[H]áme, hl[Ami]ubokou š[Edim]achtou padá zdv[H7]iž, já říkám "kiš-kiš", n[Emi]avrch má vždycky těžký k[F#]ámen [H7]a my jsme v koncích čím dál bl[Emi]íž,[Edim][H7] [Emi]/: a me tu ha nadži vava j[Ami]aj dari d[Edim]ari d[H7]aj. :/ .2. Zejtra tě potkám za svým stínem, neznámí známí v tramvaji, v cukrárně kávu s harlekýnem, hořká a sladká splývají. .R: .3. Bylas' jak poslední hlt vína, zbývá jen účet zaplatit a jít, za nehty výčitky a špína a trapný průchod banalit. .R: Co my tři z lásky vlastně máme, hlubokou šachtou padá zdviž, co čumíš, kiš-kiš, navrch má vždycky těžký kámen a my jsme v koncích čím dál blíž, a me tu ha .... .*: /: /: N[Emi]avrch má vždycky těžký k[F#]ámen [H7]a my jsme v koncích čím dál bl[Emi]íž .[Edim(-)].. :/ :/[H7(-)] [G]Já bych [D]v dětství býval [G]rád dával [C]sklu svůj tvar a [G]řád. Dál se [G7]ze mne v létech [C]mládí, [G]též pan [D7]abbé prý měl [G]stát. Sám teď nevím, čím bych byl, mít tak jinej směr a cíl. Já si vsadil na pár tónů, pár, těch, místo abych moudře žil. Nejsem Amisklář ani pán s C6límcem Dbílým, jen ten Amichór z dětských C6snů zní mi Ddál, než se Amiv stáří jak strom léty Dschýlím, budu Cžít Hmi6abych Gzpíval a Dhrál. Prý bych měl spíš příklad dát, k límci titul mít a řád. Já si vsadil na pár tónů, pár, těch, co vám skouším hrát. Nejsem sklář ani pán s límcem bílým, jen ten chór z dětských snů zní mi dál, než se v stáří jak strom léty schýlím, budu žít abych zpíval a hrál. Léta plynou, já to vím, znám, co musím, mám a smín. Já si vsadil na pár tónů, tónů, které jsou mi vším. .1. Ch[G]těl bych začít cvičit gymnastiku, chtěl bych dělat balet sólo[D]vý, t[D7]ělocvičny denně leštit kliku nebo vyhrát turnaj šacho[G]vý. .2. Bůček, ovar, sádlo, nákyp, párky, svíčková či husí paštika, čokoláda, dorty, buchty, škvarky, tohleto mně už nic neříká. .R: J[G(G#)]á sám už tajně cvičím roky, za chvíli to na mně bude zn[D(D#)]át, z[D7(D#7)]atím ovšem mám jen štíhlé boky, švédská bedna je můj kamar[G(G#)]ád. .3. Ř[G#]ekli mi: když plaveš, stoupne voda, není ze mě ani akrob[D#]at, n[D#7]a nářadí vzniká velká škoda, přes to všechno mám sport strašně r[G#]ád. .R: + z[D#7]atím ovšem mám jen štíhlé boky, švédská bedna je můj kam[G#]arád. [Ami]Zeptej se mě já ti odpovím Tím se v[G]ůbec nehřeší [Ami]Zeptej se mě já ti prozradím Kde má [G]láska [Dmi]přístře[Ami]ší [C]ú-[C#]ú-ú[D] [D]Já tam byl[Ami] [C]ú-[C#]ú-ú[D] [D]Já tam byl[Ami] Zeptej se mě věčnou otázkou Ptej se jednu za druhou Copak je tam dál tam za láskou Co je dál tam za duhou Já tam byl Já tam byl [Dmi]Stal jsem se tam svědkem spousty lidských zázr[Ami]aků, [Dmi]Nepotkal jsem smutek závist ani plá[Ami]č[AAbGGb] [Dmi]Viděl jsem tam nebe stále modré bez [Ami]mraků, [G]Někdo řek by j[F]e to ráj Jo [G]jenže já tam [F]byl Každý tam má neustále dobrou náladu Neslyšel jsem nikdy říkat já mám vztek Chceš-li tam jít musíš znáti jednu zásadu Každý v sobě cestu skryl Je [G]dlouhá mnoho [F]mil Já tam [Ami]byl Já tam byl [Ami]Zeptej se mě dám ti svědectví [Ami]Kde jen [G]láska [Dmi]usín[Ami]á Kde je cesta zpátky do dětství Ve tvých [G]očích [Dmi]začí[Ami]ná Já tam byl Já tam byl Stal jsem se . . . Už se mi žádná holka nelíbí, na každý vidím něco zápornýho a když mě někdy ňáká políbí, hnedka pupínky po těle mám. Já nechtěl bych se vrátit zase do mládí, kdy každá sukně do extáze přivádí, u krbu sedím a do vohně hledím, a režnou popíjím. ref. V báru "U Jéricha" já mám spicha s ňákou Andulou, já tam nejdu, já tam nejdu, vona pije bitter, koupím litr, jí to nestačí, já tam nejdu, já tam nejdu. Moje stará mi dobrou kávu doma uvaří, prostě není nad stáří. Já si hřeju plece v teplý dece, nohy v bačkorách, v televizi je Talk Show, v televizi je show. Včera jsem vypil čtyři láhvinky, v tom stavu už si každej schůzku dává, teď se už dívá asi na primky, kleje: Kde je ten plešatej pán. Já místo mladší generaci uvolním, já přeju klukům z Prahy i těm přespolním, i když cucaj bonbony mlátěj s nima hormóny, ale mně už dejte pokoj s tím. V báru "U Jéricha" já mám spicha s ňákou Vendulou, já tam nejdu, já tam nejdu, tahle mladá paní, hrozně žvaní pořád mele svou, já tam nejdu, já tam nejdu. Večer starej můj kamarád se u mě zastaví skvělý fóry vypráví Smočíme si pysky v dobrý whisky, co mám zašitou, zapálíme si doutník, už se těším na doutník. V báru "U Jéricha" já mám spicha s ňákou Jarmilou, já tam nejdu, já tam nejdu, vona má na líci bradavici, chloupek na ní má, já tam nejdu, já tam nejdu. Radši starý svý kosti doma v teple vohřívám, pak na playboy se podívám, mně se ženský vnady, přiznám tady, líbí jako dřív ale jenom na vobrázkách, jenom na vobrázkách. [G]Slunce na obzoru [C]vychází [D]a Ty tvář odvra[G]cíš [G]oči Ti reza[C]ví [D]ráno je navždy [G]zamyká [G]jsi zkrátka noční [C]pták [D]nevím proč je to [G]tak [G]jsi zkrátka noční [C]pták [D]nevím proč je to [G]tak Slunce Ti svatozář opatrně nakreslí skrýváš se pod polštář do bílých závějí ukrýváš zoubky snad zoubky upíří tak jak netopýři v tmavých jeskyních Snáší se večer a Tobě oči svítí cejtím se chycen do Tvých hnátů slunce zapadá a mě z Tebe najednou mrazí vím, že mě svedeš do jistý zkázy a já - ti rozumím [C]Já ti [G]prstýnek [C]dám ná ná ná ná ná [F]já ti [G]dám za něj [C]svůj ná ná ... /:[F]lásku věrně mi [C]přísa[Ami]hej [Dmi]celý život [G]při mně [C]stůj :/ [Dmi]Tak, tobě kamaráde děvče dalo [Emi]košem [F]Radši's mi neměl tohle psaní [C]číst [Bb]Škoda, že jí, že [F]nejsem liston[C]ošem [Dmi]Snad bych ti přines vesel[D]ejší list Tady je kamaráde každá rada drahá Někam tě pozvat, nebo chceš být sám Mluvit jen tak, to taky nepomáhá Co s tebou dělat - moment, už to mám [A]Já ti zabrnkám, [G]to možná [D]vyléčí tvůj [A]splín [A]Já ti zabrnkám, [G]o tom jak [D]voní rmen a [A]kmín [A7]O tichu v loukách, o letu včel o šedi dlouhých chodníků a [Hmi]nábřeží [E]I o všech dívkách, které jsi chtěl a na nichž teď už čím dál míň ti [A]záleží, [E]al[D]e [A]záleží Já ti zabrnkám, i o těch zklamáních, co znám Já ti zabrnkám, aby ses necítil tak sám O tom, co končí, co bude dál O květu třešně, který v plod se promění O malých holkách, které jsi znal Teď maj' už jiné tváře, jiná příjmení jiná příjmení / Já ti zabrnkám, to možná vyléčí tvůj splín Já ti zabrnkám, o tom jak voní rmen a kmín / [DHmiGA7] 1. Jsi má [D]víla z lesních strání ji má [Hmi]víla z polních cest [G]i když víly už se dávno [Hmi]nenosí. Jako [D]led tvé vlasy září jako [Hmi]pírko dáš se nést [G]spát jdeš s ránem vstáváš [Hmi]s půlnocí. Já ti [D]zpívám i když [F#7]málem už svítá je to [Hmi]zázrak, že tu [A]můžu s tebou [G]být ty se [D]jen usmí[F#7]váš světlo [Hmi]dálek v očích [E]máš [D]tak mi [A]pověz o čem [Hmi]sníš [G] [D]jsi má [A]víla to už [D]víš [HmiGA7] .2. Jsi má láska z lesklých filmů jsi má láska z krásných snů i když nevím zda mi vůbec rozumíš. Mám rád vůni ze tvých vlasů mám rád chuť tvých drobných rtů i když líbat vlastně neumíš. Já ti zpívám i když den už se blíží a jen doufám, že si o mě necháš zdát ukaž svou jemnou tvář polož hlavu na polštář ať ti pusu můžu dát jsi má láska mám tě rád .3. Jsi můj důvod proč jsem vzhůru i když dávno měl bych spát ty však pokaždé mě vyrušíš Pořád chceš abych ti zpíval pořád chceš mi polštář brát dobře víš, že se to nesluší 2x Já ti zpívám přitom oči se mi klíží a jen toužebně si přeju ať už spíš ať je snem zakletá tvoje hlava dvouletá já mám ráno práce moc a ty jsi důvod, dobrou noc [Ami]Já to [G]vím, až dnes [Ami]večer slunce [G]zajde [Ami]Já to [G]vím, zapo[Ami]meneš na to [G]že jsi [Ami]má [Ami]Já to [G]vím, jelen [Ami]že je lesů [G]pánem [Ami]Já to [G]vím, brzy [Ami]prý to budu [G]taky [Ami]já [Dmi]Hej, hej, já paro[Ami]háčem [Dmi]Hej, hej, hej, nehodlám [Ami]být [Dmi]Hej, hej, dívku [Ami]věrnou [Dmi]Hej, hej, hej já chci [Ami]mít Já to vím, jak se někdo jiný najde Já to vím, zapomeneš na to že jsi má Hej, hej, kouzla mocná Hej, hej, hej láska zná Hej, hej, zdá se skončí Hej, hej, hej ta hra tvá Pánem snů nechci být tvých nocí stále Zítra, dnes problémy mít neustálé Hej, hej, já paroháčem Hej, hej, hej, nehodlám být Hej, hej, dívku věrnou Hej, hej, hej já chci mít [A]Á[Emi]á[D]á[Emi]á[D]á[A]ááááá... Ona: Já už to [Emi]vím, [A]já [H]vím, vím už [G7]co to všechno znamená [A]už to [Emi]vím, [A]já [H]vím, proč jsem [G7]veselá a blažená. [A] On: Já už to vím, já vím, vím už Co je láska jako trám Už to vím, já vím, vím už Jak je dobře že tě mám. [A]Á[Emi]á[D]á[Emi]á[D]á[A]ááááá... Obidvaja: [D]Pro nás modré z nebe padá [F#]všechno se dnes může stát. Ona: [C]Mně se líbí mít tě ráda. On: [F]Mně se bílí mít tě rád. Obidvaja: [A]Já už to [Emi]vím, [A]já [H]vím, vím už [G7]Co je láska jako tr[A]ám Už to [Emi]vím, [A]já [H]vím, vím už [G7]Jak je dobře že tě mám. [A] [Emi]Ááá[D]á[Emi]á[D]áá [EmiHmiE]... .1. Já v ml[C]ádí mlsal sl[F]adkost[C]i, až v[F]ypadl[C]y mi pl[D7]omb[G]y, k mé v[C]elikánské r[F]adost[C]i mám v h[F]ubě k[C]atak[G]omb[C]y. .R: Ve kt[F]erých zmizí v j[D7]ednom mžiku vš[C]echna slova [C7]odvážná a smělá, kt[F]erá mívám n[D7]a jazyku, když je má krev v[G]íc než vřelá. .2. Čím víc mám zuby děravý, tím to mám na světě snazší, jenže mě už pořád nebaví krmit se krupičnou kaš-ší. .3. Já toužím po chlapské potravě, chybí mi vepřová kýta, i když šéfové mě hladí po hlavě, neboť mám v hubě ta síta. .R: .4. Ale zajdu si na zubní kliniku a pak si dám v putyce řízek, dřív, než mě pán v šedivým svrchníku zaklapne do želízek. .1. Já v p[G]oslední době moc v[C]odjíždím k t[G]obě podvečerní mlh[D]ou, s měs[G]ícem se střídám, když tv[C]ůj domov hl[G]ídám, a nejlíp l[D]ožnici tv[G]ou.[G7] .R: Vobj[C]íždím nocí a tm[G]ou, pros[C]ím: "Irene, buď jen m[G]ou!", já držím tu dohled a d[C]ost zlej mám p[G]ohled a kvér svůj n[D]a kolen[G]ou. .2. Já z tvý velký lásky už mám asi vrásky a jsem dost nevyspalej, když kolem tvejch očí moc jinejch se točí, tak mám strach, a ne malej. .R: .R: [Emi], [D], [Emi], [D] Ja [Emi]viem, [Ami]som len obyčajný hráč [D]ktorý hrá tebe len a [G]stále sám [F#mi], [H] Ja [Emi]viem, [Ami]mňa si vôbec nevšímaš [H7]hoci ja ťa v duchu objí[Emi]mam Ja viem, že ťa v mnohých podobách tu pred tebou stále mám Ja viem, raz si blízko na dosah a hneď zas taká vzdialená [E] (r): Možnože [Ami]raz prí[D]de taký [G]deň, keď [C]sa tvoja [Ami]tvár [H]ako oheň rozho[Emi]rí [E] potom [Ami]snáď ti [D]pošepnem v [H]nádhernej [Emi]chvíli [Ami]pár slov - Mám ťa [H]rád .. Ja viem, som len obyčajný hráč ktorý rád zasnené tóny hrá ja viem, ty ten kľúčik vzácny máš čo zámky lásky odmyká modulácia + poltón (r): [Ami#] ... Ja viem, som len obyčajný hráč ktorý rád zasnené tóny hrá ja viem, ty ten kľúčik vzácny máš čo zámky lásky odmyká [Ami]Já vím, co [Gmi]chceš říct, asi [F]máš pravdu, [E]se mnou je kříž [Ami], víš co, neříkej nic, slepymu barvy nevysvětlíš, [C]stala's na [G]refý[C]ži, kluk sot[G]va osm[E7]náct na tebe koukal,[Ami] já vím, co mi chceš říct, asi máš pravdu se mnou je kříž. Já vím, co mi chceš říct, máš se mnou svoje zkušenosti, víš co, neříkej nic, chlap mívá jistý věci prostý, ráno, když jsi spala, měl jsem chuť jako dřív u tebe zůstat, já vím, co mi chceš říct, asi máš pravdu, se mnou je kříž. Já vím, co mi chceš říct, že mě znáš jako žádná jiná, víš co, neříkej nic, pomlčme o tom, či je vína, zírám jako ten kluk, vlasy máš jako len a nohy krásný, já vím, co mi chceš říct, asi máš pravdu, se mnou je kříž. Já vím, co mi chceš říct, ty víš švy no a to ti stačí, víš co, neříkej nic, život sám lecos zaonačí, málo někdy stačí a člověk pochopí, jakej byl blázen, já vím, co mi chceš říct, asi máš pravdu, se mnou je kříž. [E]Vzdávám boj [Ami]s láskou [H7]a s te[E]bou. Vem si mě [C#mi]darem, srdce tu [F#mi7]skládám, je [C#mi]tvé. Zapomeň [G#mi]chvíle, kdy jsem ti [D#7]říkal, že [G#mi]né[G#7]-é že [F#mi]né[H]-é. Má[E]vám ti [Ami]vlajkou [H7]bí[E]lou. Pošli mě [C#mi]domů, nebo mě [F#mi7]spoutej, jsem [C#mi]tvůj. Zapomeň [G#mi]chvíle, kdy jsem ti [D#7]říkal, že [G#mi]né, že [H7]né. Já [E]vzdávám [C#mi]válku, svou [F#mi]válku [H7]s láskou a celé [E]století já chci žít [C#mi]v zajetí já chci žít [F#mi]v zajetí s te[H7]bou. Já vzdávám válku, svou válku s láskou a zpívám bez hany, chci být tvůj poddaný chci být tvůj poddaný, jen tvůj. Mávám ti vlajkou bílou. Pošli mě domů, nebo mě spoutej, jsem tvůj. Zapomeň chvíle, kdy jsem ti říkal, že né, že né. Já vzdávám válku, svou válku s láskou a celé století já chci žít v zajetí [C#mi]já chci žít F[#mi]v zajetí s te[H7]bou, [C#mi] s te[E]bou, [H7]s te[E]bou. Já zas jak dřív jdu tou cestou sám podél zdí, kde stál starej krám, zas jak dřív větve bříz mě zvou, tam nad řekou mou je k oblakům blíž. Čas dětskejch snů tu zůstal stát, mámy dlaň už mě nesmí hřát, zas jak dřív větve bříz mě zvou, tam nad řekou mou je k oblakům blíž. Domků pár spí tu v údolí, prázdnej dvůr a pár soukolí, zas jak dřív větve bříz mě zvou, tam nad řekou mou je k oblakům blíž. Bůhví, proč já zdvihám číš, Jen návrat můj útěkem je spíš, zas jak dřív větve bříz mě zvou, /: tam nad řekou mou je k oblakům blíž. :/ [Hmi]Jdu ulicí tmavou, [H7]meluzína sténá, [A]osloví mě [A7]náhle [D]sympatický [F#]muž. [D7] [Hmi]Prolétla mi [F#]hlavou [D]kulka olo[Emi]věná, [G7]do srdce mi [F#]zajel [G]ocelový [F#]nůž, [GF#] [Emi]já žiju [F#]dál. [F#7] Kamarát spod Baby přikázal mi skočit z vrcholu té stavby s mnoha věžemi a to jenom aby viděl na své oči, jak se budu tvářit dole na zemi, já žiju dál. Napil jsem se rtuti, polil kyselinou a když se nic nestalo, pak jsem pochopil, že ti, co žijou schutí, hned tak nezahynou a [G7]ti, co do nich [F#]míří minou [F#7]zaručeně [H]cíl. Když [Ami]někdy špatně usínám, tak [Dmi]na ty dny si vzpomínám co [E7]vonívaly kalorkou a [Ami]meltou já v sobotu šel ze školy, řek' ž[Dmi]e nemáme úkoly a z[E7]trácel jsem se s maskáčem a [Ami]celtou Fak[G]t je, že jsem se dost mámu s [C]tátou namučil p[Dmi]rošvihával jsem to a vůbe[E7]c se neučil Můj [Ami]brácha říkal: "Přepísks' to!" a [Dmi]táta se bál o místo já [E7]život jsem jak trampskej bágl [Ami]lehce rozbalil Jak rok za rokem odfičí, už nevoní mi jehličí z kapes a z hacafraku kouře vlaků já rodiče víc nemučil, konečně jsem se vyučil a lákal pěkný holky k táboráku Když mě bavit přestalo spát s celtou v údolí slibně na mě mrkal hotel Racek v Podolí Já pořád chtěl mít holek sto a táta říkal: "Přepísks' to!" když holky jsem jak trampskej bágl lehce nabalil!" Jó, život se jak míč točí, i slzy vhání do očí občas mu ale taky zmáčknu pedál a v teple dívčích náručí mi náhle něco poručí abych šel dál a zase pořád hledal Snad už vím, co mě na týhle cestě zajímá snad hledám tu která oči mojí mámy má Když někdy v noci přemítám, tak jako film si promítám jak život jsem jak trampskej bágl lehce rozbalil Na zádech máš bágl rozum v něm a fráze mrtvejch básníků Velká žhavá dáma která nemá ráda lúzu z chodníků Plnou hubu morálky mě nezdravíš tak vzpomínej, víš Když sem tě bral tuhle ze zadu Křičela si JABADABADŮ Jako kdyby ďas do tebe vjel Nevěří ten kdo neviděl Nepozveš mě na párty mezi snoby do party tam sou všichni děsně nad věcí Letoviska kupujou svoje děti milujou se sebevražednou tendencí Víš holka když sem tě bral tuhle ze zadu ... Plnou hubu ... Když sem tě bral ... Šel [D]stín tichým krokem po [A7]bílých zdech a [D]vítr v záclonách [A]vál. A ty [D]krásná jak jabko, jak [A]první vzdech, až jsem se [D]probudit lásko [A]bál. (r) Dobrý [D]den, dobrý [E]den, dobrý [A]den a díky [D]za každé [G]ráno [A]s tebou, dobrý [D]den, dobrý [E]den, dobrý [A]den, jak rychle [D]ruce tvý jsou [E]v mých a [A]předou. [A7] Šel stín tichým krokem po bílých zdech a slyšel jak v poduškách dýcháš, jak hřebíčku voníš, má bylinko krásná, tvůj dech je, jako když něco zpíváš. (r) (r) .1. Z[D/F#]as tvářím se kysele na vš[G]echny lidi kolem sebe, kd[D/F#]yž daleko jsi ode mě, bl[G]ízko k zoufalství mě vedeš. .R: Bl[Emi]ues se táhne jako med, když nejsi s[G]e mnou, jak m[Emi]ůžu jen na tebe nemyslet, n[F]eříkej, že m[C]usíš j[G]ít, chtěl bych u tebe b[D]ejt. .2. Smíchám tmu s únavou, vypiju nápoj zapomnění, stejně vím, že neusnu, snad i já se ti v noci budu zdát. .R: .3. =1. .R: + n[F]eříkej, že m[C]usíš j[G]ít, chtěl bych u tebe b[D]ejt ... .1. [C]Jablíčko [G]kulaté [C]držíš v [Ami]dlani, [F]oči máš [G]modravé, [G]na tváři smích, [C]jadérko [G]ukryté, [C]chtěl bych je [Ami]mít, [F]dej mi, má [C]rozmilá, [G]kousíček [C]sníst. .R: [C]Bříško jak [F]jablíčko [C]kulaté [G]máš, [C]že jsem tě [F]miloval, [C]už nescho[G]váš. .2. V sobě máš jadérko, pomalu zraje, o mně a o tobě písničku hraje, byli jsme já a ty, teď budem tři, červené jablíčko, to k nám patří. .R: .*: [C]Byli jsme [G]já a ty, [C]teď budem [Ami]tři, [F]červené [C]jablíčko, [G]to k nám patří. Na jedné zahradě stojí jeden strom, strom má jenom jedno jablko. V tom jablku bydlí dva nájemníci. Jeden se jmenuje červ, křestní jméno nemá. Ten druhý má i příjmení a jmenuje se vitamín C. Vitamín C je zdravý jako řípa. Červ je mírně obézní a při jeho žravosti to nebude dlouho trvat a bude přímo tlustý. Žere totiž jablkodomenk. A vitamína žere, že ři tom jeho chroupání a mlaskání od rána do večera se nedá klidně žít... Vá[C]žený pane [Cmaj7]červe, já [Ami]už toho mám [Emi]dost, Vá[C]žený pane [Cmaj7]červe, mě [Dmi]vážně jímá [G]zlost Vy Fráno pokoj [C]nedáte, když [G]snídáte, tak [C]chroupáte co [F]tam v tom bytě [C]děláte, že [D7]tak příšerně [G7]mlaskáte? Vy [C]vitamíne [Cmaj7]cé, co [Ami]to zas s vámi [Emi]je? Co [C]máte proti [Cmaj7]mlaskání, když jde o dobré papání? Ne[C]buďte nevrní [Cmaj7]typ, nech[Ami]te mě zdravě [Emi]žít vy [C]máte špat[Cmaj7]ný úsudek když [Dmi]máte prázdny [G]žaludek Vá[C]žený pane [Cmaj7]červe, už [Ami]chvěje se mi [Emi]strop Váž[C]ený pane [Cmaj7]červe, vždyť [Dmi]spolknul jste i [G]krov Ó, proč [F]bych se nena[C]jed, vždyť [G]jablko je [C]lék, proč [F]nesnědl bych [C]byt, když [G]mám ape[C]tit Ó, proč [F]bych se nena[C]jed, vždyť [G]jablko je [C]lék, proč [F]nesnědl bych [C]byt, když [G]mám ape[C]tit A protože všichni jablka rádi jíme, tak červům co? Závidíme!... Ne, domluvíme! //: Ať [C]jsou jablka červená, [G]zelená i [C]kyselá [G]nejsou tady pro červy, červy nám jdou na [C]nervy My jabloň ošetříme, pro[G]tože dobře [C]víme že [G]když jablka jíme zdraví si ušet[C]říme ... " :// .1. J[C]abloňový list p[F]řistá[C]vá vše co m[F]ěl, to nám d[C]al, nemá v[G]íc. J[C]abloňový list p[F]řistá[C]vá všude m[F]ír a ty m[C]áš tak p[G]oklidnou l[C]íc. .2. Jabloňový list pročítáš, s jakou zprávou ti slét do dlaní? Jabloňový list pročítáš co to máš kolem úst? Snad pousmání. .R. A pak mi říkáš buď r[F]ád. že se všechno moudře s[C]třídá, sníh je bílý jako k[G]řída zlatem hoří pole l[C]án.[C7] A pak mi říkáš buď r[F]ád, že svět z dráhy ne[C]vyskočí, že nám láskou tíhnou o[G]či buď rád, buď r[C]ád. .3. Jabloňový list přistává přijde déšť studený na náš kraj. Jabloňový list přistává a ty zpíváš mi dál, že zas bude máj. Tam [G]v údo[D]lí u b[D]ílejch [G]skal [D]voní jab[A]lůněk [D]sad a kmínky hlídač přivázal[G] ať [D]můžou [A]zpříma [D]stát Ten [G]sad se táhnul [D]pod strání až [G]tam, kde [D]stával [A]kříž vtom [D]zdálky divný hvíz[G]dání se [D]neslo [A]blíž a [D]blíž Tulák měl v ranci písničku a slípky cestou krad´ když ztratil v trávě tkaničku na míste zůstal stát Ten vandrovník byl línej hoch a bosej nechtěl jít tu dostal nápad, že by moh´ jablůňce šňůrku vzít Pak deště krupy střídaly a vítr silně dul jablůnku snadno vyvalí vždyť schází jí ten kůl Však bouřka přešla, vítr ztich´ a teď se světe div ten strom se ohnul, pak se zdvih´ je krásnější než dřív Jablůňka od té příhody zestárla o pár let však spoustu sladké úrody jí můžem závidět Já njsem žádnej zahradník však říkám na svou čest když volnost stromkům prospívá i nám snad dobrá jest když volnost stromkům prospívá i nám snad dobrá jest [G]Když jsme tě jablůňko káceli, [C]to jsme se panečku [D]nadřeli, [Emi]svlíkli jsme kabáty [C]a šály, [D]jak jsme se jablůňko [G]zahřáli. Když pak šlo do zimy do tuhé, ty jsi nás ohřála podruhé, to jak jsme štípali polínka, tatínek, bratr i Olinka. [C]Mráz je mráz je [D]mráz je náram[G]ný[Emi], [C]sedáváme [D]doma za kam[G]ny. [C]Je to je to [D]je to k doje[G]tí[Emi], [C]jablůňka nás [D]hřeje potře[G]tí. Mráz je mráz je mráz je náramný, sedáváme doma za kamny. Je to je to je to k dojetí, jablůňka nás hřeje potřetí. Mráz je mráz je mráz je náramný, sedáváme doma za kamny. Je to je to je to k dojetí, jablůňka nás hřeje potřetí. .1. N[G]a druhém břehu řeky [D]Olše žije Jacek, m[C]ám k němu stejně blízko, j[G]ak on ke mně, m[G]áváme na sebe z ř[D]íční navigace, dv[C]a spojenci a dvě spř[G]átelené země. Jak malí kluci hážem z bř[D]ehů žabky, kd[C]o vyhraje, má z protějš[G]ího srandu. Hlavama kroutí česko-p[D]olské babky, d[C]ěláme prostě vlastní pr[G]opagandu. .2. Na mostě přátelství se tvoří dlouhé fronty všelikých věcí za všelikou cenu. Já mám však na to velmi úzké horizonty a Jacek velmi nenáročnou ženu. Týden co týden z břehů navigace na sebe řveme:"Chlapče, hlavu vzhůru!" Jak je to krásné, moci vykašlat se na celní předpisy a na cenzuru, na na ... .3. Z Piastovské věže na nás mává kníže Měšek a směje se, až třepe se mu brada. Ve zprávách večer běží horký dnešek, aspoň se máme s Jackem o co hádat. On tvrdí svoje, já zas tvrdím svoje a domluvit se někdy bývá marno. Tak spolu vedem pohraniční boje a v praxi demonstrujem Solidarnosc, na na ... .4. Na druhém břehu řeky Olše žije Jacek, mám k němu stejně blízko, jak on ke mně, máváme na sebe z říční navigace, dva spojenci a dvě spřátelené země. /: A voda plyne, plyne, plyne dlouhé věky, řeka se kroutí jako modrá šňůrka a my dva hážem kachnám vprostřed řeky krajíčky chleba o dvou stejných kůrkách. :/ Na na na ... (prolog) [Ami]Přišel ke mě Jack [C], [G], [Ami]Jack Daniels a víš ty co mi řek [C], [G], [Ami]tos neviděls. Nó to je blbost. (epilog) [Ami]Přišel ke mě Jack [C], [G], [Ami] Jack Daniels a víš ty co mi řek [C], [G], [Ami] tos neviděls. Oba: [A]Pykat zdá se mi budem, svědomí mi nedá spát ten pán jmenoval se Jackson on: a neměl jsem ho vůbec [A7]rád, jakýsi [D]Jackson, okouněl opodál. [A] Ten darebák [D]Jackson, [E7]lumpů, Jackson, [A]král, ona: byl milý, krásný jak Narcis, ten ideál vdaných žen a nechápu jen proč sis vypůjčil hůl a tou holí hnals ho [A7]ven. Jé, jé milý [D]Jackson, ten elegantní [A]hoch, on: ten starý hlupák [D]Jackson ona: [E7] štěstí mi přinést moh. On: Ty víš, že přísahal každý z mužů, co bydleli tam, že se snad dopustí vraždy, neodejde-li včas [A7]sám, floutek [D]Jackson. Ty jeho kousky dobře [A]znám. Ten podvodník [D]Jackson, ona: [E7]miláček místních [A]dam. On: jó, [A]miláček dívek, Jackson, dovedl líbat a i tenis hrát a když se konal ples, tak se sálem nes, že každý zahanben pod stůl [A7]vlez, [D]jé - jé - jé, milý Jackson byl muž jak má [A]být, skvělý a navoněný [D]Jackson a[E7] nemusels ho [A]bít. Oba: [A]Pykat zdá se mi budem, svědomí mi nedá spát ten pán se jmenuje Jackson a žádnej muž ho nemá [A7]rád. Tenhle [D]Jackson pokavád bude žít, [A] miláček [D]Jackson, [E7]nenajdu svůj [A]klid. .1. P[A]oslala mě moje dívka p[D]ro jahody červe[A]ný, b[G]ez nich se prý nemám v[E]racet, t[A]ak tu stojím z[E]trápe[A]ný. Když se dívám co je sněhu, f[D]ouká vítr, pálí m[A]ráz, m[G]ožná že si holka m[E]yslí, [A]že se mě tak zbaví s[E]náz. .R. /: Z[G]apoměla váže[A]ní, [D]na jahody mraže[A]ný, [G]na jahody mraže[A]ný, v [D]igelitu bale[A]ný. :/ .2. Pohádku to připomíná o dvanácti měsíčkách, nechtěla mi říci sbohem, teď by chtěla abych plách. Mohl bych se klidně vrátit, vím však že mě nečeká, měla mi to říci sbohem, že jiného ráda má. der winter war so kalt und unsre liebe heiß im tief verschneiten wald zerschmolzen wir das eis der frühling war so lau und hell die sonne schien wir suchten beide wärme doch wir froren am kamin frühling sommer herbst winter heiß warm kühl kalt der sommer war so heiß doch unsre liebe kalt die worte die wir schworen die sind schon längst verhallt der herbst mit seinen stürmen der wehte alles fort die liebe ist gestorben vergessen jedes wort frühling sommer herbst winter heiß warm kühl kalt Jája je v koutku žumpy, Jája je Jája je v koutku žumpy, Jája je Koukej sem, koukej tam dobrou schovku dneska mám, koukej sem, koukej tam, kde nikdo nebyl, koukej sem, koukej tam dobrou schovku dneska mám, koukej sem, koukej tam, kde nikdo nebyl, Prázdnej kout je cíl dětskejch grup lezou taky do keřů i plynovejch trub zapálej se do svejch her schovávačku hledej prostě ber kde ber Jája až teď schovala se v koutku starý, hodně hluboký, temný žumpy kolem je tma a nic než pach brouků táhne ji to ven pryč z koutku Koukej sem, koukej tam dobrou schovku dneska mám, koukej sem, koukej tam, kde nikdo nebyl, koukej sem, koukej tam dobrou schovku dneska mám, koukej sem, koukej tam, kde nikdo nebyl, Jája je v koutku žumpy, Jája je Jája je v koutku žumpy, Jája je - to jó Jája je v koutku žumpy, Jája je Jája je v koutku žumpy, Jája je - to jó Zas je fajn se ztratit v dobrým krytu oni tě pak hledají a ve spěchu nenacházejí pak už ale pocit, že nevědí, že ty jsi tu nedodá ti klidu a ta parta už ti schází hra už je pryč a všude je jen ticho opatrně lezeš po zdi žumpy nejde ti to moc a odřeš si břicho táhne tě to ven pryč z koutku .1. [D]Už jsem si zvyknul [Dmaj]i na proudy aut, [D7]jak se tak [D6]valí dálni[G]cí. [Gmi]Je to zkrátka po[D]krok a ten [Dmaj]já mám celkem [D6]rád, [Emi]mám v něm svý [G]místo [G6]a svůj [A]cíl. .2. A jen občas je mi líto ve chvílích nejtišších, když oheň jiskry rozhání, že mi tu stále schází vlání koňských hřív a vám to neschá[A7]zí. .R. Tak se [D]ptám[G], když se slunce [A]k horám naklo[D]ní, já se ptám[G], když mě jarní [A]vánek doho[Hmi]ní, jak chcete [G]žít, jak chcete [Emi7]žít bez ko[D]ní. .3. Vážně mám v úctě technické zázraky, i když ne všemu rozumím. Tak stejně mi tu chybí, jak pádí krajinou, a s tím se zkrátka smířit neumím. .R. Tak se ptám, ... (r): Jak jsem [D]řek mám svou nej, když jsem [G]s ní je mi O.K. [D] mám ji [E]rád ale [A]vím ona [A7]ne Tak tedy [D]dnes už [A]jdu aby [D]nemyslela si jen [G]tu že musím [D]mít jen ji [A], to ne [D]neee, ne[A]neee [D]ne Já [D]starostí hlavu plnou jen, že v mysli mám už pořád [A]jen ten den To viděl jsem hezký šaty jen, však za chvíli už nato [D]poznal jsem Že [D7]v těch šatech žena krásná je, [G]ta na mne kdy bude chtít vyzraje Jen [E]když se na mne hezky [E7]podívá, [A]tak mně dál nic [A7]nezbývá (r): To chtělo by aspoň chvilku čas, však já musím dnes večer za ní zas A nevede se mi změnit ten sen, ten kterým jsem byl včera okouzlen Pro zkušenost která stojí zač, snad pro tu bych byl schopen spustit pláč Tuším teď že totiž s mou milou plán má jiný přede mnou (r): .1. [C]Jak jsi krásné [G7]nevi[C]ňátko vprostřed bídy [G7]nebo[C]žátko. [C]Před tebou [G7]padá[C]me, [C]dary své [G7]skládá[C]me. .2. Já ti nesu dvě kožičky, by zahřály tvé nožičky, já zas trochu mlíčka, by kvetla tvá líčka. .3. Já ti nesu veselého beránka ze stáda svého, s ním si můžeš hráti, libě žertovati. .4. A co my ti nuzní dáme, darovat ti co nemáme, my ti zadudáme, písně zazpíváme. .5. Pastuškové mu dudajú, zvuky dud se rozléhajú slavně dudy dujú, všeci prozpěvujú. [D]Jak jste se m[C]ěly, m[G]é milé d[D]ěti je to už dávno co jsem vám hrál myslím, že vím a to mě těší že j[G]sem tady zpátky a zůstanu stát s vámi, tady u vás, kde t[G]o mám tolik rá[A]d[A7][D][C][G][D] Mám tu pár dárků, za úsměv vám je rozdám v každém z nich malou příhodu mám Některé z nich mám už dlouhá léta v každém z nich vzpomínku schovanou mám na lidi, věci a místa co znám Tak tady mám strunu, kterou jsem našel před lety v jednom klubu v Marseille Pro druhou je moc tlustá, pro třetí moc tenká já ale doufám že jednou zazní je zvláštní, jak lidé věci schovávají A tady jsou korále z dob princezen a králů která z vás na krk si je teď dá Teď chvíli Marta a potom zas Jana každá z vás na chvíli je na krku má a je milá, krásná jak dáma od který je mám A tady je hlemýžď, na silnici jsem ho našel říká, že jeho domov už pokrývá tér vzal jsem ho s sebou, světem už prošel říká, že by zůstal a že vás má rád jen když jeho život zůstane zelený ráj Jak jste se měly, mé milé děti je to už dávno, co jsem vám hrál myslím, že vím a to mě těší že jsem tady zpátky a zůstanu stát s vámi, tady u vás, kde to mám tolik rád .1. Jak m[C]álo, málo, málo hlava sl[Dmi]ouží, jak m[G]álo stačí říct - mám tě r[C]ád[Emi], jak kr[Dmi]átký stačí č[G]as, a láska k[C]ončí[Emi], k[Dmi]ončí, jiná m[G]ůže začín[C]at[Emi].[Dmi][G][C][Emi][Dmi][G] .2. Já trávu slyšel růst a stromy zpívat, v tu chvíli zvadlé růže čerstvé jsou, já nevím, proč bych city své měl skrývat, však přesto láska zmizí najednou. .3. Já tiše ptám se: lásko, chceš se vrátit, má duše prázdná se vrací ozvěnou, je snažší rukou mávnout, oči zavřít, než vracet zpátky film o nás dvou. .4. Na na na ... .5. Na n[D]a na[Emi] ...[A][D][F#mi][Emi][A][D][F#mi][Emi][A][D][F#mi][Emi][A][D][F#mi][Emi][A] .6. =5. Mám prý spát Hlavu na polštář Noc mi dar ticha slíbí Pošle sen a sen je vlídný lhář. Mám prý spát Se mnou vlastní stín Ten mi tvář nepolíbí Nenaplní prázdný klín. Jak mám spát Když věčně mi schází nepřichází Ten kdo by měl mě rád Jak mám spát Když nikdo mi ráno dobré ráno Nepřijde přát. Patnáctkrát Už dočtla jsem stránku místo spánku Musím se ptát a ptát Jak mám spát Když věčně mi schází nepřichází Kdo mě má rád. Mám prý spát Což je ovšem kříž Neboť on znenadání přišel sem Jde ke mně blíž a blíž. Mám prý spát To je snadné říct Když se on ke mně sklání Rozum ztrácím čím dál víc. Jak mám spát Když vedle mne dýchá moje pýcha Ten kdo teď má mě rád Jak mám spát Když on zčista jasna jitra krásná Přišel mi přát. Patnáctkrát Dík jemu a vánku místo spánku Musím se ptát a ptát Jak mám spát Když noc voní kvítím a když cítím Že mě má rád. .1. Pojďte se [C]k nám všichni podivat jak nám dupou králí[G7]ci, pojďte se k nám všichni podivat jak jsou krásně veli[C]cí pojďte se k nám všichni podivat jak nám dupou králí[F]ci /: [F]s úsměvem na lí[C]ci obšťastňu[G7]jou sami[C]ci:/ když se Rem-ek narodil když se rů-že červená týpý čou -há ze křoví já bych sou-dedek vypil já bych mr-kvičku strouhal město jí- a vesnice hladoví čůrá ku-řák ve vlaku Ančo drž-ko plechová Vyndej ho-usky z trouby ven Wimmer dal -překrásnej gól Už ho v ná-ručí nesou Liškou le-movaný plášť Já mám pi-onýrskej kroj cítím pí-vo na dálku Po ulicích obtížena stářím babička se vleče chudičká kolem jdoucím sympatickým tvářím neukápne ani slzička kdopak ví z těch elegantních lidí že ji kdysi znával celej svět teď se za ni její děti stydí i když by jí měly závidět Ale co to někdo za ní letí těžkou tašku hbitě bere sám Místo nevděčných sobeckých dětí Rychlonožka český Sandokan přes ulici pozorně ji vede doma čistým klůckem vytírá Babiččiny vlhké oči šedé milosrdná mlha zastírá Kamarádi kamarádi kolik lásky k člověku je skryto v každém z nás Kamarádi kamarádi humanismu není žádnej špás Kamarádi kamarádi vždyť nám bude brzy padesát Kamarádi kamarádi kdopak bude příběhy dál o nás dětem psát? Jarka Metelka se zatím snaží do pořádku babičce dát byt na vařiči žebírko se smaží Rychlonožka brouká novej hit Oprášili babičce i věnce zaplašili všech důchodců stín Babička si stěžuje jen tence kdypak vám to chlapci oplatím Ano Rychlé šípy jsou zas tady Mirek Dušín schůzku otvírá Červenáček okno do zahrady kvůli smogu rychle zavírá Zahájil tím jubilejní schůzku tři tisíce pět set šedesát Jindra Hojer zapíná si blůzku aby slavný přednes referát [D]Když je někdo vykuk od pří[F#]rody Je [Hmi]přesvědčen, [A]že mu patří [Emi]svět [A]Kdo chce v ut[G]kání s ním získat [D]body [G]Ááá, [D]ten se musí [E]umět ohá[A]nět. Óóóó, [D]dobré slovo účinkem se [F#]míjí [Hmi]Hroší kůže [A]je trumf vyku[Emi]ka, hmm. [A]Chce to zcela [A7]jinou strate[D]gii, [G]óóó [D]Fintu, na niž [G]vykuk [A7]zaku[D]ká. [A7] (r): [D]Jak se do lesa [E7]volá, [B7]tak nám les odpo[A7]ví [D]jak se do lesa [E7]volá je [G]moudré [A7]příslo[D]ví [D]jak se do lesa [E7]volá, [B7]věz, když chceš rozbít [A7]bank [D]Život je tvrdá [E]škola, [G]a podfuk [A7]bume[D]rang. [G]Zamčený [C]dům, [D]v tom domě [G]míč Kdo chce si [C]hrát, [D]ten musí mít [C]klíč [GAmiG] Tam, kde byl [C]pláč, tam je teď [G]smích A v očích [C]stín, tát začal jak [C]sníh [GAmiG] Cesty jdou [C]dál, [H7]země voní [Emi]vším, co zrodil den Jen aby [C]hřál, [D]jen aby nám [C]hrál [GAmiG] Nesmíš se bát, když srdce máš Čas musí zrát než ho někomu dáš Cesty jdou dál, země voní vším, co zrodil den Jen aby hřál, jen aby nám hrál [D]Svit slunce křísí [C]v smutných očích [G]smích [D]A vítr zpívá [C]píseň svou v [A7]oblacích [D7] Déšť není pláč, dá z louží pít Ptákům, co ví, čím svět by měl znít Svit slunce křísí v smutných očích smích A vítr zpívá píseň svou v oblacích Déšť není pláč, dá z louží pít Ptákům, co ví, čím svět by měl znít Ptákům, co ví, čím svět by měl znít [G7]Jak se tak [C]dívám už kvete [D7]jíva, tak vlajky [G]vlajte a ty [G7]hudbo pěkně [C]hraj. [G7] To tam je [C]bláto a vypa[D]dá to, že přijde [G]jaro, přijde, [G7]bude zase [C]máj. Potkal jsem [G]ráno pána [G7]nos mu koukal [C]z šály. Měl klapky [G]na uších a [G7]děti se mu [C]smály. Snad ani [A]nevěděl, že [A7]jaro přišlo [Dmi]zdáli, že ptáci [Ami]zpívaj´ a zelená se [G]háj. [G7] Jak se tak dívám už kvete jíva, tak vlajky vlajte a ty hudbo pěkně hraj. To tam je bláto a vypadá to, že přijde jaro přijde bude zase máj. Potkal jsem hezkou holku v najlonový blůze, šla buďto ze školy a nebo z ňáký schůze. Tak jsem ji vodved´ slabou čtvrthodinku chůze [Dmi]na jednu [Ami]sodu a na cinzano [G]dry. [G#] Jak se tak dívám už kvete jíva, tak vlajky vlajte a ty hudbo pěkně hraj. To tam je bláto a vypadá to, že přijde jaro přijde bude zase máj. [G#7]Jak se tak [C#]dívám už kvete [D#7]jíva, tak vlajky [G#]vlajte a ty [G#7]hudbo pěkně [C#]hraj. [G#7] To tam je [C#]bláto a vypa[D#7]dá to, že přijde [G#]jaro, přijde, [G#7]bude zase [C#]máj Že kytky [D#7]rozkvetou a [G#7]bude zase [C#]máj. Byl měsíc [C]květen, a já byl [F]mlád, já měl jsem [G]děvče, měl jsem ho [F]rád Já na ni [C]hleděl, jako bych [G]věděl, jak se to [C]dělá a [F]dělat se [C]má [CFCF] Když Adam v ráji cítil se sám, řekl mu pán bůh, ženu ti dám Dřív než to zkusíš, rozmyslet musíš jak se to dělá a dělat se má Sedíme spolu, u téhož stolu, a ona oči sklopený dolů Líbat se chtěla a nevěděla jak se to dělá a dělat se má Až jednou přišla, na tvářích smích, něžně pohlédla do očí mých Já neznal ženy, neměl tušení, jak se to dělá a dělat se má Já byl poctivý, chlapec nesmělý, a ona řekla přijdu v neděli Pak políbím tě a naučím tě, jak se to dělá a dělat se má Byl měsíc květen, voněla mez, náhoda chtěla, já na ni vlez Kdyby chtěl osud, neznal bych dosud jak se to dělá a dělat se má Nic neplač holka, že nejsi panna, koukni se kolem, vždyť nejsi sama Každá to zkouší, osud pokouší, jak se to dělá a dělat se má Můj příběh končí, váš začíná, odešla jedna, přijde jiná A já už věděl, celých šest neděl, jak se to dělá a dělat se má Jednou je málo, šestkrát je moc, čtyřikrát stačí za jednu noc A já už věděl, celých šest neděl, jak se to dělá a dělat se má [E]Město už je [H]barevnější [F#]než kdysi [C#]bývalo Snad se vrátí časy lepší a snad na trvalo Končí móda džínoviny důstojnejch mániček Užijem si více psiny i z novejch písniček [D]Nabarvený [A]vlasy a [E]zlatej špendlík [H]v uchu To nám ještě to nám ještě chybí Nabarvený vlasy a zlatej špendlík v uchu Jak se komu jak se komu líbí Kluci nosej náušnice a holky řetězy V pouliční politice punkáči vítězí Přibejvá počet placek viditelně nošenejch Na vnější straně klopy tak by to mělo bejt Nabarvený vlasy a zlatej špendlík v uchu To nám ještě to nám ještě chybí Nabarvený vlasy a zlatej špendlík v uchu Jak se komu jak se komu líbí Občas i čerokýze někdo si vyholí Lidi na vokalíze se spánkem zápolí V módě je černá kůže a pásky z pyramid Oblečen takto může člověk vše řešit líp Nabarvený vlasy a zlatej špendlík v uchu To nám ještě to nám ještě chybí Nabarvený vlasy a zlatej špendlík v uchu Jak se komu jak se komu líbí .1. [D]Vítr si nechal tichej smích, [G]barevní ptáci ve větvích, [D]co to [G]má společnýho s láskou ... [Emi]Nad tebou růže skloněná, [A]na nebi hvězda zmatená, [Hmi]co to [G]má společnýho s láskou ... [D]A konec cesty, bílej sníh, [A]tak tvoje oči do těch svých si [D]dám. [D][G][D][D][G][D] .2. Utíká rychle divnej čas a nás už dělí smutná hráz, co to má společnýho s láskou ... I když mi vítr roznese, tvý hebký vlasy po lese, mám tě už spojenýho s láskou ... Ráno nás slunce políbí, a svoje ústa na sliby ti dám. .3. Noc, která právě začíná, je černočerná květina, kde se mi touláš s mojí láskou ... Až za kraj světa můžeš jít, budu mít pořád pro co žít, srdce se trápí mojí láskou ... Jsem perla v moři ztracená, tu tichou píseň bez jména ti dám. [C]La la l[F]a la la l[C]a la l[F]a la la [C]la la la la la [D7]La [G7]La la l[C]a la la [C#]la la la [F]la la [C]la la l[F]a la la [C6/4]la [G7]La la l[C]a la la [Ami]la la la [Emi]la la l[Dmi7]a la la [G7]la la l[C]a 1) [C]Nebe je zahrada [F]se zlatou [C]dýní [F]léto si [C]pod ním [G]otvírá [C]krám [C]Holky mu utekly [F]z výkladních [C]skříní [D7]a pak se [G]rozběhly [D7]panbuh ví [G]kam.[G7] Refrén [C]Koukám [F]jak ten čas [C]letí [F]každýmu [C]letí, tak co bych se [G7]bál? [C]kou[G]kám [F]jak ten čas [C]letí [F]nechám ho [C6/4]letět a [G7]zpívám si [C]dál. 2) Znám jednu podobnou půvabné lani jen místo srdce má děravou káď za dlouhejch večerů vzpomínám na ni a říkám si ať! 3) Nebe je zahrada se zlatou třešní i když se holky už nechtějí smát mně je to lhostejný já nejsem dnešní život je prevít, ale já ho mám rád. RF: Jak ti to jen říct dívko s violou Když mám ústa bránu zamčenou Jak ti to jen říct kde odvahu brát Na pár slůvek holka mám tě rád Často tě vídám na nádraží Ale nemám ani sílu říct ti ahoj jak se máš Nosíváš nástroj v podpaží Prohlížíš si noty a svět kolem nevnímáš Já však mám Touhu být s tebou Dál mě vlci ženou Tam až za polární zář Krutej mráz A zima je mi Rád opustím zemi jen když pohladím tvou tvář V půlnočním kupé přišel můj čas Najednou si sedáš ke mně Jasný znamení když se vlak rozjel a světla zhas za chvíli tvá hlava končí na mém rameni Já se chvěl Jako vždycky Tál jak led arktický Přál si najednou vše říct Povídal jsem o tvé kráse Tál a usmíval se Hvízdal s vlakem na měsíc Budím tě Otvíráš oči Zpátky všechno končí Vstáváš a nic netušíš Mlčení se říká zlato Vím co já koupím za to Dám ti stříbro do uší .1. Dn[C]eska jsem s[F]e u sníd[G]aně z[F]ase dus[C]il[F],[G][F] b[C]ylo ňák[F]ý suchý t[G]ěsto - j[F]á vám zkus[C]il[F],[G] někdo kl[Ami]eje, a tím hř[D]eší proti B[C]ohu, já však hl[F]edím n[G]a obl[C]ohu[F].[G] .*: J[F]ak to d[C]ělaj'[F], [G]no ř[F]ekněte mi, j[C]ak to děl[F]aj' kosmon[G]auti[A]? X: Vš[D]ude samý monitory, b[C]udíky a stopky, [G]a mezi tím poletujou v k[C]abině ty dr[D]obky, ať mi nikdo neříká, že t[C]o tam takhle chodí, t[G]o by měli pěknej bordel v t[Bb]ý kosmický lodi. .R: (Ale) jak to d[C]ělaj'[F], [G]no ř[F]ekněte mi, j[C]ak to děl[F]aj' kosmon[G]auti, v[Gmi]ím, co dělaj' p[F]ionýři, v[Bb]ím, co dělaj' sk[C]auti, ale j[Dmi]ak to dělaj k[C]osmonaut[G]i? .2. Tuhle mi zas moje žena hnula žlučí: mačkat pastu od konce se nenaučí, tak jsem aspoň na chviličku vypad' z bytu, a hned jsem byl na orbitu. .*: X: Co když ti daj' do posádky ňákou tetu, čumíš na ni vod obletu do obletu, navíc: praštit dveřma, to tam taky nejde, to bys musel do skafandru, a to tě to přejde. .R: .3. Existuje jedna místnost v každým bytě, kde je člověk v absolutní intimitě, spousta lidí, pokud já vím, tam čte knížky, já však hledím zas do výšky. .*: X: Jestli mají v kombinéze ňákej pytlík nebo prostě něco, kam by to hned chytli, v časopisech odborných se marně hrabu, jako kdyby tyhle věci byly tabu. .R: .1. T[G]am po texaských p[F]rériích [C]se toulali ti t[D]ři - - A[G]nka Chřestýš, Poslední k[F]ovboj a p[C]sanec jménem Smokey S[D]id. Divokej to byl s[G]polek, k[C]dyž začli karty h[A]rát, P[G]oslední kovboj měl rád A[F]nku, a[C]le nechtěl si ji b[D]rát. .2. Jednou vlítli do Amarilla, vidím to jako dnes, Smokey Sid rychle rozdal karty a měl po kapsách šest es. A když poslední chlap odpad, Smokey otočil, co měl, řek: kovboji, vyšší kartu nemáš, i kdyby ses rozkrájel. .R. [Hmi]Kovboj s[A] tváří zlověstn[G]ou ř[D]ek, ta hra p[Hmi]řestává být [Emi]hrou, t[G]eď je to z[A]áležitost nás d[D]vou. .3. Smokey Sid se nedal zastavit, nikdy neuměl hrát fér, když vyhrál prachy, koně a sedlo, řek: vsaď Anku nebo kvér. Smokey vyhrál Anku Chřestýše a chystal se s ní změnit směr, když kovboj vytáh, co mu zbylo a udělal do Sida šest děr. .R. Pak řek: škoda, už mě přešel vztek, dal Ance něžný polibek, proto šel Smokey do kytek. .4. Tam po texaských přériích se toulali ti d[D]va. [CGDCGDCGD] [hmhm] [CGDCGDCGD] [hm] .1. J[D]ak vlastně vypadáš, má m[G]ilá, ž[Emi]e ses mně nikdy nezjev[A]ila, t[D7]o bych tě svedl po pam[G]ěti, t[Hmi]akhle jen čm[Hmi/A]árám po pap[E]íře a čas letí. .2. Už prý připomínám netopýra, jak píšu noci přes kopírák, a já jen zkouším hlavou dolů otočit přesýpací hodiny, když nejsme spolu. .3. Až v tomhle životě se minem, chtěl bych tě najít v nějakém jiném, ze slabik stloukám pro svou spásu archu, co za tebou má doplout až do těch časů. .4. Přelívám oceán, má milá, a láska by mě vykoupila, nevezmou mě nikam jednoduše, do nebe ani do pekla jen s půlkou naší duše. .*: J[D]ak vlastě vypadáš, má m[G]ilá[Emi] ...[A] [C]Jak to říct [C]je to hra [C]nám dvěma ujela [G#]tramvaj poslední bez šance vrátit čas bez toho že to tak bolí [C]Tak jak teď ven [C]Jak z toho ven [C]Jak z toho ven [C]Jak z toho ven Tak jak ... [G][C][G#][D#] M: Jak z toho ven Já jen stál o kus dál ty jak lampa co v noci můry k sobě vábí to světlo bylo past a já svý křídla si popálil Tak jak teď ven Jak z toho ven Jak z toho ven jak z toho ven Tak jak ... G]Hrála jsi se [C]mnou hru zlou [[G#]s úsměvem římských [D#]katů [G]slzy tváří [C]pochodujou [G#]zůstal jsem [D#]sám... Jak z toho [C]ven ? Na prvního máje roku nula nula pět sečet ráno jeden král kolik je mu let (pětadevadesát) rukou bacil do stolu své syny zavolal postavil je do latě a suše povídal: DSynové mí rozmilí mě Gvládnout Dnebaví Cz koruny mám akorát tak Gotoky Dhlavy Duž jsem starý a bolí mne Gmaso mé i Dkost Ctož ze světa přivezte mi Gněco pro Dradost [D][G][D][C][G][D] A tomu z vás co bude mít ten nejcennější dar hermelín dám, korunu a navíc jablek pár na venkově zatajím pak urozený původ zasloužený budu si jen užívati důchod Chú chu chú chú Jedou jedou princové jedou do světa jede Narcis jede Rek a jede Poeta na rozcestí dali pohár tamzemského rumu dál už hledal každý sám poukaz na korunu Chú chu chú chú Rok se s rokem sešel zas je tu první máj táta syny vítá - všichni pro něj něco maj Narcis mu dal zrcadlo celé ze zlata Rek bujného koně - růži Poeta Chú chu chú chú Tatík na to kouká pak k růži přivoní synci oči vyvalené úžasem němí růže byla kouzelná a vrátila mu mládí v zrcadle se viděl, výskl na koni pryč pádí Chú chu chú chú Nikdy už se nevrátil koruna osiřela princové se pohádali a strhla se mela tak počala válka v roce nula nula šest no a jestli nehumříli trvá ještě dnes ... .1. [G]Jaké je to hezké, dva kováři v městě, [D7]dva kováři na ryn[G]ku. /: [D7]Jeden může kovat [G]a druhý milovat [D7]ša a šafářovic Andul[G]ku. :/ .2. Vzkázala mně včera šafářova dcera ze de dvorečka, ze dvora, /: že mně dá šáteček, vyšívaný všecek dokolečka, dokola. :/ .3. Neber si, synečku, ze dvora dcerečku, ze dvorečka, ze dvora, /: ona má sukničky ucouraný všecky, dokolečka, dokola. :/ [Ami]Jako [G#mi]jelen když [Ami]vodu [G#mi]chce pít [Ami]Běží [G#mi]lesem k zříd[Ami]lu [C]ukrytému [Dmi]Jako jelen když [Ami]vodu chce [G#mi]pít [Ami][G#mi] Tak toužím při tobě být Je mi úzko úzko samotnému Tak toužím při tobě být [Ami]Po[G#mi]moz mi v mé [Ami]samo[G#mi]tě Pomoz mi v mém životě [Dmi]Pomoz mojí [E]opuštěné [Ami]duši [G#mi] [Dmi]Já noc co [E]noc po tobě [Ami]volám[G#mi] Já noc co noc o pomoc volám Hluboká úzkost mé srdce jímá Jaké to temno zeje před očima mýma Hluboká úzkost mé srdce jímá Nikdy jsem nebyl tak sám jako teď Veliká pýcha vystavěla zeď Nikdy jsem nebyl tak sám jako teď Pomoz mi v mé samotě Pomoz mi v mém životě Pomoz mojí opuštěné duši Já noc co noc po tobě volám Já noc co noc o pomoc volám Věřím navzdory všemu Že mé volání dolehne k sluchu tvému Věřím navzdory všemu Ažř spadnou listy osiky v říjnu Všechno co přijde bez reptání přijmu Až spadnou listy osiky v říjnu Pomoz... / Já noc co noc... .1. J[Ami]ako když se valí k[Dmi]ameny, j[Emi]ako když na zeď hážeš hr[Ami]ách, jako stromy bleskem sp[Dmi]álený, j[Emi]ako smutek na mar[Ami(F)]ách. .2. Jako měsíc ve svém zatmění ke mně zády točíš se, milovali jsme se k zbláznění, čas však i tebe odnese. .R: C[Dmi]opak jsem ti dala m[E]álo lásky, [Dmi]už ti víc nemůžu d[E]át, sch[Ami]ovám si naše př[Dmi]edsmrtný masky z d[Emi]ob, kdy jsme se mohli sm[Ami]át. .3. Toužila jsem ve svých životech vyhrát aspoň jednu z cen, teď chodím jako kočka po plotech a zkouším seskočit na zem. .4. Chtěla bych říct, jak tě postrádám, snad jsi mi uměl něco dát, ty hezký dny teď znova poskládám a zavřu do šanonu ztrát. .R: + /: sch[Ami]ovám si naše př[Dmi]edsmrtný masky z d[Emi]ob, kdy jsme se mohli sm[Ami]át ... :/ .1. M[C]ěsíc snílek st[F]oupá nad skal[C]ou a zpívá si svou píseň pomal[G]ou, je p[C]odobná té, co jsem složil s[F]ám, tak p[G]oslouchej a nehleď k hodin[C]ám. .R: Jako k[C]otě si příst a víčka mít zavřená[F] únav[C]ou, málo je míst, kde staré lásky n[D7]aráz uplav[G]ou, j[C]edním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už zn[F]át, že jak kotě si příst a v[C]íčka mít zavřená[G] chtěl bych r[C]ád[F].[CG] .2. Dnešní noc je stokrát ztřeštěná a doznám, že jsem šťastný, že tě mám, už vítr vlahý stopy bázně svál, tak můžu říct, co léta jsem si přál. .R: .3. Nevyznám se příliš v lichotkách a občas se tak stydím, že bych plách', za blízký strom se ukrýt, a pak vím, že bych šeptal, ovšem hlasem dunivým: .R: .*: T[C]ap ta da[F] .[C]..[FCFCF] [C] [Dmi] [C] [Dmi] [G] [Dmi]Jako kouzlem Ráno [F]slunce po obloze rozprostírá svůj [C]pléd Jako kouzlem Jeho teplo slétlo na zem A rozehřálo můj svět [F]Dívko smutná Ten tvůj p[Dmi]láč [Emi]Tak hořce chutná Jak pomera[C]nč [Dmi]Který dneska ráno Ještě zrá[G]l [Dmi] Tak jako kouzlem Slunce svítí na tvé tváře plné nesnází Jako kouzlem Ptáci letí v ranní páře a těm nic neschází Tolik planet tolik hvězd Jedna smí jen život nést Jen na jedné smí květy kvést Jako kouz[Dmi]lem [Dmi] [F] [C] [Dmi] [F] [C] Čas ten běží nechce stát A stéká z věží jak vodopád V jeho proudu když tě slyším se smát [Dmi]Smutná dívko Mám tě rá[C]d [Dmi] Tak jako kouzlem Tak rád [C]..... .1. Dl[G]ouho jsem čekala, než někdo zastaví, n[C]a dálnici p[D]adal podveč[G]er, kdo vezme holku, co má nohy bolavý, a k t[C]omu ještě s[D]rdce, bohuž[G]el, p[Cmi]otom brzdy, a když st[G]ál, s [Hmi]úsměvem kluk mi otvír[Ami]al[D] [G]a svět byl krásnější i za sklem špinavým, [C]o sobě mi c[D]estou povíd[G]al. .R: Jako j[G]á do tmy se díval, jako já písničky zn[Ami7]al, jako já smál se a zp[D]íval, jak ř[Ami7]íkal, tedy [D]aby nezasp[G]al[D]. .2. Kolik jen touhle trasou jezdí šoférů, jenom náhodou se my dva můžem znát, život, co přikládal mi spousty malérů, začal se mi hezkej zase zdát, jenom blázen chtěl by víc, mně stačí, že ti můžu říct: štěstí je hrou, co začla jedním z večerů, pojď se snažit se mnou neprohrát. .R: .3. Kolikrát ven se ještě oknem podívám, v ulicích je prázdno ospalý, už nechci věřit ani věžním hodinám, čas má kroky hrozně pomalý, někdy těžko usínám, když pozdě vracíš se mi sám, než v nočním tichu uslyším tvůj kamión, konečně jak dole zastaví. .R: .R: .1. Sednu si n[Ami]a taburet z lýčí a ty na p[F]ostel z nehorázné něhy, a to sp[G]ojení z nás zničí, tvá tv[Ami]ář je víc než boží i v týhle chv[F]íli, která nemá břehy, a v tom str[G]achu, kdo koho dřív složí, jak ten p[F]ár chromejch k[Ami]oní. .2. Tak marnejch jako záře svící na pláň rozdupanou těmi, co se milujou jak býci, kde se v osudovým třesku řítí touhle věčnou zemí stáda rozpálenejch mezků, nejen pár chromejch koní. .3. Těch, co se věčně choulí k sobě, viní kdekoho z tý zimy, kdy je v posteli jak v hrobě, kdy ti nevinní se vzbouří a ti vinní se vzbouří s nimi, že se udí v jednom kouři, jak ten pár chromejch koní. .R: Co p[C]olední mu zvoní, když by sp[G]al, jen d[C]ál, j[F]en d[C]ál. .*: Tak mi p[C]odej láhev piva, která j[Ami]ediná tu zbyla, která j[G]ediná tu zpívá, jen se zv[C]edej, ty mý mládě, jsme teď p[Ami]rvní, v tom je síla, a taky př[G]edposlední v řadě, po nás p[F]ár chromejch k[Ami]oní. .4. Ti se belhají k svý mezi, která byla a už není, a ta ženská z nich je březí, a nás v kleštích drží sázka, při zemi to hřmění a při životě láska, jak ten pár chromejch koní. .R: [Ami]Jako [Hmi]tele [C]na vrata [G]vyve[Hmi]dený ze [Ami]zlata [Ami]jako [Hmi]tele [C]na vrata [G]kou[Hmi]kám [Ami]dál. Jak je země kulatá, když mně se zdá placatá Jako telene na vrata koukám dál. [E]S tím co znal jsem [C]z dlouhý praxe [E]zítřek vycouvá[C] [E]Já jak blázen [C]v ránu prázdném [E]pózu divnou [C]mám. Jako tele na vrata koukám se, že zrovna ta, která četla poupata, lásku má. Všude sama novota a já půlku života. Jako tele na vrata koukám dál. Kam se dívám, tam jen zírám, málem závrať mám, Všechno známý připadámi pláchlo bůhví kam. S tím co znal jsem z dlouhý praxe zítřek vycouvá. Já jak blázen v ránu prázdném pózu divnou mám. Jako tele na vrata vyvedený ze zlata jako tele na vrata koukám dál. Všude sama novota a já půlku života. Jako tele na vrata koukám dál. [F#mi]Zas brečím [Hmi]nad životem [D]nahlížím [E]živým plotem [H]slabosti Do [D]zahrady svých štěstíček [F#mi]Způsobem [Hmi]málo ženským [D]teď koketujú [E]se šampaňským z [H]hlopoustí jenže - [C#]nikdo neni na klíček (r): Jsi [F#mi]frajer, samá [E]sranda, jsi [A]vítr ty si [D]chtěl si mě [C#]nést, teď říkáš po létech [F#mi]po všech co [E]za sebou [A]máme: My se [D]museli splé[Hmi]st .. [D] [F#mi][E][A][E][Hmi][C#] Dřív věděla jsem přesně kdo pomůže mi z tísne a co dnes ?! Dnes vezmeš si své knihy .. Když mizíš pryč, běž rychle z hádek vybila led jen kdo teď má líbat mé rty ? (r): (r): Dnes večer vypadnem třeba to bude jiný Včera to nevyšlo zbyl jen pocit viny Asi jsme dělali ňáký krutý chyby Že jsme jen seděli a mlčeli jak ryby Jdem do nový hospody tam nás nikdo nezná A budeme tajemný to nám jde moc bezva Holky to sebere a hoděj po nás vokem Pak už se chytíme vemem si je bokem Hlavně se dohodnout a ne chtít všichni jednu Ať už je jistota když od stolu se zvednu Lepší holka škaredá ta bude jeětě ráda Že si našla príma HA HA kamaráda Kam jsme to vlezli jsou tu samý chlapi Zase to nevýjde a to mě teda trápí Aspoň tu propijem nějáký to kilo Všechno je takový jako vždycky bylo Servírka co tu nosí není vůbec líná Ze zvyku jí čumím do klína Jí to vůbec nevadí a mě chytá slina Tak se mi zdá že tu dneska ještě bude psina Když šlo okolo plácl jsem ji po zadku Hostinskem vykřik: "Padej ven ty spratku" Vyběhl jsem ze dveří a venku hustě lilo Všechno je takový jako vždycky bylo Všechno je takový jako vždycky bylo bylo Všechno je takový jako vždycky bylo Všechno je takový všechno je takový A to se ještě uvidí [Ami]Jsem to já jak zamlada [D7]I když jinak teď vy[G]padám [Ami]Stále mám stisk buldočí [D7]K tomu pár vrásek u [G]očí [F]Názory jsem má[Dmi]lo změnil [G]Muziku mám [C]rád [Dmi]Co jsem cenil cením dál [F]Už zřejmě napoř[G]ád Jsem to já jak zamlada Stejné věci mě napadaj Když se dívky rozvlní Není co bych jim nesplnil V novinách čtu dobré zprávy Stále nejraděj Je to návyk od dětství Dnům dát spád a děj [C]Rád plavu v záhad[G]ách T[Dmi]ak jako zam[Ami]lada A[C] stejně spous[G]tu věcí [Dmi]nevím[F] I[C] když mě uc[G]hopí [Dmi]smolný den za [Ami]klopy [C]Marně doufá, [G]že se z něho z[Dmi]jevím[F] [G]Zjevím Jsem to já jak zamlada Stejně špatně se ovládám Když mi něco nesedí Dělám si službu medvědí Řeknu to, co právě cítím Potom zaplatím Tak se jevím sobě sám Aspoň prozatím. Dál si plavu v záhadách Stejně tak jako zamlada Jako tehdy spoustu věcí neví Když mě sem tam uchopí Můj smolný den za klopy Marně doufá, že se z něho zjevím Jsem to já jak zamlada Stejné věci mě napadaj Stále mám stisk buldočí K tomu pár vrásek u očí Názory jsem málo změnil Muziku mám rád Co jsem cenil cením dál Už zřejmě napořád Svůj řád jakoby náhle tu vůbec jsem jakoby náhle zpívám, náhle někdo poslouchá cítí stejný co já vím, nebýt tu s vámi já jiný vám zaspívá své přání nemuset povídat že nechápete vůbec nic co víc kvůli tomu tu vůbec jsem kvůli tomu zpívám aby někdo naslouchal cítil, že mám co říct vím, nebýt tu s vámi já jiný vám zaspívá své přání - nemuset povídat že nechápete vůbec nic co víc [D]A tak se [A]domů potá [E]cím v městě se líně kolíbám naději svou občas poztrácím a pak ji znovu nalézám A tak se domů potácím v městě se líně kolíbám naději svou občas poztrácím a pak ji znovu nalézám RF: Všichni [D]tvářej se jakoby [A]nic [E]na tváři úsměv a [H]v duši klid všichni se tvářej jakoby nic já mám chuť večer někam jít všichni se tvářej jakoby nic a mozek mít zas jak vymytej [D]všichni se tvářej [A]jakoby nic [E]a já jsem sám a tím pádem zabi [D]tej [D][A][E] Nechápu čím jsem podivnej jsem v tomhle blbým městě sám dav je mi občas protivnej jindy mu s chutí podléhám Radši si to nechám projít hlavou nedalas´ mi nic vo co bych stál jak na to koukám naději mám malou když vokolo kolem konec konců dál RF: RF: Všichni [D]tvářej se jakoby [A]nic[E], [H] všichni tvářej se jakoby nic všichni tvářej se jakoby nic [D]všichni se tvářej [A]jakoby nic [E]a já jsem sám a tím pádem zabi [H]tej .1. Let všedních dnů vnímám jak déšť, kruh lidí a jmen a pravdu a lež, a hranice snů, v noci den, ve dne noc, a tu a tam vztek, když je všeho už moc. .2. Někde uprostřed m[A]ám, tvůj obrázek mám, vždycky, když bolí den, tak si ho maluju sám, krásně bílá je sm[D]ích, černá oči a str[A]ach, to jak poznáváš sv[E7]ět, slunce, květy a pr[A]ach. .3. Pojď, ruku mi dej, nechci, abys' šel sám, možná bude nás víc, řeknem, kdo půjde kam, do posledních koutů týhle planety říct, že nad lásku není, že nic není víc. .4. Let všedních dnů vnímám jak déšť, kruh lidí a jmen a pravdu a lež, a bezmocně koukám, jak všemu jdeš vstříc, vždycky zakopneš dřív, než stačím ti říct" .5. =3. + /: do posledních k[D]outů týhle planety ř[A]íct, že nad lásku není, že n[E7]ic není v[A]íc ... :/ .1. T[A]a tečka v dáli, to není l[G]oď, t[A]o odplouvá rok mého n[G]arození, s k[G#]ulatými okýnk[F#]y, m[G]aškarní rok mého n[F]arození, rok t[E]ancující a asketické naděje ve znamení b[D]udoucího komfortního života. A čl[F]ověk se do života v[G]rhá výhradně p[A]o hlavě, jó, d[F]okonce jsem se o tobě n[G]ejdřív dozvěděl, že vl[A]asy máš tmavé, [F]úplně nejdřív př[G]icházejí v bolestech n[A]a svět vlasy, pr[F]oto taky první, už b[G]ez bolestí, [A]odcházejí, n[F]aprosto poznen[G]áhlu, jak d[E]ým. .R: J[A]akube, Kubo, J[G]akoubku, př[A]esívám peří holoubk[G]ů, c[F]opak si pro tebe př[G]ipravil sv[A]ět, c[F]opak si pro tebe př[G]ipravil sv[E]ět? .2. Ta tečka v dáli, to není loď, to odplouvá rok tvého narození, s kulatými okýnky, neklidný rok tvého narození. Rok absurdní a tápající naděje ve znamení touhy po obyčejném životě, a zdá-li se ti, že se ta loď naklání a mává komínem, tak to není mávání, to se kymácí zem. .R: [G]Prstem ój prstíč[Ami]kem [D7]bělokamenou tou[G]hou dloubají rajcov[Ami]ně [D7]bujaří bohatý[G]ři. Den zašel na Pet[Ami]řín [D7]kde upad do dlu[G]hů Madona šišla[Ami]la a [D7]byli na ní čty[G]ří. [G][Ami][D7] [G][Ami7][D7] [G] CO DÁME NÁRODUM (v podpisech kašlou křížky) Promiňte laskavě - nebyl ten Šejkspír žid ? Glóryja pánové Glóryja bílé myšky a vzadu v lokále tichounce budem pít. Na nebi frigidní Venuše hledá práci Krev zlevnila jak hlad A ti co plavali v ní na housle z holubic rozverně začali hrát. Když doba žádá to i hnůj prý vykrvácí Má lásko dubnová hle"prvosenky pivní" a jejich vadnutí Nebudem spolu spát. .1. Exklusivní blondýna je postrachem Londýna ve dne spí a v noci střílí , ovládá celý Picadilly. .Ref.: Noc je temná a dívka je blond neomylně jedná James Bond Odolný proti kulkám-jedům, tajný agend 007 .2. Pozve ji dál do West Endu, tančí sní v rytmu Jazz Bendu do sklenice nalije whisky a při tom myslí na otisky .3. Když situace dovolí, z kabelky jí vytáhne pistoli, Přejede očima po jejím těle a ona sama lehne si mu do postele Ref. Noc je temná... .4. Blondýna už tiše spí, když Bond ještě rozsvítí, Jazz Bend hraje známí melodie, do bytu vchází policie .5. Mlha tlumí ozvěnu, dvanácti úderů Big Benu, Blondýna putuje za pevný mříže a Bond jede na další akci do Paříže Ref. Noc je temná... .6. Na město nad Temží už zase klidně mží Narkoman kupuje libru koksu, prostitutka hází penci do juke-boxu Ref. Noc je temná... Jo [C#mi]James Bond, to je [A]kavalir. Chtel bych [B]takovej jednou bejt[Bmi]. [F]Ja mam tři prsty v prdeli [H]zastrčený. [G#]Někdo mi tu prdel ukrad, [Emi]Já nemám kam prsty strkat [D#]Jsem ztracený. [Es]Vyhrál jsem už hodně ptáků, jen můj mi pořád visí. [Bmi]Jednou mě dohonil Hůlka, z hlavy mu zbyla jen půlka. [C]A už mu taky visí. Ou jéééééééééé [G]Pět let jsem za to dostal, div jsem z toho neposral se. Tundar lubinuva tuc tuc... Já tak život rád mám, že z toho mám hlad. A taky žízeň mám, asi se napiju. Po ulici jezdí auta, jablko daleko nepadá od stroma. Jak se do lesá volá, až se ucho ucho utrhne. Zůsko, máš doma traktor? Vole Tak já ti ho opravím a svezu tě frézou po poli. Čau, ne úproč, jo. Kde je Ondra. Já se všem holkám líbim, každé ráno víc a vív. Prý se na mně všochni smějou. Padadadam [G]Janíčenko, [D7]Jan[G]ko, [G]něbudz mňa včas [C]rá[G]no, [G]já něrada stávám, do polodňa [D7]spá[G]vám. |: [G]Janí[G7]čku, [C]co [G]ro[C]bíš, [G]že ty k [C]nám [D]necho[G]díš? :| |: [G]moja mamka povidala, :| [G]že ty [G7]ňa [C]ne[G]lú[C]bíš, [G]že ty [C]ňa [D]nelú[G]bíš. |: Kebych ťa nelúbil, tak bych k vám nechodil, :| |: moje štyry koně vrané, :| |: hladem bych nemoril. :| capo 1 1. [E]Slyšela jsem divnou [A]paní, zpívat [Ami]písně jako [E]Janis. Stála [G]na Karlově [F]mostě v ruce [A]klobouk a v něm [H]peníz. Kolem [A]bylo plno [Ami]lidí a jak [C#mi]dívali se [F#]na ni, zdálo [H]se mi, že se [F#]stydí, svírá [H]prsty [F#]v malé [H]dlani. 2. Byla jsem z ní chvíli v tranzu, věřila jsem jí co zpívá. Stačilo jen přivřít oči, hvězda Janis jako živá. Pak si dala krátkou pauzu, prý se potřebuje napít, já to vidím jako kauzu, peníz do klobouku lapit. 3. Počkala jsem, až se setmí, most už ozářily lampy. Ona spočítala drobné, bude dobže v rohu Kampy. Osmělila jsem své kroky, víte taky trochu hýkám, ona na to já jsem Janis a hned ptá se, proč jí vykám. 4. Čekám tu na převozníka, co tak rozbalit to spolu. Říkám, nemusíme nikam z rytmu blues a rokenrolu. Věřím v převtělení duší, podle mě je všechno jasné. Janis [E]je zas mezi [A]námi a [Ami]na světě je krás[E]ně. [F]Janko masár, [F]Janko masár, [F]kde že si to žitko za[C7]sál, [F]zasál [F7]sem ho [B]mezi vody, [B]mezi vody, [G]aby měly [G7]husy ho[C]dy. Janko masár, Janko masár, kde že si to žitko zasál, zasál sem ho podla cesty, podla cesty, aby měly husy štěstí. [C]Ej, cos porobil, [G]Janoš[C]ku [C]Ej, cos porobil, [F]Janošku [C]Že ťa svázali [G]za nožku [C]Že ťa svázali [G7]za nožku Ej, neporobil jsem nic zlého Zabil jsem srnca mladého /: [ADADAEA]:/ Ej, to nebyl srnec - byla laň Ja, už ňa vezú, nevím kam Už je má milá, už je zle Už sú pútečka na noze /: [ADADAEA]:/ Chystaj, má milá, dva nože Přeřež pútečka na noze Ach, jaké je to řezání Když sú pútečka kovaný /: [ADADAEA]:/ [C]Ej, cos to porobil [G]Janoš[C]ku, ej, [(C7)]cos to porobil [F]Janošku že ťa svázali [G]za nožku, [C]že ťa svázali [G]za nož[C]ku. Ej, neporobil jsem nic zlého, ej, neporobil jsem nic zlého zabil jsem srnca mladého, zabil jsem srnca mladého mezihra Ej, to nebyl srnec byla laň, ej, to nebyl srnec byla laň ja už ňa vezů nevim kam, ja už ňa vezů nevim kam Už je má milá, už je zle, už je má milá, už je zle už sú půtečka na noze, už sú půtečka na noze mezihra Chystaj má milá dva nože, chystaj má milá dva nože přeřež půtečka na noze, přeřež půtečka na noze Ach jaké je to řezání, ach jaké je to řezání když sú půtečka kovaný, když sú půtečka kovaný Mezihra .1. N[Ami]a Janovej h[Emi]oře st[Dmi]ojí divná v[Ami]ěž, do kraja z ní l[Emi]etí nekdy pr[Ami]avda, n[E]ekdy l[Ami]ež, sú to pravdy [Emi]a lži vš[Ami]elijak[Emi]é, č[Hmi]erné, bílé, b[F#mi]a aj b[Hmi]arevn[F#mi]é, h[Ami]ora, ta ich vš[Emi]ecky snese, [Ami]ale l[E]idi n[Ami]e. .R: [Ami]Ó, Janova h[Emi]oro, [Dmi]už dlúho nás [Ami]ochraňuješ, ó, Janova h[Emi]oro,[G] mnoh[D]ý na tobě st[Ami]ál, ó, Janova h[Emi]oro, vš[Dmi]ak ty cosi p[Ami]amatuješ, ó, Janova h[Emi]oro, [G]a jsi p[D]evná d[Ami]ál. .2. Na Janovej hoře stojí divný slúp a nesú sa z něho zmjaty, sednú v každý kút, sú to zmjaty také všelijaké, černobílé, ba aj barevné, hora, ta ich lehko snese, ale lidi ne. .R: .*: K[Ami]opčisko sa n[Emi]ehne [Ami]ani o kúšč[Emi]ek, h[Hmi]ora někdy [F#mi]uhne, t[Hmi]ak jako člov[F#mi]ěk, m[C#mi]ět kus kopca v s[G#mi]obě, t[C#mi]ož to bych vám př[G#mi]ál, k[D#mi]us Janovej h[Bbmi]ory, t[D#mi]ož to bych vám [Bbmi]přál! .4. Na Janovu horu fúká ze všech stran, kerý větr nese pravdu, to si přeber sám, stačí, když si lápneš do sednice, enom chvílu krútíš knoflíkem, hora, ta to všecko snese, ale lidi ne. .R: .R: .1. [Ami]Jan kouká z okna na [F]světlo v kabinetu [G]měl by se učit,však [E]klidu postrádá [Ami]myslí na Lídu,na [F]její černé vlasy z [G]biologie Honza propadá [A]a ty jsi krásná a [F]chytrá holka Lída [G]biolog Bičík [E]jedničky ti dá [A]přestože víš jen,že [F]pes kouše a hlídá [G]Honza ví víc,ale koule má .Rf: [Hmi]Červený punčocháče s [G]černou sukní [Dmi]tvůj batoh taky pláče když jsme oba smutní .2. Jan kouká z okna na světlo v kabinetu jak ležíš nahá mezi vycpanými ježky Bičíkův plášť na kostře kuny lesní a Bičík sám na figuríně těla otvírá okno a nechce už nic vidět pak padá dolů mezi staré habroví Honza už ví,co je to vlastně láska tobě to ale nikdy nepoví .Rf:... .1. D[Ami]o splašenejch k[C]oní už zase lovci stř[Ami]ílí, ulicí je ž[C]enou dolů k ohrad[Emi]ám, zítra jako vl[Dmi]oni, hra je pro ně dohran[Ami]á, bujný hlavy skl[Dmi]oní někam do tráv[Ami]y. .R: Kr[Dmi]á, až si kabát zm[Ami]ění, kr[Dmi]á, bílé vrány odlet[Ami]í, kr[Dmi]á, v jantarový z[Ami]emi přistan[F]ou v jiném stolet[Emi]í. .2. Zamčený jsou stáje, kat už hřívy stříhá, lovčí král je v kapli postý korunován, sníh pomalu taje, těla stromů se probouzí, v jantarový zemi bude zas co pít. .R: D DUR Jany je dívka jedna ze sta, nosí se nosí, jak nevěsta Jany je dívka, každý ji zná, každý doufá, že ji získá Není mezi námi ten, kdo jí není okouzlen, popleten Jany míří znovu zase ven, to bude dnes pro mě šťastnej den Je krásná ... RF.: Jany jde ulicí, má bílé kalhoty, bílé boty Jany zamává mi, kluci, ó jak blaze je mi Boty dnes Jany překrásný má, jak se v nich nosí a vypíná Boty má bílé, jsou ode mne, Jany dneska políbí mě Jany, pověz dneska je ten den, měl jsem dnes Jany, o nás dvou sen Až zítra zavolám ti já, hej, Jany, moje seš a tady hned teď RF.:Jany jde ulicí, má bílé kalhoty, bílé boty Jany zamává mi, kluci, ó jak blaze je mi [C]Jára má [F]velký slipy, [C]ale je to [F]chlap, [C]v neděli, když v [F]brance stojí, [C]aby [F]míče [G]lap. [C]Holky koukaj [F]ze střídačky, [C]pomo limo a je [F]fajn, [C]Jára stojí [F]ve svý bráně, kleci z bílejch [G]lajn. .R: [F]Jára, Jára [C]ze sokola [F]chytá míče a [G]chytá je pořád, [C]Jára, Jára [F]ze sokola [C]chytá balóny, [F]po holkách čumí, [F]Jára, Jára [C]ze sokola [F]chytá míče a [G]holky za kozy, [C]Jára, Jára [F]ze sokola [C]dávno už spí když slunce zapa-[G]dá. V neděli když fotbal skončí, Jára sedí sám v hospodě kam holky přídou, ale až bude tma, Jára po nich smutně kouká, je pozdě, jemu se chce spát, než se holky začnou dívat, Jára usíná. .R: Jára, Jára ze sokola chytá míče... Všichni už jsou dávno doma, pípa netočí, hostinský pan zvedá židle, jen Jára pořád spí, až ho zbudí, půjde domů, dres dá ještě prát, v neděli zas Jára - holkař v bráně bude stát. .R: Jára, Jára ze sokola chytá míče... .1. [F]Už ráno z dálky přišlo k n[G]ám a ptáci v oblac[Ami]ích s[F]i písní otevřeli chr[Emi]ám, kde nemá místo hř[Dmi7]ích,[(G)] t[Emi]o stává se, když v př[Dmi7]írodě si najdeš domov sv[G4sus]ůj,[G] c[Emi]o prožil jsi v té spoustě dní, toho nikdy nelit[Dmi7]uj.[G] .2. Zas lásce otevřel se ráj, tam slunce svítí víc, a jarem voní celý kraj, tou vůní borovic, to stává se, když v přírodě si najdeš domov svůj, co prožil jsi v té spoustě dní, toho nikdy nelituj. .3. Dnes tráva voní jarem jen a rosa hlásí všem, dnes tráva voní jarem jen a rosa hlásí všem, že vánek, ale nejen ten, se vznáší novým dnem, to stává se, když v přírodě si najdeš domov svůj, co prožil jsi v té spoustě dní, toho nikdy nelituj. F G Ami F G C Dmi G Ami Dmi Emi G Ami A7 Dmi G Ami Dmi F G Ami .1. Dunění k[C]opyt v[F]ečer slýcháv[C]ám, údolím jarní k[Emi]urýr jede k n[E]ám, v peřej[Ami]ích řeka zv[G]oní a j[F]arem vítr v[E7]oní, přijížd[Ami]í jarní k[G]urýr, d[F]obř[E7]e ho zn[Ami]ám, ví, celej kr[G]aj to ví: v[F]eze nám j[G]aro v br[F]ašně s[E7]edlov[Ami]ý. .2. Zase jdou krajem vánky voňavý, vobouvám svoje boty toulavý, dobře ví moje milá: i kdyby víla byla, tyhle toulavý boty nezastaví, mám boty toulavý, ty ani kouzlem nezastaví. .3. Musím jít, mraky táhnou nad hlavou, musím jít stopou bílou toulavou, neplakej, že se ztratím, já do roka se vrátím, prošlapám cestu domů jarní travou, víš, ty to dobře víš, ty moje boty nezastavíš. Stín [D]padal na Tvou tvář a [D7maj]měsíc hospodář, [G7maj]se vracel domů do hor, do peřin, skonč[D]il flám a návrat zpět [D7maj]byl delší než sto let, i kd[G7maj]yž duben vypil vodu z kalužin. V ten jarní [F#mi7]den jsem Tě [Hmi7]za ruce vzal, byl jako s[A]en a [C9]nešli jsme dál. [G7maj]Podívej úsvit, už [F#mi7]ze spánku se [Hmi7]sbírá, [G7maj]pohladí tváře a [F#mi]bodá do[Hmi7] očí, [G7maj]miluj se se mnou[F#mi], zaže[H7]nem netopýra [G7maj]a jeho křídla[C9] nám ráno ochočí. Den, strůjce objetí, na konci století, nám vetřel jarní vůně do vlasů, tady na začátku cest, co vedou z velkoměst, jsme zůstali, cizinci bez pasů. A strašák mrak stínem skryl náš hřích, byl to přítel zamilovaných. Podívej úsvit ... .1. [E]Na stráni už [A]zase kvete [E]žlutej [A]petrklíč, [E]Slunce na oblo[A]ze svítí jako [E]žhavej [A]míč. [A]Zbytky sněhu [H7]rychle tají, [A]mají asi [H7]strach, že potokem pryč zmizí po cestách .2. Mokrou trávu bota ždímá, stopa je jak hráz. S každým krokem mlsně mlaská bláto kolem nás. V rychlých proudech dravých řek teď všichni poznají, že jaro už svůj příchod netají .R: [E]Těch [G#]dnů, co [C#mi]dlouhých nocí příděl, do [E]snů [G#]vypůj[C#mi]čily nám. [E]Těch [G#]dnů konec [C#mi]je, chlad zmizel, [A]jarní pozdrav [Edim]letí do [H7]všech [E]stran. .3. Na stráni už jaru zvoní zvonky modravý, z oblohy se dolů snáší ptáci toulaví. Přilétají z cizích měst, když vzpomněli si zas, která cesta vede mezi nás. .R: Těch dnů ... .1. Když první t[Hmi]ání c[Emi]estu sněhu zkř[D]íží [G]a nad led[Emi]em se v[F#]oda objev[Hmi]í, voňavá zem se sn[Emi]ěhem tiše pl[D]íží, t[G]ak nějak l[Emi]íp si b[F#]alím, proč, bůhv[Hmi]í. .R. Přišel čas sl[G]unce, zrození a tr[D]atí, na kterejch p[G]otkáš kluky ze všech str[D]an[F#], /: Hubenej J[Hmi]oe, Čára, Ušoun se ti vr[Emi]átí, oživne k[G]emp, j[F#]aro, vítej k n[Hmi]ám. :/ .2. Kdo ví, jak voní země, když se budí, pocit má vždy, jak zrodil by se sám, jaro je lék na řeči, co nás nudí, na lidi, co chtěj' zkazit život nám. .R. .3. Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo, srdce těch pánů, co je jim vše fuk, pak bych měl naději, že i příští jaro bude má země zdravá jako buk. .R. + oživne k[G]emp, j[F#]aro, vítej k [Hmi]nám ... .1. J[A]á náladu mám bezva[D]dnou, i když g[A]atě mý mi nepad[D]nou jak [A]maj, mě[A] všude se jen [D]smějou a v[A]íc mi nenalejo[D]u, kde mě z[E]naj, však sta[D]čí, když mám modrý nebe nad [A]sebou a šťa[D]stnej jsem, že nohy už mě n[E]ezebou, já vid[D]ím teď a radost z toho m[E]ám, že [D]konečně zas j[E]aro přišlo k [A]nám. .2. Já zmožen jarní únavou a s modrým tichem nad hlavou jsem sám, hm, hm. Mě nohy už se popletly, tak jsem na louce rozkvetlý si dál, a když se potom odpočatej probudím, hned je mi, jak když se podruhý narodím a vidim, že už tohle není sen, že konečně zas jaro přišlo sem. .Ref: Ta[D]k kdo můžeš hned z m[E]ěsta draka [A]vem, a [D]běhej závod s jarním poto[E]kem, a kd[D]yž tam do něj žbluňk[E]neš, tak to p[A]řeci [F#mi]nevadí, n[D]a jaro se m[E]usí s úsměv[A]em. .3. Teď žvejkám čerstvou trávu a všem hezkejm holkám zprávu posílám, já posílám běd přívaly, snad dojdou poštou žížalí i k vám, že těším se až budu blázen z vašich úst, tak nastartujte honem svůj proklatej vůz, nebo jeďte oranžovým expresem, ať stihnem ještě jaro za lesem. .R. .4. = 3. Poslouchej) poslouchej (píseň mou) varovnou (jen pár not) jen pár slov (ten zvláštní tón) snad je ještě čas (každý zná) vy i já (dobře ví) dobře zná (kolik má svět krás) Výfuky aut víří prach Špína a louh měl bys mít strach Každý tvůj krok provází smog. Jarním loukám pojď hrát Jarním loukám pojď hrát Jarním loukám pojď hrát Jarním loukám jarním loukám pojď hrát. Na cestách dalekých na řekách hlubokých V polesí nejhustším na horách je sníh. Zasaď strom jeden strom jeden květ je jeden svět Každý z vás jistě ví kolik má svět krás. Jarním loukám pojď hrát Jarním loukám pojď hrát Jarním loukám pojď hrát Jarním loukám jarním loukám pojď hrát. Jarním loukám pojď hrát ... .1. M[Ami]y čekali j[C]aro, a z[G]atím přišel mr[Ami]áz, tak strašlivou z[C]imu nep[G]oznal nikdo z n[Ami]ás, dva dny a dvě n[C]oci st[G]ále padal sn[Ami]íh, náročný to b[C]ylo v těch d[G]obách ledov[Ami]ých. Čt[C]yři stupně pod nulou snad b[G]yly, vážení, a vl[Dmi]aky hned pár hodin nabr[G]aly zpoždění, k[C]aždou chvíli bez proudu a pl[G]yn jen skomíral, [Dmi]a na jízdní řád se radši n[G]ikdo nedíval, byl hroznej mr[Ami]áz. .2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal, když vystrašený soused na okno zaklepal: "Můj čuník v chlívku leží, v horečkách vyvádí, já do města bych zajel, snad doktor poradí." Půjčil jsem mu trabant, a když dveře zavíral, dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval: "Jeď, brachu, pěkně zvolna, je hrozný náledí, jsou ojetý gumy, auťák moc nesedí, tak neriskuj!" .3. Soused jen máv' rukou a prudce rozjel vůz, nevšim' si, že do dveří mi přivřel hubertus, v kotrmelcích striptýz ještě nikdo neviděl, když přivedli mě k vědomí, tak jsem se zastyděl. Moje spodní prádlo nebylo akorát, od léta už nespatřilo zblízka saponát, navíc právě vzadu v něm velký otvor zel, vznikl asi, mrška, jak spad' jsem na ... kostrč, já smůlu měl. .4. Ve chvíli, kdy známí stavěli mě na nohy, přistál soused na návsi uprostřed výlohy, skončil tam i s trabantem na gumách ojetých, je to prý má vina, řekli mi na DI. Teď soused je můj nepřítel a z auta zbyl jen vrak, navíc musím šetřit na novej huberťák, pokuta za gumy mě vyšla na pět set a zbrusu novou sámošku stavím v akci "Z", a čuník zdech'. .*: N[Ami]ěkdy dobrá v[C]ůle zkr[G]átka nestač[Ami]í ... .1. Přišlo se j[Ami]aro ptát, co dělám a která se mi l[G]íbí, jestli jsem p[Ami]od rozkvetlým stromem už pusu d[G]al, řek' jsem mu [C]o tobě, a ono př[D7]ikývlo, jako že pr[G]íma, do vůně zr[C]ození o našem ch[D7]ození jsem mu hr[G]ál. .R: M[G]ám r[F#]ád, m[F]ám r[E]ád, c[A7]o víc si m[D7]ůžu př[G]át, mám r[F#]ád, m[F]ám r[E]ád, c[A7]o víc si m[D7]ůžu, c[A7]o víc si m[D7]ůžu, c[A7]o víc si m[D7]ůžu př[G]át. .2. Přišlo se jaro ptát, jestli, když umím brát, umím i dávat, jestli jsem hodnej, něžnej, milej, jak mám bejt, řek' jsem mu o tobě, a ono přikývlo, jako že príma, do vůně zrození o našem chození jsem mu hrál. .R: .1. J[C]aro začlo n[F]ešťastn[C]ě, j[Ami]ak ost[Fmaj7]atně vžd[G]yck[C]y, neslaně a n[F]emastn[C]ě, zkrátka [Ami]makr[Fmaj7]obioti[G]ck[C]y, sl[F]unce svítí n[C]a dámy čt[G]oucí č[Ami7]eský B[G]urdy, st[C]ejně jak na S[F]addám[C]y stř[Ami]ílej[Fmaj7]ící Ku[G]rd[C]y. .2. Přišel jsem dřív z oběda, v pokoji hrál Verdi, načapal jsem souseda, měl gatě na půl žerdi, jdu do polí za prací a za druhou mízou, unavený lustrací a parlamentnou krízou. .3. Svítí křídla bělásků, v řece se třou líni, na tradiční pomlázku s řetězy jdou skini, čichám děsný aroma, potácím se, blednu, narazil jsem na Roma, co píchli ho tu v lednu. .4. J[C]aro začlo n[F]ešťastn[C]ě, j[Ami]ak ost[Fmaj7]atně vžd[G]yck[C]y, neslaně a n[F]emastn[C]ě, [Ami]makr[Fmaj7]obioti[G]ck[C]y ... [Cmi]Na horách [Gmi]taje sníh [B]Řeka je di[Cmi]voká a chladná Jako ty jako ty Ve vzpomínkách mých Jaro jaro bláznivý Hážeš kytky do vody Jako každej rok Sama nevíš proč Jaro jaro bláznivý Hážeš kytky do vody Hlava se ti točí A ty nevíš proč Na horách taje sníh Řeka je divoká a krásná Jako ty jako ty Ve vzpomínkách mých Jaro jaro bláznivý Hážeš kytky do vody Jako každej rok Sama nevíš proč Jaro jaro bláznivý Hážeš kytky do vody Hlava se ti točí A ty nevíš proč nevíš proč Na horách taje sníh Řeka je divoká a chladná Na horách taje sníh Řeka je divoká a chladná Divoká a chladná Na horách taje sníh Řeka je divoká a chladná Na horách taje sníh Řeka je divoká a chladná Na horách taje sníh Řeka je divoká a chladná Jako ty jako ty Ve vzpomínkách mých Ve vzpomínkách mých Ve vzpomínkách mých Ve vzpomínkách mých Ve vzpomínkách mých .1. N[E]a obloze visí sl[A7]unce jako placka, v h[E]ospodě už padla zase p[H7]rvní jarní facka, m[E]y po Praze jsme bloudili t[A7]am někde poblíž Florence, f[H7]ernetem jsme se nalili sk[A7]oro jako ty pupence, už je zase j[H7]aro v ulic[E]ích. .2. Zavíráme, padla, den je zase v tahu, takže jdeme, vole, nasát jarní noční Prahu, a po dalším fernetu v Bystrici jsme sbalili čtyři kočky z basketu - dvoumetrový gorily, už je zase jaro v ulicích. .3. S jednou dávám tanec, celkem slušně trsá, hlavu tlačím tam, co maj' jiný holky prsa, to je dobrý, stodvacet, v hlavě mi tančí numera a jdem se zas ven potácet, říkám si: to je nádhera, už je zase jaro v ulicích. .R: J[E]aro je rozmazlenej spratek, kterej v nás sv[A7]évolně a z nudy p[E]ěstuje neklid, kýč a zm[H7]atek, [E]že nevíš, odkud, kam a kudy, jaro je [A7]rozmazlenej spratek [E]a probouz[H7]í v nás divný p[E]udy. .4. Taxíkář mě tahá z auta jako balík, výstup z vozu není v ceně - no ten mi krásně nalít', musím dát bacha na hocha, jestli mě nechce vočesat, ale on to vzal od oka: stošedesátčtyři padesát, už je zase jaro v ulicích. .5. Ve výtahu sedím, mačkám všechny patra, podlaha je tvrdá, ztvrdla jako moje játra, žmoulám lístek od šatny, kabát jsem nechal šatnářce, a mám zas pocit úchvatný jako kus špuntu ve flašce, už je zase jaro v ulicích ... [G]Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy. Dříve, než se vlády [D]chopí, vystrkuje peris[G]kopy. Než se jaro osmělí, vystrkuje podběly. Ty mu asi dolů hlásí, čerstvé zprávy o počasí. [F]Jaro! Je to v [C]suchu, zima už [D]nemůže[G], stoupá teplota vzduchu a míza do růže. Povídám: jaro! Je to v suchu, vichry už nedujou, nahlas nebo v duchu lidi se radujou. U dopravní cedule vyrostly dvě bledule, blízko telegrafní tyče vyrostly dva petrklíče. Mravenci už pracujou, holky sukně zkracujou, slunce svítí, led je tenký, jaro, vem si podkolenky. Jaro! Je to v suchu, zima už nemůže, stoupá teplota vzduchu a míza do růže. Povídám: jaro! Je to v suchu, vichry už nedujou, nahlas nebo v duchu lidi se radujou, stromy se radujou, keře se radujou, ryby se radujou, mouchy se radujou, myši se radujou, dveře se radujou, okna se radujou, vopice se radujou, kočky se radujou, sloni se radujou, ministři se radujou. .1. T[Ami]rs trnů tesá "T" a t[G]yran tleská z tr[Ami(E)]ůnu, j[(Ami)]e jaro desáté, jež v[G]oní po oc[Ami]únu, plyš prachu p[Dmi]íše po zdech p[G]ísmena šediv[E]á, n[Ami]e píseň, pouhý p[Dmi]ovzdech, kt[Ami]erý se nezpív[G]á, který se nezpív[Ami]á.[F][E] .2. Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou, kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou, jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá. .3. Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá, chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá, vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá. .4. Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou, a tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou, /: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T", kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté. :/ .1. M[Ami]y čekali j[C]aro, a z[G]atím přišel mr[Ami]áz, tak strašlivou z[C]imu nep[G]oznal nikdo z n[Ami]ás, zvěř z okolních l[C]esů nám st[G]ála u dveř[Ami]í, mnozí, co se sm[C]áli, n[G]áhle uvěř[Ami]í. Z ch[C]ýší dřevo mizí a m[G]ouka ubývá, n[Dmi]ouze, nám tak cizí, se r[G]ychle ozývá, v[C]e stájích je ticho, s[G]eno dochází, p[Dmi]od malými okny bíl[G]á smrt obchází, a stále bl[Ami]íž. .2. A potom to přišlo, co muselo se stát, od údolí k horám začalo všechno tát, tenkrát přišel soused, a jak mluví, téměř lká: "Moje žena myslí, že se jara nedočká." Půjčil jsem mu koně, a když saně zapřahal, ještě, než se rozjel, jsem ho rychle varoval: "Nevracej se brodem, ledy už praskají, nejpozději zítra se na pouť vydají tam v údolí." .3. Už padalo šero, když se navracel, delší cestou přes most však čas už neztrácel, kůň se marně vzpínal, dál nechtěl jet, a, jak jsem mu říkal, pod nimi prasknul led. Zvíře strachem hnané ty saně strhlo zpět a nad ním se tam v brodu navždy zavřel led, hledali ho dlouho, a když zmizel zbylej sníh, pod mostem ležel na schodech kamenných, kudy měl jít. .*: N[Ami]ěkdy ten, kdo sp[C]ěchá, se d[G]omů nevrac[Ami]í ... .1. M[Ami]y čekali j[C]aro, a z[G]atím přišel mr[Ami]áz, tak strašlivou z[C]imu nez[G]ažil nikdo z n[Ami]ás, z těžkých černých mr[C]aků se st[G]ále sypal sn[Ami]íh a vánice s[C]ílí v por[G]yvech ledov[Ami]ých. Z ch[C]ýší dřevo mizí a m[G]ouky ubývá, d[Dmi]o sýpek se raději už n[G]ikdo nedívá, zv[C]ěř z okolních lesů nám st[G]ála u dveří [Dmi]a hladoví ptáci přil[G]étli za zvěří, a stále bl[Ami]íž. .2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal, když vystrašenej soused na okno zaklepal: "Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí, já do města bych zašel, doktor snad poradí." Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal, dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval: "Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!" .3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám, na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám, trvalo to dlouho, než se vítr utišil, na sněhové pláně si každý pospíšil. Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám, kterým bych v té bouři nejel ani sám, a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem, krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal. .*: N[Ami]ěkdy ten, kdo sp[C]ěchá, se d[G]omů nevrac[Ami]í ... .1. Až j[G]aro na Aljašku z[C]avítá k n[G]ám, hromadu zlata já z[A]a zimu m[D]ám, š[G]ampaňský víno si d[C]o srubu d[G]ám, až jaro na Aljašku z[C]avítá k n[G]ám. .2. S dívenkou krásnou budu tam žít, čeká na jihu a chci si ji vzít, mosaznou postel si do srubu dám, až jaro na Aljašku zavítá k nám. .3. Z těch velkejch plánů nezbylo nic, já dva roky čekal a moh' jsem snad víc, teď už je vdaná a co z toho mám, když jaro na Aljašku zavítá k nám? .4. Nač věšet hlavu: nedá se žít, šampaňský víno tu sám budu pít, s partnery svými tu zůstanu sám, až jaro na Aljašku zavítá k nám. .5. =1. .1. Příli[Ami]vem hučí [G]skály, nový [Ami]den [Emi]začí[Ami]ná Roztáčí vítr [G]mlýny a [F]opojnými víny [E]Voní zem a [Fmi7]jaro [G]nad Breta[Ami]ní .2. Voní zem, dívky v krojích písní den vítají Kraji zní z věží zvony a k díkům hlavu skloní Ten kdo zná jen jaro nad Bretaní .Ref: [C]Dudácká [G]kapela [Ami]hraje na [Emi]náměstí [Ami]Děti si z [Emi]oblázků [Ami]staví [Emi]svůj [Ami]dům [C]Kraj, který [G]opředen [Ami]podivnou [Emi]pověstí [Ami]Otvírá [Emi]náruč, ty [Ami]uvě[Emi]říš [Ami]snům .3. Rybářské čluny míří kolem skal slunci blíž Tvrdý chléb loučení a lásku v očích ženy Dobře zná jen jaro nad Bretaní .4. Moře má jenom dálky, lidská touha má víc Ta, která lásku hledá, vzít naději si nedá Jak to zná jen jaro nad Bretaní .Ref: Dudácká kapela ... .1. [G]Léta tam [D]stál, [C]stojí tam [G]dál, pivovar [D]u cesty, [C]každý ho [D]znal, [G]léta tam [D]stál, [C]stát bude [G]dál, [G]ten, kdo zná [D]Jarošov, [C]zná pivova[G]r. C .R. [C]Bílá [D]pěna, lá[G]hev oro[Emi]sená, [C]chmelový [D]nektar já [G]znám, [C]jen jsem to [D]zkusil a [G]jednou se [Emi]napil, [C]od těch dob [D]žízeň [G]mám. .2. Bída a hlad, kolem šel strach, když bylo piva dost, mohl ses smát, třista let stál, stát bude dál, ten, kdo zná Jarošov, zná pivovar. .R. Bílá pěna, ..... (3x) .*: Ž[G]áci školy p[D]omocné [C]a Jaryna s nima pili v[G]íno, víno [D]ovocné, řv[C]ali "Svět je prima!" .R: /: Jaryn[G]a, Jaryna, Jaryn[D]a, J[Ami(C)]aryna. [C]:/ .1. M[Emi]ěli jsme ve snech h[A]olek plné noci [Emi]a tetování uhrů vš[A]ude po těle, h[Emi]olili jsme se jenom pr[A]o ten pocit [Emi]alespoň před zrcadlem v[A]ypadat dospěle[Emi][A] [Emi]a na zrcadle z m[A]ušinců a akné s[Emi]ouhvězdí Panny dnes nov[A]ami temnělo, st[Emi]udijní výsledky nám b[A]yly houby platné, /: z[G]e všeho nejvíc myslel[D]i jsme n[Ami(C)]a tělo. :/ .R: .2. Šlukla si startku a potom do polibku kouřový perpetuum mobile vložila, s očima dokořán, tak do mých plicních sklípků znuděně, znaveně, dusivě vstoupila, byli jsme pyšní na to, že jsme chudí, a kdo měl na litr, ten byl ten večer král, chutnala ovocným vínem, sluncem rudým, /: pod tričkem na jabkách rybíz se červenal. :/ .R: .3. Že jsem měl vína dost a klíč a byla zima, zůstala se mnou klidně v bytě do rána, když jsem ji svlékal, řekla jenom: prima, jenom mi, hošánku, neupleť fakana, vypnula plotýnku a otevřela dveře, svítání šedlo v každý vteřině, Jaryna odcházela a já zůstal ležet, /: voněl jsem ke svejm prstům, k její peřině. :/ .4. Pak mi ji přebral zpět Dežo ze zvláštní školy a já se v lese opil rudou sladkostí a tu mou bolest roznes' vítr do okolí a moje chvění přenes' osikám do listí, teď už se stydíme i za to, že jsme chudí a že jsme pluli v pekle i v oblacích, jenomže ovocný víno a slunce rudý /: ten hloupej nápěv nám občas navrací. :/ .R: + Jaryn[G]a, Jaryna, Jaryn[D]a, J[C]aryna, Jaruška[G] ... Sólo: 2x [GEmCDAmC] .1. S[G]končili jsme, jasná zpráva, [Emi]proč o tebe z[C]akopávám d[D]ál, [Ami]projít bytem [C]já abych se b[G]ál. D[G]ík tobě se vidím zvenčí, [Emi]připadám si s[C]tarší menší s[D]ám, [Ami]kam se kouknu, k[C]ousek tebe m[G]ám. .R. [Emi]Pěnu s vůní j[G]ablečnou, v[Emi]yvanulý s[Hmi]prej, [Emi]telefon, cos u[G]střihla mu šň[D]ůru, [Emi]knížku krásně z[G]bytečnou, [Emi]co má lživý [Hmi]děj, [Emi]píše se v ní, j[G]ak se lítá v[D]zhůru, lítá v[Ami]zhůru, ve dvou vz[D]hůru. .2. [G]Odešla's mi před úsvitem, [Emi]mám snad bloudit v[C]lastním bytem s[D]ám, [Ami]kam se kouknu, k[C]ousek tebe m[G]ám. Sólo: 2x [GEmCDAmC] .R. .3. Skončili jsme jasná zpráva, není komu z okna mávat víc, jasná zpráva, rub, co nemá líc. Sólo: 2x G Em C D Am C .1. Vč[A]era jsem dostal psaní d[G]oporučeně, s[A]etřel jsem hlínu z dlaní [G]a podepsal na stěně, k[A]áč, káč, p[G]íp, p[A]íp, chrochty, mňau, kř[G]ičel celý dvůr, [A]a pošťák [G]uklouz[A]l a řekl "au!", "k[G]oko," řekl kur, "d[A]ěkuji," řek' jsem já, "za psaní," dodal jsem a zv[G]ony zněly za les[A]em, a zv[G]ony zněly za les[A]em. .2. Držel jsem v rukou psaní a koukal zasněně, razítko hladil dlaní, můj stín totéž - na stěně, káč, káč, píp, píp, chrochty, mňau, křičel celý dvůr, a já se rozhlídl a řekl "čau", "koko," řekl kur, "odcházím," řek' jsem já, "do města," dodal jsem a stíhač prolít' nad lesem, a stíhač prolít' nad lesem. .R: V[A]ám, milé slepice, v[G]ám, milá kachňata, t[A]obě, milá prasnice, v[G]ám, milá kuřata, v[A]ám stačí buď chlívek, n[G]ebo bedn[A]a, ej, jenomže mně už ne, [G]už nésu tak mladé, tož ř[A]ekli si v úřadě, ž[G]e už su na řadě, j[A]á dostal v sídlišti tr[G]i plus jedn[A]a, hej, já dostal v sídlišti dv[G]a plus jedn[A]a, hej, la la la[G] .[A]..[GAGA] .3. Už píšu šesté psaní doporučeně, neteče voda, teče záchod a cosi běhá ve stěně, křáp-křáp, your money - my life, šusty-křup, celý den řve dům, a já se rozhlídl a řek':"Jsi hňup!", crrr, a jó, to k sousedům, "děkuji," řek' jsem já, "za spaní," dodal jsem a budík drnčel nad městem, a budík drnčel nad městem. .R: Vám, milé slepice, vám, milá telata, vám, rozmilé ovce, vám, milá selata, vám stačí koryto, bedna a chlív, ej, já pro svou potěchu vylezu na střechu, někde krev pozbudu, já halekat budu /: a vás, ovce, naháňat tak jako dřív, :/ ej, la la la ... .*: Sv[A]é ručky rozhodím [G]a sebú pohodím, p[A]oletím do oblak, t[G]ak ako vt[A]ák, hej, ručkama rozhodím [G]a sebú pohodím, [A]a letěl do oblak, vt[G]ák "krák-kr[A]ák" ... .1. Tak už to vř[Emi]e a chlapi v[D]ostrý jsou jak m[C]eče a že maj' vzt[G]ek, tak pijou, c[D]o jen trochu t[G]eče, na lodi j[D]ak by měla př[Ami]ijít velká b[H7]ouře, to, co se d[Emi]ěje, skoro p[D]odobá se vzp[C]ouře.[Emi] .2. Začal si kapitán, co hrozný tvrdil věci, za který držet by ho měli v pevný kleci, říkal, že svět je vlastně velikánská koule, a nikdo nevěřil mu ani na půl coule. .R: J[Emi]asný jak f[G]acka, země je pl[D]acka a kolem d[Ami]okola jen oce[G]án, do tisíc l[Emi]áter, tvrdil to p[A]áter, a to je v[C]íc než kapit[F]án,[D] ten když si n[G]ahne, hned ho to t[D]áhne pořád na z[Ami]ápad do Indi[G]e, po zlatě pr[Emi]ahne, skončí na r[A]áhně a dýl než t[C]ejden nepřežij[G]e. .3. Bylo by snadnější než jeho tvrdou hlavu přesvědčit vorvaně anebo mořskou krávu, že kdo se jednou vydal do neznámejch proudů, dostal se zaručeně k poslednímu soudu. .R: .1. T[Emi]ak už to, m[H7]iláčku, m[G]usíme br[C]át, cht[Ami]ěl bych tě n[D7]aposled p[H7]omilov[Emi]at, tak už to, m[H7]iláčku, [G]u nás chod[C]í, j[Ami]avor své l[D7]isty hned dv[H7]akrát shod[C]í, zb[Ami]ývá nám b[D7]alada [H7]o naděj[Emi]i, z[Ami]ejtra mě n[Emi]a vojnu [Edim]odváděj[H7]í. .2. Tak už to, miláčku, musíme brát, chtěl jsem ti svou lásku naslibovat, javor však své listy dvakrát shodí, jinej tě k oltáři doprovodí, zbývá mi balada o naději, zejtra mě na vojnu odvádějí. .3. Teď jsem si, miláčku, jen jedním jist, javor, ten shodí i poslední list, i kdyby ten javor v bouři blesk sťal, nikdy bych svou lásku nesliboval, zpívám si baladu o naději, zejtra mě na vojnu odvádějí. .1. /:[D]Javorina, chlapci, Jav[G]orin[D]a:/ [G]ma milá má modré, [D]má milá ma mo[A7]dré pod oči[D]ma. .2. /:Kebys byla panna jako iná:/ /:neměla bys modré:/ pod očima. .3. /:Ale že si panna nepoctivá:/ /:proto ty máš modré:/ pod očima. .1. [Emi]Já vidím strom co k zemi [Cmaj]padá umírá jakoby neznal boles[G]ti [Emi]hnízdo co nesl tiše v[Cmaj]ychládá [D4] [D3] jen z listů závěť lesům kolem šelestí Když dříví v peci tiše praská v chalupách plamenem jasným zahoří na popel promění se láska strom naposledy nocí k lidem hovoří .Ref: Moje [G]javory,[D]javory,[G]javory Dlouhý s[C]tín vláhu uhlí[G]dá Bouře z[C]lá sílu větví [G]zná Moje [D4]javory,[D3]tiché [C4]javory,[C3]píseň m[G]á[D4D3] Dřevo javorů,javorů,javorů Vůni tvou v houslích poznávám V kolébkách s dětmi houpávám Poletí za hory,daleko za hory píseň tvá. .2. Já vidím strom co lidi chrání a v kůře místa bolavá nechce znát smrt zná jenom zrání když podzim život uspává Pupence novou mízu loudí a je tu jaro jak sis přál posílám pozdrav dolů s proudy strom žije dál,strom žije dál .Ref: Moje ... Když je mi [Dmaj7]ouvej život[Ami7] dlouhej jen [G]málo co mě srazí a když [Gm]tak jen to co mám doopravdy [Dmaj7]rád jako[Ami7] sebe [G]sebe a sebe a sebekrát sebe a [Gmi]tobě se musí zdát jak je to s [Dmaj7]náma jestli [Hmi]je to jako dřív jak se [G]můžeš tak hloupě [Gmi]ptát Nemyslím to ve zlým jo nemusíš se bát nikdo nikdy předem neví co se všechno může stát a tak to zkouším zkouším co to dá jak se můžeš tak hloupě ptát .R: [D]Óo, jak se [Hmi]můžeš takhle ptát [A]mám se rád jsem [Hmi]absolutně [E]šťastnej [D]Óo, jak se [Hmi]můžeš takhle ptát [A]mám se rád J.X.[G]M.[Gmi]T.H.[Dmaj7]P. Když je mi ouvej táta skoupej jenom tak se válím a můžu se ti zdát ňákej divnej už ne tak jako dřív J.X.M.T.H.P. Proč po nocích kouzlím jsem šaman poloprofesionál čáry a máry a láry a fáry abrakadabra a proč kouřím lehce se užírám J.X.M.T.H.P. Už ve zdech [F]hudebky, tloukli mně [B]do lebky když v dětským [F]orchestru jsem [C]začal swingo[F]vat kašlal jsem na noty, kantora [B]mrákoty, z tědletěch [F]mojich synkop, [C]začly vždycky [C7]brát (r): Chtěl bych mít [F]jazz band, s ním [B]na forbíně [F]stát a jako jazzman [B]na trumpetu [C]hrát s gustem a [F]s písní oči otví[B]rat lidem, co [F]zapomněli [C]životu se [F]smát (r): Vášní sem hořel dál, léta jsem trénoval však hudby kritiků jsem zájem nevzbudil jen jednu dobrou věc, pílí jsem dosáh přec myši a tchýni z kvartýru jsem vypudil (r): (r): 1) Jde [A]Frantík kolem [D]zahrád[A]ky, [E]vítr mu vlasy[A] hladí. [D]Dívenka stála za [A]vrátky a [H7]oba byli mla[E7]dí. r) [A]Víš, [D]to je nějak [A]tím, že si už [D]vůbec neu[A]mím [A][A] [E]představit život bez [A]tebe. [D]Bez tebe, [A]bez tebe - [E]představit život bez [A]tebe. 2) Když ráno frézu roztočil, svou druhou krasavici. Šťastně se na ni zazubil a měl ji hned co říci. Víš... 3) Jak zpívali si v rytmu tak, nože se zablyštily. Tak oba byli samý špás, to, že tak mladí byli. r) Víš to je nějak tím, že si už vůbec neumím představit život bez vás obou bez vás obou, bez vás obou - představit život bez vás obou. Jardovi Schanovi, mému souputníku a kamarádovi k abrahámovinam Proč připomínáš mi malou sedmikrásku svou vůní asi nebo zjevem svým je lehké hochu s tebou chodit na procházku s tebou ničeho se nebojím Jseš roztomilý a půvabný a křehký máš hebkost vánků z červencových luk tvůj krok je nepředstavitelně božsky lehký ty jsi zkrátka v padesáti kluk Proč padesát let je důvod pro oslavu když teprve teď život začíná a pokaždé když zima přiklání se k jaru každej kluk na mládí vzpomíná Když zaprášenou ulicí chodila domů pod struskou, v očích unavenou tvář jen koksárenský smrad provázel vůni stromů ne cestu ti plála rudá zář Tam na podlaze trůnil Terrot jak symbol dvacátého století Golem s hracím strojkem kladenský Pierot netušil že čas tak poletí Tak neodmítej mladické vzpomínání jsem první který ti to může přát je na řadě teď společenské jmenování ty jsi zkrátka mládí laureát Na olbřímí hruď věším vyznamenání za slibů splnění a za hru fér za touhu věčně v očích prosluněných strání za únik do fantastických sfér Nezapomínej že život není věčný ty dům jsi postavil a syny máš tak buď i nadále náš Golém báchorečný ty jsi zkrátka Golém a Ty jsi náš! .1. M[G]ožná m[D]i z[G]ávid[C]í, že žiju v[G]esele, k[D/F#]olik si v[G]ydělám vl[C]eže a z p[D]ostele, m[Emi]yslej' si, ž[Hmi]e mám v p[C]unčoše jm[Hmi]ění, no, v[Emi]ono to vžd[A]ycky tak d[C]ocela n[D]en[G]í. .2. Jsou chlapi voňaví jak vítr nad mořem, a jiný, jak to říct - zkuste spát s úhořem, postel je stejná, jména se mění, no, vono to vždycky tak docela není. .R: Js[D]ou v našem salónu př[G]íjemný p[D]oměry, zrzavý Irky, ty [G]obzvlášte [D]letí, štamgasti říkají: p[G]očkám si n[D]a Mary, první jde honák a p[G]astor až tř[D]etí. .3. Ten, kdo je samotnej, ať se dál netrápí, knížky jsou pro mnichy, ženská je pro chlapy, každej tu stojí o pohlazení, no, vono to vždycky tak docela není. .R: Jsou v našem salónu sem-tam i aféry, před každým prahem najde se smetí, štamgasti říkaj': počkám si na Mary, druhej jde šerif, pastor až třetí. .4. =1. .1. S[Ami7]edím na kolejích, kt[D]eré nikam neved[G]ou[C],[G] k[Ami7]oukám na kopretinu, jak m[D]iluje se s lebed[G]ou[C],[G] mr[Ami7]aky vzaly slunce z[D]ase pod svou ochran[G]u,[Emi] j[Ami7]en ty nejdeš, holka zlatá, kd[D]ypak já tě dostan[G]u?[D] .R: Z r[G]áje, my vyhnaní z r[Emi]áje, kde není už m[Ami7]ísta, pr[C7]ej něco se ch[G]ystá[D], z r[G]áje nablýskaných pl[Emi]esů jdem zpátky do l[Ami7]esů z[C7]a nějaký č[G]as. .2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe, mělo jsi se snažil, málo šel jsi do sebe, šel jsi vlastní cestou, a to se zrovna nenosí, i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho pána poprosí. .R: .3. Už tě vidím z dálky, jak máváš na mě korunou, a jestli nám to bude stačit, zatleskáme na druhou, zabalíme všechny, co si dávaj' rande za branou, v ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou. .R: kapo 3 .1. [D]Jdi až tam kde se ti [A7]z očí ztratí městskej prach černej dým v [D]uli[A7]cích jdi [D]až tam kde rovný slovo [A7]stále platí na stezkách k horizontům míří[D]cích .Ref.: Když vítr [G]zvedne prach a nebo slunce [D]pálí stáhneš [E7]klobouk aby zastínil ti [A7]tvář a dáš se k [D]horám který modrají se v [A7]dáli k horám který ve svým srdci [D]máš .2. V kamení lesních cest štěstí hledáš na pláních pod modrou oblohou v džbánku kterej v dusným vedru ke rtům zvedáš v lůžku z chvojí když sotva stojíš na nohou .Ref. [C] .1. [C]Hej ty co tady [C]stá[Ami]váš úplně [Emi]zbytečný [F]Marně mi z dálky [C]máváš [Dmi]v oble[C]ku [Dmi]sváteč[G7]ním [C]Jen hezky rych[G]le cou[Ami]vej dokud je [Emi]bezvětří [F]To tvoje věčný [C]ouvej ou[Dmi]vej sem [G]vůbec [C]nepatří. .Ref.: Jdi o dům [G]dál jdi o dům [C]dál jdi o dům [G]dál a [C]mně se straň Jdi o dům [G]dál jdi o dům [C]dál jdi o dům [G]dál dál [C]nezůstaň. La la la [G7]la la la la [C]la la la la [G7]la la la [C]la la La la la [G7]la la la la [C]la la la la [G7]la la la [C]la la[EmiDmiGC] .2. Máš dederonku bílou vázanku barevnou Hned nazýváš mě vílou jindy zas carevnou Tvá slova slepě střílí běž nebo běda ti Chápej že tyhle bílý víly zřídka kdy naletí. .Ref.: Jdi o dům dál jdi o dům dál jdi o dům dál a mně se straň Jdi o dům dál jdi o dům dál jdi o dům dál dál nezůstaň. La la la la la la la la la la la la la la la la La la la la la la la la la la la la la la la la. RF.: [C]Jdou děti [F]jdou, jdou, [G]jdou, [C]dovádí Zpátky nás [F]písní [G]zvou do mlád[C]í [C]Kdo tu píseň [F]slyšel hrát, [C]nemoh dlouho pak [F]večer spát [C]Chtěl se vrátit [F]na svý předměst[C]í Tam za nízkou [F]ohradou, ;C'našel dávno svůj [F]malý kout [C]A v něm prázdný [F]místo pro štěst[C]í RF.:Jdou děti [F]jdou .... Každý zpíval těch slov pár, zapomínal, že je stár A že má už roků šedesát Přes den hrát si v ulicích, místo pláče zná teď jen smích Tohle zítra bych uměl taky rád RF.:Jdou děti jdou .... Možná, že je taky znáš, vždyť tu chodí tolikrát Stejnou cestu máš s nimi rád Nejít, byl by asi hřích, celý měsíc bys jen stál Ve svých kolejích svět běží dál RF.:Jdou děti jdou .... Jak se tak ten průvod táh, kluci stáli jen v kalhotách Z oken hráli písně veselý Bylo smíchu k zalknutí, svět je záhy už donutí Aby přes noc byli dospělí RF.:Jdou děti jdou ... .1. Býval jsem c[D]hudý jak [G]kostelní m[D]yš, na půdě p[F#mi]ůdy jsem m[G]íval svou skr[A]ýš, /: p[G]ak jednou v l[D]étě ř[A]ek' jsem si: [D]ať, svět fackuje tě, a t[G]ak mu to vr[D]ať. :/ .2. Když mi dát nechceš, já vezmu si sám, zámek jde lehce a adresu znám, /: zlato jak zlato, dolar či frank, tak jsem šel na to do National Bank. :/ .R: Jdou po mně, jd[D]ou, jd[G]ou, jd[D]ou, na každém rohu maj[G]í fotku m[A]ou, kdyby mě ch[Hmi]ytli, j[G]ó, byl by r[D]ing, tma jako v pytli je v c[C]elách Sing-s[G]ing[D].[AGD] .3. Ve státě Iowa byl od poldů klid, chudičká vdova mi nabídla byt, /: jó, byla to kráska, já měl peníze, tak začla láska jak z televize. :/ .4. Však půl roku nato řekla mi:"Dost, tobě došlo zlato, mně trpělivost, /: sbal svých pár švestek a běž si, kam chceš," tak jsem na cestě a chudý jak veš. :/ .R: .5. Klenotník Smith mi do očí lhal, dvě facky slíz' a dal, vše mi dal, /: a pak jsem vzal nohy na ramena, ten, kdo nemá vlohy, nic neznamená. :/ .6. Teď ve státě Utah žiju spokojen, pípu jsem utáh' a straním se žen, /: jó, kladou mi pasti a do pastí špek, já na ně mastím, jen ať mají vztek. :/ .R: Jdou po mně jdou, jdou, jdou, na nočních stolcích mají fotku mou, kdyby mě klofly, jó, byl by ring, být pod pantoflí je hůř než v Sing-sing. V [D]botách má [A]slámu [E]a v kapsách [A]díru, s prstíkem v nose jdu dobejvat svět, mají mne rádi všude kam příjdu, co nechci koupit, to seberu hned. .Ref.: Hej hej... 2x Jdu dobejvat svět na ná... ou jéjé... na ná... Prázdné mám vrece, keď pustí ma z klece, a za trochu zlata udám aj bratra, za tvrdou měnu podříznu ženu, nebo pro změnu prodám svou krev. .Ref.: Hej hej... Proč mi před nosem přiráží dveře, divný to zvyky, co to má bejt, vlezu tam oknem, kde mám ty sirky, ohřát si ruce a hned zas ven. .Ref.: Hej hej... .1. [D]Je jaká [F#mi]je, ta[G]k mi n[A]áhle padla d[D]o klína,[F#mi] [G]ani čern[A]á ani bl[D]ondýn[F#mi]a, něk[G]dy tak[A] a jindy t[D]akov[Hmi]á, [G]vždycky [A]hádám jak se zac[D]hová[Hmi], zře[G]jmě nik[A]dy jak chci j[D]á.[HmiGA] .2. Je jaká je, trochu dítě, trochu mondéna, nemám právě pamět na jména, tak jí říkám lásko má. Nejsi skvost a nejsi zlá, jsi jen jiná než chci já. .3. Je jaká je, že se změní čekat nedá se, snad jí záleží jen na kráse, tak, že člověk málem nedutá, jak je štíhlá, jak je klenutá, jenže jinak, než chci já. .4. Je jaká je, až ji zítra spatříš u pláže, vzkáž jí, ať se na mě neváže, ať si pro mě vrásky nedělá, ať je jaká je a veselá, i když jiná než chci já. .1. Je, j[G]aká j[Hmi]e, t[C]ak mě n[D]áhle kopla d[G]o klín[Hmi]a, m[C]oje tv[D]ář má barvu [G]albína[Hmi], [C]ať mně t[D]o už víckrát n[G]edělá[Emi], ch[C]ápu, ž[D]e je ráda v[G]eselá[Emi], j[C]enže j[D]inak, než chci j[G]á.[EmiCD] .2. Je, jaká je, trochu dítě, trochu mužatka, řídké vlasy maj' punc pozlátka, chvíli něžná, chvíli upjatá, jak je štíhlá, jak je baňatá, jenže jinde, než chci já. .3. Je, jaká je, samý Lybar, pod ním blondýna, téměř do patnácti nevinná, její minulost je pohnutá, chvíli křičí, pak zas nedutá, vždycky jindy, než chci já. .4. Je, jaká je, tak mě náhle ťukla do tváře drobnou ručkou s citem kováře, její krása je prý pompézní asi proto, že je obézní trochu více, než chci já. .1. Je [D]jaký[F#mi] je, p[G]odprs[A]enku svou si v[D]ycpá[F#mi]vá, k[G]dyž má s[A]vé dny dlouho [D]vysp[F#mi]ává, če[G]ká a[A]ž ho Valdek z[D]avolá,[Bmi] s[G]rovná b[A]lůzku volán [D]za volá[Bmi]n, kd[G]yž ho p[A]otkáš bude r[D]ád.[BmiGA] .2. Je jaký je, když ho sklátí někdy migréna, ječí víc než lodní siréna, drdol mívá velmi rozcuchán, nemá šanci žádný Don Juan, když ho potkáš chce se prát. .3. Je jaký je, v ložnici jsou krajky z hedvábí, holky sem však vůbec nevábí, falešný a krutý ženy zná, někdy se v něm člověk nevyzná, když ho potkáš má tě rád. .4. Je jaký je, v bytě plném starých obrázků, čeká léta v koutě na lásku, která bude víc než veliká, předsudků se vůbec neleká, přesto je zde stále sám. [G]Znám [Emi]jak je krásné [Hmi]lásku dát [G7]slzy [C]týct z tvých [E7]řas, a [Ami]cítit [D7]zas [H7]jarní [Emi]vítr vát. Noci [Ami]probdít před tvým [Ami7]domem když [D7]stesk tvůj neví [H7]o mém, být [Emi]stokrát bit a [F#]přesto mít tě [H]rá-[D7]ád. [G]Máš [Emi]možná tváře [Hmi]vrásčité, [G7]srdce [C]své však [C6]vem a [Cmaj7]s úsmě[Ami7]vem dej je [Fdim]té či té. Poznáš [Ami7]jak bych řek, že [H7]přes svůj věk jsi [Emi]vlastně ještě [C]mlád, [D7]je [Emi]krásné, [C]je krásné [D7]lásku [G]dát.[Eb] [Ab]Máš [Fmi]možná tváře [Cmi]vrásčité, [Ab7]srdce [Db]své však [Db6]vem a [Dbmaj7]s úsmě[Bmi7]vem dej je [Gbdim]té či té. Poznáš [Bmi7]jak bych řek, že [C7]přeš svůj věk jsi [Fmi]vlastně ješte [Db]mlád, [Eb7]je [Fmi]krásné, [Db]je krásné [Eb7]lásku [Ab]dá-[Db]á-[Dbmi]á-[Ab]át. [A]Je mi fajn, keď [Hmi]ležíš [E]vedľa [A]mňa [Hmi][E] [A]je mi fajn, si [Hmi]vážne [E]pôvab[A]ná [Hmi][E] [F#mi]naboso a [D]hore bez [F#mi]tušil som, že [D]práve dnes [A]poletíme [Hmi]spolu [E]do nebi[A]es Nesie nás [D]prúd tak so mnou [A]blúď nesie nás [D]prúd skús zabud[A]núť Je mi fajn, keď ležíš vedľa mňa je mi fajn, si vážne záhadná tmavý rám a hore bez neskrývam, že práve dnes poletíme spolu do nebies Nesie nás prúd tak so mnou buď nesie nás prúd skús zabudnúť A nao[Hmi]zaj [E]viem nabe[A]tón si pre mňa naj, najkrajší tón A v ušiach znie tvoj nežný hlas je úžasné žiť nadoraz sólo naboso a hore bez tušil som, že práve dnes poletíme spolu do nebies Nesie nás prúd tak so mnou blúď nesie nás prúd skús zabudnúť Je mi fajn Je mi fajn Předehra: [G](3x[D])[C][D][G][D][C][D][G] .1. T[C]ak [D]už jsem zase [G]tad[C]y, [D]koukej se [G]kouk[C(D)] [D]holce z druhý [G]řad[C]y, [D]dávno vlak už h[G]ouk,[C] v[D]lezlej havran [G]"krá krá[C]" [D]kaa dělá [G]cink[C] [D]železnice [G]"hů hů[C]" no [D]to bych se tu [G]cink [C]ó [D]jé. .R: P[Emi]ro všechny k mání n[C]a Vaše přání [G]vyrobím zdání a[D] budu to žrát [Emi]holčička s mámou [C]zase mě lámou "[D]zahraj tu známou tisíckrát". .*: Je mi to[G] líto,[C] j[D]e mi to [G]líto,[C][D] hrozivě [G]líto[C], [D]je mi to l[G]íto.[C][D] .2. Tak už jsem zase tady, houpej se houp nemám žádný vady, jen revmatickej kloub a ráno budu zpívat pro televizní šóu (šóu) koukejte se dívat, jak mi fandijou o jé. .R: Pro všechny k mání na Vaše přání vyrobím zdání a budu to žrát holčička s mámou zase mě lámou zahraj tu známou tisíckrát. .*: Je mi to líto, je mi to líto brutálně líto, je mi to a mamá má papa a mamá má. Huga čaga huga huga Huga čaga huga huga Huga čaga huga huga Huga čaga huga huga Huga čaga huga huga Huga čaga huga huga .1. Je [G]půl a zvoní, voní pot mých [Ami]koní ve[G]čerem je dívka [F]Šaron brodí[Hmi]vá[D] Je [G]půl ta holka o klisnách jim brou[Ami]ká hřívy [G]hladí hladký [F]šíje objí[C]má.[G] .R: Jsem její [D]pán bratr a [Ami]syn milenec z [Emi]ráje jsem její s[D]tín, raněnej [Ami]kůň jeden ze [Emi]stáje.[D] Je [G]půl jak vloni, hlavu mou tma [Ami]skloní před věč[G]ností když se v [F]trávě ukrý[G]vám. .2. Je půl čas ržání, bolestí a milování jako bič je dívka Šaron posedlá Je půl čas díků, bije zvon a dál ze zvyku znovu čekám až mý tělo osedlá. .R: Jsem její pán... Je půl jak vloni, hlavu mou tma skloní před věčností když se v trávě ukrývám. Je půl vosmý Táta zahajuje schůzi Matka šla s kamarádkou do kina. Je půl vosmý Zrychluju chůzi Zas jeden dlouhý večer mi spadl do klína. Je půl vosmý Matka si myslí teď asi usíná Snad šla zhasnout Co vlastně dneska hrajou v kině A hladí něčí hlavu na svým klíně Táta táta sedí si někde u piva Na mě nemyslí nemyslí Z tý žlutý vody mu skáčou do hlavy jen samý nesmysly. Je půl vosmý Mně bylo patnáct už Vím jak se to dělá Když se žije Vím v čem je poezie Vím taky co je muž Kde majdu tátu Kde mámu hledat mám Já dobře vím Však já je nehledám Voni se dohodli pro svoje pohodlí Na tom že spím Spím já se nehádám Spím v jeho náručí Dělám co poručí Mám jenom jeho Von jich má pět Už nechci panenky Mám ráda medison vermut a svět Je půlnoc On kouří divně mlčí Na mě se nedívá nedívá Vím v duchu že se mi potají posmívá Mám jenom jeho Von jich má pět Mám jenom jeho Však nemám ho ráda Mám ráda medison a vermut a svět. Vzbuď se a koukni se ven, je ráno, je ráno, Anno, vzbuď se a koukni se ven. Dnes bude nádhernej den, je ráno, je ráno, Anno, dnes bude nádhernej den. Já přesně v osm tě čekám na nároží, a potom klidně ti dám na vybranou, ou, kam budeš chtít, kam budeš chtít, kam budeš chtít vyrazíme, Anno, doufám, že dnes, doufám že dnes uslyším tvé ano. Čaj rychle vypij a běž, je ráno, je ráno, Anno, čaj rychle vypij a běž. Slíbím ti všechno, co chceš, je ráno, je ráno, Anno, slíbím ti všechno, co chceš. Vím, včera byla jsi smutná, už je to pryč, za chvíli klidně ti dám na vybranou, ou, kam budeš... Rádio právě hlásí sedm padesát, po zprávách o počasí měla bys už vstát. Mám trochu trému už teď, je ráno, je ráno, Anno, mám trochu trému už teď. Tvé vlasy září jak měď, je ráno, je ráno, Anno, tvé vlasy září jak měď. Já žasnu, jak ti to sluší a hlavu mám z té krásy, jak se patří, zamotanou, ou, kam budeš... Rádio... Vzbuď se... Já přesně v osm... Doufám, že dnes, doufám, že dnes uslyším tvé ano, ou ou, doufám, že dnes, doufám, že dnes uslyším tvé ano. .1. [E]Je sobota v [H7]kapse mám [E]prachy, [A]do města pojedu [E]pít, [A]ty prachy třesou se [E]strachy, že zejtra je [H7]nebudu [E]mít. .Ref.: [E]Joudlejdy, [H7]joudlejdy [E]joudl[E7]ej, [A]joudlejdy, joudlejdy [E]jou. [A]Ty prachy třesou se [E]strachy, [E]že zejtra je [H7]nebudu [E]mít. .2. K jednomu báru si sednu, trochu si popovídám, od toho báru se nehnu, a znovu si nalíti dám. .3. Možná že na holku jednu, zvyknu si o trochu víc, od toho báru se nehnu, dokud mi nezbyde nic. .4. Je neděle v kapse mám hovno, do práce musím zas jít, abych si vydělal prachy, a v sobotu mohl zas jít. .1. Je [Emi]těžké stát se andělem a [C]ještě těžší ďáblem být, však [G]je to úděl člověka být [D]v mysli obojím. .2. Tak smiř se se svým údělem, že musíš se se sebou bít o to,abys tím lepším byl a nestal se tím zlým. .R. : Ó,ó,ou [Emi]jak můžu se [C]bránit, když má [G]křídla jsou spáry [D]rozrytá. Ó,ó,ou jak můžu se bránit, Když má křídla Jsou krví zalitá, ó,ó,ó. .3. Vždy naslouchej všem pohádkám, kde dobro nad zlem zvítězí a snaž se vždy být hrdinou jednoho z příběhů. .4. Pak poznáš,že se stáváš tím, kterému na tom záleží, zda spravedlnost zvítězí, či zda zvítězí stín. .R. : Ó,ó,ou už vím jak se bránit... .1. N[A]avštívil jsem př[D]epážk[A]u, vyplnil jsem př[D]ihlášk[A]u, n[F#]apsal jméno, st[Hmi]av a věk, [F#]a pak přímo p[Hmi]od kolek, [G#]a pak přímo p[C#mi]od kolek č[E7]íslo bot a d[A]omu. .2. Doktor jenom rukou máv', dal mi štempl, že jsem zdráv, celkově až na hlavu, ale jinak že mám postavu, jinak že mám postavu, dělám přece v lomu. .R: J[A]e to d[E7]ěs, ž[A]ivot-p[E7]es n[D]a mě v[E7]yzrál z[A]ase, vyhlášk[E7]a d[A]opravn[E7]í t[D]ěžká nezdál[E7]a se, j[A]e to d[E7]ěs, ž[A]ivot-p[E7]es n[D]a mě v[E7]yzrál z[A]ase, pr[D]achy m[A]i pr[D]opadl[A]y, js[E]ou ve státní k[A]ase. .3. Jezdit totiž za tetou chtěl jsem se svou babettou, teta, co je z Nymburka, mně i sobě do turka, mně i sobě do turka dává prcka rumu. .4. Teď už aspoň jedno vím: na benzínu ušetřím, díky tomu poznatku pro maličkou placatku, pro maličkou placatku skočím do konzumu. .R: [F]Je to mojí velkou chloubou [B]abys v[C]ěděl[F]a že se meju mořskou houbou do půli těla Proč nechceš být mojí ženou zcela nechápu když mám duši nezkaženou a srdcem netápu [Dmi]Vím že získat tě je fuška [Gmi]po městě se totiž šušká [Dmi]že prý jsem vel[A]iký mizer[Dmi]a [Dmi]Že se proti zvyklostem [B]procházívám pod mostem [G7]tam co teče stará Jizer[C7]a Přísahám že co jsem dělal bylo dětinské budu číst abych se vzdělal a neznám hostinské Snad ti stačí moje slova že chci začít zase znova abych už byl dokonalý kluk Nebudu jíst hltavě budu chodit k Vltavě a koupím ti k Mikuláši luk Je to mojí velkou chloubou abys věděla že se meju mořskou houbou do půli těla Proč nechceš být mojí ženou zcela nechápu když mám duši nezkaženou a srdcem netápu .1. P[D]ověz mi, d[Bb]ítě, proč m[C]áš hlavu v dl[Bb]aních, c[D]o nejvíce čl[Bb]ověka, kd[C]yž přich[Bb]ází d[D]o let, co nejvíce n[Bb]a světě člov[E]ěka může b[A]olet? "T[D]átovu [Bb]občanku p[C]olil jsem m[Bb]edem, a j[D]ak po mě sk[Bb]očil, t[C]ak tam byl p[A]ařez, n[D]atrh' si m[Bb]ontérky [C]a pak stáhl ř[Bb]emen, n[D]ejvíc b[Bb]olí p[C]rvní n[D]ářez, nejvíc b[Bb]olí p[C]rvní n[D]ářez, a p[Bb]ak už to jde, jó, p[A]ak už to jde." .R: No j[D]e to možn[Bb]ý, tohleto? No m[C]ožný to j[D]e, m[D]alej je m[Bb]alej, vš[C]ak to př[D]ežije, malej je m[Bb]alej, vždyť si j[Bb]eště užij[A]e, j[Bb]é, jé, [A]až bude velkej. .2. Pověz mi, chlapče, proč máš hlavu v dlaních, co nejvíce člověka, když přichází do let, co nejvíce na světě člověka může bolet? "Mlýnskými kameny namletý prášek je z mého srdce, co v plástvích praská, mísím ho slinami v slzavý hrášek, nejvíc bolí první láska, nejvíc bolí první láska, a pak už to jde, jó, pak už to jde." .Rec: I zbásnit to jde, hele, co jsem vymyslel: "Láska ... praská ..." .R: No je to možný, tohleto? No možný to je, mladej je mladej, však to přežije, mladej je mladej, vždyť si ještě užije, jé, jé. .3. Pověz mi, holka, proč máš hlavu v dlaních, co nejvíce člověka, když přichází do let, co nejvíce na světě člověka může bolet? "Četla jsem noviny a pila koňak, mejdan byl nuda, já dala se vodvést, teď mě bolí slabiny, byl to ajznboňák, nejvíc bolí první bolest, nejvíc bolí první bolest, a pak už to jde, jó, pak už to jde." .R: No je to možný, tohleto? No možný to je, mladá je mladá, však to přežije, mladá je mladá, vždyť si ještě užije, jé, jé. .4. Pověz mi, ženo, proč máš hlavu v dlaních, co nejvíce člověka, když přichází do let, co nejvíce na světě člověka může bolet? "Kdo se má o všechno den co den starat, to přeju na čas každé z těch dorot, co vědí vo světě leda se v sobě babrat, nejvíc bolí první porod, nejvíc bolí první porod, a pak už to jde, jó, pak už to jde." .R: No je to možný, tohleto? No možný to je, žena je žena, však to přežije, žena je žena, vždyť si ještě užije, jé, jé. .5. Pověz mi, muži, proč máš hlavu v dlaních, co nejvíce člověka, když přichází do let, co nejvíce na světě člověka může bolet? "Roků mi přibývá, roste mi teřich, mladá lýtka vábí, tož šup za nima za roh, jenže s kým jsem se to srazil za městem v keřích, nejvíc bolí první paroh, nejvíc bolí první paroh, a pak už to jde, jó, pak už to jde." .R: No je to možný, tohleto? No možný to je, mužskej je mužskej, však to přežije, mužskej je mužskej, vždyť si ještě užije, jé, jé. .6. Pověz mi, starče, proč máš hlavu v dlaních, co nejvíce člověka, když přichází do let, co nejvíce na světě člověka může bolet? "To poznáš, panáčku, co jsou to klouby, ale horší je, že život se tak nějak zvrt', žáda a žuby a nohy, no to je houby, nejvíc bolí první smrt, nejvíc bolí první smrt, panáčku, a pak už to jde, jó, pak už to jde." .R: No je to možný, tohleto? No možný to je, starej je čilej, však smrt přežije, starej je čilej, vždyť si ještě užije, jé, jé. .7. Pověz mi, člověče, proč máš hlavu v dlaních, co nejvíce člověka, když přichází do let, co nejvíce na světě člověka může bolet? .R: "Proklínám jako ty války a vládce, až blýsknou se vidle, mihne se pažba, neschopný s vidlemi budu stát jako zrádce, nejvíc bolí první vražda, nejvíc bolí první vražda, a pak už k[Bb]aždá ..." [C][F][C][Ami][G][F] jsou [C]okraje [F]lavó[C]ru přes které skořápka [Ami]se svíčkou [G]ne[F]může jsou okovy vzpomínek přes které duše dál klopýtat nemůže jsou brány a dvířka přes které může se Tam - Zpátky se nemůže jsou okovy vzpomínek přes které duše dál klopýtat nemůže [C]můžu tě [F]někdy [C]vidět - je to [G]nemožné! můžu tě někdy vidět - je to nemožné! můžu tě někdy vidět - je to nemožné! můžu tě někdy vidět - je to nemožné! [C]už jsem si [F]skoro [C]myslel [Ami]že si snad [G]vystačím [F]sám že až mi bude smutno sám sobě zavolám pozvu se někam na kafe budu se hezky smát a jako spokojenej člověk že budu vypadat taxem se hrozně snažil všechno jsem do toho dal a stejně jsem se furt smažil a smažit se asi budu dál ve žlutém světle lampy budu před půlnocí stát a až konečně zhasneš tak půjdu taky spát můžu tě někdy vidět - je to nemožné! můžu tě někdy vidět - je to nemožné! můžu tě někdy vidět - je to nemožné! můžu tě někdy vidět - je to nemožné! [C]zapomeň [F]na mě - [C]je to ne[G]možné! zapomeň na mě - je to nemožné! zapomeň na mě - je to nemožné! zapomeň na mě - je to nemožné! jsou okraje lavóru přes které skořápka se svíčkou nemůže jsou okovy vzpomínek přes které duše dál klopýtat nemůže jsou brány a dvířka přes které může se Tam - Zpátky se nemůže jsou okovy vzpomínek přes které duše dál klopýtat NEMŮŽE!!! zapomeň na mě ! zapomeň na mě ! zapomeň na mě ! zapomeň na mě ! Předehra: [Ami][Ami][Dmi][Dmi][F][E] [Ami]Už je mi jasný ,že se [Dmi]brány tvýho těla [F],[E] [Ami]jenom tak neotevřou [Dmi]ani dnešní noci.[F],[E] [Ami]Trpím a možná [Dmi]právě to si chtěla [F],[E] [Ami]odbila půlnoc a [Dmi]přepadá mě pocit , že co [C]chtěla si [G]mít asi [C]máš [G] [C] a mými [G]jedinými [C]hosty [G]jsou teď [C]pod koši[G]lí zima a [C]mráz takhle [G]je to pros[Ami]tý.[Ami] [Dmi] [F][E] Možná mi chybí od brány tvýho těla ten pravej klíč a já špatně volím slova. Trpím, nechci věřit,že bys chtěla abych se vrátil a začal jinde znova. Jenže to bude lásko složitý.V zádech mi totiž hoří mosty. Máš je na svědomí trochu i ty-takhle je to prostý. .Ref: [Ami]Zbavenej [Ami/C]iluzí , jen [Dmi]myšlenky jak [G]vítr se mi [Ami]honí hlav[Ami/C]ou [Dmi] [F],[E] [Ami]jen do tý [Ami/C]chvíle než se [Dmi]roztříští o [G]stěnu mýho [Ami]čela. [Ami/C][Dmi] [F],[E] [Ami]Jinak to [Ami/C]nevidím a [Dmi]nejspíš tady [G]marně čekám [Ami]na tu prav[Ami/C]ou [Dmi] [F],[E] [Ami]zvolna mi [Ami/C]dochází ,že [Dmi]neroztaju [G]v žáru tvýho [Ami]těla.[Ami] [Dmi] [F],[E] Mezihra: [Ami][Ami][Dmi][F][E] 2x .1. Už je mi jasný ,že se brány tvýho těla jenom tak neotevřou ani dnešní noci. Trpím a možná právě to si chtěla ,odbila půlnoc a přepadá mě pocit ,že co chtěla si mít asi máš a mými jedinými hosty jsou tedˇ pod košilí zima a mráz-takhle je to prostý. .Ref: Zbavenej iluzí... p: [Emi][C][D] 2x [Emi]Nevím kdy je [C]počátek [D]slunce nevím jak jen začalo žít věčná jeho cesta bez konce jednou sečtou se jeho dny B:)[C]Chtěl jsi naposled [G]pohladit [D]lásku [C]na divadle oponu [G]když spouště[D]jí Nevím kdy přichází vítr z mraků když sype se sníh pláčou oči toulavejch ptáků pláčou oči který jsou tvý (r):)[C]Je to tak [D]dávno kdy [G]naposled [Emi]já tuhletu píseň mohl ti hrát je to tak dávno kdy odešel čas [C]poslední [D]den zůstal [Emi]v nás Němá pravda je vždy když nad vším leží ti stín nemám co byhc mohl ti dát vždyť opojení je nejsilnější SOLO:) (r):)... (r):)...zůstal (r):)...(o tón výš) [G][F][G][F] *. [G]Je to tvá vina, ty jsi příčina svý[F]ho smutnění, [G]chápej, má milá, ty jsi svítila, já[F] měl zatmění. .1. [Am]To se někdy tak stá[G]vá vítězkám [F]zvyklejm na stupních stát[G], [Am]že se začnou těch, [G]co jim netleskaj, [F]bát. [Am]To se někdy tak st[G]ává ješitám, [F]co jsou zvyklý jen [G]brát [Am]Já z klidu tě krá[G]sně rozkmital rá[F]d, [G]rád. .R. [C]Říkáš, že jsem tě sko[G]upal a žes byla hlo[Dmi]upá a nemáš chuť žít,[F] [C]že ti po srdci čmá[G]rám, že je po mně spá[Dm]ra, [C]že jen jsem tě ho[G]upal a tep, že ti stou[Dm]pá, tím, jak mě chceš [F]mít. [C]Však od tím vším [G]pýcha už chystá se dýc[Dm]hat a z[G]nít.[F][G] *. .2. To, co stalo se, nejde odestát, nejspíš to bude tím, že já sejmul tvůj vzácnej majestát Vím, vím .R. Je to všechno na bejka, do chajdy mi zatejká, špatně se tu chrápe, na hlavu mi kape. Kape mi i do jídla, polívka mi prořídla, večer u muziky z vína máme střiky. A když mám na chajdě Marii Holou, studená voda mi kape na holou. Nepůjde to jináče, zajdu pro pokrývače, nemám ho čím platit, flašky půjdu vrátit. .1. Chce mě [G]metro, chce mě [Emi]Včela a Sta[Ami]vební obno[D]va, slibu[G]jou mi hory [Emi]doly, jde to [Ami]pořád doko[D]la, chce mě [G]Slovnaft, chce mě pošta, každej [C]kdo mě napadá, jenom [G]jediná mě [C]nechce - Dvořá[D]ková Mila[G]da. .2. Chce mě judo, hokej, fotbal, elitní klub Amfóra, nabízí mi 3+1, abych jim hrál stopéra, chtěj mě ráno, večer, pořád, a proto mi připadá zvláštní, že mě nechce nikdy Dvořáková Milada. .R.: Je to [C]zvláštní, jó je to [G]zvláštní, jinak [Ami]všichni tvrdí, že mít mě byli by [D]šťastní. .3. Chce mě máma, chce mě táta, chce mě pětadvacet tet, všem se totiž hrozně líbím, co vám budu vyprávět, chtěj mě soubory a školy, je jich celá armáda, jenom jediná je slepá - Dvořáková Milada. (solo) .R.: 5. Chce mě sever, chce mě východ, v Roudnici i v Košicích, Touží po mě Hrochův Týnec, milujou mě v Hošticích, chtěj mě všichni kromě jedný, ale tu chci zase já, |:dívku s divným vkusem jménem Dvořáková Milada.:| .1. [Ami]Včera z večera mor a cholera napadli mě p[E]áni. [E7]Včera z večera mor a cholera zkazili mu [Ami]spaní. .2. Dna a oubytě v šedým hábitě přišli ke mně včera. Dna a oubytě v šedým hábitě přišla něčí-přišla něčí dcéra. .*: [C]Dna a oubytě, [G]v šedým hábitě dna a o[Ami]ubytě, če[E7]rt už aby tě. [C]Dna a oubytě, č[E]ert už aby tě, je v tom něčí - je v tom něčí d[Ami]céra. .1. Je ze mě t[D]ulák, je ze mě tulák, je ze mě tulák, co chodí sám, mý cesty stojej' za to, vedou všude, kam se dám, tak se t[A]oulám, a tak se [G]toulám, j[D]ednoduchej život m[A]ám. .2. Je ze mě tulák, osud mě zavál do New Orleans, u starý kalný řeky plno správnejch míst, sbohem jim dávám, sbohem jim dávám, zpívám si svou píseň sám. .3. Je ze mě tulák, je ze mě tulák, já měl svou milou, hezkou, věrnou milou, Bůh je mi svědkem, že jsem ji měl hrozně rád co mě to nutí, co mě nutí nikde chvíli nepostát? .4. Má vina: je ze mě tulák, je ze mě tulák, můj vlak se blíží, můj vlak se blíží, na trati slyším z dálky smutný pískání jedu zas dál, jedu zas dál, nevím, co je stýskání. .*: Je ze mě t[D]ulák, je ze mě tulák, od mříží mám vrytý věčný toulání ... 1) [C]Cařihradě[G7] blíže Gala[C]ty, bydlel Turek [D7]jeden[G7] bohatý. Ten pil rum, [C]bylo mu hej, [G7]jmenoval se Jebl[C]Bej. Za jeho první ženu Fatimu sultán říše půl chtěl dáti mu. Rád by si byl na ni šáh sám velikej padišáh. r) [C]Istambul a Galata a [G7]Dardanely Alláh il [C]alláh. Turek sedí nejraději [G7]na posteli a Mar[F]ghi[G]le [G7]hu[C]lí. [F]Do hrníčku od oka [C]nasype si on moka. [D7]Každej den má novýho [G]votroka.[G7] [C]Křivý šavle půlměsíc a [G7]Dardanely, [F]Turecko [G]je[G7] ce[C]lý. 2) Jednou ten tureckej půlměsíc přilákal pár trampů z Pikovic. O nejvyšší minaret típali si vajgly z cigaret. V lesu poblíž Zlatýho rohu postavili lágr jak nohu. Večír řvali v kafaně píseň vo tej Zuzaně. Instambul... 3) Fatima ten kravál slyšela, zjančila se z toho docela. Poslala tam eunucha, aby trampům sdělil do ucha. Když vás tady slyším řvát a hrát, můžu říct, že celej Cařihrad před váma leží na břiše, pobili jste derviše. Instambul... 4) Šerif na to vypil štamprdle, do harému střelil bábrdle. S nápisem, že z recese Fatimu on v noci unese. Z harému však šli až po ránu, manžel nespal, čet si v Koránu. Kde já handžár mám, ať ho ďaura rozsekám. Instambul... 5) Šerif, kterej nehodlal se prát, řek mu: žen máš pětašedesát. Trhni si nohou muslime, trest Boží tě nemine. Do Pikovic jezdi fatima neb tam chajdu a tři děti má. Čundrujou a je jim hej, kdo je paďour? Jebl Bej! .1. J[G]ede, jede p[D7]oštovský p[G]anáček, jede, jede p[D7]oštovský p[G]án. [D7]Má vraný k[G]oníčky, [D7]jako dvě r[G]ybičky, jede, jede [D7]do Rokyc[G]an. .2. Jede, jede poštovský panáček, jede, jede poštovský pán. Vpředu má trubičku a vzadu truhličku, jede, jede do Rokycan. [G]Jede traktor [A#]je to Zetor [C]Jede do hor [G]orat brambor [G]Zemědělci brambor [A#]zasejí [C]Potom pohnojí pak zas v[G]yrejí [G]Mládenec si kapsu [A#]namastí [C]Prachama zachrastí [G]Na děvu povětrnou [F]Krimina[G]lita [F]krimina[G]lita [F]krimina[G]lita [A#]mládeže [F]Krimina[G]lita [F]krimina[G]lita [F]krimina[G]lita [A#]mlá[F]de[G]že Jezeďák a děvka spolu jdou Před novou hospodou hrozně se radujou Nejdřív se tu spolu vopijem Tvou ženu zabijem A děti ubijem Kriminalita kriminalita kriminalita mládeže Jezeďák se hrozně vopije Svou ženu zabije a pak se poblije Za radu moc děvce děkuje A pak ji prokleje Vidlema vod hnoje Kriminalita kriminalita kriminalita mládeže Jede traktor je to Zetor Jede do hor vorat brambor Aááá [Cmi] [B] [Fmi] [Cmi] [G] [Cmi] [B] [Fmi] [Cmi] [G] [Cmi]Jedem, ještě [B]jedem [Fmi]druhej, jako [Cmi]jeden [Cmi]svedem, co [B]svedem [Fmi]a veselej život [Cmi]vedem [Cmi]Rata,rata, rata, rata, [B]ratata [Fmi]jen ať táhne, kdo má plný [Cmi]kaťata [Cmi]ratatata, sekera je [B]zaťatá [Fmi]zubatá nás nechytí, je [Cmi]paťatá [Cmi]Z věže od svatýho Víta mio ben, che dolce [B]vita [Fmi]slunce rozpaluje kámen dnes všechno, zejtra [Cmi]a[G]men [Cmi] [B] [Fmi] [Cmi] [G] [Cmi] [B] [Fmi] [Cmi] [G] Žijem, jak žijem když můžem, tak pijem kdo nemůže, tak hyjé a vesele s vlky vyjem Rata,rata, rata, rata, ratata... Z věže od svatýho Víta... [Cmi] [B] [Fmi] [Cmi] [G] [Cmi] [B] [Fmi] [Cmi] [G] Jedem, ještě jedem... Z věže od svatýho Víta... [G] [Emi] [C] [D] [G] [Emi] [C] [D]Jedem do [G]Afriky Jedeme do [Emi]Zimbabwe Jedem na [C]hostinu Špatně to [D]nedopadne To co je [G]před náma Lechtá nás [Emi]u pupku Mám strach že [C]skončím Něčemu v [D]žaludku ó [G]jé [Emi] [C] [D] [G] [Emi] [C] [D] Krokodýl [G]zelený fláká se [Emi]po pláži Lehce se [C]usmívá - vo něčem [D]přemejšlí Krokodýl [G]zelený fláká se [Emi]po pláži Co asi [C]vymyslel že na nás [D]doráží Jedem do Afriky - jedeme do Zimbabwe Jedem na hostinu - špatně to nedopadne To co je před náma lechtá nás u pupku Mám strach že skončím něčemu v žaludku Zebry a žirafy nemaj co na práci Honěj se se lvama - maj z toho legraci Když je lvi dohoněj tak je pak sežerou Oni se nezloběj - souhlasej s přírodou Jedem do Afriky - jedeme do Zimbabwe Jedem na hostinu - špatně to nedopadne To co je před náma lechtá nás u pupku Mám strach že skončím někomu v žaludku Náčelník Bokassa chytne tě do lasa Nacpe do lednice - masa jak u rasa President Francie tam taky večeřel Když slyšel co tam je div z toho neumřel Jedem do Afriky - jedeme do Zimbabwe Jedem na hostinu - špatně to nedopadne To co je před náma lechtá nás u pupku Mám strach že skončím někomu v žaludku Jedem do Afriky - jedem do Afriky Jedem do Afriky - jedem do Afriky Jedem do Afriky - jedem do Afriky Jedem do Afriky - jedem do Afriky Jedem do Afriky - jedeme do Zimbabwe Jedem na hostinu - špatně to nedopadne To co je před náma lechtá nás u pupku Mám strach že skončím něčemu v žaludku On:[E]Ty všechno zasklíš Víš, co to dá práce Když [D]ty tvoje fóry vy[A]žehlit [E]mám Ona: Nervy ti praskly Ted' se začneš kácet Já tuhletu story Už sto let znám, já znám Oba:[D]Tak ted' to mám[E] On: Ty se jen chválíš Neposloucháš Stony Tak se sotva můžeš mou ženou stát Ona: Něco se pálí Jó, volaly Louny Prej, že máš tam zejtra S kapelou hrát, máš hrát Oba: S kapelou hrát Ona: [H]Tejden pryč, hned zas šňůra Tak, [A]jen křič nahlas hurá, víc On: [H]Rock and Roll, to je víra Že [A]mě znaj, to tě zžírá, vím Ona: [H]Co ted' já s tímhle fantem P[A]roč jen mám s muzikantem, žít On: [H]Chtělas dřív, míň než málo [A]malej byt, moji stálost, [H]mít, [C]mít, [D]mít, [E]mít... Ona: Hádky nám, lásku doceněj Ruce nás po tom odměněj, víc On: Kde zas mám čistý džíny Dobře víš, moh' bych k jiný jít Ona: S lucernou, kdybys hledal to co já, jiná nedá, víš On: Hádky nám lásku větraj Tak pojd' sem, už se netrap, víc, víc, víc .. Oba: Je to soda, tyhle hádky Líp než krásná hudba nám zněj Žádná voda, bouchaj zátky Jedeme dál a láska má děj Má děj, [D]jedeme dá[E]l, j[D]edeme dá[E]l, [D]jedeme dá[E]l .1. [G]My máme se tu bídně jedeme do Vídně skrz dráty se [C]proštípáme [D]snad nás přijmou [G]vlídně [G]pracovat nebudeme leda jednou týdně [G]tak si žije [C]každý dělník [D]na okraji [G]Vídně .Rf: [G]Tady je jenom [C]les tam [G]choděj holky [D]bez [G]tak si žije [C]každý dělník [D]na okraji [G]Vídně (2x) [E]Bílý stíny který světlo mojí duše [H]brání [E]Tvůj pohled jako střela šípem zasažený těla hlavu [H]sklání [E]Černý stíny mojí duše jsou čáry tvýho tě[H]la [E]Někdy čarujou tiše odejdou neuhýbej nikdy tomu co tě [H]svádí Ref. Neutíkej [Emi]tak to [C]nejde můžešG se mnou dejchat když jsem tady [Emi]Až to [C]přejde budu [G]sám Má drahá [Emi]ještě [C]jednou moře [G]do tebe se lásky vejde [Emi]Tak se [C]ptám .2. viz 1.sloka Dlouhý ráno mraky nad postelí plujou nevíš Spící voči všechno kolem rentgenujou ty to nevíš Tak už vstávej tenhle příběh není zas tak dlouhej Nemá děj hadí znamení jed pod kůží mi proudí to těžko změníš Ref. Neutíkej... Ref2. [C]Le[D]tím [G]tvýmu nebi [A]vstříc Jeden tvůj [D]dotek A [G]můžu vodu [A]pít Já až [C]přijdu [D]tam Kde [G]stojí za to [A]žít [C7]Chci ti něco říct chci ti něco říct že [D7]nenechám tě napokoji ani chvíli Že někdo chodí po rukou někdo [E]ne [H]Re[-]f3[E]. [C]LeDtím [G]tvýmu nebi [A]vstříc Jeden tvůj [D]dotek [G]A můžu vodu [A]pít Já až [C]přijdu [D]tam Kde [G]stojí za to [A]žít [C7]Chci ti něco říct chci ti něco říct[D7][E] .1. J[C]ednou se [Emi]otoč, jen j[F]edenkrát, jenom j[G]edenkrát, j[C]ednou se [Emi]otoč, jó, s[F]ynáčku m[G]ůj, j[C]edenkrát, a jsi m[Emi]alý, jedenkr[F]át, a jsi p[Fmi]án, jedenkr[C]át potkáš d[Ami]ívku sladk[G]ou jak marcip[C]án, jedenkr[C]át, jedenkr[Emi]át, jedenkr[F]át, jó, jedenkr[Fmi]át, jedenkr[C]át potkáš d[Ami]ívku sladk[G]ou jak marcip[C]án. .2. Jednou se otoč, jen jedenkrát, jenom jedenkrát, jednou se otoč, jó, synáčku můj, jedenkrát, a je ráno, jedenkrát, a jdeš spát, jedenkrát, a tu dívku hned musíš si brát, jedenkrát, jedenkrát, jedenkrát, jó, jedenkrát, jedenkrát, a tu dívku hned musíš si brát. .3. Jednou se otoč, jen jedenkrát, jenom jedenkrát, jednou se otoč, jó, synáčku můj, jedenkrát, a je léto, jedenkrát, a je sníh, jedenkrát, a už slyšíš další dětský smích, jedenkrát, jedenkrát, jedenkrát, jó, jedenkrát, jedenkrát, a už slyšíš další dětský smích. .1. Zase jsem [Hmi]nechal hlavu b[A]ůhví kde možná v [E]oblacích, možná u [G]tebe no já [D]vím už to lepší se mnou [A]nebude však [G]mě dobře znáš. zas jsem ji [Hmi]nechal u tebe na [A]klíně nemůžu ř[E]íct že jen tak n[G]evině bylas jak [D]ostrov na pusté [A]pevnině v rouše [G]Evině. .R: Snad jede[D]nkrát, snad za pá[A]r dní odněkud z [Emi]dálek kde slunce ne[D]zap[A]adá přiletí k [D]nám pár bílejch [A]vran jak posel [G]naděje. .2. Je těžké lézt pro modré do nebe kdekdo mi říká tam cesta nevede a tak se ptám proč bych vlastně žil kdybych uvěřil že slovo chlapa už dávno nedělá a přátelství je už jen pověra no a láska ta se včera někde válela a zaprachy jde dnes i důvěra. .R: .3. Ještě pár chvil než se rozední já vím naděje umírá poslední na vzdušné zámky zvolna usedá prach někdy mívám v noci strach vzít tě tak pryč daleko od lidí kam ani měsíc moc dobře nevidí až budu sám abych tě moh objímat víc ti nemůžu dát .R: .R: [DGDEmDA+AD] [D]Všechno ti [Em]dám a [D]nechci bejt [G]sám [D]s tebou už v[A+]ím [A]kam j[D]ít Těžko to vzdám neuhýbám a u tebe najdu klid CG D Jsi jediná co znám CG D tak nevinná lítám Všechno mi dej neuhýbej s tebou mám vážnej plán Něco si přej nezabíjej to co já v tobě mám Do obočí já šeptám a pramenů vlasů se ptám Jestli ty [Am]hvězdy mi [D]dáš jestli to [Am]slunce vní[D]máš Když přijde [Am]vítr a d[D]éšť jestli se [Am]nerozplyn[D]eš Jsi jediná co znám já pramenů vlasů se ptám Jestli ty hvězdy mi dáš jestli to slunce vnímáš Když přijde vítr a déšť jestli i potom tu jseš Všechno ti dám nechci bejt sám u tebe najdu klid [D]Poviem ti [G]len [D]už celý [Emi]rok [D]vchádzaš do[A7]mojich [D]snov Som iba tieň nespravím krok bezcieľne blúdim tmou Si jedi[C]ná------[G] čo [D]chcem najkrajšie z rán môj sen Poviem ti len už dlhý čas si pre mňa ideál Každučký deň stále a zas o teba som sa bál Pod oknom dážď aj sneh kam zamykáš svoj smiech Neznáme[Ami]zóny ženú ma [D]vpred len z tvojich vôní poskladám svet Sedem dní v týždni každú noc sám prosím ťa píš mi už nedýcham sólo [D] [G] [D] [Emi] [D] [A7] [D] [D] [G] [D] [Emi] [D] [A7] [D] Si jediná čochcem najkrajšie z rán môj sen Pod oknom dážď aj sneh kam zamykáš svoj smiech Neznáme zóny ženú ma vpred len z tvojich vôní poskladám svet Sedem dní v týždni každú noc sám prosím ťa píš mi už nedýcham Poviem ti len už celý rok vchádzaš do mojich snov [B], [F], [G], [C] [C7]Vy[F]rostla [C7]štíhlá [F]jedlička, tam mezi [B]modří[F]ny, [B]zelená byla [F]celičká od jara [C7]do zi[F]my [B]zelená byla [F]celičká od jara [C7]do zi[F]my [C7] Na podzim vítr zazpíval spi jedličko jen spi Mrazík ji sněhem přikrýval pozor jen nezmrzni Mrazík ji sněhem přikrýval pozor jen nezmrzni [G]Rostou, rostou [Emi]jedličky [C]v lesní [D]školce, [G]je to školka [Emi]hajného [C]Hadr[D]bolce. [C]Neda[G]leko [C]za plo[G]tem [A]stojí [D]smrk, [G]každé ráno k [Emi]jedličkám [C]sklání [D]dlouhý [G]krk. [G7]Že prý znal [C]jedličku [D]a ta měla [G]babičku[Emi], [C]Babič[D]ka ji hlída[G]la[Emi], [C]do škol[D]ky ji neda[G]la. Pláčou, pláčou jedličky, že nemají babičky na hlídání. Kam se asi poděly, kdepak jsou? To by rády věděly, smrk si vede svou: Že prý znal jedličku a ta měla babičku, babička ji hlídala, do školky ji nedala. Naštěstí to zaslechly ušní boltce citlivého hajného Hadrbolce. Hajný vzal si do kapsy tři vdolky, přivolal si své dva psy, hnal se do školky. Neplačte jedličky, že nemáte babičky, copak si vás nehýčkám? Já jsem vaše babička. Rostou, rostou jedličky v lesní školce, je to školka babičky Hadrbolce. Rostou, rostou jedličky v lesní školce, je to školka babičky Hadrbolce. [G7]Jedna slza na tvé [C]tváři, [Ami]kdo ví, je-li vůbec [E]pravá, [F]co když [G7]je to jenom [C]třpyt měsí[Ami]ční, [Fmaj7]co se chyť na tu [G]tvář.[F#][G] Pohled s tak výmluvnou září, úsměv jako tajná zpráva, všechna kouzla můžeš na pomoc vzít, jako skála umím být. [C]Ne, ne, ne, já [E7]nevím, [Fmi7]že mě ráda [C]máš, že [Dmi]ty, že [G7]ty, jenom [C]kvůli [Ami]mně, [F]právě [G]mně, jenom [Emi]kvůli [Ami]mně, na po[F]kání, na pokání se [G]dáš. Jedna slza na tvé tváři, kdo ví, je-li vůbec pravá, s lehkým srdcem umíš sbohem mi dát, není radno mít tě rád. Ne, ne, ne, já nevím, že mě ráda máš, že ty, že ty, jenom kvůli mně, právě mně, jenom kvůli mně, na pokání, na pokání se dáš. Jedna slza na tvé tváři, kdo ví, je-li vůbec pravá, s lehkým srdcem umíš sbohem mi dát, není radno mít tě rád. [Emi]Dejte mi [Hmi]malíři [C]barvy všech [D]druhů [Emi]Já budu [Hmi]do mraků [C]malovat [D]duhu [Emi]Řekněte [Hmi]básnici [C]jak verš se [D]skládá [Emi]Ona mne [Hmi]ona mne [C]asi má [D]ráda. Ja [C]nejsem ani Leonardo ani Michelangelo [D]paletu mám amatérsky chudou [Ami]ale když mne paní můza políbila na čelo [D]Rozhod jsem se skoncovati s [G]nudou (r): [C]Samým [F]blahem, [C]jedním [F]tahem [C]srdce z [D]lásky [F]malu[G]ju [C]Proto[F]že já, [C]proto[F]že já, [C]proto[D]že já [F]milu[G]ju A [C]maluju a [F]miluju, a [C]miluju a [F]maluju a [C]miluju a [F]maluju a [C]miluju a [F]maluju. Ja nemněl nikdy nadání mě hýčkali uměny Z kreslení jsem vždyvky míval pětky. Ale dneska vlastní duší kreslím fresky na stěny fagule mi slouží místo štětky. .1. J[C]edno zrnko p[Dmi]opela, j[G]edno zrnko h[C]rášku, a[C]bys taky v[Dmi]ěděla, [G]že máš hejno b[C]rášků. .2. J[C]edno zrnko p[Dmi]opela, j[G]edno stéblo s[C]lámy, t[C]ak buď hodně v[Dmi]eselá a[D7] zpívej si s[G] námi [F]la la la la .[C]..[G][C][G] .3. Jedno zrnko popela, jedna stará nit, tak buď hodně veselá, my už můžem jít la la la la ... [G]Když jsem já šel od svý tety [C]přes dolejší [G]náves, [C]uslyšel jsem [G]klarinety [A]a taky pár [D]kláves. [G]Na Jakubský pouti stáli [C]domácí i [G]světský, [C]amplióny [G]vyhrávaly [D]zas na plný [G]pecky. [C]Ani nevím, [G]jestli hrály [D]anglicky či [G]česky. [C]Ta písnička jedno[G]duchá, Jednou[D]chá, vlez[G]lá[G7], [C]že se slova nedaj [G]získat, tak se z [D]nouze musí pouze bohužel pouze pís[G]kat. Jenomže se neví právě o čem píseň zpívá, možná, že je o Vltavě, jak do Labe vplývá. Možná zpívá o lásce a že zas kvete řepka, a když holka kluka nechá, že je z toho depka, a když holka kluka nechá, že je z toho depka. Ta písnička jednoduchá, jednouchá, vlezlá, že se slova nedaj získat, tak se z nouze musí pouze bohužel pouze pískat. Když se slova nedaj získat, tak se z nouze musí pouze bohužel pouze pískat. .1. [G7]Jedna slza na tvé [C]tváři, [Ami]kdo ví, je-li vůbec [E]pravá, [F]co když [G7]je to jenom [C]třpyt měsí[Ami]ční, [Fmaj7]co se chyť na tu [G]tvář.[F#][G] .2. Pohled s tak výmluvnou září, úsměv jako tajná zpráva, všechna kouzla můžeš na pomoc vzít, jako skála umím být. .Ref.: [C]Ne, ne, ne, já [E7]nevím, [Fmi7]že mě ráda [C]máš, že [Dmi]ty, že [G7]ty, jenom [C]kvůli [Ami]mně, [F]právě [G]mně, jenom [Emi]kvůli [Ami]mně, na po[F]kání, na pokání se [G]dáš. .3. Jedna slza na tvé tváři, kdo ví, je-li vůbec pravá, s lehkým srdcem umíš sbohem mi dát, není radno mít tě rád. .Ref.: Ne, ne, ne, já nevím, že mě ráda máš, že ty, že ty, jenom kvůli mně, právě mně, jenom kvůli mně, na pokání, na pokání se dáš. .4. Jedna slza na tvé tváři, kdo ví, je-li vůbec pravá, s lehkým srdcem umíš sbohem mi dát, není radno mít tě rád. [G]Narezlá hudba vodovodní [Emi]trubky [C]tvou hlavu zlehka za[D]plní [G]až přijdeš ke mě na jedno[Emi]hubky [C]pokterých i můj kocour zavr[D]ní. Můžeme se mít trochu rádi a po tý kráse jen tak snít až přídeš jednou na jednohubky naplníme štěstím celý byt. Tak tu sedím hodiny letí domovník vrata zamyká můj šarm - hromádka smetí o patro níž kohoutek zavzlyká. Tak tu sedím hodiny letí prostřený stůl jen si brát zhrzená touha svátek světí co dělat - jen se nedat zmást. Až příště půjdeš na jednohubky nedej na to co o mně říkají jsou to jen řeči závistivý tetky nedej na to oslice jen hýkají. Až příště půjdeš na jednohubky po kterých i můj kocour zavrní nedej na to co ti o mně řekly nenalezneš utrápený stvoření. [D#7maj]Jednou až ti napoví, kde [Amaj7]hledat svůj klid smíš [G#B]vítr co všechno ví, on snad všude [D#7maj]byl... Krajinou ryzí kde to znáš, místa sluncem pálivý, žízní když v ní umíráš, jsi zklamaná... Zeptat [G#B]smíš se jednou, né neptej se dvakrát, ona odpo[D#7maj]ví... když si [G#B]k ohni sednou a chtějí se zahřát, dva [D#7maj]lidi bláhový...[Amaj7][G#B][ D#7maj] Vím jak bolí rychlý čas, když slunce ráno probouzí, všechno co je kolem nás, tak krásně rozkvétá... Támhle motýl přelít snad, nad květinou voňavou, támhle zase z růží sad, se krásně červená... Proto zeptat smíš se jednou, né neptej se dvakrát, ona odpoví... když si k ohni sednou a chtějí se zahřát, dva lidi bláhový... Vím jak studí deště proud, když padá zhora k nám, když smím Tě obejmout, tys tak nádherná... Teď když přešel černý mrak, slunce suší mokrej den, vytáhnem ten starej vrak, objedem celej svět... Zeptat smíš se jednou, né neptej se dvakrát, ona odpoví... když si k ohni sednou a chtějí se zahřát, dva lidi bláhový... [EmiDC] [Emi]Až si nás jednou [D]Nejvrchnější kritik [C]zavolá [Emi]Všechna slunce zblednou [D]Já tam budu jenom [C]sám [D]Co si tady dělal [H]v čase který [Emi]byl [D]ode mne [C]dán [D]Čím si pomoh lidem kdo tě vůbec [Emi]zná Udělal si všechno podle psaných i nepsaných zákonů A nebo si patřil k těm co jenom závidí Život šel kolem Nebo si ho vzal do náručí [D]Nechal si tu něco co nás pou[C]čí (r): [C]Miloval jsem [Emi]je to síla [Ami]Zrazoval jsem [G]sice vzpírán [C]A přitom jsem [Emi]zůstal člově[D]čí Pracoval jsem moje víra Chyboval jsem nepopírám Nechtěl jsem být nikdy největší (r): Až si nás jednou Nejvrchnější kritik zavolá Úsměvy nám zblednou Každý tam budem sám Co po nás zbývá Jak to bývá Nikdo netuší Každý svou vlastní slzu osuší [EmiDC] [G]Když jsem já šel od svý tety [C]přes dolejší [G]náves, [C]uslyšel jsem [G]klarinety [A]a taky pár [D]kláves. [G]Na Jakubský pouti stáli [C]domácí i [G]světský, [C]amplióny [G]vyhrávaly [D]zas na plný [G]pecky. [C]Ani nevím, [G]jestli hrály [D]anglicky či [G]česky. [C]Ta písnička jedno[G]duchá, Jednou[D]chá, vlez[G]lá[G7], [C]že se slova nedaj [G]získat, tak se z [D]nouze musí pouze bohužel pouze pís[G]kat. Jenomže se neví právě o čem píseň zpívá, možná, že je o Vltavě, jak do Labe vplývá. Možná zpívá o lásce a že zas kvete řepka, a když holka kluka nechá, že je z toho depka, a když holka kluka nechá, že je z toho depka. Ta písnička jednoduchá, jednouchá, vlezlá, že se slova nedaj získat, tak se z nouze musí pouze bohužel pouze pískat. Když se slova nedaj získat, tak se z nouze musí pouze bohužel pouze pískat. .1. [C]Jednou [F]budem [C]dál, jednou [F]budem [C]dál, jednou [F]bu[G]dem [Ami]dál, [D7]já [G]vím.[G7] Ó, [C]jen [F]víru [C]mít, [F]dou[G]fat a [Ami]jít, [C]jednou [F]budem [C]dál, [G7]já [C]vím. .2. Cíl je blízko nás, cíl je blízko nás, cíl je blízko nás, já vím. Jen víru mít, ..... .3. Jednou přijde mír, jednou přijde mír, jednou přijde mír, já vím. Jen víru mít, ..... .1. We shall overcome, we shall overcome, we shall overcome some day. Ó, deep in my heart I do believe, we shall overcome some day. .2. We shall live in peace, ... .3. We'll go hand in hand, ... J[D]ednou-dvakrát p[A7]ěkně jsem si n[D]akrad', dvakrát-třikrát j[A7]eště jsem si př[D]ikrad', n[G]estálo to ani krejcar, [D]uvidíš, snad budu Švejcar. Předehra: [D][D][D][D][(asi 8x)] [D]Chudý nebo ty bohatý, [D]koumes i blbec náš. [D]Chasník z Alma Aty [D]ty se taky někdy nabumbáš. [D]Já vím, je to [C]zlý, jak ti [E]je. [E]No lidi žádná sláva. [D]Jednou nás to [C]všechny [E]zabije, [E]zatím to nakopává. Hej mladej z Laosu vedle těch banánů. Krom toho kokosu, co tak asi piješ po ránu? .Ref.: 1x Mezihra: [D][D][D][D] [(asi 8x)] Vyzvem vás na páku, vy bratři z Indie anebo z Iráku v Sokolovně se to zapije. .Ref.: 2x [Dmi]Jednou [Gmi7]ráno p[A7+]řišel ví[Dmi7]tr, [G7]vzal si [Bb]střechu [A7+]i s pokrý[Dmi7]vačem [G7]i s klempí[Bb]řem [A7+]i s komi[Dmi7]níkem. [G7]jenom [Bb]dláždič [A7+]zůstal do[Dmi]le. Mezihra: [Gmi7A7+Dmi7G7BbA7+Dmi] [Dmi]Zůstal [Gmi7]dole, [A7+] chodník[Dmi7] dláždil, [G7]plival n[Bb]a zem a [A7+]byl spros[Dmi7]tý. [G7]Kamarádi n[Bb]ěkam [A7+]letí a o[Dmi7]n tady [A7+]musí [Dmi7]klečet [G7]a on t[Bb]ady m[A7+]usí k[Dmi7]lečet. 1. [Emi]Jednou to pomine, dobrý, zlý, jen my [D]ne, jednou to přebolí, [Emi]ať je to coko[H]li. [Emi]Jednou se vyhrabem z každýho trápe[D]ní, mezi zemí, nebem, [Emi]nic na věky [D]není. Rf. [Emi]Nad [D]rá[Emi]nem, domů, [D]do Dej[G]vic, [G]nezapo[Emi]meň, na věky [G]sám [H]nejsi [Emi]nic. 2. Jednou se zbavíme, všeho, co vlečeme, nějak to přežijme, těžko a přece ne. Jednou nás opustí, co jsme si nalhali, křídlama zašustí kéž je to za námi. Rf. Nad ránem... [F#mi]Jen jednou v [D]životě se r[E]ozhodnout [F#mi]mám co míním d[A]ělat, jakou c[D]estou se dám co d[E]ál, co [D]dál, rodiče jsou blízko [F#mi] a svět je p[E]estrý karnev[D]al Jednou sl[A]oučím n[E]ázory, teď s[D]bírám a přijímám [A] bez vší [C#mi]pokory k[D]aždý den č[F#mi]ást [A] já takhle mn[E]oho dní si t[D]rávím v pohodlí [A] otázky [C#mi]nevšední sm[D]ím [F#mi]klást [H][D][A][H][E][E/d,][c#,][h] Jen jednou v životě si dopřeju snad že zkrotím šelmu, budu ve filmu hrát a vím už dnes, zkusím stovky vůní do každý pasti musím vlézt Jednou sloučím názory, teď sbírám a přijímám bez vší pokory, každý den část já takhle mnoho dní si trávím v pohodlí otázky nevšední smím klást Jen jednou v životě se za muže vdám jen já mu nechám křídla, nebude sám jen s ním, jen s ním nepropadnu zkáze chci věřit v lásku století Jednou sloučím názory a písní rozezní ten můj favorit obřadní síň já jako královna s ním vstoupím do dveří s trémou se vyrovnám, smířím Nikdy nebudu [H]na stráži s[D]tát A H E F#mi D F#mi E .. potřebu volnosti snáším. .1. Jednou k r[E]ánu, jednou snad možná p[A7]ochopíš, než půjdeš sp[F#7]át, že tv[E]ý starosti, br[C#7]ácho, ty n[F#7]espraví ž[H7]ádnej flá[E]m.[H7(E7)] .2. Každej káru tlačí svou, někdo stát ji má před hospodou, pak říká, že je volný, a neví, že ji táhne dál. .R: A l[A7]odě plují po vlnách moří, v[E]ezou náklad, maj' svůj cíl, když n[A7]ejdou ke dnu za velkejch bouří, pak zn[F#7]ovu napnou plachty sv[H7]ý. .3. Nech drobný, dokud jsou, dokud neproměníš všechnu touhu svou na laciný pití, ten tvůj drahej špás. .4. Na na na ... .5. =4. .R: .6. Je těžký nocí plout, když plavci nevěří na modrý horizont a mlhavý ráno jen vítr změní v novej den[C#mi], a m[A]lhavý ráno jen v[H7]ítr změní v novej d[E]en ... .1. Jedu s[Gmi7]ám, a den se končí bar[F66]evnou hrou, s tajemn[Gmi7]ou pokorou světlo už m[F6]izí, kdo m[Bb]á cestu d[C]alekou v krajině c[Ami]izí,[Dmi] pozná c[Gmi]enu dlouhé samoty stář[D#]í.[C7] .2. Jedu sám, a slunce si dlouží můj šedej stín, bůhví, proč ještě dnes zůstává se mnou, už nám v zrcadlení tváře blednou zdlouhavou cestou. .3. Jedu s[Gmi7]ám, v dálce město jak v[F6]elkej míč, j[Gmi7]en dosáhnout očima a r[F6]ukou, v duši m[Bb]ám, v duši [C7]mám prázdn[Ami]o najedn[Dmi]ou, d[Gmi]o rána vím, ž[C7]e se to nezměn[F]í,[Dmi7] po noci č[Gmi]ekám r[A]ozedněn[D]í. .1. K[D]aždý vrah ví, co je v lahvi, na níž lebka s hn[A]áty je, ví to Jahve, že se z lahve s lebkou s hnáty n[D]epije. .2. Mnohé zmýlí, scházejí-li hnáty s lebkou na lahvi, co tě chytí po napití, to jen velký All[D]ah ví. .R1: [G]Až dozpíváš koledu, t[D]iše zesneš po jedu, statní ptáci - funebráci [A]uloží tě d[D]o ledu. .3. Baštím kraby z Abu Dhabi, naložené v curare, k tomu colu z vitriolu, Bože, to je soirée. .4. Žáha pálí z cyankali, nežli usnu bez deky, pšoukám hlínu z botulínu s děkou nebo bezděky. .R2: Až dozpívám koledu, tiše zesnu po jedu, statní ptáci - funebráci uloží mě do ledu. .5. Pro Moniku arseniku, kapku rtuti, a co víc, do košíku otrušíku nebo odvar z makovic. .6. Vezmi k tomu špetku bromu nebo utrejch z balíku, přidej k vínu kromě blínu trochu maggi z rulíku. .R1: .7. Jedu misku v denním tisku na rozličných rovinách, opiátu do salátu v televizních novinách. .8. Trocha lhaní na snídani, větší porci k obědu, v komentáři sedmilháři upatlaní od jedu. .R3: A pak s volhou škaredou čtyři páni přijedou, skončíš zdárně v kachlíkárně s t[A]ouhle k[G]ol[A]ed[D]ou. [E]Přišla za mnou slíbená [C#mi]v nahých šatech z dlaně list, [A]zhasla noc se zdála tvou [E]v jistotě příslibú,ne nade mnou. .2. [E]Mlhy stály v přítmi řas [C#mi]na jehličkách žitný klas, [A]v zrcadle mých stálych [E]byl jsem tak němý. .Ref: [H]Kráčel jsem po lavicích odsouzených k láske, kde vše se s tebou do souznění [E]sbíhá. [H]Snášel jesm do pokladú věcí všedních stání, [A]zrání. .3. [E]Roubená jak kvitky z lip [C#mi]nad naručím v toulci šíp, [A]v bojích kúže praská tep, [E]tak šťastně rychlý. .Ref: Kráčel jsem... .4. [E]Přišla za mnou slíbená [C#mi]v nahých šatech z dlaně list, [A]zhasla noc se zdála tvou [E]v jistotě příslibú,ne nade mnou. Černé [C]sny a bílé [C7]ráno je [F]vše, co teď vidím, co se mi to dneska [C]zdálo, stále více se divím.[DmiG7] Co se mi[C] to dneska [C7]zdálo, jaký [F]to byl hrozný sen v noci špatně se mi [C]spalo, o to [Dmi]lepší [G7]bude [C]den. [C7]Sen o [F]tom, že jsi ji ztratil, svoji [C]malou Isabell, že by ses nejra[F]dši z[C]abil a že hledat jsi ji [Dmi]jel. [G7]Předsta[C]va, že bys ji ztra[C7]til a už [F]nikdy neuzřel, hnala koně, až se schvá[C]til a ty j[Dmi]si ji n[G7]enaš[C]el. Sen o tom, že jsi ji ztratil, svoji malou Isabell, že by ses nejradši zabil a že hledat jsi ji jel. Představa, že bys ji ztratil a už nikdy neuzřel hnala koně, až se schvátil a ty jsi ji nenašel a [B]ty ji nenaš[C]el. předehra Že [F]láska kvete v každým věku, [G]snad jinde však doma reku, [C]tam mi tendle slogan nějak [G#]nel[G]ad[F]í [F]Dřív sem míval sexy čudlu [G]teď mám doma divnou šmudlu [C]se kterou jenom zub času [G#]dov[G]ád[F]í .R: Ta [B]moje stará estráda, ta [F]nechápe, [G]že se [G#]jenom t[A]ěžko [B]stýká [H]ero[C]ze a [C#]erotik[D]a [G]Moje stará smrdí potem, ale i [D7]predtým, a tak držím [G]půst a jsem ztuhlý jako totém, když zjistím [D7]při polibcích, co jí vane z [G]úst a [C7]po svatbě ňák přestala bejt [G]sexy lás[C7]ku k ní žvejkám jako ztuchlý [G]keks[D7]y [G] Moje stará smrdí potem, ale i [D7]predtým, tak jinde bych si [G]zgust Televizní Tutti-Frutti hltám holky jako pruty stará nasupeně mizí z pokoje v posteli se hrozně čílí sliny škvírou v zubech střílí když sním tiše nad stránkami Playboye .R: s ní mi to nejde, tak jinde bych si zgust dohra [C]Celý rok a půl nejméně, dam-[G7]dam, dam-[C]dam chodil jsem s kytkou k Marléně dam-[G7]dam, dam-[C]dam. [C]Její láska [F]chytá rez, [G7]kdoví, s kým pak se [C]toulá dnes, už jí nemám, [F]nemám rád, [G7]není o co [C]stát. Pak jsem chtěl pro blond Kristýnku, dam-dam, dam-dam, koupit pár malých prstýnků, dam-dam, dam-dam. Její láska chytá rez, kdoví, s kým pak se toulá dnes, už jí nemám, nemám rád, není o co stát. [C]Její láska [F]chytá rez, [G7]kdoví, s ký-ým se [C]toulá dnes, už jí nemám, nemám, [F]nemám rád, [G7]není o co [C]stát. Co mám teď ale Pavlínu, dam-dam, dam-dam, chutnám s ní život bez blínu, dam-dam, dam-dam. Její láska nezná mez, voní líp než to umí bez, stěží, stěží umí lhát, a já jí mám rád. Její láska nezná mez, voní lí-íp než májový bez, stěží, jenom stěží umí lhát, a já jí mám rád. Její láska nezná mez, voní lí-íp než májový bez, stěží, jenom stěží umí lhát.... (do ztracena) [G]Ráno, když den [C]začíná [F]Zda také skončí [C]Jen Bůh ví [G]Ten, kdo večer [C]usíná [F]Zda se probudí [C]Jen Bůh ví[G] [G]Já [C]nechci sám [F]Dál[C] v tomhle žít[G] Já [C]nechci dál [F]S válk[C]ou nic mít[G] Zloba kolem obchází Jakou šanci má Jen Bůh ví Svět s ní špatně vychází Žlutá se mi zdá A Bůh spí Já nechci... Dohra: [G][C][F][C][G] Jen já [D]vím, kdy muž [A7]sténá, [Hmi]kdy se tmy začne [F#mi]bát [G]a nový den [A7]odmítá-a-[D]á. [A7] Proklí[D]ná ženská [A7]jména [Hmi]i ta co míval [F#mi]rád [G]je tu vrásek [A7]síť vyry[D]tá. [A7] Jen já vím, kdy pláče muž, kdy svůj pokoj zamyká a kdy slzám jít nebrání. Tehdy má polštář smáčen, bezmocí se zalyká [G]když v něm lásky [A7]hlas dozvá[D]ní-i-[D7]í. [G]Ránu zlou a bod[D]nou [D7] [G]způsobí lásky dýka, jé-[D]e-é. [D7] [G]Muž pak sténá je [D]sám se zra[Hmi]dou, [E7]dýka hlouběj vni[A7]ká. Jen já vím, kdy muž sténá, kdy dá hlavu do dlaní a kdy žít dál odmítá. Nechce znát slovo "žena" a není mu do spaní, straší lásky tříšť rozbitá. Jen já vím, kdy muž pláče, kdy svůj pokoj zamyká a kdy slzám jít nebrání. Tehdy má polštář smáčen, bezmocí se zalyká když v něm lásky hlas dozvání. Jen já vím, kdy muž sténá, kdy se tmy začne bát a nový den odmítá... Jen [E]jednou dostat šanci U dob[A]rý [E]kapely To by [E]jste nevzdělanci To by [A]jste [E]viděli Jen jednou dostat šanci A víc ji nepustit Válel bych klidně k tanci Ten správnej tvrdej beat A aby [H7]celá parta věděla Že nejsem žádná bačkora Byla [A]by žhavá do běla Má ot[H7]lučená kytara [E] Jen jednou dostat šanci Zahrát si rock and roll To bych tu svoji šanci Vyhnal až na vrchol Až bych se slávou granda Zpíval i v rozhlase Pak by mne naše banda poznala po hlase. .1. C[Emi]ikánský oheň d[D]o noci pl[Emi]á, [G]ohnivé víno pl[D]ameny zn[G]á,[H7] j[Emi]e jako růže, kt[D]erous' mi d[Emi]al [H7]a pak jsi jen pro mě lh[Emi]al. .2. Hlava se točí, bláznivý rej, cikánský tanec, víno mi dej, zakryté vozy jsou domov náš, neříkej, že rád mě máš. .R: L[C]áska je oheň, v[H7]yhasne zas, n[C]a sliby není č[H7]as, c[Emi]ikán je volný, [D#dim(D)]umí se sm[Emi]át, z[H7]ítra zas jinde chce sp[E]át[D].[E][D][E][D][E][H7][Emi] .3. Dohasly ohně, všichni jdou spát, poslední doušek, čeho se bát, v[Emi]ášnivá touha, l[D#dim]áska i s[Emi]en k[H7]ončí, než přispěchá d[Emi]en. .R: Miluj mě, miluj, večer je náš, času jen málo máš, věčná je láska a jiný snad zítra mě bude mít rád, na na na ... .4. Ohnivé víno přestalo hřát, ty jenom chvíli měl jsi mě rád, tak je to vždycky, co sis víc přál, zítra zas potáhnem dál. [Emi]Jednak nevim, jak se domů dostat mám a jednak na mě leze to, co dávno znám [G]Sucho v hrdle tuhle nemoc provází [A]sednu si, dám si jedno, pak už mi nic neschází to bude [Emi]dlouhý Moje děvče tenhle problém se mnou má za ty léta všechny moje finty zná Když se tak vracím domů v náladě a pod vlivem jak moře vyvrhlo by trosečníka přílivem R: [C]Jen sem ztratil [Emi]směr sotva sem [G]sed, tak už sem cestu domů [A]nenašel [C]Jen sem ztratil [Emi]směr my všichni [G]u stolu sme plakali a [A]já smutek zapí[Emi]jel Jednou stávám a potichu se voblíkám je mi nějak šoufl a tak pospíchám Sotva beru za kliku tam u dveří ty za mnou stojíš, kroutíš hlavou, asi nevěříš R: Jen sem ztratil směr..... Na gauči se na levobok votočim nikotýn ti schází, já tam zaskočim Na stojáka jedno, hned to zaplatim jenže jak od výčepu pomalu se vobrátim Hned sem ztratil směr jen co já sed, tak už sem cestu domů nenašel hned sem ztratil směr všichni tam plakali a já smutek zapíjel..... ...my všichni u stolu sme plakali a já smutek zapíjel(zapíjel) .1. J[Emi]en mě nelituj, n[Ami]eklepej n[D7]a mé dveře s chr[G]yzantémou v dl[H7]ani, hr[Ami]a na l[D7]itování k[G]ončí v prvním tahu, neplivej l[Hmi]ásku na podl[Ami]ahu, nestůj mi [D]u bytu, jen mě nelit[Emi]uj. T[Ami]a slova js[D7]ou jen guláš dv[G]akrát přihřív[D/F#]aný, [Ami]a to mě n[D7]ezachrání, a t[G]o mi nepomůže, a tak n[Hmi]esvlíkej mě z k[Ami]ůže, celý zv[D]ědavý, celý zv[G]ědavý, jak vl[D/F#]astně vypad[Emi]á takový m[Ami]alý pohřeb, na který si čl[D7]ověk sám nastř[G]ádá. .R: Jó, kdybych byl vr[G]abec, sezobal bych z[D]rní všem pt[Emi]ákům, co v [C]okolí js[G]ou, srdce měl bych sl[Ami]abé a žaloudeček p[D]lný a d[C]uši rozčepýřen[G]ou. .R: Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní od domu k domu do všech světových stran, a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní a co píše tamten pán. .*: J[Ami]ó, kdybych byl, ž[C]il bych si, žil, a šť[G]astný bych byl j[D/F#]ako pytel blech, ale j[Ami]á jsem, co jsem, a n[D7]evěřím lítost[G]em. .2. Jen mě nelituj, opřený o zábradlí mám ještě dvacet sedm zubů, nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl, koukni se na racka, jak vzlétl směrem k úsvitu, a tak mě nelituj. Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát, slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara, a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu, stojím na prahu a koukám: velká paráda, z mých dveří vychází pohřeb, na který jsem si sám nastřádal. .R: Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal a střemhlav padal dolů jako archanděl a na severní straně nejvyšší hory světa bych svoje tajné hnízdo měl. .R: Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži, purkmistry a pány ze sna budil bych, a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží, a k ránu bych pak ztich'. .*: .*: [D]Nesmíš oči [Ddim]klopit, [Emi7]že jsem jednou [A7]klopýt, [D]musíš odpus[E7]tit můj hloupý h[A7]řích. [D]Dej mi, prosím, [Adim]raděj [Emi7]sebemenší [Gmi]naděj, [D]že smím smutek [E7]slíbat ze rtů [A7+]tvých. .Ref: Jen pro ten [D]dnešní [Dmaj]den [D6] stojí z[Ddim]a to žít,[A7Adim] [A7]jen [G]klid [A7]svůj [Emi]tichý mít, [A7]víc po ničem netouž[D]it.[Ddim] [A7]Jen pro ten [D]dnešní [Dmaj]den, [D6]snad pro [Ddim]úsměv v[A7]áš[Adim] [A7]se [G]živ[A7]ot [Emi7]změní [A7]v sen [Emi]ten den, kdy [A7]štěstí [D]potkáváš. [D7]Nesmíš se [G]ptát, c[Gmi]o bylo včera, [D]bude zítra snad, jen dnešek [F#mi]uchopit a [Hmi]pochopit, že [E7]nejkrásnější den je dnešní [A7+]den. Jen pro ten [D]dnešní [Dmaj]den [D6]stojí [Ddim]za to [A7]žít[Adim], [A7]jen [G]klid [A7]svůj [Emi]tichý mít[A7] a víc po ničem [D]netoužit[B7A7D6] [C]Jen se hádej, jen se klidně [Emi]hádej, jen mě zase [F]žádej, ať jdu o dům[C] dál[G7]. Nejdu s [C]pláčem, neodejdu s [Emi]pláčem, sám a v dešti z[F]máčen, v dál bych se ti [C]smál[G7]. Jen se hádej, jen se klidně hádej, pak mě nepostrádej, já chci zůstat sám. Čas je l[F]ék a rána j[G7]dou, s novou [Emi]krásnou nála[Ami]dou, to [G7]znám. Přijdeš s[F] tváří jása[G7]vou a onu [Emi]dlouhou zápla[Ami]vou, k[G7] nám. Jen se hádej, jen se klidně hádej, jen mě zas žádej, ať jdu radši sám. Mě se ztrácí, k ránu se ti ztrácím, já ti neoplácím, já tě přece znám. Čas je lék a rána jdou, s novou krásnou náladou, to znám. Přijdeš s tváří jásavou a onou dlouhou záplavou, k nám. Jen se hádej, jen se klidně hádej, co chceš nevykládej, stejně rád tě mám. Jen se hádej, jen se klidně hádej, co chceš nevykládej, stejně rád tě mám. Jen se hádej. Intro [EmiCAmiH7Em] 1.) [Emi]Pár lučních květů [C]v tom horkém létu [Ami]jsem ti [H7]tenkrát natr[Emi]hal. [Emi]Pár lučních květů [C]připomíná, že [G]týdny kolem [Emi]běží dál a [D7]dál. [Ami]I naše léto [Emi]končí, já [C]zůstal chvíli [G]sám Však [F]najednou tě [F#dim]znovu potká[H7]vá[D7]ám. Ref. Jen se [G]přiznej, že ti scházím a [Ami]mávej na pozdrav [C]Řekni, jak tě těší, že [G]jsem tu živ a [D7]zdráv Jen se [G]přiznej, že ti scházím i [Ami]kdybys měla lhát [C]Ať zas můžu [D7]jednou klidně [G]spát. .2. ) Sám s loňským létem dál chodím světem krokem nocí bezesných Sám s loňským létem všude hledám tvá ústa, která voní po růžích Když kolem stromy zlátnou a prázdná je i pláž Já nevěřím, že na mě nečekáš .R: Jen se přiznej, že ti scházím .1. J[C]en se s p[Ami]ísničkou sm[Dmi]át, [G] [C]a hned z b[Ami]ouřky je z[Dmi]ářivý d[G]en a v[C]ítr jak f[C7]én z[F]ačne t[G]eple v[C]át[Ami],[D7][G] j[C]en se s p[Ami]ísničkou sm[Dmi]át, [G] [C]a hned v[Ami]íš, jaký z[Dmi]ázrak je sm[G]ích, i mr[C]azivý sn[C7]íh b[F]ude pod ním t[E]át. .R: [F]A tak zp[Fmi]ívám r[C]adši, ať hl[Dmi]oupí[G+] se mr[C]ačí, vždyť tv[Ami]ář si znešvař[D]í ti, co v[G]ážně se jen tv[Dmi]áří,[G] j[C]en se s p[Ami]ísničkou sm[Dmi]át, [G]vžd[C]ycky n[Ami]áramně m[Dmi]ůže si ž[G]ít a pr[C]ima se m[C7]ít t[F]en, co m[G]á život r[C]ád. .R: Jednak nevím, jak se domů dostat mám a jednak na mě leze to, co dávno znám Sucho v hrdle tuhle nemoc provází sednu si, dám si jedno, pak už mi nic neschází, to bude dlouhý Moje děvče tenhle problém se mnou má za ty léta všechny moje finty zná Když se tak vracim domů v náladě a pod vlivem jako moře vyvrhlo by trosečníka přílivem Jen sem ztratil směr, sotva sem sed, tak už sem cestu domů nenašel Jen sem ztratil směr, my všichni u stolu sme plakali a já smutek zapíjel Jednou vstávám a potichu se voblíkám je mi nějak šoufl a tak pospíchám Sotva beru za kliku tam u dveří ty za mnou stojíš, kroutíš hlavou, asi nevěříš Jen sem ztratil směr, chtěl sem jít na hajzl a místo toho lezu ven Jen sem ztratil směr, budu se doma válet vyschlej, jako troud, to snad zlej sen Na gauči se na levobok votočim nikotin ti schází, já tam zaskočim Na stojáka jedno, hned to zaplatim, jenže jak od výčepu pomalu se vobrátim Hned sem ztratil směr, jen co já sed, tak už sem cestu domů nenašel Hned sem ztratil směr, my všichni u stolu sme plakali a já smutek zabíjel (r): J[C]en si dej na vše dobrý vína dž[G7]bán, život má slušný místa, to já zn[C]ám. Dneska chudák, zejtra král, s kapkou [Dmi]štěstí jde se dál, jen si d[C]ej na vše dob[G7]rý vína džb[C]án. .1. Ten, kdo hledá v žití píseň vese[G7]lou, ten rád přehlédne i slabost leckter[C]ou. Ten, kdo škarohlídně bdí, kde se [Dmi]štěstí usadí, ten ať t[C]áhne tam, kde [G7]půlnoční vlak sp[C]í. (r): .2. Ten, kdo v pravdě vidí jedinej svůj cíl, ten se nebojí, že zláme se mu kýl. Ten, kdo se lží usíná, probouzí se, vzpomíná, ten ať táhne tam, kde rovný sobě má. (r): .3. Nejraděj mám lidi, co jak hluchý jsou, svoje hříchy smíchem zametou. Za rohem tě šiděj snad, do očí říkaj "Mám rád", těmhle lidem, těm se musím vždycky smát. 2xR) (podruhé od [D] ) [Dmi] [B]Jen [C]tak, [Dmi] [B]jen [C]tak [Dmi]Půjdu teď koupit ví[C]no, [Dmi]koupím i svíčky sváte[C]ční [Dmi]nespěchám chůzí lí[C]nou, [Dmi]zabiju čas teď zbyteč[A]ný [Dmi]Ta příprava [B]vábí, [C]jen to zvlá[Dmi]dnout ta oslava má[B]mí, ce[C]lou noc i [B]svítání Jen [G]tak Už se ta chvíle blíží, připravím pánev, kmín a sůl oříšky, jídlo s rýží, hudbu jen z dálky, dlouhý stůl A na jedno místo všichni přijdou teď hlavu maj čistou, zazvoní a můžou dál Jen tak Otřou si jen tak záda, jen tak se zpívá, povídá jen tak se říká, hádá,kdo si kde ráno posnídá Tak zalité štěstím, bouří smíchu, sousoší věští celou noc i svítání Celou noc i svítání, celou noc jen tak celou noc i svítání, celou noc jen tak jen tak Někdy si myslím: Bóže, ta je hloupá, copak se nepřestane smát, znám tyhle holčičky, jak si směšně stoupaj na špičky, když chtěj mi pusu dát. Teď mi šeptá něco do ucha, hned mě učeše, hned zas rozcuchá, mám rtěnku na čele, když mi k pláči žvatlá vesele cosi vo čemsi, co já vím, já to tý holce závidím, ty její starosti, jé ! Vobjednat se u holiče na pátek, jo hé, vomrknout si vejklady až pudu nazpátek, jo hé, pučit si ty nový módy vod Věry, jo hé a mně vobčas podezřívat z nevěry, jo hé ! Kde bych asi vzal na to čas, když musím vo půl čtvrtý na zápas, v šest protůrovat skútr, vo půl sedmý pumpnout mutr, tedy jako matku, vo nějakou zlatku a v osm letět s tou hloupou holkou do kina a pak ji trochu líbat, aby se neřeklo, aby to uteklo až pudem z Petřína. No vážně. .1. Sv[C]ětýlka sv[C/H]íček [C]a jedno j[G]ediný př[C]ání: jen tak d[F]ál[C], [G] [C] [G] jen tak d[C]ál, v pokoře p[C/H]ísnička n[C]ajednou hl[G]avu nám skl[C]ání, jen tak d[F]ál[C], [G] [C] [G] jen tak d[C]ál, j[G]eště v nás zůstala v[C]íra a cit, j[F]eště se umíme z[C]a ruce vz[G]ít, n[C]ezhasnou světýlka, kd[G]yž prostě nebudem cht[C]ít, jen tak d[F]ál[C], [G] [C] [G] jen tak d[C]ál, jen tak d[F]ál[C], [G] [C] [G] jen tak d[C]ál. .2. Vítr nám pohladil vlajku, a jak by chtěl říct: jen tak dál, jen tak dál, nevadí, málo je spánku, však zpívá se víc, jen tak dál, jen tak dál, s drátěnou košilí pěšáci jdou, co letadlem do ráje nedolétnou, řeknou si "ahoj" a určitě dají si tón, jen tak dál, jen tak dál, jen tak dál, jen tak dál. .3. Kdo bez řečí nabídnul celtu, když začalo lejt, jen tak dál, jen tak dál, ten lásku sel po lidech, a na to netřeba glejt, jen tak dál, jen tak dál, za Terezou do města bez okenic vydal se Toulavej, co zbejvá víc, tak, jak tu sedíme, zkusíme potichu říct: jen tak dál, jen tak dál, jen tak dál, jen tak d[F]ál[C] ... .1. J[D6]en tak mezi n[H7#9]ámi, p[E6]ánové a d[C#7/9#]ámy, cht[F#7]ěl bych umět n[H7]a pi[H7/6]áno [E9]aspoň trochu hr[A7/5#]át, vždyť c[D6]o by mne to st[H7#/9]álo, st[E6]ačilo by m[C#7/9#]álo, p[F#7]ůl hodinky d[H7]enně [H7/6]akorá[E]t.[A][E] .*: P[G#7]ůl hod[Adim]inky d[C#mi]enně,[Gdim] dost m[F#7]ožná, ž[Gdim]e i m[Hmi]éně,[Hdim] a v k[E]avárn[Hdim]ě bych s[A]eděl[Bbdim] a B[D]ugatt[Ddim]i Step hr[A7]ál, a d[G#7]outník n[Adim]a pi[C#mi]ánu [Gdim] a p[H7]od pi[F#dim]ánem p[E6]es, c[G#7]elou n[Adim]oc až k r[C#6]ánu bych s[D6]eděl [D#6]u kláv[E6]es.[A7/5#] .2. Je však nad mé síly investovat píli, kdybych tak moh' na piáno bez učení hrát, kdopak radu dá mi, pánové a dámy, jsem pořád doma, stačí zavolat! CAPO III. .REF.: Jen [A]tohle chci ti [D]říct Než v [E7]dálce zas zmi[A]zím [F#mi]Jó holka [D]ztrať [C#mi]stopu [Hmi]mou Vždyť [E7]víš jak se [A]toulám .1. Kap[D]su děravou [E7]mám a [D]nejsem [E7]ten pra[A]vej Tak [D]kam jsem odchá[E7]zel po [D]známejch se nep[A]tej .REF.: Jen tohle chci ti říct ... .2. Pořád zakopávám o ten kořen bludnej Tak abych klidně žil už dál na mně nechtěj .REF.: Tak tohle chci ti říct ... .3. Nám zůstanou pěkný dny co jsem s tebou žil Už na mně nechtěj víc asi bych se nudil .REF.: Tak tohle chci ti říct ... 1.[G]Ten komu láska [D7]nekvete [G]dnes na to nesmí [D7]dbát [Hmi]třeba jde [E7]kolem, [Ami]cestičkou, [Cmi]polem [G]stačí ji [A7]zavo[D7]lat [G]mít v rukou ruku [D7]děvčete ]G7[a bloudit lesem [C]tmou [Cmi]říkat jí znova [G]nejsladší slova [Ami7]že každý má tu [D7]svou Ref:[G]Jen ty jediná holčičko zůstaneš mou hvězdičkou až [D7]půjdu naší cestičkou tmou k [G]západu[D7] [G]jen ty jediná holčičko [D7]víš na koho vzpomínám když kolem vody chodívám k vám [G]na osadu. [C]Pověz mi, [H]čím se to [E9b]stává[Ami] [Cmi]že se mi o tobě [A7]zdá[D7]vá [G]jen ty jediná holčičko [D7]zůstaneš mou hvězdičkou až půjdu naší cestičkou sám [G]na osadu 2.Až budeš jednou děvčátko sama ve světě stát vzpomeň, že kdosi v srdci tě nosí a má tě stále rád Vzpomeň si alespoň na krátko kdo byl ti nejbližší hoch tvůj se vrátí, srdce své dá ti tvou duši utiší [Ami]S dopitou láhví promlou[F]vám, co ještě horší může [Ami]být, jak tuhle bryndu nemám rád, proč, kotě, nutíš mě ji pít. .2. Sedmero nocí přicházíš a já se v slzách probouzím, z invaze tváří tvých jde děs, za kolotoč sny vymě[Dmi]ním. .*: Beznohej [Emi]běžec by se [Dmi]smál, tomu, jak [Emi]bezradnej jsem, [Dmi]vím, zase vy[Emi]táčím číslo [Dmi]tvé a rázem [G]zavěsím. (r): Je to tak [Ami]dávno, se tvým se [F]setkal pohled můj, vzpomínky [Ami]stárnou, spokojen [F]byl jsem pouze tvůj, chtělas být [C]dámou [G]a já se [F]koupal v iluzích, teď postrádám [Ami]smích. Jak prosté malou hračkou být a přesto cítit se jak král, jednou až budu na to mít, zahodím fotky, půjdu dál. .*: Beznohej běžec by se smál, (r): Je to tak dávno, ... Drobně m[G]ží a do noci zvon z majáků lodí [C]zavolal v[G]stříct útesy skal ostrých jak nů[D]ž už proplouvá, Jennifer Lady [G]tak malá jak stín má na boku ránu [C]a v plachtoví[G] klín, to z p[Emi]itomý v[Hmi]álky [D]muži[C] se v[G]rací domů k nám. Kolik jich šlo a vrací se půl, to bude pláče a po dlaních sůl, a bez tátů synů a bez věna dcer,bože co bude dál přestane svítat až do hrobu dáš, všechen ten smutek má Irská zem, co platný jsou květy a všechna ta sláva bože co bude dál V srdci úzkost na duši vzdor, myšlenky letí jak potoky z hor dokud nám budou poroučet blázni, kde bude svět svobodo drahá kolik to stojíš, kolik nás zemře ve válkách jejich, až jednou ráno snad vyjdeš jak slunce v jedinej den. Drobně mží a do noci zvon . . . . . . Wenn ich nachts am Thresen steh und der Wirt fragt: Noch 'n Drink? denk ich drüber nach - Jenny über dich - und alles was so weh tut. Wenn ich durch die Straßen geh, denk ich_ Gib mir einen Wink. Ist es zuviel - Jenny was ich will und vielleicht - oho hab ich alles falsch gemacht. Oh Jenny glaub mir, Jenny, ich will dir nichts nehmen. Oho Jenny, für immer muß es ja nicht sein, aber wir könnten 's ja mal probieren. Die Nacht davor, Jenny, sangst dur in mein Ohr. Spielst das Spiel - oho und es war dir nicht zuviel. Oh Jenny glaub mir, Jenny, ich will dir nichts nehmen. Oho Jenny, für immer muß es ja nicht sein, aber wir könnten 's ja mal probieren. [C]Cowboyové slyšte píseň [Ami]mou, [Dmi]nechte chvíli těch pitomejch [G7]krav v [C]Utahu jsem nechal lásku [Ami]svou [Dmi]Jenoféfa zve se ona [G7]squaw. [C]Vlasy má jak řeka zvlně[Ami]ný, [Dmi]oči jako květy šalvě[G7]je, [C]pro ty oči má hned splně[Ami]ný, co [Dmi]přeje si i co nepře[G7]je. (r): Jeno[C]féfo, Jeno[Ami]féfo, Jeno[Dmi]féfo, [G7]prérie [C]stín, Jenoféfo, Jeno[Ami]féfo, Jeno[Dmi]féfo, [G7]má píseň [C]zní. [E]Kdyby měsíc nemusel [Ami]svítiti tmou, [E]ještě by Ti se mnou zpíval [Ami]písničku [G7]mou, Jeno[C]féfo, Jeno[Ami]féfo, Jeno[Dmi]féfo - [G7]nashleda[C]nou. Abyste to nezapomněli, opakuji, že jsem ji měl rád, než mi začal chodit do zelí, jeden starej dobrej kamarád. Dostal olověnou do těla, Jenoféfě zrovna na prahu, do dneška ho nevobrečela, tak jsem raděj ujel z Utahu. (r): Jako kojot vyju na měsíc, cowboyové slyšte píseň mou, přestože je jiných na tisíc, Jenoféfa byla jedinou. Moh bych o tom zpívat ještě dál, kdyby mě má láska slyšela, někdo z Vás mi na krk laso dal, vem to ďas, ráda mě neměla. (r): .1. J[C]enom ať z[G]ůstanu st[C]ejnej, až mi to začne líp hr[G]át, j[C]enom ať zůstanu st[F]ejnej, vžd[C]yť pýcha předchází p[G]ád, až z[C]ačnu mít l[C/H]etos víc, n[Dmi7]ež jsem měl vl[G]oni, [C]až vydřu z p[C/H]ísniček pr[Dmi7]achy, co zvon[G]í, j[C]enom ať z[G]ůstanu st[C]ejnej, t[G]ak moc to n[C]estojí. .2. Jenom ať zůstanu stejnej, a kdybych snad ztrácel svou tvář, jenom ať zůstanu stejnej, to radši mě do bláta sraž, než nahoru po shodech, podrážet nohy, to radši provaz a "sbohem" a "sorry", jenom ať zůstanu stejnej, tak moc to nestojí. .R1: .3. Jenom ať zůstanu stejnej, a ostatní všechno je fuk, jenom ať zůstanu stejnej, až do konce s kytarou kluk, pak zaplatím účet a, jak už to chodí, povolím struny a trochu se skloním, a hlavně zůstanu stejnej, jak chlapi od koní, a hlavně zůstanu stejnej, tak moc to nestojí ... [A]Pomalu [Hmi]bez smíchu, bez [C#mi]slov, bez hří[Dmi]chu. [A]Couvám svou [Hmi]obratí a [C#mi]řvu jen poti[D]chu [F#mi]Nečekám [F#mi/E]vůbec nic [D]dostávám tím [A]víc Byla [Hmi]jsem honky-tonky [D]woman A teď [E]vyju na měsíc Tři malamuti jdou mají plní oči slz jenže nic nenajdou už první lyžař's smez Kto hledá v závejích ten najde jenom sníh Byla jsem honky-tonky woman A už nejsem řekla [D#]bych .. (r): Jenom [D]blázni se radu[A]jou když loďka se [E]naklání jenom [D]blázni se radu[A]jou že voda jim [E]stoupá Jenom [D]blázni se radu[A]jou jsou na prahu sví[E]tání radujou se že prostě [A]jsou Ty lehce kráčíš po vlnách a vítr neslyšíš ne, neříkám že nemám strach řvu hlasech nejtichším nehledám vůbec nic nacházím čím dál víc už i za zrcadlem vídím spíš jeho rub ne líc (r): Jenom blázni se radujou když loďka se naklání jenom blázni se radujou že voda jim stoupá, stoupá Jenom blázni se radujou jsou na prahu svítání radujou se že prostě jen jsou (r): Jenom blázni se radujou když loďka se naklání jenom blázni se radujou že voda jim stoupá, stoupá Jenom blázni se radujou jsou na prahu svítání jenom blázni ... je dobre že jsou. .1. Pr[G]ošli jsme poušť víme [Em]co je žízeň p[C]ísek a prach oči o[G]slepil [D]nám p[G]rošli jsme poušť nikdy [Em]nezapomeň ja[C]k člověk žízní když je [D]sám. .2. Přešli jsme pól - věčnej led a sníh chaldná jak nůž byla polární zář přešli jsme pól - na rtech zamrznul smích co chránilo nás se mě ptáš. .R. Jenom l[G]áska ná[F]s drží nad vo[C]dou jenom [G]láska dny bez ní ke dnu jdou jenom [G]láska drží [F]nás jenom [C]láska zmůže čas drží [D]nás nechá plout nenechá nás zestárnout. .3. Prošli jsme svět - odpověď hledali dál bludiště slov vítr zavál stopy prošli jsme svět kdekdo se nám smál kdo hledá dál pochopí. .R. [D]Je podzim [F#mi]konec sezó[Bmi]ny Mraky [A]lítaj těsně [G]nad stromy Černý [F#mi]mraky na [Bmi]cáry roztr[A]haný Je podzim jako vždy Brouci a pavouci náhle mění směr Přímo do tvý hlavy víš Kdekdo to špatně špatně snáší Marně se brání Kdekdo si raděj pustí plyn Ale ještě ne Je podzim konec sezóny Mraky lítaj těsně nad stromy Listí padá do kávy v rohu zahradní kavárny Je podzim jako tenkrát Smrt sedí támhle na proti Už dopíjí pomalu vyráží jó Kdekdo to špatně špatně snáší Marně se brání Kdekdo si raděj pustí plyn Ale ne ještě ne Jeremiáši co mi to děláš Z jakých dálek mě to voláš Jeremiáši cosi mi chybí A cosi schází a cosi bolí Jeremiáši co mi to děláš Jeremiáši Jeremiáši... co mi to děláš Z jakých dálek mě to voláš Jeremiáši cosi mi chybí A cosi schází a cosi bolí Jeremiááááááši ááááááááááá Jeremiááááááši ááááááááááá Jeremiááááááši ááááááááááá Jeremiáši Jeremiáši Jeremiáši Jeremiáši [A]Horský vzduch čistý jak víno ve větru [Dmi]stmívání[A] přináší borovou vůni a ze v[Dmi]šech míst zvony zní[AmiEAmi] Ticho stromů a bílý kámen ve spánku objímá to město až k bolesti krásné, co v srdci svém zeď má Jeruzaléme [Dmi]ze z[G7]lata, [C]z mědi a záře taje[F]mství[Ami] pohleď i já jse[F]m jeden z tónů všech p[C]ís---ní[E] tvých[AmiEAmi] Jerušalajim šel zahav vešel nechošet vešel or halo lechol širjajich ani kinor Smutek sedá na trh prázdný a k vyschlým cisternám jen lítost chodí starým městem k hoře, kde stával Chrám V jeskyních tisíc sluncí zhaslých jen vítr rozdmýchá nemohu jít k Mrtvému moři, nemohu jít do Jericha Jeruzaléme ze zlata... Ať mi jazyk můj na patro přilne a ruce neslouží když zapomenu tvoje jméno, budu pít hořkou vodu z kaluží Jak sabra, která vprostřed pouště vždy znovu rozkvétá tak budu já o tobě zpívat Jeruzaléme ze zlata Jeruzaléme ze zlata... Tak málokdy a přece zázrak, zeď je zhroucená šofar volá na Horu Chrámu, na trh a k plným cisternám V jeskyních tisíc sluncí září až téměř nedýchám a mohu jít k Mrtvému moři a mohu jít do Jericha Jeruzaléme ze zlata... .1. P[Emi]od tmavočervenými jeřabinam[H7]i zahynul motýl mezi k[Emi]arabinami, z[C]ástupce pr[G]o týl šl[Ami]ápl na běl[D]áska, z[Ami]ahynul motýl j[Emi]ako naše l[H7]áska, z[Emi]ahynul motýl j[H7]ako naše lásk[Emi]a. .2. Na břehu řeky roste tráva ostřice, prý přišli včas, však vtrhli jako vichřice, nad tichou zemí vrčí netopýři a národ němý tlučou oficíři, a národ němý tlučou oficíři. .3. Na nebi měsíc jako koláč s tvarohem, koupím si láhev rumu v krčmě za rohem, budeš se líbat v noci s cizím pánem, já budu zpívat zpitý s kapitánem, já budu zpívat zpitý s kapitánem. CAPO 2 .1. [Ami]Znáš tu touhu, co ti duši voblejzá [Dmi]jít k těm horám, co mrak v dálce skrejvá [Ami]Znáš tu touhu, co ti chlopně rozhejbá tak až tě [E7]zavo[Dmi]lá, tak [G]maj[F#]zla [F]si [Ami]dej .2. Rád ti řeknu, až zas někdy budeš chtít prásknout do bot a do těch hor zajít Rád ti řeknu, co tě čeká nesnází tak až tě zavolá, tak majzla si dej .3. Sám to poznáš, kdo v těch horách vládu má vítr, sníh a déšť tě hochu zdeptá Sám to poznáš, co ti tady povídám tak až tě zavolá, tak majzla si dej .4. Tvůj veksl ti ztěžkne jako šutrů pár jeansy zařvou, z bot zbude jen cár Tvůj veksl ti vydře v kůži cejchů pár tak až tě zavolá, tak majzla si dej Sólo .5. Máš mizernou šanci přežít zimu zlou závějě ti staví hradbu bílou Máš mizernou šanci, když tě hory zvou tak až tě zavolá, tak majzla si dej .1. L[C]áska je strašne b[G]ohatá L[F]áska, tá všetko s[C]ľúbi [Dmi]no ten, čo ľúbil, [Emi]sklamal sa a t[F]en, čo sklamal, ľ[G]úbi P[C]rach dlhých, smutných, l[G]etných dní [F]na staré lístie p[C]adá, [Dmi]poznala príliš n[C]eskoro, [Dmi]ako ho mala r[C]ada. .2. Tak každoročne v jeseni svetlá sa stratia z duše a človek, koník túlavý od srdca k srdcu kluše a pre každé chce zomierať, žiť nechce pre nijaké, chcel by mať jedno pre seba, je [F]mu to jedno, a[C]ké. .3. Len srdce. Možno obrázok a možno tôňu iba No pred cieľom sa zastaví, komu zas srdce chýba ? Zo všetkých mojich obrázkov mámivý ošiaľ stúpa bola to láska, sklamanie Aj láska bola hlúpa. [G]Jestli já pro [D]lás[G]ku [D]umrít [A]mo[D]sím [G]eště [Ami]ťa šo[D]haj[G]ku eště ťa [C]šohaj[G]ku [D]za to pro[G]sím Abys pri mej smrti sám pri mě stál a mé černé očka a mé černé očka zatlačoval A potom rozpálil rozžal svíčku pomodlil sa za mňa pomodlil sa za mňa za dušičku A potom rozpálil ty dvě svíce vymaloval na nich vymaloval na nich mé tvé srdce .R: Jestli j[(D)]si, tak se mi ozvi, jestli j[(G)]si, dej mi to z[(D)]nát, jestli jsi, tak se mi[(Hmi)] ozvi, já budu [(A)]rád, není to nic [(D)]moc, když nejsem si [(Hmi)]jistý, není to nic [(G)]moc, když lítám v tom [(D)]sám, není to nic moc, když kabát [(G)]bez knof[(A)]líků [(D)]mám. .R: .1. J[Hmi]á šel jsem kr[G]aj, kraj byl p[D]lný kamen[A]í, p[Hmi]oznal, že šp[G]atně četl js[D]em tvá znamen[A]í, m[Emi]ožná jsem n[G]eviděl, co [D]uvidět jsem m[A]ěl, m[G]ožná jsem v[A]ůbec špatně š[D]el[A]. .R: .2. Ptal jsem se známých, ale nikdo nevěděl, našel jsem židle, na nich nikdo neseděl, v úřadech neřekli, na poštách mlčeli, možná, že věděli a nesměli. .R: .R: .R: + není to nic moc, když kabát b[G]ez knofl[A]íků m[D]ám[G] .[D]..[A][D] [B][D#][B][D#] 1. [B]Jestli se ti [D#]chce, tak půjdem [B]ven [D#] [B]můžem se jít [D#]někam vykou [B]pat [D#] [Cmi]potom třeba [D#]zajdem do ki[F]na [Cmi] [B]večer možná [D#] někam zatan [B]čit [D#] .2. Kamarád je kavárenský hráč Pustí nás do báru přes kuchyň můžu tě s ním aspoň seznámit kdysi jsme spolu hráli bigbít .3. Zkoušeli jsme v sále ve Lhotce paní, co tam byla vedoucí dělá teď šatnářku ve Sportu skočím si tam pro cigarety (r): Zapá[Cmi]lím si [D#]jednu na ces[B]tu vychá[Cmi]zí to [D#]přesně k tramva[B]ji a ha [Cmi]há há [D#]ha há, už to [B]znám každý [Cmi]den tou [D#]cestou kouří [F]vám, há [Cmi]há .4. Kouř už stoupá vzhůru k nebesům Obloha je jeden černý mrak [Cmi]jako bych ho [D#]taky nějak [F]znal [Cmi]odkud jenom, [D#]odkud kruci[F]nál [Cmi]zdá se mi, že [D#]nikam nepůj[F]dem [B]Bůh se hněvá, [D#] už to nestih[B]nem [D#]už to nestih[B]nem [D#]už to nestih[B]nem .1. B[G]ig Burny v Melbourne podivně zbohat' a barák jak hrad si tam k[D(D,D,C)]oupil, (-,-,D) s kýblema lupu a v jemňoučký kůži se tváří, že nic nenal[G]oupil. .2. Však my Australáci jsme trestanců děti a neskrejváme se tak s ničím, když kolem projíždí v kočáře zlatým, tam mávám a hlasitě křičím. .R: Byla tv[G]á bába běhna a d[D]ědek měl zisk, že přepadal lidi či pr[G]achy si tisk', neboť jestli ses narodil v [C]Austrálii, jseš z b[D]ěhny syn, z lotra syn, z lotrasa s[G]yn (tak jako já). .3. Molly McKye byla slaďounký kvítí, však rodiče žádali rozchod, že je prej zrozená pro lepší žití, že by to byl špatnej obchod. .4. Když příbuzným s úsměvem sdělovali, že odtáh' ten z jinýho těsta, vyšel jsem před dům a začal jsem řvát, až vzbudil jsem víc než půl města. .R: .R: .1. [G]Tam, kde je srdce, [C]srdce a nejbližší [G]okolí Něco mně [Emi]svírá, [A]svírá a vůbec to [D]nebolí Rf:[D]Jestli to nebude [G]láska[C], jestli to nebude [G]láska ..[C] .2. Najednou pláčeš, pláčeš, a tak se ptám co je ti Ja sama nevím, je to však příjemné dojetí Rf:.. */:[D]Klíčí láska, [Emi]tiše stůjme [D]klíčí, klíčí, [Emi]opakujme: Klíčí láska, tiše stůjme klíčí, klíčí, ať se ujme .3. =1. Rf:.. Fin:3x Slunce nám [C]svítí, a déšť nás [Hmi]chladí Přejte nám [Ami]lidi, [D]máme se [G]rádi Slunce nám svítí, a déšť nás chladí přejte nám lidi, budem se brát Prstýnek [C]Tam kde je srdce, [F]srdce a nejbližší [C]okolí, [G]něco mě [Ami]svírá, [F]svírá a vůbec to [G]nebolí. Jestli to nebude [C]lás[G]ka[Ami],[F] jestli to nebude [C]lás[G]ka[Ami].[F] Najednou pláčeš, pláčeš a tak se ptám, co je ti. Já sama nevím, je to však příjemné dojetí. Jestli to nebude láska, jestli to nebude láska. [G]Klíčí láska, [Ami]tiše stůjme, [G]klíčí, klíčí, [Ami]opakujme. [G]Klíčí láska, [Ami]tiše stůjme, [G]klíčí, klíčí, [Ami]ať se ujme. Tam kde je srdce, srdce a nejbližší okolí, něco mě svírá, svírá a vůbec to nebolí. Jestli to nebude láska, jestli to nebude láska. Jestli to nebude láska, jestli to nebude láska. .1. J[G]estlipak víš, j[Ami]estlipak víš, k[D]olik je na světě ztr[G]acených lásek, jestlipak víš, j[Ami]estlipak víš, kt[D]erá je na tváři n[G]ejhlubší z vrásek. jestlipak víš, k[Ami]olik je slůvek, co n[D]ecinknou čistej t[G]ón. .2. Jestlipak víš, jestlipak víš, holčičko malá důvěřivá, jestlipak víš, jestlipak víš, proč koním v běhu vlaje hříva, jestlipak víš, kdo ti to zpívá, co vlastně o mně víš? .R: Š[G]edej kabát noci, to se ví, jak tvoje halenka se svlíká s ránem, h[Ami]ádej, proč jsem vzhůru, všichni spí, v[D]oníš mi marcipánem, v[G]oníš. .3. Budeš se ptát, budeš se ptát světýlek malých třepotavých, budeš se ptát, budeš se ptát, kde jsem spal včera, neprozradím, budeš se ptát, kam půjdu zítra houpavý písničky hrát. .R: + m[D]arcipánem v[G]oníš, m[D]arcipánem v[G]oníš ... .1. Z[Gmi]apomeň, l[Dmi]ásko, n[Gmi]a to, že j[A7]á jsem j[D]enom ješitnej chl[D7]ap, že v[Gmi]ěčnej str[Dmi]ach, abys b[Gmi]yla jen m[A7]á dělá z[D]e mě horšího sn[D7]ad. .R: Jsi m[Gmi]ilá tak, že jako mrak jsou chv[A7]íle, kdy jsem sám, kdy n[D7]ecítím tvůj dech na ústech sv[Gmi]ých, jsi hezká tak, že jako mrak jsou tv[A7]áře těch, co znám, a p[D7]okřik vran je každej jinej sm[Gmi]ích. .2. Snad ďábel sám mi napovídal, že pláčeš kvůli mně, jsem trdlo, který zapomíná, jak málo lidí jako ty je. .R: .3. Každý den, i když mračíš se snad, provázíš můj každičkej krok, v myšlenkách, slovech pořád jen dál ozývá se: lásko, vždyť já jsem cvok. .R: [G]ještě se trápí[G], [Ami]pro hloupé hádky[Ami] ještě se těší na pračku na splátky ještě si nezapomenou - dát pusu ještě mají srdce z jednoho kusu ještě jí před spaním čte z těla pohádku ještě na oplátku kousne ho do zadku a čas běží pozpátku čas běží pozpátku ještě si nezapomenou dát pusu ještě mají srdce z jednoho kusu z jednoho kusu z jednoho kusu z jednoho kusu z jednoho kusu .R. Ještě d[D]louhou cestu mám a s[G] díky pohodlí odmítám, ještě se t[A7]oulám a toulám a ne s[D]ám. Ještě d[D]louhou cestu mám a l[G]enošení si odříkám, a proto l[A7]oukám tady broukám tu s[D]vou.[A7] .1. Ř[D]ekla mi to jasně dneska r[G]áno, že [A7]měl bych se vážně usadit a ž[D]ít,[A7] že h[D]ulákat u ohně, to se na m[G]ůj věk už nesluší a [Hmi]já musel r[A]ychle odej[G]ít.[D][A7] .R. Ještě dlouhou cestu mám ... .2. Mám dvě zdravý ruce, abych dělal to, co mám rád, kam se člověk podívá, všude je samý okolí. A naslouchám všem písním, který měl bych ještě znát a jdu, až kam mi nohy dovolí. .R. Ještě dlouhou cestu mám ... .1. [G]Tam, kde je srdce, [C]srdce a nejbližší [G]okolí Něco mně [Emi]svírá, [A]svírá a vůbec to [D]nebolí Rf:[D]Jestli to nebude [G]láska[C], jestli to nebude [G]láska ..[C] .2. Najednou pláčeš, pláčeš, a tak se ptám co je ti Ja sama nevím, je to však příjemné dojetí .Rf:.. */:[D]Klíčí láska, [Emi]tiše stůjme [D]klíčí, klíčí, [Emi]opakujme: Klíčí láska, tiše stůjme klíčí, klíčí, ať se ujme .3.=1. .Rf:.. .Fin:3x Slunce nám [C]svítí, a déšť nás [Hmi]chladí Přejte nám [Ami]lidi, [D]máme se [G]rádi Slunce nám svítí, a déšť nás chladí přejte nám lidi, budem se brát Prstýnek .1. [A]Ještě jedn[Amaj]ou , ještě [A]jednu noc [Amaj]a můžeš [F#mi6/9]jít [Hmi7/9]ještě jednou , ještě [D]trochu lásky,co víc mů[E5]žem cht[E]ít. Ještě jednou , ještě líbej mě , hlaď a třeba znič , ještě jednou , ještě neříkej nic, slova jsou jak bič. .Ref: Na svý kůži dlaně [A]Tvý , [Amaj]Tvůj [A]horký [Amaj]dech, Tvé vyzná[D]ní. Jedno smutné pozná[G]ní , chci Ti [E6]říct[E]. .2. Ještě jednou , ještě stiskni moji dlaň ať pocit mám ještě jednou , ještě nevracej mi klíč , ať nejsi sám. Ještě jednou , ještě můžeš zažnout světlo v duši mý , ještě jednou , ještě naposledy chci zas jednou mít. .Ref: Na svý kůži . . . Ještě jednou , ještě jednou , ještě jednou. .1. J[A7]eště mi chvilku zp[D]ívej, [G]a neříkej, že už to n[Hmi]eumíš, [Emi]ať se zas cítím takhle m[Hmi]aličký, [E]ať srdce pro mě b[A7]ije, ještě mi aspoň chvilku zp[D]ívej, [G]ať můžu sladce ztrácet v[Hmi]ědomí [Emi]a utopit svůj rozum v[Hmi]e vlnkách té hl[E]oupoučké melod[A7]ie. .2. Tak jen zpívej, kdo ví, co bude za tři vteřiny, někdo nás vyfotí i přes panel a zbudou jen dva stíny na zdi, když zpíváš, je mi jak dávno v bezpečí babiččiny peřiny, a nemám strach, jen o to jediný - že už bude konec prázdnin. .3. Ještě mi zpívej, a já to vážně nikde nepovím, že ti to, no, trošku ujelo, prostě ses netrefila, muzika není pro každého, jen pro ty, co maj' uši hladový, a mně už v uchu hrozně kručelo, a tys' mi ho tak hezky nakrmila. .4. Prosím, prosím, ještě zpívej, ať zapomenu všechny rozumy, já vím, že ti to nikdy nevrátím, i když se tváříš hezky skromně, ještě zpívej, a co na tom, že to neumíš, jiní to umí, ale co já s tím, když nezpívají pro mě ... .1. J[Ami]eště se mi o tobě zd[Ami/G]á, ještě mi nejsi lh[F]ostejná, j[Ami]eště mě budí v noci t[Ami/G]akový zvláštní p[F]ocit, j[Dmi]eště si zouvám boty, [F]abych snad neušpinil n[D#dim]áš nový běhoun v s[E]íni. .R: Ještě mi sch[Ami]ázíš, ještě jsem n[G]epřivykl, že nepřich[C]ázíš[C/H], že nepřijd[Ami]eš, že zvonek n[F]ezazvoní, dveře se n[E]eotevřou, že prostě j[Ami]inde s j[G]iným js[C]eš, j[E]eště mi sch[F]ázíš, j[E]eště stále mi sch[Ami]ázíš[Ami/G].[F][Ami][Ami/G][F] .2. Ještě je na zrcadle dech, mlhavá stopa po tvých rtech a v každém koutě jako čert kulhavý skřítek Adalbert, ještě tě piju v kávě a snídám v bílé vece, ještě jsi ve všech věcech. .R: [F]Ještě ne, prosím tě [Dmi]ještě ne. [Gmi]zapomeň že už máš [C7]jít. [F]Drž mě dál okolo [Dmi]ramene, [Gmi]třeba mlč, já budu [C]snít. [Ami]Ciferník [Dmi]na věži [Gmi]ani hodin [C7]hlas [Ami]Nemohou [Dmi]dát lásku [Gmi]času na po[Eb]spas [Dmi]Teď když je mi tak [C]blaženě [Ami] [B]Nesmíš odejít [C7]ne ne ne ne. Ještě ne prosím tě ještě ne Proč ti čas tak hlavu zmát´ Copak máš svý srdce z kamene Necháš mě tu jen tak stát. Loučení to vždycky voní po slzách A proto mám z něj dnes ta veliký strach [Dmi]Pohleď mi radši [Ami]do očí [F] a tisíc[Ami]krá-a-a-[Dmi]át o-o [Gmi]tisíckrát [C7]říkej mám tě [F]rá-a-a-[Dmi]ád o-o [Gmi]tisíckrát [C7]říkej mám tě [F]rá-[Ab]á-[B]á-[Db]ád, [F]jé, P[B]jé, [C7]jé. Ještě ne prosím tě ještě ne Proč ti čas tak hlavu zmát´ Copak máš svý srdce z kamene Necháš mě tu jen tak stát. Loučení to vždycky voní po slzách A proto mám z něj dnes ta veliký strach Dmi]Pohleď mi radši [Ami]do očí [F]a tisíc[Ami]krá-a-a-[Dmi]át, o-o [Gmi]tisíckrát [C7]říkej mám tě [F]rá-a-a-[Dmi]ád, o-o [Gmi]tisíckrát [C7]říkej mám tě [F]rá-[Ab]á-[B]á-[Db]ád, [F]jé, [B]jé, [F]jé. .1. Jak by z d[C]álky dým šel k nám a bílým plátnem skrýval svět, tichým n[G]ářkem, b[D]ídou hn[G]án, ještě n[G7]e, ještě n[C]e. .2. Ještě sílu mám, a dost, ještě vidím, co bych vidět měl a mám, ještě neoslep' jsem touhou vrátit zlost, ještě ne, ještě ne. .R: N[Ami]enechte mě tak blízko tý šp[E7]íny stát, c[F]opak člověk může z víry jen ž[C]ít, k t[Dmi]omu ještě o své milé mít v[Ami]ěčný strach, p[D7]omozte mi dotknout se, b[G]ýt. .3. Jak by z dálky dým šel k nám a bílým plátnem skrýval svět, snad toho pláče, snad, už bylo dost, ještě ne, ještě ne. .4. To z nevíry, jak je snadná, já vím, už jednou chodil poutník, říkal, kdo jsme, dali jsme ho na kříž právě jak dnes, ještě ne, ještě ne. .R: .5. =1. .6. =2. [C]Diagnóza láska je [G]nejvyšší druh blázno[Ami]vství[G] [C]promarněná částka, [G]vymyšlené králo[Ami]vství[G] [Dmi]na to, že mi právě [C]děje se ten hloupý [G]děj [C]je to jako závěj, [G]zapadám co nejhlou[F]běj[G] /: Ještě se mi směj[CGAmiG] :/ Jsem jak loďka v bouři bez kormidla smýkána nejen oči mhouříš, nejsem ani vítána stožár se už láme, už jsou jenom třísky z něj proč se objímáme, když pro tebe nejsem nej jsi zlej ještě se mi směj Byl to výstřel do neznáma, co právem minul cíl proč se nechovám jak dáma to ty jsi způsobil chci říct, tak se měj, říkám ti ještě se mi směj Diagnóza láska nejvyšší druh šílenství maximální sázka, tak nemožné vítězství je to závrať sil, je to sladká beznaděj hlavně trapná chvilka když mě nemáš nejraděj /: ještě se mi směj :/ ještě se mi směj ............... Kam se schoulíš Hrál jsem ti hrál, hrál nad řekou sám s kytarou pravěkou a h o u tvůj smutný klaun, tvůj vlčí mák tvůj nejhezčí spolužák /: má ztracená, jak se máš, kdo tě má, kam se schoulíš :/ Hraj se mnou hraj v triolách hrál vítr sám na jolách v dálkách já měl tvůj dech, tvou blízkou tvář měl splněný celý snář /: má ztracená ........... ----------- /: má ztracená ....... Rád naslouchám triolám rád obraz tvůj zavolám zpátky já chodil k vám máš ještě svých sedmnáct .R. Zatracená ještěřice ta nás mohla kousnout, ta nás mohla kousnout, kdyby jsme se jí nebáli, mohli jsme si zazpívat, nebo taky zazpívat, nebo taky šoustnout. .1. Ančo drž, Ančo drž, Aničko držko plechová ..... .R. Zatracená ještěřice ..... (opakovat po každé sloce) .2. Když se rů, tak se rů, tak se růže červená ..... .3. Já bych sou, já bych sou, já bych soudeček vypil ..... .4. Město jí, město jí a vesnice hladoví ..... .5. Vimr dal, pan Vimr dal nejhezčí branku utkání ..... .6. Když se Rem, tak se Rem, tak se Remek narodil ..... (ať žije Gagarin) .7. Láďo blej, Láďo blej, Láďo blejskej očima ..... (mně se nechce, já už jdu) .8. My jsme sbor, my jsme sbor, sbor dobrovolnejch hasičů ..... (hó-ří) .9. Vyndejte pi, vyndejte pi, vyndejte pionýrský kroj ..... (prosím Vás všichni a nebo něco jinýho) .10. Já bych mr, já bych mr, já bych mrkvičku strouhal ..... (jakpak ne) .11. Dala mu, dala mu, mokrým hadrem přes hlavu ..... (konečně) .12. Pij čaje, pij čaje, pij čaje jen s citrónem .... .1. N[A]a vodu už j[E7]ezdím jenom s V[A]endou, s V[E7]endou, d[A]o kanoe n[E7]evlezu už s B[A]endou, s Bendou, J[Hmi]enda B[E7]enda n[A]emožný je z[F#7]adák, n[H7]emá vlohy a je l[E7]aj-, laj-, lajdák, von v[A]í, že šumí les, že kv[F#7]ete bílý bez, že v d[H7]áli hárá pes, že v[E7]ysouší se mez a že m[A]ostem cloumá rez, že ř[F#7]íčka jde skrz ves, ale n[H7]evšimne si, že se blíží j[F7]ez, j[E7]ez, j[A]ez. .2. Jel jsem tuhle Ohři s Jendou Bendou, Bendou, proč já, houska, nejel radši s Vendou, Vendou, Jenda Benda sjel na vodu mělkou, spáchal v lodi díru vel-, vel-, velkou, já měl náladu zlou, von zničil keňu mou, už nikdy, houpy hou, s ní nepopluji mhou, tedy šetřím na novou, na laminátovou, už ji chci mít v létě na dovolenou, -nou, -nou. .1. Ať jsi l[Ami]ínej[C] pt[G]ák, Harlek[Dmi]ýn nebo s[C]icilsk[F]ej d[C]on, palič[Emi]ák, Fordův s[G]yn, rižskej p[C]ostil[F]ió[C]n, buď jak b[Ami]uď, střechy jsou b[G]ílý, je plnej st[Dmi]ůl a kolem sm[C]ích, buď jak b[Ami]uď, i v týhle chv[G]íli jsme jen j[F]ezdc[C]i n[F]a k[C]on[G]ích. .2. A když korbel snů padne zpět, řeknem "kde by se vzal?", a když kůň si zláme hřbet a už nemůže dál, kterej z nás i v týhle chvíli zvedne plášť a zkouší jít, komu z nás pak zbudou síly ještě koně zastřelit? [Ami]Když se v noci [F]zadíváš [C#]na nebe plný [Fmi]hvězd, [E]jestli chceš, tak je [Ami]uvidíš. Ti z nebeských [F]cest, [E]budou tě chtít [Ami]svést. Jezdci v oblacích zvolna jedou dál. Prazvláštní průvod rytířů. Průsvitnej karneval. To zase se zázrak stal! .Ref.: [F]Pláště bílý se třepetaj nocí, jak [Ami]vlajky když vlajou! Pyšně se napíná sukno, až budou z něj cáry. A jejich přilbice ve svitu měsíce s leskem si hrajou. Jedou do zmizelých krajů bez fanfáry. Z různých snů se sjíždějí na pouť věčností. Kopí vzhůru vztyčená k nebeské milosti, co od vin je oprostí. [Ami][F][C#][Fmi][E][Ami][F][E][Ami] Ref. Možná to byl jenom sen, jen přetržená nit. Zítra bude zase den, ten den mi chce jezdce vzít, a k smrti je odsoudit. .1. [Dmi]Jezdili jsme ve dvojici [Gmi]já a můj starej dobrej [Dmi]Jim co to bylo za stanici [Gmi]kde jsem se dal dohromady [Dmi]s ním [F]státy projeli jsme spolu [Gmi]starej Jim mi dával školu [F]uměl [Gmi]s životem se [Dmi]rvát Měl ve svojí šedé hlavě [Gmi]vše co musí dobrej hobo [Dmi]znát .2. Všichni brzdaři nás znali věčně spolu já a starej Jim když spolu jsme usínali když vzpomínal zavál černej dým naše kapsy věčně prázdný a strniště nehorázný jezdil jsem s Jimem slunci vstříc Bohatí maj jenom prachy řeknu vám že my jsme měli víc .3. Jednou takhle v Minesotě dobíhali jsme nákladní vlak Jim už skoro na plošině zavrávoral najednou a pad Viděl jsem jak dolů padá jak přes jeho starý záda těžký kola vlaku jedou Jako malej kluk jsem brečel když jsem viděl Jimovu tvář bledou .4. Na kolejích zůstal ležet na kolejích který měl tak rád ve mě život náhle ustal zapoměl jsem že jsem ještě mlád na skráni mám vlasy šedý dneska jedu naposledy vím že Jimův vlak se blíží Za chvíli se sejdu s Jimem v tomhle světě by to bylo stěží Viděl jsem jak dolů padá jak přes jeho starý záda těžký kola vlaku jedou [A]Jezebel! Kde [A]vzal se v tobě ten [Emi7]žár, kdo [A]dal tvým bokům [Emi7]tvar ? Ďábel [A]sám [B]stvořil tě [A]z požárů. V tvých očích jsou roje včel, ó, Jezebel, ďábel sám, chopil tě do spárů. [A7]Kdo [D]ve tvých ňadrech [Ami7]dlí [D]pomstou pose[Ami7]dlý, kdo [D7]v tvé kráse [C7]skrývá se ? [B7]Ďá-a-á-ábel [A]sám, [B]Jeze[A]bel, [B]já tě [A]znám ! [A]Vtělil se v duši [Emi7]tvou jak [A]hrůza před bit[Emi7]vou ďábel [A]sám, [B]strůjce všech [A]nesvárů. [A]Pán všech pekel [B]jednou za sto [A]let se [B]na svět rozvzte[A]klí, a proto [B]anděl vzlét, a proto [Gmi6]anděl vzlét z předpe[A]klí. Hříšný anděl ztratil z křídel třpyt a nemá svatozář, však co mu nelze vzít, ach, co mu nelze vzít, tvou tvář. [A]Je[B7]ze-[C7]bé-[B7]e-e-e-[A]el ! V tvých [D]loktech je můj [Ami7]ráj a o mou duši hraj, ať v tvé kráse skrývá se ďá-a-á-á-bel sám, Jezebel, já tě znám ! Ikdyž už jasně vím, že lidstvu kouzlem tvým ďábel sám splácí dluh, jsi můj bůh ! [A]Jezebel, [A]Jezebel, [A]Jezebé-[Emi7,A]é-e-el ! .1. L[E]isty jak unavené hlavy sklání k zemi blíž, noci teplo ztrácej, ježci hledaj' v listí skrýš, na kr[A]aji měst usínaj' zabaleni do kradenejch dek tuláci zl[E]a. .2. Světlo se poztrácelo, v chatách svíčky zavoní, písničky smutnější se do zpěvníků nakloní, potoky stmavnou, až se na hladinu listí jako peří položí. .R: Tak r[E]ád, tak rád se dívám, jak všechno P[A]án Bůh k spánku uklád[E]á, jen stát, jen stát a dívat, jak všechno m[A]iluje se a nehád[E]á. .3. Podzime, vítej, stromy chystaj' se svou krásu svléct, tuláci prořídnou a tišší budou dálky cest, obzory s podvečerem zahořej', a my volat budem:"Bože, to je svět!" .R: .R: [Ami][C][E][Ami][E][Ami][E] .1. N[Ami]oc jako sl[C]uj, vteřin š[E]est do svít[Ami]ání, p[C]ysk zpocen[G7]ý vyzýv[Ami]á podsvět[E]í, [Ami]ó, ďáble m[C]ůj, mrtvo j[E]est slitov[Ami]ání,[E] snad z[Ami]isk splacen[E]ý zradu m[Ami]ou posvět[E]í. .2. Cár šarlatu, v tváři hlen z poplivání, mříž u stěny, sedlá krev na rukou, kr[Ami]ál bez šat[C]ů připrav[Ami]en k uvít[E]ání, hle - kř[Ami]íž dřevěn[G]ý s trnovou p[Ami]arukou. .R: J[G]idáši, k čemu výčitky sv[Ami]ědomí, J[G]idáši, k čemu tohleto sm[Ami]etí, f[G]arizej nikdy rukama n[Ami]elomí, pr[G]o něho [E(F)]účel pr[(E)]ostředky sv[Ami]ětí![C] ([E]F [Ami]Ami [G7]G A[Ami]mi)[E] .3. Noc bez kazu, mincí pár zvoní v plášti, hlas zchraptělý do pekel neletí, st[Ami]ín provaz[C]u jako d[E]ar plný z[Ami]ášti[G] pro v[Ami]ás, dospěl[G]í tohoto st[Ami]oletí! .R: Jidáši, dnes jsi důstojným občanem, s mincemi nemáš nijaké viny, zítra zas třicet stříbrných dostanem: vždyť když ne my, tedy zradí ho jiný! .1. Jó, j[D]ih australskej - d[A]omov můj, h[D]ola hou, h[A]ola hej, H[D]ornův m[F#mi]ys jen v[A]obepl[D]uj k jižní Austrál[A]ii[D], má m[G]áma píše p[D7]osedmý, h[G]ola hou, h[D7]ola hej, z[G]anech m[Hmi]oře, vr[D]ať se k n[G]í, k jižní Austrál[D]ii[G]. .R: Kr[G]áli vod, slyš p[C]íseň m[G]ou, h[C]ola h[G]ou, h[C]ola h[G]ej, vzhůru c[Hmi]estou h[D]oupav[G]ou k jižní Austrál[D]ii[G].[D][A][D] .2. Snad někdy radši nežil bys, hola hou, hola hej, loď když míjí Hornův mys k jižní Austrálii, mý ženě tryská slzí proud, hola hou, hola hej, loď když vidí z dálky plout k jižní Austrálii. .R: .3. Já musím v očích moře mít, hola hou, hola hej, houpat se a whisky pít, k jižní Austrálii, jó, jih australskej - domov můj, hola hou, hola hej, Hornův mys jen vobepluj k jižní Austrálii. .R: .1. Kd[Emi]o by neznal Jima ze špin[G]avý fregaty, k[Emi]ořalu měl nadevše rád, h[G]olky nahatý, l[D]odivodem kdysi bejval, pl[C]avbě rozuměl a n[A]a ostrovy pokladů se vžd[D]ycky dostat chtěl. .2. Teď tu leží na palubě v plátně smotanej, šlak ho trefil, u pobřeží sám je ztracenej, černej steward zpívá blues na cestu poslední, tak je funus veselej a táhne k poledni. .R: Hoďte ho žr[G]alokům a ž[C]ádnej otčen[G]áš, ta duše ď[C]áblu patří, tak mu, pane, j[G]eho hříchy smaž, hoďte ho žralokům, dnes p[C]oslední měl r[E]um, ve Friscu pr[A]ochlastal svůj tř[D]ípatrovej d[G]ům[H7].[Emi] .3. Na pobřeží na něj vůbec nikdo nečeká, nikdo za něj mši neslouží, nikdo nekleká, prázdná židle v putyce jen po něm zůstane a barman, ten si vodplivne a nic se nestane. .4. Čtyři muři tělo v plátně hoděj' hlubinám, snídani těm vyvalenejm mořskejm potvorám, posádka se rozejde, vždyť vo nic neběží, ať se radši kotvy zvednou, plujem k pobřeží. .R: .R: .1. [G]Čtu si o sudič[F]kách [Bb]kronikář mi [C]vínem čistí [G]dech z noci utekl [F]sáh [Bb]světlonošům [C]tančí po zá[G]dech [C]mariánský [F]obraz [C]nemá [G]tvář [C]s abecedou [F]hledá [C]slabi[D]kář to stačí .Ref.: [G]Stát chceme když nás [Bb]posa[C]dí a proto [G]svět hraje vadí [F]neva[Eb]dí na dlani [G]spí modrý safír [Bb]z náušn[C]ic já chci jen [G]mír jinak nechci [Bb]nechci [C]vůbec [G]nic .2. Do tmy bez oblaků černokněžník můry vypouští oči vlkodlaků sedmispáčům svítí do houští nebojím se stránku obrátím kdo se drží vlastních opratí to stačí .Ref.: Stát chceme když nás posadí ... .1. [G]Je těžké brát věci tak jaké jsou jenomže [D]jinak to [G]nejde je těžké smířit se s tím že už [Ami]dál ani [D]zpět není [Emi]kam že už ty [Ami]já vím .2. Že mám věci brát tak jak jsou protože jinak to nejde já vím že tím nezměním vůbec nic přesto dál dál se ptám proč to mám chápat právě já .Rf: [G]Spousty nápadů a [Ami]přání každý [G]má jen to své nic už vůbec nevnímá v [Emi]těhle úvahách se nepočítá když nevyjdou ,že klidně jdou dny [G]dál[D] [G]Žádný zázrak já si [Ami]přála [G]jediné cítit lásku dřív než [Ami]sen se roz[G]plyne jenže [Emi]náhle tady zůstávám a dál se ptám proč se s [G]tím smířit [D]mám .3. Je těžké brát věci tak jaké jsou jenomže jinak to nejde je těžké smířit se s tím že už dál ani zpět není kam že už ty chvíle jsou ty tam .Rf: Čím se láska co už není utěší v téhle chvíli radit je to nejtežší teď když pokojem jen vzpomínky jdou co dá se ríct když slova prázdná jsou .4. Je těžké brát věci tak jaké jsou jenomže jinak to nejde je těžké smířit se s tím že už dál ani zpět není kam že už ty chvíle jsou ty tam 1) [C]Na podzim, když [F]kvetou [C]jiři[G]ny. Chodívám tak sám, tak [C]sám a [F]jedi[C]ný. [C]V dolejší hospodě [F]hrála [C]muzi[G]ka. Každý se svou [F]milou [G]hned tam pospí[C]chá. 2) Já jsem tu muziku slyšel hrát. Neodolal jsem a šel jsem tancovat. V kole se točila švarná dívčina. Měla černé oči - jméno jiřina. 3) Já jsem si tu dívku namluvil. Ze sálu jsem ji doprovodil. Měsíček nám svítil jasně na cestu. Já jsem si ji vedl jako nevěstu. 1) [C]Již dozněl [F]zvon[Fmi]ku [C]hlas, jež k [F]práci [Fmi]volá [C]nás. Buď sbohem milko [F]moje, vždyť [A7]vrátím se zas k [Dmi]tobě. Nás [C]chrání [G7]Velký [C]duch, Zdař Bůh, Zdař [G7]Bůh, Zdař [C]Bůh. 2) A je-li vůle tvá, bych nevrátil se já, utěš milku moji, s níž duše má se pojí. Chraň ji horníků duch, Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh. [Gmi]Již jest čas na podzimku, již jest čas k otavě [F]abychom ji uklidili dobytku ku[D] stravě[Gmi] pro telátka, pro ovčičky bycho[D]m měli [Gmi]čím krmit[D] [Gmi]skrz to dcerky a dívčičky bu[D]dou ná[Gmi]s vždy rády mít[D][Gmi] [D] Má milá pojď se mnou na suchou otavu vidíš černý mrak nade mnou, již nám jde nad hlavu pospěš si, než déšť bude odvezem ji do domu pak naší lásky čas přijde, co jest do toho komu [D] Má milá notně skákej, má jediná milá očma mrkek, na mě koukej, jsi celá spanilá své tělo drž v kole rovně, hlavu drobet nes vzhůru až nám ta píseň přestane, dám ti zahrát Maděru .1. Sp[D]í Jižní kříž, jak ř[Hmi]íkali jsme hvězdám kdysi v ml[A]ádí, to n[Emi]a studený zemi ještě [D]uměli jsme m[Hmi]ilovat a sp[A]át. .2. Dál, však to znáš, světem protloukal ses, jak ten život pádí, dneska písničky třeba vod Červánku dojmou tě, jak vrátil bys' to rád. .R: Zase t[Emi]oulal by ses Foglarovým r[D]ájem a st[Hmi]avěl Bobří hr[A]áz, se smečkou v[Emi]lků čekal na jaro, jak st[D]ejská se, až p[Hmi]o zádech jde mr[A]áz. .3. Spí Jižní kříž, vidí všechna místa, kde jsi někdy byl, to když, naplněnej smutkem, jsi plakal, plakal nebo snil. .R: 1) [D]Seděli jsme v Batyho[D7] krčmě při [G]grogu při [D]kartách. I [G]Tom Shark zvaný [D]stručně a [A7]kdekdo z něj měl [D]strach. Tu zablýskly se nože, když Shark chtěl výhru brát. Tu barman zařval: "Cože, snad nechcete se rvát" r) [A7]Toť Jižní [D]Novgorod, toť Jižní Novgorod.[D7] Tam plují [G]lodi všeho světa [D]pro[G]ná[D]rod. Tam [D]pijí [A7]rum, gin, nebo [D]vodku [G]a [Gmi]pak [D]řvou [A7]tu svou. Toť Jižní [D]Novgorod, toť Jižní Novgo[D7]rod. A moře [G]k tomu hraje dopro[D]vod. Pak přijde [A7]lásky svod, pije se o [D]závod. Pak přijde [G]taky [A7]spánek [D]vhod.[A7] [D] 2) Barman dal každému půlku, ten dobrý policajt. Pak zapálil si lulku a řek: "je to all right". Spokojeně začala dýmat, že dobře skončil ten spor. Vzal banjo jeden mulat a zapěl celý chór: Toť Jižní... 3) Ráno, když se chlapi zas domů vraceli. Tu každý zpíval píseň, kterou slyšel. Ta píseň letěla světem od Friska do Číny. Tu zpíváme i my: Toť Jižní... .1. Ten d[C]en, kdy začal jižní vítr vát a kůže v oknech nadouvat, já [G]vstal. Ten [C]den já všechny věci potřebný jsem zabalil a do bedny je [G]dal, protože [D]vím, že je tu [C]zas jižní [G]vítr. .2. Ten den, kdy vítr ledy přemůže a z cest vypije kaluže i sníh. Ten den, kdy trávou nově zrozenou dal mojí cestě zelenou, já ztich, protože vím, že je tu zas jižní vítr. .3. Ten den, kdy vítr místo oblaků mrak kouře zavál od vlaků až sem. Ten den, kdy sníh ve vodu promění, já psům povolím řemeny a jdem, protože vím, že cestě mý nic nezabrání. .1. V n[D]ejkratších n[Ami]ocích samotn[G]ému těžko sp[D]át, samota n[Ami]ěžně dlaní p[G]olštář pohlad[D]í, ztratíš-li d[Ami]ívku, ztratil js[G]i svý jméno sn[D]ad, bez jména [Ami]osamělým s[G]rdcím těžko ž[D]ít. .R: [D]A láska pr[Ami]ávě zkouší b[G]ílou křídou ps[D]át to tajný jm[Ami]éno, který j[G]ednou sám jí d[D]áš, kouzelnou př[Ami]ízí můžeš j[G]ednou-jedinkr[D]át přišít svý jm[Ami]éno cizí d[G]ívce na polšt[D]ář. .2. Tisíc je skřítků v růži, v lístcích čajových, tisíc je najád, které tančí v dubinách, tisíc je kouzel, tisíc štítků na dveřích, tisíc je kroků přes ten jeden pravý práh. .R: .3. Vybírej dívku, která tajný slova zná, vybírej toho, kdo má v očích tajemství, pak přijde ta chvíle, kdy ti nový jméno dá, na míru šitý krásný nový jméno tvý. .R: + k[D]ouzelnou př[Ami]ízí můžeš j[G]ednou-jedinkr[D]át přišít svý jm[Ami]éno cizí d[G]ívce na polšt[D]ář ... .1. Jméno m[G]ý zná Lousiana jméno [Ami]mý zná Buffalo viděl[Dmi]o mě Kansas City slyšel[C]o mě Ohi[G]o. .2. Já sem vždycky měl rád lidi celej život sem jim hrál teď mě čeká turné jiný farář kříž už udělal. .3. Tak vy ženský už nebrečte a chlapi přestaňte klít už tu rakev zabouchněte mám tam kšeft už musím jít. .4. Do rakve mi banjo dejte do kabátu balík strun ňáký prachy uskudlete abych moh pít v neby rum. .5. Už ten funus ukončete už mě to ňák nebaví kůže na bubnu mi vlhne a struny mi rezaví. .6. Hergot štvou mě vaše slzy dyť sem se dřív s váma smál vyprávěl bych fóry brzy ale musím zase dál. .7. Kapelo tak sbal si vercajk vůbec mi to nevadí stejně vám to banjo schází stejně vám to neladí. .8. Všichni jednou uvidíte že vám budu zase hrát všichni mě zas uslyšíte nemusíte pospíchat. .9. V každým městě vyprávějte až se holky budou ptát v každým městě vyprávějte že sem odjel jinam hrát. .10. Na hrob můj pak nápis dejte že mě znalo Buffalo vidělo mě Kansas City slyšelo mě Ohio. .11. Jméno mý znaj v Mississippi jméno mý znaj v Lousianě hm....... .1. N[C]apsal jsem jm[G]éno svý n[C]a zdi, n[F]a všechny zdi, který zn[C]ám, [G]napsal jsem [F]jméno svý [C]na zdi [F]ráno, než [C]otevřu [G]krám, [C]před léty [G]ve stejnou [C]chvíli v [F]pravici držel jsem [C]nůž a [G]všichni ti, [F]co po něm [C]zbyli, s nadšením [G]hráli mi [C]tuš. 2. V okolí týhletý války tenkrát už stávala zeď, a popsaný popravčí špalky stály tam, co stojí teď, slyším zas slavičí hlasy a na tváři rozlitej hněv, jak barvičky tý jejich krásy, která nám tak pije krev. Rf:Př[F]iklušou zdáli tím v[C]ečerním t[G]ichem, k z[F]emi se svalí a d[C]usí se sm[G]íchem, [F]líce si hladí, než [C]spálí je [G]plamen, a [F]setřesou mládí jak [C]zlou tíhu z [G]ramen. .3. Z půlnoci rána jak kyjem a najednou, kdo by to řek', jsme chytří a trochu moc pijem a bijem svý děti, ten vztek, napsal jsem jméno svý na zdi a čekám, až setře je čas, napsal jsem jméno svý na zdi, /: stejně jak každýho z vás. :/ Je sychravý konec léta, rok 9 po Kristu. Početný římský vojenský sbor se přibližuje k místu zvanému Teutoburský les. Unavení legionáři se ukládají ke spánku a ač jsou vyčerpaní a prokřehlí, není důvod k obavám. Trestná výprava do srdce Germánie bude do určité míry jen rutinní záležitostí. Není na světě armády, která by zkušené a dokonale vycvičené legie dokázala porazit... [CGAmiGCBAmiFGAmi]... [C]Ptáci [G]po nebi [Ami]táhnou. Slunce se [G]k obzoru [C]sklání. [B]Sedím a tesám [Ami]do kamene. [F]Posílám [G]bohům svý Amipřání. [Dmi]Kéž je ze mne centurion, [A4]kéž přijde řada na můj [A3]štít. [F]V lesích [A]plných barbarů, jenž si [Dmi]nezaslouží žít. .Ref.: [Ami]Soumrak pomalu [Emi]padá [F(7maj)]na šedivou [G]ermá[C]nii, [F(7maj)]nepřátelskou a [C]zlou. Nevíš, [G]co bude zítra, nevíš, [B]co bylo dnes. V mlhách je cítit zrada a močál čeká na legii. Tak nevlídně nás vítá [G]Teutoburský les. [C] [CGAmiGCBAmiFGAmi]... [Dmi]Z nápisu ve skále se budoucí dozví, [A4]kdo před věky tu [A3]stál. [F]Kdo tu navždy svoje [A]jméno vyte[Dmi]sal. Pak jednou tiše vysloví, ten kdo zabloudí až sem, kostrbatá písmena psaná Římanem. Ref. [C] V září roku 9 našeho letopočtu došlo v bažinách Teutoburského lesa (na území dnešního Německa) ke střetu tří elitních římských legií v počtu mezi 30 až 40 000 muži s germánskyým kmenem Cherusků, vedených náčelníkem Arminiem (Hermannem). Když se legionáři roztažení do nekonečného zástupu jen s velikými obtížemi prokousávali rozmoklým terénem a bažinami, z hloubi Teutoburského lesa na ně zaútočili germánští válečníci ze všech stran. Po třídenním masakru utrpěl neporazitelný Řím jednu z nejkatastrofálnějších porážek v historii a z početného kontingentu se podařilo zachránit jen pár šťastlivcům. Jó, [D]když jsou botky malý, zapláče nejenom [D7]squaw Jó, [G]když jsou botky malý i tvrdej chlap z toho je [D]paf Jó, když botičky tlačí, pistolník [F#7]zkřiví svůj [Hmi]ret [G]a jeho oči plá[D/F#]čí, [G]dřív [D/A]rudl, teď [A7]však je [D]bled Jó, když jsou botky malý, těžkou má chůzi Jim Jó, když jsou botky malý, kdekdo si už toho všim' Jó, když botičky tlačí z Jima už nejde strach, i malej kluk na něj tlačí, ve škleb se úsměv stáh' Jó, když jsou botky malý, nejlepší bejvá zout Jó, když jsou botky malý, zkus v ponožkách prérií plout jó, když botičky tlačí, a tobě se nechce jít bos pak říkaj ti "Mozečku ptačí" a za zády máš dlouhej nos! Jó, když jsou botky malý, než já bych tu hanbu spolk' Jó, když jsou botky malý, já šáhl bych pro svůj kolt Jó, když botičky tlačí, raději učinit šlus! Ukončit svůj život radši anebo zpívat blues: Šuby duby uááá uááá hej nou, nou, nou .... [G]Slunce hřálo vítr pálil do tváře horkej jak [D7]fén když jsem vytáh svoji herku z garáže, jó to byl [G]den [C]hned za rohem, hned za první zatáčkou [G]než jsem stačil trochu zmáčknout pedál [C]u chodníku stála hlídka s plácačkou [G]a že prej jsem zprava přednost [D7]nedal [G]než jsem stačil pozdravit, tak už jsem v tom, pe[G7]níze [C]ven v kupónu mám díru jak [G]hrom, [D7]jó, to byl [G]den [G]Za městem jsem sebral první stopařku, s vlasy jak [D7]len, v lese se mnou zastavila bez nářků, jó to byl [G]den [C]a když potom za poslední dědinou [G]řekla moment a zmizela mi v mlází [C]chvíli koukám za tou láskou nevinnou [G]když tu zjistím, že mi něco schá[D7]zí [G]krásnej novej magneťák, co jsem tu měl je [G7]pryč jak [C]sen od té doby jsem ji nevi[G]děl, [D7]jó to byl [G]den Když jsem přestal proklínat tu neděli, dostal jsem chuť na šumnou Amáru v motorestu limonády neměli nalili mě pivo do poháru mřížema teď vyhlížím na ulici, pryč je můj sen zpívám na záchytný stanici, jó to byl den recit: Jó, to byl zase den .1. Jó, vzd[G]uch byl plnej b[D]oje, jak jsem tak d[G]o něj pliv'[G7], ta sl[C]ina byla moje a já byl j[G]eště živ a b[D]arva stejnokroje mě hřála p[G]o těle, jó, v[D]zduch byl plnej b[A7]oje a byla n[D]eděle[D7]. .R: J[G]ó, to jsem ještě žil, j[A7]ó, to jsem ještě ž[D]il, p[C]ak ale přiletěla l[G]esklá a horká střela, [Ami]uprostřed mýho č[D]ela n[G]ašla si, m[D7]rcha, c[G]íl.[(G#)] .2. Náhle si nebe kleklo na poraženou zem, aniž by se co řeklo, smrt zjevila se všem, aniž by se co řeklo, pohasla slunce zář, rozpoutalo se peklo a Bůh si zakryl tvář. .R: .3. Já nevěděl jsem přesně, proč do rány jsem vlít', ačkoliv jsem tak děsně chtěl milovat a žít, a štěstí stálo těsně vedle mě celej čas, já nevěděl jsem přesně, proč náhle vzal ho ďas. .R: .4. Náš přeudatný oddíl se v jatka proměnil a já se blátem brodil a o svý lásce snil, vždyť láska měla podíl i na tý smrti snad, kdybych se nenarodil, sotva bych asi pad'. .R: Sotva bych asi žil, sotva bych asi žil, a kdyby přiletěla lesklá a horká střela, uprostřed mýho čela sotva by našla cíl, sotva bych asi žil ... [D]Jó, třešně, zrály, s[Emi]ladký t[A7]řešně z[D]rály zrovna t[F#]řešně z[Hmi]rály a t[Emi]eplej v[A7]ítr v[D]ál [A7] [D]A já k horám v dáli, kemi modrejm h[A7]orám v d[D]áli sluncem k[F#]terý p[Hmi]álí tou d[Emi]obou s[A7]tádo h[D]nal Jó, třešně zrály, sladký třešně zrály sladký třešně zrály a jak to bylo dál Tam jak je ta skála, ta velká bílá skála tak tam vám holka stála a bourák opodál a moc se na mě smála, z dálky už se smála i zblízka se pak smála a já se taky smál Jó, třešně zrály ... Řekla, že už dlouho mě má ráda, dlouho mě má ráda dlouho mě má ráda, abych prej si ji vzal Ať nechám ty svý stáda, že léta pilně střádá jen abych ji měl rád a žil s ní jako král Jó, třešně zrály ... Pokud je mi známo, já řek jenom Dámo, milá hezká dámo, zač bych potom stál Tz můj tzp nejsi, já mám svojí Gracy svojí malou Gracy a tý jsem srdce dal Jó, třešně zrály ... Tam u tý skály dál třešně zrály modrý hory v dáli a teplej vítr vál a já od tý skály od tý bílý skály sluncem který pálí zas hnal svý stádo dál .1. [Ami]Jeho otec se sebou měl problémů dost, [Dmi]a v bohatý rodině taky [Ami]nevyrost. [Ami]Vlastní matka nevěděla, jestli ho má ráda, [E]stalo se co muselo, [Ami]když ukázal jim záda. [Ami]Problémovej parchant furt by si jen hrál, [Dmi]učit se mu nechtělo, už ve[C] školce se [E]rval [Ami]a když pořád slyšel co tu chce ten šmejd, [E]jediný ho napadlo, [Ami]mezi svejma bejt. .R. [Dmi]Jó, [Ami]ulice je [E]jako se[Ami]n, duše v plamenech, děsně dlouhej den. Jó, ulice, teď patřej sem, noc je královna, no problem. .2. Tak poprvé v životě našel kamaráda, s ním si nechal na rameno vytetovat hada. Spolu to snad jednou někam dotáhnou, když na těžkejch křižovatkách blbě nezahnou. Hodně lidí spojil, jak ocel tvrdej rock. Jsou démoni ulic a pro vostatní šok. A chtěli by i milovat, o nic hůř než vy, na ulici léčej si svý duše bolavý. .R. .3. Někdy je i nejhůř, krev často všechno zkazí. Vopruz je když jeden do druhýho nůž vrazí. Jinde zase večer slzy provázej, to mladí lidi s báglama z domu odcházej. .R. .*: [Ami]Umřela naděje, tak už je v P[G]án[Ami]u a jako posledn[Emi]í [Ami]opoušt[G]í náš sv[Ami]ět, je marné chtít pom[G]oci od Boh[Ami]a a zb[F]ytečné užívat v[E]ět. .R: Tahle zpr[Ami]áva je z důvěrných pramenů, ale st[F]ejně se uvěřit n[E]echce, že vzd[Ami]ala se jenom tak bez boje a z[F]esnula snadno a l[E]ehce. .1. N[Ami]a jména n[G]eslyš[Ami]í, v hlavách ne[G]used[C]á, n[D]ikdo se nepochl[C]ubí, ž[Ami]e by ji z pr[G]achu zv[Ami]edal. .2. Každý jen přemítá o tom, co přijde dráž, jestli už za žal pít anebo na kuráž. .R: Každý měl ji pod kůží ukrytou a přál si, ať roste a sílí, že by byla tak najednou bez sebe a zmeškala poslední chvíli. .R: Takže naděje už to má za sebou a pod hlavou zatuchlou slámu, křičte, lidi, že došlo tu k omylu a že jde jen o hloupou fámu. .3. Z popela vylétá a míří stále výš, pomluvou neskoná, ohněm ji nezničíš. .4. Jen ona přežívá, jen na ni vždycky dej, z oceli křídla má a síly habaděj. Achtung, die Fußgänger: Bleiben Sie nun wieder auf dem Gehweg zurück ! Stand eine Kuh mit weißem Band plötzlich im Verkehr und lief und lief und lief und stürzte hin und her. Nanu wo ist die Kuh her, daß Vieh macht den Verkehr schwer? Holt doch endlich, holt doch endlich mal die Polizei! Die Autos stehen Schlange. Der Kuh wird Angst und Bange. Und sie wirft voller Schreck ihre Überreste weg. Die Menschen steh'n im Streit. Keiner hat mehr Zeit. Holt doch endlich, holt doch endlich bloß die Polizei! Holt doch endlich, holt doch endlich mal die Polizei! Holt doch endlich, holt doch endlich mal die Polizei! Also nein, diese Kuh, die freut zu voller Kraft. Zu den Leuten die da schimpfen hat sie auch noch "Muh" gemacht. Streckte ihre Glieder, legt sich ruhig nieder. Holt doch endlich, holt doch endlich mal die Polizei! Holt doch endlich, holt doch endlich mal die Polizei! Holt doch endlich, holt doch endlich mal die Polizei! Ahhhh. Endlich kommt er, der rettende Engel. Mit seinem großen, schönen gestreiften Stab. Ging hin zu der Kuh, ließ seinen Drachen steigen. Kuh stand auf, schien sehr beeindruckt. Er nahm sie an ihrem weißen Band und gab den Verkehr frei. Am nächsten Tag in der Zeitung stand: Suche meine Kuh, Lotte genannt. Sie ist mir beim Melken unterm Finger weggerannt. Fußgänger: Laufen sie niemals achtlos über die Fahrbahn! Nur bei Grün ist der Übergang frei. Zurückbleiben! [D]Mně říkají Joe Bowers a [A7]bráchu Ika [D]mám jsem ze starý Missouri a [E7]je to dálka k [A7]nám chci [G]vám říct proč se toulám a [D]jakej sem měl [A7]cíl že [D]sem svou starou mámu tam [A7]doma opus[D]til Měl sem tam u nás holku svou Sally Blackovou když o ruku jí říkám tak povídá mi Joe než do chomoutu vlezem pro svoji malou choť bys měl mít aspoň domek tak sebou chlapče hoď Já říkám tobě Sally i modrý z nebe dám jdu do Kalifornie a jmění nadělám a ona Joe jsi chlapík ty jmění naděláš tady je na to pusa a bylo jich až až Když přijdu do tý země tak mizerně je mi že bych se radši viděl pět sáhů pod zemí a jenom kvůli Sally jsem tohle vydržel já naději měl tenkrát je teď kdybych ji měl Dal sem se do kutání a jako kat sem dřel rval balvany a na nich vztek sem si vybíjel ať lilo jako z konve ať vedro nebo mráz já dřel se pro svou Sally to ostatní vem ďas A pak mi přišlo psaní Ike psal mi tenkrát sám až se starý Missouri a je to dálka k nám ne takovýho psaní kde bych se nadál dřív tak zatracený zprávy sem nečet jaktěživ Že Sally byla zmije já proklel holku svou že řezníka si vzala s tou kšticí zrzavou má kluka nebo holku to psaní nepraví jen že má Sally dítě a k tomu zrzavý .1. Jó, m[D]inulej rok tou dobou, kdy l[G]ed už pomalu t[D]ál a z h[Hmi]ospody voknem t[E7]áhnul šedej m[A7]or, Joe V[D]entil s orlí sk[A]obou si [Hmi]osmý pivo d[G]al, d[D]etvu vzal, to m[A]usí bejt l[C]uxus tabák, ž[A7]ádnej šmejd, v[Hmi]okolo hlídal p[E7]ožárnickej sb[A7]or, chc[G]ípaly mouchy a praskaly futra, f[D]uchsie začaly schnout, p[G]ípy se vohly, mně prachy šlohli - V[A7]esuv Monster Sh[D]ow. .2. Vyčadil stovku cigár, o tácek vaťana típ', řek' si, že dejchat kyslík byl by fór, litoval pak, co uďál, v hospodě bylo mu líp, praštil s ním hned první vdech, natáh' péra, bídně zdech', alias Ventil - Tonda z Vopičích hor, velikej funus, žádnej bréč, trapeři chystaj' flám, bude to velká pivní zteč - Joe Ventil in memoriam. .1. S hlavou skl[Emi]oněn[Dmi]ou lidí zástup se tu d[Ami]ívá, nebe n[Emi]ad hlav[Dmi]ou, slyšíš d[G]ětskej pl[Ami]áč, jenom s v[Emi]írou sv[Dmi]ou stojí dívka plavá, b[Ami]ílá, oheň n[Emi]ad hlav[Dmi]ou, jenom s pr[G]avdou d[Ami]ál. .R: H[E7]ej, muži, přidej [Ami]ohni sílu, vždyť l[E7]idé se nudí j[Ami]en, ať pl[E7]ameny nesou zpr[F]ávu zlou, jak sk[C]ončil soudný d[G]en s Johank[Ami]ou. .2. Dík svůj dal ti král, celá Francie si zpívá, to se osud smál, smutek utíká, s pannou Johankou ke štěstí se země dívá, vítr zprávu vál, že se dýchat dá. .R: .3. S hlavou skloněnou lidí zástup se tu dívá, nebe nad hlavou, slyšíš dětskej pláč, popel s vánkem ví, co se v dívčím srdci skrývá, hra se zastaví, jiná začíná. .R: .1. Č[G]erný muž pod bičem otrokáře žil, č[C]erný muž pod bičem [G]otrokáře žil, černý muž pod bičem [H7]otrokáře ž[Emi]il, kapit[Ami]án John Br[D7]own to zř[G]el. .R: Gl[G]ory, glory, haleluja, gl[C]ory, glory, halel[G]uja, glory, glory, halelu[H7]ja,[Emi] kapit[Ami]án John Br[D7]own to zř[G]el. .2. /: Sebral z Virginie černých přátel šik, :/ sebral z Virginie černých přátel šik, prapor svobody pak zdvih'. .R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, prapor svobody pak zdvih'. .3. /: V čele věrných město Harper's Ferry jal, :/ v čele věrných město Harper's Ferry jal, právo vítězí a čest. .R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, právo vítězí a čest. .4. /: Hrstka statečných však udolána jest, :/ hrstka statečných však udolána jest, kapitán John Brown je jat. .R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, kapitán John Brown je jat. .5. /: Zvony Charlestonu z dáli temně zní, :/ zvony Charlestonu z dáli temně zní, Johnův den to poslední. .R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, Johnův den to poslední. .6. /: John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí, :/ John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí, jeho duch však kráčí dál. .R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, jeho duch však kráčí dál. .7. /: Kráčí dál a v košili se třepotá, :/ kráčí dál a v košili se třepotá, je mu zima veliká. .R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, je mu zima veliká. .8. /: Jeho kosti byste marně hledali, :/ jeho kosti byste marně hledali, černoši je sežrali. .R: Glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, glory, glory, haleluja, černoši je sežrali. .1. J[G]ohn Hardy, to byl malej chudinka, m[Emi]ěl za pasem pár bouchač[G]ek, v západním pohraničí chlapa voddělal, chtěl [Emi]utýct bez voplejtaček, c[G]htěl utýct [D]bez voplejta[G]ček. .2. John Hardy nad karetním stolkem stál a do hry nechtělo se mu, nahnědlá holka dolar na stůl hodila: /: "Rozdejte taky Hardymu!" :/ .3. John Hardy čtyři karty vytáhnul, a Číňan sebral jenom dvě, John vytáh' moc, tak Číňan shrábnul bank /: a John mu pomoh' do rakve. :/ .4. Chtěl chytit John vlak směrem na východ, ve tmě si ale spletl trať, najednou cítí ruku šerifa: /: "Já musím želízka ti dát!" :/ .5. Přivedli Johna pod šibenici a zbejvala jen chvilička, já zaslech' jeho slova poslední: /: /: "Pravdu má jenom bouchačka! :/ :/ .1. [Ami]Byl střelen zezadu v písčitém okolí [F]jen v ruce své svíral smrtící pistoli - [Dmi]tvář zabořenou v [Ami]písku Zdál se být mrtvý docela [F]v těle měl unci olova [Dmi]ještě však slabě [Ami]dýchal [C]Tehdy jsem vytáh nůž uprostřed [Dmi]noci byl zachráněn [F]mu[G]ž - John [Ami]Ringo .2. Ošetřoval jsem ho když se smrtí se byl a jak dny ubíhaly rychle se uzdravil a začal cvičit zbraně tažení od svítání až k šeření a já s údivem jsem zjistil pak že nikdo nestřílí rychlej jak John Ringo .3. Za čas jsme opustili tábora kryt já na východ on na západ šel žít já ctil jsem zákon a šerifem se stal on ale šířil hrůzu do blízka i v dál a olovem krví si získal pověst a ráz před ním celej kraj se třás .4. Já věděl jsem že dojde k zjištění kdo z nás je rychlejší ve zbraně tažení a naše město když navštívil kdysi všem mužům rázem ztuhly rysy a já jsem šel pak ulicí vstříc abych se přesvědčil jakou jen má líc .5. V tažení koltů jsem rychlej jak blesk však než jsem je uchopil a ozval se třesk a kulka čtvrté ráže prolítla svalem mé pravé paže pistole vylétla z ruky mé obloukem zdravil mě úsměvem hlavní i kohoutkem .6. Pak usmál se široce snad v životě poprvé jak tvrdí mnozí očití svědkové rozvážně sklopil svou pistoli - jsme si kvit příteli A já zřel jsekm že v jeho tváři jiskřička dobrá přec ještě září .7. Pak zatarasil jsem mu cestu k úniku uskočil do středu ulice ve mžiku a tucty koltů mu pouštěly krev z žil klesl a mrtev byl město pak jásalo v křiku a radosti nikdo však nenašel slzičku lítosti .8. Pověst pak šířila naší se krajinou že Ringa skolil jsem ranou jedinou že měl být příčinou což nikomu se nezdá že prsa má už nezdobí šerifská hvězda že visí nad hrobem by viděl všechen lid že věčný konečně našel svůj klid John Ringo .1. Fair young m[Ami]aid [D]all in a g[Ami]arden strange young man p[D]asserb[Ami]y said "Fair m[C]aid will you marry m[G]e?" this then s[Hmi]ir was her repl[Ami]y. .2. "Oh no kind sir I cannot marry thee for I've a love who sails all on the seas he's been gone for seven years still no man shall marry me." .3. "What if he's in some battle slain or drownded in the deep salt sea what if he's found another love and he and his love both married be?" .4. "If he's in some battle slain I will die when the moon doth wane if he's drowned in the deep salt sea I'll be true to his memory." .5. "And if he's found another love and he and his love both married be I wish them health and happiness where they dwell across the sea." .6. He picked her up all in his arms and kisses gave her one two three saying "Weep no more my own true love I am your long lost John Riley." .1. Kdesi bl[D]ízko Hadí řeky, kde maj' t[G]ábor honáci, kde jsou h[A7]adi jedovatí bez o[D]hledu na rá[A7]ci, kd[G]e moc často kuchař zjistí, hr[D]ůzou celý pobledlý, ž[A]e má zase přivařeno t[D]ucet plazů do knedlí, t[G]am, kde místni lidí chodí j[D]ako těžkooděnci, kd[A7]e jsou k smích škorpióni n[D]ebo volští mravenci, kd[G]e je více druhů zmijí, n[D]ež kdy vůbec někdo čet', t[A]am to bylo, kde Tom Johnson [A7]vynašel svůj pr[D]otijed. .2. Trochu divný byl Tom Johnson, zdejší novousedlík, bál se hadů, bál se smrti, nepomoh' mu nijak zvyk, jak tak chodil po pozemcích mezi hady s nechutí, stále hledal zázračný lék, co by léčil uštknutí, Když šel kolem řeky Muky, řekl mu tam Billy King: "Had když kousat velká člověk, ten bejt rychle mrtvá, pink!, had když kousat do golana, ať mě zabít silná hrom, golana, ten chytrá ještěr, živ bejt, von sníst malá strom!" .3. "To je vono," vykřik Johnson, "pojď a ukaž mi ten keř," Billy King byl právě líný, prý až zítra, čert mu věř, slovo k slovu naučil se Johnson všemu nazpaměť, pak se honil za ještěrkou, aby získal protijed, když se jednou kolem řeky ploužil pěkně ztahaný, spatřil zápas tygří zmije a dost velké golany, válely se, kroutily se, kousaly se v boji svém, najednou ten ještěr zhltnul zmiji komplet s ocasem. .4. Všechno viděl starý Johnson bez dechu a přetiše, jak se ještěr plazí na břeh s boulí hada na břiše, jak se klidně olizuje, štípe listí na keři, přesně jak to Billy říkal, a pak se mu nevěří, velký jásot Johnsonův se nad hladinu řeky zved': "Mám to štěstí, pad' jsem na to, tady je ten protijed, tady je ten grand-elixír, rozluštil jsem záhadu, dvacet tisíc lidí hyne ročně jenom vod hadů!" .5. "Peníze a slávu získám, lidi se sem povalí, budou na mě zbožně zírat, budou zpívat pochvaly, věci znalci v tisícovkách budou k Muky uhánět, všichni budou zlatem platit za ten slavnej protijed, delíriem postižený budou mít teď naději, který vidí z chlastu hady, jak se kolem kroutějí, myslí jenom, že je vidí, budou tedy zdrávi hned, když se jenom podívají na Johnsonův protijed!" .6. Potom běžel do muzea, kde byl místní učenec: "Ouředně se chci dát uštknout, demonstrovat svoji věc, ať je had tak jedovatej, že mu říkaj' slizkej brach, tak mi vůbec neublíží, nemám z toho žádnej strach, hadi jsou teď zastaralí, i když hnusní napohled, vod tý doby, co jsem na ně vynaleznul protijed!" Vědec řekl:"Smrt když chcete, prosím, klidně na to jdu, máte-li stín pochybnosti, zvolím jinou metodu!" .7. "Nejdřív zkusíme to na psech, had ať uštkne dvojici, aplikujte svému psovi ten váš extrakt léčící, přežije-li vaše psisko a to moje zcepení, tak je vaše léčba dobrá, doufám, že jsme smluveni!" Brzy přišel Johnson se psem, na šňůře ho za krk ved': "Stampe, my jim ukážeme, co je pravej protijed!" Oba psi pak obdrželi plnou dávku z hadích žláz, Johnson nalil extrakt psovi, který jazyk povypláz'. .8. "Dívejte se," řekl Johnson, "dvacet minut uplyne, Stamp tu bude běhat kolem, vaše čubka uhyne!" Johnsona však po té době zachvátila němota, Stamp je tuhý jako biftek, čubka plná života, vědec letěl zkusit drogu, hrůzou chvěl se na těle, náprstek hned zabil pštrosa, lžička stačí na tele, všichni hadi v celým světě nezpůsobí tolik běd jako galon šmejdu z listí - slavný Johnsonův protijed! .9. Kdesi bl[D]ízko Hadí řeky, kde maj' t[G]ábor honáci, kde jsou h[A]adi jedovatí bez ohl[D]edu na ráci, šl[G]ape v plazech starej Johnson, n[D]ěkdy se i brodí v nich, stř[A]ílí ale po golanách, hn[D]usných prý a podvodných, B[G]illy King se nezdržuje p[D]oblíž Muky na dohled, n[A]evábí ho zřejmě téma "Golana a pr[D]otijed". 1 Vždycky takhle ráno otevírám oči Zeměkoule už se zase rychlejc točí Jen co jsem vstal hned sem upas na zem Hergot to je fofr no to sem blázen Zapálím si dán si kafé k tomu léky ať sem zdravej Usměju se na sousedy popřeju jim dobrej den Kouknul sem se do zrcadla musel sem se smát I takový strašný věci můžou se zdát Domovnice na schodech se mě asi lekla Stačila se pokřížovat o zem sebou sekla Začíná to dneska pěkně nehodlám bejt vůbec smutnej Uchechtám se k smrti to sem si já vždycky přál Mám čtyři hlavy a děsně mě to baví Kolem tunový brouci jsou jich celý davy Začli dupat až sem z toho upad Měli saka kravaty a povolení šňupat Tom a Jerry byli tuze skvělí Spadli z nebe do prdele tancuje se pije žere Všechny nás to děsně baví máme totiž žlutý hlavy A teď sme tady REF.: Joint dneska máme karneval Joint budeme se bavit dál Bylo to tuze smutný všichni se tuze smáli A k tomu ty sloni který Pogo tancovali Santa Klaus se bavil cigaretu balil Ztratil někde dárky a tak příšerně se nalil Já jsem se zhroutil smíchy se kroutil Zeměkoule z tebe koule směju se až bolej koule Teď mě z toho brní břicho zastavte to ať je ticho Ať je ticho .1. Když j[G]aro zaťukalo na dveře roku v[C]osumnáctsetš[G]est, přišel v[C]od řeky chlap, c[G]o sem jel jen s[Ami]ám a n[C]a svou p[D]ěst, na s[G]obě hrubej pytel vod kafe nosil m[C]ísto kabát[G]u, starý [C]osadníci h[G]ádali, co k č[Ami]ertu hl[C]edá t[G]u. .R: Byl v[Emi]azoun děsný síly, co sto šedesát mílí se pr[G]oti proudu dřel, pr[Emi]oti proudu dřel, kam š[A7]el, ho všude chv[A9]álej', že j[A7]abloňovou [A9]alej pro vš[G]echny vysázel, pro vš[D]echny vysázel.[GD7G] .2. Dva měchy, který shodil v kantýně, přivez' na dvouch kánoích, a jak v lokálu svý jméno řek', v tu ránu kdekdo ztich', tam u nás bylo sice nezvyklý, ale každej časem znal Jonatána, co k nám jablečný jadýrka vozíval. .R: .3. Když léty unavenej do trávy se svez' a na zem sed', vopřel se svejma zádama o strom, co právě kvet', my spát pak nechali ho na místě, kde právě přestal žít, krásnější pomník nešel by snad vůbec postavit .R: .4. Až j[G]ednou nebudete na světě, lidi [C]ať tu po vás m[G]aj' třeba j[C]abka nebo p[G]ísničku, co si r[Ami]ádi z[C]azpív[G]aj', třeba j[C]abka nebo p[G]ísničk[E7]u, co si r[Ami]ádi z[C]azpív[G]aj'[D7].[G] .1. Cesta dl[C]ouhá vedla pouští, Josef za ruku si vedl osud n[G]áš, Marie o synka se bála, chtěla vodu a něco jíst, rabín v oáze jim přes den chodil z B[C]ible verše číst. .2. Hleďte, v Betlémě snad svítá, ta krásná, jasná zář, už narodil se z vůle boží syn, vemte každý, co má navíc, a spěchejte, je čas, vemte ovečky a plátno, nocí povede nás hlas. .R: Ježíš ř[C]íkají mu všichni, v jeslích leží na senách, prý i králové se poklonit tam jd[F]ou, vyšla hv[Dmi]ězda, vyšlo ráno, Magdal[C]eno, synka vem, všichni l[G]idé budou slavit dnešní d[C]en. .3. Pastýř od dveří svý stádo stále shání, aby zástup mohl poklonit se jít, aby položit moh' každý dar, co z mála z domu vzal, Marie něco tiše zpívá, aby nevzbudil se, spal. .4. Oslík s volkem teplo dýchá, večer přinesl už chlad, a lidí neubývá, každý syna zahlédl by rád, tesař děkuje a kývá, olej v lampách dolévá, odkudsi jasně zní a z hvězdy zář se rozlévá. .5. =2. .R: .6. =2. .R: .1. Měl [Ami]Jozue v poušti jasný cíl, najít domov pro svůj lid jenže Jordán cestu překřížil, dál už [Dmi6]nemoh' [E7]nikdo [Ami]jít. .2. Až Jozue dostal vnuknutí, pozved skřínku starý muž prošel řekou zástup semknutý jak když máslem projde nůž. .3. Za vodou zdi se dotkly oblohy a hradby hlídá stráž jsi stracen lide nebohý, tohle město nezdoláš. To [Ami]město bylo Jericho To město bylo Jericho To město bylo Jericho To město bylo Jericho .4. Však dřív než dojde ke zteči, pár zvědů běží vpřed, dívka Ráb jim za slib bezpečí dáva víno, tělo, chléb. (r): [Ami]Jozue měl z toho radost velikou, [E7]velikou, [Ami]velikou [Ami]do večera chtěl by dobýt Jericho, zdi však [Dmi6]stojí [E7]jako [Ami]hráz. [Ami]Jozue měl z toho radost velikou, [E7]velikou, [Ami]velikou [Ami]do večera chtěl by dobýt Jericho, zdi však [Dmi6]stojí [E7]jako [Ami]hráz. .5. Tu Jozue káže lidem svým šestkrát město obejít potom troubit hlasem velikým, ať se třese každý štít. .6. Kolem stojí muži ve zbrani, snimi dvě stě tažných mul sotva zazní rohy beraní, zdi se sypou jako sůl. .7. Sotva zazní rohy beraní, vojska křičí z plných plic město bez hradeb se nebrání, v cestě nestojí už nic nestojí už nic, nestojí už nic, nestojí už nic. (r): Jozue má z toho radost velikou, velikou, velikou, k nohám se mu položilo Jericho, hradby padly v jeden ráz Jozue má z toho radost velikou, velikou, velikou, k nohám se mu položilo Jericho, hradby padly v jeden ráz .8. Sotva dotroubili trubači, sotva usadil se prach, celý kraj se divit nestačí, město leží v sutinách. .9. Mezi domy které zůstaly, byl i dům nevěstky Ráb muž své sliby tesá do skály a Jozue byl čestnej chlap. .10. Čím byl proti němu Gideon, čím byl proti němu král? Jěště dnes na poplach bije zvon z dob, kdy on před Městem stál... To [Ami]město bylo Jericho, to město bylo [Dmi6]Jeri[E7]cho, [Ami]Jozue měl z toho radost velikou, hradby [Dmi6]padli v [E7]jeden [Ami]ráz. .1. J[Ami]edu takhle tábořit Šk[E]odou 100 na [Ami]Oravu, spěchám proto, riskuji, pr[E]ojíždím přes M[Ami]oravu. Ř[G7]ádí tam to str[C]ašidlo, v[G7]ystupuje z b[C]až[E]in, ž[Ami]ere hlavně Pražáky a jm[E]enuje se [Ami]Joži[G7]n. .R: J[C]ožin z bažin močálem se pl[G7]íží, Jožin z bažin k vesnici se bl[C]íží, Jožin z bažin už si zuby br[G7]ousí, Jožin z bažin kouše, saje, rd[C]ousí. N[F]a Jožina z b[C]ažin, k[G]oho by to napadl[C]o, pl[F]atí jen a p[C]ouze pr[G]áškovací letadl[C]o.[E] .2. Projížděl jsem Moravou směrem na Vizovice, přivítal mě předseda, řek' mi u slivovice: "Živého či mrtvého Jožina kdo přivede, tomu já dám za ženu dceru a půl JZD!" .R: .3. Říkám:"Dej mi, předsedo, letadlo a prášek, Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček." Předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl, na Jožina z letadla prášek pěkně klesl. .R: Jožin z bažin už je celý bílý, Jožin z bažin z močálu ven pílí, Jožin z bažin dostal se na kámen, Jožin z bažin - tady je s ním amen! Jožina jsem dostal, už ho držím, johoho, dobré každé lóve, prodám já ho do ZOO. [D]Mavám [A]na celou [Emi]zem[A],[D]právě [A]proto že js[Emi]em[A],[D]zítra [A]tady dnes t[Emi]am,co d[A]ám to [D]mám. [D]Z výšky je celý svet,krásný dalekohled,slunce navléká nit,na nový byt. [G]Mám[A]u [Emi]na chvíli [A]napadlo [G]lás[A]ko,[G]sví[D]tá.[G]Úsmě[A]v [Emi]rozsvítil [A]zrcadlo [G]já v [A]tom [G]lítAám. [D]Koukám do čapích hnízd,moucha chtěla mě sníst!Jsem jak pruhlednej mrak,jsem jenom tak. [D][G][Emi][A][D][A] Ryp typ ... [G]Mám čas dívat se do lidí hlídám války.Bráška mě ještě nevidí já mu z dálky. [D]Mávám... [D]Z výšky... [G]Přijde den kdy se naučím dýchat v býku,láskou život si zaručím křídly díkůůůůů. [D]Mávám... Jsem [G]stará prázdná truhla, teď plná starejch cárů, Jsem [C]bezedná studna, zdroj smůly, zla a [G]svárů. Jsem [G]přiopilej bůžek, s krví plnou jedu D[C]ávno zvadlá růže, směs pocitů z l[G]edu. [D] [C] [G] Jsem nepotřebnej věšák, svlíklá hadí kůže v bitvách jenom pěšák, čím déle tím hůře. Jsem zrcadlící hladina, odraz hořký pravdy, bezejmenej hrdina, květy, které zvadly. Už není místa v nebi, není černá bílá, rána bejvaj sivá, při chvíli, když zhasínám. Jsem holka, která překáží, pořád se někde plete A když se slova odvážím, tak říkaj: Ale děte! Mejdany doma nemívám, jen ticho, sůl a chleba A neskromně se domnívám, že to je taky třeba Proč mý horký srdce vždycky někdo zmrazí proč pořád ramena někdo má Bez majáku škuner domů nedorazí Pochopte už moje slova zmatená Já nejsem řeka, já jsem most a od praporu stožár A zcela nenáročnej host a kamna spíš než požár Skromná jak vůně kapradí, jak vedle cesty kámen Nikomu jaksi nevadí, že hořím jak plamen Jsem útěcha pro něčí pláč, možná mě někdo hledá Jak vodu suchej květináč a rusalka jsem bledá Jsem holka, která překáží a křížem krážem pluje Kdopak se jedno odváží říct, že mě potřebuje? [EAsi se ptáte pročpak mám] [A]dnes večer tak velkolepou nála [E]du na mysli zásadně neklesám a když to přijde prostě se seberu a jdu dál někam stranou od lidí někam kde mě nikdo neslyší a nevidí vydechnu si hlavu vyčistím tak je to v pořádku sám sebe ujistím RF: Jsem [G]mladý, mám se dobře[A] A co víc si můžu [G]přá[A]-á-át Jsem mladý, mám se dobře když můžu fantazírovat Jsem mladý, mám se dobře prostě žiju rád Jsem mladý, mám se dobře tak si jdem zatancovat Když se mě přátelé zeptáte čímpak to že mám opět dobrou náladu uvidíte jak mě neznáte v báječném hudebně zábavném pořadu jsem jenom kluk z plakátu a časopisů pro dívky a pro ženy každej má svý problémy já je mám v rámci rádiovejch formátů RF: Jsem [G]mladý A a svět se točí a podle tebe hraje RF: RF: Jsem, já [A]jsem na světě rád pro jednu [E]píseň jedny [Hmi]tóny stále [E7]v dáli slyším [A]znít a když [A7]náhle písni tajně přiblí[D]žím se, prchne [A]zrádně dál a [E]dál mě nutí [A]jí[D]t.]A] Taky jsem na světě rád pro jednu dívku, stěží znám to jméno, znám i stěží tvář a když dívce tajně ve snu přiblížím se, prchne zrádně dál a dál mi uniká. Přesto jsem na světě rád a budu dále i když písně zpívat vůbec neumím. I když krásným dívkám dávno nelíbím se, přesto denně rád se pro ně probudím. A tak bloudím sem a tam a nikde stáni, ptám se ráno snáře, ptám se černých vran, ani píseň, ani dívka není k mání, celý den se cítím někým obelhán. Přesto jsem na světě rád a budu dále i když písně zpívat vůbec neumím. I když dávno dívkám krásným nelíbím se, přesto denně rád se pro ně probudím. [D]Přesto [A]denně rád se [E]pro ně probu[A]dím. Honzíku Chodci a Kájovi Gottů Decentní spray a nevtíravá vázanka bělostné zuby čisté nehty vonný dech pro mnohé ženy je můj úspěch hádanka když píšou rtěnkou moje jméno po všech zdech Jsem prostě bezvadný muž rychlý jako blesk a život pro mě není žádná záhada dovedu vyvolat u dívek tichý stesk jsem jako barevná rozkvetlá zahrada To snad není možné jak jsem krásný muž a slavný jsem a ztepilý jak lípa jsem inteligentní čistý a solventní a bystrý jsem a sympaticky všem Když se dívám do zrcadla hudba hraje tuš mám mocný hlas a zdravý jsem jak řípa postava vysoká ramena široká jsem ozdoba a touha krásných žen Jsem nejkrásnější mezi všemi ženami a muži závidí mi elegantní zjev sonorní tón mé řeči každou omámí hází mi růže za můj ušlechtilý zpěv Tisíce žen by se mnou chtělo jednou spát jsem ideál a mýtus celé Evropy já prostě radost umím nejlíp rozdávat jsem nejlepší muž který nosí kalhoty .1. [E]Stojím v dešti v[D] očích pláč [Ami]mé neštěstí jméno l[G]áska má[GF#F] [E]život klížím nemám p[D]evný bod [Ami]pode mnou propast temná není p[G]řes ni most.[GF#F] .R. [E]Jsem prý b[F#mi]lázen jen, jsem prý b[E]lázen jen, jsem prý b[F#mi]lázen jen, [F]má-li být po t[E]vém. .2. Kdo se blázen zdá mou vinou tím vším je láska má hvězdy blednou, vstává dům já tu smutně stojím za vzor básníkům. .R. .3. Kdo se blázen zdá, mou vinou tím vším je láska má marně bloumám, marně sním, marně prosím ráno, které k tobě smí. .R. [D]Do drátů [Emi]stýská [D]si myšlenko [A]blýská A na číslech [G]držíš [D]držíš si [Emi7]prst .. Kdyby poslouchal kdesi kdosi Co ti tu říkám Zrudnul by zrudnul A naježil srst (r): [Emi7]Prostě smutnej jsem [G]Jsem sám, jsem [D]sám, jsem [Emi7]sám, Prostě smutnej jsem [G]Jsem sám, jsem [D]sám, jsem [Emi]sám Oblaka ve hvězdách, když skrý co svítí jen proužkem, proužkem se měsíc k nám snez Na obraz nad námi, a na sklenkyz pití co odvahu dali .. dali by dnes .. (r): [G]Jsem sám, [D]jsem sám, [Emi7]jsem sám .. Prostě smutnej jsem [G]Jsem sám, [D]jsem sám, [Emi7]jsem sám Prostě smutnej jsem [G]jsem sám (nekouřím, nejím) [D]jsem sám (a nechodím ven) [Emi7]jsem sám (s kytarou sedím a píšu Ti jen) Prostě smutnej jsem [G]jsem sám (sedávám) [D]jsem sám (kde ty sedíš) [Emi7]jsem sám (už po všem jen) Prostě smutnej jsem jsem sám (nekouřím, nejím) jsem sám (a nechodím ven) jsem sám (s kytarou sedím a píšu Ti jen) Prostě smutnej jsem jsem sám (sedávám) jsem sám (kde ty sedíš) jsem sám (už po všem jen ..) Nekouřím a nejím .. 2x [Fmi][Es][C#][Cmi] [Fmi]Noc má plášť [Es]děravý [C#]a hvězdy s Měsí[Cmi]cem [Fmi]svou září [Es]vyspraví [C#]na jejím rouchu [Cmi]lem [Fmi]Noc má plášť [Es]děravý [C#]a celé město [Cmi]spí [Fmi]možná jste [Es]zvědaví, proč [C#]já [Cmi]právě [F]bdím [F]Já zvolna chodím [B]prázdnou třídou [Es]jen kroky mé na dlažbě [F]vyzvání [F]a stíny sloupů [B]líčím křídou, [Ami]je to mé [Dmi]dávné posla[G]ní [C] [F]Rád hlídám spánek [B]krásných dívek [Es]i těch co krásy příliš [F]nemají [F]a všem rodičům v [B]průpovídkách [Ami]o [Dmi]jejich [G]dítkách [C]vyprá[Fmi]vím 2x [Fmi][Es][C#][Cmi] Noc má plášť děravý a hvězdy s Měsícem dál jen si vypráví vysoko nad městem Noc má plášť děravý jak prapor bitevní možná jste zvědaví, proč já právě bdím [F]Já zvolna chodím [B]prázdnou třídou [Es]jen kroky mé na dlažbě [F]vyzvání [F]a stíny sloupů [B]líčím křídou, [Ami]je to mé [Dmi]dávné posla[G]ní [C] [F]Rád hlídám spánek [B]krásných dívek [E]si těch co krásy příliš [F]nemají [F]a všem rodičům v [B]průpovídkách [Ami]o [Dmi]jejich [G]dítkách [C]vyprá[F]vím [F][B][F][B][F] [F]všichni mě znáte, [B]já jsem svítá[F]ní .1. Js[C]em šp[G7]atný tanečn[C]ík, neumím tančit, j[F]ak mi kdo p[D7]íská[G7],[G+] zvl[Dmi]ášť když to zn[F+/D]í, až v [Dmi7]uších zazvon[G7]í, že ani n[C]emám vůbec ch[G7]uť slyšet to zbl[C]ízka[C/A].[G][G+] .2. A vždycky se najde hudebník, jenž pevně věří, že mě také získá veselou písničkou pro svoje Gala-show a už z dálky na mě píšťaličkou píská. .3. Ale já s tím mám špatnou zkušenost, každý tvůj tanec, každý krok-sun-krok někdo vítá, všechno, co vyvádíš, někdo do taktu seřadí a vždycky někdo pro sebe to sčítá. .4. Dávejte pozor, všude je plno muzikantů, chodí s píšťalkou a s brašnou plnou písní, a [F]až se vás budou pt[Fmi]át, n[C]echcete-li t[C/H]ancov[Ami]at, řekněte:"N[C]etančím, a n[G7]avíc - nésu m[C]ístní!" kapo 3 [D]Jsem tak rád jsem tak rád že zas [G]vidím rodný [D]kraj uprostřed luk který měkkou trávou [A7]voní /: měkkej [D]trávník tu [D7]kolem cítím a [G]svým štěstím se sytím [D]vím přec já [A7]vím vím že jen [D]sním / Tak tu ležím přikrytej jen tou modrou oblohou všude kolem znějí sladké zpěvy ptáků /: jak rád bych vnímal vůni stromů jak rád bych se vracel domů tam kde já svůj domov mám :/ Tak tu ležím přikrytej jen tou modrou oblohou všude kolem znějí sladké zpěvy ptáků /: cestu svou já teď najdu stěží vím vím kde asi leží vím přec já vím vím že jen sním :/ [A]U mí kočky cejtím se jako pták,magneťák má stejnej flák [D]bota se trhá za botou, [A]než protancujem sobotou [E]bydlí na posledním [D]poschodí,[A]výtah však dneska nechodí. (r)1:[A]Šlapu první,druhej,třetí štok ve čtvrtým mi vázne krok [D]dál se ploužím po schodech [A]ztěžka popadávám dech [E]navrchu pak jsem tros[D]ka a ne [A]pták. [A] V telefonu měla smutnej hlas, kdy si skočit přijdeš zas říkám, milá příjdu rád, koukej mi výtah ohlídat dovnitř jsem vešel zvesela, cedule tam však visela. (r)2:Začínám šlapat první, druhej štok ve třetím mi vázne krok dál se plužím po schodech ztěžka popadávám dech navrchu pak jsem troska a ne pták. Zaprosil jsem o opravu, abych měl snazší dopravu doufám, že dorazí včas, já se k Tobě těším zas už žádný další chození, než zamotám se do žbrlení. (r) 1: .1. Js[G]em tvůj m[D]už a t[C]y jsi moje ž[G]ena, jsem tvoje b[D]olest a t[C]y jsi můj l[G]ék, js[C]em tvůj d[Ami]ům a ty jsi moje st[G]ěna, ohohó, jsem tvůj d[D]ar a t[C]y jsi můj vd[G]ěk. .2. Jsem tvůj muž a ty jsi moje žena, jsem tvoje křídlo a ty jsi můj let, jsem tvůj příboj a ty jsi moje pěna, ohohó, jsem tvůj vesmír a ty jsi můj svět. .3. Jsem tvůj muž a ty jsi moje žena, jsem tvůj angrešt a ty jsi můj plod, jsem tvůj stát a ty jsi moje měna, ohohó, jsem tvůj prostor a ty jsi můj bod. .*: Já js[G]em tvůj m[D]už a t[C]y jsi moje ž[G]ena ...