[D]Na rohu búdka, [C2]sparno v nej, [G]a ja v tom sparne [D]postávam, [D]o tebe hútam a [C2]nie je mi hej, [G]koľkýkrát márne [D]volám k vám. [G7]Netráp ma, tak už [D]dosť, [G7]premáham v sebe [D]zlosť, [G7]umučíš ma tým [D]mlča[Hmi]ním, [Emi]prosím ťa [F#mi]zodvihni [G]a ja ti [A]hneď, [Emi]poviem tú [F#mi]najkrajšiu [G]zo všetkých [A]viet: Že ťa ľúbim. Ak ma chceš skúšať, tak teda vedz, že tvoja krása je môj bôľ, a moja túžba, to nie je vec, čo odkladá sa na neskôr. Netráp ma, tak už dosť, premáham v sebe zlosť, umučíš ma tým mlčaním, prosím ťa zodvihni a ja ti hneď, poviem tú najkrajšiu zo všetkých viet: Že ťa ľúbim. [D]105-ty krát [G]to isté číslo, [Emi]po drôte stále [G]posielam k [A]Vám, [D]105-ty krát v [G]slúchadle piskot, [Emi]už mám na mále, [G]asi to [A]vzdám, 105-ty krát to isté číslo, že je to márne neuverím, 105-ty krát v slúchadle piskot, vravím ti vážne, dnes budem zlý. 105-ty krát ... [Emi]Pustinou [D]vánek f[G]oukal bl[C]ues, až [Emi]ohýbal s[D]tébla t[G]rav[H7] a [Emi]nad lány [D]rytmus [G]opán[C]ků se [Emi]ozýval [D]nados[G]ah. Ti [Emi13]lidé by [Emi9]spali a [C13]přesto š[C]li s [Emi13]kapucí [Emi9]přes hla[C13]vu,[C] [Emi]tiší jak h[D]rob a n[C]esli k[G]říž [C8/5]na vlastní [H7]popra[Emi]vu. [Gmi]Dlou[D#maj13]há [Cmi13]cesta [Dmi13]za smrtí je [Gmi]vítá,[D#maj13][Cmi13] [Dmi13]kam [Gmi]dojdou, [D#maj13]kde [Cmaj13]najdou [Dmi13]posled[Gmi]ní [D#maj13]svůj [Cmi13]klid,[Dmi13] [Gmi]dých[D#maj13]á [Cmi13]opar z [Dmi13]lesů a v [Gmi]domě [D#maj13]svítá,[Cmi13][Dmi13] [Gmi]nemů[D#maj13]žou, [Cmi13]nemůžo[Dmi13]u už [Emi]jít.[D][G][C][Emi][D][G][H7] Jdou poraženi a věštec Jan je na kopci uviděl, zavřel oči a spatřil pláň, kde houfec dravců pěl tu skřehotavou, ale jistou mši bez chrámový postele, ony se rozletí v zem široširou, duše bez těla. Dlouhá cesta za smrtí ... Co [Emi]tušil pror[D]ok, to s[G]plnil č[C]as a [Emi]staletí p[D]řešla k n[G]ám,[H7] co [Emi]nikdo ne[D]ví, to v[G]ím jen [C]já, já [Emi]tajemství [D]věků z[G]nám, a [Emi13]na stráni [Emi9]smrti, kde [C13]rostl p[C]ýr, se [Emi13]zvedá houf [Emi9]stinných l[C]ip, tam [Emi]lítá [D]večer [C]netop[G]ýr a [C8/5]stráží [H4]jejich [Emi]klid. .1. [Fmi]Nesmíte zpívat, [Eb]zavřeli kostelů [Fmi]brány [Ab]Víru svou do truhly [Eb]dejte, čekejte [Ab]dál [Fmi]A když se zeptáte, [Eb]kdo jim dal k tomuhle [Fmi]právo "[Fmi]Právo nám dal sám [Eb]Bůh a chrání nás [Fmi]král" .R. I čistou [Ab]pravdu naředí [Eb]falší, jak když [Bmi]do studny písek [Fmi]háže Jak když [Ab]do zad zabodne [Eb]dýku a poraní [Fmi]tvář Tak [Ab]zase jsme o pár let [Eb]starší a jen [Bmi]farář v kostele [Fmi]káže že kdo [Db]bez hříchu umí [Eb]žít zaslouží svato[Fmi]zář .2. Vyhnali ze země bratry tvé jak ňákou chátru Zbývá ti jenom doufat, že není to mat Že nepadnou všechny bašty a ti kterým's věřil že nezradí a budou dál na svém místě stát .3. Ve jménu víry zahořel na střechách plamen Vzali ti domov i ženu, tak co by ses bál Vždyť můžou tě už jenom zabít, teď nemáš co ztratit proto hlavu drž pevně, ať vidí žes za něco stál .R. I čistou pravdu... [Emi]na uzav[C]řeném od[D]dělení [Hmi]17 [EmiBCDHmi] je někdy těžké rozlišit noc a den ve frontě na prášky do propasti padá čas a když jdeš domů jen smějou se -přijďte zas ! mezi nás - na 17 B v noci se mi zdálo že už jsem na tebe zapomněl ráno prohlídl jsem si v zrcátku svůj nový obličej Rasputin svázaný v kazajce chrčel pod oknem tabák nacpal jsem mu do kapsy a řek jsem "miluju tě." na uzavřeném oddělení 17 B chytal jsem vločky sněhu vykloněný přes mříže až na zeď - mezi odpad a šrot - jsem dorazil už nepotřebuju zmizet na jinou planetu už jsem tam byl Dozněly salvy slávy, je ticho básníků. Tam dole u Vltavy kruší se z pomníků. Kámen se na prach drolí v tom rytmu odvěkém, čas o slepecké holi mlátí mě pendrekem. Václav svým tupým kopím oblohu probodá, dláždění města kropí krev jeho národa. U kavárenských stolků si v mezích zákona huláká kdekdo polku. Svatba se nekoná. Zpod domů plných světel valí se divný puch. Ve sklepě klimbá Léthé a zavírá se kruh. Dozněly salvy slávy a křižník rezavý pomalu kráčí davy k pramenům Vltavy. [Ami]Nesmí spustit z očí silnici. Prst na spoušti hlídá hranici. Přesně tak, jak řekl velitel: vyčkávat až přijde nepřítel. Zbraně chladí v rukou víc než led, potom přišel rozkaz nestřílet. .Ref: [F]Pořádně to chlapy změní, [Dmi]když opouštěj opevnění. [G]Když se slavná vlajka smutně [C]z žerdě [C7]spouští. [F]Polož zbraň! Odejdi pryč! [Dmi]Hlavu si chraň! Odevzdej klíč! [G]Páteře se bortí - totiž [Ami]muž sám sobě neodpouští. Zlost a rozkousanej ret, nahmatal krabičku cigaret. Poprvé a navždy už se vzdal. Dneska naposledy rovně stál. Ref. Vypuštěn jak fotbalovej míč, odchází tak trapně z hranic pryč. Pro slzy už skoro nevidí. Habešanům marně závidí. Nejde to zkousnout, jen tak tiše stát, bez náznaku obrany nechat se fackovat. Ref. Ze železa stal se potom sliz a záletník tak dostal syfilis. Hrdina se před zrcadlem lek, včera na souseda něco řek. Ref. [Bmi]Zlost a rozkousanej ret, nahmatal krabičku cigaret. .Ref: [F#]Pořádně to chlapy změní, [D#mi]když opouštěj opevnění. [G#]Když se slavná vlajka smutně [C#]z žerdě [C#7]spouští. [F#]Polož zbraň! Odejdi pryč! [D#mi]Hlavu si chraň! Odevzdej klíč! [G#]Páteře se bortí - totiž [Bmi]muž sám sobě [Bmi]neodpouští. [Bmi]Poprvé a navždy už se vzdal, Dneska naposledy rovně stál... .1. [D]Nevim jestli je to [Emi]znát, možná by bylo lepší [F#mi]lhát, jsem silnej ročník [G]sedmdesát, tak začni počítat. Nechci tu hloupě vzpomínat, koho taky dneska zajímá silnej ročník sedmdesát, tak začni počítat. Tenkrát tu bejval jinej stát a já byl blbej na kvadrát, jsem silnej ročník sedmdesát,třeba napří[A]klad.. .Rf: [A]Naši mi vždycky říka[Hmi]li, jen nehas co tě nepá[G]lí, jakej pán takovej [D]krám. Naši mi vždycky říkali, co můžeš sleduj z povzdálí a nikdy nebojuj sám. .2. Nevim jestli je to znám, možná by bylo lepší lhát, jsem silnej ročník sedmdesát, nemohl jsem si vybírat. Tak mi to přestaň vyčítat, naříkat co jsem za případ, jsem silnej ročník sedmdesát a možná, že jsem rád. .Rf: Naši mi vždycky říkali, jen nehas co tě nepálí, jakej pán takovej krám. Naši mi vždycky říkali, co můžeš sleduj z povzdálí a nikdy nebojuj sám. A .*/: Čas [G]pádí, čas letí, těžko ta [A]léta vrátíš zpět a tak i [D]Husákovy děti dospěly [Emi]do Kristových let. [Cmi]Cez cestu mi prebehli dve [Fmi]líšky [Gmi]muž aCmi žena[Fmi], [Gmi] [Cmi]Na ten film som nekupoval [Fmi]lístky [Gmi]zmena bola [Fmi]vyhradená Do nočnej tmy im pálili štyri oči boli to slovania v hlave sa im točí ako na kolotoči od milovania Na večeru si dali dva malé holuby a potom miesto spania či sa vám to ľúbi a či neľúbi pustili sa do milovania (r): Milo[Cmi]vanie, [Fmi]milo[Gmi]vanie až do [Cmi]výšok[Fmi], [Gmi] áno [Cmi]i nie, [Fmi]milo[Gmi]vanie dvoch [Fmi]líšok Potom si vzali hotel do prenájmu žiadna skepsa Pokiaľ niečo lepšie si nenájmu stačí búdka pre psa Strecha nad hlavou vždycky musí byť líška sa zlostí Zišiel by sa im asi vlastný byt neradi to robia na verejnosti (r): Milovanie, milovanie až do výšok áno i nie, milovanie dvoch líšok Solo gitara+vokal (r): (r): Milovanie, milovanie až do výšok áno i nie, milovanie dvoch líšok [Cmi]Cez cestu mi prebehli dve [Fmi]líšky [Gmi][Cmi][Fmi][Gmi] [Cmi]ktoré na mňa kašlali [Fmi]z výšky...[Gmi] [Cmi] [Dmi][C][F][G] [Dmi]Chtěl sem si [C]koupit dvacet [F]deka du[G]še [Dmi][F][G][G] pár kousků pravdy litr svědomí Leč prodavačka odvětila suše Jak jsou ti lidi dneska pitomí Mně ovšem tímto nevyvedla z míry řekl jsem Dobrá nic se neděje Dejte mi teda za korunu víry usminku citu láhev naděje A ona řekla musíte stát frontu A fronta vedla cikcak za hory. A potom dál až někam k horizontu A všichni lidi chtěli jenom brambory [C]S rokem je ámen [Dmi]a tohle je den posled[C]ní[Dmi] [C]varhany chrámů [Dmi]a zvony se tmou rozez[C]ní[Dmi] [F]tou melodií po sta[Emi]letí [Cmaj7]nezměněnou][F]kalendář [Emi]najevo dá [Cmaj7]svůj pevný [F+9]řád [G]Možná že příští [Ami]sníh zrovna tvoje [F]přání už [C]zítra [F]vyplní novou cestou [Dmi]dál jít snad [F]správnou kdo [G]ví [C]Třeba se ve hvěz[Ami]dách i ta tvoje [F]skrývá [Fmi9]a [C]zbývá jen [F]pár dílků [C]na hodinách a [F]dostaneš víc než sis [C]přál S rokem je ámen a tohle je den poslední kronika má znamení pro nové století tajuplný budoucí čas je tak blízko nás půlnoc má podobu snů nových nadějí [D]Možná že příští [Hmi]sníh zrovna tvoje [G]přání už [D]zítra vypl[G]ní novou cestou [Dmi]dál jít snad [G]správnou kdo [A]ví [D]Třeba se ve hvěz[Hmi]dách i ta tvoje [G]skrývá [Gmi9]a z[D]bývá jen [G]pár dílků [D]na hodinách a [G]dostaneš víc než sis [D]přál Možná že příští sníh zrovna tvoje přání už zítra vyplní novou cestou dál jít snad správnou kdo ví Třeba se ve hvězdách i ta tvoje skrývá a zbývá jen pár dílků na hodinách a dostaneš víc než sis přál [Gmaj7][Emi]Už len [Gmaj][A7]22 [D]dní, prosím [Emi]nezabu[A]dni, že sa [D]blíži deň keď [Gmaj7]zazvoní zvon a tam [Emi]stáť bude [A]on na pra[D]hu Už len 22 dní, prosím nezabudni, že sa kráti plynie ako voda neviem kto mi dodá odvahu (r): [Gmaj7]Ruky už nad hlavu dvíham, [Emi]zbalím to radšej hneď Asám ešte [Gmaj7]22 dní [Emi]a z obrazu [A]zostane [D]rám Už len 22 dní, prosím nezabudni, že sa blíži deň keď posledný krát budem pri tebe stáť bezmocný Už len 22 dní, prosím nezabudni, že sa kráti ten bezcitný čas čosi nevšíma nás, naše sny (r): ouou[Gmaj7]oo, [Emi]zostalo [A]niekoľko [D]dní ouou[Gmaj7]oo, [Emi]zostalo [A]niekoľko [D]dní [Gmaj7][Emi][A][D] [Gmi]24 hodín denne [C]Poctivo a verne [Gmi]Aj keď čas ma omí[C]na [Gmi]Pokúšam sa všetko prežiť [C]Zdravý a Svieži [Gmi]V dvadsiatich štyroch hodi[C]nách [Gmi]24 hodín denne Dýcham náš spoločný kyslík Neviem čo mozog si myslí No srdce velí Úmerne veku [D]Pridajte ešte pár krátkych sekúnd[G]mi, [C][Gmi][C] 24 hodín denne Som tu a s tebou kráčam Znavený ako malé mača Pomôž mi Spolu dokázať skúsme O pár sekúnd dlhší úsmev 24 hodín denne Skúšam byť dobrý človek Asi je to pre teba čosi nové Prosím ťa neskúšaj na mňa to našiť Že o pár sekúnd nechcem byť krajší [Gmi]Týždeň mesiac celý rok [D]V dolároch markách možno aj v Ecu [Gmi]Uchádzam sa o nárok [D]Získať naviac pár krátkych se[Gmi]kúnd [C][Gmi][C] [Gmi]24 hodín denne [Gmi]24 hodín denne [C]Poctivo a verne [Gmi]Aj keď čas ma omí[C]na [Gmi]Pokúšam sa všetko prežiť [C]Zdravý a Svieži [Gmi]V dvadsiatich štyroch hodi[C]nách .1. Š[G]ibenici vidím na dvoře stát, mám dv[D]acet pět minut a d[G]ost, a celý město čeká, jak tam budu řvát za čt[D]yřiadvacet a d[G]ost. Teď mi nesou rajskou s fazolemi, mám dv[D]acet tři minut a d[G]ost, a nikdo se nezeptá, jak je mi, když mám dv[D]acet dva minut a d[G]ost. .R: Píšu g[C]uvernérovi pár prosebnejch vět, jen dv[G]acet jedna a d[D]ost, v[G]olám starostu, šel však na oběd, mám dv[D]acet minut a d[G]ost. .2. Pak mi šerif řekl:"Kat tě naučí, máš dvacet bez jedný a dost!" "Já jsem nevinnej," křičím mu do očí, osmnáct minut a dost. Pak jsem volal na strážce:"Pusť mě ven, mám jen sedmnáct minut a dost," on řek':"Případ se ukončil, zkus to za tejden, máš jen šestnáct minut a dost!" .R: Můj právník prej, sorry, nebyl ve formě, tak mám patnáct minut a dost, jó, když jsi tak sorry, tak to vem místo mě, já mám čtrnáct minut a dost. .3. Páter mi slíbil cestu do nebe už za třináct minut a dost, mluví o ohni, a mě strachy zebe, mám jen dvanáct minut a dost. No teď se zkouší provaz i celá poprava, jedenáct minut a dost, všechno jim funguje, to je votrava, jen deset minut a dost. .R: Snad přiveze mi milost četa vojáků, devět minut a dost, jenže tady nejsme asi v žádným bijáku, vosm minut a dost. .4. Jdu pravou nohou na žebřík z chodníku, už jen sedm minut a dost, jó, musím si dát pozor, mám výron v kotníku, šest minut a dost. Už mám provaz na krku, jsem zbavenej pout, jenom pět minut a dost, tak mě pojďte někdo rychle vodříznout, čtyři minuty a dost. .R: Vidím dole u řeky koně pít, mám tři minuty a dost, mně se líbí svět, já nechci nikam jít za sto dvacet vteřin a dost. .5. Dole dav má radost z mé smrti, šedesát vteřin a dost, už se houpám ... a dost. .1. P[Ami]od klenbou nádraží veselí lidé se sm[C]ějí, h[G]odina sudá či lichá, zní hovor a kř[Ami]ik, tř[G]icet je kolejí, kt[Dmi]eré se navrac[Ami]ejí, tř[G]icátá prvá je t[Dmi]ichá jak tajený vzl[E]yk. M[F]ožná někdo to v[G]í, kam ty koleje v[Ami]edou a pr[F]oč nastoupil sm[G]utek do vagon[Ami]u, /: z[Dmi]a most betonov[(Ami,E,E)]ý zelen[Ami]é vlaky jedou, zbyly obaly z k[G]ytek n[E]a peron[Ami]u. :/ .2. Pod klenbou nádraží Babylon řečí a zvuků, z ostatních kolejí veselé vlaky jedou, na této poslední obava roztřese ruku v ponuré naději, že snad už nepřijedou. /: Prsten granátový barvu svou změní v šedou, ústa šeptají ještě a zasvítí blesk, každý dnes už to ví, kam ty vagony jedou a proč s kapkami deště padá i stesk. :/ .1. [Ami]Něco se mi snaží dostat do hlavy [G]čekám až to celnik [C]rozum odba[E]ví [Ami]5 policajtů do služby je připraveno hned [G]protože já mám v hlavě [C]pohromadě všech [E]pět .Ref.: [Ami]Volává mě [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uslyšet když [E]slyším jen ti[Ami]cho [Ami]chtěl bych mít to [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uchopit když [E]nemá to u[Ami]cho .2. [Ami]Jak ráno den dveře světu otvírá [G]cosi ve mně mluví [C]a nejsem to [E]já [Ami]5 policajtů okamžitě vchází do domu [G]a už mě zase vedou [C]zpátky [E]k rozumu .Ref.: [Ami]Volává mě [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uslyšet když [E]slyším jen ti[Ami]cho [Ami]chtěl bych mít to [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uchopit když [E]nemá to u[Ami]cho .3. [Ami]Večer už mám pokoj policajti spí [G]opatrně číhám [C]zda se to obje[E]ví [Ami]5 policajtů procitá a hned se vrací zpět [G]a tak mám zase v hlavě po[C]hromadě všech [E]pět .Ref.: [Ami]Volává mě [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uslyšet když [E]slyším jen ti[Ami]cho [Ami]chtěl bych mít to [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uchopit když [E]nemá to u[Ami]cho .4. [Ami]Něco ve mně klíčí jako obilí [G]ministerstvo nitra [C]shání posi[E]ly [Ami]5 policajtů přestává už otravovat vzduch [G]na povel je totiž má mi[C]nistr nitra [E]Bůh .Ref.: [Ami]Volává mě [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uslyšet když [G]slyším jen ti[Ami]cho [Ami]chtěl bych mít to [Dmi]něco [G]co prý stojí [C]za to [Ami]ale jakpak to mám uchopit když [G]nemá to u[Ami]cho .1. Plakat b[G]udeš, dívko m[Emi]á, že odeš[Ami]el jsem z domov[C]a, že odeš[Ami]el jsem z domov[D]a snad stovky m[C]il[D], stovky m[G]il, stovky m[Emi]il, stovky m[Ami]il, stovky m[C]il, že odeš[Ami]el jsem z domov[D]a snad stovky m[G]il[D]. .2. Čas, ten lásce ublížil, vzdáleni jsme pětset mil, srdce mý teď prožívá moc těžkých chvil, těžkých chvil, těžkých chvil, těžkých chvil, těžkých chvil, srdce mý teď prožívá moc těžkých chvil. .3. Celou noc teď přemítám, že jsem zůstal sám a sám, lavici teď nádražní za lože mám, za lože mám, za lože mám, za lože mám, za lože mám, lavici teď nádražní za lože mám. .4. Cestu zpátky dobře znám, ale kapsu prázdnou mám, tak v tý dálce daleký zůstanu sám, zůstanu sám, zůstanu sám, zůstanu sám, zůstanu sám, /: tak v tý dálce daleký zůstanu sám ... :/ N[A]emůžu uvěřit, br[D]áško, že na tě vůbec už nevzpomín[A]á, kdesi nad drahou fl[D]aškou, když je nálada nepovinn[A]á, málem jsem n[C#mi]adělal z kytary dř[D]ívka, že se mi o tobě už n[E]ebude zd[F#mi]át, chvilka z[A]aváhání před vraty chl[D]ívka a je tu rok šestad[E]evades[F#mi]át, a máme r[D]ok šestad[E]evades[A]át. Fantys' vyplatil v Spartách a ani nebyla tak rozpačitá, vždyť co se na seně vyhraje v kartách, stejně se na zemi už nepočítá, cítím, jak na patách něco tě líže, něco, co ví, že tu budete stát, dokud se jeden z vás nepohne blíže, někam do roku šestadevadesát, aspoň do roku šestadevadesát. Dokud se n[A]ěkdo z nás nepohne bl[D]íže, někam do roku šestad[E]evades[F]át[G].[A] Upřímně řečeno - láska už dávno není to, co nedá mi spát, dva blázni v plynových maskách a všechno, co se nam nemůže stát, dokud mi tvoje srdce hoří jak svíce, takže i v tmách aspoň slova jdou psát, vážně netuším, co si přát více /: na konci roku šestadevadesát, :/ na konci r[D]oku šestad[E]evades[F]át[G] .[A].. Je osmý duben třiašedesát [Emi]Zástupy sejdou k elektri[Hmi]kám před šestou [Ami]do továren blízko řeky, [Emi]na druhej břeh za prací [Emi]Jen pán se sajdkárou [Hmi]jede cestou necestou [Ami]a pak na dvůr nemocnič[Emi]ní svoji čízu obrací [G]Sníh padal [D]sníh a je to [C]dávno [G]smích ve tvá[D]řích ro[C]dičů [Ami]nikdo tenkrát ne[G]tušil, [Emi]co jsi vlastně [C]zač Dlouhá chodba končí pokojem kde paní spí vyčerpaná malým chlapcem co se právě narodil pán nese růže a těší se jak půjde pít daj mu zítra v práci áčko, snad jako že jen marodil [G]Sníh padal [D]sníh a je to [C]dávno [G]smích ve tvá[D]řích [C]rodičů [Ami]nikdo tenkrát ne[G]tušil, [Emi]co jsi vlastně [C]zač Dítě který kouká ještě šikmo ze dvou plín naděje jen zřídka splní plán rodičů naivních matku vraha Mrázka možná taky přepad splín došlo jí že rodič dětí častokrát se mýlí v nich [G]Sníh padal [D]sníh a je to [C]dávno [G]smích ve tvá[D]řích [C]rodičů [Ami]nikdo tenkrát ne[G]tušil, [Emi]co jsi vlastně [C]zač [Emi] .1. [Emi]Dosti vzpomínek a snů o tvém návratu domů Už ti vlak brzy vypra[H7]ví Prokle[Emi]tých 9OO mil od to[Ami]ho o čem jsi snil Od to[Emi]ho na dlou[H7]ho tě oddě[Emi]lí .2. A když ženu děti máš tak jim jenom zamáváš Pás kolejí povede dál Celý den vlak supící když projede stanicí Ve které mládí své jsi zanechal .3. Pojedeme dnem i tmou temnou nocí studenou Jen žhavých jisker chochol ji osvětlí Cestu tvojí jako had klikatou kde mnohý pad A ty nevíš není-li poslední .REF.: [G]Tvých tolik [D]snů [Ami]A několik hezkých [Emi]dnů .4. Zanikne kol dunění v jejich kovovém znění Je to tvá hudba poslední Smutná píseň kolejnic do které ti není víc Nežli to že ti v uších stále zní Že ti v uších stále zní .1. [G]Až budeš s[F]ám a c[G]elej den pr[F]oprší [G]a oblohou potáhne mrak. Až bude ti v samotě ticho řvát do uší a nebudeš vědět co a jak. .R: [Hmi]Jó pak zapamatuj si [Emi]můj telefón, [G]bydlím tu v [C]celým domě s[G]ám, přijď ke mně třeba hned po ránu a já ti zazpívám. .2. Až budeš sám a dívka tě opustí zmeškáš svůj poslední vlak. Až chytne tě smůla a už tě nepustí a nebudeš vědět co a jak. .R: */:[C]Hast du etwas [D]Zeit für mich, dann [F]singe ich ein [G]Lied für dich Von [C]99 [D]Luftballons auf [F]ihrem Weg zum [G]Horizont [C]Denkst du vielleicht [D]grad an mich,dann [F]singe ich ein [G]Lied fur dich Von [C]99 [D]Luftballons und [F]dass sowas von [G]sowas kommt .1. [C]99 [Ami]Luftballons auf [F]ihrem Weg zum [G]Horizont hielt [C]man für Ufos [Ami]aus dem all,da[F]rum schickte ein [G]General Ne Fliegerstaffel hinterher alarm zu geben, wenn's so w"r, dabei war' n da am Horizont, nur 99 Luftballons .2. 99 Düsenjager, jeder war ein grosser Krieger, hielten sich für Captain Kirk, es gab ein grosses Feuerwerk Die Nachbarn haben nichts gerafft, und fühlten sich gleich angemacht, dabei schoss man am Horizont auf 99 Luftballons .3. 99 Kriegsminister streichelten Benzinkanister, hielten sich für schlaue Leute, witterten schon fette Beute Riefen: Krieg und wollten Macht, mann, wer h"tte das gedacht, daá es einmal soweit kommt, wegen 99 Luftballons .4. 99 Jahre Krieg liessen keinen Platz für Sieger,Kriegsminister gibt's nicht mehr und auch keine Düsenflieger Heute zieh ich meine Runden,seh' die Welt in Trümmern liegen,hab'nen Luftballon gefunden Denk' an dich und lass' ihn fliegen .1. A byli [Ami]dva,každý jim záviděl[F],že spolu [C]světem mohou [E]jít. A byli [Ami]dva, on králem [F]stát se chtěl a ona královnou [C] [E]mu být[Ami]. A byli dva,spolu vstávali [F]a spolu [C]chodili i spát[E]. A byli [Ami]dva,písničku, [F]kterou znal, [C]zpíval [E]pro ni [Ami]rád. .R: [Ami]Já [G]ti [F]dám [G]kvítečků [C]pár, [Ami]až [Gmi] [F]dáš svých [G]dlaní [C]žár. [Ami]Já ti [G] [F]dám kvítečků[G] [C]víc, [Ami]až mi[G] [F]dáš k [G]polibkům [C]líc. [Ami]Já ti[G] [F]dám kvítečků [G]lán[C], [Ami]mi [G]dáš [F]své [G]lásky [Ami]džbán...... .2. A byli [Ami]dva,často se [F]vídali a léta začali [C]se [E]znát. A byli [Ami]dva,jak dny se střídali[F],přestal jí říkat[C]:"[E]Mám tě [Ami]rád." A byli dva,každý svou pravdu [F]měl a za každou [C]cenu musel [E]mít. A byli [Ami]dva,on zapomněl co [F]chtěl a ona [C]zapomněla [E]chtít[Ami]. .R: [Ami]Já [G]ti[F]dám............. Když se valí pod jeviště vodopády z Marshallů Rozjásaný jásaviště vyloupne se ze sálu Rozjásaný jásaviště který skáče do stropu Všechno dneska, žádný příště průtrž mračen, potopu ! Jednou - málo dvakrát - málo třikrát - málo, to chce víc kol Den je - málo týden - málo měsíc - málo, to chce víc kol Rok? - málo rok? - málo rok? - málo, a co rock n roll!!! Rozjásaný jásaviště v horkém dechu Marshallů Objevený naleziště poztrácených korálů |: [Gmi]A já dobre [D]vím, [D]že zle pocho[Gmi]dím, :| |: [F]že od svéj mi[B]léj, [F]že od svéj [Gmi]milé[D]j [Gmi]nesko[D]ro cho[Gmi]dím :| |: Chodím od miléj, denica hore, :| |: a náš hospodár, a náš hospodár stójí na dvore. :| |: Zaplať hospodár, slúžit nebudu, :| |: našel sem dívča, našel sem dívča, ženit sa budu. :| To je nadělení, krysaře v baráku mít, mám anebo nemám, hned zítra ho vyhodit. Přivede zem jenom do neštěstí a osud mě za to srazí pěstí. Za to, že největší špínu všech špín v domě mám. A, ja, jaj, a, aj, jaj, krysař dneska u mně spí, krysař dneska u něj spí, a, ja, jaj, a, aj, jaj, na týden tu zakotví, na týden tam zakotví, a, ja, jaj, a, aj, jaj, krysař dneska u něj spí, pro člověka z ostrova, a, ja, jaj, a, aj, jaj, na týden tam zakotví, pohroma je hotová, krysař v domě, to není pro mě. Glori, glori .... Radši zticha budu, znám ty co nemaj kam jít, pomstu naplánujou, lepší je je nevyhodit. Co jsem komu já sakra udělal, všechno jsem každýmu se slevou dal. To snad lepšího hosta jsem si zasloužil. A, ja, jaj, a, aj, jaj, krysař dneska u mně spí, krysař dneska u něj spí, a, ja, jaj, a, aj, jaj, na týden tu zakotví, na týden tam zakotví, a, ja, jaj, a, aj, jaj, krysař dneska u něj spí, aspoň my a ne, že ne, a, ja, jaj, a, aj, jaj, na týden tam zakotví, krysy z domu vyžene, krysař v domě, snad to pro mě udělá. .1. [G]A já mám [D]koníčk[C]a [G]vra-[D7]né-h[G]o [D]na štyr[G]y [D]nož[A7]enky [D]ku-[A7]té-h[D]o.[D7] [G]On mňa pěkně nos[D]í [D7]po studen[C]éj ros[G]y a já si [D]sednu s[C]i [G]na n[D7]ěho.[G] .2. Enom mňa, koníčku, pěkně nes, pres hory, pres doly, pres ten les. Dám ti podkověnky, na štyry noženky, ešče dnes, ešče dnes, ešče dnes. [C]A já nedělám Já nic nedělám Pro zpívání čas [C#dim]Já na dmipráci ne[G]mám Já [Dmi]sám se dí[G]vám Jak [Dmi]sám si zpí[G]vám Jak [Dmi]já na se[G]be Se [C]sám usmí[C6]vám A mám-li práci Mám z ní legraci Já dám se do zpěvu A mám po práci Po práci si sám Pak rád zajásám V neděli V neděli nedělám [Ab]Proč že se směju a [C6]proč že zpívám ? [Ab]Proč že se smutně ni[C6]kdy nedívám ? [G]Proč že si zpívám i [C]třeba v dešti ? [A7]Proč že mi ze zpěvu [D7]hlava třeští ? [Eb7]Dám vám odpověď jen [Ab]v jedné větě: [B7]Protože já jsem tak [Eb]rád na svě[G]tě ! [D]A já pořád [G]kdo to je, [G#dim]kdo to je, [D]že nám nedá [A7]poko[D]je A já [A7]pořád [D]kdo tluče, [A7]a on to bednář [D]na obruče Bednář [A7]sudy [D]dodělává, [A7]při tom velké [D]rány dává A já pořád [G]kdo to je, [G#dim]kdo to je, [D]že nám nedá [A7]poko[D]je [G]A já sám, dycky sám, s[D]vý koníčky o[G]kšíruju, [G]A já sám, dycky sám, s[D]vý koníeky o[G]česám. [D]Svý koníčky o[G]kšíruju, s[D]vou panenku p[G]omiluju, a já sám, dycky sám, s[D]vý koníčky o[G]česám. [G]A já su synek [C]z Po[D7]lan[D]ky, [G]a já su synek [Ami]z Polanky, [D7]a já sy hledám [G]galánky, [G]a já sy hle[C]dám [G]ga[D7]lán[G]ky, |: A já su cérka z Lidečka, :| |: a já si hledám synečka. :| |: Vem si ňa Juro za ženu, :| |: budeš mět dobrú gazděnu. :| |: Ty budeš orat a já seť, :| |: budem se spolem dobre mět. :| ver II. |: Za stodolenkú, za našú, :| |: tam by svěčalo salašu. :| |: Aj, na tem našem salaši, :| |: pasú tam ovce valaši. :| |: Ten gdo tam bude bačovat, :| |: nesmí děvčátka milovat. :| |: A já by sem tam bačoval, :| |: pěkné děvčátka miloval. :| [Ami]A ja taka [E7]dzivoč[Ami]ka, [Dmi]cingi[E7]lingi [Ami]bom, [Ami]rada vijem[E7] pireč[Ami]ka, [Dmi]cingi[E7]lingi [Ami]bom, [C]Rada vijem, [G]rada [C]dam, [Dmi]cingilingi bo[D#dim]m, bom, [E7]bom, [Ami]i za kalap [E7]zakla[Ami]dam, [Dmi]cingi[E7]lingi [Ami]bom, [C]Rada vijem, [G]rada [C]dam, [Dmi]cingilingi bo[D#dim]m, bom, [E7]bom, [Ami]i za kalap [E7]zakla[Ami]dam, [Dmi]cingi[E7]lingi [Ami]bom. A ja taka jak i mac, cingilingi bom, čarne oči mušim mac, cingilingi bom, čarne oči mac mala, cingilingi bom, bom, bom, bom, ja še na ňu podala, cingilingi bom, čarne oči mac mala, cingilingi bom, bom, bom, bom, ja še na ňu podala, cingilingi bom. A ti cigan dobre hraj, cingilingi bom, na dzifčata ňekukaj, cingilingi bom, na dzifčata na šumne, cingilingi bom, bom, bom, naj ňechodza po humňe, cingilingi bom, na dzifčata na šumne, cingilingi bom, bom, bom, naj ňechodza po humňe, cingilingi bom. A kapky [C]ka[Ami]pou do okapů[F] a roklí Klopy [G7]kabát všechno[C] zmoklý [Ami]Leč do noty mi [D]káp[D7] kap[G4]ky pád.[G] [Es]Do kapot aut ťape kapka tlapkou [Es7]Chyť si tu svou kapku [C7]mezi kapkou [Fmi]Chyť si tu svou kap[Fmi7]ku kapko-lapkou [Fmi6]A buď [G4]rád [Emi][G7] že kapky [C]kapou[Ami]. A kdekdo zmok[F]ne kradí Pakli [G7]kapánek to [C]chla[Ami]dí Pak vklouzni klouč[D]ku hloub [D7]pod [G4]ka[G]bát. [Es]My kapky k vám spadly z nebe kvapem [Es7]Kapeme kap ka[C7]pem pod okapem [Fmi]Za pršiplášť však [Fmi7]ti nenakapem [Fmi6]Tak buď rád [G4][Emi][G7]že kapky [C]kapou[Ami]. [Ami][F][Ami][F] [Ami]Pusťte mě, strážníku, pusťte mě dom [F]pusťte mě dom [Ami]Dyť ten váš kriminál je vo ničom [F]je vo ničom. [Ami][F][Ami][F] [Ami]Čtyři šedý zdi a děsná zima. Pro našince prostě jó nepěkný klima. [F]Ve vokně mříž, ven nevidíš. Pruhovanej mundur strašne kouše. Dyť já bych přece neublížil mouše. To přísahám! A nebo radši ne. (r): [Dmi]Už jsem přiznal [Fmi]že jsem tamtu [C]kasu udě[G]lal, Dale vážne [F]nevim, kdo pak [Cmi]Fandu voddě[G]lal. Kde sem potom večer byl to fakt nemůžu řict Jestli se to dozví stará, narve mě do jitrnic [Ami][F][Ami][F] (r): Pusťte mě, strážníku, pusťte mě dom pusťte mě dom. Dyť ten váš kriminál je vo ničom je vo ničom... Svařené [G]víno [C]jsem mu [G]koupil Když mně ten [G]příběh [D]vyprá[G]věl každý si [G]všimnul [C]hned jak [G]vstoupil že křídla [G]pocu[D]chaná [G]měl Prsty si [G]hřál o [C]pohár [G]vína dokud se [G]točí [D]tenhle [G]svět Tak na ty [G]chvíle [C]rád vzpomí[G]ná Už bezmá[G]la dva ti[D]síce [G]let A od těch [G]časů do vá[Ami7]noc patří ta [D]dlouhá tichá [G]noc lidé to [G]lepší pota[Ami7]jí v sobě i v [D]druhých hleda[G]jí Osel a vůl že hřál ho dechem a lidé dobří zpívali přes poušť tři králové se spěchem aby mu své dary dali Jen král Herod od týhle chvíle měl ňáký špatný trávení Řekla mu o té zvláštní síle na nebi četná znamení (r): V očích měl zvláštní příslib štěstí a kolem hlavy svatozář svět chvíli váhal na rozcestí A začal psát novej kalendář (r): ONA: [A]Stmívá se [D]nad králost[A]vím, [D] [A]závist je [D]smutek a [A]stín [D] ON: [A]Závist [D]potutel[A]ná [DA] [A]číhá je [D]nesmrtel[A]ná. OBA: [D]Tam, kde láska [E]vládne, závist [A]je ztrace[D]ná shání srdce [E]prázdné z lásky [Hmi]bývá [E]zmate[A]ná (r): [D]Bim[E]bam [A]zvon [D]vyz[E]vá[A]ní [D]blí[E]ží [A]se [D]sví[E]tá[A]ní. Svíta. Rozum šel spát. Z lásky zblázním se rád Svítá a já ám strach, že láska je jen v pohádkach. Tam, kde láska vládne, závist je ztracená shání srdce prázdne z lásky bývá zmatená (r): Bimbam zvon vyzvání láska nás ochrání. [D]Tam, kde láska [E]vládne, závist [A]je ztrace[D]ná shání srdce [E]prázdne z pravdy [Hmi]šílí .. (r): Bimbam zvon vyzvání blíží se svítání. Nánánánánáná .. Láska nás ochrání. [G]A pred našim [G]zahrádečka [G]trním plece[D7]ná [G]na něj roste [G]rozmarýnek [G]biely vršek [D7]má, [G]háj, háj, [D]rozmarýn, [G]a já [Emi]o něm [A7]dobre [D7]vím, [G]hdo mňa něsce [G]milovaci, [D7]já mu vypov[G]ím. Miloval mňa švarný šohaj, hezkú dzievčinu, zaněchal mňa milý bože, skrdze příčinu, háj, háj, keď něsceš, hladaj si ju, hdze ju vieš, prídze inší, stokrát milší, banovac budzeš. .Rec: Už v[G] noci jsem vyrazil jen v blůze, kalhotách a s párem starejch bot, tam za mnou zůstal San Quentin, kavalec a přestřihnutej plot, a slunce bodá do očí a jazyk bez vody už zdřevěněl a nohy bolí, jakobych nejmíň tisíc mil už šel. .R: A slunce p[C]álí jen[D], a slunce p[G]álí jen, a stínu šm[C]ouhu šediv[G]ou[D] já táhnu za seb[G]ou. .Rec: Mně vždycky táta říkal, že jen jedno je nebe, jedno peklo a jeden svět, vždyť ještě včera mně to pastor z bible čet', teď ze lži viním všechny - bibli, pastora i tátu, vždyť jedno peklo opouštím a druhý začíná tu. .R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu skvrnu šedivou já šlapu pod sebou. .Rec: Já dávno boty zahodil, když brzdily můj chvat, a v břiše mám snad stočenej ten přestříhanej drát, když náhle v rukou cítím suchej drn a písek, tak už vím, proč, i když slunce zapadá, se zkracuje můj stín. .R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu šmouhu šedivou já tlačím před sebou. .R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu skvrnu šedivou já zaleh' pod sebou ... [A]Když ti to smrdí, můžeš klidně jít. [A][C][D][A][G][F][G] [A]Koryto plný, snad toužil jsi mít. [A][C][D][A][G][F][G] [F]Přátele starý v půli cesty nechat stát. [G]Svědomí bolí, nemůžeš klidně spát. [G#] .Ref: [C]Ránu [G]dát, [B]sebrat [C]se a [Dmi]jít táhni si [C]klidně za ji[B]nou, [C]ránu [G]dát, [B]klidně [C]ode[Dmi]jít vydat se [C]cestou praši[B]vou. Poslední pivo si na nás můžeš dát. Neboj se zimy, úspěch tě bude hřát. Mindráky zahoď, už jsi přece král. V novinách fotku, to sis vždycky přál. .Ref: Není to lehký, sám sobě si lhát. Upsat se peklu, s andělem karty hrát. Přátelé stárnou, déšť už stopy smyl. Vzpomeň si hochu, jakej dřív jsi byl. .Ref: [(E)]Už ti [A]není patnáct [Hmi]let a [C#mi]znáš i [Hmi]svět, sto [A]problémů dnes [E]přejdeš legrác[A,E,A,E]kou. Už jsi [A]odvyk chodit [Hmi]bos, jsi [C#mi]muž a [Hmi]kos a [A]vychloubáš se [E]pózou světác[A]kou. Přesto [D]máš, jak sám víš, dosud v kapsách tajnou [A]skrýš, no a [A7maj]tou se [F#7]vracíš do děts[H7,E]tví. Máš tu, [A]co si budem [Hmi]lhát, i [C#mi]špunt, i [Hmi]drát a [A]skrejváš nám to [E]hloupý svědect[A]ví. A tak [Hmi]dál nosíš po kap[E]sách sny [A]mládí, starej [Hmi]nůž s prošlou vstupen[E]kou, to [A]znám. A tak [Emi]dál nosíš [A7]po kapsách sny [D,]mládí,[Dmi] nač ten [F#mi]krám, [H7]nač ten [E]krám, [E7]nevíš [A]sám. S časem [Hmi]prý člověk nerov[E]ný boj [A]svádí, tisíc[Hmi]krát dostal zabrat, [E]no jen [A]houšť. A tak [Emi]dál nosíš [A7]po kapsách sny [D,]mládí[Dmi] bez těch [F#mi]snů [H7]byl by [E]svět [E7]holá [A]poušť. V kapse najdeš, možná fakt, i klíč i akt a ty vnímáš i kámen se slídou. Něco kapslí, jeden fant, ty gróf a grand, i přání pár, co nikdá nevyjdou. V kapsách tvých, ano v nich, zbylo pár snů klukovských, ve kterých se vrátíš do dětství. Kapsy hlubší, než ty sám, i já je mám a ukrývám je právem sobectví. A tak dál nosíš po kapsách sny mládí, starej nůž s prošlou vstupenkou, co mám. A tak dál nosím po kaspách sny mládí, nač ten krám, nač jej mám, nevím sám. S časem prý člověk nerovný boj svádí, tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť. A tak dál nosím po kapsách sny mládí, bez těch snů byl by svět holá poušť. [G]Mně stačí jedna[E] whisky bez, hned [A7]zavětřím jak vzteklej pes a t[D7]ak já zas v tom lítá[G]m p[G]ak jdu dílem [E]náhody jen z [A7]hospody do hospody a t[D7]ak já zas v tom lítá[G]m Vedu svý řeči jalový na svý židličce barový a tak já zas v tom lítám říkám svojim neduhům: "Všechno vyléčí doktor rum!" a tak já zas v tom lítám Nohy mám těžký jako cent a v kapse nemám ani cent a tak já zas v tom lítám pak kutálím se jako míč, když má žena mě žene pryč a tak já zas v tom lítám Jak říkám stačí whisky bez, hned zavětřím jak vzteklej pes a tak já zas v tom lítám .1. N[Ami]a dlouhé chodbě z[G]avrzaly kroky, j[F]ednozn[G]ačně chůze ž[Ami]enských bot[Aadd9], d[Ami]okážu si představit [G]i ty boky, a p[F]ozor, holka, teď tam bude sch[Ami]od.[G] .2. Po dlouhé chodbě se ty kroky blíží, moje dveře jsou jak magnety, a teď stojí, snad se nerozhlíží, a pozor, ťuká - je to tvůj soused, a ne ty. .R: [Ami]A tak jsem zůstal s[Dadd9/F]ám, aspoň mi zbude víc fernetu, já se m[Ami]ám, a tak jsem zůstal s[Dadd9/F]ám, vždyť já mám někde tebe, a ne tu vedle, [Ami]a tak jsem zůstal s[Dadd9/F]ám, na na na ..., [Ami]a tak jsem zůstal s[Dadd9/F]ám (na na na ...). .3. Tou dlouhou chodbou ozývá se šepot, něco si ve dveřích šuškají, a ve mně cosi vře tam někde vespod, a za zdí, hele, už se s ničím netají. .R: [Ami]A te Rehradice [G]na pěkný ro[C]vině [D]Teče tam vo[Emi]děnka [Ami]dolů po dě[D]di[G]ně [Dmi]Je pěk[Emi]ná je čis[Ami]tá [Ami]A po tej voděnce [G]drobný rebe [C]skáčó [D]Pověz mě má [Emi]milá [Ami]proč tvý oči [D]plá[G]čó [Dmi]Tak smut[Emi]ně žalost[Ami]ně [Ami]Pláčó one pláčó [G]šohajo vo [C]tebe [D]Že sme sa dos[Emi]tali [Ami]daleko od [D]se[G]be [Dmi]Dale[Emi]ko od [Ami]sebe [Ami]Proč by neplakali, [G]když hlavěnka [C]bolí, [D]mosejó zap[Emi]lakať [Ami]šohajovi k [D]vo[G]li [Dmi]šohaj[Emi]ovi k vo[Ami]li [G]Jak to autor [C]vymyslel a jak to drama [G]vypadá. [B][C] [G]Je to čistej [C]propadák a nebo prostě [G]paráda? [A]Poslouchej, co povídám [C]a co z toho pochopíš, lásko [G]má [D] [G]Dám ti všechno, [Emi]co tu mám, [G]chci být s tebou [C]sám a to je [D]fér. Co chtěl autor říct a jak to ztvárnil režisér. Je to holý nesmysl, tak se z toho režisér. Oddíl místních hasičů zachraňuje životy nám všem Ať jsem to já nebo ty anebo třeba tvůj pes a to je fér. Ženskou prostě nezkrotíš, to už každý dávno ví. Pokus se o to a zafoukáš jen vítr do jejího ráhnoví. Tak se na to vykašli a měj ji takovou jaká je Ať je to anděl nebo satanáš, to stejně nikdy předem nepoznáš a to je fér. Ať už chrání pralesy anebo čumí na TV, měj ji stále stejně rád, vždyť z tohohle se nestřílí. Ať bydlí třeba za rohem anebo někde v Asii, to je fuk Říká se, láska hory přenáší a potom tvoji duši povznáší a to je fér. .1. To už bude [G]rok, cos mi z vlaku [D]mával A teď najed[Ami]nou, krůček přede [D]mnou, Trochu vázne [G]hlas, to se někdy [D]stává, Taky hned co [Ami]říct, slova, jen nic [D]víc. .Ref: A ty se ptáš co [G]já, jsem zdráva, jak se [Emi]mám, No žijem jak se [Ami]dá, znáš to přece [D]sám. .2. Táhlo tě to sem, další z řádky frází, Ať v dáli měst jsi žil, vlastně jsi tu byl, Párkrát také psals, jak ti hodně scházím, Brzy však já vím, smířil ses i s tím. .Ref: A ty se ptáš co já, a jak mi mělo být, Když ten co zůstat má, ráčil odejít. To člověk nechce vstát a jíst mu nechutná, Den po dni tisíckrát, ptá se a co já. .3. Co o tom ty víš, jak rok zvolna míjí, Jak se dlouží stín, svátky bez hostin, Co ty víš a znáš, jak se hořkost vpíjí, Do čtyř holých zdí, když se připozdí. .Ref: A ty se ptáš co já, jak jen se neusmát, Je pozdě jak se zdá, tenkrát ses měl ptát. Jak rozumět ti mám, jak chápat slova tvá ? Snad taky byl jsi sám a ty se ptáš co já. .4. Už to bude rok. Tak tě tady vítám. Vidět jsi mě chtěl a teď zas abys jel. Já tě nezvu dál, co když někdo spí tam. Někdo. Co já vím ? Možná i tvůj syn. Tak se měj .Ref: A ty se ptáš co já, a ty se ptáš co já. [C]ukryti [G]spolu [Dmi]v zahradě [Ami]noci mluvili jsme překotně jeden přes druhého a zjišťovali s údivem že slova zapadají přesně do sebe a byli z toho na větvi a ruku v ruce jsme se pak courali domů a usnuli šťastní a ráno jsme vstali a poznali že slova která včera tak krásně splývala ze rtů jsou dnes nějaká divná a hloupá ... takže se vůbec nic nezměnilo takže se vůbec nic nestalo takže se vůbec nic nezměnilo já šel tam a ty tam a já sám a ty tam nebe peklo ráj - kam tě duše dám nebe peklo ráj - kam tě duše dám nebe peklo ráj - kam tě duše dám nebe peklo ráj - kam tě duše dám .1. [D]A vy, páni muziganti, [A]přišla jsem vas [A7]jedov[D]ať, [D]zahrejte ně túto píseň, [A]kerú vám budu [A7]zpíva[D]t. štemujte si [Emi]muzigu, [A7]podla mého [D]jazyku, vy ste všeci grobiáni, [A]já vám ináč [A7]neřekn[D]u. .2. Najprve budu jedovať teho s tyma huslama, ten by býl dobře udělál, dyby býl ostál doma z huslama sa pochlubil, leda peněz nalúdil, ten by býl dobře udělál, dyby tu býl, nechodil. .3. A ten šelma s tú píšťalku, ten sa enem usmívá, temu je tak dycky dobře, dyž si sem tam zhovívá, on by šél rád do nebe, ale on tam nebude, protože tam s píšťalkama nepúšťajú do nebe. .4. Cymbalista na svůj cymbál, ten dycky zhusta pere, dyž mu chlapci dobře plaťá, on se enem usměje, praví svým kamarádům: Dávám vám takú radu, dyž vám chlapci dobře plaťá, hrajte jen bez ohledu. .5. Muziganti, to sú chlapci, dostanú sa do nebe mezi svaté chocholaté, co dělajú he, he, he, najprv pújde huslista a za ním cymbalista, najposledy na púl kozi ponese sa basista. .1. [G]A vy, páni muzikanti, n[A7]ičeho nehl[D]eďt[G]ě, nech všeci porúčajú, sv[A7]oju vždycky v[D]eďt[G]e, n[C]ech sa třeba vš[E]eci bijú, kdo bude mět s[A]ól[D]o, m[G]uziky nepoščajte ch[A7]ytrým ani v[D]ol[G]om. .2. A vy, páni muzikanti, chvály nečekajte, klobúky přes uši, přes oči si dajte, nech stará žaluje a nech statek pustne, nech si každý sused třeba před váma odflustne - tfuj! .3. A vy, páni muzikanti, nikomu neslužte, nedajte sa předeplatiť, radši huby sušte, chudým aj bohatým hrajte rovným šmytcem, aby byla spravedlnost aspoň při muzice. .4. Muziko, muzičenko, ty čarodějná, do pekla pro ťa půjdu, jak jsi mi věrná, nech si ňa Lucifer na vidle bere, dušu jsem dal aj tak tobě, tož tu mi nezebere! We skipped the light fandango Turned cartwheels 'cross the floor I was feeling kind of seasick The crowd called out for more The room was humming harder As the ceiling flew away When we called out for another drink The waiter brought a tray And so it was that later As the miller told his tale That her face at first just ghostly Turned a whiter shade of pale She said: "There is no reason And the truth is plain to see" But I wandered through my playing cards And would not let her be One of sixteen vestal virgins Who were leaving for the coast And although my eyes were opened They might just as well be closed And so it was that later As the miller told his tale That her face at first just ghostly Turned a whiter shade of pale .1. [G]Před hospodou sedí a otevírá pivo olejovky posypaný hustě cibulí [G]zamračený nebe nad zamračenej život docházejí prachy a zbejvá čikuli [G]když [D]neví,co pít bude [G]dál .Rf: [C]Odchází a [H]cestou [B]valí [G]sud [C]pod šerifskou [H]hvězdou [B]studí [G]stud .2. Zase vyjel s partou na čundr v sobotu maskáč,plnou polní a lžíci za botu do Luky pod Medníkem se sjeli soboli s nima chlastá pivo a už ho nebolí že neví,co pít bude dál .Rf:... .3. Do drnčení kytar a cikádovejch bendží občas ňákej amík jinýho blba zbančí holky kvílej písně o kovbojích a koních a z krystalický tísně mu v uších divně zvoní tuší,že pít bude dál .Rf:... [C]Život je jak abeceda, smysl [E]písmen, slov a vět, někdo [Ami]našel, někdo hledá, život [F]je jak abece[G]da. A je alej třešní zjara, alej bílá jako pára B jsou barvy zahrad v září i tu kytku čeká stáří. C jsou cesty tam i zpátky, cesty dlouhý, cesty krátký, D je domov někde v koutě, tam kde končej všechny poutě. E je Eva první žena , pro hřích z ráje vyhoštěná, F je faleš sestra zrady, k té se raděj otoč zády. G jsou gesta, němá slova, za která se všechno schová, H jsou hvězdy, co se třpytí, barvy nebe , noční kvítí. CH je chléb náš, z žitných lánů, skýva chudých, skýva pánů, I je inkoust, barví řádky, co jsi čmáral do písanky. J je jizva v duši skrytá, jizvy život nepočítá, K je kámen, nezestárne, jenom člověk má to marné. L je láska, slabé chrání, za peníze není k mání, M je matka, má nás ráda, i když pláče, i když strádá. N je nouze, přepych střídá, často po ní chodí bída, O je omyl, to se stává, čekáš pád a přijde sláva. P je pravda, maják v bouři, oči nikdy nezamhouří, R je radost, malé ptáče, co si jen tak žitím skáče. S je smutek, kreslí vrásky, často bejvá z velký lásky, T je touha , voda živá, její pramen v každém zpívá. u je úžas dětských očí, nad tím, že se Země točí, V je hořká vůně hlíny, každý musí mezi stíny. Z je zemřít a tak tedy Z je konec abecedy, Z je zemřít a tak znova, jsou to všechno jenom slova. Život je jak abeceda, smysl písmen, slov a vět, někdo našel, někdo hledá, život je jak abeceda a z ní [C]složíš [G]celý [C]svět. .1. [G]Abilene, [H]Abilene, t[C]eď už jen [G]o tobě sním, t[A]en věčnej sen mě t[D]áhne jen k [G]Abilene, t[C]am k Abil[G]ene. .2. Už dávno nejsem mladíkem, a tak se vracím s prosíkem tím vandráckým taxíkem, jó, k Abilene, jó, k Abilene. .3. Abilene, Abilene, tam vedou koleje, tam táhne dým, když se s jarem navracím k Abilene, k Abilene. .4. =1. .5. Abilene, Abilene, pražce všech tratí znaj' můj stín, ten stín jde krokem pomalým k Abilene, k Abilene. .6. =1. .7. =1. [E][G][F#][B][A][H][C][G] [E]Vytekly mi nervy Přímo na podlahu Bezmocně jsem tam stál Ztratil jsem i hlavu Mám ruce bez citu a nohy studený A voči bez bolesti jakoby skleněný Jenom mý velký srdce něčeho se leklo Tomu se přece říká absolutní peklo Ztratil jsem nervy A marně je hledám Teď jsem muž bez nervů Nikomu šanci nedám Mám ruce bez citu a nohy studený A voči bez bolesti jakoby skleněný Jenom mý velký srdce něčeho se leklo Tomu se přece říká absolutní peklo Ztratil jsem nervy A ztratil jsem i hlavu Zoufale po nich pátrám V lidským davu Mám ruce bez citu a nohy studený A voči bez bolesti jakoby skleněný Jenom mý velký srdce něčeho se leklo Tomu se přece říká absolutní peklo [E]Ab[F#]so[C]lutní p[D]ek[C]lo [H][F#]absolutní peklo Absolutní peklo absolutní peklo A[D]by n[G]ás P[A]án B[D]uh [G]mil[A]ova[D]l, [A7]milov[D]al, h[D]oíchy [G]odp[A]ust[D]il, [G]neb[A]e d[D]al, [A7]nebe d[D]al! Nic [F#mi]ne-žá-[G]dá-[D]me, j[G]enom [D]to [Emi] sa-m[Hmi]é: a[D]by n[G]ás P[A]án B[D]uh [G]mil[A]ova[D]l, [A7]milov[D]al. .1. Mám t[C]isíc chutí, j[F]ó, i čas vypr[C]ávět vám tu st[G]or[C]y, jak v[F]yšplouchli jsme s p[C]arťákem, co pl[Dmi]avil s náma v[G]ory, byl h[F]amoun, prej už [C]odmala, a že z[Dmi]a vším viděl pr[G]achy, nám p[C]eklo dělal hr[F]ozně rád i z t[C]ak dost perný f[G]ach[C]y. .R: P[Ami]evně stůj, z[G]aber víc a d[F]rž se svýho v[C]esla, n[Ami]ezbejvá, n[G]ež si přát, [F]aby nás voda n[C]esla, [Dmi]aby nás v[G]oda n[C]esla. .2. Měl tlapy samej sval, tak chraň se každej jeho vzteku, těma vorař, když se dopálí, obrátí i řeku, znal voba břehy poslepu a všechny proudy dravý, ale neměl páru vo tom, jak se leskne zlato pravý. .R: .3. Známe se s partou havířů v jedný podhorský obci, maj' živobytí v uhelně, kam fáraj' dírou v kopci, mezi uhlím občas najdou kyzu blejskavýho kusy, kdo nezná hrudky kyzový, za zlato mít je musí. .4. Kdo naházel je do písku, to vedlejší je přece, hlavně, že ten chlap u nohou je našel jednou v řece, tak, zaslepenej vidinou přeukrutnýho zisku, se hrdě navzdor posměchu dodneška hrabe v písku. .R: + [Dmi]aby nás v[G]oda n[C]esla, [Dmi]aby nás v[G]oda n[C]esla ... [EmiAD] .1. [Emi]Tak tě tu vítám [A]Pij třeba [D]do němoty [Emi]Řeknem si starý [A]Stupidní [D]anekdoty [Emi]Jak bylo jak je no no [A]Seš tady [D]to je príma [Emi]Můj milý příteli [A]Aby tě rakovina .R.: [Emi]Podej mi [D]ruku tvou [F#mi]ruku [C]stisknu ji budu rád [Emi]No tak už [D]sedej a [C]dej si [C]dřív než mě začneš srát [Emi]Tak tě tu [D]vítám tě [F#mi]vítám [C]kde ses tu vůbec vzal [Emi]Dík těšilo [D]nás tak [F#mi]zaplať, [C]zaplať a táhni dál .2. Upřímnost nade vše S úsměvem nenávidět Až jednou zestárnem Budem se muset stydět Stydět se za naše Nejlepší kamarády Až budeš na odpis Otočej se ti zády .R.: Podej mi ruku tvou ruku stisknu ji budu rád No tak už sedej a dej si dřív než mě začneš srát Tak tě tu vítám tě vítám kde ses tu vůbec vzal Dík těšilo nás tak zaplať, zaplať a táhni dál [Emi] .3. [G]Ať už je na tvý truhle [Emi]víko přibitý [G]Nebudu brečet zapo[Emi]mněl sem na city [C]Chčijem si [A]do vočí [C]nikdy to [A]neskončí [C]Já nejsem vožralej proč [D]je mi na bli[D#]tí FUJ .R.: Podej mi ruku tvou ruku stisknu ji budu rád No tak už sedej a dej si dřív než mě začneš srát Tak tě tu vítám tě vítám kde ses tu vůbec vzal Dík těšilo nás tak zaplať, zaplať a táhni dál .1. Kapsy m[F]ám, a[B]bych v nich měl d[F]íru, boty mám a na nich letní p[C]rach. Pod šir[A]ou oblo[A7]hou jsem se [Dmi]sám usad[B]il, že m[F]ám chuť v hlavě si [Gmi]srovnat, [C7]pro co jsem ž[F]il. .2. Píseň mám, abych měl co zpívat oheň mám, aby mě tu hřál. Pár snů mám, abych dál za nocí je tu snil, že mám jeden lidskej úděl ten, abych tu žil. .3. Louky mám, abych se moh' toulat, lesy mám, abych měl kam jít. Dlouhý proud řeky mám, abych shýbnul se a pil, že mám to výsadní právo, abych tu žil. .4. Sl[G]unce mám, [C]na cestu mí sví[G]tí, štíty hor a jejich úbo[D]čí. Lásky m[H]ám nesč[H7]etné abych s[Emi]e sám přesvě[C]dčil, že m[G]ám to, co mi st[Ami]ačí, [D7]abych tu [G]žil. .5. Kapsy m[G]ám, a[C]bych v nich měl d[G]íru, boty mám a na nich letní p[D]rach. Pod šir[H]ou oblo[H7]hou jsem se [Emi]sám usad[C]il, že m[G]ám chuť v hlavě si [Ami]srovnat, [D7]pro co jsem ž[G]il. Zase přišly složenky a moje holka chtěla šaty a tak mi zbylo z vejplaty jen patnáct dvacet na aceton uložil jsem láhev s flaškou na nosiš svý jáwy a vyrazil jsem žitnou k dálnici tak to je Aceton blues, tak jak já ho mám v palici Zrovna cejtím jak aceton z prázdný láhve mi vytejká na horký vejfuky tak vyhazuju střepy a večeři do koše a vytírám si tašku plátěnou čepicí tak to je Aceton blues, to je malér v Žitný ulici Rozjel jsem se píchnul o střep a udělal si vejron v pravím zápěstí A tak jsem si pučil na pivo a na vlak a přijel jsem domů ve čtvrtek anebo ve středu tak to je Aceton blues, jenom tak jak já ho dovedu .1. Ten [E]vazoun seděl u baru a [H7]já to věděl hned když bacil bych ho šikovně, z tý židle bych ho [E]smet já slyšel šepot [E7]bacha je to [A]rváč, tygr Mac Coo ten [H7]zatím ve všech rvačkách byl [E]áčko .2. Já už byl pěkně zcamranej, tak zpupně jsem se smál a najednou jsem proti němu jak parní stroj stál řek jsem Tygře, ty jseš leda kocour na hraní svěs uši, dnes tu já budu áčko .3. Kejvnul hlavou, kouk se na mě, vypliv párátko řek nemám tužku, tak co chceš ty vořerávátko než ale spadneš řeknu ti pár slov, co bys měl znát ať víš co obnáší bejt áčko .4. Ty bílý zuby nejsou mý, to nesnažím se skrýt mý pravý ty se kutálejí dodnes po Beer Street však za tu ránu já mu zmuchlal tenkrát každou kost on mě zlámal jen dvě, já byl áčko .5. Víc [F]nahlas musíš mluvit synu, když [C7]mi chceš ríct fór mám šneky nadranc, zbytek uší jako karfi[F]ól a nemít oko [F7]skleněný, tak [A#]slzím dojetím když [C7]sčítám co mě stálo bejt [F]áčko .6. Nos tolikrát mám zlomenej, co zjizvenou mám líc a ulítne mi pokaždý, když kejchnu trochu víc každou druhou kost mi drží pohromadě šroub tak ještě pořád toužíš bejt áčko? .7. I já měl v mládí votlučenej z rvaček každej kloub už nehledím vtříct bitvám, radši do skleničky hloub a jestli věříš, že získáváš tím, že vítězíš ou kej tak pak jsem prohrál, jseš áčko .8. Já nebyl už tak zpupnej, když jsem si zpátky sed a zaslech jsem i kolem smích, když splaskával můj svět však vidím, slyším, kejchání mě vůbec nebolí mám v hlavě vlastní vercajk, jsem áčko .1. Nitka slůvek bloudí po výšivkách, a světlo svíček, hýbe se na tvých křivkách. .2. Svět kolem vláčí, přítulně, po skleničkách, a život lásek, zakletý je v těch svíčkách, a flám se líně spřáhnul s půlnocí. .3. Pár něžných rýmů, připíšu do partesů, ohraných songů, pak šeptem do tvých vlasů, a smutek díla přinesou tóny v basu, ten smutek v bílém o prošlém místě v času. .4. Ten rým mou vůli, jenom tak mírně leptá, výmluvnost tváří, tam, kde se víckrát neptá. M[C]ěsíc [G]má [F]bílou [C]zář adi[G]os, č[F]as nespou[C]táš [C]Dívčí smí[G]ch j[F]sem jí [C]vzal náušnic [G]pár j[F]en j[G]í dal za [C]něj K[C]rátí k[G]not [F]svíčky [C]zář ten stíh[G]aný muž [F]má mou t[C]vář Rf: Zůstáv[G]ám j[F]en do svít[G]ání rozplét[G]ám [F]pouta tvých [G]dlaní[C] Měs[C]íc [G]má [F]bílou [C]zář adio[G]s, [F]čas [G]nespou[C]táš Španěls[G]kých [F]lží pár [C]znám k lásce [G]prý [F]jich málo [C]stačí Opouš[G]tím [F]už tvůj k[C]lín adi[G]os, [F]já odchá[C]zím Rf: Odjíž[G]dím, [F]tmy stín mě c[C]hrání rozplét[G]ám [F]pouta tvých d[G]laní[C] Měsíc [G]má [F]bílou [C]zář adi[G]os, [F]čas nespout[C]áš [Dmi]Až moji [Ami]rybu zdusí [Dmi]ráno,[Ami] v [Dmi]bludišti [Ami]vrásek zablou[Dmi]dím,[Ami] v [Dmi]mramoru [Ami]bude vyte[Dmi]sáno,[Ami] [Dmi]kdy tenhle [C]závod dokrou[Bb7]tím.[Bb4] K[F]dyž příval slov prová[Ami]zí samá lež, kdo uvě[Dmi]ří, když b[F]yl na mě lov, toli[Ami7]krát řekli běž, oči [Dmi]adleří mě [F7]zvaly d[F]ál, [Bb]do hor, kde se křídla ptáků v [Gmi7]ruměnci ohniváků b[Bb]lyští jak zlatem sáze[Dmi]ný. V řečišti stopy smaže bláto, z mozku se tváře vypaří, potom si řeknem: stálo za to hnát se jak slepí ohaři. Když příval slov ... [Fmi]2x[Dmi] .1. Jen př[A]istup, chl[E]apče, k n[A]ám, pojď jen blíž, pojď jen bl[E]íž, jen př[A]istup, chl[E]apče, k n[A]ám, p[D]ojď jen bl[E]íž, kdo adm[A]irál Benbow byl, jak se p[D]o mořích plav[E]il, jak Franc[F#mi]ouze poraz[D]il, uslyš[E]íš, uslyš[A]íš. .2. Benbow dal rozkaz plout po vlnách, po vlnách, Benbow dal rozkaz plout po vlnách, přes kanál rozkázal plout, v bouři loďstvo přesunout, jeho kapitáni však měli strach, měli strach. .3. Říká Kirby a Wade:"Vem je ďas, vem je ďas!", říká Kirby a Wade:"Vem je ďas, i když zradím vše, co mám, radši život zachovám, z téhle bitvy musíme zmizet včas, zmizet včas." .4. Tak admirál Benbow zůstal sám, zůstal sám, tak admirál Benbow zůstal sám, bojoval však jako lev, až kolem stříkala krev, až se nesl bitvy řev přes kanál, přes kanál. .5. Benbow byl zasažen do nohou, do nohou, Benbow byl zasažen do nohou, tam, kde předtím nohu měl, jen krvavý pahýl čněl, "zaútočte na povel!", zakřičel, zakřičel. .6. A Benbow pálit dal ze všech děl, ze všech děl, a Benbow pálit dal ze všech děl, pálil do nich ze všech sil, šest lodí jim potopil, až Francouze obrátil na útěk, na útěk. .7. =1. Zvonek [G]samotu protíná, [Emi]sbohem napja[G]té čekání[D7] a [C7]vím, že teď jdu si pro [Emi]odpověď od [G]ní, ó [D7]jé, [D+]od ní.[G] Psaní padá mi doklína, vraťte adresát neznámý a mám tu zpět kaňku i těch pár vět od ní, ó jé, od ní. (r): Zachy[Dmi7]tím se v pádu kli[G7]ky a dveře [C]zaví[G7]rám,[C] ze tří [Emi7]slůvek jsou tři dý[A7]ky, a tak [D7]ti za ně díky.[D+] Ticho [G]samotu protíná, [Emi]vše je tedy [G]už za námi,[D7] a rád bych teď čekal na odpověď sto dní, ó jé, sto dní. [G], [Emi]ó je[G], [D7] od ní [C7]a rád bych teď čekal na [Emi]odpověď sto dní, ó jé, sto dní .1. [G]U priateľa [C]na návšteve [G]pred pár rokmi [Ami]asi, [G]stretol som sa s [C]Adrianou [D]mala čierne [G]vlasy .2. V prítmí nikým nerušení štrngli sme si spolu Ona pila tuším víno a ja Coca Colu .3. Plachý mladík s detskou tvárou veľmi neskúsený sedel som tam prvý krát v spoločnosti ženy .4. Filmy, knihy, nové platne prebrali sme všetko Zostala len jedna téma zvyšky našich predkov .R: [C]Adriana, dnes mi na um [G]zišlo [Emi]zistiť tvoje telefónne [D]číslo [C]Adriana, mal som smolu, [G]vážne. [Emi]Predstav si, že [D]zdvihol to tvoj [G]manžel .5. Kto ti povie čo máš robiť keď je zmtok v hlave ? Slová ktoré šepkala mi pamätám si stále. .6. Ako to však bolo ďalej neviem celkom presne. všetko, čo sa dialo potom, je už z inej piesne. .1. [A]Africká m[Hmi7]amba n[E]a naší l[A]ouce, ve stínu J[Hmi7]umba t[E]iše usín[A]ám, praskla mi kš[Hmi7]anda a s v[E]ýkřikem řv[A]ouce píchnul mě k[Hmi7]aktus a c[E]o z toho m[A]ám? .R: [C#mi]Ua u[Cmi]a p[Hmi]á ..[C#mi].[Cmi][Hmi] .2. Pod naší palmou, hned vedle plotu, kousíček stranou velbloud tam stál, únavou zlomen cucal si botu, pil vodu slanou a hrozně řval. .R: .3. Pouštím se, pouštím vyprahlou pouští, se mnou můj přítel, přítel dromedár, štěstí nás čeká ukrytý v houští, ádios, milá, já jedu dál. .R: .1. V [C]Africe, tam žijou slon[Ami]i a pod[Dmi]obná zv[G]ířat[C]a, mezi stromy je tam hon[Ami]í Afrič[Dmi]anča[G]ta[C], n[F]ačančané [G]Afričanč[C]e jako [Dmi]uhel černé j[G]e, r[C]áno skočí na saranč[Ami]e a jed[Dmi]e do G[G]uinej[C]e.[F][G][C][G][C] .2. Děvčata tam honí kluky a kluci zase děvčata, k nám to mají trochu z ruky, Afričančata, přes moře a přes potoky, dva tisíce šestset mil, na kole tak dva-tři roky, no a pěšky ještě dýl. .3. Průšvih je, když Afričanče černé jak mé boty narodí se naší Anče od nás z Dolní Lhoty, ale narodí či nenarodí, vždyť je to vlastně putna, hlavně, že nám nemarodí a že mu u nás chutná, na na na ... .1. [C]Na celý [Emi]dům [Ami]praskot a [G]šum [F]se rozlé[D]há, když [G]všichni jdou spát. [C]Do boudy [Emi]vlez i [Ami]hlídací [G]pes. Kdo [F]v domě bydlí, [G]nesmí se [C]bát. (r): [C]Straší teta [F]Agáta, [G]Agáta, teta [C]Agáta. [C]Byla příliš [F]bohatá a ke [G]všem la[C]komá. [C]Řeknu tetě [F]Agátě, [G]Agátě, tetě [C]Agátě, [C]nech už toho [F]proklatě, kdo [G]tohle trpět [C]má! Pročpak tvůj duch splácí svůj dluch tím, že jak dřív jsi postrachem všech. Měsíční svit ozářil byt a mně se málem zatajil dech. (r): Naše teta Agáta, Agáta, teta Agáta. Prosbou byla dojatá, že strašidel je svět. A náhle pryč je Agáta, Agáta,teta Agáta. Zmizela snad zakletá a v domě vládne klid. Pročpak tvůj duch splácí svůj dluch tím, že jak dřív jsi postrachem všech. Měsíční svit ozářil byt a mně se málem zatajil dech. (r): [Ami]Raz budú z nás [C]v záhrade rásť [G]agáty,[F]agáty.[E] Raz z našich tiel snáď vyrastie Haj s agátmi , s agátmi. Refr: Možno [C]cítiš ako [G]čas sa nás [F]vôbec nepýta.[C] Prečo my sa pytame[G] či si [F]vôbec môžem čo mi patrí [E]aspoň na tu malú chvíľu vziať. Bozkávaj ma dnes práve tu pod agátmi, agátmi . Ruky koreňou držia sa pod zemou jak agáty, agáty. Refr: Možno .... Raz všetko zarastie vôňou naších tiel A agátmi ,agatmi. Raz budu z nás v zahrade rásť agáty, agáty. .1. Our king went forth to Normandy with grace and might of chivalry our God for him rode marvellously where for England may call and cry. .R: Deo gratias Deo gratias Anglia re Dei pro victoria. .2. Now gracious God he save our king his people and his well wielding grant him good life and good ending then we on Earth may safely sleep. .R: Stůj ty, co jen skrýváš tvář, tvůj hlas tě prozradí, ty zajal's mou duši a srdce mi buší, když stojíš v pozadí. Nejsi z tamtěch zástupů mužů spadlých z nebe, co vždycky mě chtěli a jen nevěděli, že čekám na tebe, na tebe. Ty víš sama proč odcházím, proč skrývám svoji tvář, jsem totiž nic, ne jsem možná víc než nic, jsem krysař. Jdi domů a zapomeň a někdy se šťastně vdej, moc divnej je svět, tak jdi pryč a hned, na mě nečekej. I kdyby's šel do pekla, já půjdu za tebou. Ty nevíš, co říkáš. Proč se mě zříkáš, vždyť dávám ti duši svou. Má náruč zabíjí. Smrt je má ... Vášeň opíjí ... Ztracená ... Toho jsem se bál ... Příbuzná ... A tak se proklínám, že jsem tu zůstaval, když jsem tě uviděl. Klín můj si vem ... Zmizet jsem hned měl. Kdy odejdem ... Až skončím práci svou ... Áááááá ... Připrav se na cestu trnitou dalekou. Až bouře nás zasnoubí, budem oba prokletí, za svědka blesk, už nepoznáš stesk ve věčným obětí. Až skončím své dílo buď připravena. Přijdeš si pro mě? Přijdu pro tebe. [Emi][Emi][Ami][D][Ami][Hmi] .1. Točil se se mnou celej [Emi] svět po šesti pivech ve [Emi]Skleníku bylo mi slabejch patnáct [Ami]let [D] tajně jsem dával přednost [Emi]mlíku. .2. Řekla's mi můžeš u mě spát, bylo mi špatně, jako nikdy a když jsem vylez ze křoví prý tady ne, za rohem bydlím. 2xR.:Na zdi pár dětskejch obrázků [C] [D]a vypít zbytek rumu v láhvi [Emi] pak jsme si hráli na lásku, [Ami] lži smutnou káru spolu táhli [Emi] .3. Ráno mě vzbudil dětskej pláč, pak ještě roletu jsi stáhla, bylo mi jedno,co jsi zač, znovu jsi po mý šíji sáhla. .4. Ahoj a napiš, tak jsem šel, neviděl jsem tě od tý chvíle, ne že bych snad tě vidět chtěl -chcem jenom to,co je nám milé. 2xR.:Na zdi pár.... [A]Ehoj, [H]jsem [C#mi]Radek a je mi [F#mi]dvacet sedm [Hsus4H]let [F#mHsus4H] Vyšel jsem [G#mi]ze školy, [C#mi] potom [F#mi]z průmyslovky, [H] [G#mi]nastoupil jsem [C#mi]do práce a potom [F#mi]jsem šel na voj[H]nu. Když jsem se vrátil, už jsem tušil, že do práce půjdu jenom nakrátko. Totiž, na vojně jsem hodně přemýšlel a na konci už jsem věděl, že hudba je moje poslání a vidíš... Tak a[E]hoj, [A/H]jsem [E]Radek. [CFG] .1. [F]Ahoj, sl[C]unko, t[Fdim]obě to teda dneska s[Ami]ekne, vč[F]era mi bylo sm[G]utno, ale dn[C]eska už je z[Emi]ase mírně p[Ami]ěkně, j[F]ó, někdy se zd[G]á, že něco n[C]ejde, ale [Emi]ono to pak jd[Ami]e, d[F]oba, ta není zl[G]á, to jenom n[F]ěkteré vt[G]eřiny jsou zl[C]é. .2. Ahoj, ahoj, slunko, jsem rád, že jsi ještě, osuš mi moje vlasy, jsou promáčené předvčerejším deštěm, no, prostě jsem zmok', naštěstí voda teče vždycky shora dolů, třicátý druhý rok to takhle přes překážky táhnem spolu. .3. Ahoj, ahoj, slunko, jsem rád, že tě vidím, doma mi bylo smutno, a tak jsem vyšel zase mezi lidi, srdce potřebuje svý, a kdo bere, měl by taky něco dát, člověk, ten není zlý, jen prostě některé lidi nemám rád. .4. Ahoj, ahoj, slunko, ty máš dneska hezké tváře a kdyby mělo snad být smutno, tak na to já mám svoje opraváře, a tak dál mi sviť, a až zalezeš za mraky jako tečka, vylezeš zase, viď, a tu chvilku, než to bude, tu já přečkám. .*: [C]Ahoj, [F]ah[G]oj, slunk[C]o, ahoj, [F]ah[G]oj, slunk[C]o, ahoj, [F]ah[G]oj, slunk[C]o, [G]ah[C]oj ... [G]Ach, běda mně, přesmut[D7]né[G]mu, [G]dyž já mosím na tu [C]voj[G]nu, |: [C]opustit rodiče sta[D]ré, [G]co sa o mňa stará[D]va[G]li, [D]ťaž[C]ko [G]vycho[D]va[G]li :| Tambor bije na vše strany, má milá rukama lomí. |: Neplač, milá, neplač za mnú, šak já si tě jednú veznu, až sa vrátím z vojny :| [DmiDmiDmiDmiDmiDmiDmiADmi] [Dmi]Ach bože z nebe [Dmi]já prosím tebe [Dmi]Starého muže mám [Dmi]Rač mě ho vzáti [G]mladého [C]dáti [Dmi]Ať hříchu [A]nepá[Dmi]chám [Dmi]Rač mi ho vzáti [G]mladého [C]dáti [Dmi]Ať hříchu [A]nepá[Dmi]chám Ach bože z nebe já prosím tebe Jak já mu zahrát dám Na staré hrnce hotové zvonce Tak já mu zvonit dám Na staré hrnce hotové zvonce Tak já mu zvonit dám [DmiDmiDmiDmiDmiDmiDmiADmi] Ach bože z nebe já prosím tebe Jak já ho pochovám Na starém došku zapřáhnu kočku Tak já ho pochovám Ach bože z nebe já prosím tebe Jak já plakat budu Na jeho hrobě vyskočím sobě Co je mi po tobě [DmiDmiDmiDmiDmiDmiDmiADmi] .1. /: Ach, dcérko, dcérko, doma-li jsi, :/ /: pasáček se ptá, dala-li jsi. :/ .2. /: Dala i brala, ale málo, :/ /: málo se mařenek vydělalo. :/ .3. /: Najdi si místečko u silnice, :/ /: co vede z Cínovce na Teplice. :/ .*: Ach, dcérko, dcérko, doma-li jsi ... [D]Ach, Hanička [A7]maluč[D]ká, [A]šak si pekná [E]bieluč[A]ká, [D]já som tebja [G]zamiloval, [A]eščes bola [A7]maluč[D]ká. Ach, Hanička, jak se máš, povedz ty mi hdze spáváš, a já k tebe v noci pridzem, ani sa mňa něnazdáš. Ty, šohajko volačí, máš falešné obočí, tys mňa zvjédol, aj podvjédol, něch ci Pámbo zaplací. Ty, šohajko, z rúže kvet, radšej ťa mám, leš ten svet, radšej ťa mám, keď prídzeš k nám, jako inšiech dvacac pet. [C]Někdo se chce okoupat a neteče mu voda někdo se chce opít není pivo je to škoda někdo chce jet autem není benzín je moc drahý někdo se chce milovat a neumí být nahý Někdo se chce prát není s kým tak jde dál někdo se chce smát není čemu tak jde spát někdo myslí že je správnej a je vůl a pěkně velkej někdo myslí že je vůl ale není a je správnej [F]ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo Někdo myslí že se rozjel jenže není ani v bílém někdo myslí že se strefil jenže už jsou všichni v černém někdo myslí a jen myslí a stejně nic nevymyslí někdo vůbec nemyslí a jen si něco usmyslí. [F]ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo čich zrak sluch hmat - to jsou všechny naše smysly chuť?! no tak co tohle jsou za výmysly?! nejste trochu...?! [F]ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo ach jo .1. [C]Znám já hájíček [Dmi]zele[G]ný, znám [C]já hájíček [Dmi]zele[G]ný Ach, [C]má mi[Ami]lá, [D]pěkná`s má [C]mi[Dmi]lá, [Emi]čer[G7]ve[C]ná .2. Pod ním je louka zelená ... .3. Na ní studánka roubená ... .4. V ní se má milá umejvá ... .5. A když se bíle umyla ... .6. Bílým šátečkem utřela ... .7. Tak hned falešně myslela ... .8. Co jsem se tebe nahledal ... .9. Hory, doly jsem obešel ... .10. A nikde jsem tě nenašel ... .11. Znám já hájíček zelený ... .1. [G7]Ach, není [C]tu, není, [G7]co by mě [C]těšilo [G7]ach, není [C]tu, není, [G7]co mě tě[C]ší [G7]kdyby tu [C]bývalo, [G7]co mě tě[C]šívalo [G7]bylo by [C]mé srdce [G7]veselej[C]ší .2. Jaké to vorání, bez pluhu, bez koní jaké to vorání bez koleček takové vorání, jako milování jako milování bez hubiček .3. Pořád mě dávají, co se mě nelíbí pořád mě dávají, co já nechci dávají mě vdovce, ten má jen půl srdce půl ho dal nebožce, půl by dal mně .1. [F]Ach, není t[C]u, není, c[G7]o by nás t[C]ěšilo, [F]ach, není t[C]u, není, c[G7]o nás těš[C]í, c[G7]o nás těš[C]ívalo, p[G7(F)]ány mrz[C]ívalo, [F]ach, není t[C]u, není, c[G7]o nás těš[C]í. .2. Jaká to ústava bez sněmu, bez práva, jaká to ústava s obležením, taková ústava je jako otava, je jako otava k zaplavení. .3. Pořád nám dávají, co se nám nelíbí, pořád nám dávají větší daně, dávají oktrojky, šijou nám obojky, čert by to vydržel, zhurta na ně! [C]Ach synku, synku, [G]doma - li jsi [C7]Ach synku, synku, [F]doma - li jsi [G]Tatíček se ptá, oral-li jsi [C]Tatíček se ptá, [G]oral-li js[C]i /: Oral jsem oral, ale málo :/ /: Kolečko se mi polámalo :/ /: Když se ti zlámalo, dej ho spravit :/ /: Nauč se synečku hospodařit :/ .1. Ach [G]tady jsi,já [D]nevěděl, [Ami]že můj dech svíce [C]zháší V tvém [G]pokoji,kde [D]pokládáš [Ami]svou něhu na oltář [Hmi] .2. Ach tady jsi,má víro v nic jak den se s nocí snáší když spolu jdou a splývají v cizí lhostejnou tvář. .3. Ach tady jsi,já nevěděl, že čas ti barvy smývá, že zešedneš,jak oblázek, který se vody vzdá. .R. :[G]Dávná [D]lásko věrná [Ami]vím,že jsem se [C]mýlil [G]Dávná [D]ásko věrná, Ami]čistá zůstáváš [Hmi] .4. Ach tady jsi,to řekla's mi, když tápali jsme ve tmě Ach tady jsi a kde jsem já -u tebe lásko má Jak tenkrát v noci vedla's mě, i dneska v noci veď mě, když člověk pozná,kolik měl zjistí jak málo má. .R. :Dávná lásko věrná... sloka:[Emi] [Ami] [D] [D] refrem:[G] [C] [D] [D] .1. V noci někdy nespím a civím do zahrady Se zástupem lidí kolem nevim si už rady Asi spadnul řemen do převodu total Delirium tremens a já se tak rád motal Doktor Josef Goebbels na terasu pajdá Na vaně jsou bílý myši mezi nima Aida Možná Caligula přijde s Messalinou Doufám, že se zula a nepoškrábe lino .Ref.: Je tady Čingischán Rumcajs i Cipísek Koktejl je namíchán a myši diví se Je konec pásmu dní, ráno už nespatřím Prstýnek zásnubní na můj prst nepatří Vanu si napouštím a spěchám za Aidou Vylezu na poušti, ráno mě nenajdou .2. Cinká moje tramvaj a stydne ranní káva A na dveře marně buší domácí, ta kráva Policie hledá, nenachází stopy Moje dívka bledá zatím sbírá zátky od piv Asi něco tuší, vždyť ta holka není hloupá Právě jsem se narodil a pára k nebi stoupá Možná budu písař anebo lámat kámen Sedmnáctý císař na hradbách zpívat Ámen .Ref.: Je tady Čingischán Rumcajs i Cipísek Koktejl je namíchán a myši diví se Je konec pásmu dní, ráno už nespatřím Prstýnek zásnubní na můj prst nepatří Vanu si napouštím a spěchám za Aidou Vylezu na poušti, ráno mě nenajdou Ledaže by moje holka chtěla brzo vstát .1. [G]Slépky ti zanášajú, [C]koza [D]nedó[G]jí, [G]vidly sú zapichnuté [C]týdeň [D]na hno[G]ji. .R: [C]Aj gdyž není středa, [G]chlapa je tu třeba, [G]víš, co udělaj, [D]ty sa cérko [G]vdaj. .2. Táčka ti vrzúkajú, kráva nechce žhrat, starosťú z toho v noci už nemožeš spat. .R: Aj gdyž není středa, ... .3. Dvéři sú rozlámané, střechú zatěká, tobě samotmej rok za rokem utěká. .R: Aj gdyž není středa, ... ty sa isto vdaj. .R: Víš, co udělaj, ty sa cérko vdaj, chlapa je furt třeba, aj když není středa. [H][E]Vyzleč si smútok a príď [C#mi]Vyveď ma z tých štyroch stien [D]Ukradni hviezdy a príď [H]Prines mi krásny deň Prázdniny bez rodičov Prekroč svoj váhavý tieň Máme len pár dní, tak čo, Vieš že ťa dávno chcem (r): Aj keď [E]bez peňazí máme [G#mi]krásnych sedem dní v [A]týždni Vzácnych [F#mi]sedem dní v nás To je [H]znamenie Láska sa [A]blí[H]ži Aj keď [E]bez peňazí žiadne [G#mi]dlžoby sme ako [F#mi]vtáci Aj keď [A]bez peňazí je [H]streda našich zlatých [E]čias. Vyzleč s smútok a príď Vyveď ma z tých štyroch stien Ukradni hviezdy a príď Prines mi krásny deň Vrátime pár prázdnych fliaš Po láske len povodeň Svet bude zázračne náš Vieš že ťa dávno chcem (r): [H]Sme plný plánov. (r):Bez peňazí aspoň stále je o čom snívať Aj keď bez peňazí krátkych sedem dní máme kde bývať Aj keď bez peňazí môžme krásne žiť, máme kde bývať Aj keď bez peňazí je týždeň zlatých čias. [H]Sme plný plánov. (r): [G]Sme už [D]starí na roz[G]právky, [Hm]ale zase [C]mladí na pre[G]hry. [Am]Nekŕmte nás [D]tým, [Em]čo bolo a [C]čo bude. [G]Aj tak sme [D]stále fraje[G]ri. Výroky železných mužov zhrdzaveli záhadnou hrdzou. Už hľadíme stále pravde priamo na pery, chce to len neuhnúť od dverí. Už hľadíme stále pravde priamo na pery, ó... [G]Aj tak sme [D7]stále fraje[G]ri. [Em7]Pod pásom [C]bolí [D]každý úder [G]zvlášť Svet [Em7]nie je taká [C]plytká mláka, [D]ako sa ti [F]zdá[C] prvý[D]krát, jé. Aj tak sme stále frajeri - stále tí istí frajeri. Aj tak sme stále frajeri - stále tí istí frajeri. Tento ľahký úsmev nič už len tak neskriví. Aj tak sme stále frajeri. Každou fackou trochu iní sme do života drahé zápisné. Tento ľahký úsmev nič už len tak neskriví. Aj tak sme stále frajeri ... [G]Sme už [D]starí na roz[G]právky, [Hm]ale zase [C]mladí na pre[G]hry. [Am]Nekŕmte nás [D]tým, [Em]čo bolo a [C]čo bude. [G]Aj tak sme [D]stále fraje[G]ri. [A]Aj, ty Juro [A]cigáne, [E]udělej ně [E]grumlu, [D]já si budu [D]grumlovat, [A]až na vojnu [E]půj[A]du, [A]ej, [F#]až na [Hmi]vojnu [E7]půj[A]du. Koníčkovi podkovy budů naše zvony, ty nám budů zvoniti, až pojedem z vojny, ej, až pojedem z vojny. ver II. Nechodívaj šohaj k nám, nerada ťa vidím, rozrhané gatě máš, já sa za ťa stydím, ej, já sa za ťa stydím. Dondi k nám až v nedělu, až budeš mět šaty, já ťě ráda uvidím, panimáma taky, ej, panimáma taky. .1. [G]Aj, vdaj sa, vdaj sa, ja, neček[D]aj s[G]a, kd[Emi]y sa ti tr[C]efuj[D]e, ja, za rok, z[G]a dva, bude ťa h[D]aňb[G]a, žádný k vám n[D]epůjd[G]e. .2. Ž[A]eničky moje, poraďte v[E]y mn[A]ě, zl[F#mi]ého já m[D]uža m[E]ám, pálené p[A]ije, potem ňa b[E]ij[A]e, co mu ud[E]ělať m[A]ám. .3. N[D]avař mu, navař, navař mu, n[A]av[D]ař dř[Hmi]eva dub[G]ovéh[A]o, jak ho ok[D]usí, hned skapať m[A]os[D]í, najdeš si dr[A]uhéh[D]o. .4. Zajdi do pole, nařež cibule, pod oči si namaž, aby neřekli ludé klebetní, že ho ráda nemáš. .5. C[G]ibulu vzala, oči si tř[D]el[G]a, sm[Emi]utně nař[C]íkal[D]a, pod starú šv[G]estkú, na malém v[D]ršk[G]u tam ho poch[D]oval[G]a. .1. [Emi]Ak nie si [D]moja, tak potom neviem [C]čia si [Emi]máš peknú [D]tvár, ja [C]vybavil som pasy, [Emi]sme k sebe [D]stvorení, [G]kráčam ti v [C]ústr[D]ety óó [Emi]ja nemám [D]potomkov, [Emi]ty máš dva[C]násť detí[D] óóó .2. Ty si môj gadžo, s tebou mám pekné časy máš veľké boty, dig more kde máš vlasy v tej čiernej bomberi, kráčaš mi v ústrety óó budeš môj gadžino, kým platíš na deti óóó .Ref.: S bejzbolkou [Emi]zvládnem celý sv[C]et, z prídavkov [D]love dávno n[H]iet s bejzbolkou [Emi]zvládnem celý sv[C]et, veď mám ťa r[D]ád [H] Dežo je [Emi]chladný ako mr[C]áz, treba ho skryť nemáme [H]as Viem, že si [Emi]práve práve [C]tá, ktorú mám r[D]ád Ááááá .1. Ak [Ami]nie si [G]moja, potom neviem [F]čia si [Ami]Máš detskú [G]tvár a [F]hrozne dobré vlasy [Ami]Za tisíc [G]dotykov [Ami]postačí [G]jediný [Ami]Môžme byť[G]obaja[Ami]vinní aj bez[F]viny[G] .2. Ak nie si moja, potom neviem čia si Máš detskú tvár a hrozne dobré vlasy Cestičkou vo vlasoch prídem ti v ústrety Pesnička o nás dvoch už nie je pre deti .R: Všetci nám [Ami]môžu závidieť[F], vravia: že [G]lásky dávno [E]niet Všetci nám môžu závidieť, že ťa mám rád. Zostaňme takto chvíľku stáť, na všetko krásne máme čas Viem, že si práve, práve tá, ktorú mám rád. [E]Brzo ráno jsem si [C#7]vyšel a [F#7]den byl sůl a [H7]pepř [G#7]tak jsem pích nůž do [C#7]mlíkaře [F#7]kvičel jako [H7]vepř a mně bylo fajn jako bych [A7]omlád o dvacet [E]let[H7] Když se mlíko rozlilo městu do ulic rozčtvrtil jsem listonošku nezbylo z ní nic a mně bylo fajn jako bych omlád o dvacet let [E]Já jsem vrah a vyvrhel a těžkej psychopat [A7]neboť jsem coby malý dítě [E]hlavou na zem pad [H7]a na tu hlavu hlavičku [A7]je teď vypsanejch [E]tisíc vočí [H7]jsem totiž René Kočí Už dvě hodiny mám pauzu a cejtím se tak sám potřebuju někoho koho teď voddělám pak mi bude fajn jako bych omlád o dvacet let Já jsem vrah a vyvrhel a těžkej psychopat neboť jsem coby malý dítě hlavou na zem pad ale svý oběti mám rád a proto se teď ptám co se ti nezdá jsem přeci ... jsem přeci akční hvězda [Cmi7] [F] [Cmi7] [F] [G] [Cmi7]Postavil som dom, spravil pár dobrých vecí, objavil som zákon [F]tiel, ak [Cmi7]musíš, tak ma zlom, ale dnes so mnou precíť, [As]spojenie [B]blízkych [Cmi7] [B]duší. Vieš byť ako med, pod kožou sladko chutíš, to môj jazyk dávno vie, vieš byť ako jed, možno tým je svet krutý, za všetko priveľa platím. Možno [Asmaj7]náhodou, sa stretli naše telá, [B]náhodou, tá náhoda je skvelá, [Asmaj7]náhodou, ja znovu si to želám, [B]náhodou... Vždy, keď vypnú prúd, vo mne tiež niečo zhorí, ako keď ťa náhle niet, na posledný súd, prídem náramne chorý, z tvojich úst, nôh a očí, z tvojich úst, nôh a očí. (r): Ako [Cmi]jed je túžba v [F]nás, chcem ťa [Es]hneď a stále [B]viac, ako [Cmi]jed mi prúď do [F]žíl, lebo [Es]v tebe som [B]chvíľu [Cmi7]večný. Ako jed je túžba v nás, telom svieť, musíš ma nájsť, ako jed mi prúď do žíl, lebo [Es]v tebe som [B]chvíľu [Cmi7]večný. Lebo [As]spolu sme [B]chvíľu [Cmi7]veční. Postavil som dom, zažil pár dobrých nocí, pochopil som zákon tiel, obaja sme v tom, každý z nás v sebe nosí, kliatbu dvoch blízkych duší. Možno náhodou, sa stretli naše telá, náhodou, tá náhoda je skvelá, náhodou, ja znovu si to želám, náhodou... (r): - 1x Lebo spolu sme chvíľu veční. AsDnes už viem, že niečo F9/Anúti nás,Es/B Gstále túžiť, stále chcieť. (r): - 3x lebo spolu sme chvíľu veční, lebo spolu sme chvíľu veční. .1. Najkrajšia si keď češeš tvoje dlhé vlasy, pred rokom ti zhoreli a já som musel hasiť, žandárov si klamala, že já som faklu tasil a já som len včera vrátil domov z basy. Najkrajšia si keď sa trošku potkneš opitá o ten kameň keď sa ťuknú tvoje kopytá, sám som ho tam vytrepal a dal ho pred schody, možno sa zastavíš až na prvom poschodí. Najkrajšia si keď dávaš červení rúž na pery, keď sa potom natešená tresneš hlavou do dverí, trošku som ti pomohol aké sú dnes pomery, že som ti to spravil ja ti ťažko dakto uverí. Najkrajšia si keď mi fúkaš fénom hlavu, je to dobrá mašinka ja mal som na to zľavu ešte jeden fórik mám pre teba schovaný zapnutí fén poteší keď budeš kúpať vo vani. .Ref: Na každý deň mám, prekvapení pár, stále krajšiu tvár denne stretám /2x/ .2. Najkrajšia si keď si dávaš dole tvoju blúzu, dávno som už nekukal na takú strašnú blúzu, zase som a tešil, že mi budeš robiť múzu, teraz radšej vopchám hlavu svoju do motúzu. Najkrajšia si moja milá keď vrtíš veľkým zadkom, vtedy ma tak čudne pichá hore pod lopatkom. Je to veľmi erotikuš často sa to stáva škoda, že ta každí večer bolí tvoja hlava. Najkrajšia si kičiláňka keď si neni doma, keď ta trochu vyfackám a pošlem do paroma, vtedy ku mne nasťahujú všetci kamaráti má to ale jeden háčik ráno sa vždy vrátiš. Najkrajšia si kičiláňka keď mi dávaš zbohom, keď ťa z okna môžem trafíť starým lesným rohom. Vždy si mala veľa rečí veľa otázok a tak som ta zmaľoval vždy ako obrázok. .Ref: Na každý deň mám, prekvapení pár, stále krajšiu tvár denne stretám. /4x/ .1. [C]Najkrajšia si, [F]keď si češeš [C]vlasy, tuším zakry[F]jú tvoj štíhly [G]pás, [F]zrkadlo už odpovie ti [C]asi,[Ami] [F]že sa krásnym [G]ženám podo[C]báš. .2. Najkrajšia si, keď si dávaš blúzku, kvitnú ti v nej kvety priesvitné, v takej chvíli zabúdam vždy na poučku, čo sa môže, čo nemôže v tme. .R. [F]Na každý deň [C]máš [F]prekvapení [C]pár, [F]stále krajšiu [C]tvár [G]denne stretá[C]vam. .3. Najkrajšia si, keď sa trochu potkneš o ten kameň, čo tu v ceste stál, vždy, keď sa ma v takej chvíli dotkneš, v duchu dávam vďaku rodu skál. .4. Najkrajšia si, keď mi dávaš "zbohom", keď ťa vietor krásnu nesie preč, a keď som už sám za prvým rohom, spomalím, a ty ma dobehneš. .R. [C#]Pomalý deň pomalý [G#]koniec sveta Kyslík sa [F#]míňa Kam sa pozriem všetko mi iba teba tu pripomína [Bmi]Ako sa máa[F#]aš... Tak [H]ako sa máa[G#]aš.... Pozhasínam a tvoje svetlo tvoj tieň premietam stý krát Neviem čo mám povedať Asi sa len sám seba spýtam Ako sa máaam... Tak ako sa máaam... Ako sa máaam... Tak ako sa máaam... .R: [Bmi]Ako sa [F#]láska [D#mi]mám bez te[C#]ba [Bmi]Rozbitý [D#mi]džbán sa [F#]už rozbiť ne[C#]dá [Bmi]Obieham [F#]sám dráhou [D#mi]neznámych [C#]čiar Bmi]Ako sa [D#mi]mám láska [F#]Dýcham nič [G#]viac Z tvojich oči oceán slz vytiekol A dnes ma súdia Bol to zločin tak plytvať tvojim svetlom Zavládol súmrak Ako sa máš... Tak ako sa máš... Ako sa máš... Tak ako sa máš... 2x R: [Cmi]Ako vánok prichádza [F]spánok [G#]prikradne sa sladký [G]zlodej do našich [Cmi]schránok[G] [G]chvíľu nami [Cmi]blúdi a potom keď sa [F]nudí [G#]necháva nás opuste[G]ných prapodivných [F]ľudí[F] [G][G#] (r): [As]Nemám [G]nárok [G]som len prázdny [Cmi]hárok[F] [As]O chvíľu zas [G]vynorím sa [F]ako z rožku párok[F], [G][G#] nemôžem [G]za nič Cvakne zámok, keď zmĺkne amok je zas vo mne zvláštne prázdno, opustený stánok A temné prúdy, špliechajú mi v hrudi, vysielajú z mozgu signál, nech sa s nimi súdi (r): Nemám nárok, som len prázdny hárok O chvíľu zas vynorím sa, ako z rožku párok nemôžem za nič (r): Nemám nárok, som len prázdny hárok O chvíľu zas vynorím sa, ako z rožku párok nemôžem za nič (r): Nemám nárok, som len prázdny hárok O chvíľu zas vynorím sa, ako z rožku párok nemôžem za nič To všetko iba spánok .1. N[E]ejkrásnější akord bude [Amaj7]A-maj, p[E]rstíky se při něm nepol[C]ámaj'. P[A]omohl mi k p[H7]ěkné holce s [G#mi]absolutním sl[C#mi]uchem, k[A]aždý večer n[C]aplníme b[E]alón horkým vzd[Amaj7AmiAAmaj7]uchem. .2. V stratosféře hrajeme si A-maj, i když se nám naši známí chlámaj'. Potom, když jsme samým štěstím opilí až namol, stačí místo A-maj jenom zahrát třeba A-moll. .3. A-moll všechny city rázem schladí, dopadneme na zem na pozadí. Sedneme si do trávy a budem koukat vzhůru, dokud nás čas nenaladí aspoň do A-duru. .R: [A]Od A-dur je jenom kousek k [Amaj7]A-maj, pr[F#mi]oto všem těm, c[F#mi/F]o se v lásce skl[F#mi/E]amaj':[F#mi/D#] v[A]yždímejte k[H7]apesníky a n[G#mi]ebuďte sm[C#mi]utní, k[A]aždá holka pr[C]o někoho m[E]á sluch absol[Amaj7]utní. .4. V každém akord zní, aniž to tuší, zkusme tedy nebýt k sobě hluší. Celej svět je jeden velkej koncert lidských duší, jenže jako A-maj nic tak srdce nerozbuší. .*: Pr[E]o ty, co to A-maj v lásce n[Amaj7]emaj', m[E]oh' bych zkusit zahrát třeba [Cmaj7]C-maj ... [B]Ako vlny prichádzajú stále Myšlienky sa rodia v rozbúrenej hlave Na chvíľu [As]zostanem, ó aký [B]príde deň Srdce v tele nedočkavo búši Nevraví nič ale ja už tuším Tak ako vždy [As]na jeseň Óóó aký [B]príde deň Mesiac ma v [As]spánku k tebe privolá V noci sa brány [B]znova otvo[B]ria Farby a [As]vône dotknúť sa ich [Es]smiem Óó aký [B]príde deň Ááá.. Ako vietor mi vdýchneš život do plachiet A slová ktoré blúdia sa rýchlo vrátia späť Na chvíľu zostanem, ó, aký príde deň Ako vlny prichádzajú ľudia Narodia sa, umierajú a ľúbia, Na chvíľu zostanem, ó aký príde deň (r): kapo 5 .1. Ala[D]bamu tu až po špici [A7]hou Alabama hou Posta[D]vili britští dělníci [G]hou [D]hou Ala[A7]bama [D]hou Starej Lejvrt a jeho dělníci hou Alabama hou Liverpúl jí dodal munici hou hou Alabama hou .Ref.: [D]Hou Alabama [A7]hou Alabama [D]hou [D]Hou Alabama [A7]hou Alabama [D]hou .2. Od západních skal pak vyráží hou Alabama hou škodit Linkolnově tonáži hou hou Alabama hou Potom do Šerbúru zamíří hou Alabama hou kupčit s tamějšími handlíři hou hou Alabama hou .Ref.: .3. Když se Kirsáž zaskvěl na moři hou Alabama hou každý věděl kdo dnes pohoří hou hou Alabama hou Jenom se mužstvo u děl rozhlídlo hou Alabama hou měla v tahu příď i kormidlo hou hou Alabama hou .Ref.: .4. Tam na čtvrtém stupni bez tří mil hou Alabama hou Kirsáž Alabamu potopil hou hou Alabama hou .Ref.: .1. [Emi]Alasdair Mhic o ho Cholla Ghasda o ho As do laimh-s' gun o ho [C]Earbainn tapaidh tr[D]om [Emi]eile. .R: Ch[Emi]all eile bho chall a ho ro Chall eile bho chall a ho ro Chall eile h[C]uraibh i chall [Ami]a ho ro 'S haoi h[D]o trom [Emi]eile. .2. As do laimh-s' gun o ho Earbainn tapaidh o ho Mharbhadh Tighearne o ho Ach-nam Breac leat trom eile. .R: .3. 'S ged's beag mi fhein o ho Bhuail mi ploc air o ho Chuala mi'n de o ho Sgeul nach b'ait leam trom eile. .R: .4. Chaula mi'n de o ho Sgeul nach b'ait leam o ho Glaschu a bhith o ho Dol'na lasair trom eile. .R: .5. Glaschu a bhith o ho Dol'na lasair o ho 'S Obair-Dheathain o ho 'N deidh a chreachadh trom eile. .R: .1. [Emi]Alasdaire, o ho, synu Collův, o ho, do tvých rukou, o ho, vkl[C]ádám osud sk[D]otské z[Emi]emě. .R: Sl[Emi]avné činy, slavné činy budeš konat, budeš konat, ty náš povedeš, vžd[C]yť jsi jediným s[Ami]ynem velik[D]ého kr[Emi]ále. .2. Pán z Ach-nam-breac, o ho, bude zabit, o ho, tvojí rukou, o ho, pohřběte jej do údolí. .R: .3. Alasdaire, o ho, synu Collův, o ho, zvedni hlavu, o ho, země čeká na tvá slova. .R: .4. Nepřátelé, o ho, ve svém strachu, o ho, budou prchat, o ho, překvapíš je za svítání. .R: .5. Zdálo se mi, o ho, že jsem viděl, o ho, dneska ráno, o ho, v rozvalinách celé město. .R: .1. Totemy m[Hmi]alovaný se sovími křídly a stopou z vlčích dr[E]ápů a křeslo pr[Hmi]o šerifa, to pro jeho v[D]ážnost, když se zased[A]á, a hlína b[Emi]ez trávy a z blízký skály kámen, co v kruhu oheň chr[Hmi]ání, lampičky n[G]a chatách, když prší a je ti sm[A]utno, abys' viděl, kam se d[Hmi]át. .2. Všude dobří lidé žijí, ale na osadách dobro je jak zákon, i když, jako všechno na hodnotách ztrácí, i dobro odřenej má hřbet, to jak se unavení lidé v pátek zpátky na osady vrací a ještě chvíli trvá, než si zvyknou, že vyměnili svět. .3. A starý tepláky a konzervy a košile a kytary a lásky a písničky, co neztratily nikdy moudrost ani klid, /: chraňte tu nádheru, vy romantičtí blázní, už pro to věčný mládí, ten, kdo si umí hrát, ten stárnout nemá čas, a kdo by nechtěl žít? :/ Ja [B]potrebujem nechápať [F]Zas nad všetkým zasnúť [Es]so zdvihnutým obočím [Gmi]Len vtedy to [F]má chuť [B]Do filmovej oblohy v [F]kine spravím dieru, [Es]Čo je za tým, uvidím, [Gmi]kam sa všetci [F]derú. [Gmi]Ku všetkému [F]svoje "ALE" [Es]mám Ale [B]mám aspoň sám pocit, [F]Že svoje ale [Gmi]mám. Ani [Cmi]raz, nikdy zas svoje [Es]"ALE" nezme[F]ním ... Ale [B]mám aspoň pocit, Fže svoje "ALE" [Gmi]mám Ani [Cmi]raz, nikdy zas svoje [Es]"ALE" nezme[F]ním... Keď fráza v hrdle zabolí a chce to riadny výkrik, Vždy zreničky mi rozšíri hláška: "Len si zvykni !" Ja potrebujem nechápať a zas nad všetkým žasnúť a so zdvihnutým obočím len vtedy to má chuť Ku všetkému svoje "ALE" mám .. Kapo 1 [G]Měla´s mě [E7]ráda [Ami]já to vím, [D7]tak jako já [G]tě míval. Se ško[E7]lním chórem chrá[Ami]movým, když jsem ti [D7]z kůru [G]zpíval. (r):[G] [G7]Ale[C]lujá,[Ami] a[G]lelu[D7]já, [G]alelujá.... Život šel dál a já jsem sám, tak už to v lásce bývá, dneska jen vítr vzpomínkám, tu starou známou píseň zpíval. .1. T[G]elegram s adresou svět, p[C]íšu v něm pět vlídných vět - j[D7]edné dí[G]vce.[D] K[G]dopak ví kam jej zítra pošta doručí a[C] kolik náhod mu poručí c[D7]htěl bych jen vidět zář očí, které bu[G]dou je [D7]číst. .R. Šel byc[G]h cestou prašnou co nikdo nezměří, sá[C]m jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří, bu[D7]de v očích mít úžas jak Alenka v říši d[G]ivů.[D7] I [G]když dá mi košem až řádky bude číst, já[C] chtěl bych být tím listonošem, neboť jsem si jist, b[D7]ude v očích mít úžas jak Alenka v říši d[G]ivů.[D7] .2. Já nechal všechna okna dokořán a díval se na svět ze všech stran, jak se koulí. A celý den přemítám o dívce neznámé, proč už se dávno neznáme, snad adresu najde toto poselství mé. .R. .3. Odmítli můj telegram a řekli poslat jej není kam - adresa schází. A celý den přemítám o dívce neznámé, proč už se dávno neznáme, snad adresu najde poselství. .R. + bude v očích mít úžas jak Alenka v říši divů. [A]Pomyslně ruku zvedám a myslím [E]pro dobrou věc a mezi řádky píšu si [A]sám. [A7] Kdysi [D]dávno, když jsem stavěl, co jsem [A]zpackal, spravil jsem a [E]myslím, že teď právě o to [A]jde. [A7] (r) A [D]snad právě proto, že už [A]nemusím tak věřit a je to [E]zázrak po tom všem, co už [A]znám. Slibovali jedni a slibovali druzí a zatím děda, bába s mámou i táta šel. A na Olšanech ze všech slibů tu hlína zbyla snad a i ty kytky někdo krade, co tam dávám. (r) Pomyslně ruku zvedám a myslím pro dobrou věc a občas pouštím si minulý čas. Sbor asijských staříků nemocných mocí, parta neskromných loupežníků. (r) Sbor asijských staříků nemocných mocí, parta neskromných loupežníků. (r) Sbor asijských staříků ... .1. Znám m[Ami]uže, kteří z[E7]a hru pošet[Ami]ilou páteř i čest, i ž[E7]ivot dali b[Ami]y, znám j[G]iné, kteří vzdají svoji m[C]ilou, jen [E7]aby mohli chodit na ryby. .2. Znám mnohé, kteří vyhrožují silou a zdravý rozum smění za sliby, a nejvíc těch, co klečí před gorilou, a pro škleb její ztratí pochyby. .R: /: Já v N[G]ew Yorku i v Sydney nebo v Mn[C]íšku vždy v[G]ěřil, že čas mříže rozhlod[C]á, a d[Dmi]o kanálu hodit vkladní kn[Ami]ížku, vzal z[E]a své to, co značí svoboda. :/ .3. Je smůlou, jestli hříčkou nahodilou máš pod kontrolou jen své pohyby a denně jásáš s dvorní kamarilou, že svět je z růží a nic nechybí. .4. Já nechtěl kývat s tváří roztomilou, změnil jsem byt, jak jiní mohli by, jsem, jak jsem byl, a, byť mi pouští žilou, nepatřím k těm, jimž třeba alibi! .R: .1. Když [Emi]zapadlo [D]slunce a [G]vkradla se [H7]noc a [Emi]v šedivých [D]mracích se [G]ztrá[Ami]cel [H7]den [Emi]a když síly [D]zla ve tmě [G]převzaly [H7]moc, tu [Emi]Alison [D]Gross vyšla z hradu [Emi]ven. .2. Tiše se vplížila na můj dvůr, a jak oknem mým na mě pohlédla, tak jen kývla prstem a já musel jít a do komnat svých si mě odvedla. Ref1: [Emi]Alison Gross a černý [D]hrad, ze [G]zlověstných [D]skal jeho hradby [Emi]ční, Alison Gross, nejodporněj[D]ší ze všech [G]čaroděj[H7]nic v zemi sever[A]ní. [H7] .3. Složila mou hlavu na svůj klín a sladkého vínymi dala pít. "Já můžu ti slávu i bohatství dát, jen kdybys mě chtěl za milenku mít." Ref2: [Emi]"Mlč a [D]zmiz, babo [G]odpor[H7]ná, [Emi]slepý jak [D]krtek bych [A]musel [H7]být, to [Emi]radši bych [D]na špalek [G]hlavu chtěl [H]dát, než [Emi]Alison [D]Gross za milenku [Emi]mít." Ref1: Alison Gross... .4. Přinesla plášť celý z hedvábí, zlatem a stříbrem se celý skvěl. "Kdybys jen chtěl se mým milencem stát, tak dostal bys vše, co bys jenom chtěl." .5. Pak přinesla nádherný zlatý džbán bílými perlami zářící. "Kdybys jen chtěl se mým milencem stát, i darů bys měl plnou truhlici." Ref2: Stůj a mlč... ...než milencem tvým na chvíli se stát. Ref1: Alison Gross... .6. Tu k ohyzdným rtům zvedla černý roh a natřikrát na ten roh troubila a s každým tím tónem mi ubylo sil, až všechnu mou sílu mi sebrala. .7. Pak Alison Gross vzala čarovnou hůl a nad mojí hlavou s ní kroužila a podivná slova si zamumlala a v slizkého hada mě zaklela. Ref1: Alison Gross... .8. Tak uplynul rok a uplynul den a předvečer svátku všech svatých byl a tehdy na místě, kde žil jsem jak had, se zjevila královna lesních víl. .9. Dotkla se mě třikrát rukou svou a její hlas kletbu rozrazil, a tak mi zas vrátila podobu mou, že už jsem se dál v prachu neplazil. Ref1: Alison Gross... [Ami][Dmi,][E7,][E] [Ami]Na břehu Jeniseje Aljoša zrní seje, [D]mido týla bera[Ami]nici, [E7]kráčí ve vorani[Ami]ci. [Ami]Najednou se votočí, křičí: "To je paráda, [Dmi]za vodou tu táb[Ami]oří a[E7]merická armá[Ami]da." [Dmi]Dojatý velice je[Ami], skočí do Jeniseje [E7]málem si rozbil hubu, [E]umí plavat jenom čubu. Přeplave a objímá americké vojáky člověka tak nedojmou ani nejslavnější dojáky. Říká si, že je to jistý, vyženou pryč komunisty, je to boží dar, zasejc bude car [Dmi]Aljoša se dívá na ně, kdepak asi mají zbraně trochu divné se mu zdálo, že jich je tak strašně málo. [Ami]Ptá se kde jsou další chlapci z paktu NATO šerif Džony z Askalóny Aljošovi poví na to: "My jsme čeští čundráci a ne ňáký vojáci. Nepřišli jsme na komouše, neublížili bychom ani mouše. My se na ně nevydáme, my je doma taky máme nevypadnou jak je známe, my už si jich nevšímáme. Přespali jsme pod širákem, my jsme tady na výletu zase rychle jedem domů, blbý pivo točíte tu." [Ami]Na břehu Jeniseje Aljoša zrní seje přez Jenisej trempy zdraví, kleje:"Zas to nebyli ty praví.".. Ať [A]už si pro mě kámoši [D]přijdou to je [F]moje touha [C]nevýslov [A]ná, jsem jak na trní, zuby skřípou, těším se na tah i na ( bizona ) [A]O-o kama[G]rádi [F]k nám na [C]mejdan [A]jdou, heslo, který nás spájí, je "Střízlivý nás nedostanou". ref: [E]Chlastali jsme chlastali,[G][C] [D]zlatý časy nastaly.[C][G] ref: Intro: 2krát Střízlivý nás nedostali, střízlívý nás nedostanou. Kapku jsme jim nenechali, kapku od nás nedostanou. O-o vodka, pivo, víno, čeká nás práce kus. A nechcem slyšet píseň jinou, než náš alkohol blues. ref: 4krát [Gmi]Ktosi vraví, hrajme stará, [Cmi/Es]zo spálne sa neo[D]zýva nik, [Gmi]z dymu trávy v hlave psycho straší, [Cmi/Es]z kvetináča kýva [D]trpaslík. [Cmi]Veď žiť a užiť bolo napísané, [Es]a všetci chceli iba [Gmi/D]baby a chlast, ale [Cmi]z krčmy dýcha kŕč, čo tu bolo už je fuč, oni [D]spia a ja nie. Ktosi vraví, hrajme stará, v hlave stokilový otáznik, čo tu hľadám, niekde je tu zrada, z kvetináča kýva trpaslík. To ticho hučí ako Metallica, a ja mám zrazu taký divný pocit, že už nikto nečaká, vzadu svetlo, vpredu tma, mucha na ovocí. (r): Alkohol [C#dim7]víťazí, niekto tu [Gmi/D]stráca dych, klesanie [Esmaj7]závažíF, v údolí [Gmi]mŕtvych. Pomalé [C#dim7]rátanie, na mozog [Gmi/D]útočí, a svet sa [Esmaj7]sám točí, len víno [Gmi]vanie. A vôkol samé biele krokodíly, veď v tomto byte nikdy nikto nebol, zdá sa, že som zas na mol, veľký majster alkohol, sa nikdy nezmýli. (r): Ten niekto nie som ja, veď ja som zákazník, z espressa \"Krásne sny\", v údolí bábik. Ten niekto nie je nik, tak kde je výčapník, ja som princ Bajaja, choďte do hája! Ich liebe dich um frei zu sein, ich reiße aus vor dir, dein Lachen fängt mich ein. Ich such' ein Glück, das anders heißt, und kehr zurück zu dir, sobald du mir verzeihst. Ich folg' meiner Sehnsucht, und wer wartet am Ziel? Alle Wege dreh'n sich im Kreis und das einzige, was ich weiß, daß ich ohne dich nicht mehr leben will. Ich fühl mich stark genug, zu gehen, gerate in Gefahr, du kommst mir beizustehn. Ich tank mich auf mit deinem Mut und deine Wärme strömt in mich wie neues Blut. Dann läßt du mich geh'n, und wo komm ich an? Alle Wege führen im Kreis, und das einzige, was ich weiß, daß ich ohne dich nicht mehr will. Alle Wege führen im Kreis, und das einzige, was ich weiß, daß ich ohne dich nicht mehr leben will. Meine Tage war'n hier vorbei. Ich ging in die Stadt. Ich kam in ein fremdes Land, wo es Chancen gab. Dunkle Nacht im Neonlicht, warst mein bester Freund. Alles sah so anders aus, alles war so neu. Alles war so fremd für mich, alles war so neu. Hier hab ich mein Glück gesucht, in der großen Stadt. In dem weiten Häusermeer, wo es Chancen gab. Heller Schein am Horizont, warst so ewig weit. Alles sah so anders aus, alles war so neu. Irgendwie kam ich nicht klar, in der fremden Stadt. Ich kam mir so hilflos vor, wo es Chancen gab. Dunkle Nacht im Lichterglanz, voller Heuchelei. Alles sah so anders aus, alles war so neu. Dieser Traum vom großen Glück. Er war nicht mehr da. Ich wollt nur nach Haus zurück. Dahin, wo ich mal war. Die Häuser vor dem kleinen Wald. Die Alten auf der Bank. Das alles wollt ich wiederseh'n, denn ich hab erkannt: Alles sah so anders aus, alles war so neu. Alles war so neu. Alles war so neu. Als ich mir wünschte, ein Kind zu sein, hat der Tag längst sein Licht ausgelöscht. Stille drang durch alle Fenster ein als ich mir wünschte, ein Kind zu sein. Als ich mir wünschte, ein Kind zu sein tanzte Rauch im Kerzenlicht. Die Worte schliefen allmählich ein als ich mir wünschte, ein Kind zu sein. Als ich mir wünschte, ein Kind zu sein war mir zum Lachen und Weinen zugleich. Fühlte mich arm, fühlte mich reich als ich mir wünschte, ein Kind zu sein. Als ich mir wünschte, ein Kind zu sein trugen mich gläserne Wolken ganz sacht. Der Tag hat mich zu Dir gebracht als ich mir wünschte, ein Kind zu sein. alt wie ein baum möchte ich werden genau wie der dichter es beschreibt alt wie ein baum mit einer krone die weit, weit, weit, weit die weit über felder zeigt alt wie ein baum möchte ich werden mit wurzeln die nie ein sturm bezwingt alt wie ein baum der alle jahre so weit, weit, weit, weit kühlende schatten bringt alle meine träume - jä fang ich damit ein - jä alle meine träume - jä------ zwischen himmel und erde zu sein zwischen himmel und erde zu sein .1. Byly krásný naše pl[A]ány, byla jsi můj celej sv[C#mi]ět, č[Hmi]as je vzal a nechal r[A]ány, sta[Hmi]rší jsme jen o pár l[E]et. .2. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká, už na "táto" slyší jinej, i když si tak neříká. .R: Nebe modrý zrcadl[A]í se v ř[F#7]ece, která všechno v[Hmi]í, stejnou barvu jako m[A]ěly tv[Hmi]oje oči džínov[E]ý. .3. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl, "Amazonka" říkávali, a já hrdě přisvědčil. .4. Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká vedly k tomu, že ti nikdo "Amazonka" neříká. .R: .5. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela, vadil možná trampskej šátek, nosit dáls' ho nechtěla. .R: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám, já si přál jen, abys byla pořád stejná, přísahám, p[Hmi]ořád stejná, přísah[A]ám. (Marta Kubišová + Eva Pilarová) Portoriko ostrove mládí ostrove věčného léta Na březích oranže kvetou Do vlasů holky si je pletou. Portoriko ostrove hadí smetiště celýho světa Pobřeží tajfuny metou Parchanti pod nohy se pletou. Bída jednou větou Lidi v hadrech žijou A jen se furt bijou Mám radši ostrov Manhattan Kdo je proti je kretén. Nejlepší zem je Amerika Dolary Amerika Pro všechny kdo zná Amerika Příležitost je tu veliká. Zdá se mi o městě San Juan Ve snu i vagabund je pán Sto květů je vidět tam kvést Sto flinků pod nohy se plést. Nejlepší vůz je Amerika Nejlepší vkus má Amerika Amerika je zem veliká Amerika je Amerika. Macarda mít v městě San Juan Nebyl by špatnej ten tvůj plán Svez´ by se bratranec i strýc Už jich máš určitě zas víc. Bohatej stát je Amerika Tam odevšad chudej utíká Někdo na ni nerad přivyká Amerika je Amerika. Bohatá bejt v městě San Juan Nebyl by špatnej ten tvůj plán Do domu všem pračky moct dát Vždyť by v nich neměli co prát. Nade všecko je Amerika I to děcko které oblíká Si odvyká ze sna zavzlykat Amerika je Amerika. Až jednou zas budu v San Juan Svede tě kdejakej donchuan Navštívím kdekoho jen znám A oni ujedou sem k nám. [Ami]Jak se [Emi/A]má, paní [Ami]Amerika, j[F]ak se má, z[Emi]áludná j[Ami]ako každá žena [Ami]Šílená p[Emi/A]aní Amerik[Ami]a, šílená, nut[F]í klesnou[Emi]t tě na [Ami]kolena Víří pr[C]ach dusot stáda, la[G]dný těla koní, jejich [Dmi]hřívy už vlajou, ru[F]ce zatni do nich ob[C]zor zdá se tak blízko, proč [G]ho nedohoníš, brácha [Dmi]vítr ti radí, ne[F]konečně v[G]oní Svědí p[C]ot, kolik map do ko[G]šil kreslí sůl, červen[Dmi]ejch fazolí vůně obk[F]lopí stůl horkej vz[C]duch zašeptá až v dálce odzv[G]oní půl, že jsi n[Dmi]ejvětší bejk, že jsi A[F]merican [G]bull [Ami]Jak se[Emi/A]má, paní [Ami]Amerika, jak[F] se má, [Emi]vyzývavá [Ami]je obnažená [Ami][Emi/A]Zkoušená, paní [Ami]Amerika, zkuš[F]ená, duše [Emi]tvá u[Ami]ž je zasažená [C]Víří prach dusot st[G]áda, ladný těla koní, jejich [Dmi]hřívy už vlajou, ru[F]ce zatni do nich ob[C]zor zdá se tak blízko, proč [G]ho nedohoníš, brácha [Dmi]vítr ti radí, ne[F]konečně v[G]oní Svědí p[C]ot, kolik map do ko[G]šil kreslí sůl, červen[Dmi]ejch fazolí vůně obk[F]lopí stůl horkej vz[C]duch zašeptá až v dálce odzv[G]oní půl, že jsi n[Dmi]ejvětší bejk, že jsi [AF]merican [G]bull [CFCG+] .1: [C]Yesterday jsem letěl z [Emi]New Yor[D#mi]ku [Dmi]góm[G7]nót na [F]Malor[C]ku Pilot lapl hláš[Emi]ku větr[D#mi]nó [Dmi]dám [G7]veksl na [C]Brno[G+] Když jsem dole špizl Slatinu vzpomněl jsem rodinu Můj děda tam kdysi ševcoval s peklama kšeftoval .R: Ať vám [G7]to je a nebo není k lochecu everyday [C]drtím velkou bichlu [F]hante[C]cu s tím došprech[G7]číš se klidně všady na světě jsi jako [C]černej kůl na cizí [F]plane[C]tě Ať vám [G7]to je a nebo není k lochecu everyday [C]drtím velkou bichlu [F]hante[C]cu a jako [G7]každej jinej dědův pagátl Poma[Dmi]lu Ameri[G7]ku měním na [C]šta[F]tl[CG+] .2: V Jů Es Ej tam dolů vod shora nenandeš kocóra škaredý só vařit neznajó do všeho kafrajó Můj fotr měl kliku šílenou potkal se Boženou její famílija byla z Ivančic tak co mohl chtět víc Baby and fajnový počasí sama mě našla si hantecem jak bičem mrskala a tím mě dostala Že pré jezdí s matkó z Bytýšky na šífu pro šišky musím někde sehnat bycygl a valit na Prigl .1. C[A9]ítím, že v žilách mi bobtná krev, nervy mám snad i v konečcích vlasů, l[Fmaj7]etištní dráha je životní šev, co [A9]ušili ještě za starých časů. [Fmaj7]A co když odletí beze mne? Co když mě odhalí? Stačí jen málo, b[A9]ágly mám velice objemné, v s[Fmaj7]rdci a hlavě v[G]ezu si nálož a s [Dmi7]tím n[G]echci dál ž[Dmi7]ít.[GA9] .2. Je to určítě vidět a celník to pozná, ty ruce se mi tak protivně potí a fronta k odbavení, ta je hrozná, to se mi nezdá - ten chlap nás fotí! Kousek nad Ruzyní začíná svět, vem ho jak knihu a stránku si založ, máme však zpoždění - musím vydržet, tolik let zpoždění a v hlavě tu nálož a s tím nechci dál žít. .R: Tak šk[Dmi7]rtni sirkou, co pl[G]amínek? Kupředu vl[A9]aje - - to když s[Dmi7]ilná a veliká-př[G]eveliká v[A9]ůle tvá je. A pak ho sf[Dmi7]oukni, a když ti n[G]ezabliká, tak jsi s[A9]ilnější nikdy nebyl, /: zašeptej: [Dmi7]Amerika, [G]Amerika, [Dmi7]Amerika, palec vzt[A9]yčený k nebi. :/ .3. V podstatě mají dvě možnosti - - buďto mě pustí, anebo ne, letištní dráha je předmostí, tonoucí stéblo neutone. Pokud mě z letadla teď nevyrve hlas, co tolik životů přelomil v půli, pak vím, že právě nadešel čas, který už vejpůl zlomí tu zvůli a s tím nechci dál žít. .4. Letadlo roluje ke startu, horolezec si stírá pot z čela, motory řvou jak stádo levhartů a ten tlak mi trhá srdce z těla. Je osmého září osmdesát devět, jsem kapka lávy s napjatou pletí, jsem pupeční šňůra ve slepém střevě a start mě uťal - letadlo letí a s tím chci dál žít. .R: + zašeptej: [Dmi7]Amerika, [G]Amerika, [Dmi7]Amerika, palec vzt[A9]yčený k nebi, zašeptej: [Dmi7]Amerika, [G]Amerika, [Dmi7]Amerika ... .1. [C]Nandej mi [G]do hlavy tvý [Dmi]brouky a bůh nám seber bezna[C]děj [C]v duši zbylo [G]světlo z jedný [Dmi]holky tak mi teď za to vyna[C]dej [C]Zima a promarněný [G]touhy [Dmi]do vrásek stromů padá [C]déšt [C]zbejvaj roky asi né moc [G]dlouhý [Dmi]do vlasů mi zabrou[F]kej ... pá pa [G]pá [C]pá .Ref.: /:[C]Pá pa[C/H] pá [Ami]pá - pá pa pá [C]pá:/ .2. [C]Tvoje oči [G]tvoje řvavý [Dmi]tóny do těch slunce zapa[C]dá [C]horkej vítr rozezní mý [G]zvony [Dmi]do vlasů ti zabrou[F]ká ... pá pa [G]pá [C]pá .Ref.: /:P[C]á pa [C/H]pá p[Ami]á - pá pa pá p[C]á:/ .3. [C]Na obloze [G]křídla tažnejch [Dmi]ptáků tak už na svý bráchy zavo[C]lej [C]na tváře ti [G]padaj slzy [Dmi]z mraků a bůh nám sebral bezna[C]děj [C]V duši zbylo [G]světlo z jedný [Dmi]holky do vrásek stromů padá [C]déšt [C]poslední mé hodiny a [G]roky [Dmi]do vlasů ti zabrou[F]ká ... pá pa [G]pá [C]pá .Ref.: /:[C]Pá pa[C/H] pá [Ami]pá - pá pa pá [C]pá:/ .1. [C]Nejlepší zem je A[F]merika! [C]Dolary všem dá A[G]merika! [D#]Pro všechny dost má A[Bb]merika, p[G#]říležitost je tu v[C]eliká! [C]Zdá se mi o městě San Juan. Ve snu i vagabund [G7]je pán! Sto květů vidět je tam kvést. [Dmi]Sto flinků pod nohy [G7]se plést! .2. Nejlepší vůz je amerika, nejlepší vkus má Amerika. Amerika je zem veliká, Amerika je Amerika! Packarda mít v městě San Juan! Nebyl by špatnej, ten tvůj plán! Svez by se bratranec i strýc. Už jich máš určitě zas víc! .3. Bohatej stát je Amerika, tam odevšed chudej utíká. Někdo nerad na ni přivyká, Amerika je Amerika! Až jednou zas budu v San Juan! Svede tě kdejakej donchuán! Navštívím, kdokoho jen znám. A oni ujedou sem k nám! .4. Nadevšecko je Amerika! I to děcko, které od mlíka si odvyká, ze sna vzlyká: Amerika je Amerika! .1. Jsou [A]půvabná tvá [E]údolí i ostré hroty [A]skal jak dívka u níž [E]přebolí čas, [H]který nosí [E]žal .R: A[A]meriko, A[E]meriko, tvé hvězdy svítí [A]dál když [D]vidím vlát tvých [A]pruhů pár, tak [H]kdo znás [E]by se [A]bál[E] .2. Zas slyším směrem západním odjíždět wagon-wheels pár mužů s dlouhou ručnicí táboří tam v Black Hills. .R: Ameriko, Ameriko... .3. Od východu, až k západu Liberty Bell zní dál pluk mužů s srdcem kaubojů se plaví přes kanál .R: Ameriko, Ameriko... .4. Tví lidé víru neztrácí když mizí v dýmu cíl a bouří vítr oplácí když sémě zla bys sil .R: Ameriko, Ameriko... .5. Jsou půvabná Tvá údolí a strmé stěny hor jak dívka u níž přebolí čas, který nosí bol. .R: Ameriko, Ameriko, tvé hvězdy svítí dál když vidím vlát tvých pruhů pár, tak kdo z nás by se bál když vidím vlát tvých pruhů pár, tak kdo z nás by se bál .1. [A]Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na o[Adim]tázku [E7]co je [Edim]amfo[E7]ra ? (Amfo[Edim]ra je [E7]když...) [Hmi7]Je to kříž, [E7]mně totiž [Hmi7]vyznal jeden [E7]básník lás[Adim]ku [A]koncem února (Únor bílý [Adim]pole [A]sílí!). Od té [A7]doby se zlobí a neví už, co by mi [D]zlýho řek, [Dmi]má jen vztek a já se [A6]mar[Adim]ně [Hmi6]tá[E7]žu, [A]jak došel [E7]k názoru, že mám [H7]místo srdce [F#7]amforu a proč [Hmi]o tom [E7]báseň [A]psal. .2. Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku co je lexikon ? (Lexikon je když...) Chci už znát jestli snad vyhrála jsem já tu sázku nebo jestli on. (Co nenajdeš v hlavě, najdeš v lexikonu!) Proč si asi rve vlasy a ty krásný časy, kdy rád se smál, pŕŕŕchly v dál jen kvůli lexikónu. Nestojí o jídlo a to, že lexikon je lepidlo, to mu ani nedá spát. .3. Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku co je preparát ? (Preparát je když...) Žádat jdu o radu a chci za ni sedmikrásku vlastnoručně dát. (Prečo Jano ideš ? Pre parát.) Muž mi šedne a bledne a chřadne den ze dne a zdá se mi chvílemi, že mě už nepoznává. O lidi nestojí a bydlí v preparátním pokoji, zkrátka, chce bejt stále sám. [Ami]V Egyptě[E] kdy Nil[Ami] se valí stojí palác plný boje tisíce je tomu let. [Ami]Žil fara[E]on svému[Ami] jménu po boku měl krásnou ženu půvabnou jak božský květ. [Dmi]Miloval [Ami]jí z cel[E]é duše jako božský zjev, když tu slyšel od pyramid zpěv. [ech]Amíro má[Ami] nocí a [E]tmou jdu[Ami] za tebo[ech]u. Amíro[Ami] má kdep[E]ak si jen pojď lásky sen. [Ami]Na palou[E]čku stin[Ami]ém malém tam ve stínu starých palem faraon tam tiše stál, [Ami]když tu [E]uzřel ž[Ami]enu svoji jak s otrokem v růžích stoji toho by se nenadál. [Dmi]Tiše k o[Ami]troku se[E] blíží dýku mu v hruď vtál ubohý hoch jenom zasténal. [ech]Amíro má[Ami] nocí a [E]tmou jdu[Ami] za tebo[ech]u. Amíro[Ami] má kdep[E]ak si jen pojď lásky sen. [Ami]V rozščí[E]lení hně[Ami]vu káže povolat dal všechny stráže Amíře dal život vzít. [Ami]Z rozkaz[E]u a moci[Ami] svojí dal Amíru o půlnoci zazdít do jedné z pyramid. [Dmi]Rok na t[Ami]o pouští[E] když klidně plál u pyramid stál a smutně naříkal . [ech]Amíro má[Ami] nocí a [E]tmou jdu[Ami] za tebo[ech]u. Amíro[Ami] má kdep[E]ak si jen pojď lásky sen. [Ami]Cez more ce[F]z oheň lá[G]ska nás prevedie Hravo nás podvedie telom aj v duši Len žiadne spovede lepšie nič nevedieť V najlepšom prípade len niečo tušiť. Vie to aj piatačik, vie to riaditeľ školy Že láska občas tak nádherne bolí Miluje dotyky tance a gestá Neverných odmení a verných trestá. .R: [F]Láska [G]Bože, láska, [Ami]kde Ťa ľudia berú [F]Vyhlasujem [G]veľkú am[Ami]nestiu na neveru. Láska má recidívy tak dlho kým sme živí nikdy jej nie je dosť má čudnú minulosť Láska je zázrak, ktorý sa koná bežne Chalani sú z nej chorí dievčatá také nežné Láska je kukla, ktorá sa na motýľa zmení Až keď mu krídla zhoria,vie pravdu o plameni. .R: .1. Vn[C]ikl mi d[Ami]o bytu [G]orangutan, [C]ukrad' mi v[Ami]ařič na pr[G]opanbutan, č[Gmi6]eho se čl[Gdim]ověk dnes n[Dmi]edožij[Fmi]e, v Z[Cmaj7]OO je [Fmaj7]od rána [Cmaj7]amnesti[Fmaj7]e. .2. Koukám, jak v prádelním koši lama probírá se mýma košilama, na WC mýval si pracky myje, v ZOO je od rána amnestie. .3. V kuchyni huláká chameleon, že kávu pro všechny namele on, tapíři ničí tapiserie, v ZOO je od rána amnestie. .4. Je celkem zbytečné zamykat se, když letí sem zubr jak kamikadze, tohohle zas někdo zneužije, že v ZOO je od rána amnestie. .5. Piraně ve vaně z tety Majky robia si narýchlo piraňajky, budou z ní rodinné relikvie, v ZOO je od rána amnestie. .7. V ložnici válí se osm šelem propuštěných spolu s ředitelem, on kňučí a žadoní o prémie, v ZOO je od rána amnestie. .6. S panterem v zádech a v ostrým sprintu nějak jsem zapomněl na pointu, abych vás nezklamal, tak tady je: v ZOO je od rána amnestie. .1. T[D]upý kupid Amor popleta, nazdařbůh střílí šípy do světa, s[G]tojím tu plonková jak děsnej křen [D]a nikdo ne a ne bejt postřelen! H[A]ej hej, [G]ty snad spíš! A[D]mor magor, tak to je můj kříž! .2. [D]Mě sejmul ale do něho se netrefil, ten Amor magor asi zřejmě předtím pil! [G]Já marně hrozím do nebe a č[D]ekám až se trefí taky do tebe! [A]Hej hej, [G]ty snad spíš! [D]Amor magor, tak to je můj kříž! .R: N[G]echá mě zestárnout on n[D]echá mě tu stát! Než t[G]en něco uloví, tak [A]je mi nejmíň padesát! .3. K[D]do je tu tupý jestli on či já! Na lásku přece musíme být dva. K[G]dy hodlá ten svůj šíp už vystřelit, t[D]akhle mi na tě bude ať už máme klid! H[A]ej hej, [G]ty snad spíš! A[D]mor magor, tak to je můj kříž! Mezihra (na refren) .4. [D]Je asi slepý jako patrona, netrefil by se ani do slona! [G]Pěknej bůh lásky tenhle nelida, [D]to spíš odprásknu já už toho kupida! H[A]ej hej, [G]ty snad spíš! A[D]mor magor, tak to je můj kříž! + H[A]ej hej, [G]ty snad spíš! A[D]mor magor, tak to je můj kříž! .1. [E]Zahoď svojí [C]starou džísku [A]a obleč si kroj [E]na dvoře vám [C]dneska stojí [A]funglnovej stroj [E]ruty šuty [C]Arizona [A]kousek od Detroit [E]nebolí mě [C]dneska hlava [A]tak čau krá ahoj .Rf: [E]Jó já [C]vím je to trochu [A]flakšán [E]že je to jen [C]pivo life [A]já mám to tady brkšán .2. Zahoď svojí starou džínsku a vobleč si kroj na dvoře vám dneska stojí funglnovej stroj vrána k fámě odzbrojí svojí ekipou ou ou ou pořád nemám amprnál kutá a je floyd .Rf:... .1. [Ami]Pár svě[G]tel a [D]stín [Ami]sen vzd[G]álený[D] [Ami]nápis [G]křídou Am[Ami]sterd[Emi]am [Ami]deštěm zm[G]áčený[D] .2. Dál minulostí sobě po stopách městem který z paměti znám prstem po mapách [D]S[C]nad už [G]zítra [Ami]mám to v [Emi]plánu [D]sen který mě [D]budí k ránu [C]stane [G]se mým osu[Emi]dem a [D]cestou (r):[C]Ams[G]terd[Ami]am [F]pár bílejch vran[Dmi], [G] [C]poletí [G]až [Ami]tam [Ami]kde se v ba[F]rvách ó-o [Dmi]ztratí[G] [C]Ams[G]terd[Ami]am [F]vím že se blíží[Dmi], [G] [C]jako [G]andě[Ami]lé [Ami]ať z nebe se sne[F]sou a poví jak [Dmi]najít [G]Amsterd[Ami]am .3. Věk pohlednicím lesk dávno vzal město jménem Amsterdam hledám na nich dál .4. Touha která je víc než pouhý přání dál visí starý fotky na stěnách snad se něco změní DTam někde v dáli stojí (r):Amsterdam pár bílejch vran poletí až tam kde se v barvách ó-o ztratí Amstardam vím že se blíží jako andělé ať z nebe se snesou a poví jak najít Amsterdam Amsterdam pár bílejch vran poletí až tam kde se v barvách ó-o ztratí Amstardam vím že se blíží jako andělé ať z nebe se snesou a poví jak najít Amsterdam .1. Zh[G]asl už [Gmaj7]oheň a j[G]iskra l[Gmaj7]íná p[C]omalu vzl[Cmaj7]étla tm[C]ou[Cmaj7], šk[G]rtl jsem s[Gmaj7]irkou, co j[G]ediná zb[Gmaj7]yla, c[C]igaretu v[Cmaj7]yklepan[C]ou[Cmaj7], z lesa v[Ami]yletěl pt[Ami/G]ák a kr[Ami]ákoral t[Ami/G]ak, že vzp[D]omínky mé rozjitřil, na znak [Ami]pavouk[Ami/G]ů, co d[Ami]o klobouk[Ami/G]u mi v[D]yšila holka z kusu mé šály v zavřeným kupé, když koleje hrály. .R: M[G]ůj amul[G+]et nezklam[G]al moji p[G7]ouť, jak [C]anděl při mně st[Cmi]ál, když n[Emi]emohl jsem dál, v[G]ím, cesty m[G+]é s tvými s[G]e nesejd[G7]ou, ty p[C]evně drží č[Cmi]as a s n[Emi]imi i n[(Emi,Emi,D7)]ás. .2. Zvedl jsem klobouk, pevně ho sevřel, z myšlenek byl vodopád, najednou kdosi dlaně otevřel, z prstů mi tiše vypad', zahořel jako vích a z let bláhových stal se plamenící rejd a dívky té tvář mi zjevila zář, rudých plamenů na konci léta, na rtech mi zbyla jen jediná věta. .R: .R: Wenn der Abend sich der Stille neigt, und den Tag zur Ruhe bringt leg ich ab die Last, die mich fast ausgebrannt. Wenn aus Stunden, die man abgestreift später man noch einmal nimmt, dann ist vieles, was zuvor war, neu erkannt. An den Ufern der Nacht zieht der Tag an mir vorbei. War er gut? War er schlecht? Habe ich gelebt? War ein Traum für mich dabei? Wenn der Abend sich der Stille neigt, und wenn ich dann bei Dir bin, haben Licht und Schatten ihren Teil getan. Wenn die Wahrheit wie aus Nebel steigt und die Zärtlichkeit Dir bringt, halten wir die Zeit für ein paar Stunden an. An den Ufern der Nacht zieht der Tag an uns vorbei. Und wir ruhen uns aus, eh wir weitergehn, wieder neue Wege gehn. An den Ufern der Nacht zieht der Tag an uns vorbei. Und wir ruhen uns aus, eh wir weitergehn, wieder neue Wege gehn. Šéfe inu, chci zažít ňákou psinu Tak polykej trifáky Šéfe inu, obávám se, že zhynu Bafni to, namakej bicáky Šéfe inu, kde je tady proud Dělej, natahej mikráky Šéfe inu, musíme si vydechnout Jeď vole, vydělej zlaťáky Jseš můj velitel Jseš můj spasitel Jseš můj majitel Jseš můj generál Jseš můj velitel, jsem tvůj specijál Todle je analog, žádnej digitál Šéfe inu, dáme ňákou uzeninu Vem taky ňáky lemtáky Šéfe inu, chytil jsem asi slinu Ba, nasolíme rypáky Šéfe inu, nemůžu se ani hnout Počkej až vohulim repráky Šéfe inu, no to je dobrej čoud To blbče vodešly basáky Jseš můj ..... [Cmi] [F] [Cmi] [B] [G] [G7] [Cmi] [F] [G] [Cmi]Prišiel Jano do mlyna[F], v ten deň, [Cmi]mlela krásna blodýna[B], [G]jačmeň, [Cmi]rozkročil sa vo dverách[F], ách, ách, ách [G]a zakričal: Anča, daj mi z pomaranča! A [Cmi]ona: No problem, no komplex[F], v ten deň, [Cmi]ale najprv práca, potom sex[B], [G]my lord, [Cmi]fakt si pekný parobokF, bok, bok, bok, [G]But I love my job, but I love my job, But I love, but I love, but I love, love, love, love, love (:Rada [Cmi]dám, dám, dám, dám, [F]dám, Ja rada [Cmi]dám, dám, dám, dám, [B]dám,:) Dzigy dong, dzigy dong, dzigy dzigy dzigy, [Cmi]Jano už len spomína[F], Anča!, [Cmi]odišla do Londýna[B], [G]so long, [Cmi]za libry sa cibrí v tom[F], v tom, v tom, v tom čo [G]vie, But I love my job, but I love my job But I love, but I love, but I love, love, love, love, love (:Rada dám, dám, dám, dám, dám, Ja rada dám, dám, dám, dám, dám.:) And she loves her job, and she loves her job And she loves, and she loves, and she loves, loves, loves Tiky paka tiky piky (:Rada [Dmi]dá, dá, dá, dá, [G]dá, rada [Dmi]dá, dá, dá, dá, [C]dá [A]:) But o - o - o - o - o - o - o - only for pounds, But oh oh oh oh oh oh oh only for pounds, Only for pounds, only for pounds, Never more for crowns! Rada dá dá dá dá dá............. rada dá............. Tiky paka tiky piky But only for pounds................. But only................ Only for punds, only for pounds Never more for crowns! .1. Za h[Ami]ořký pivo uslyšíte hrát housle [G]anděla, co na zem spad', př[Ami]ijde k vám sám, prázdné [G]oči, ústa, šrám, p[Ami]ak přestane hrát, t[G]iše bude stát, aby v[Ami]e vodce zahléd' tváře, kvítí a t[G]eplo vyhořelých hvězd. .R: T[Fmaj7]en mrtvej anděl, t[Ami]en smutnej anděl p[G]o ulicích sám vr[D]ávorá, t[Fmaj7]en smutnej anděl, t[Ami]en mrtvej anděl n[G]etoužil a vůbec nic už n[D]ehledá. .*: Dř[Ami]ív byl slavné dítě a měl mu patřit svět, jeho tátovi moh' jenom každej závidět, potom přišel čas, kdy on zůstal stát, jak hodinky za pár šupů, na který mu někdo šláp'. .R: .2. V osmnácti vypad' z domu a máňu do půl zad, další jeho život byl jak dlouhej držkopád, ale pak potkal chlast a z něj mu srdce ztvrdlo na červenej kámen dobrý leda k zabíjení psů. .R: .R: .1. Z r[C]ozmlácen[Ami]ýho kostela v kr[C]abici s k[G7]usem mýdla př[C]inesl js[Ami]em si anděla, p[C]olámal[G7]i mu křídl[C]a, díval se n[Ami]a mě oddaně, j[C]á měl jsem tr[G7]ochu trému, t[C]ak vtiskl js[Ami]em mu do dlaně l[C]ahvičku [G7]od parfém[C]u. .R: [C]A proto, pr[Ami]osím, věř mi, cht[C]ěl jsem ho ž[G7]ádat, [C]aby mi m[Ami]ezi dveřmi p[C]omohl h[G7]ádat, c[C]o mě čeká[Ami] [G7]a nemin[C]e, co mě čeká[Ami] [G7(F)]a n[(G)]emin[C]e. .2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky, debatujíce o Bohu a hraní na vojáky, do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat, to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat. .R: .3. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice, já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice, a tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi, však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy. .R: Běžely zprávy bylo po půl Náhle se zjevil boty si zul Postava šedá anděl můj strážný Měl tichý hlas a byl velmi vážný Přešel hned k věci prý snižují stavy a jemu na srdci leží mé zdraví. Tropím si žerty i z vážných věcí Řek jsem mu na to to spraví pár deci RF: Anděli víš já příliš dlouho stoupal abych pak sletěl níž Anděli víš spoustě lidí jsem na obtíž Anděli víš lidi nejsou svatí jsou ďáblova skrýš Viděl jsi sám jak si vyjím do dna všechno co mam Sledoval kolem to pekelné dění a přitom radil mi životní změny. Vypitý mok nám koloval tělem, Pomalu zhasla ta zář nad andělem. Pomalu snídal pak náhle ztich A mně to došlo přešel mi smích Okurku dojed a zamával z nebe. "Tak dneska u nás-zvu zase já tebe!" [Emi]Vlak je [D]prázdný,[G] pouze[C] anděl a[H] já [G]Zdá [H]se nám, že vlak [Emi]stojí Kra[C]jina ubíh[G]á [Emi]My [H]vídáme svět [Emi]dvojí Pra[C]vý se nehý[G]bá [Ami]Já vidím dívku[C] jež si mě nevší[G]má[Emi] [Ami]Má ladnou křivku[C] a světlo v očích [H]má [Emi]Vlak je [D]prázdný [G]pouze [C]anděl a [H]já Pak dívku potkám náhle Na malém nádraží Vlak zahvízdá tak táhle Až mě to zaráží Tu dívku potkám Jen jednou jedenkrát Má ladnou křivku A světlo v očích má Vlak je prázdný pouze anděl a já Na nočním nebi Dvě noční hvězdy jsou To kleště Boží Lístek tmy procviknou Vlak je prázdný pouze anděl a já [E]Letí anděl nebem [A]jako bílý sníh [E]jenom křídla žlutý [A]jako stránky knih [E]letí anděl nebem [A]jako sněhu vločka [E]tiše na něj volám - [A]jestli na mě počká[G] [A]anděli - stůj! [E][A] 3x Vezmi mě s sebou do sedmýho nebe vezmi mě z místa co pálí a zebe vezmi mě s sebou - já už tady nemám kam jít vezmi mě prosím, prosím k tobě domů jenom tohle přání a prázdný srdce k tomu vezmi mě s sebou - já už tady nemám proč být [G]Než se ozve [A]výstřel který [G]ptáky vypla[A]ší [G]jako vězeň [A]poslední přání mám[E][A] 2x [G][A] anděli - stůj... Vezmi mě prosím až nahoru ke hvězdám jednu z nich si utrhnu a na klopu si ji dám potom jako kometa nazpátke se navrátím až poležím dolů hvězda má se rozsvítí někdo dole z nebe padat slzu uvidí pomyslí si přání a možná se mu vyplní [G]Nestojím o [A]zlatou rybku [G]a její tři [A]přání [G]teď už jenom [A]jedno jediný [E]mám [A][E][A] [G][A] anděli [G][A] anděli [G][A] anděli - [E]stůj... .1. [C]An[G]děl [E]pa[Ami]stý-[Dmi]řům [E]zvě[H7]sto[E]val [Ami]a - [G]by [C]se [F]ka[Ami]ždý [G]ra[Dmi]do - [C]val .Ref.: [C]Ra[Dmi]dujme [E]se [Ami]ve - [E]sel[E7]me [Ami]se z je[G]ho [C]na[Dmi]ro - [G7]ze - [C]ní .2. [C]Že [G]se [E]na[Ami]ro - [Dmi]dil [E]Kri[H7]stus [E]Pán [Ami]od [G]Bo[C]ha [F]ot[Ami]ce [G]nám [Dmi]po - [C]slán .Ref.: [C]Ra[Dmi]dujme [E]se [Ami]ve - [E]sel[E7]me [Ami]se z je[G]ho [C]na[Dmi]ro - [G7]ze-[C]ní .3. [C]Zro[G]zen [E]jest [Ami]nám [Dmi]k vy[E]kou[H7]pe-[E]ní [Ami]od [G]vě[C]čné[F]ho [Ami]za - [G]tra[Dmi]ce - [C]ní .Ref.: [C]Ra[Dmi]dujme [E]se [Ami]ve - [E]sel[E7]me [Ami]se z je[G]ho [C]na[Dmi]ro - [G7]ze-[C]ní Den přeslavný jest k nám přišel - koleda .1. [Dmi]Den přesla[C]vný jest [F]k nám [Gmi]při-[A7]šel [Dmi]v němž má bý[C]ti ka[F]ždý [Gmi]ve - [A7]sel [C]Ra[F]dujme [Gmi]se ve[Dmi]selme [A]se [Dmi]v tomto [Gmi]no - [Dmi]vém [A7]ro-[Dmi]ce! .2. [Dmi]Dítě se [C]nám na[F]ro[Gmi]di - [A7]lo [Dmi]proroctví [C]se na[F]pl[Gmi]ni - [A7]lo [C]Ra[F]dujme [Gmi]se ve[Dmi]selme [A]se [Dmi]v tomto [Gmi]no - [Dmi]vém [A7]ro-[Dmi]ce! .3. [Dmi]Kriste tvo[C]je na[F]ro[Gmi]ze - [A7]ní [Dmi]ať je nám [C]všem ku [F]spa[Gmi]se - [A7]ní [C]Ra[F]dujme [Gmi]se ve[Dmi]selme [A]se [Dmi]v tomto [Gmi]no - [Dmi]vém [A7]ro-[Dmi]ce! [C]Do domu přišli hosti a nebe bylo [A7]právě plný [Dmi]hvězd já [G7]seděl na předmostí lávky z frází úsměvů a [C]gest Ta lávka vedla někam, kam jsem týhle [A7]noci nechtěl [Dmi7]jít a tak před tebou smekám a [E7]nejspíš to co piješ budu [Ami]pít V tom prapodivným šenku kam mě dones [A7]můj dvounohej [Dmi]džíp mi někdo podal sklenku a v [E7]louži smutku cigaretu [Ami]típ Ten [Ami]smutek z tebe čněl jak [G]ebenovej trám a [Dmi]všichni kolem se mě ptali [E]co si k pití dám Ten [Ami]smutek v tobě vřel jak [G]gejzír bahenní a já [Dmi]chtěl se svou whiskou dopít [E]i tvé trápení Rty [Ami]rozněžnělý tmou se [F]tisknou k cigáru jen [G]mokro zimavý zabrání po[E]žáru Jsi [Ami]sama a já sám - jsme [F]prapodivnej pár co [G]v třasovisku máv na [E]černý autoAmikar... Už dávno zamkli kasu, svý sakypaky si barman sbalil zalezl do kanafasu i starej štamgast Jack a valchař Bill Máš dlaně chladný stezkem a vlhký mlhou vyplakanejch slz těch s originál leskem, kterejma je všechno vidět skrz Jak tichej anděl smutku tu stojíš plná všeho, co není a já se děsím skutků, myšlenek i slov a loučení Ten smutek z tebe tek jak smolnej vodopád až černejch louží kolem tebe začal jsem se bát Ten smutek z tebe vlál jak noční uragán rozžhavenej vzpomínkama od pekelnejch bran A potom jsi šla spát, já s lahví zůstal sám Snad jsem tě měl rád, dům zůstal do kořán A pak jsem dlouho šel, vzpomínal co jsem pil A kolem táh se kraj kterej smutek zpustošil... Kam nás cesty vedou je marný se ptát, i bůh to možná jen tuší. A jsou i srážky vlaků a hrozí nám i pád, i zlo, co skrejvá se v nás. Život nám dává svou drsnou lásku, kolik snů v dubnu spálí nám mráz, co tu je násilí, my si tenkrát slíbili trošku v dětský víře svý, že to ve dvou půjde snáz. Rf.: Buď můj anděl strážnej, ve dne, v noci, v létě, v zimě, stejně blízko při mně stůj, buď můj anděl strážnej, za to na oplátku budu já ten tvůj. Já už nejsem s tebou, ty ztratil ses nám, kam každý jednou se ztratí. Proč jsou i srážky vlaků, proč odjel´s tehdy sám a já snad neměla stráž. Život nám dává svou drsnou lásku, kolik snů v dubnu spálil nám mráz. Pozor dej v autech svých na nebeských dálnicích, já kousek tebe v duši mám, i když dělí nás ta hráz. Rf.: Buď můj... /: ten můj život lehkovážnej usměrňuj a opatruj :/ x2 Buď můj anděl strážnej, ... [F#mi] [C#] .1. [F#mi]Uzoučká pěšinka uprostřed močálů, [C#]ukryta v mlze, se plazila do noci. Po ní šly postavy mlčky a pomalu. Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci. .2. Kráčeli cestou do temnot v hlubinách. Ta kdysi zářila, jak brána do ráje. Na ztichlou krajinu dopadal hvězdný prach. Tma všechno pohltí soucitu nemaje. .Ref.: [A]Sídla teď [D]v zemi [E]mají [A]křídla [D]peli[E]chají. Jsou to [F#mi]padlí andělé a někdy dost [(G)]pi[F#mi]jou, když po nocích dělaj, že naplno [(G)]ži[F#mi]jou. .3. [F#mi]Tak strašně chybí víra - [C#]na to se neumírá. O lásce málo vědí - lásky se nenajedí. Zoufalá apatie - to duše uvnitř hnije. Nevědí, co je štěstí - dostaneš hajzle pěstí. .Ref: Chodí často v džínách. Škodí ve skupinách. Padlí andělé se špinavým peřím, s nadějí vzhlížejí k zamčeným dveřím. .Ref2: V nebi je málo chtěli. Šklebí se - zapomněli, [G]že sem z nebe spadli to [Hmi]protože kradli. [E]Šlohli asi kus nebeský krásy. [C#] Doba je mladá hvězda už padá. Přišel čas přát si všechno! Andělův život je krátký. Možná to někdy vyjde, a je třeba vezmou zpátky. Ref.: Stojí tu bez útěchy. Bojí se, mají blechy. Opravdoví andělé se zamračenou tváří pozorujou měsíc jak vytrvale září. Uzoučká pěšinka uprostřed močálů, ukryta v mlze, se plazila do noci. Po ní jdou postavy mlčky a pomalu. Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci. Ref.: Sídla v zemi mají. Křídla pelichají. Padlí andělé se špinavým peřím, s nadějí vzhlíželi k zamčeným dveřím. Ref2: V nebi je málo chtěli. Šklebí se - zapomněli, že sem z nebe spadli, to proto, že kradli. Šlohli asi kus nebeský krásy. Ref.: BSídla Esv zemi Fmají. BKřídla EspeliFchají. GmiPadlí andělé se špinavým peřím, s nadějí vzhlíželi k zamčeným dveřím. Ref2: BV nebi je Esmálo Fchtěli. BŠklebí se - EszapoFmněli, Asže sem z nebe spadli Cmito protože kradli... [H]Co tě to hn[C#m]ed po ránu na[E]padá, [H]nohy, ruce - [C#m]komu je chceš [E]dát [H]Je to v krvi[C#m], co tvou hlavu [E]přepad[H]á, chtěla[C#m]s padnout do hrobu a [E]spát REF. [D]Poranění [A]andělé jdou d[G]o polí, s[D]těhovaví[A] lidi ulít[G]aj [D]Panenku b[A]odni - jí to [G]nebolí, s[D]vět je mami[A] dokonalej kra[G]j Po ránu princezna je ospalá, na nebi nemusí se bát V ulicích doba zlá ji spoutala, polykač nálezů a ztrát REF. Co tě to zas po ránu napadá, za zrdcadlem nezkoušej si lhát Miluju tě, chci tě - to ti přísahám, na kolenou lásce pomož vstát Poranění andělé jdou do polí, stěhovaví lidi ulítaj Panenku bodni - jí to nebolí, svět je mami dokonalej kraj Svět je mami dokonalej kraj, svět je mami dokonalej kraj, Svět je mami dokonalej kraj... [E]V noci tak hluboké až psi vijí, [A]když srpek měsíce zařízl tmu, [H]schovalo se v hradní bráně pár z[A], [E]moklých lidí. Hromy a blesky v temné harmonii, všichni byly jako vítr v divokým snu, náhodná sešlost co se zítra už neuvidí Lidi jsou si blíž když z nebe padá voda, hned vytáhli to co po kapsách měli, zakouřili popili a zpívali si spoustu písní. Co koluje to vždy ti někdo podá a ta holka vlevo se tak hezky dělí a ta vpravo taky, to budou nejspíš místní. [A]Andělé líta[H]jí jen [E]brzy z rána, to[A] [H] [E] když na ně čekáš celou noc. Když je tvá duše potrhaná, přilétají rychle na pomoc. [A]Anděl se šalm[H]ají, anděl s [A]ratolestí, [H]andělé štestí[A] [E]. Ještě večer si měl pocit že jsi v koncích, ale teď už ti stoupá světlo z očí, holky že nad ránem si vyjedem za stádem koní. Bosky tančíš s nima po záhoncích, až i hvězdy dokola se s tebou točí, hlína je teplá a měkká mezi prsty a voní. Andělé........... Pak jejich auto stálo v prostřed polí, nad lesem právě slunko vycházelo, jen mlžný opar halil lesklou čerstvou lesklou oranici. To srdce sevře a už nepovolí, ty dvě holky nevim co to do nich vjelo, za blůzy si strkají mladou mokrou kukuřici. A navzájem si ji pak vytahují a znova do pole běží pro munici, jedna druhou se smíchem svalí do orosené trávy. Až se jim při tom boty sami zují, blůzky padají jak plachty plachetnici, (já zahlídl křídla a tak začal nový den boží slávy) 2x. Andělé............ [C]O Svatým Matě[F]ji [G]po ulici chodě[C]jí, zavěšený do se[F]be, [G]andělové z ne[C]be... [G][C][G][D][G][C][G][D][D] .1. [Hmi][Hmi]Vel[C]iký [C]p[G]řání já [G][D]měl jsem a [D]mám [Hmi][Hmi]dívá[C]m se [C][G]do nebe [G[D]]a poslou[D]chám [C][C]jednou t[A7]ak [A7]vid[G]ět se [G[C]]anděly [C]smát [G][G]nejdřív ji[C]m [C]nal[A7]ít a [A7]p[D7]otom řeč [D7]dát .R: [G]Vyzvání [C]zvony už [G]vidím je [D]jít [G]hádají z [C]dlaní zda [G]nebýt či [D]být [G]jeden jak [C]druhý a [G]vedou si [D]svou [G]svatozář [C]tíží a [G]sandále [D]dřou .2. Začli jsme rozmlouvat a začli jsme pít varhany zněly tak jak to má být a pak jsme zpívali každej tu svou glória říkali že prej mě zvou .R: .3. Že prý se mám modlit a že nemám lhát dál už nic nevím pak už se šlo spát chtěl jsem být lepší no a teď to mám andělé zmizeli já jsem na to sám .R: .R: (v [A]) .1. [G]Před léty s úsměvem, bloudíval Žižkovem, [C]už starší pán, Andílci říkal dětem. [G]Kabát až na paty, vzpomínky uvátý, [C]a jak byl sám, dárky chtěl dávat lidem. [G]Patřil k těm bezejmen, co potkáš za rohem, [C]a každý věděl hned, kdo je to Andílek. X. [Ami]Vlající [C]dlouhý bílý v[G]lasy, [Ami]a srdce [C]doko[G]řán, [Ami]hádej, če[C]ho se dočkal [G]asi [Ami]ten [C]starej [G]pán.[Ami] .R. Byl tak [Ami]zvlášt[F]ní, krmil [C]kočky toula[G]vý, byl tak [Ami]zvlášt[F]ní, neměl [C]nic a chtěl [G]dát. Byl tak zvláštní, šaty trochu děravý, byl tak zvláštní, že's ho musel mít rád. .2. Zůstal stát na schodech, to už se hlásil věk, chraptivý dech, občas ho předap kašel. Výlohy obchodů, smály se důchodu, možná měl pech, možná svý štěstí našel. A jak se slehla zem, kvete strom nad hrobem, ten zůstal sám, když člověk zapomněl. Patřil k těm bezejmen, co potkáš za rohem, a každý věděl hned, kdo je to Andílek. X. Vlající dlouhý bílý vlasy, a srdce dokořán, hádej, čeho se dočkal asi ten starej pán. .R. Byl tak zvláštní, krmil kočky toulavý, byl tak zvláštní, neměl nic a chtěl dát. Byl tak zvláštní, šaty trochu děravý, byl tak zvláštní, že's ho musel mít rád. 2x Byl tak ..... musel mít rád. Byl tak ..... kočky toulavý, byl tak zvláštní. .1. [Emi]Ještě když chodil d[Ami]o školy vždycky n[D]ejlíp z nás plnil ú[Emi]koly skvělý d[C]iktáty - dětský k[Ami]ravaty kluk jak a[D]ndílek trochu d[Hmi]ebílek. [Emi]Brejličky se mu m[Ami]lžily, zato je[D]dničky se mu m[Emi]nožily, dobře ma[C]loval, skvěle ž[Ami]aloval, tenhle a[D]ndílek malej d[Hmi]ebílek. .2. Holky ho nikdy nechtěly asi protože byl příliš nesmělý tak je nesnášel třídní donášel ten náš debílek pardon andílek. A tak životem šel tenhle tlustínek cestu mu vyšlapal jeho tatínek na drahej fráček malej vodznáček hajzlík vod kosti co má rád sladkosti. .R. /: [Ami]Vlasy pomádo[C]u poma[Emi]zaný an[H]dílek [F#mi]má velký a[F]mbice hlavně v po[Emi]litice a v kriti[G]ce.[C] :/[D][Emi][G][C][D][G] .3. Chlapeček co tone v mindráku sedí teď ve velkým baráku veliký fáro v hubě cigáro už ne andílek teď jen debílek. Težko se facce ubrání a tak je chudinka strašně humánní velmi morálně škodí po straně pomluva docela hodně udělá. .R. .*: Znám jich víc těchdletěch hajzlíků dělaj politiku píšou kritiku voči jim zaplanou při útoku stranou ve škole andílci teďka debílci. .1. (Tak) str[A]ánky č[D]ítanky chc[A]i si z[D]aložit tv[A]ými [G]cop[D]ánk[A]y, /: sp[F]íš než na T[C]emno m[G]yslím na l[A]ásku, pr[F]omiň, J[G]irásk[A]u. :/ .2. Stránky fyziky chci si založit tvými culíky, /: v spojených nádobách myšlenky nekalé, promiň, Pascale. :/ .3. Stránky chemie proud tvých vlasů snadno mi zakryje, /: vadíš mi ve vzorcích, ztrácejí logiku, Lomonosíku. :/ .4. =1. .1. [G]Andulko [D7]šafářo[G]va, husičky [D7]nemáš do[G]ma. [D7]Husy jsou v[G] ječmeně, [D7]Andulko, vyžeň [G]je! Vyžeň je z[D7] ječmene v[G]en dřív, než bu[D7]de bílej d[G]en. .2. Já bych je ven vyhnala, jen kdybych se nebála. Paňmáma lehce spí, jak se hnu, všecko ví! Já nesmím z komůrky ven dřív, než bude bílej den. Angelo, jdu každé ráno k lodím, vodou se vstříc jim brodím, hledám tvou. Angelo, slunce ti k zádi padá, ještě jsem stále mladá, dny však jdou. Ať oceán tě nezahubí, ať zhyne sám, ať se ti já tam v podpalubí zdám. Angelo, až složíš náklad s jutou, nech tu svou dálku krutou, vrať se k nám, vrať se k nám, Angelo. [D]V Kolíně na lodi [B]zdvíhaj [D]kotvy a starý Kelly [B]pije irskou [A]whisky, [D]zrzavý vlasy se [B]míhaj, [G]jak ve zmatku běhaj [A]všichni sem a tam, [D]Angelo jediný [B]zívá, [D]vždyť je to dítě a [B]nemá z toho [A]rozum, [D]včera ho slyšeli jak [B]zpívá [G]hlubokým hlasem a [A]puberta je tu. [G]Angelo [B]mutuje a [D]zničil celou zpívající rodinu, [G]do Irska [B]putuje, [D]zpátky do Dublinu. Stará loď neklidně se houpá a táta Kelly v kajutě se zavřel, nedávno ještě mohl doufat, že finanční triky zalepí en endžl. Tak teda zase domu táhnou, ještě že maj trochu zlata dole v pytli, brňáky na ně nedosáhnou, zase budou živí z bramborů a žita. Angelo mutuje a zničil celou zpívající rodinu, do Irska putuje, zpátky do Dublinu. Angelo mutuje a zničil celou zpívající rodinu, do Irska putuje, zpátky do Dublinu. 1.[G]My jsme parta veselá, jezdíme rádi [D]ven proto anglická sobota je náš dávný [G]sen Chtěli bychom volna víc, a celému světu [C]říct [D]že když jedem na osadu, [D]zpíváme od [G]plic Ref:[G]My jezdíme do přírody a [D]tam u vody stavíme [G]stan někde v mlází, co nám schází, nás nikdo [D]nerozhází, když hoří [G]pláň [C]Zapomenem [G]na robotu, na robotu, [D]chcem jen anglickou sobotu [D7]za lopotu [G]však ti páni z plánování už asi [D]zapomněli na [G]ni 2.Leckerej pan ministr rád jezdí na ryby a o slušným trempovi má vážné pochyby Když chce ale najít klid, musí mezi nás přijít aby poznal, že jsme mladí, a že chceme žít 3.Pražskej rozhlas uspořádal trempskou relaci mnoho lidí z té relace mělo legraci Ti, co tam však mluvili, nikdy trempi nebyli bez těch řečí by se asi neuživili 4.Musíme se přiznat však, že mezi námi jsou tací trempi, kteří pomalu asi vymřou Jejich úvodní role začíná: Vole, vole, Končí v šenku, v hrsti sklenku, karty na stole Ref:My jezdíme do přírody .... Ref:My jezdíme do hospody a místo vody chlastáme rum Někde v lese svalíme se, kdo rum nenese, ať jde k čertům Zapomenem na přírodu, na přírodu, chceme jen rum a žádnou vodu z vodovodu Ať nám pivo pěkně pění, nad pivo není, to se cení [D] [DCG]Jeee [DCG] [Emi],[G] Je to už hezkejch pár dní [Ami] [C]os přijela sem [H7],[Emi] do toho všivýho města žít [G] Dívenka z venkova, [Ami],[H7] Uu, krásná a důvěřivá Poznalas lidí pár a málem máš Pocit, že už to tu znáš, jak naivní Proč ses mě nedržela Já moh dát ti víc Teď skončíš na předměstí V ňáký špinavý díře (r): [D]Ani náhodou, ani náhodou [C], [G]Já nejsem ten, komu ty za pravdu dáš, ne [D]Ani náhodou, ani náhodou [C], [G]Nejsem ten, komu za pravdu dáš [C]Ani náhodou [G], [Emi]Ne, nejsem to já [G]První sem v pořadí stál [Ami]Tys byla žádostivá [H7], [Emi]Co všechno najednou můžeš mít [G]Mládí je tak krátká věc [Ami]Ty chtěla prožít si víc [H7]Vo kolik nechceš mi říct [Emi]Tak tohle je ten tvůj ráj [G]Město vo jakym si sníš [Ami]Topíš se ve sračkách [H7]A za to nemůžu já [Emi], [G]Prosím tě, zpátky, zpátky, zpátky poď [Ami]A vrať se na začátek, aaa [H7]možná že můžeš [D]Ani náhodou, ani náhodou [C], [G]Já nejsem ten, komu ty za pravdu dáš, ne [D]Ani náhodou, ani náhodou [C], [G]Nejsem ten, komu za pravdu dáš Jeej .. SOLO: [DCGDCGCG] [E]Ani náhodou, ani náhodou [D],[A]Já nejsem ten, komu ty za pravdu dáš, ne [E]Ani náhodou, ani náhodou [D],[A]Aaaau jééj [E]Ani náhodou, ani náhodou [D],[A]Já nejsem ten, komu ty za pravdu dáš, ne [E]Ani náhodou, ani náhodou [D],[A]Já nejsem ten komu ty za pravdu dáš [D]Ani náhodou, jeee [E]Ne, nejsem to já [A]Kakala Anička na větvičce, [E]hovínko jako [A]taštička [A]škrábala se v prdelince a [E]volala [A]Vašíčka. [A]Srala Anča na větvi, [E]hovno jako [A]taška [A]škrábala se v prdeli a [E]volala [A]Vaška. .1. [Emi]Anička, dušička, [A7]kde si bo[D]la, [G]keď si si čižmičky [D7]zarosi[G]la? /: [G]Bola som v[D] hájičku, [Emi]žala som [H7]travičku, [Emi]duša moja, [Edim]duša [H7]moja.[Emi] :/ .2. A ja som po tri dni trávu kosil, ešte som si čižmy nezarosil a ja som hrabala, teba som čakala, duša moja, duša moja. [G] [B] [D] [G] [B] [D] Ty sa [D]túlaš a[G/D]ko anjel [Emi/D]hore dolu po [F#mi]ne[A]bi, [D]povedz aspoň a[G/D]ko tam je, [G/D]oplatí sa [B]dobrým [A]byť? [D]Už tri dni sa vo[G/D]lám "Nespíš" a [Emi/D]to je na mňa při[F#mi]ve[A]ľa, [D]tak do toho ne[E/D]ba kričím, [G/D]ja chcem svojho an[B]jela. Nemilujem, nespím, nejem, iba ticho vysielam, pane bože, ak vieš, kde je, pošli môjho anjela. [G/D]Ako pierko mi [Gmi/D]na zem spadne [D]ale pozor na [Bmi]krídla, [D+/B]bez krídiel je an[D6/A]jel na mne a [E9/G#]akoby sa při[Gmaj7]krý[Emi9]val[A]? (r): Ojo[G]jój[B], [C]kde si an[D7]jel, Ojo[G]jój[B], [C]anjel môj[D], Ojo[G]jój[B], [C]kde si an[D]jel, Ojo[G]jój[B], [C]pri mne [D]stoj. Ty sa túlaš ako anjel hore dolu po nebi, povedz aspoň ako tam je, oplatí sa dobrým byť? Hlúpe nebo, múdriem z neho, fakt už nenachádzam slov, ja viac než boha samotného ľúbim tých jeho anjelov. (r): [Ami]Zapáľme [Ami/G]v tme dve [Ami/F]štíhle [Ami/E]sviece, [Dmi]Anna [Emi]Mária[Ami] [Ami]Zapáľme [Ami/G]ich za [Ami/F]dávnu [Ami/E]pieseň, [F]Anna [Dmi]Mária[G] [Dmi]Privolám tvoj [G]zvláštny úsmev, [Ami]Anna [G]Mária[F] [Dmi]Budúcnosť vecí [G]rýchlo pustne, [Ami]Anna [G]Mária[F] [Dmi]Anna [G]Mária[Ami] Začínam tušiť o čom je život, Anna Mária Dosť bolo právd čo páchnu pivom, Anna Mária Dlho som žil pre túto chvíľu, Anna Mária Už viem že pád tiež dáva silu, [F]Anna Mári[G]a (r): Je čas sa [C]rýchlo, [B]rýchlo [F]vrátiť [Dmi]Na miesto [G]strát V trinástej [C]komnate [B]tíško [F]spíme [Dmi]tisíci [G]krát Vymenil som už slávu za prach, Anna Mária Aj preto sem dnes prišiel záprah, Anna Mária Dlho som žil pre túto chvíľu, Anna Mária Už viem že pád tiež dáva silu, Anna Mária (r): Je čas sa rýchlo, rýchlo vrátiť Na miesto strát V trinástej komnate tíško spíme tisíci krát v biblii lásky je dávny príbeh o chráme strát V tom chráme ty a ja tíško spíme tisíci krát [C]Teče tam Sacramento a [G7]cejtíš se proklatě [C]sám ty kolem brodu vem to, [F]ať jedeš sem nebo [G]tam Pak [C]zahlídneš tu [Ami]chajdu skrz [F]bažin smrdutej [E]dech V tý [F]chajdě vždycky [C]najdu svůj [G7]důvod pro svůj [C]spěch (r): Svou Annie Wood, svou [F]Annie Wood, prostřenej [G7]stůl a plnej [C]sud, dám si tam hrát a [F]kolikrát, že ji mám [G7]rád, svou Annie [C]Wood [E]Potom strčím ruce k ledu, o [Ami]kousek dál popojedu, [E]nechci z toho dělat vědu, [F]Annie Wood, [G]Annie Wood, [C]Hej, Annie Wood, má [F]Annie Wood a nevěr[G]ná mi klidně [C]buď! Já taky nejsem svatej a nestojím o stálej byt jak vrabec chocholatej, hlavně že bude co pít Jen jednou za rok zdá se, že někde někoho mám, to srdce ozejvá se a já se vracím k vám (r): Má Annie Wood, má Annie Wood ... Vždyť já tě stejně klamu a holek mám stopadesát šest, však tobě pro reklamu bych ďáblovi zaprodal čest Tvý knajpě věčnou slávu šířím po USA až někde složím hlavu, zadarmo nalévej! (r): .1. [C]Sám mám já touhu, [C7]mám, jít k [F]horám dale[C]kým a ptát se řek, co [Emi]znám, kdy [F]příjdou k obě[C]tí. Co prožil s dívkou [F]svou tu[G]lák tam za ře[C]kou a kdo se na mě [C7]ptá, ten [G7]tulák, to jsem [C]já. .2. Byl jitřní čas a vítr vál, já dívku potkal tam, kde v Montáně se Yelowstone prodírá k rovinám. Tam Anny, děvče kouzelný mi úsměv podává a moje oči nevidí skrz údiv, co se zdá. .3. Já ruku v ruce bloudil s ní a trhal tymián a mával stádu těch koní, co volní jsou jak báň. Vítr srdce rozdělí i hory se rozejdou, Anny vzal si mládenec, co jméno má Ben Joe. .4. No co dál bych vám vyprávěl, je vdova kouzelná a v Montáně se rozletěl poprask o mně, že prej mám na pažbě čáru řezanou a kdo se na mě ptá, toho šerif klidně zastaví, proto tulákem jsem já. [CFCF] [C]Mávni, ať [F]zmizí všechna závist [C]pochopím to já a ty[F] ať se tvůj p[C]řítel dá[F]ví [C]platím svoje útrat[F]y[CGFCGF] Vkládá svůj osud do dvou řádků stačilo, že uměl psát co chtěl tvůj přítel - hádku zahoď papír pojď se smát [D]Léta má tě rád anonym pí[E]še [D]účast předstírá anonym hý[E]čká hřích anonym p[C]íše[GFCGF] anonym p[C]íše[GFCGF] Mávni, ať zmizí všechna závist pochopím to já a ty ať se tvůj přítel dáví platím svoje útraty Píše a má styl důkazy pádné nás hned osvítil anonym hýčká hřích anonym vl[A]ádne[CD] anonym vl[A]ádne[CD] Vkládá svůj osud do dvou řádků stačilo, že uměl psát co chtěl tvůj přítel - hádku zahoď papír pojď se smát Léta má tě rád anonym píše účast předstírá anonym hýčká hřích anonym píše, anonym píše anonym vládne, vládne, anonym píše [C]Re[F]c:[G] [C] A[D]ů! .1. Vč[D]era sem posluchal n[A]a desce Dobeša, braly mě mory, hned vam řeknu, pr[D]oč, dost divno bylo mi, hr[A]uza mě obešla, jako když v dřevě se zavrti červot[D]oč. .2. Zpival tam o trenkach nepěknu baladu, že pry su trenyrky z gati to nejlepši, tož to se usměju jak chachar na mladu, nic mě to nestoji, myslim si ale svy. .R: D[G]obešu, Dobešu, k[D]aj si dal pokoru, vš[E]ichni tě viděli, tuž n[A]ech tě vezme ďas, [D]obalku tlustu jak hr[A]anični zavoru strkal ti kapsy Blažek a Adid[D]as. .*: C[G]o sa d[A]alo rob[D]iť, chacha[A] .[D].. .3. V trenyrkach, chachare, zkus La Manche přeplavať, Venclovsky prubnul to a nic se něchlubi, dřiv nežli udělal tři tempa doprava, už je měl u kolen a faral do hlubin. .Rec: Na New York? Na Hradec! .4. Představ si Jarmilu, jak, oči zasněne, s usměvem přiblblym vzpomina na synka, tož to by musela měť je snad skleněne, aby se usmala na chlopa v trenyrkach. .R: Řek' by ti Vaclav Klaus: pořiď si šupleru, všecko si spočitaj a trenky dobře změř, pak jich pul odstřihni, odevzdaj do sběru, ze zbytku na troje slipy hned dostaneš[G].[D7GCGD7GD] .Rec: Umím! Leda prd! .5. Dobešu, nedělej, porno si sledoval, lezly ti oči ven jak červi z perniku, všecko sme viděli zblizka aj ze všech stran, viděl si trenky tam? Ja ani z rychliku! .R: Na zavěr chcu ti řict, když si tu hostoval, tuž jsem tě pozval k nam, nedělam vtipy, mám vážnú obavu, kdyžs' u nás nocoval, neměl si náhodú pod trenkama slipy? .1. Tři v[G]ěci na světě jsou, ty já mám n[C]ejvíc r[G]ád, první je trochu piva ze džb[A]ánku ochutn[D]at, a v [G]Armě jsem řek' "nalej!" už j[C]ako kluk bos[G]ý, jestli tohle není O.K., ať m[D]ě kat pověs[G]í. .R: Pověs[C]í, pověsí, pověs[G]í, pověsí, jestli tohle není O.K., ať m[D]ě kat pověs[G]í. .2. Mý dívky ruce něžný mě večer obejmou, prej:"Miláčku, buď mužem!" - do háje mravy jdou, na ty si zavzpomínej, až budeš bělovlasý, jestli tohle není O.K., ať mě kat pověsí. .R: .3. A když mně pivo zteplá a dívka ochladne, co jinýho než country mě v ten ráz popadne, řeknu si: hochu, zahrej, ať se dům vyděsí, jestli tohle není O.K., ať mě kat pověsí. .R: [Hmi]Barevnej šátek do vla[G]sů a [F#]jedem [Hmi]na křídlech černejch Pega[G]sů se [F#]svedem [Hmi]tohle je vůbec dobrej [G]kraj kde ti všechno [Hmi]daj a nejjemější [A]z vín tu [Hmi]znaj Ulicí proběh žlutej pes a volá rej čarodějnic ještě dnes hej hola na hlavu černej klobouk dej v tom stavu nejsi zlej a oči kryje stín [D]Aranka umí "hula [G]hop" ty dy ty [D]ty až pánbůh tiše úpí [G]stop ty dy ty [D]ty občas se ve tmě blejskne [C]nůž i ty ho pilně [Hmi]bruš a srdce otví[A]rej co s[Hmi] tím Potáhnem na španělskou zem - kde leží? tam všechno víno vypijem - jsme svěží prej je tam vůbec dobrej kraj kde ti všechno daj a ženský divoký Aranka umí "hula hop" ty dy ty ty až pánbůh tiše úpí stop ty dy ty ty Aranka úpí svoje blues ty dy ty ty a nutí cizí koně v klus ty dy ty ty občas se ve tmě blejskne nůž i ty ho pilně bruš a dobře vybírej kam s ním [A]hej kam [D]s ním [Emi]Strašnou [G]ží[D]zeň [C]už [Emi]neuhasí k břehům v dálkách už nedoplují Sto [F]hodin, sto nocí, sto roků klid údům [Emi]nedopřejí Sto hodin, sto nocí, sto roků se vláčí za nadějí a věří v tu záři co zlátne pár sáhů nad obzorem Ten obraz je ničí jak nemoc co klíčí v těle chorém Strašnou žízeň už neuhasí k břehům v dálkách už nedoplují Sto hodin, sto nocí, sto roků klid údům nedopřejí Sto hodin, sto nocí, sto roků se vláčí za nadějí a věří v tu záři co zlátne pár sáhů nad obzorem Ten obraz je ničí jak nemoc co klíčí v těle chorém [Emi]Zůs[D]tal [Hmi]na lodi [Emi]sám [Emi]čeká[D][Hmi]až přijde [Emi]déšť [Emi]Mléč[D]nou d[C]ráho[Hmi]u [Emi]spás[D]nou v[C]láhou[Hmi] [Emi]Mléčn[D]ou [Cmaj7]dráhou[Hmi] [E]Hloub[D]ka [F]láEká [D]a [F]lí[E]čí [D]a [F]vá[E]bí [D]Pojď [Fmi7/5-]blíž! [Fmaj7] [C]Teplý [G]proud [C]ten bludný [G]proud [F]nosí v[C]láhu zbaví [G]světských pout Ten věčný proud zbaví pout [F]k modrým [C]dálkám bude [G]věčně plout[C] .1. F[D]ilosof[C/D]em čl[D]ověk se st[C/D]ane, j[D]en když to d[C/D]ělá f[Hmi]orteln[Ami7]ě, mn[D]ě vám to jd[C/D]e n[D]ejlíp ve v[C/D]aně, mn[D]ě to jde n[C/D]ejlíp v k[Hmi]oupeln[Ami7]ě. .R: Kd[C/D]yž vana př[G]eték[C]á, volám "h[F]eurék[C]a!" a špl[G]ouchám j[Ami7]ako malý d[D]ěcko, kd[C/D]yž vana př[G]eték[C]á, volám "h[F]eurék[C]a!", a k[G]oukat b[Ami7]ude celý Ř[D]ecko, j[Ami7]ak se dělá v[Hmi7]ěda v[Ami7]e vaně u [C/D]Archiméd[G]a. .2. Formulovat složité teze je základ filosofie, většinou chlap do vany leze s tím, že se jenom umyje. .R: .R: Pla[C]vu si, ani nevím jak, vždyť nemám prsa, [G7]nemám znak, mám jen hlavu plnou id[C]eá[Ami]lů.[DmiG7] A [C]mám rád vodu zelenou a pletu si ji [G7]s ozvěnou, narážejí obě na stejnou ská[C]lu.[C7] [F]Mám vodu [C]rád, [G7]a proto [C]si [G7]na její [C]chlad [G7]tu zvy[C]kám, [F]hraju si [C]s kapry a [G7]s loso[C]sy a [D7]tykám [G7]štikám. Ře[C]kni štiko modrošedá, proč voda mi [G7]pokoj nedá a proč mě láká a [C]proč mě lá[G7]ká? Proč [C]šťasten jsem když do ucha mi chladná voda [G7]šplouchá a cáká a [C]cáká a [G7]cáká a [C]cáká. [D]Arizona, Arizona, [G]to je pravých mužů [D]zóna [A7]karty šustí kulky bzučí, [D]krávy cituplně bučí [G]cítím se v té poho[D]dě, [G]jako ryba [A7]ve voDdě. Arizonských mužů plémě, chová se k ženám tak jemně Gentlemani ranou pěstí, hrubiánům mravy pěstí ve znamení pokroku, střílí rovnou od boku. .1: [Dmi]Tam na mexický hranici maj stromy krátkej stín a ve vyprahlý pustině kamení bez [C]travin když [Gmi]já tam tenkrát s Tomem jel přes polední [B]žár my [C]měli z Arizóny už hez[Dmi]kejch kiláků pár .R: Arizó[B]na [C]mizí do [Dmi]dáli i když koně mám Louda[B]vý a [C]sedlo vrza[Dmi]vý .2: Tam na mexický hranici my zlato chtěli mít a až se domů vrátíme tak jak budem si žít prej Tom si koupí malej ranč a já hned vedle něj že potom k stáru nám oběma bude hej .3: Tam na mexický hranici při práci tý velký pojednou nám za zády dva výstřely štěkly jedna kulka z mýho banja vyloudí smutnej tón a ještě stačím zahlídnout jak vedle padá Tom .4: Hej Tome kamaráde dostal jsem to i já už v dálce od nás odjíždí ta banda proklatá už nezahrajem kamarádům tam u nás doma už nepřivítá nás naše Arizóna .R: [Dmi]Arizóna mizí...vrzavý vrzavý vrza[D]vý [Emi]Klít a snít tady můžeš jako[D]rát, [Emi]ránu do stolu dát pěstí k ránu trochu [D]štěstí, [Emi]rozdává kdo vyhrává, že bude večer [D]stát, [Emi]kdo bude klidně [C]spát mezihra [EmiDC] klít a snít tady můžeš akorát, ránu do stolu dát pěstí k ránu trochu štěstí, rozdává kdo vyhrává, že bude večer stát, kdo bude klidně spát a kdo bude v pánu mladej, padej dej se do parády nevíš co čekat, tak dej se do armády, co tě tam čeká neotáčej se zády co tě tam čeká a čas je jako řeka [EmiDG] [Emi]všichni zdraví na povel a [D]cesta do pekel ta trvá [Emi]krátce to si [G]chtěl vybí[C]rej hlavu na oprátce [G]kupředu[D] a [Emi]neposrat se v týhleDdířeEmi, [D]jako [Emi]zvíře [D]hroznej [Emi]strach[C] a dál už to znáš, tělo máš na stěnách rozsekaný všichni zdraví na povel a cesta do pekel ta trvá krátce to si chtěl vybírej hlavu na oprátce kupředu (a neposrat se po setmění, a neposrat se,) a [C]čas je jako řeka, [Emi]stejně se všechno změní po [D]setmění stejně se všechno změní po setmění a co na nás tam čeká [EmiD]do se[G]del všichni zdraví na povel a cesta do pekel ta trvá krátce to si chtěl vybírej hlavu na oprátce kupředu a nebo zrádce. sloka 1: [Dmi]Proti [A7]válce [Dmi]mír, [Gmi]proti [D7]štvaní [G]klid a [F]proti [C7]všem, co [C7]vraždí, [F]k boji [E]nastoup[A7]it. refren [D]Vojáci [A]dejme [D]výstrahu, [Bmi]je [D]síla v [A7]našich zbran[D]ích, [D]nepřítel [A]ztratí [D]odvahu [Bmi]jak [A]zaslechne [E7]náš zpěv a [A]smích. [A7]Zaženeme [D]všechny, co [F#]myslí na pož[Bmi]ár [D]vojáci [Bmi]vpřed [D]za nový sv[Bmi]ět, [D]arm[G]ád[A7]ě [D]zdar! zdar, zdar, zdar. sloka 2: V pěstích unesem celou naši zem. My necouvnem pře prací, ani před bojem. refren .1. T[C]áborák zv[Emi]olna zh[F]asín[C]á, [G]osada už jde sp[C]át, k[F]ytara tiše d[C]oznívá, d[D7]o duše padá chla[G]d, st[C]ařičký š[Emi]erif [F]už lín[C]ě r[G]uku po láhvi vzt[C]áh', p[F]istole chová n[C]a klíně, br[D7]ouká si v temnot[G]ách. .R: Kd[G]yž jsem byl ml[C]ád, b[C7]ývala Ascal[F]ona n[Fmi]ejhezčí [C]osadou, kt[G]erou jsem zn[C]al, j[G]ak častokr[C]át h[C7]ýřila Ascal[F]ona d[Fmi]ivokou n[C]áladou, j[G]iž Bůh nám př[C]ál, vš[C7]ak slávě p[F]istolí už zvolna d[C]ozvání a l[C7]esem n[F]ehlučí t[D7]o vlčí v[G]olání, já půjdu sp[C]át, vš[C7]ak vlajka Ascal[F]ony m[Fmi]usí nad m[C]ým hrobem n[G]avěky vl[C]át. .2. Vyschly už láhve na stole, pohasl ohňů žár, šerif své těžké pistole pověsil na stožár, na vlajku smutně se dívá, kytaru pohladí a jeho hlava šedivá vzpomíná na mládí. .R: [G]Starostova dcera [Emi]provdala se včera [C]za krásného asfal[D]téra, [G]do půl těla svlečen [Emi]budil obdiv slečen, [C]svatbou končí tato [D]ér[G]a. Starostova dcera provdala se včera za krásného asfaltéra, do půl těla svlečen budil obdiv slečen, svatbou končí tato éra. [C]Asfaltér [G]míchá tér, [D]asfaltérka [G]jíšku, [C]jíšku daj [G]do sosu, [F]térem natřou [D]stříšku. Asfaltový koberec položili včera, večer čtou básničky [D]Otakara [G]Théra. Tak si spolu žijou, horký asfalt pijou od úterka do úterka, už to vědí v kraji, Asfaltovic mají maličkého Asfaltérka. Tak si spolu žijou, horký asfalt pijou od úterka do úterka, už to vědí v kraji, Asfaltovic mají maličkého Asfaltérka. Asfaltér míchá tér, asfaltérka jíšku, jíšku daj do sosu, térem natřou stříšku. Maličkému koupili na měsíční splátky pěkný parní váleček, jezdí tam a zpátky. Maličkému koupili na měsíční splátky pěkný parní váleček, jezdí tam a zpátky. Jezdí tam a zpátky, jezdí tam a zpátky, jezdí sem a tam. .1. Asi, asi, ráda šeptám, to víš, asi, asi. Asi, asi, rtů se zeptám spíš, asi, asi. Jsem louka, můžu ti kvést, jsem dálka, můžu tě vést, jsem dívka, můžu tě svést, tak se podívej, řekni honem asi. .2. Asi, asi ráda sním si, už zas, asi, asi. Asi, asi vymýšlím si tvůj hlas, asi, asi. Jsem písnička, můžeš mě hrát, jsem básnička, můžeš mě psát, jsem bludička, můžeš se bát, nebo mě mít rád. .R: Tvé vlasy mi z dálky mávnou a v očích mi roztál sníh. Jak pohádku dávnou najdu tě v závějích. Ty květiny ať rostou a krása mi zůstává. Ať najde mě tam, kde jsi dřív chodil sám, láska tvá. .3- Asi, asi ráda přijdu i blíž asi, asi. Jen co nohou z lesů vyjdu, však víš moje vlasy Jsem písnička, můžeš mě hrát, jsem básnička, můžeš mě psát, jsem bludička, můžeš se bát, nebo mě mít rád. .R: [E][A][E][A][E][C#-][E][C#-][E][C#-][A][H] [H-][E][A][F#-][H-][E][A] ??? [C]asi asi jsem to [Ami]přehnal ale [F]necítil jsem [G]nic bylo to zpocené a vlhké jenom tam a ven ležel jsem na zádech a hrozně jsem si přál být s tebou slyšet tvůj hlas já vím bylo by to zbytečné a marné, hmmm hmmm znovu jsem se na ni převrátil a slyšel jak mi šeptá: Ještě, ještě asi asi jsem to přehnal ale necítil jsem nic asi asi jsem to přehnal ale necítil jsem nic, jé [D]Opustila mě ženská na který mi nejvíc záleželo tak jsem hned opustil jinou, který nejvíc záležeAlo na mě [G]jenomže mi to ke klidu vůbec nepomohlo[D] [A]asi v tom bude nějakej háček[D] Dali mi v hotelu pěstí a já to zkusil jinak řek' sem jim dík a nevrátil jsem tu ránu nikomu jenomže mi to ke klidu vůbec nepomohlo asi v tom bude nějakej háček (r):[C]Co by tomu [G]řekla moje mladá [D]paní [C]mladá paní [G]v teplým [D]hnízdě [C]Co by tomu [G]řekla moje mladá [D]paní [C]mladá [G]paní v plný [D]jízdě.[CGD] Taky jsem žil patnáct let se ženou a s dětma měli jsme hodně trápení a bylo to moc fajn jenomže mi to ke klidu vůbec nepomohlo asi v tom bude nějakej háček Co by tomu řekla moje mladá paní mladá paní v teplým hnízdě Co by tomu řekla moje mladá paní mladá paní v plný jízdě. (r): [A]Nech toho [H]bouchání [C]nech toho [H]bouchá[A]ní [A][H][C][H][A] Strach mi to nahání strach mi to nahání Nech toho škrabání nech toho škrabání Děs mi to nahání děs mi to nahání [E][F#][G][F#][E][F#][G][F#] Nech toho funění nech toho funění Je mi na omdlení je mi na omdlení Nech kosy broušení nech kosy broušení Už je tu blouznění už je tu blouznění Nad smrtkou zvítězim nad smrtkou zvítězim Píchnu si heroin píchnu si heroin Nad smrtkou zvítězim nad smrtkou zvítězim Píchnu si heroin píchnu si heroin .1. [C]Ať máš patnáct, třicet, padesát let [Ami]Ať jsi mlčenlivej nebo král vět [F]Ať si namlouváš jak dobře znáš svět A i sebe s[G]ám .2. Ať máš úspěch nebo ujel ti vlak Ať máš plány nebo žiješ jen tak Ať jsi playboy nebo znuděnej vrak to všechno je klam .R. [F]To když se zamiluješ, [Ami]Tam kde byl rozum je [G]cit [F]Ve vzduchoprázdnu pluješ [Ami]Je zmatek tam kde byl k[G]lid .*: [C]Ú - [F]Ú ú[G]der z nebe, bolest v kráse, [C]oheň i [F]led[G] [C]Ú - [F]Ú m[G]ěříš láskou a ne časem [C]sebe i s[F]vět[G] .3. Ať jen vyhráváš a nebo máš pech Ať máš v ústech lež a nebo jen vzdech Ať jsi jakej chceš tak čeká tě šrám Víš i já to znám .*: Ú - Ú úder z nebe ... .1. Ch[Ami]odím si po světě s rukama v kapse, sl[G]eduju cvrkot zp[F]ovzdál[Ami]í, snažím se dělat jen, co se mi zachce, n[G]ehasím, co mě n[F]epál[C]í, z[Dmi]ahlédnu jiskru, [G]a hned se ztr[C]atí, dř[Dmi]íve, než chytne pl[G]amen[E]em, [Ami]a kdo má pocit, ž[G]e je snad jinej, [Ami]ať klidně h[E]odí kamen[Ami]em. .2. Když zjistím, že mi jde výplata dolů, u piva hlučně nadávám, když se pak s vedoucím sejdeme spolu, ihned mu ruku podávám, nabídnu srdce a z levé kapsy bankovky v barvě zelené, a kdo má pocit, že je snad jinej, ať klidně hodí kamenem. .R: Js[F]em trochu servilní, n[E]ikdy však drzý, vš[F]ak nemusím bejt r[E]ovnej chlap, j[Ami]ak řeknu větu, hn[G]ed mě to mrzí, b[Ami]ojím se, ž[E]e jsem vedle šl[Ami]áp'. .3. Nenosím u sebe granát či minu, chovám se celkem normálně, na úřad přináším lahvinku ginu, potom se třesu v čekárně, zdali mi dnes už to razítko dají na lejstro vlastně bezcenné, a kdo má pocit, že je snad jinej, ať klidně hodí kamenem. [R:]4. [F]Má[E]m [F]úc[E]tu[Ami] k t[G]ěm[Ami], co[E] š[Ami]li za svou pravdou, sám pro ni zemřít odmítám, nechám to na jiný, ať mi ji najdou, a já ji vděčně uvítám, mluvíme o těch, co zbytečně padli, občas si na ně vzpomenem, /: a kdo má pocit, že je snad jinej, ať klidně hodí kamenem. :/ (r)1: [D]Ať nám svět [A7]závi[D]dí, [G]ať nám svět závi[D]dí, [G]jak jsme pilní, jak jsme chytří [D]jak jsme šikovní, ať nám svět zá[A7]vi[D]dí. To platí pro mali[A7]čká zvířat[D]ka veverky ve vět[A7]vích s tím zača[D]ly, tak [G]koukej, ať je každá louka [D]krásná záhradka, to si přejou [A7]žíža[D]ly. To platí pro maličká zvířatka ať žije i užitečný hmyz zůstaň s námi, začíná se pěkná pohádka, než se mračit, tak to radši zmiz. (r)2: Ať nám svět závidí, ať nám svět závidí, jak jsme zdraví, jak jsme silní jak jsme veselí, ať nám svět závidí. To platí pro maličká zvířatka ať žije i užitečný hmyz zůstaň s námi, začíná se pěkná pohádka, než se mračit, tak to radši zmiz. (r)3: Ať nám svět závidí, ať nám svět závidí, že neznáme vztek a zlobu, zármutek a pláč, ať nám svět závidí. (r)1: .1. Ať není mi [Cmi]líto, tak jako [Fmi]teď, ať srdce, můj [Gmi]přítel vede mě vpřed. Ať za každou [Cmi]vášní na vodě [Fmi]kruh, láska, jak [Gmi]znáš ji,hořký je druh. .Rf. Živote [Cmi]můj, má krásná předs[Fmi]tavo, železo kuj, dřív, než by Gmižhnout přestalo. Ať za každou [Cmi]vášní... [Fmi] [Gmi] [Cmi] .2. Ať všechen můj soucit se obrátí ven, na bytosti jsoucí i čekající jen. Ať za každou ránou na vodě kruh, plachta a ráhno a čistý je vzduch. .Rf. Živote můj... .3. Ať za každou ránou na vodě kruh, plachta a ráhno a volný je duch. Ať není mi líto... Ať za každou vášní... [D]Ať nepohřbíváš mě tu v pustinách hlas tak smutně zní až mi srdce [Emi]stáh kauboj mladičký tady [A7]skoná[D]vá v lůžku smrtel[Emi]ným když se [A7]smráká[D]vá Ať nepohřbíváš mě tu v pustinách vytí kojotů mě tu straší v snách v hrobě uzoučkým dlouhým sotva sáh ať nepohřbíváš mě tu v pustinách Ať nepohřbíváš hlas mu slabě zní já však nemoh dbát prosby poslední v hrobě uzoučkým dlouhým sotva sáh já pohřbíval sám tady v pustinách Já pohřbíval sám tady v pustinách soví houkání zní tu v nočních tmách dávno vítr svál dávno liják splách ten hrob samotný v letních pustinách [D#mi]Můj strach i [H]já [D#mi]Po něm jak [H]masochista [C#]toužím [D#mi]Toužím [H][D#mi] [H]Zas vyčkávám Jak supy nad kořistí Kroužím kroužím Noc přichází bludičky lákají A sází, sází ..... (nedokončená - nemám dlhšiu ukážku) .1. [D]Zástupem lidí poutník [C]z dálky vrávorá [D]Zem odkud přichází byla [C]lávou spálená Kdo [G]rád se baví, může [D]zpívat může hrát Dnes je [G]den kdy svátek slaví Kdo AAtlantidu zná [D],[C],[D],[C] .2. Zástupu lidí Poutník zprávu svou chce dát K útěku vybízí Velkou zkázu předvídá Každý dál se baví, každý zpívá Je den kdy svátek slaví Atlantida (r)Země kde se [D]tančí, kde se stále zpívá, [G]země nádherná[A] Země kde se [D]tančí, kolik dní jí zbývá [G]nikdo nechce [A]znát [G]Kráter duní [A]Vítr budí [Hmi]Prý že miří k nám Ura[C]gán [D] .3. V zástupu lidí Poutník náhle zůstal sám Žádný už nevnímá to, že zpátky pospíchá Každý dál se baví, každý zpívá Je den kdy svátek slaví Atlantida (r)Země kde se tančí, kde se stále zpívá, země nádherná Země kde se tančí, kolik dní jí zbývá nikdo nechce znát Kráter duní Lávu budí Prý že přijde k nám UraCgán (c)[D]Dál se tančí Proroct[G]ví se můžem [A]smát Ještě se tu [D]tančí Ještě dál se tančí [G]Nikdo nejde [A]spát Ještě se tu [D]zpívá, kolik dní mu zbývá [G]Nikdo nechce [A]znát Ještě se tu [D]tančí, ještě dál se tančí [G]Nikdo nejde [A]spát Ještě se tu [D]zpívá. [G], [A] Ještě se tu [D]tančí. [G], [A] Ještě se tu [D]zpívá. [G], [A] .1. Zem pr[Ami]adávnych sĺnk v chladnom t[D]ieni tajomstiev, na m[C]apách jej dávno n[E]iet, zem pr[Ami]adávnych sĺnk, nepozn[D]áš jej žalospev, more n[C]evydá v[E]iac ten sv[Ami]et. .2. Pod hladinou spí kameň s tvárou naveky v nehybnom tieni rias a milenci sú si v tej hĺbke ďalekí, s rukou sa míňa vlas. .R: Len m[C]ore cez brány č[G]ias ženie n[E]a brehy stĺpy v[Ami]ĺn, len m[C]ore cez brány č[G]ias von v[E]ynáša stĺpy v[Ami]ĺn. .3. Zem stratených sĺnk, v oknách blúdia oči rýb, tam hlboko niet kam ujsť, zem stratených sĺnk, v oknách blúdia oči rýb, hľadajú kľúč od úst. .4. Pod hladinou spí kameň, tvár a testament v nehybnom tieni rias, čas ostal tu stáť, očami hviezd sa díva kvet, v tej hĺbke je niečo z nás. .R: Len m[C]ore cez brány č[G]ias ženie n[E]a brehy stĺpy v[Ami]ĺn, len m[C]ore cez brány č[G]ias von v[E]ynáša stĺpy v[Ami]ĺn. .5. Zem pradávnych sĺnk v chladnom tieni tajomstiev Na mapách jej dávno niet Zem pradávných sĺnk nepoznáš jej žalospev More nevydá viac ten svet .6. Pod hladinou spí kameň s tvárou naveky V nehybnom tieni rias A milenci sú si v tej hĺbke ďalekí S rukou sa míňa vlas .R: Len more cez brány čias Ženie na brehy stĺpy vĺn More cez brány čias Von vynáša stĺpy vĺn Nepovie nám však viac Kde mŕtvi v ňom bývajú Nepovie nám však viac Čo mestá v ňom skrývajú Nepovie nám však viac Čo mestá v ňom skrývajú .1. Z c[Ami]ínových mraků t[G]eče voda, t[Ami]eče, [C]opilí mocí ch[G]ytají se sl[C]ámky, v r[Dmi]ytířském zn[G]aku l[Ami]arva obaleče [F]a slizcí ml[E]oci na averzu zn[Ami]ámky. T[F]učňáci, sysli, žáby, psi a dr[G]avci, l[Dmi]idojem pr[G]ažský, k[F]aple Husov[E]a, [Ami]a paní Pravda m[Dmi]lčí na podstavci, n[Ami]ěmá a sl[F7]epá - s[E]ádrov[Ami]á. .2. Syn kreslí vlajky, vlhčí anilínku, zapláčou ve mně trojbarevné křídy, na nebi krajky ze šedého zinku, za kopcem země s erbem Atlantidy. Na známce Svojsík, Opletal a Benka, Heyrovský, Mozart s paní Miladou, a ještě jedna modrá podobenka: někdy i krále ukradou. .3. Na nebi barva zvětralého cínu, společnost Kafků upravuje Zámek, kuklí se larva v pachu naftalínu a vůně čpavku halí sbírku známek. Tu Andrej Kmeť a onde Andrej Hlinka, Marasyk, Seifert, Palach, Martinů ... Neopustím-li, zabijí mi synka, a opustím-li, zahynu ... .*: Kd[C]yž mi dítě řv[F]e a nechce př[C]estat[F], kd[C]yž si říká v[F]o pár pohlavk[C]ů,[F] n[C]emám srdce f[Dmi]yzicky ho tr[C]estat, zazpívám mu r[F]adši novou atomovou ukolébavk[C]u. .1. H[C]ajej, dadej, ty můj malej [Dmi]anděli, c[C]opak tě to budí zrovna v n[Dmi]eděli, kl[F]idně si dej dudlík zpátky d[Emi]o pusy, t[F]o jsou jenom atomový p[G]okusy, t[C]o je jenom strategický cv[Dmi]ičení m[C]ilovníků hromadnýho n[Dmi]ičení. Kd[Ami]yž nenechá křiku, udělám senzační ž[H7]ert, ř[E]eknu:"Uličníku, př[F]ijde si pro tebe r[E]adioaktivní č[E7]ert!" .2. Hajej, dadej, ty můj malej andílku, dostaneme nukleární nadílku, než nám zazní rajská hudba explozí, tak tě máma pohoupá a povozí, máma už je vod přírody taková, že kolíbá líp než vlna tlaková. Když nenechá křiku, udělám senzační vtip, řeknu:"Uličníku, dám ti do polívky radioaktivní hřib!" .*: Kd[C]yž jsem se svým děckem doma s[Dmi]ama [C]a když už mám v bytě pořád[Dmi]ek, v[C]yprávím mu o záření g[Dmi]ama m[C]ísto pohádek[Dmi], m[C]ísto pohádek[Dmi], m[C]ísto p[Dmi]ohád[C]ek ... Auf dem Wege in ein fernes Land da fand ich in mir selbst das Leben. Auf dem Wege zu Erfolg und Ruhm da fand ich in mir selbst das Leben. Auf dem Wege in ein fernes Land, noch nicht vermessen und bekannt. Auf dem Wege in ein fernes Land am Weltenrand, wußte ich das Eine nicht, daß alles aus uns selber spricht. Auf dem Wege in ein fernes Land da fand ich in mir selbst das Leben. Leben. Auf dem Wege zu Erfolg und Ruhm, zu dem was zählt in dieser Welt. Auf dem Wege zu Erfolg und Ruhm, zu dem was gilt, wußte ich das Eine nicht, daß alles aus uns selber spricht. Auf dem Wege zu Erfolg und Ruhm da fand ich in mir selbst das Leben. Leben. Auf dem Wege in ein fernes Land, noch nicht vermessen und bekannt. Auf dem Wege in ein fernes Land am Weltenrand, wußte ich das Eine nicht, daß alles aus uns selber spricht. Auf dem Wege in ein fernes Land da fand ich in mir selbst das Leben. Leben. Leben Leben. Leben. Leben. kaltes Weltenall leerer felsenhall wo´s keine menschen gibt oh Gespensterstadt marmor viel zu glatt wo´s keine menschen gibt aber wir sind hier und wir bleiben hier weils´ hier noch menschen gibt wir sind auf der fahrt nach einer neuen art wir sind auf der fahrt nach menschenland kein utopia und kein nimmerda die kinder sehn es schon Wenn der Morgen uns entdeckt, verbrennt im Licht die Zeit. In Ewigkeit, die uns fallen sah. Aus dem tiefen Schattenland vertreibt uns Tageszeit.. Alles löst sich auf, wie kalter Rauch kalter Rauch. Deine Blicke nehm ich auf, und hüll mich in sie ein. Tageseinsamkeit schneidet mir die Haut. Warten bis der Abend kommt, macht meine Seele frei. Alles löst sich auf, wie kalter Rauch kalter Rauch. Und Du löschst die Lichter aus. Nur eine Flamme brennt. Und brennt, bis alles verbrennt. Auf der Straße in die Nacht gibt mein Schatten auf Dich acht. Ihn reibt der Tag nicht auf, er schweigt bis wir schrein. Wenn der Morgen uns entdeckt, verbrennt im Licht die Zeit. In Ewigkeit, die uns fallen sah. Aus dem tiefen Schattenland vertreibt uns Tageszeit. Alles löst sich auf, wie kalter Rauch kalter Rauch. Und Du löschst die Lichter aus. Nur eine Flamme brennt. Und brennt, bis alles verbrennt. Auf der Straße in die Nacht gibt mein Schatten auf Dich acht. Auf der Straße in die Nacht gibt mein Schatten auf Dich acht. . . . Freudenrausch oder Melancholie still für sich oder wild wie die See. Zum Finale genau um Mitternacht im Dezember am allerletzten Tag. Auf zum Flug in's neue Jahrtausend Träumer könn' in die Zukunft seh'n, mit Visionen auf die Reise geh'n. Mögen manche auch utopisch sein, doch nur aus Visionen wird ein Meilenstein. Auf zum Flug in's neue Jahrtausend Feuerregen schießt durch die Nach in den neuen Tag und im Licht unter'm Wolkendach brennen sich Wünsche ein für die Zeit danach. Auf zum Flug in's neue Jahrtausend Willst Du gerade Furchen baun. Mußt Du nur nach vorne schaun. Auch wer stolpert wird doch gehn. Rückschau haltend bleibt man stehn. Drückt Dich auch ein Steinchen in den Schuh. Erzürne nicht, es zeigt Dir, daß Du gehst. Noch keine Zeit sich auszuruhn, eh Du nicht ein Teil der Welt bezwingst. Linden blühen selten im April. Doch ist das kein Grund, daß Du gleich flennst. Immer hält Die schönste Zeit Dir still, wenn Du sie beim rechten Namen nennst. Wenn das Jahr erst an den Füßen fror Schaust vergebens Du nach Blüten aus. Aber warte nicht zum nächsten Flor! Mal die Wände bunt in Deinem Haus! Sieh ein Bahnhofsmensch gibt ein Signal und der Anschluß weht im Zug hinfort. Tröste Dich, zu Fuß geht jeder mal. Rennst Du gleich, ist es fast ein Sport. [Emi]Už nebaví mě sčítat hříchy j[G7maj]iných a hlídat váhu svých vin[C7maj] [Emi]a rvát se za něco, co není a [G7maj]hlavně s kým[C7maj] [C]v muzeu voskových figurin zapomeň na [G]milence[Ami] [C]všechno je jinak v rytmu tamburin, když zní hlas[G] příliš tence[Ami] |: [C]Aur[G]ia Via Med[D]ia, A[G]uri[C]a V[G]ia Media :[D]|[G] A ještě možná zbylo volné místo, aspoň v poslední řadě a zase ta zvláštní vůně, jak ráno na zahradě stateční se zase bojí slabých, není čas pro milence všechno je jinak v rytmu tamburin, pro všechny prohlížence Auria Via Media... Dnes a denně po napnutém laně chodí tichý harlekýn je první mrazík, trochu zebou dlaně a snad už pochopím v muzeu voskových figurin nechám něco pro milence všechno je stejné v rytmu tamburin jak při poslední sklence Auria Via Media... aus der ferne sieht sie bilder vor der wand aus der ferne fernsehglück aus zweiter hand aus der ferne tagaus tagein allein aus der ferne scheint sie gar nicht da zu sein und vom fernen sonnenlicht fällt nur schatten auf ihr gesicht monotonie monotonie monotonie und das ferne sonnenlicht in ihrem dunklen zimmer sieht sie nicht aus der ferne schaut sie dem leben zu aus der ferne nähe ist für sie ein tabu aus der ferne ruft bei ihr niemand an aus der ferne bleiben nur bilder vor der wand und vom fernen sonnenlicht fällt nur schatten auf ihr gesicht monotonie... Er Stand vor mir wie ausgebrannt, was er sagte klang müd und leer. Fragt mich, ob er eine Nacht bleiben kann. Und ich spürte, er kann nicht mehr. Stunden hat er von sich erzählt, von der Frau, an die er geglaubt. Von der Arbeit, wo Nichts mehr lief. Alles ging ihm seit langem schief. Hey, Leben ist wie ein Spiel, wo man viel gibt und oft verliert. Hey, Leben ist wie ein Spiel, wo immer wieder neu probiert. Fragen und Antwort bei Wiskey und Gin. Schwerer Kopf, doch die Seele leicht. Manchmal hilft schon, daß man drüber spricht wenn man nicht mehr weiterweiß. Hey, Leben ist wie ein Spiel, wo man viel gibt und oft verliert. Hey, Leben ist wie ein Spiel, wo immer wieder neu probiert. Hey, Leben ist wie ein Spiel, wo man viel gibt und oft verliert. Hey, Leben ist wie ein Spiel, wo immer wieder neu probiert. [G]Jednou jsem v hospodě [C]nabíral sil [G]jak moucha tenkrát já [A]slabej jsem [D7]byl [G]najednou sosák a [C]křídla jsem měl [G]omamná vůně mi [D7]dávala [G]směr [G]Vypadá z vejšky jak [C]báječná zem [G]políčka rozinek, [A]jablečnej [D7]džem [G]a říčky másla, jó [C]je to jak fór [G]derou se dolů z po[D7]vidlovejch [G]hor .Ref.: [G]Tak ukroj si půl a [C]ukousni víc [G]australskej koláč ti [A]rozjasní [D7]líc [G]naposled povídám, [C]nestyď se nic [G]ukroj si půl a [D7]ukousni [G]víc .2. [G]Australskej koláč já [C]posnídal jsem [G]i s jejím královským [A]veličenst[D7]vem [G]předčasně musel však [C]letět jsem dál [G]když lokaj s plácačkou [D7]na mě se [G]hnal [G]Pak přilít jsem do ráje, [C]před fortnou stál [G]svatej Petr přistaň [A]mi poví[D7]dal [G]Ned Kelly poznal mě [C]hned co jsem zač řek [G]dejte tý mouše au[D7]stralskej ko[G]láč .Ref.: Tak ukroj si půl ... .3. Je australskán pláň samá ovce a bejk australská plotna jen kotlet a stejk však přijde doba, já dobře to vím australskej koláč zas bude hrát prim .Ref.: Tak ukroj si půl ... .Ref.: Tak ukroj si půl ... .1. [C]Pepa je [E]motorkář a [G]jeho žena Marie [C]dělá mu [E]biker [G]bitch [C]Pepa je [E]motorkář [G]jeho žena se nemeje [C]když zrovna [E]Pepa schody [G]nemeje .Rf: [F]Pepa [G]motorkář [F]ztratil bundu [G]taky plášť [F]helmu s [G]rohama [E]má ho mezi [G]nohama .2. Motorku má veliků a jeho žena koliku když jí dá helmu na hlavu smažej to na Opavu posadí ji Marii na sedlo kožený v Opavě se ožerou pak sou kožený .Rf:... .3. Před Pekařkou stojí auto je to nový Citroen jistě jede pomalejš než sedma bavorácká usedli jsme za volant vypadli jsme na závod vyhrál jsem jen o prsa a zničil bavoráka Robertovy texty texty o auťácích texty bavorácích závody Prahou never stop [C][F][C][F][G][F][C] [C]autem nebo pěšky život je pořád těžký [F]levně nebo draho všechny čeká stejné ráno [C]pomalu anebo prudce hlava oči nohy ruce [F]oběť nebo kat každej má život rád [F]ženská nebo chlap každej má život rád [C] [E]Hlavou mi [E4]letí jeden d[E]en,[E4] s[E]topli jsme [C#mi7]auťák na New [F#mi]York,[H7] [F#mi7]ty chvíle, co jsem strávil s [H7]ní už odvál vítr z h[E]or[E4].[E][E4] [E]Sedm[E4]náct a o rok m[E]íň[E4] [E]neplno[C#mi]letých milen[F#mi7]ců[H7] [F#mi7]silnice premiér a [H7]díků, zdvižených pal[A]ců.[G#mi][F#mi][E][E7] Z[A]tracení v houští telegrafních sloupů s kapsou p[E]rázdnou, m[A]ožná, že s ní kam jsem došel, kytky neuvadn[H]ou.[D#mi7][G#mi][H][D#mi13][G#mi7][E][E] Zůstala v městě N. a já dál se courám silnicí, snad osud si to asi přál, zůstala stejná - mlčící. Ztracení v houští ... .1. [C]Autobusy přijížd[F]ěj[C]í, autobusy přijížděj[G]í, m[C]ožná, že už zítra, m[Emi]ožná, že už z[Ami]ítra p[F]ojedeme z[C]a nad[G7]ějí[C]. .2. /: Známe zemi vyvolenou, :/ /: do vysněné brány :/ nevejdeme po kolenou. .3. /: Pojedeme staří, mladí, :/ /: že tu zůstat nechcem, :/ našim pánům nejvíc vadí. .4. /: Policajti s tváří bledou, :/ /: marně do nás buší, :/ stejně s námi nepojedou. .5. /: Pod jednou či pod obojí, :/ /: spojme svoje srdce, :/ svoboda, ta za to stojí. .6. /: Povedeme život nový, :/ /: nepobrali všechny, :/ snad se vozy vrátí, kdo ví? .1. Když j[D]itřní hv[Emi]ězda n[F#mi]ebe r[G]ozedn[D]í,[EmiF#miG] když sl[D]unce z[Emi]ajme st[F#mi]íny p[G]osledn[D]í,[EmiF#miG] když m[Emi]ává m[A]lha k loučen[F#mi]í,[D] slyšte: zvon[G]y zn[D]ěj[A]í, hl[D]as[G]y p[D]ěj[A]í: "[D]Av[G]e [A]Di[D]es[G]".[DADGDA] .R: B[Hmi]eruška sedmou tečku obléká, cv[A]rček ladí gajdy svoje ke koncertu, bláhov[D]ej. .2. Sovy, výři před chvílí šli spát, o koncertě bude se jim zdát, snad zítra budou s nimi hrát to, co zvony znějí, hlasy pějí: "Ave Dies". .R: Krtek oblík' sobě fráček svatební, partituru pod paži vzal, taktovkou všem zamával. .3. Ten koncert každému bych slyšet přál, to žádný bigband by snad nezahrál, ta Múza stará je jak sen, slyšte: zvony znějí, hlasy pějí: "Ave Dies". .R: Navečer orchestr se rozchází, aby druhý den se sešel nádherně hrát to, co zvony znějí, hlasy pějí: "Ave Dies". .1. Ave Maria, zdá se, že tě ztrácím Zlým, když dobré splácím Vím, že se mi líbí svět a hřích A dál mě láká krása, Vnímám ji jak zásah Cítím ji, pak zvláčnělá jdu v rouše touhy k ní .Ref: Vejdi, Maria, hlídej, Maria Maria, zůstaň v mé blízkosti A smyj ze mě pot úzkostí Já ti budu dál vděčná - - ten den, kdy vejdeš změní, i co změnit nejde Amen, amen ... a já zazpívám jen, zazpívám: .2. Ave Maria, dej, ať pýchu smývá Píseň, co ti zpívám Dej, ať můj svět bláznivý má řád Ty spoutej moje vlání Staň se tou, co chrání Zkus to mě vést a odvaň zdání touhy, co mám nést .Ref: Vejdi, Maria, hlídej, Maria Maria, zůstaň v mé blízkosti A smyj ze mě pot úzkostí Já ti budu dál vděčná - - ten den, kdy vejdeš změní, i co změnit nejde Amen, amen ... a já zazpívám jen, zazpívám: Amen, amen ... amen. [C]Dlouhá je [G]cesta domů [Ami]Dlouhá a [G]nekonečná Někdy se zamotám Černá mokrá asfaltová Ten kříž co sebou taháš Je těžký a bolí Představuješ si Krista Nikde ti pak nenalejí Ten kříž co sebou taháš Je těžký a bolí Představuješ si Krista Nikde ti pak nenalejí Dlouhá je cesta dlouhá Dlouhá a nekonečná Někdy se zamotám Černá mokrá asfaltová A když za okny svítá Města jsou rozmazaná Z radia jdou ranní zprávy Z lidí jenom čmouhy [Emi]Ave Ma[A]ria [Dmi]Krásná milá [G]královno [Emi7], [A7], [Dmi7], [G7] Ave Maria Milosrdná přívětivá nádherná Dlouhá je cesta domů Dlouhá a nekonečná Někdy se zamotám Pak je černá mokrá asfaltová Ten kříž co sebou taháš Je těžký a bolí Představuješ si Krista Nikde ti pak nenalejí A když za okny svítá Z radia jdou ranní zprávy Že Bůh je milostivý Z lidí jenom čmouhy [C]Úplně [G]šedivej [C]paná[C7]ček [F]na druhým [G]konci [C]světa[C7] [F]jednou se [G]tiše [C]rozčílím[Ami] [C]proč nad sny [F]dětí [C]má zvadlá [F]dospělost [C]ukrutný [G]právo [C]veta Za směšný těžký peníze nakoupil z plastiku měchy ty měchy roztáhnul héliem s mravenci v žaludku bolavým provázek všedních dnů přesek když ty pytle ke křeslu přichyt Vyletěl drze do nebe, nejmenší na celým světě ani si nevzal svačinu chtěl s diviznou v hrsti a s blátem na botách k sousedům na kafe letět (r): [F]Balónky [G]snů, když se [C]naplní[C7] [F]jsme na něj [G]naštěstí [C]krátcí [F]na chvilku [G]maléry [C]zastaví [F]dneska z nás ještě nebudou [G]starci Piáno, špejle a květináč, v kuchyni telefón zvoní lidi mám nejspíš hodně rád, některý kluci jsou někde s holkama láska má tropí špenát a mě právě kanagóm voní Balónky mý tělo nezvednou asi bych ve vejšce brečel chvíli se muckám s tónama k večeři udělám guláš pro mě víc ale znamená že mi můj aeroplán letěl (r): V éru jsou sny pevně slepený občas je pod plotem sbírám klidně si vykopu bezinku napřesrok vyroste nová, kouzlo je ve správným koření bez něj je život jen šmíra. [GDA7D] .1. Já sl[D]edoval jsem Azbuka, měl m[A7]undůr ze Soj[D]ůzu, jak Gottwald kouřil čibuka a k[A7]upoval si bl[D]ůzu, ta bl[G]ůza byla z T[D]urecka a [E7]Azbuk zíral zhr[A7]uble, když m[D]usel sáhnout do vrecka a pl[A7]atit čtyři r[D]uble. .2. Pak v dalším kšeftě za chvilku já viděl jsem jej opět kupovat dámskou košilku a kalhotky číslo pět, pak na vysokém podpatku si k tomu koupil perka, snad kupuje to pro matku, snad dostane to dcerka. .3. Když kupoval si paruku a punčošky a rtěnku, já opakoval azbuku písmenko po písmenku, však jalo se mě zděšení, když koupil přízi v klubku: "Vot vo svobódnom vrémeni ja búdu vjazáť jupku!" .4. Když přízi sbalil vesele a spěchal sukni plésti, já tázal se jej nesměle, která že má to štěstí, a vidím jak se červená a odpovídá skromně: "Jsem poručice Jelena a sukně bude pro mě!" Capo II [Ami]Až ti vrátím dlužné [G]sázky až mi [F]napovíš proč [Emi]bdít budu [Ami]první kdo své [G]lásky nechá [C]spoči[G]nout a [C]snít až ten [C]nejvyšší strom [D]v údolí jen [G]vánek polo[A]ží Odpus[Ami]tím si vlastní [G]viny a svůj [F]kabát [Emi]odlož[Ami]ím Budu hluchá němá slepá o to cítit budu víc možná uslyšíš že klepám z dveří vyjdeš do ulic tvrdé dláždění se kobercům jen těžko vyrovná cesta se mnou bude čistá ale prudká nerovná Budu [Hmi]dřevem vodou [A]ohněm budu [G]vším co smí se [F#mi]chtít a až [Hmi]jednou záda [A]ohnem´ až nás [D]smrtka [A]přijde [D]stít zpříma [D]do očí jí [E]pohlédnu a [A]úsměv vyslo[H]vím život [Hmi]zbytečný se [A]nezdá když ho [G]láska [F#mi]ulo[Hmi]ví Až ti vrátím dlužné sázky až mi napovíš proč bdít budu první kdo své lásky nechá spočinout a snít až ten nejvyšší strom v údolí jen vánek položí odpustím si vlastní viny a svůj kabát odložím [A]Až se bude psát rok dva tisíce šest [D]Až se všichni přestěhujem do obrovských měst [A]Až dálnicí zeměkouli opředem [D]Až budem pyšni na všechno, co dovedem [E]Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát: Co děti, mají si kde [A]hrát? Až suroviny budem vozit z Měsíce Až počasí bude řídit družice Až budem létat na Venuši na výlet Až za nás budou počítače přemýšlet Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát: Co děti, mají si kde hrát? Až budeme mít továrny i na stromy Až umělá tráva bude před domy Až zavládne v celém světě blahobyt Až budem umět skoro všechno vyrobit Pak bude možná pozdě ... [Emi]Nejlíp je, když zazní bravo z jahodovejch dívčích úst[H] holce špinit záda travou pak ji v leže slyšet růst[Emi], krajkou vlny bílou pěnou moře půjčí mi svůj hlas, z úžasu pak nad tou změnou zastavíme spolu čas. (r): AmiAjajaj až [Emi]budeš [H]mou,[Emi] [Ami]jedinou [Emi]na [H]světě vyvole[Emi]nou. Zahraju ti na kytaru s láskou vše co můžu dát, mariachi ze všech barů moji píseň musí znát. Patříš ke mě jako žízeň Agurdientem zahnaná, jako smutek a na poli sklizeň jsi se mnou spoutaná. (r): Ajajaj až budeš mou, jedinou na světě vyvolenou. Zahraju ti na kytaru s láskou vše co můžu dát, mariachi ze všech barů moji píseň budou hrát. Patříš ke mě jako žízeň Agurdientem zahnaná, jako smutek a na poli sklizeň jsi se mnou spoutaná. (r): Ajajaj až budeš mou, jedinou na světě vyvolenou. Ajajaj až budeš mou, jedinou na světě vyvolenou. .1. H[Dmi]ajej, [Gmi]dítě moje, [Dmi]hajej, v [Gmi]přístavu [Dmi]již světla [A7]jasně zaplá[Dmi]ly. Hajej, [Gmi]dítě moje, [Dmi]hajej, [Gmi]táta odjel [Dmi]lodí [A7]někam do dá[Dmi]li. B[C7]udem na něj čekat až se v[F]rátí, s[C7]nad ho moře hochu, zpátky d[F]á [A7]ti. [Dmi]Zavři [Gmi]očička svý [Dmi]dokud [Gmi]ještě neví [Dmi]jak je [A7]celý život z[D]lý. .R. Až budeš v[D]elký, staneš se námořníkem a odejde[A7]š mi jednou velkou lodí v [D]dál. Život se změní, mně zbude snění,když za tátou jsi [A7]se mnou na loď chodív[D]al.[D7] Až jedenk[G]rát mít budeš r[D]ád, pak se ke své mámě b[E7]láhové víc nevrát[A]íš. [D]Snad si vzpomeneš, snad zapomeneš, však z mysli mé mi, [A7]dítě ty nezmi[D]zíš. .2. Léta ryla v čelo, schýlila jí tělo, stářím zbělal její vlas. Syna doprovází žena jeho k hrázi, jako ona kdysi, zas. A když syn se loučí s ženou svojí, máma kdesi v koutě smutna stojí. Šátek v ruce staré svírá, slzu z očka stírá, chvěje se jí hlas. [A][H][E][H][E][E][A][D][G][A][D][E] [A]Až já budu svatý [H]budu čurat [E]na mr[H]ak[E]y [E]a kdo neměl na zemi [A]na čurání [D]korunu [G]vyčurá [A]se ta[D]ky [E] Budeme tam spolu vyčuráme se dolů až do pekla samého tam ať nám to zaplatí ti čerti rohatí [E][A][E][A][A][D][G][C][D][G][E][A] A že svatý nebudu budu aspoň bohatý kupím si já letadlo vyletím s ním nad mraky vyčurám se taky [E][A][E][A][D][A][D] [Ami]Až já pojedu [E]přes ten [Ami]les, [C]jen ty mě koníčku [G]pěkně [C]nes. [E]Stupej a [Ami]stupej, [Dmi]jenom [Ami]nedupej, [Ami]nes mě koníčku [E]kam ty [Ami]chceš.### [G]Až já půjdu povandruju [C]ej bude [D]bílá [G]hmlíčka [C]ej bude bílá [D]hmlí[G]čka Bude za mnú plakat dievča pěkné jak rúžička ej pěkné jak rúžička Až já půjdu povandruju ej bude bílý mrázek ej bude bílý mrázek Bude za mnú plakat dievča pěkné jak obrázek ej pěkné jak obrázek Až já půjdu povandruju ej bude bílá hmlíčka ej bude bílá hmlíčka Bude za mnú plakat dievča pěkné jak rúžička ej pěkné jak rúžička Zatímco ty lásko spíš já se vkrádám pod tvou mříž kam mě ve dne nepouštíš spěchám spěchám spěchám Unikám tvým nástrahám jsem malý zloděj noční král něco vezmu něco dám spěchám spěchám spěchám RF: Za chvíli projdu se růžovou zahradou za chvíli opilí motýli zahrajou za chvíli zakrouží písek nad Saharou za chvíli nebudem žít pak vrátím se zpátky a v duši budu mít klid Nepřelstil jsem jednu stráž náhle oči otvíráš tělem svým mě objímáš spěcháš spěcháš spěcháš RF: Na chvíli projdu se růžovou zahradou na chvíli tělo nám motýli ukradnou na chvíli zakrouží písek nad Saharou za chvíli nebudem žít pak slítneme dolů a víc už nebudem chtít [D]Až jednou [A]červá[Hmi]nky [G]potkáte [D]mami[A]čku [G]vzkažte,že nepři[D]jdu [Emi]po lesním [D]chodní[A]čku [G]vzkažte,že nepří[D]jdu [Emi]po lesním [A]chodníčku Vzkažte,že nemusí košulenku žehlit že její synáček daleko musel jít Vzkažte ať nepláče že jenom chvilenka a život uplyne jak bystrá voděnka Vzkažte ať zajde si zvečera do hory ze ju tam žežulka ode mě pozdraví .1. Až kočka tiše z[Emi]apřede, až divá zvěř neuhne pohled[Ami]em, pak zlatá rybka pod le[D7]dem, počká na mou s[H]íť. Kůň jenom křísne kopyt[Emi]em, jak voda rozletím se kory[Ami]tem, čarovnej prsten mám, i [D7]ten, no, tak si mě c[H]hyť. .Rf. Střed na konci všech c[Ami]est, kam jinam mohli bychom p[Emi]lout a všechno stejně klidně n[H]ést a touhy nechat v[Emi]yvanout. Střed na konci cest v[Ami]šech a přímá odvaha vše op[Emi]ustit a dlouhý klid a dlouhý d[H]ech a všem, i sobě odpu[Emi]stit . .2. Až zvítězím i nad obrem, ne po zlém, ale po dobrém, pak malí muzikanti z Brém, začnou s kasací. Když bude pevná moje dlaň, padne i sedmihlavá saň, co má se, to se staň, ze světa dřív se nevrací. .Rf. Střed na konci všech cest... Střed na konci cest všech... Střed na konci všech cest... [G]Až louky [Emi]rozkvetou [C]a sluncem [D]skrásní [G]stanu se [Emi]poetou [C]a budu [H]psát o [Ami]vodách, které [D]hučí, o [Ami]osadách, které [D]spí [C]o [H]dívkách, [Ami]které Hučí, [Ami]co se [D], [C]smí,[D]je, [D7]jé, jé. [G]Nad krajem [Emi]rozkvetlým [C]ti umnou [D]básní [G]nejlépe [Emi]vysvětlím, [C]že mám tě [H]rád Pak Amimožná v tichu [D]lesním co [F]nesmím [H]poznám [Emi]sám. Přesto [Ami]tam prosbu [D]svou zašep[G]tám.[C], [G] Nad krajem rozkvetlým ti umnou básní nejlépe vysvětlím, že tě mám rád. Pak možná v tichu lesním co nesmím poznám sám. Přesto tam prosbu svou zašeptám, přesto tam prosbu svou zašeptám, přesto tam prosbu svou zašeptám. Až mě [G]budeš [C]chtít Já budu [Ami]mít, Co žádný [D]nemá. Až [G]mě budeš [C]chtít Jeden[Ami][D]krát. Až [G]se budem [C]znát Budem se [Ami]ptát Co [D]nás dva čeká Až [G]se budem [C]znát [Ami]Jedenkrát[D]. Bude [G]chtít, [C]lásku na [D]sto let, Za ní [G]jít a [Ami]znát ji nazpaměť, Co [G]může být [D]víc, než mít někoho [G]rád. Přišel zas čas zavřenejch dveří to je právě doba co mám rád ve spacáku slehnutý mám peří a nemám komu divný písně hrát Mám už plný zuby zdatnejch lidí chce se mi jen krajem v klidu jít nikdo za mě v mozku neuklidí chci se trochu courat trochu snít Až mi dojdou noty na hvízdání zastavím se ve vsi na pár piv Pak si najdu osamělý spaní schválně která hvězda vyjde dřív Užmoulám poslední cigaretu připálím uhlíkem borovým budu hádat ze vzdálenejch světů jestli se svůj osud nedovím Ráno fouknu do ohně až vzplane potichu snídani zahvízdám možná že se potom něco stane abych v tomhle campu nebyl sám Možná že se na protější stráni najednou objeví kamarád ani déšť nám potom nezabrání podzimní píseň si tiše hrát .1. Až na [(H)]poslední str[E]ánku chci n[Ami]apsat to sl[E]ůvko, co mi sv[H]ítí jak sl[E]unce d[H]o mých mlhavých dn[F#mi]í, na tu p[H]oslední str[E]ánku, co p[Ami]očmárat zb[E]ývá, kolem nakreslím kv[G#mi]ítí n[F#mi]ebo sn[E]íh. .2. Na té poslední stránce bude jen jedno slůvko, mým nejtěžším písmem z I.A, nač jinak všechna ta hejna dětí učit psát krásně, kdybych to nezvlád' ani já. .3. Zvolna chápu, proč slova se píšou, aby bylo co zpívat a aby bylo čím lhát, všechna slova svých písní bych napsal tím slůvkem, /: tak chápeš, jak spěchám se ho vzdát ... :/ .1. R[D]ád ses mi toulal A rád ses mi ztrácel [Emi7]sám To [A7]hory tě táhly Tak dávno Jak dávno tě z[D]nám P[D]rožil jsi tam Plno jar, plno lét, plno [Emi7]zim A [A7]bylo to z lásky Mé zoufalé lásky Ne k n[D]im .2. Tak našla jsem sílu A odvahu vzhůru jít A s tebou se toulat A kousek té pýchy jim vzít I ve sněhu spát Tajit pláč, proč a nač Dnes to vím Že bylo to z lásky Mé zoufalé lásky Ne k nim .R1. [D]Až na vrcholky [Emi7]hor [A7]Kde slyšíš vítr h[D]rát [Bmi]Do kraje skalních [Emi7]měst I hnízd i [A7]hvězd A zatoulaných s[D]tád Až na vrcholky [Emi7]hor [A7]Jsme vyšli ty a [G]já, a [D]já A [Emi7]všechno tak [A7]dávno Tak dávno, tak dávno se z[D]dá .3. Už přestal ses toulat A neujdeš cesty kus A nejsem ta dáma Co právě teď řídí tvůj vůz A mě táhne dál klenba hor Jejich vzdor a boj s ním Mně zůstala láska Ta nádherná láska Jen k nim .R2. Až na vrcholky hor Kde slyšíš vítr hrát Nad čáru oblaků až tam Až tam, kde sníh se bojí tát Až na vrcholky hor Už vyjdu jenom já, jen já A všechno tak dávno Tak dávno, tak dávno se zdá Až [Ami]povezou mě [Emi]na lafe[Ami]tě [Emi] [F/G]tažené [G]šesti vraní[C]ky, [E] dej [Ami]pozor jinak [Emi]ušlape tě[Ami], [Emi] [Fmaj7]dav, dav co se [E]louči s klasi[Ami]ky [Emi] (r): [F]Nečekám [G]zrovna na dí[Ami]ky [F]za svoji [G]roli v tomhle [C]světe [E]byl jsem však něčím veli[Fmaj7]ký [Ami]tak povezou mně [Emi]na lafeAmitě [Ami]tak povezou mně [Emi]na lafeAmitě E Až [F]povezou mě na [Ami]lafetě přijďte mi [F]dá[CG]t své [Ami]Adieu Kdo může, [E]ať se napije na mojí [Ami]roli v tomhle světe a [Dmi]zapláče si [E]při trumpetě Až povezou mě na lafetě z playbacku spustí operu s árií o jediné větě Byl mužem veleprůměru (r): Čtyřiapůlkrát nevěru, náklonnost k levné cigaretě, psa, kočku, kožky do sběru... S tím povezou mně na lafete S tím povezou mně na lafete Až povezou mě na lafetě přijďte mi dát své adieu Kdo může, ať se napije k árií o jediné větě a zapláče si při trumpetě. Až povezou mě na lafetě špalírem dolů z Vinohrad za pravdu dejte mojí tetě, že často lhal jsem, někdy krad. (r): A seriály měl jsem rád. A taháky psal jsem po manžetě. A ke stáru měl více - brad... Tak povezou mě na lafetě .. hele .. Tak povezou mě na lafetě Až povezou mě na lafetě přijďte mi dát své adieu Kdo může, ať se napije a za pravdu tí mý tetě, a zapláče si při trumpetě Až povezou mě na lafetě tažené těmi koníky k poslední statistické metě, nebuďte mými kritiky. (r): Jsem chlap, co začal od píky a tam i zůstal v zimě , v létě Omluvte i své viníky až povezou mě na lafetě! Lalalá.... [AmiCDmiBC] [Ami]Satan a zubatá tlučou mi [G]na vrata Tak pakuj se, náš příteli, už je tvůj [Ami]čas Pojďte dál, povídám, ještě si [G]jednu dám A že je to flám poslední, tak zvu i [Ami]vás [C]Já viděl svoji smrt, [F]jak kosu hodila [Emi]Ďáblovi do klína, [G]málem ho zabila REF: [C]Až pro mě [G]při[F]jdou Budu se [G]z plna hrdla [Ami]smát Až pro mě přijdou [F]A za bři[G]cho se popa[C]dat Až pro mě [G]při[F]jdou Budu se [G]z plna hrdla [Ami]smát Až pro mě přijdou [F]A za bři[G]cho se popa[Ami]dat [Ami]Se smrtí dohody, no nic moc [G]výhody Já mám je teďka v kvartýru snad každej Dmiden Nevím, kolik mám let, je ze mě [G]starej kmet A umřít pořád ne a ne, tak čert mě [Ami]vem [C]Už to tam nalejvej, Bs námi si taky dej [Emi]Popřejou zdraví, štěstí, [G]a dlouhá léta REF: .1. Až projdeš bránou naposl[D]ed, před sebou cestu dlouhou j[Emi]ako hrom tam někde v dálce vidíš t[A]áty strom, co tenkrát dávno tobě z[D]asadil. .2. Až projdeš bránou naposled, vyměň si dětský boty za větší, ta cesta dlouhá je, ať netlačí, víš, kdo je velkej, ten už nebrečí. .R: Na pomoc si v[D]íru a l[A]ásku v[D]em, nezapomeň n[G]a nás, co jezdíme v[A]en, za klobouk si d[D]ej kytku vzp[A]omín[G]ek, ať [A]oheň hoří d[D]ál. .3. Až projdeš naposled, koukni se na svět jako dospělej a z hloupejch řečí nic si nedělej, to jsou jen lidi, ten svět není zlej. .4. A kdyby náhodou jsi někdy zjistil, že jsi zůstal sám, přijď mezi nás, no snad víš kam, jsme někde v lesích nebo ve skalách. .R: .R: .5. =2. [G]Jedno [Ami7]místo [G]znám [Ami7]chci tě tam vzít [G]hned [C]Sou[Emi]kromej [D]chrám [G]máš ve [C]vlasech [G]med [G]Až [Ami7]přelezem [G]plot všechno [Ami7]můžem [G]mít [C]Zo[Emi]uvání [D]bot [G]v tý [C]zemi je [G]klid [G]Ani je[Ami7]den z [G]nás neví [Ami7]kde tu [G]spí [C]Ten [Emi]správnej [D]čas [G]jen [C]vítr ví [G]svý [Emi]Neměj [C]strach lidi [D]kolem [G]jdou [Emi]Po cestách [C]zvláštní ptáci [G]řvou [C]zvláštní ptáci [G]řvou [G]I když [Ami7]přes pol[G]štář slyším [Ami7]vlky [G]výt [C]Vidím [Emi]tvou [D]tvář v [G]tý [C]zemi je [G]klid Neměj strach že projdou zdí Neměj strach jen tak závidí jen tak závidí Ani jeden z nás neví kde tu spí Normální čas jen vítr ví svý Jen vítr ví svý jen vítr ví svý 1.[C]Kdybys zbloudil [F]v dálce za hora[C]mi [Ami]sám [C]po [G]lesí[C]ch Náhle tvoje [F]hloupé srdce [G]zmá[Ami]mí zlý [G]dívč[G7]í sm[Emi]ích [G]Ty chceš světa kraje té dívce [D]snésti A pro její oči spáchat [G]hřích A [C]čekáš [D]jen ta tu chvilku [C]štěs[Ami]tí, kdy [G]vyčt[Ami]eš z [C]nich Ref: [C]Až přijde ta [G]chvíle, kdy [C]čelo tvé [F]bílé mi [C]zažene [G7]chmury a [C]chlad[G7] až [C]ve hvězdné [G7]noci sám [C]budu [F]moci říct [C]jak tě [G7]můj broučku mám [C]rád [F]až znavena polibky [C]mými v [D7]náručí mé budeš si [G7]spát až [C]přijde ta [G7]doba, kdy [C]budeme [F]oba to [C]nezměrné [G7]štěstí svým [C]zvát .1. Až přijde ten[C][C7]den a budou zpívat jen hezký a mladý, co si sami se sebou věděj' [G]rady,až přijde ten [C]den. [G]Až přijde ten[C][C7]den a já vám přestanu [F]zpívat, budu se na vás jenom [G]dívat,až přijde ten [C]den.[F][C] .2. Až přijde ten den, to jenom sečtu svý chyby, já nikdy neuznával kdyby, tak na co se ptát. Až přijde ten den a já vám přestanu zpívat, budu se na vás z vejšky jen dívat, až přijde ten den. .3. Až přijde ten den, mý lásky zústanou stejný, ty za prachy nekoupíš, ani až přijde ten den, ty za žádný prachy nekoupíš, ani až přijde ten den. .1. Až sa [C]znova naro[Ami]dím už [Dmi]vybral som si [G]sám jedno krásne dievča ktorému chcem byť syn Až sa tebe narodím tak neuč ma čo mám Znova [C]čistý [G]viem čo s [C]tým .2. Budem rád že nemusím sa všetko učiť zas a z vymyslených právd s bolesťou vyrásť a že vôbec nemusím si znova zraniť hlas podľa číchsi hlúpych rád (r) [C]Pýtaj sa zas na [G]tento svet [C]Sprav si ho tak že ti [F]budú závidieť[G] [C]Viem že sa narodíš [G]presne v deň kedy [Ami]odstrih[G]neš svoj [C]tieň .3. Až sa znova narodím budem vlastniť seba sám Už mi nik nenašepká to čo už dávno viem ja sa znova narodím veciam krajšie mená dám len čo odstrihnem svoj tieň .1. Chci sl[Ami]uncem být a ne planetou, [E7]až se k nám právo vr[Ami]átí, chci setřást bázeň staletou, [E7]až se k nám právo vr[Ami]átí. .R: J[Ami]á čekám dál, já č[G]ekám d[C]ál, j[F]á čekám d[E]ál, [E7]až se k nám právo vr[Ami]átí, vr[Dmi]átí,[E] j[Ami]á čekám dál, já č[G]ekám d[C]ál, j[F]á čekám d[E]ál, [E7]až se k nám právo vr[Ami]átí. .2. Kam chci, tam půjdu, a co chci, budu číst, až se k nám právo vrátí, a na co mám chuť, to budu jíst, až se k nám právo vrátí. .3. Já nechci už kývat, chci svůj názor mít, až se k nám právo vrátí, a jako člověk chci svůj život žít, až se k nám právo vrátí. .R: .5. Chci klidně chodit spát a beze strachu vstávat, až se k nám právo vrátí, své děti po svém vychovávat, až se k nám právo vrátí. .6. Už se těším až se narovnám, až se k nám právo vrátí, své věci rozhodnu si sám, až se k nám právo vrátí. .R: .R: 1) N[C]ikde déšť, nikde m[Emi]rak, voda šp[F]louchá jen t[C]ak, slanej v[Emi]ítr mou l[F]oď žene s[C]ám. Pryč je zlej ura[Emi]gán, modro m[F]ám ze všech str[C]an, když se zpátky vr[G]acím tam k n[C]ám. Písek v z[Emi]átoce bude ze zl[F]at[C]a, na něm [Emi]děvčata s[F]e budou sm[C]át, skrátka [Emi]velkej zběch, lidí p[F]lnej bř[C]eh, až se m[F]á loď zp[C]átky vr[G]á-[F]á-t[C]í. 2) Ryb už mám plnou síť a tak nám slunce sviť na tu pouť, kterou já dobře znám. Kde mě racek chechtavý vždycky křídlem pozdraví, když se zpátky vracím tam k nám. Každej námořník mi to dosvědčí, chlapům nesvědčí bejt dlouho sám. S tebou lásko má budu v bezpečí, až se má loď zpátky vrá-á-tí. 3) Ještě pár mořskejch mil, už se cíl přiblížil, kde se dá zahnat žízeň jako trám. Krčma plechem pobitá, ta mě první přivítá, když se zpátky vracím tam k nám. Hlava na hlavě v družné zábavě, bude na trávě pod okny stát, aby každej vzhlíd ten můj apetít, až se má loď zpátky vrá-á-tí. 4) Tam kde sad vrhá stín, hlavu dám na tvůj klín, co ty víš, jak jsem rád, že tě mám. Na tvý ústa, na tvou pleť myslím pořád, nejvíc teď, když se zpátky vracím tam k nám. Každej námořník mi to dosvědčí, chlapům nesvědčí bejt dlouho sám. Spolu lásko má budem v bezpečí, až se má loď zpátky vrá-á-tí. R. Až se [A]naučím [C#mi]mlčet, [Hmi]přijdeš mi [A]říct, jak se do větru [C#mi]mluví a [Hmi]proč vrby [A]lžou. Až se naučím [C#mi]mlčet [A]jak ženci [F#]síct, pošlu i [Hmi]Tvůj hlas [Emi]za Teb[A]ou. 1. [Hmi]Mám [E]strach, [A]do žluta obutá, [Hmi]láska [E]žár[A]lí. [Hmi]Zása[E]h - [A]pusa je netknutá, [C#mi]has co Tě [Cmi]nepál[Hmi]í. [E] R: 2. Ptám se moudrého modřínu, písku, trávy. Mám zas na duši modřinu, všechno mě otráví. R: 3. Příběh o králi Artuši můj čas krátí. Být jak děti když netuší malí a nahatí. R: ... pošlu i Tvůj hlas za Tebou 3x Až se naučím mlčet. [F]Až se někdy [Ami]potkáš [B]s bí[Ami]dou, rychle od ní utí[B]kej, [F]po nás jiný [Ami]časy [B]přij[C]dou, [Ami]nikdo není [B]velikej, na to, [Bmi]aby na nás jen tak [F]pískal [Gmi]a my pusou ryli [Ami]zem, [F]na časy se [Ami]málo [B]blýs[Ami]ká, ten v [Bmi]oblacích je asi spoko[F]jen. Až se budeš koupat v louži, vypij si to kafe sám, život se tak nějak plouží, daleko je k výšinám, dobrý skutky nejsou k mání, žádnej si nás nekoupí, zbyly jenom lístky k stání, pro chudý a pro hloupý. Až se někdy potkáš s ránem, nohy tělo odnesou, noci zaplať klidně nájem, jak se sluší s noblesou, konec dobrej všechno ó ká, jak ve starým biásku, stačí opít v hlavě brouka, věřit jenom na lásku. Rf.: Až se příště zas budem brát, musíš sebe spíš se ptát, jakou hru to zase se mnou budeš hrát. .1. Kdo se k tobě plíží každé ráno, má Zuzano, a po kom tady zápach z těch doutníků zbývá, tak otevři skříň, hned bude nás míň, z krve lázeň bude rázem, to jsem blázen. .2. A s kým ty se touláš, můj milý, a čí je ta vůně, co cítím z tvých rtů, a čí je ta růž, já snad vytáhnu nůž, pořád lžeš, teď se těš, půjdem k soudu. .Rf. Sólo Ona: Můj je ten byt, co jsem vdaná, má je vana, a můj je ten vůz i talířů pár, On: a můj je ten stůl i baráku půl, vůz jsem ale dávno v kartách prohrál. Rf.: 2x [D]Rezavým klíčem [Emi]zamknul jsem dům [C]cestou jsem hodil [G]vzkaz sousedům ať [D]vybíraj schránku a [Emi]neptaj se kam a [A]že si za to mužu [A]sám Chyt jsem si kočár bílej jak sníh až dojdou prachy že půjdu po svých šofér řek že jsem blázen ale že si zvyká taky před svým stínem utíká Až se [D]vrátím a že se [A]vrátim to už vím cestou [Emi]zpátky všechny [G]hvězdy rozsví[A]tím až se [D]vrátím tvoje [A]oči osmej div mávnu [Emi[křídlem všechno [G]bude jako dřív někdy [A]hůř a někdy líp Nemoh jsem najít ten správnej tón jak porcelánem když projede slon věř mi kdo se chce vrátit a znova to vzít ten musí nejdřív odejít solo : [Emi][Hmi][Emi][A][Emi][Hmi][A] Až se vrátím ... Až se vrátím ... .1. [G]Až se zeptá r[D]áno, c[G]o jsem dělal v n[D]oci, pr[G]oč jsem nevysp[D]alý, ř[Bb]eknu, že ti s[F]ukně kl[C]ouzala po b[G]ocích, a tak jsme si hr[D]áli. .2. Až se zeptá poledne, co jsem dělal ráno, když se zvedly mraky, zeptal jsem se "ty spíš?", ty jsi řekla "ano", a tak jsem spal taky. .3. Až se zeptá večer, co jsem dělal v poledne, proč jsem nepracoval, řeknu, že jsi spala ještě pořád vedle mne, a tak jsem tě choval. .4. Až se zeptá ráno, co jsem dělal v noci, případně za šera, řeknu, že ti sukně klouzala po bocích, prostě jako včera. [Emi]Dobrý pocity mám z [D]toho vědomí, že když nic [Ami]nedělám - s te[C]bou, tak ti to [Emi]nevadí. A když ti zavolám, říkáš mi [D]vojáku. Ty holko Amiušatá - [C]patříš do [Emi]vězení. (r): [G]Až tě potkám, tak ti to [F]spočí[Ami]tám. [G]Sama jsi to [C]chtě[Ami]la. [G]Až tě potkám, tak ti to [F]spočí[Ami]tám. [G]Jseš dobrý [C]víno, [Ami]nebudu sám. [Ami]Někdy se to [Emi]semele a chceš si [D]jenom hrát. Stojíš a [Ami]koukáš - [C]Madona v [Emi]kostele. Kyselý bonbóny jsou někdy [D]moc sladký. Asi chceš [Ami]seřezat, [C]železný [Emi]postele. (r): Až tě potkám, tak ti to spočítám. Sama jsi to chtěla. Až tě potkám, tak ti to spočítám. Jseš dobrý víno a tak tě kloktám. (r): Až tě potkám, tak ti to spočítám. Sama jsi to chtěla. Až tě potkám, tak ti to spočítám. Jseš dobrý víno, nebudu sám. [G]Až ten vláček [Ami]zapíská zůstane tu [G]vzpomínka na malého [Ami]Pepíčka na nebíčku [G]sluníčko. Na nebíčku sluníčko na sluníčku Pepíček co mu čouhá z trenýrek divadelní kukátko. Vem si jenom trenýrky a divadelní kukátko lehni si na sluníčko a zůstane tu vzpomínka. /: Až ten vláček [Ami]zapíská Až ten vláček [G]zapíská :/ [Ami][G][Ami][G] fade out .1. [C]Až ti zas [E7]život bude [F]chutnat jako [C]blín tvá ruka [E7]sáhne pro [F]širák [Dmi]Toulavý [G]kanady [C]sešlápnou na tvůj [Ami]stín [C]Vždyť sníh už [F]taje na ho[C]rách .2. Máš rád ty chvíle, kdy jseš volnej jako pták a chtěl bys jen pro tohle žít Znáš stovky míst, kde ti bylo akorát teď nevíš kterým směrem jít .3. Proklatě už je tady zase rozcestí padla hlava a tak táhneš dál A když tě jako navztek síly opustí kápneš na zlatokopů pár .4. A je ti OK a taky dobře víš žes našel zase jeden ráj A že se s touhle partou nikdy neztratíš i když tě zatím málo znaj .1. Až [Ami]obuju si rano č[E7]erne papirove b[Ami]oty, až i m[C]oja stara pochop[G]i, že nejdu do rob[C]oty, až v[Dmi]yjde dluhy pruvod smutečnich hostu na Sl[Ami]ezsku Ostravu od Sikorova mostu, [E7]až to se mnu sekne, to bude p[Ami]ěkne, p[F]ěkne, fajne a p[Ami]ěkne, [E7]až to se mnu definitivně s[Ami]ekne. .2. Aby všeckym bylo jasne, že mě lidi měli radi, ať je gulaš silny, baby smutne, muzika ať ladi, bo jak sem nesnašel šledryjan ve vyrobě, nebudu ho trpěť, ani co sem v hrobě, to bude pěkne, pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne. .3. S někerym to seka, že až neviš, co se robi, jestli pomohla by deka nebo teplo mlade roby, kdybych si moh' vybrat, chtěl bych hned a honem, ať to se mnu šlahne tajak se starym Magdonem, to bude pěkne, pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne. .4. Jedine, co nevim: jestli Startku nebo Spartu, bo bych tam nahoře v nebi nerad trhal partu, na každy pad s sebu beru bandasku s rumem, bo rum nemuže uškodit, když pije se s rozumem, to bude pěkne, pěkne, fajne a pěkne, až to se mnu definitivně sekne. .5. Já vím, že, Bože, nejsi, ale kdybys třeba byl, tak hoď mě na cimru, kde leži stary Lojza Miltag, s Lojzu chodili sme do Orlove na zakladni školu, farali sme dolu, tak už doklepem to spolu, až to se mnu sekne, pěkne, to bude pěkne, až to se mnu definitivně sekne. .6. Až obuju si rano černe papirove boty, až i moja stara pochopi, že nejdu do roboty, kdybych, co chtěl, dělal, všechno malo platne, mohlo to byt horši, nebylo to špatne, až to se mnu sekne, kd[F]ybych, co chtěl, dělal, všechno malo platne, m[Ami]ohlo to byt horši, nebylo to šp[E7]atne, až to se mnu ... n[F]a na na[Ami] ...[E7AmiFAmiE7Ami] Až únavou zpomalíš chůzi svou, zůstane z křídel tvých jen stín, pak dál se ptám, proč odcházíš, když léta čekám a ty o mé lásce víš. Až únavou zpomalíš chůzi svou, budeš snad úsměv můj si přát, však náruč má nebude bláhová. Pak by ses vrátil k ní a rád. Až náruč má, ta náruč bláhová, vyléčí rány tvé i spleen. Já dál a dál se ptám, proč odcházíš, když léta čekám a ty o mé lásce víš. Až únavou zpomalíš chůzi svou, budeš snad úsměv můj si přát, však náruč má nebude bláhová. Pak by ses vrátil k ní a rád. .1. P[Emi]ověz mi, můj příteli, co [D]uděláš, když rozdělí tě s n[C]ěkým j[D]eho sm[Ami]ích jak žhavý kl[Hmi]ín, a [Emi]on si myslí, jak se zdá, že p[D]ostačí, když zahvízdá, hned n[C]ěhou zm[D]ěkneš j[Ami]ako paraf[Hmi]ín. .R. [G]Až uslyším hv[C]ízd[G]án[D]í, [C]až uslyším hv[F]ízd[C]án[G]í, [G]až uslyším hv[C]ízd[G]án[D]í, [Ami]ukryji své zklamání za n[G]ekonečnou hrou a mlhou r[D]anní, [Ami]ukryji své zklamání za r[G]ozzářenou tvář a pousm[D]ání, [Ami]ukryji své zklamání a v[G]ezmu jeho hlavu do svých dl[D]aní[Emi]. .2. A pověz mi, jak lámeš mříž, co uděláš, když nevěříš, že kroužkovaní ptáci zpívají, oni hvízdají a pyšní jsou, že létat mohou nad tebou a na zemi ti z ruky zobají. .R. Až uslyším hvízdání, až uslyším hvízdání, až uslyším hvízdání, ukryji své zklamání za nekonečnou hrou a mlhou ranní, ukryji své zklamání za rozzářenou tvář a pousmání, ukryji své zklamání a narovnám jim křídla, když se zraní. .3. Poslyš, když mi nevěříš, ty také chceš jít stále výš a slunce je tak zlaté, až se vlní, pak se můžeš, když chceš výš, spálit víc, než pochopíš, a budeš rád, když nenajdeš jen trní. [Ami]Spím si [Emi]v šípku i s po[F]hád[G7]kou [C]svou,[E7] [Ami]můj princi [Emi]Vítku, přijď [Fv]zbudit [G7]zakle[C]tou. [C]Až víc [F]šípky rozkvetou, [G7]já vím, že [C]najdeš pak stezku svou a sám se [F]jak rytíř s mačetou [G]ke [F]mně [G]pro[F]se[E]káš. Chodíš stále k tomu šípku dál, k nám zvu tě dále, buď můj princ a pak král. Až víc šípky rozkvetou, já vím, že najdeš pak stezku svou a sám se jak rytíř s mačetou ke mně prosekáš. Sám jsi stále, já čekám tě dál, pro pána krále, tak buď už jednou král. Až víc šípky rozkvetou, já vím, že najdeš pak stezku svou a sám se jak rytíř s mačetou [G]ke mně prose[C]káš. [D]Na před[A]městí [D]stáv[A]al [Hmi]dům, malý [A]chlapec [Hmi]si [A]tam hrával d[D]rak co vzlétal k oblakům, všechna tajná přání znával [G]Draci totiž [A]vždy[G]c[A]ky [G]ví to co je [A]klu[G]kům [A]nejvíc líto [Hmi]Když musí [A]jít ve[Hmi]čer [A]spát Jako víno dozrává, jako v mořích vlny hasnou Vzpomínkami zůstává na tu smutnou zemi krásnou Na rybářské staré sítě, na draka a malé dítě Které nemá si s kým hrát Na provázku slunce měl, oblohou se za ním vznášel Jako vánek šel kam chtěl smutné lampy lidem zhášel Pohádkovou dýchal vůní, mluvil řečí horských tůní Průzračnou jak dětský smích Bílý koník běžel dál osamělou pustou plání Na dlani s tím v dětství tál i když padal bez ustání Den začíná tichou flétnou chvíli předtím nežli vzlétnou Hejna přání ve větvích Na předměstí stával dům, malý Lucín si tam hrával... /: Až zastaví náš vůz, tak ohlédnout se zkus, za námi je cesty kus, smutná je jako blues. Ty znala´s každou show, co v nás v městě jsou, měla´s duši toulavou a image kouzelnou. :/ 2x Každý z nás má na tom díl, že ztratil se nám cíl, já jsem blázen byl, že jsem dřív tě nepochopil. Už mně mizíš, mizíš každým dnem, i když stále s tebou jsem, dál už spolu jdem`. Až zastaví... předehra:[E mi A G D C H7 (2x) E mi G F# A C (2x)] .1. [Hmi]V neděli jsou zavřený [G]hospody [F#]u Báby [A]sedim skoro [C]sám [Emi]znuděně koukám na [G]TV program [F#]snad někdo [A]přijde nebo [C]zavolá [Emi]telefon je ale [G]rozbitej [F#]nikdo [A]známej asi [C]čas nemá [Emi]černej kocour usnul [G]na pípě [F#]co tohle [A]všechno zname[C]ná .Rf: [D]V [E]neděli večer [D]v [E]hostinci Na Bábě [D]sed[E]ly mi na záda [D]po[E]divný stavy II .2. Marylin tupě kouká z plakátu zas na to myslim a co z toho mám tágo krájí kouře v lokálu s Vlastíkem šťouchám biliár červená koule divně uhejbá na Bráník City padá černá tma pivo došlo a už další nemá za chvíli se tu zavírá .1. Já v[Emi]ím, že b[Fmaj7]aba Jaga nejni, ale p[Emi]ovídej mi, aby byla jak hodina dl[Fmaj7]ouhá, kyselá jak k[Emi]alina, ošklivá jak n[Fmaj7]oc. .2. Já vím, že velbloudi nejsou, ale povídej mi, aby byli hrbatí jak hora Říp, žízniví jak hejno ryb, pomalí jak noc. .3. Já vím, že labutě nejsou, ale povídej mi, aby byly bělounké jak tvoje dlaň, velebné jak lásku chraň, krásné jak noc. .4. Já vím, že láska nejni, ale povídej mi, aby byla hebounká jak labutě, krásná jako najdu tě, nádherná jak noc. Malá [A]Babetta šla do světa a krk[E7] za to dám, že ta Babetta je popleta, vždyť já[A] zůstal sám. Ona asi ne[A7]tuší, že [D]mně sólo nesluší a že[H7] bez ní se tu hloupě pletu, [E7]chyťte tu Babettu, ať je tu se mnou. [A]Babetta šla do světa, já říkám[E7]: "Tak ať!" Jseš plnole[Hmi7]tá, běž do [E7]světa a pak se[C#7] zpátky vrať Denně[D] až se zač[Dmi]ne stmívat b[A]udu vzpomín[Adim]at a zpívat, jak t[A]a Babetta [F#7]šla do světa[H7] a jak mám tu [E7]Babettu rád. Babetta[A] až se zpátky v[H7]rátí, pozná, že chybila a bude[D] c[D#dim]htít mně v[A]yp[Emi]lnit [F#7]co k[H7]dysi[E7] s[A]líbila. [AdimHmi7E7AAdimHmi7E7] Malá [A]Babetta šla do světa a já [E7]doma bled, ale ještě je tu naděje, že a[A]ž pozná svět přijd[A7]e na to, že j[D]e čas domů zpět se vrátit zas, [H7]v duchu vidím, jak volá taxi, [E7]kde je ta Babetta, že se tak loudá. [A]Znám tuhletu Babettu a krk z[E7]a to dám, že se do léta[Hmi7] ta Babet[E7]ta zas ráda[C#7] vrátí k nám. Denně [D]až se zač[Dmi]ne stmívat b[A]udu vzpomín[Adim]at a zpívat jak t[A]a Babetta[F#7] šla do světa[H7] a jak mám tu[E7] Babettu rád. Babetta[A] až se zpátky v[H7]rátí, pozná, že chybila a bude[D] c[D#dim]htít mně v[A]yp[Emi]lnit [F#7] co [H7]kdysi[E7] sl[A]íbila. [AdimHmi7E7AAdimHmi7E7] [A]Malá Babetta šla do světa a tak js[E7]em tu sám. Mě tu nechala jak spěchala a já n[A]evím, kam. Koupil jsem si[A7] v kiosku [D]prvotřídní rákosku [H7]a mě ty Bože baví to, že [E7]neví ta Babetta, že bude bita. [A]Babetta šla do světa a vrá[E7]tí se zpět možná za sedm, možná z[Hmi7]a osm nebo [E7]za pad[C#7]esát let. Já vša[D]k čekat bu[Dmi]du stále[A] a zpívat [Adim]si budu dále, jak t[A]a Babetta šl[F#7]a do svět[H7]a a že zpátk[E7]y vrátí se hned. Babetta[A] až se zpátky v[H7]rátí, pozná, že chybila a bude[D] c[D#dim]htít mně v[A]yp[Emi]lnit [F#7] co [H7]kdys[E7]i s[A]líbila. cha cha ch[F#7]a cha - co k[H7]dys[E7]i s[A]líbila Den už sklopil oči, tráva klímá potok moje slzy přidal k svým vlak už odjel, černej stín mi kývá o svý lásce říct ti neumím Tak se vrať, dál mi vlasy hlaď a zpívej hvězdu z nebe sundej ze všech největší kytky usínaj, tak jejich spánek hlídej a ústa má se ráda odvděčí Babí léto prosím o pár vláken mechem utkám sametovou síť ptám se křídel šedobokejch kachen ať mi řeknou, kdy chceš kolem jít Tak se vrať, cestou smutek ztrať, co pálí jako v očích kouř, jak v srdci ostruh pár zahnat stín a sním i mlhu, v níž jsme stáli pomůže ti našich dlaní žár Lesním včelám vezmu med a do mraků sladkejch slůvek pár ti zabalím přidám vzlyk, po peří zlatejch ptáků k tvýmu srdci poštu vypravím Ujet nech ten vlak a můžem pak tu zůstat počkat na rosu a hned bude co pít jíst se očima a do paží si vrůstat nemůžeš mi jen tak odejít [A]Stará hbabice [E]na Hlavním [F]nádraží[G] Bezmocně se motá lidi ji poráží Hledá hledá vlak do Kolína Jede z vesnice navštívit syna [A]Náhle s ní [H]schody [E]jedou a baba se [F]bojí A potom vyvalená v metru stojí Kouká se kouká jenom dvě koleje Která z nich ale ta pravá je Baba ptá se opilýho mladíka: Prosím vás kterej vlak jede do Kolína Mládenec se jenom poťouchle usmívá A říká si: bude nějaká psina Támhle v tunelu tě babo vlak čeká A do Kolína doveze tě jistě Baba nedá už víc nemešká A hbitě skočí do kolejiště Žádáme cestující Nevstupujte do bezpečnostního pásu Baba rychle mizí v tunelu A ještě křičí velká slova díků Na Sokolovskou přijela Obkročno sedíc na nárazníku Blbý blbý blbý lidi mají štěstí Blbý blbý blbý lidi mají štěstí Blbý blbý blbý lidi mají štěstí Blbý blbý blbý lidi mají vždycky štěstí .1. M[G]y měli babičku čilou jak lasičku, vst[D]ávala o půl třet[G]í, říkala den co den:"Nespěte pořád jen, č[D]as jako mustang let[G]í." B[C]rnkala na starém sp[D]inetu, k[G]amarád její byl Vinnetou, někdy též na moment přišel Old Shatterhand, t[D]en s ní hrál na trumpet[G]u.[C] .R: [C]U-smívej se, ty můj br[G]oučku, mládí smutek nesluš[C]í, vzhůru pusu do obl[G]oučku, ať se srdce rozbuš[C]í, [G]úsměv, to je pohlazení, [C]úsměv lidi v lepší změní, u-smívej se, ty můj br[G]oučku, ať nám smutno nen[C]í![G] .2. Když slunko vysvitlo, babičku to chytlo, nebyla k udržení, volal hlas přírody, lesů a hospody, toho si člověk cení. Spacák si narychlo sbalila, do termosky grog si nalila, na tramp to valila pod jménem Dallila, lidi, to je k zbláznění. .R: .3. Vyštěkly pistole do sklenic na stole, když už nebylo co pít, střepy, ty prej věstí vždycky ňáký štěstí, babička dovedla žít. A taky uměla vyprávět, jak jednou bizona střelil děd, dal ho do ruksaku a cestou ve vlaku střelil ho za rumů pět. .R: .1. Je n[C]eděle a na chodbách to voní rajsky a sv[F]íčkově, a taky z[C]elím[F], výfuky př[C]ehluší zvon, který z dálky zvoní, vaří se [F]oběd, no a to je c[C]elý[F]. .R: Internát, ž[Ami]ivot, penzion - tři body p[D]araboly, už sedm l[Ami]et tu není on, a klouby věčně b[D]olí, manželství, p[Dmi7]ohřeb, samota a tř[F]etí dveře zprava, život se p[Dmi7]ekně zamotá, to se tak někdy st[G]ává. .2. Je neděle a babičky dnes vaří rajsky a svíčkově, a taky z nudy, rádia vyhrávaj' a dechovkám se daří, patnáctkrát trubka, no a jednou dudy. .R: Babička Majka jediná si brouká svoje "dža-da-da", jó, tenkrát život začínal, jó, tenkrát byla mladá, trochu se zhoupne v kolenou, zkusí si tři-čtyři kroky, vzpomínky, ty jí nevezmou ti, co jí vzali roky, jó, vzali roky. .3. Je neděle a babičky se sluní rajsky a svíčkově a hrozně křehce, z třiceti pokojů dál česká duchna duní, babička Majka, ta ji slyšet nechce. .R: Odlišný měla názory, a to je velká vina, tak ji vyšoupli ze školy, strčili do kravína, při každým slavným výročí dechovku do ní cpali, snila, že se to otočí, nikdy ji nedostali, hm, nedostali. .4. Je neděle a babičky se mají rajsky a svíčkově, budiž jim přáno, hvězdnej prach dosedá do vlasů krásné Máji a sám Count Basie vjíždí slavobr[C]ánou, slavobr[F]ánou, slavobr[C]ánou. .1. [Ami]Štěchovická laguna když dřímá v zadumaném stínu Kordylér, [Dmi]pirát zkrva[Ami]venou šerpu ždímá, [H7]kapitán pucuje revol[E]ver. [Ami]Pikovická rýžoviště zlata čeří se v příboji Sázavy, [Dmi]ale za to [Ami]krčmářova chata [Dmi]křepčí rykem [E7]chlapské zába[Ami]vy. [G7]Když tu náhle, co se [C]děje, [G7]divný šelest houštím [C]spěje, [G7]plch, skunk, [C]vše utíká [F]po stráni [F#dim]od Mední[E]ka. [Ami]Krčmář zhasne, kovbojové ztichnou, pirát zděšen tvář si zakryje, [D]rudé squaw se [Ami]chvějí a pak vzdychnou: [H7]"Blíží se k nám postrach préri[E]e."[G7] .R. [C]Mary, babička [D7]Mary, dva kolťá[G7]ky za pasem, nad hlavou [C]točí lasem. Stoletá Mary, babička [D7]Mary, ta zkrotí [G7]křepce hřebce, ať chce, či ne[C]chce.[E7] .2. Žádné zuby, z jelenice sukně, ale za to tvrdé bicepsy, Mary má vždy slivovici v putně, Toma Mixe strčí do kapsy. Klika cvakla, v krčmě dveře letí a babička vchází do dveří, "Pintu ginu, lumpové prokletí!" bezzubou dásní zaláteří. Vypiju to jen ve stoje, jdu do volebního boje, zřím zas město drahý, jedu volit do Prahy. Dopila a aby se neřeklo, putykáře změní v mrtvolu, za zády má štěchovické peklo s šlajsnou svatojánských atolů. .R. Mary, babička Mary, pádluje bez námahy po proudu až do Prahy. Stoletá Mary, babička Mary, jde do volebního boje za kovboje. .3. Ledva v Praze kotvu vyhodila, pro babičku nastal hrozný čas, neboť hned každá strana tvrdila, že jí náleží babiččin hlas. Malá stejně jako velká strana psala, že bude mít o hlas víc, že ta druhá strana je nahraná, oni že maj hlas ze Štechovic. Stoletý věk prý nevadí, na předáka je to mládí, ze všech nejvíce, volala ji polnice. Tak babičku, pro kterou vždy byla válka s lidojedy legrace, tu babičku za pár dni zabila, volební agitace. .R. Mary, bojovná Mary, už nesedává v sedle, ve volbách byla vedle. Stoletou Mary, babičku Mary, volbama zabitou vzal k sobě Manitou. [D]Co[A7] bys rád, zlatý [A]hošku? Se mnou tančit chtěl bys [D]trošku? nejsem[A7] sic už [D]mláda, ale půjdu [A]ráda, když tak švarný hoch přišel pro [D]bábinku svou. Jenom zvolna, pomaloučku, musíš tančit, ty můj vnoučku. Opatrně stoupat, zlehoučka jen houpat, abys neznavil příliš bábinku svou. Dávný ten[A7] zní mi [D]rozhovor, slyším-li valčík ten [A7]hrát, bílý zřím dům tam v klínu hor, místa jež měl jsem tak [D]rád. Maršovské [A7]rychty [D]kamenné, [D7]pohádky dětství [G]blažené, domova [Gmi]drahého [D]kouzlo [G]vlídné [D/a]z tónů těch [A7]slyším zas [D]vát. Dávný ten zní ... [G]Tam daleko v Afri[D7]ce stojí pěkná věznic[G]e, ach ouvej. Tam daleko v Africe stojí pěkná věznice. Vězňové se tetelí ve dne v noci v posteli... Mezi něma Babinskej, známej lotr mexickej... Jednoho dne k večeru, přišel bachař nahoru... Běž Babinskej, běž dolů, máš tam ňákou návštěvu... Šel Babinskej, šel dolů, milá stála u stolu... Když ji lotr uviděl, hnedka v očích zaslzel.. Neplač milý Jozífku, tu ti nesu polívku.... A vepřovou s knedlíkem, ať seš stále mladíkem... Tu ti nesu cibuli, ať tě srdce nebolí... K tomu ještě petržel, abys dlouho vydržel... A tady máš koláče, smočený jsou od pláče... Běž má milá, běž domů, já mám zítra popravu... Když to milá zaslechla, prdla, frnkla, utekla... Když mu hlavu sekali, všechny panny plakaly... Pak mu hlavu usekli až po samou fusekli... .Ref: Tam kde kdysi byl [B]babylon je holá pláň a přícho[F]zím tam vítr píseň [B]hráva o tom že tam byl babylon a plodná stráň a klid a [F]řád a všude kolem [B]tráva (všude tráva) [B]příchozí se ptá kam zmizel ten ráj snad [Es]je to jenom klam a [B]lež tá píseň je příliš stará snad se [F]mý[B]lí(on se mýlí) moudrý vítr hrál pak dál na šalmaj že stávala tu kdysi věž a dnes je tu jen pýr a písek prach a pílí dlouhá věž měla vést až tam kde jsou milióny hvězd náhle z nádhery zbyl jen prach v pustinách byl to trest městu měst předčasně se chtělo dotknout hvězd pěšky město změnil v kout přísný soud .Ref: Tam ... .1. Když hrdost s pr[Dmi]asaty se v[A]álí na komp[Dmi]ostě, v korytě p[F]erly jsou a n[C]ouze v podhrad[F]í, /: jdu s tebou, pl[Gmi(F)]ešatý, p[C]o babylonském m[Dmi]ostě, p[Bb]od bledou k[Dmi]ulisou na t[A]emném pozad[Dmi]í. :[(A)]/ .2. Tvá ruka chvěje se, snad strachem nebo touhou, v podpaží zvlhla jsi, jen chvíli od klína, /: na špatné adrese, kde kdekdo chce být slouhou, kde všichni souhlasí a každý proklíná. :/ .R: [Dmi]Ach, lásko, c[C]o se s námi stalo, vždyť blbství zívaj[C7]ící nám v[Gmi]éčka prstů vzalo i sv[Dmi]ětlá světla svící, a spr[Bb]ávci staronoví dál v k[Dmi]alné vodě loví, zvuk m[Bb]incí mezi slovy, co ř[A]íci, co říci, co říci? .3. Amora bez luku už překřičely žestě, v hospůdce se sloupy si se mnou víno dej, vedu tě za ruku po babylónském městě, ty nejsi ke koupi, já nejsem na prodej, vedu tě za ruku po babylónském městě, ty nejsi k[Dmi]e koupi[Bb], já n[A]ejsem na prod[Dmi]ej![Bb][A][Dmi] Jako dítě, které mámě se ztratilo, stojím na kraji města jménem Babylon ničemu nerozumím, vůbec nic nechápu a nemám žádný plán. V cizím městě, samé cizí ulice, cizí písmena a cizí krasavice, taxikáři chtějí divné bankovky velké jak cirkusový stan. .Ref.: Ruce z papíru, nohy z olova signály z vesmíru a obrázky z Kosova, před světem na útěku u bran novověku, novověku... Trhani lačně chodí kolem plných stolů, brčkama dopíjejí nedopitou coca-colu, po hlavní ulici v šaškovské čepici, kráčí apoštol Jan. Pasáží chtěl jsem projít do jiného dvoru ale panáček ukazuje červená na semaforu. Nejprve jede všechno co je hnědé a potom veliký šéf. Ten chlap co mě kopl řekl sorry a pak šel, ale ono to stejně bolí, jako kdyby chtělo. A to co kape z mého rozbitého kolena je moje, ne jeho krev. .Ref.: S vozíkem pojedu sám mezi regály, koupím si všechny věci, které na mě čekaly, barvy olejovky, potápěče do sodovky, struhadlo na mrkev. V gumové masce krásné paní Marylin, a k tomu všemu ještě v saténové košili, ve vlasech rudé květy vrazím na toalety a řeknu "Tady jsem". A bude ticho, budou se divit, všichni ti kovbojové, rádi že jsou ještě živi, a ani kapka vína neukápne na podlahu, na kachlíkovou zem. .Ref.: Úsměv načerveno, tváře nabílo, jako dítě, které mámě se ztratilo, jako ptáče, které vypadlo z hnízda, mávnu křídly a uletím všem (3x) [Dmi][C][B][A] [Dmi]Zachvác[C]ená [B]země [A]snětí [Dmi]k propasti [C]už j[B]en dva [A]kroky [Dmi]je to c[C]esta n[B]ebo n[A]ení [Dmi]chvíle č[C]asu na [B]posle[A]dní skok [Dmi]Kolik má vteřina [C]dní [Dmi]koliko měsíců [B]vejde se [C]do dne [Dmi]černá věž do nebe [C]ční [Dmi]a to co zbejvá je j[B]en je[C]den [Dmi]tah ty i já bludištěm dění táhneme svůj náklad viny pole padlých na poušť změní bílý písek z prožířnutých žil [Dmi]kolik má vteřina dní... [Emi]kolik[D]..[Emi][C][D]. [F#mi]kolik [E]..[F#mi][D][E]. [G#mi]kolik [F#]...[G#mi][E][F#]...[G#mi]tah .1. J[Ami]ednou před lety snídal Gustav tablety, vzt[G]eklý na ptáka, kt[F]erý zpíval Tř[E]ešňáka, pt[Ami]ák sed' na budku, pak si vzpomněl na Hutku [C]a když přešel na Kryla, už l[G]ekce stačil[C]a. J[E]ó, G[Ami]usta křikl : "Hrom aby to bacil, r[C]ozmoh' se tu n[G]akažlivý p[F]ísničkářský b[E]acil, v[Ami]od tý nákazy nepomůžou zákazy, p[C]oradím se s Vasilem, co p[G]očít s bacil[C]em."[E] [Ami]Ami [G]G [E]E [Ami]Ami [E]E .2. V běsu zavilém kopli Hutku za Krylem, že snad v exilu vymaní se bacilu, Charlie Soukupe, vsadili tě do kupé, Vláďu Veita s Třešňákem poslali hitlákem. Jó, aby čistka neskončila v půlce, přibalili Karáska i Vokatou i Schultze, pro klid soudruhů Benýška a Neduhu, zatočili s bacilem Gusta s Vasilem. .3. Mikeš z dědiny rve si dneska šediny, neb vrabci na střeše cvrlikají Dobeše, v tónu nedbalém Nohavicu s Plíhalem, celou scénu folkovou, Nose i Voňkovou. Jó, znějí Lutka (Hoffman), Jahelka i Merta, Paleček i Janík, ba i skřeky Jima Čerta, Vasil s Gustavem před pohřebním ústavem unaveně zafuní - bacil byl imunní. .1. [Dmi]Už ho nevítá, [G]když se vrátí k ní [F]v pozdních [C]nočních hodiná[Dmi]ch Už se nezeptá, zda se hrálo fajn pod nohy mu hází hrách teď už mu [C]nefan[Dmi]dí .2. Co se oženil, chce aby byl s ní, vynesla svůj přísný soud Hudba nebo já, tak co uděláš, jak se ráčíš rozhodnout. .R1. :Já už [F]vím, že to [C]vzdáš, tak č[B]au [Dmi] Pro klid [Gmi] rodinný [C]řekneš nám [F]šlus [C] Já už [F] vím, že to [C]vzdáš, tak č[B]au, [Dmi] Doma [Gmi] brnkej si [C]v bačkorách blues [Dmi] .R2. :Doma sám si teď hraj,jó hraj nudný zfunělý bačkora blues Doma sám si teď hraj,jó hraj líný měšťácký bačkora blues. [Dmi]Padaj bomby [C]na Bagdád [Dmi]Padaj bomby [C]na Bagdád [Dmi]Padaj bomby [C]na lidi A [Dmi]ty tam [C]umí[Dmi],[C],[Dmi],[C]raj !!!!!!!!! [Dmi]Americký [C]blbečci [Dmi]Házej bomby [C]na Bagdád [Dmi]Jestli budem [C]mlčet Budou je [Dmi]házet [C]i na [Dmi],[C],[Dmi],[C]nás [Dmi]Naše zem je [C]kulatá [Dmi]Stará a [C]děravá [Dmi]Válkou lepší [C]nebude a [Dmi]bůh nás [C]potres[Dmi],[C],[Dmi],[C],[Dmi]tá !!!!!! .1. C[C]elou noc pili jsme B[Emi]ahama rum a p[F]ojídali sušené k[C]eksy, měla jsi na sobě žl[Emi]uté Harley tričko a b[F]ylo ti knap a s[C]exy. Pak jsme se m[Ami]ilovali a z k[G]azeťáku zpívala B[C]arbra, tak to šlo n[F]oc co noc[C], od M[Bb]ikuláš[G]e do ván[C]oc.[G][Bb][G][C] .2. Pak došel dopis na národní výbor, tvůj soused je patrně fízl, řeklas' mi:"Chlapče, je mi toho vážně líto, ale bacha, abysŹ něco neslízl." A tak jsem odešel pryč a tvoje vlasy voněly hlínou, paks' tady nebyla od vánoc do apríla, la la ... .3. V červnu mi přišla domů pohlednice s razítkem Baden Baden. Jó, bylas' vždycky velká krasavice, a teď je s tebou amen . V Potravinách mi vyprodali Bahama rum, za noss' mě vodila od apríla do apríla. [C]Bahamy[Ami] [G]Krásna [Emi]pláž [Dmi]Bezvad[F]ný [G]Klobúk máš [C]Ustatý [Ami]z pro[G]meenád [Dmi]Pod pal[F]my [G]sadám rád [F]Zaplatím [G]whisky ľad[C] [Fmaj7add9]Zná[Fmaj7]my [Cadd9]pár[C]ik z [Fmaj7add9]U[Fmaj7]S[C]A. [Fmaj7add9]Tiež [Fmaj7]tu [Cadd9]trá[C]vi [Fmaj7add9]ho[Fmaj7]liday[G] Bahamy Krásna pláž Bezvadný Účes máš Kožený nábytok V hoteli nabitom Perfektný zážitok Známy párik z U.S.A. Tiež tu trávi holiday Známy párik s U.S.A. Tiež tu trávi holiday Bahamy Krásna pláž Bezvadný Klobúk máš [A] Půlnoční čas [Ddim]na bubny hrál, [E7]bála ses jak padal [A]déšť, [H7]kytky vlály v proudu kapek [E]za oknem, [H7]zkoušeli jsme jarní bouřku [E7]rukou ven, jak [A]svítí. Půlnoční čas na city hrál, samas' dala ruku blíž, možná, že tě ke mně přived jenom strach, nebo Baileys na kuráž tvou vůni splách, pak díky pití. (r) Pak jsem [E]když uhodil blesk, lesk kůže tvý jsem zahlíd, měl jsem najednou jak dítě [E7]strach, tak jak [A]anděl jsi tam stála, [E]hřála v ruce sklínku, spravedlnost s miskou [E7]vah Chyběl list a jak náhodou pohasla i jarní noc, oplakaná štěstím k ránu zvalas mě dál, já pozvání jsem přijal, lásko já si tě vzal, tak jak blázen. (r) Půlnoční čas ... (r) (r) .1. Tenhle p[G]říběh je pravda, ať visím, jestli vám budu l[C]hát, já jsem p[D7]otkal jednu dívku a do dnešního dne ji mám r[G]ád, nikdy neměla zlost, když jsem hluboko do kapsy m[C]ěl, vždycky m[D7]ěla pochopení a já se s ní nikdy hádat nemus[G]el. .R. Když si b[G(G,G,A)]áječnou ženskou v[G7]ezme báječnej chl[C(C,C,D)]ap, tak mají b[D7(D7,D7,E7)]áječnej život plnej báječnejch dní bez út[G(G,G,A)]rap, celej den jen tak sedí a p[G7]opíjejí Chatoneaux d'P[C(C,C,D)]appe, když si b[D7(D7,D7,E7)]áječnou ženskou vezme báječnej chl[G(G,G,A)]ap. .2. Nikdy jsem neslyšel: kam jdeš, kdy přijdeš a kde jsi byl, a já nikdy nezapoměl, abych svoje sliby vyplnil, a když vzpomínala, tak jen na to hezký, co nám život dal, nedala mi příležitost, na co bych si taky stěžoval. .R. .3. Tenhle příběh je pravda a sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal, že jsem potkal jednu dívku a tu dívku jsem si za ženu vzal, zní to jako pohádka z příběhu královny Máb, že si báječnou ženskou vzal jeden báječnej chlap. .R. .R. .1. M[E]ějte, prosím, na zřeteli př[F#]i snídani v šatně, b[H]akterie pozřete-li, ž[E]e vám bude šp[H]atně, st[E]ejně tak i v draperii t[F#]oalety k tanci tř[H]istasedm bakterií čeká na svou šanc[E]i. .R: Př[G#]i pochodu po Praze, aťs' Franta nebo Jakub, chr[C#mi]aň se proti nákaze - půllitr rumu zakup, d[H]esinfekce pomocí (lahvinkou špiritusu) [G#]uchráníš se nemocí - zdr[H]avý i po funusu! .2. Když se řeční o Únoru z ideové stránky, vypni proud a z tranzistoru vyjmi suché články, zanes tisk i baterie do nejbližší sběrny, demagog či bakterie - refrén bude stejný. .R: Hej, ř[C]ekni nám, mládenče, v[F]odkud sem jd[C]eš, že smutný máš voči a j[D7]ak tráva schn[G]eš, vždyť t[C]y sem k nám p[Bb]atříš jak ž[G#]ádnej jin[G]ej, jsou n[C]ás tu tři stovky, každ[G]ej nevinn[C]ej. .Ref: Jó, /: vz[F]ala to voda a ž[C]ivot jde dál, dn[G]eska maj muklové v l[C]apáku bál. :/ Já předloni do Friska vagónem jel a na střeše hezoučkej flíček jsem měl, ten bremzák, co přišel, moc vošklivě řval, tak drcnul sem do něj a čert si ho vzal. Já dostal jsem žízeň a whisky chtěl pít a splet' jsem si cestu a do banky vlít', leč v sejfu jsem nenašel kořalky hlt, chudáček pokladník měl z toho smrt. .Ref: Jó, vzala ... Já vod mládí už jsem zapomnětlivej, tak poslyšte, mládenci, příběh tklivej, jak jsem měl posledně vošklivej pech, když jsem mu zapomněl kudlu v zádech. Já farao jednou jsem v salónu hrál a byl sem dost špatnej, ten chlap se mi smál, a to neměl dělat, měl mizernej den, von zvostal tam ležet a já přišel sem. .Ref: Jó, vzala ... Já, věřte mi nebo ne, jsem nevinnej, za všechno může můj ksicht zločinnej, že kradu prej koné, to bídná je lež, když běžet chceš se mnou, tak, koníčku, běž. Jó, láska je, mládenci, moc hezká věc, jeden jen kejvne a hned spadne klec, milovali jsme se pěknejch pár let, pak jsem mu hodila do kafe jed. .Ref: Jó, vzala ... Hej, řekni nám, mládenče, vodkud sem jdeš, že smutný máš voči a jak tráva schneš, vždyť ty sem k nám patříš jak žádnej jinej, jsou nás tu tři stovky, každej nevinnej. .Ref: Jó, vzala ... podívej co je tu plakátů prý je bál a že nás zvou schováme nahotu svých tváří pod maskou pojď je smutné tancovat sám a bude pozdě za chvíli své místo k tanci hledám a chci být někomu milý díky, kdo dávaš mi sílu když klesám níž kéž sil mi neubývá když mě v proudu strhne vír kéž duše tančí, zpívá až na okraj únavy díky, kdo dáváš mi sílu když klesám níž náhle ze mě všechno padá někdy tak málo postačí ke štěstí a cítím to vědomí křídel vědomí co skály zvedá co nás vždycky navrací na rozcestí zpátky z uliček samotou slepých doutnající jiskry nadějí hoří chvilkovým doufáním že nás něco velkého teprve čeká oslavím i príma den i to že někdo má mě hodně rád i príma den a že někdo mě má snad hodně rád až do rána chci tančit jak vítr tak volná a nespoutaná a ta noc ať jakživot je dlouhá ať svítí [C]Byl podz[G]imní nev[C]lídný de[C7]n na hor[F]ách už l[G]ežel sní[C]h[C7] [F]Na kraji[G] města d[C]ům posle[Ami]dní stál[Dmi] někdo v[G] něm pís[C]ničku hrál. [F]Na kraji[G] města d[C]ům posle[Ami]dní stál[Dmi] někdo v[G] něm pís[C]ničku hrál. [C]Tak milo[G]u a pros[C]tou jak [C7]vánek co[F] na jaře[G] přináší[C] déšť.[C7] [F]Chvílemi[G] ostrou [C]jak vrch[Ami]olky hor[Dmi] co může[G] vábí a [C]zvou. [F]Chvílemi[G] ostrou [C]jak vrch[Ami]olky hor[Dmi] co může[G] vábí a [C]zvou. [C]Já sunda[G]la ze za[C]d tornu [C7]svou a p[F]otichu v[G]ešla jse[C]m dál[C7] [F]U okna s[G]eděl a n[C]a kytaru[Ami] hrál ja[Dmi]ko by mě[G] čekal a[C] zval. [F]U okna s[G]eděl a n[C]a kytaru[Ami] hrál ja[Dmi]ko by mě[G] čekal a[C] zval. [C]Měl drsn[G]ou a zar[C]ostlou t[C7]vář, jak[F]o mají š[G]ichni mu[C]ži z hor[C7]. [F]A oči či[G]stý jak [C]srpnovej[Ami] den jen[Dmi] bez ber[G]lí se ne[C]mohl hnout. [F]A oči či[G]stý jak [C]srpnovej[Ami] den jen[Dmi] bez ber[G]lí se ne[C]mohl hnout. [C]Podivnou[G] baladu [C]zpíval ,[C7] že poko[F]řil nejv[G]yší stít[C] .[C7] [F]Na cestě[G] zpátky [C]jen jede[Ami]n špatne[Dmi]j krok n[G]ašli ho [C]a už nemohl dále jít. [F]Na cestě[G] zpátky [C]jen jede[Ami]n špatne[Dmi]j krok n[G]ašli ho [C]a už nemohl dále jít. [C]Byl podz[G]imní nev[C]lídný de[C7]n na hor[F]ách už l[G]ežel sní[C]h[C7] [F]Tma jako[G] samet s[C]kryla mů[Ami]j stín r[Dmi]efrém mn[G]e doprov[C]odil [F]Tma jako[G] samet s[C]kryla mů[Ami]j stín r[Dmi]efrém mn[G]e doprov[C]odil .1. Sn[A]í v povlac[C#]ích, vlasy m[C]á havran[H]í, sní o mracích s muzik[E]ou varhanní, v[A]ím, že se jí zd[C#]á o pasek[F#mi]ách s malinov[Hmi]ím,[E] ř[A]ekne, až pr[E]ocitne, ž[A]e mě sem n[E(D)]ezvala, [A]ústa až p[E]oskytne, př[A]ečtu jí z N[D]ezvala: M[A]anon je m[D]otýl, M[A]anon je vč[E]ela, [A]a že ji n[D]epustím, [A]i kdyby cht[E]ěl[A(-)]a. .2. Dál ale sní o mořích blankytných, snít budu s ní v trochejích nezbytných, vím, až se mi vzdá, nikdy že jí nedopovím v zeleným salóně, co tehdy neznala, z Balady Manoně od pana Nezvala, že Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela, M[A]anon je m[D]otýl, M[A]anon je pl[E]avovláska, M[A]anon je p[D]rvní a p[A]oslední má l[E]áska, M[A]anon je p[D]rvní a p[A]oslední můj hř[E]ích, n[A]epoznat M[E]anon, n[A]emiloval b[E]ych, ach, M[A]anon, M[D]anon, M[A]anon, M[D]anon, M[A]anon[D] .[A].. [G]Lá-lá lá-lá-lá lá-lá .1. [G]V Lincolnu loňskýho [C]roku Jim [G]Stapleto[Gmaj7]n fáro [Ami]hrál, že [G]přitom se [C]serval, tak [A7]šerif mu náramky [Ami7]dal. [D7] Do [G]Santa Fé když ho [C]vezl, Jim [G]řekl, ať tak nebo t[Ami]ak, já [G]natuty vezmu ti [C]roha [Ab7] a b[G]udu zas [Ami]volnej jak [G]pták [G]La-la lá la-la lá .2. Ten večer jsme v Johnyho baru srkali černý kafe a říkali jsme si, jak asi, baví se Jim v Santa Fe. Najednou náramná rána, rozbila lucernu a v tu ránu v celičkým báru nastala egyptská tma. La-la lá la-la lá .3. Na prahu postava stála a že se hned ochladil vzduch, to bylo každýmu jasný, že to byl nějakej duch. A v Santa Fé zrovna v ten moment, říkám jen co o tom vím, zrovna když oknem bral roha to nakoupil nebohej Jim. .1. V malým d[Emi]omku, kterej stavěl t[G]áta, v[Ami]yrůstal jsem v Candy R[D]oad, teď n[Ami]ad hrobem sám st[G]ojím a sl[Ami]yším s ozvěn[D]ou. .R: Tvý sl[Gmi]ova:"Hochu, vždycky pevnej b[D7]uď a zl[Gmi]ejch lidí se nikdy nelek[D7]ej," ta sl[Gmi]ova, táto, navždy zatížila hr[D7]uď, n[Gmi]evím, jestli budu t[D7]ak statečn[Gmi]ej. .2. Tenkrát kraj sužoval Frankie Joe s bandou svou, já po boku táty svýho stál, když napad' Joe Candy Road. .3. Když střílel, vždycky se jen smál, já dostal náhle strach, táta to, chudák, za mě vzal, zlej osud po něm ruku vztáh'. .4. Tvůj kůň šel s náma dál cestou tam z Candy Road, dřív u kůlu však zůstal stát, já slyšel s ozvěnou. .R: + n[Gmi]evím, jestli budu t[D7]ak statečn[Gmi]ej ... [Emi]Nejlépe nikam nejít, [D]to byl [C]zas nápad s tím inze[H]rátem Zrcad[Emi]lo rozbít, [D]zhasnout světlo [C]a snít o[H] kráse [Emi]Každý den svůj boj svá[D]díš [Cmaj]co je láska - [C]jen z filmů [D]znáš [Cmaj]co je láska - [C]chtěla bys [H]znát [Emi]Úsměv dívCku zkrášlí, jen[D]že čemu teď smát [Emi]se máš[D],[C] první vrásku [H]na čele už máš [Emi]Přítelkyní [C]spousta každá ří[D]ká ty [Emi]se máš[D], [C]svobo[H]dná (r) : [Emi]Kdo ví co [D]cítí dívka ,když [C]vidí lásku jen z povz[H]dálí [Emi]kdo ví jak se ji [D]stýská , po slůvkách [C]nemohu bez tebe [H]být proč [Emi]jen některým [D]dívkám ,stačí tak [C]málo když chtějí [H]ji mít Ch[Emi]tějí mít, ch[C]tějí mít, [D]tějí mít - kdo [H]to ví Jít a nebo nejít možná tam čeká co když je to ten pravý Foto čestně vrátil , to se říká na kráse nezáleží otočit klíčem ještě váháš zůstáváš stát chvíli se zdráháš - nejistá Úsměv dívku .... Nádech - a výdech. Dnes tedy naposledy - Dobrý večer! Pohodlně se položte na podložku,nejlépe omyvatelnou,třeba dlaždičky. Kdo nemá dlaždičky,stačí,když se opře o zeď a nyní začneme s uvolňováním. Zkřížíme ruce a nohy na prsa,ták,pěkně a koncentrujeme se,pozor,na levý palec pravé nohy. Představujeme si,jakoby ani nebyl živý,jako by byl dřevěný. A celá noha již jako by byla dřevěná,ták. A obě nohy jako by byly dřevěné. A skutečně. [Ami]To bylo v deva[F]desátých [G]letech v Jižní [Ami]Dakotě [Ami]my jeli s Johnem [F]na koni a [G]stříleli jsme [Ami]indiány [Ami]mnoho jsme jich [F]zabili [G]skoro jsme je [Ami]vybili [Ami]nazývali nás [F]postrachem [G]Divokýho [Ami]západu Divo[E]kýho zápa[Ami]du Divo[E]kýho zápa[G]du [Dmi]to už je [E]dávno ... A tak my tu stále ležíme a nemůžeme se pohnout. Je naprosté ticho,takže vnímáme i ony hluboké tibetské meditační tóny tlustého střeva. Ták. A cítíme,jak se tu vznáší naše vlastní myšlenky. Doufám,že jste předem pečlivě utěsnili všechna svá okna a dveře,jinak vám totiž vesmírná energie vašeho těla bude zbytečně utíkat pryč do dálek kosmického prostoru. A vy tak budete pořád slabší a slabší a nemocnější a ubožejší a vyčerpanější. [Ami]Jednou jsme jeli [F]kaňonem za [G]náma klusal [Ami]Vinetou [Ami]Old Shatterhand[F] na skále[G] střílel netr[Ami]efil se [Ami]nikomu jsme to [F]neřekli [G]je to naše [Ami]tajemství [Ami]Karel May o [F]tom věděl a [G]přece o tom [Ami]nenapsal proč [E]asi? proč [Ami]asi? proč [E]asi? třeba to [G]zapomněl [Dmi]to už je [E]dávno ... Definitivním zakončením naší relaxace pro mnohé bude dechové cvičení. Uklidníme se,vždyť všechno je tak malicherné a nepodstatné,a začínáme se nadechovat. Nadechujeme se zhluboka a ještě a představujeme si,jako bychom měli nekonečné strojní plíce. A tak se nadechujeme stále a dlouze,ták,a nešidíme to(!),a zhluboka,ták,a ještě,a ještě trošku,a ještě,a ještě víc,a ještě,a ještě. Naše relaxační cvičení končí. [Ami]Tohle píšu [F]u ohně [G]pod sebou mám [Ami]karimatku [Ami]Johna vodnes [F]Manitou [G]zůstal jsem tu [Ami]sám [Ami]nikdo mi to [F]nevěří [G]dnešní svět je [Ami]zkaženej [Ami]kdybych tak moh´ [F]vrátit zpátky [G]devadesá[Ami]tý léta v Jižní [E]Dakotě v Jižní [Ami]Dakotě v Jižní [E]Dakotě když jsme psali [G]zákon [Dmi]to už je [E]dávno ... [C]Vinneto[G(7)]u ...[C(7)][F][G][Dmi][G7][C] .1. [Emi]Ve svitu [D]loučí stín se [Ami]stínu [Emi]leká, nad hradní [D]dvůr mrak tiše [Emi]vplul, když dívky [D]pláčou, muže [Ami]válka [Emi]čeká, n[Ami]oci z[H]bývá jen[Emi] půl. .2. Za chvíli svítá a tam v jedné z věží Kornet se loučí s dívkou svou, znaveni láskou v loži bílém leží, nežná slůvka zní tmou. .R. [Emi]Tady to jsou tvé vlásky [A]plavé, tady to [Emi]tvá je něžná [D]tvář, [Emi]tady to jsou tvé dlaně [A]hravé ani ned[C]ých[D]áš (proč už nedýcháš). Tak tady [Dmi]spí tvé tělo [A]krásné, dívenka [Emi]pláče [D]potají, hej kornete [Emi]vztávej, ráno [A]časné, kde se oči [C]tvé t[D]oula[Emi]jí. .3. Bitva už končí, pouze Kornet chybí, zmámený láskou tvrdě spal, nad hrobem zběhů, tam se smrti líbí, povel dává - pal! .R. .1. M[Emi]arie s L[D]ucií a J[Emi]anem, máma a d[D]ěti, ž[G]ádnej chl[A]ap, l[Emi]avička v st[D]ínu pod kašt[Emi]anem a tranzist[D]orák - st[Hmi]arej kř[Emi]áp.[G][D/F#][Emi] .2. Marie s Lucií a Janem, už měli dost těch jeho piv, navěky sami nezůstanem, a tři - to už je kolektiv. .R: M[G]arie s L[D]ucií a J[Ami]anem, n[G]eodesl[D]aný [Ami]inzer[Emi]át, [G]a v křesle st[D]ářím ošoup[Ami]aném[Ami7] [C]u telev[D]ize v[Hmi]ečer sp[Emi]át. .3. Marie s Lucií a Janem, melta je mlékem šedivá, tři ptáci krouží chladným ránem, a žádný z nich si nezpívá. .4. Marie s Lucií a Janem jak z pláten vlámských malířů, o hladu čteš si nepoznaném z očí těch prázdných talířů. .R: Marie a její dvě děti, chleba se člověk nenají, čas vleče se a život letí, a ti tři ještě hledají. [Ami]Snad už to víš, ten koho [C]podpíráš - ten [Dmi]dojde sám. [Ami] [Ami]Ten kdo se zdá, ten kdo se [C]zdá, že snil v noci [Dmi]počítá, ten jenom [Ami]počítá [Ami]Snad už to víš, ten koho [C]vyučíš, ten tě [Dmi]vynechá. [Ami] [Ami]Snad už to víš, ten koho [C]ráda máš ten ti [Dmi]zahejbá, vesele zahe[Ami]jbá (r): [Gmi]Ten co se jasnej zdál je papírovej [C]čert [Gmi]Má stejnej rub a líc a první nula z [C]těch co [E]znáš. [Ami]Snad už to víš, ten koho [C]nečekáš ten tě [Dmi]vyhledá. [Ami] [Ami]Snad už to víš, ta co ses [C]jí jen smál ta [Dmi]vzpomíná, jediná [Ami]vzpomíná (r): [Gmi]Ten co se jasnej zdál je papírovej [C]čert [Gmi]Má stejnej rub a líc a druhá nula z [C]těch co [E]znáš. [Ami]Snad už to víš, ten, te koho [C]podpíráš - ten [Dmi]dojde sám snadno [Ami]dojde sám, [Dmi]sám. (r): [Gmi]Ten co se jasnej zdál je papírovej [C]čert [Gmi]Má stejnej rub a líc a třetí nula z [C]těch co [E]znáš. [Ami]Ten kdo se zdá, ten kdo se [C]zdá, že snil v noci [Dmi]počítá, ten jenom [Ami]počítá a [Dmi]sám (r): [Gmi]Ten co se jasnej zdál je papírovej [C]čert [Gmi]Má stejnej rub a líc a poslední nula z [C]těch co [E]znáš. [GmiCGmiCE/Ami] .1. Ľ[C]akajú sa klietky rúk, p[G]asce krásnych slov Ľ[F]akajú sa zradnej siete s[C]ľubov Nad konármi hliadkujú v[G] modrom území K[F]de sa končí revír vrán a s[C]upov .R. Nad t[Dmi]ulákmi držia stráž, [F/D]niet tam[Fmi/E] víťazov[C] Tak leť [G]aj keď nevyhráš nad [F]zemskou [G]príťažou[C] .2. Nežobrú že chcú mať viac, ako dáva klas Nemučí ich závisť, údel Kainov Neženie ic blázon čas, neženie ich čas Zem ich ľúbi svojou láskou tajnou .R. (2x) .*: S nimi [C]môžeš ísť tam, kde [Cmaj7]hviezdy spať Žiadne [C7]tiene zrád tam [F]nie sú S nimi môžeš [C]ísť .[Dmi]..[G] .1. R[A]áno se o[Hm]tevřou mo[D]je oči voteklý[A] kopnu jen [Hm]pod postel p[D]ár špinavejch fus[E]eklí tě[A]lo mý je bo[Hm]lavý a vedle o[D]d sousedů hudba [A]zní ne[A]jde mi do [Hm]hlavy kdo j[D]e ta holka co tu spí ta ho[E]lka co tu se mnou spí - je smu[A]tná. .2. Jen divná nálada zůstane tu já jdu dál a tak mi připadá jako bych jí něco vzal Ještě se otočím a vrány v letu spočítám vidím jí na očích, že letěj asi někam tak to letěj asi někam tam. .R. Tak to v[G]ždycky začíná a každá h[D]olka nevinná právo [C]první noci měl jsem jenom j[G]á[D] možná nezb[G]ylo jí nic jen ty sl[D]zy slaný víc jak jí p[C]adaj večer do klína mě p[D]roklíná já vim. .3. Je ráno musím jít a její oči vlhký sou mý pravdě nevěří protože jí všichni lžou lehám si pod obraz a někdy se tak cejtim sám jsou na něm havrani co letěj asi někam tam co letěj asi někam tam. .1. Byl jest sl[Ami]ičný r[G]ytíř z c[Ami]ínu, či snad lacknecht, m[G]ušket[Ami]ýr, na poličce v p[G]olost[Ami]ínu, barevný měl št[G]ít i kn[Ami]ír, nad hlav[G]ou meč nehýb[C]á se, není sl[E]yšet bitvy ř[Ami]ev, tak tu st[G]ojí v plné kr[C]áse, chce být tv[E]ůj a chce prolít kr[Ami]ev. .R: A co r[Dmi]ůže, kt[C]erá v[Dmi]adne v čínské v[F]áze [C]opod[Dmi]ál, za okn[F]y už p[C]odzim chř[Dmi]adne, ona natruc v[C]oní d[Dmi]ál, kolik pl[C]átků ještě zb[F]ývá, zrcadl[A]o má matný j[Dmi]as, na seb[C]e se růže d[F]ívá, chce být tv[A]á a chce přelstít č[Dmi]as. .2. A ta růže, co se tváří, že se jí čas netýká, přes den pyšně vůkol září, v noci tajně naříká, okamžik se nedá vrátit, marně čekáš na zázrak, nechceš-li mou lásku ztratit, neříkej "ještě ne, až pak". .R: A ten rytíř, co se věčně chystá ztéci lásky věž, na poličce nekonečně vymlouvá se, je to lež, ten, kdo váhá, nese vinu, buďto útok, nebo krach, ty jsi jak ten rytíř z cínu, cit je cit, ale strach je strach. .*: A tak v p[Gmi]rvním chv[F]atu ml[Gmi]ádí klečíš l[Bb]ásce [F]u noh[Gmi]ou, koho kd[Bb]o tu vl[F]astně sv[Gmi]ádí, slova nic už n[F]ezmoh[Gmi]ou, jí je mdl[F]o a dech se t[Bb]ají, a ty r[D]udneš jako r[Gmi]ak, oba chc[F]ete být už v r[Bb]áji, peklem t[D]am cesta vede vš[Gmi]ak. X: Končí t[Cmi]émeř b[Bb]ezúh[Cmi]onně tahle věčná b[Bb]alada[Cmi], končí pro nás, n[Bb]e však pr[Cmi]o ně, to vás j[D#]istě n[Bb]apadá[Cmi], byl jest j[Bb]eden sličný, [D]inu, to už zn[G]áte, a tak d[C]ál, a ten v n[Bb]ěžném polost[D]ínu dívce pr[G]ý růži na klín d[Cmi]al ... .1. Když n[C]emá člověk p[Fmaj7]eníze, je t[D7]ěžko dělat h[G]rdinu, když sk[E]oro týden n[Ami]ejí se, je j[D7]enom krůček k zl[Bbmi]očinu[G], člov[E]ěk je sice b[Ami]ez plynů, však j[Dmi]e též trochu n[G]evýřečný, a k[E]e všemu mám r[Ami]odin[A7]u, ach, v[D7]ěřte, věřte m[G]i to, slečn[C]y. .2. To když byl krocan na míse, tys vyždiboval slaninu a pošilhávals' po Líze, co nosila ti svačinu, to pak líbá se to ve stínu, to může člověk být i vděčný a myslet na rozmarýnu, ach, věřte, věřte mi to, slečny. .3. Je těžko utkat bez příze tu nejjemnější tkaninu, už zase toužím po knize, v níž spatřil bych svou vidinu, nic neprohrál jsem v kasinu, vám, holky, nejsem nebezpečný, však přesto toužím po klínu, ach, věřte, věřte mi to, slečny. .4. Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu, když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu, ó, poezie komínů, nač lhát, můj chtíč je nekonečný a asi na něj zahynu, ach, věřte, věřte mi to, slečny. .1. Byl p[C]odzimní n[G7]evlídný d[C]en a n[F]a horách [G7]už ležel sn[C]íh, n[F]a kraji m[G7]ěsta dům p[C]oslední st[Ami]ál, n[Dmi]ěkdo v něm p[G7]ísničku hr[C]ál. .2. Tak milou a prostou jak vánek, co na jaře přináší den, chvílemi ostrou jak vrcholky hor, co muže vábí a zvou. .3. Sundal jsem ze zad svou krosnu, potichu vešel jsem dál, u okna seděl a jenom tak hrál, jak by mě čekal a zval. .4. Měl drsnou a zarostlou tvář jak všichni chlapi tam z hor a oči čistý jak srpnovej den, jen bez berlí nemoh' se hnout. .5. Podivnou baladu zpíval, že pokořil nejvyšší štít, na cestě zpátky jen jeden zlej krok, když našli ho, nemoh' dál jít. .6. Byl podzimní nevlídný den a na horách už ležel sníh, tma jako samet, ta skryla můj stín, a refrén mě doprovodil. .1. K[C]omu tu ještě vůbec zp[F]ívat mám, kd[G]o z vás se chvíli zastav[C]í, refrén té písně zůstal n[F]edopsán, m[G]ožná ho lépe znáte v[C]y, možná je o tom, že nám sch[F]ází t[G]en kousek štěstí na vah[C]ách, když láska s rozumem se s[F]ází, kd[G]o překročí svůj vlastní pr[C]áh. .R: [C]A v lásce se to někdy st[Bb]ává, ž[F]e jeden zůstane tu st[C]át, /: zatímco dr[F]uhý z dálky m[C]ává, t[G]ak oba myslí na návr[C]at. :/ .2. Kdo nikdy sám se sebou neprohrál, ten jenom těžko pochopí, že řeka života si plyne dál, že do ní dvakrát nevstoupí, a naše nesplněná přání jsou tím, čím nemůžeme být, a každé další jarní tání nám bere sílu znovu chtít. .R: .3. Ráda vám ještě jednou zazpívám, když chvíli zůstanete stát, refrén té písně zůstal nedopsán, snad lépe budete ho znát, že naše nesplněná přání jsou tím, čím nemůžeme být, /: a každé další jarní tání nám bere sílu znovu chtít. :/ [E7ADA] ... .Rec: Povím vám příběh z vojenského cvičení, který mi vyprávěl T. Texas Macháček. Jeho hrdinou je voják a balíček karet. Pozdě večer dorazila do kasáren hrstka znavených vojínů v záloze, kteří zbloudili při nočním cvičení. Vojáci ze sebe smyli prach, vypili šálek kávy s brómem a ihned ukázněně nastoupili na školení mužstva. Školení už začalo, a tak vojáci v tichosti usedli do lavic a vytáhli z baťůžků brožurky. Všichni, až na jednoho. Ten vytáhl z kapsy balíček karet a začal je před sebou na stole rozkládat jednu vedle druhé. Staršina, který měl v učebně dozor, to spatřil a předvedl vojáka před velitele roty. "Proč jste přivedl toho vojáka, soudruhu staršino?" "Hrál v učebně karty, soudruhu majore." "Můžeš mi to nějak vysvětlit, soudruhu vojáku?" "Zajisté, soudruhu majore." "V to doufám, neboť jinak bych tě musel přísně potrestat v souladu s platným vojenským řádem." "Po celé vojenské cvičení jsem vzorně plnil své povinnosti a s sebou jsem neměl nic než tenhle balíček karet. Doufám, že vás čistotou svých myšlenek uspokojím stejně tak, jako tyto karty uspokojily mne při plnění náročných bojových úkolů." A s těmito slovy začal voják své vyprávění. "Eso mi připomene, že nad námi je jen jediný velitel pluku. Dvojka, to jsou dva roky základní vojenské služby a trojka tři nemanželské děti, které se za tu dobu narodily mé družce Marii. Čtyřka pak, to jsou Marek, Matouš, Lukáš a Jan - naše zákopnické družstvo a pětka je naše veškerá hotovost týden po výplatě služného. Šestka mi připomene šest ostrých nábojů, které jsem ztratil při nočních střelbách, a sedmička sedm dní vězení, které jsem za to vyfasoval od velitele roty. Osmička mi pak napoví, kolik prstů mám na nohách od chvíle, kdy jsem upustil odjištěný ruční granát. Devítka znamená, že denně v devět-nula-nula odcházím do Army a desítka je moje oblíbená kalorická strava, kterou tamo konzumuji. Král mi připomene kuchaře Viléma, jenž trvalou dietou vládne naším žaludkům. Královna je skladnice Andula, u které každé pondělí fasuji čisté onuce. A spodek, spodek, soudruhu majore, to není ďábel, ale vojín Gregora, který mi je hned v úterý nato ukradne. Tak vidíte, soudruhu majore, že tyto karty mi posloužily stejně dobře jako brožurka, deníček i zápisník." A, přátelé, tento příběh je pravdivý, neboť mi jej vyprávěl T. Texas Macháček. .1. Kd[D]ysi mě n[G]ěkdo vzal [Emi7]a nalepil na mě zn[A]ámku n[D]eurčité c[G]eny[A], p[D]otom mě [G]odeslal, [Emi7]a já marně hledám schr[A]ánku, k[D]am bych byl urč[G]ený. .R: A(-) k[E7]aždý jsme jenom balík [A7]určený k expedici, s[E7]em-tam počítám, n[A7]edopočítám se, p[E7]oslaní kdysi dávno, m[A7]íříme k výslednici, s[E7]em-tam počítám, n[A7]edopočítám, k[Gmi]aždý jsme jenom balík [C7]určený k expedici, s[Gmi]em-tam počítám, n[C7]edopočít[C9]ám se, k[Gmi]aždý má ňáký obsah, [C7]adresu na krabici, s[Gmi]em-tam počítám, n[C7]edopočít[C9]ám.[D][Emi][A] .2. Někdy vás na poště zapomenou úředníci, osud leccos chystá, kolem vás sviští dál doporučení balíci na určená místa. .R: .3. Jednou nás doručí, skončí naše cesta krušná, někomu nás dají, už slyším, jak říká: škatule je celkem slušná, ale obsah v háji. .R: Každý jsme jenom balík určený k expedici, sem-tam počítám, nedopočítám se, každý má ňáký obsah, adresu na krabici, sem-tam počítám, nedopočítám, každý jsme jenom balík určený k expedici, sem-tam počítám, nedopočítám se, poslaní kdysi dávno, míříme k výslednici, sem-tam počítám, nedopočí-, s[Gmi]em-tam počítám, n[C7]edopočí-, s[Gmi]em-tam počítám, n[C7]edopočí- .1. B[C]alónovou p[Gmi/Bb]oštou p[Ami]oslal jsem ti p[Dmi]ohlaz[G]ení, d[C]oufám, že to d[Gmi/Bb]ošlo, [Ami]i když člověk n[F]ěkdy n[G]eví, [C]on ten balón vzl[Gmi/Bb]íná, d[F]ělá cik-cak m[Fmi]ezi mraky, t[C]am a p[C/H]ak zas j[Ami]inam, a m[Dmi]é srdce zr[G]ovna tak[C]y, hm. .2. Vítr nezná lajny a nic nedá na rozkazy, je to borec nepoddajný, balónem jak sem-tam hází, tak se na mě nezlob, kdyby dneska, ne mou vinou, něco do mě vlezlo a já skončil někde s jinou, hm. .3. Bude mi to líto, bohužel až zítra ráno, i ten balón ví to, že ne vše je předem dáno a když klesá k zemi, nekončí vždy přesně v cíli, a tak nějak je mi v téhle balónové chvíli, pam pam ... [D]Chodili [F#mi]spolu krmit [Hmi]racky, [A]byli jak oni [D]hladoví na nohou [F#mi]měli adida[Hmi]sky, na krku [G]klíč do zámku půjčenýho pod[D]kroví[A] Modrý ohníčky televizí snížily počet rozvodů protože byli v domě cizí, jenom ten klíč svítil jim v noci do schodů [F]Než zakokr[Ami]hal první [Dmi]budík, [C]byli už doma v [F]posteli [F]přednášky za[Ami]čnou až se [Dmi]vzbudí, vždyť mají [B]klíč je jaro a jsou dos[F]pělí[CD] A bylo jaro dům byl starej a jako jelen k odstřelu v ulici bude jednou alej, zahoďte klíč, alej je komplet hotelů Modrý ohníčky televizí, práce a láska, rozvody až přijde povel ten dům zmizí, tak hoďte klíč kouzelný rybce do vody Stejně už padá žlutý listí, rekruti musej k holiči přijde čas honů bez kořisti, jaro je pryč banální příběh o klíči Musí dát sbohem adidaskám a pastelovejm obrázkům Ohraný desce, která praská, na krku klíč visí zas jinde na vlásku. Banjo, já se s tebou loučím, v koutku duše smutek mám. Prožili jsem spolu hodně, samej vandr, samej flám. Báj, báj, báj, báj, báj, báj, báj, báj, Prožili jsem spolu hodně, samej vandr, samej flám. Banjo, já se s tebou loučím, než tě na hřebíček dám, ještě aspoň jedním prstem na tobě si zabrnkám Báj báj.... Ještě aspoň jedním prstem na tobě si zabrnkám. Banjo, já se s tebou loučím, záhy v Modrém údolí dozní naše píseň labutí, u srdce mně zabolí. Baj, báj... Dozní naše píseň labutí, u srdce mně zabolí. Banjo, já se s tebou loučím, měl jsem tě tak rád. Neplač, jsou i jiní hráči, nesmíš to tak brát. Báj, báj... Je to mojí vinou, neměl jsem si s cirkulárkou hrát. .1. Ze starejch [E]časáků a [F#]fotek zažlout[H7]lejch šklebí se [E]chlap, co už se [F#]poldům dávno [H7]zdejch gangster má na kahánku, když kouří [E]marijánku miluje [H7]Paula Anku, je velkej [E]lump .2. Tuctovej ksicht a je to přece velkej šéf na pátý avenue se třese každej sejf kolťáky vycíděný, heroin a krásný ženy dolary upocený nejsou náš džob .R: [A]Jedeme přepadnout [D]veli[E]kánskou [A]banku [A]ve vokýnku kulomet a [D]dvěstě [E]litrů v [A]tanku [H7]ukradneme mraky dolarů [E]sejdeme se večer u báru a tam je prochlastáme Zastřelíme poldu, co tu banku chrání naši velký soupeži už nikdo nezabrání soustředíme všechno úsilí poldové už shání posily a my je zastřelíme .3. Nacpeme kolťáky do pouzder podpažních namažem mechanismy zbraní trofejních naskáčem do chrysleru kašleme na aféru rozdělíme si sféru odkud až kam .4. Bezdýmej prach a prvotřídní auťáky falešný dolary a whisky hekťáky mafie naše máma decentně hejbe s náma you are my suggar baby make love get back .R: [C#mi]Znám milostná dotý[H]kaní [E]domů a hor a [A]tichých stráni [E]viděl jsem je náhle jednou [A]večer před sebou [C#mi]stát V kruhu se kolem města hora svírá jak kolem lidí smutná naděj a vírá zahlíd jsem víru jednou z mraků v paprscích plát [C#mi/D], [C#mi/D#] (r): [E]Nad Banskou [H]Bystricí je [C#mi]noc a lidem [G#mi]co pospíchaj [A]spát vůní [H]stromů voní [C#mi]dech [C#mi/D], [C#mi/D#] [E]Jak miloval [H]Pán Bůh tenhle [C#mi]kraj když takovou [G#mi]krásu mohl mu [A]dát obklopit [H]horou pláče [C#mi]spěv Za život člověk vidí kdesi cosi kde všade byl a co si v sebe nosí já jsem se do tvé krásy Bystrice zamiloval Taky bych chtěl se k horám ráno dívat Otevřít okno slyšet dřevo zpívat To jak se kmeny stromů snaží po větru dát. (r):, (r):, (r): .1. Když d[C]ostříhaly nůžky, my natáhli to dál, až mi pochod na klobouku šp[D]unty rozbimb[G]al, m[F]ířili jsme k S[C]ydney, sm[F]ěr jsem dobrej d[C]al, však pak jsme c[F]estou z[C]akopli o m[G]oc útulnej b[C]ar. .R: B[C]ar, co má Línej Harry pět mil od Gandegáj, ten všichni dobře znaj' tam p[D]oblíž Gandeg[G]áj, bar, c[C]o má L[F]ínej H[C]arry pět m[G]il od Gandeg[C]áj. .2. Tam servírky se vlněj', jsou samá oblina, já vejral, až jsem byl u nosu samá bublina, a pívo do mě čvachtá, tak, vozembouchu, hraj, v tý boudě, co má Línej Harry poblíž Gandegáj .R: .3. Já v tom rumovým ráji bych seděl ještě dnes, však prachy už jsou v háji, tak neštěk' po nás pes, pět dní, no možná tejden nám trvala ta báj, než vratkou nohou hledal jsem zas směr na Gandegáj. .R: Znám saloon, kde si hrdlem můžeš prolejt čistej líh kde koupíš kulku do těla a ještě jsi ve dveřích V tý krčmě poznáš, Joe proč trmácím se vosum mil tak pojeď se mnou abys koni vodu nevypil A nemysli si, Josefe že uslyšíš jen smích tam má přístup jen cowboy v penzi nebo vo holích Tam barman s prstem na spoušti ma voko zavřený a podle něj se báru říká U zlý Mařeny Zlá Mařena pečená, vařená barmana hlídá na baržidli na sedm kroků od štíhlejch boků vodpráskne každýho, kdo se jí nelibí Říká se vo něm, že má dlouhejch beden plnej sklep a v každý jeden chlap co ho v báru vlastnoručně klep no moc bych tomu nevěřil vždyť dává na křídu já jsem viděl popsaný víko vod klavíru Smrad z vajglů lacinejch doutníků ten tě nesmí mást sám nejlíp víš, Joe jak se kouří když je dobrej chlast Jen jedno Josef nedělej neptej se na ženy proto se tenhle bar jmenuje U zlý Mařeny [H][E][G#mi][F#mi][A] Je[G#mi]nom se [C#mi]ptej, kolem [E]plameny tančí Tak [H]proč je tady divnej [A]chlad, nepospíchej Kdo tě zavede zpátky A kdo při tobě bude stát (r): Víš já [E]mám spoustu [G#mi]známejch v pod[F#mi]zemí A divá Bá[A]ra se mnou spí Když je [E]noc všechno krás[G#mi]ný zdá se [F#mi]mi To sme my [A]dávno prokle[G#mi]tý Ještě je čas , jak tě nestvůra kouše Tak schovej nohy do peřin okolo nás Je toho tolik co zkoušet Na jedno zdraví nevěřím (r): Kdopak tě zval Vem si do dlaně růži Sevři ji a krve pij Tak pojď jenom dál Obleč si moji kůži Vysaj mě a použij (r): .1. [Emi]V tom šeru [D]dvorů trpěly [Ami]místy zbytky [C]trávy, [Emi]z pavlačí [D]dolů visely [Ami]stonky zvadlejch [C]květin. [Emi]Jen okna zapráše[D]ný s čarami [Ami]teď už prošlý [C]zprávy, [Emi]dvě srdce nakresle[D]ný, písmena, [Ami]co měl dávno [C]smazat [Emi]déšť. .R1. Tenhle [C]barák na ods[G]třel je dopis [D]promlčený [Ami]lásky. Tenhle [C]barák na ods[G]třel, kam večer [D]chodilo se na zeď [Ami]psát. Tenhle [C]barák na ods[G]třel, co odpo[D]vídat měl nám na o[Ami]tázky. Tenhle [C]barák na ods[G]třel už nebu[D]deš se jeho [C]stínů [Emi]ptát. .2. Dav čumilů civí, těší se až ta barabizna zmizí, kdekdo se diví, že tu mohla takhle dlouho stát. Vzpomínky mávaj' a Ty procházíš svou malou krizí. Času se nedostává - na pohled zbejvá už jen vteřin pár. .R2. Tenhle barák na odstřel a na Tvý tváři pár let starý vrásky Tenhle barák na odstřel, kde ze zdí čiší vyklizenej chlad. Tenhle barák na odstřel, co půvab má už jenom pro obrázky Tenhle barák na odstřel, proč najednou už se Ti vůbec nechce smát? [D]Maminko, tatínku posílám Vám [A7]vzpomínku z letního tábora Jistě víte, že Vám píše Vaše dcera Barbor[D]a [D]Strava se nedá jíst dneska byl jen [A7]zelný list polívka studená co v ní plavou místo nudlí číslice a písme[D]na Myslela jsem prostě, že budou různé soutěže Slíbili bojovku pak jsme hráli vybíjendu, na ovce a na schovku Štefan, hlavní vedoucí chodí s naší vedoucí která je příšera scházejí se, líbají se u totemu za šera Proč jsem se [Emi]nenarodila [A7] o pár let Ddřív hmi dneska bych [Emi]krásně chodila [A7] se Štefanem, co [D]říká si Stýv [D7] Proč jste mě emiprostě neměli [A7] o pár let [D]dříve [Hmi] Řekla bych: [Emi]Nebuď nesmělý, [A7] líbej mě [D]Stýve Závěrem dopisu ještě trochu popisu ta bréca vedoucí je tlustá jak dvě normální oddílové vedoucí Když běží po lese všechno na ní třese se Užívá make-upu co na ní ten Štefan vidí, to já prostě nechápu Proč jsem se nenarodila .... PS: Pošlete dvě tři sta jsem bez peněz dočista Pojedem do Písku máme v plánu zastavit se v jitexovém středisku Když jsme se koupali všichni na mě koukali Je to tím, že možná v jednodílných plavkách už jsem už jsem prostě nemožná Proč jsem se nenarodila, nenarodila dřív ? .1. B[A]arborko, Barborko otevři okno d[D]neska je hezký d[A]en [E]na okno ti zaťukalo ráno tak hon[A]em podív[D]ej se [A]ven. .2. Všichni tvý ctitelé tam pod tím oknem teď právě mají sjezd. Každý z nich se připravuje dávno o velké lásce řeč pronést. .R. [D]Nevědí, že srdce [A]máš už zadané [D]a že právě pro[(H)]to každému odpovíš ne. .3. Barborko řekni všem, že se tvůj úsměv jen na mě usmívá. Ve dne, v noci, večer, ba i ráno Jsi pro mě [A]ty a jenom [D]ty, [E]Barborko ty jedi[A]ná. .R. .4. = 1. .R. .5. Barborko, Barborko otevří okno dneska je hezký den. /:Na okno Ti zaťukalo ráno tak honem podívej se ven.:/ 3x [D#mi][H][F#][F#5] [D#mi]Z okna je [H]pohled barev[F#]ný, [F#]lidi se na mě smějou, [D#mi]uááá. V televizi pořad pro ženy, na ty se zase směju já. Kdopak dnes světu rozumí, kdo tenhle zmatek ovládá, tak to mě vůbec netrápí, to pro mě není záhada. .Ref.: [D#mi]Náladu [H]mít - [C#]věřit a [F#]neupadat, do dnů všedních - a někoho milovat, vždyť nestojí - nám za to pochybovat, že všechno zlý - nebudem potřebovat. Nejsem si úplně jist pojmenováním akordů, proto pro kontrolu uvádím, jak akordy hraji. .1. Sedím d[G]oma za stolem, myšlenky táhnou kolem, tak jako č[C]erný ptáci vznášej' se n[G]ad topolem, do písní od Příbuzných padají kapky deště a moje s[C]rdce zase svírají v[G]elký kleště. .R1: Tentokrát př[D]ekonám to a vezmu d[C]eštník barevnej, vypadnu r[D]ychle do míst, kde fouká vítr studenej, tam slunce hř[C]eje příjemně a je tam č[G]erstvý ovzduší, tam svědom[C]í mě netrápí a srdce t[D]olik nebuší. .2. Po cestě potkám možná někoho, kdo je mi milý, a pod deštníkem barevným zakecáme se na chvíli, možná i slunce zvědavý na prostý lidský štěstí svou hlavu zlatou vystrčí, vysuší oči dešti. .R2: A bude zase dobře, když duha nad zem vystoupí, možná, že nešťastnej kluk od lásky svý pusu koupí, tak, lidi, přejme jim to, snad láska přijde taky k nám, já zatím deštník barevnej u sebe dobře uschovám. .3. =R1 R3=2. .4. =R2 .R: T[G]ak se kolem d[Hmi]ívej [C]a pojď kousek bl[G]íž, ž[C]e se tady d[G]ějou v[Emi]ěci, t[A]o se podiv[D]íš, n[G]o tak už se k[Hmi]oukej, b[C]arev je čím dál v[G]íc, m[C]odrá louka, žl[G]utá v[Emi]oda, sl[A]unce z[D]elen[G]ý.[D(D,D,-)] .1. T[G]o si jednou m[Hmi]alej kluk s[C]ám s barvama hr[G]ál, p[C]ustil uzdu f[G]antaz[Emi]ii, p[A]o zdi malov[D]al, p[G]okoj měl hned n[Hmi]ebe a [C]u okna stál str[G]om, n[C]a něm ptáci f[G]ial[Emi]oví, j[A]ak je v[D]iděl [G]on[D]. .R: .2. Svět barvama hýřil, jiný brejle měl a na tý svý modrý louce spousty kytek chtěl, nechyběl mu motýl, co módní proužky má, žlutej potok podél stěny jak šála hřejivá. .R: .3. Kluk se jenom díval, velkou radost měl a, když přišla máma domů, pochlubit se chtěl, neřek' ani slůvko a za ruku ji vzal, ten svůj poklad pohádkovej hned jí ukázal. .R: [Emi][D][C][Ami][Emi][A][Emi][A] 1. [Emi]Než podzim přes štíty [D]hor přinese [Ami]sníh a barevný [Emi]stí[A]ny[Emi][A] [Emi]než přijde říjnovej sple[D]en pomalej [Ami]déšť a začátek [E]zimy[Esus] [E] [G]Projdi se naposled st[C]rání kde voněl [G]čas [Gsus][G] dej zbohem letnímu [C]vlání než přijde [E]zas [D][C][Ami][Emi][A][Emi][A] 2. Ještě než přijde ten den kdy slunce spí v krvavý lázni musíš jet naposled ven abys byl blíž podzimní bázni Promluv si na chvíli s ptáky co letí pryč aby Ti přinesli s jarem od léta klíč .1. D[C]ej na hrob m[Ami]ůj b[Dmi]arevný š[G]ál, odpusť mi hř[Ami]ích, j[Dmi]á se hr[F]ozně b[G]ál, dál chci se pr[C]át, [Dmi]i když prohráv[E7]ám, v[Dmi]e chvíli t[G]é, kd[F]yž zhasín[C]ám[G]. .*: A do dlan[C]í d[Dmi]ej mi slunce ž[E]ár, d[Dmi]ej listop[G]ad, v něm l[F]istů p[C]ár. .2. Jak bílý sníh tu vyhlížím, já měl rád smích, taky dívčí klín, do vysokých trav chodíval jsem s ní navečer, když snad každý motýl spí. .3. Dej na hrob můj barevný šál, odpusť mi hřích, já se hrozně bál, odcházím rád, nemám dost už sil, jak psanec dál bych tu věčně žil. .*: A do dlaní dej slunce žár, a na hrob můj barevný šál. Capo:2.pražec Předehra: [Ami] [Ami/C] [F] [E] [Ami] [Ami/C] [F] [E] .1. Jestli [Ami]vám to už pánové [Ami/C]neladí, klidně [F]hrajte dál,mně to [F]nevadí. [Ami]Jsem tady beztak už [Ami/C]poslední, [F]komu tu můžete [E]hrát. Jestli [C]venku už svou hlavu [G]slunce zvedá, [Fmaj7]tady je tma a [E]barmanka bledá [C]ještě mi nalévá [G]do karafy, A [Fmaj7]tak se mi nechce [E]spát. Ikdyž [C]noc už mi vysála[G]prkenici, [Fmaj7]v kapse mi zbylo pár [E]drobných mincí [C]a přede mnou víno [G]ve sklenici [Fmaj7]ještě se leskne, [E]hrajte klidně [Ami]dál. [Ami/C] [F] [E] [Ami] [Ami/C] [F] [E] .2. Pokud vám milí pánové připadá, že ta bardáma pomalu uvadá a že nejiskří jako za mlada a nálada upadá. Řeknu vám,hoši,stačí zavřít oči, vplížít se pod vrásky nad obočím a život zas jak na kolotoči točí se jako dřív. Zase vidím ty černý prameny vlasů, výstřih málem až do půl pasu a jako za starých dobrých časů hosty, jak u báru o spásu žado[Ami]ní[Ami/C] [F] [E] .Ref: Zase [C]vidím ty básníky [G]prokletý, Jak [Fmaj]v koutě tu píšou svý [E]sonety a [C]do vlasů prší jim [G]konfety jako [Fmaj7]déšť. [E]Sám [C]sebe,jak v zářivým [G]žaketu, [Fmaj7]líbám ji na tvář a [E]z parketu Slyším [C]ozvěnu starýho [G]kupletu se [Fmaj]nést [E]jako [Ami]...dým Mezihra (sólo kytara):... [Ami/C] [F] [E] [Ami] [Ami/C] [F] [E] .3. Už tu neprší barevný konfety, jen čas nám utáhl korzety. I dnes,až den spustí rolety, na tom nejspíš nebudem líp. Vlasně vím,že tu spatříme stejný tváře, stránky co vypadli z kalendáře, ty co už patří do inventáře,právě tak jako my dva. Jenže nám dvěma stačí zavřít oči, vplížit se pod vrásky nad obočím a všechno zas jak na kolotoči, točí se kolem nás jako dřív. .Ref: Zase vidím ty básníky prokletý, jak v koutě tu píšou svý sonety a do vlasů prší jim konfety jako déšť. Sám sebe,jak zářivým žaketu, líbám ji na tvář a z parketu slyším ozvěnu starýho kupletu se nést jako[Ami]dým. [Ami/C] [F] [E] [Ami] [Ami/C] [F] [E] [Ami] [Ami/C] [F] [E] [Ami] [Ami/C] [F] [E] [Ami] fine [DmCDmC] [Dm]Schoulené holky [C]spí nahé [Dm]u hrobu Tycha[C]de Brahe [B]z kamene oživlá [C]světice [Dm]pozvedá monstranci [C]měsíce .Ref: [F]Taková [C]zář je jen [Dm]jedna[B] [F]odtud až [C]do nedoh[Dm]ledna[B] [F]no a z něj [C]daleko [Dm]široko[B] [F]proudem se [C]rozlévá [Dm]baroko[B] Andělé odhalte tváře pro slepé harmonikáře Které jsem čekal a nepropas Důverně známý je každý z vás .Ref: Jste-li tak důverný známy Pojďte a zpívejte s námi My dole vy zase vysoko O tom jak mocné je baroko Sedlejme koně a vzhůru Zaplašme zlou denní můru Která nám sežrala století Zpěnění hřebci se rozletí ®: V túto noc lámaní kostí Chytrácke malověrnosti Sražme tu bestii hluboko Tak jak to umí jen baroko [B]Dnes je dnes – ale co [C]zítra [B]Zbyde tu zázračná [C]mitra ? [B]Komu dá svou hlavu [C]do klína [B]ryzáček svatého [C]Martina Rem: Zem která nemá své nebe Ztratila všechno i sebe Zarůstla pastvou jen pro oko Proč si tak vzdálené - v perutích oděné – baroko ? .Ref: Zem která nemá své nebe Ztratila všechno i sebe Zarůstá pastvou jen pro oko Proč si tak vzdálené baroko .Ref: nanaana … [Gmaj7]Pokročil ča[F#mi]s, máš pos[Hmi]lední drink [Emi]pomalu [A]dopít[D], barman [D7]už zhas' [Gmaj7]Vrátnej zí[F#mi]vá, pár mi[Hmi]nut zbývá [Emi]na pozdrav[A] odpov[D]í: Přijďt[D7]e zas! [Gmaj7]Stolky se práz[F#mi]dněj, je[Hmi] vás tu pár [Emi]Evžen už[A] ság[D]o sbalen[D7]ý má [Gmaj7]Jó dámy, ten[F#mi] pán, co dvo[Hmi]řil se vám [Emi]všechny t[A]y fóry ř[A#]ek' mockr[D]át i nám. Vidě[C]li jste[Ami] někdy růžo[F]vou řeku[C] [C]viděli [Ami]jste někdy [F]žlutej [C]křišťál [C]a já to [Ami]viděl - [F]je mi do [C]breku [C]jo já [Ami]bych [C]plakal Viděli jste někdy zelenou oblohu Viděli jste někdy zelenej blesk a já to viděl - je mi do breku přepadnul mě stesk [Dmi]Jsem totiž barvoslepý [F]muž..papa[C]pa... [Dmi]jediné co poznám je [F]tuš..papá[C]pa... Viděli jste někdy modravé stromy Viděli jste někdy modrou trávu a já to viděl - je mi do breku a jsem v právu Viděli jste někdy červený kopec Viděli jste někdy červený les a já to viděl - je mi do breku někam bych zalez Jsem totiž... [Emi]Nocí letí jako běs,koly leští kolej, budí les, potichu [Ami]v zatáčkách se plíží a pak [Emi]houkne, [Emi]v chatách budí dětskej pláč, před hospodou mnohej spáč, [Ami]lekne se a o flašku se [Emi] bouchne. (r) Bejval [Ami]na plošinách bejval zvyk spustit v rytmu vlaku zpěv a křik, chytat listí rukou jak se stromy [Emi]míhaj, jeden [Ami]cigáro si mohl dát, nebo holce něco povídat, nebo vidět jak se kolej s družkou [Emi]sbíhaj. Nocí letí jako blesk, vždycky když mě vzbudí, chytnu stesk, pak mám chuť obrátit na návěstích barvy, na Medníku místo znám, kde ještě kámen hnědej schovávám, to od páry, ty dnešní jsou jak larvy. (r) .1. Kr[E]ajinou stromů, luk a str[A]ání [H]a cest, co n[A]emaj' žádnej c[E]íl, kd[C#mi]e nikdo neví, co mu br[G#mi]ání, aby ten kr[A]aj n[F#mi]avždy opust[H]il, kr[D]ajinu stromů, luk a str[E]ání. .2. Proč dnešním jitrem slunce svítí o něco míň, než předminulé ráno, ze strání ztratilo se kvítí, zas přišel podzim, a tím to bude dáno, pavouk si ustlal ve svých sítích. .R: N[A]edávno prošel malíř kr[H]ajinou, prošel krajinou, c[G#mi]elou ji po svém vymal[C#mi]oval, vymaloval, sn[A]ad každou barvu měnil z[H]a jinou, pak zbalil št[E]ětce, odešel zas d[A]ál, v t[Ami]ěch jeho barvách byl c[E]ítit stesk, maloval z l[A]ásky, [Ami]a ne pro potl[E]esk. .3. Nad polem krouží hejna vran, jen vítr prohání se krajem, rozfouká listí do všech stran, nehřeje slunce, už nemá asi zájem, zavřelo zámky nebeských bran. .R: .4. =1. + kr[D]ajinu stromů, luk a str[E]ání[D] .[E].. Co jsem si to vzala za chlapa, proč jsem mámu neposlouchala, to není chlap, to je otrapa, kde jsem ty svý oči nechala? Každý ve vsi má svůj domeček, a my chatrč nula plus jedna, v předsíni sekyry a meče, a ve sklepě špalek a bedna. Normální chlap přijde ze šichty, rozvalí se klíďo na gauči, a ten můj furt myslí na ksichty, který dneska na šichtě pomučil. A já peru jeho hacafrak, víte, jak jde blbě dolů krev, divím se, že netrefil mě šlak a že z toho neřvu jako lev. A večer, když lehnem na lože, furt má v hlavě ty svý móresy, odpusť mi, že hřeším, můj bože, z toho by se jeden oběsil. Kdyby aspoň plat stál co za to, ale za tu dřinu, to je frk, tisíc hrubýho má mý zlato, plus prémie za kór hrubej krk. Za to dneska koupíš leda chlup, mouku, sůl a rýže dvě hrsti, a v konzumu, když jdu na nákup, ještě na mě hledí skrz prsty. Furt slyším ty jejich poznámky: zradili nevolnickou třídu, ve Strassbourgu mají tři zámky, a tady předstírají bídu. A to je, prosím, sedmnáctý věk, humanismus letí Evropou, tady doma aby se člověk pomalu bál, že ho ukopou. Kdyby aspoň prachů dones' dost, když už čest mi takhle pokapal, jakápak je to spravedlnost, co jsem si to vzala za chlapa? Co jsem si to vzala za chlapa, proč jsem mámu neposlouchala, to není chlap, to je otrapa, kde jsem ty svý oči nechala? .1. Pr[D]ogramuju v Basicu, jak už to mám ve zvyku, že pr[A7]ej se dnes už nežád[D]á, j[A7]éžišikriste!, n[D]ejsem žádnej prosektor, říkejte mi "funkční vzor", mně W[A7]irth ať vleze na zád[D]a. .R: B[F#7]ez nadsázky, Basic má vše, jak n[Hmi]áleží, n[E7]ezná hranic, celému světu n[A7]áleží, protože vš[D]echno je v něm globální, vždyť je to tak normální, a j[A7]ak se dobře prodáv[D]á![A7][(D)] .2. Často sice slýchávám, kam že si ho strčit mám, přesto se mně vyplácí, jéžišikriste!, já mám Adu taky rád, co si budem vykládat, ne však, když jde vo práci. .R: Bez nadsázky, Ada má vše, jak náleží, nezná hranic, co na pár mega záleží, a proto programujem v Basicu, v roztomilém jazyku, nejsme žádní somráci! [Emi]Začátek léta-[Hmi]začiatok leta [D]v Prostředním Vydří-[A]v Prostrednom Vydrí po pokladu díra-po pokladu diera zívá v kuchyni-ziava v kuchyni. Starý Magor vylézá-starý Magor vylieza ve vlasech má peří-vo vlasoch má perie za ním rum a síra-za ním rum a siera a Dáša Vokatá-a Dáša Okatá .Ref.: (Kdo by to bol povedal)[C]To nikdo [H]netušil, (Kdo by to bol povedal)[C]To nikdo [D]netušil (2x) Blíží se bouře-blíží sa búrka zatím drobně prší-zatial slabo prší mladý Magor staví-mladý Magor stavia na scéně aparát-na scéně aparát. Stodola je plná-koliba je plná aparáty srší-aparáty fičia nebe už je tmavý-obloha je tmavá a střecha děravá-a dachne samá diera .Ref.: [G][G][G][Hmi] [G]Chodím po Tatrách a dole roste hrách a [Hmi]spacák jen mám, toulám se [D]sám [G]V noci když je mráz luna bourá hráz těch [Hmi]astrálních vět, jsem doktor všech věd Vče[G]ra jsem ještě pil, teď slyším zvuky pil a v [Hmi]dáli zvon bije, už nejsem zombie (r): [Ami]Vím, já to [D]vím, jsem [G]básník, já jsem básník [Ami]Vím, já to [D]vím, jsem [G]básník, já jsem básník [G][G][G][Hmi] Quo Vadis v ruksaku a blízkost hvězdokup mě ladí do mol, dnes nejsem namol až sejdu do dolin tak tvář si oholim a pak zeptám se tě, vaši chtěj mít zetě poruším celibát, nemusím se cely bát to je víc než jistý, před Bohem jsem čistý (r): Vím, já to vím, jsem básník, já jsem básník (r): (r): .1. B[Ami]ásník, t[E]en má pr[Ami]ávo v[E]eta, m[Ami]ůže s klidem v m[E]inut[Ami]ě n[Dmi]a míst[A7]ě, kde st[Dmi]ála t[A7]eta, n[Dmi]echat plavat l[A7]abut[Dmi]ě, [G]a tu tetu j[C]ednou větou n[G]a Venuši z[E]anese a V[Ami]enuš[E]ané s m[Ami]ojí t[E]etou b[Ami]udou samá r[E]eces[Ami]e, hej, a V[Ami]enuš[E]ané s m[Ami]ojí t[E]etou b[Ami]udou samá d[E]epres[Ami]e. .2. Neboť tetička jim řekne fóry, co by jinde neřekla, upeče jim buchet hory, což by jinde nepekla, a v každé buchtě bude skryta jedna malá naděje a ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje, ten, kdo jí do polosyta, od srdce se zasměje. .3. A kdo žere jako zvíře, jak ti hoši z Venuše, nevejde se do talíře a po zemi pokluše, na Venuši vzniknou zmatky - všichni plní naděje, proto vrátím tetu zpátky, ať je radši tam, kde je, proto vrátím tetu zpátky, ať nám taky prospěje. .4. Básník, ten má právo veta, co se týče vesmíru, ale v tomhle konci světa může psát jen na míru, proto teta bude jenom tetou a Venuše Venuší a blbost bude nad planetou vnášet smutek do duší, a blbost bude nad planetou vnášet radost do duší, j[A]uch! [GDCD] [G]Mladičká [D]básnířka [C]s korálky [D]nad kotníky[GDCD] [G]Bouchala [D]na dvířka [C]paláce [D]poetiky[Emi] S někým se [C]vyspa[G]la, někomu [C]neda[G]la Láska jako [D]hobby [G]Tak o tom [D]napsala [C]sonet na [D]čtyři doby 2x [G],[D],[C],[D] Svoje srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti Ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty Plná tragiky, plná mystiky Plná splínu Tak jí to otiskli v jednom magazínu Bývala viděna v malém baru u Rozhlasu od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu Trochu se napila, trochu se opila Na účet redaktora Za týden na to byla hvězdou mikrofóra Pod paží nosila rozepsané rukopisy Ráno se budila vedle záchodové mísy. Múzou políbena, životem potřísněná Plná zázraků A pak ji vyhodili z gymplu i z baráku Šly řeči okolím, že měla něco se esenbáky Ať bylo cokoliv, přestala věřit na zázraky Cítila u srdce, jak po ní přešla Železná bota Tak o tom napsala sonet ze života Pak jednou v pondělí, přišla na koncert na koleje A hlasem pokorným prosila o text Darmoděje Péro vzala, pak se dala Tichounce do pláče /:A její slzy kapaly na její mrkváče:/ .R: V[Emi]íno m[G]áš a m[D]arkyt[Emi]ánku, dlouhá n[G]oc s[D]e pr[Emi]ohýř[Hmi]í,[Emi] víno m[G]áš a chv[D]ilku sp[Emi]ánku, díky, d[G]ík[D]y, v[Emi]erbí[Hmi]ři.[Emi] .1. Dř[Emi]íve, než se rozední, kapitán k [G]osedlání r[Ami]ozkaz d[Emi]ává,[Hmi] [Emi]ostruhami do slabin k[D]oně p[Emi]ohán[Hmi]í,[Emi] tam na straně polední čekají ž[G]eny, zlaťák[Ami]y a sl[Emi]áva,[Hmi] d[Emi]o výstřelů z karabin zv[D]on už v[Emi]yzvá[Hmi]ní.[Emi] .*: V[Emi]íno na kur[G]áž a p[D]omilovat markyt[Emi]ánku, zítra do Burg[G]und batal[D]ion z[Emi]amíř[Hmi]í,[Emi] víno na kur[G]áž a k r[D]ánu dvě hodiny sp[Emi]ánku, díky, díky v[G]ám, královšt[D]í v[Emi]erbí[Hmi]ři.[Emi] .2. Rozprášen je batalion, poslední vojáci se k zemi hroutí, na polštáři z kopretin budou věčně spát, neplač, sladká Marion, verbíři nové chlapce přivedou ti, za královský hermelín padne každý rád. .*: .R: .1. Z[E]apnu vzpomínkovou frézu r[G#mi]omantiky battledressů [A]a najednou je mi šestnáct l[E]et, když jsem byl do čundrů janek, dř[G#mi]ív, než zpíval Wabi Daněk, kd[A]yž jsem poznal celtovanej sv[E]ět. .2. Strašně jsem chtěl, než zestárnu, battledress mít i usárnu, a pak jsem stál na nádraží i já, zabalený saky-paky, na sobě tu bundu khaki s domovenkou "Czechoslovakia". .R: Silver [E]A, Silver [G#mi]B, pak posl[E7]ední pozdrav z palub[A]y, šlapou bačkůrky str[E]achu [H7]i holínky záhub[E]y, právě slét' bílý kv[G#mi]ět, noc je pr[E7]otržená obálk[A]a, už se k lesům sn[E]áší V[H7]alčík, Švarc a Opálk[E]a. .3. Horečně se potí záda a ruka už stengun skládá, mercedes se blíží od Břežan, pak ožehne výbuch zdola pyšný profil protektora, s kletbou Gabčík odhazuje zbraň. .R: Silver A, Silver B, pak poslední pozdrav z paluby, šlapou bačkůrky strachu i holínky záhuby, právě slét' bílý květ, noc je protržená obálka, už se k lesům snáší Gabčík, Kubiš, Opálka. .4. Půl čtvrté a potom celá, motory zní u kostela, v kterém sedm stínů tají dech, už se vojsko staví do řad, Jidášové žijí pořád, a už salvy duní na schodech. .R: Silver A, Silver B, holky krásněj', válka-neválka, vzpomínám na ta jména - Bublík, Hrubý, Opálka, Silver A, Silver B, smrťák roztočil už osudí, it's a long way to Tipperary, kov na spánku zastudí. .Rec: Antropoid ... Out Distance ... Tin ... Bioscop ... Percentage ... Zinc ... Antimony ... .R: Silver A, Silver B, ozvěny stengunů doráží, Resslovkou kráčím dolů ke smíchovskýmu nádraží ... es war einmal ein bauernsohn hauer wie sein vater schon ein mädchen aus der stadt führte er zum traualtar man feierte die ganze nacht das ganze dorf hat mitgemacht und immer wieder schwärmte man wie schön die hochzeit war und wieder schoß amor den pfeil in die herzen und wieder lachte amor weil eine neue liebe begann ein ganzes jahr war er ihr treu dann suchte er die liebe neu und jeden abend zog vom hof der Bauernsohn die leute lachten sagten klar er ist so wie der alte war das ist auf diesem hof schon alte tradition auch sie zog eines abends los und jeder sagt was macht die bloß das hat er nicht verdient der arme Bauernsohn sie hat das ganze dorf schockiert und sich nicht einmal geniert die neue liebe von der bauersfrau die wartet schon und wieder schießt amor den pfeil in die herzen und wieder lacht amor weil eine neue liebe beginnt .1. Z[Emi]asala som b[Ami]azaličku, z[Emi]asal[H7]a,[Emi] keď sa naša v[C]ěrná láska z[D]ačal[G]a,[H7] [Emi]a ještě mi b[C]azalička n[D]evzešl[G]a,[H7] [Emi]už sa naša v[Ami]ěrná láska r[Emi]ozeš[H7]la.[Emi] .2. Škoda, šohaj, škoda mojej slobody, ktorá padá do Dunajka do vody, /: čo sa stalo tejto noci nového, zabili mne, ech, môj bože, milého. :/ [E]Plavecký bazén v odpoledních [F#]hodinách ležet a [Dmaj7]nevnímat jak čas odplou [E]vá ve vlnách Vzdálených dívek smích lehce tě pošimrá poslouchej očima jak voněl teplý letní den [G#]Po létu podzim po zimě jaro a [C#]všechno se zazelená [Emi]víno zpěv a žena [C]jen pro tebe stvoře [D]ná 1 [G]250 mých metrů [A]čtverečních stačí mi [Fmaj7]ke štěstí víc žádat byl by [G]hřích Plavecký bazén tak třeba v Praze podolí tomu co bude se odevzdáš a to co bylo nebolí Plavecký bazén v odpoledních hodinách ležet a nevnímat jak čas houpe tě ve vlnách Zajíkl[C]á, bázliv[C9]á, věčně s[F]e jen usmív[Fmi]á, omlouv[Cmaj7]á se židli[A7], má-li usedn[Dmi]out,[A7][Dmi] každým sl[F]ůvkem ji p[Fmi]oplašíš a v[C]e všem tuší m[A7]yš, sv[Dmi]ět má z[G]a temný k[C]out[A7].[Dmi][G+] Podzim[C]ek za měst[C9]em leká j[F]i svým šelest[Fmi]em, v kavárn[Cmaj7]ě se bojí m[A7]alý čaj si d[Dmi]át,[A7][Dmi] n[F]ikdo mi za ni neruč[Fmi]í, u[Cmaj7]mře mi v náruč[A7]í, až jí ř[Dmi]eknu: m[G+]ám tě r[C]ád ... .1. [C]Jen si na ně dávná lásko vzpomí[Dmi]nej, [G7]byli první, byli krásní, byli [C]nej. Sehnali jsme s nimi pásku slepe[Dmi]nou [G7]mělas při ní sladkou tíhu v kole[C]nou. .Rf: Ringo, [Emi]George, Paul, [F]John, já si [Fmaj7]říkal co to [G7]s tebou [C]je. Ringo, [Emi]George, Paul, [F]John, pak mě [A]chytlo taky [F]to "ou [G]jé...". .2. Seděli jsme spolu dlouho při svíčkách a při jejich prvních vzácných elpíčkách Perný den jsi s nimi shlídla po páté jako všechny dívky z třídy desáté. .Rf:... .3. Jen si zase tleskej, zpívej, dováděj i když naše láska dávno nemá děj. Čas nad námi mávnul hůlkou rozmarnou, jen ty jejich písně vůbec nestárnou .Rf: Ringo, George, Paul, John tak co, ješte pri nich omdlíváš ? Ringo, George, Paul, John, oni jako my jsou každý zvlášť. .1. [Dmi]Já ač mám žízeň [Ami]ukrutnou, mě [G]včera [A]sen se [Dmi]zdál. [Dmi]Že mám bečku [Ami]bezednou a [G]pod ní [A]ležím [B]sám. Rf:Řekl:[F]Bečko má já [C]můžu, svoj[Gmi]e pívo čepuj [Dmi]dál, kvůli [F]tobě třeba [B]umřu, svoj[F]e játr[C]a já ti[A] dám. .2. Já ve snu viděl lahváče jak stojí přede mnou, a ve snu seděl U Kače a chlastal dávku svou. .1. T[Dmi]eče voda, t[F]eč[Dmi]e d[C]olů korytem odnikud nik[Dmi]am, a my stojíme n[F]a břehu[Dmi] a d[Ami]áváme té v[Gmi]odě n[C]ejrůznější jm[Dmi]éna na r[Ami]ůzných m[Gmi]ístech t[C]oho koloběh[Bb]u.[Dmi] .2. T[Dmi]eče Bečva, t[F]eč[Dmi]e d[C]olů korytem, a jde to s ní z k[Dmi]opce, [C]o tom není sp[Dmi]oru, a když přijde léto, t[F]ak do ní valmezšt[Dmi]í h[Ami]ázejí d[Gmi]uše a t[C]ěla od traktor[Dmi]ů. .R: R[Dmi]ád si v t[C]é vodě sm[G]ývám svou šp[Dmi]ínu [F]a dívám se, j[C]ak za mnou m[Dmi]izí vš[C]echny st[Dmi]opy, jednou jsem se [C]omylem té f[F]uj vody n[A]apil, [Dmi]od těch dob ji n[C]osím stále v s[Dmi]obě. .R: .3. =1. .4. T[Dmi]eče Bečva t[F]eč[Dmi]e dolů a n[F]ahor[Dmi]u a n[C]ení žádný zp[Gmi]ůsob, j[C]ak to nějak zm[Dmi]ěnit a tak svůj kousek Bečvy si n[F]ajdu v každé v[Dmi]odě [Ami]a svůj kousek šp[Gmi]íny si n[C]ajdu v každé šp[Bb]íně. .R: .R: .1. B[G]ěží krajem dl[Hmi]ouhá cesta, d[C]o svatého m[D]ěsta tě zavede, p[G]odél cesty kř[Hmi]íže s těly, s t[C]ěly těch, co n[D]euspěli, v[C]ae[Emi] vict[D]is, [G]am[D]en,[C] a[D]me[G]n. .2. Tisíce se zvedly v právu, neměly nic a slávu si dobyly, ponížený zvedá hlavu, veden vírou vlastní síly, vae victis, amen, amen. .3. Plamen vzpoury letí státem, otroci pouť volnou si zvolili, otrokář však platí zlatem, římská vojska valem sílí, vae victis, amen, amen. .4. M[G]arné bylo [Hmi]odhodlání, j[C]iskra žití[Emi] skl[D]ání se před silou, [G]umírali z[Hmi]a svítání, p[C]od nohama c[D]estu bílou, v[C]ae[Emi] vict[D]is, [G]am[D]en,[C] a[D]me[G]n. .5. =1. .1. Dn[Ami]eska už mně f[C]óry ňák n[Ami]ejdou přes pysk[E]y, st[Ami]ojím s dlouhou kr[C]avatou na b[Ami]edně v[E]od whisk[Ami]y, stojím s dlouhým v[C]obojkem j[Ami]ak stájovej p[E]inč, tu kr[Ami]avatu, co n[C]osím, mi n[Ami]avlík' s[E]oudce L[A]ynč. .R: Tak k[A]opni do tý b[D]edny, ať p[E]anstvo neček[A]á, jsou dlouhý schody d[D]o nebe a štr[E]eka dalek[A]á do nebeskýho b[D]aru, já s[E]ucho v krku m[A]ám, tak kopni do tý b[D]edny, ať n[E]a cestu se dá[A]m.[Ami] .2. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý, postavil bych malej dům na louce ukrytý, postavil bych malej dům a z vokna koukal ven a chlastal bych tam s Bilem a chlastal by tam Ben. .R: .3. Kdyby jsi se, hochu, jen porád nechtěl rvát, nemusel jsi dneska na týhle bedně stát, moh' jsi někde v suchu tu svoji whisku pít, nemusel jsi dneska na krku laso mít. .R: .4. Když jsem štípnul koně a ujel jen pár mil, nechtěl běžet, dokavád se whisky nenapil, zatracená smůla zlá, zatracenej pech, když kůň cucá whisku jak u potoka mech. .R: .5. Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává, do krku mi zvostane jen dírka mrňavá, jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok, má to smutnej konec, a whisky ani lok. .R: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, tak kopni do tý bedny! Mít chleba z růží kámen z kytek mít a perníkový kytary mít hlas do cihlovejch mraků nechat znít kus větru snad a zkamenělej čas A na rukou mít místo nehtů tón co hladí teple něžnejch křivek pár a v hlavě slyšet nočních vlaků zvon bejt starej chlap co nikdy nezestár Mít v srdci spoustu místa pro pár chvil co příjdou lehce z mlhavýho dne a jejichž krásu nikdo nevypil a nemít strach že příjde poledne Že polednice zlá jak černej mor ti z bílýho dne neudělá noc a vědět svý a z kopretin mít vor a nestarat se kdo má právě moc Tak do přízemních dnů hrát svoje blues a nečekat až zazní správnej hlas mít odvahu si urvat světa kus a světlo mít co dávno zhasnul čas Mít chleba z růží kousek štěstí snad a ruce ztvrdlý láskou na kámen mít z kamarádství postavenej hrad tak do smrti v něm zpívat zůstanem .1. Js[Hmi]em bejvalej l[D]odník, já d[A]ávno opustil čl[Hmi]un, hlídám starej m[D]aják, co v d[A]álce vyčnívá z v[Hmi]ln, ten maják můj bude p[D]omník, tam sl[A]ožím sedřenej hřb[Hmi]et, dej teď podruhý n[D]alejt, už se ch[A]ystám vypráv[Hmi]ět. .R: V[G]ím, jseš ještě mladej a ž[D]ivot máš před sebou, v[G]ím, že není lehký bejt s[F#]ám, s t[G]ím smířit se musíš, jak k[D]aždej, kdo před teb[Hmi]ou hl[G]ídal to světlo, co ukáže všem cestu d[F#]ál. .2. Jsou zoufale smutný a dlouhý noci, když víš, bdít že zkrátka je nutný, za mlžný noci tím spíš, tam sám taky poznáš, jak bídnej život bys ved', neváhej svý kotvy zvednout, vždyť lepší je poznávat svět. .R: + hl[G]ídal to světlo, co ukáže všem cestu d[F#]ál ... [G]Bejvá[D]valo, [G]bejvá[D]valo, [G]bejvá[D]valo [G]dobře, bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře. Za [Ami]našich [Emi]mlade[D]jch let [G]bej[Ami]val svět [Emi]jako [D]květ, bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.###Laburdův Zpěvník .1. J[D]á včera hučel do Běly o harmonii d[A7]uší a p[D]oslouchal jsem zardělý, kterak jí srdce b[A7]uší[D], ach, B[G]ělo, Bělo, B[D]ělo má, sd[E7]ělila jsi mi s[A7]uše, že čl[D]ověk taky tělo má, ve kterém sídlí d[A7]uše[D]. .2. Ačkoli nejsem zbabělý, já váhal dlouho drahně: chtít příliš mnoho od Běly a skončit v mravním bahně, jak včera raší podběly na pasekách i jinde, /: /: já dostal dopis od Běly, :/ Běla mi dala kvinde. :/ .1. B[Emi]ělásek na sklonku l[D]éta s[Emi]e do mých vlasů sn[D]es', p[Emi]o všech krajích, co l[D]étal[C],[H7] stejně nic nepřin[Emi]es'. .2. Bělásek tykadly tyká: "Ahoj, jsem tady sám," máma mi s úsměvem říká: "Tak, holka, vítej k nám." .R: N[G]a louce maliny zr[D]ají p[C]od křídly bělásk[D]ů, h[G]olčičí sny zatím t[D]ají, ž[C]e tu jde o lásk[D]u, [C]o slunce, o zlatou m[D]inci, kd[G]e tě mám, kde tě m[H7]ám - zakletý pr[Emi]inci? .3. Bělásek, co létem voněl, z mých vlasů odletěl zas, v z[Emi]rcadle našla jsem p[D]o něm sv[C]ůj první b[H7]ílý vl[Emi]as ... [Ami]Chvíli stát s tou holkou [H]prolhanou, [E]bláznivou [G]tam v letním [C]kině kde se promítá [E]ránům Tříska v prstě, v botě díry, smích, zůstanou volňáskem dávno už straceným v dálkách [A]Čet' jsem v oknech (čet' jsem v oknech) [C], okolních domů [F]povědomý hlas za mnou vykřik' [G]sbohem Mihla se kolem (aha) sklenici mou zdvihla Koš lákavých nabídek a slibů vzala s sebou [D]Přešel rub a líc na stovky způsobů jak proměnit se v nic a někam vlézt nedochvilnost času a [F]nepřesnosti pavouků [G]svázala jistota nití z komorního [D]Á Nezkreslený metr a nesouměrnost zeměkoule ruku v ruce šašky si z nás tropí Přátelství mi nabíd' i [F]pouliční pes rána se [G]zacelí, ale střed v ní zůs[D]tává[Ami], [G][Gmi][A] Okno na dvůr silně ospalý, zmámený vrkot a ty se v něm panenkou stáváš Zvlhlá tráva, denní trápení zůstanou běláskem dávno už ztraceným v dálkách [A]Keď sa ráno z hmly vykotúľa, [Bmaj7]ľudia vyroja sa ako z úľa [Esmaj7]a tráva vonia sviežou nála[D]dou. [A]Takým dňom sa ťažko odoláva [Bmaj7]spoza striech už slnko na mňa máva, [Esmaj7]čaká na [Bmaj7]výlet plný nápa[D]dov. .R: [F]O pár chvíľ k oblohe [G]vyletím [C]belasým [A]povetrím dnes [Ami]ráno. [F]Stovky míľ ozónom [G]výletným [C]preletím [A]letom tým jak [Bmaj7]vánok. Jak [Esmaj7]vá[D]nok. Mráčik na nebi ma nepomýli pravú krásu objavím v tej chvíli, keď spriatelím sa s vtákmi nad hlavou. Slabý odraz, mávnutie paží, zamská tiaž ma vôbec nezaťaží, hoci mienim lietať výškou trúfalou. .R: Ak sa snáď pod modrým pozadím unavím lietaním za krásou tak sa rád do mračien posadím, aspoň kým nestratím tých pár snov, tých pár .1. P[A]aměť mě tahá za ruk[A4sus]áv a vláčí do dětstv[D]í, na louku čtyřlíst[Hmi]ků, co trháš pro štěs[E7]tí, a [A]v koutě má duše dětins[A4sus]ká, se choulí do peř[D]í, v tom tiše zaklep[Hmi]ou a stojí u dve[E7]ří. .R: [Ami]Bella má a S[Dmi]ebastián, [G]v proudu třpytů č[C]ekají tam, [F]nikdo balkón [E7]neotvíral, nikdo [A4sus]nezvonil k n[A]ám.[Ami] Úsměv důlky [Dmi]do tváří hnal, [G]v očích úžas a k[C]do by se bál, [F]to nebyl sen, co k r[E7]ánu se zdál, co k [A4sus]ránu se z[A]dál. .2. Spěchám tou známou ulicí, je tichá, už se spí, tma oči zavírá, jak mračna růžoví, jdu domů a výtah přivolám a v horním poschodí, můj úžas procitá, když bleskem uhodí. .Ref.: Belle [D]Starr, Belle Star, kde [G]máš teď hlavní stan [A7]v oklahomských kopcích už nezazní tvá [D]zbraň snad výš cválá kůň tvůj, kde [G]Pán bůh má stáj či [A7]klopýtáš dolů, good [D]bye .1. [D]Jen osm chlapů ví jak [G]tichý máš krok a [A7]pod koženou sukní zná líbat tvůj [D]bok jen mužů těch pár smí [G]laskat ti vlas když [A7]měsíční nocí je svolá tvůj [D]hlas .2. Younger byl prvý, je táta tvé Pearl kdo z bankovních domů by neznal jeho kvér pak přehlíd ten stín, co hlídal tam vlez teď řetězem řinčí jak farmářskej pes .3. Ten druhý Blue Duck měl rudošskou krev v písečnejch dunách zněl nocí váš zpěv však víš, pro tvou lásku Duck bil se jak drak teď v lovištích věčných už loví Blue Duck .4. Pak přišel Jim Reed, byl třetí tvůj druh a manželské lásce pak žehnal i bůh než kulí pak Jim, jak bídnej je svět že za pár let skolen byl i váš syn Ed .5. Tvá láska Bob Younger, ten hořel jak vích když po loupežných štrekách ho rozjívil líh pak přišel ten den, kdy zákon ho čap ač zakován umírat uměl jak chlap .6. Tím dalším byl Quantrell když válkou zněl čas ved útok na Lawrence, ten jižanskej ďas pak s oddílem svým, co odmítal mír až do hořkých konců dál v lesích se bil .7. Lid šeptá že Frank James měl párkrát tvůj klín Než u Midland Railroad zahlíd smrti stín když ožeh mu zásah hruď, tvář i bok osudným stal se mu patnáctej rok .8. Teď vedou řeč mnozí, že desperádů král sám Jesse Jamesů se láskou tvou stal však na krátkej čas, než zákeřnej kolt mu namířil do zad ten bídák, vrah Ford .Ref.: Belle Starr, Belle Star, kde máš teď svou skrýš však co proved Jim Jounger, ty dávno snad víš na milost šel z báně, tak pořád se ptám proč prohnal kov hlavou si sám .R: [D]Kdysi byl mojí láskou kůň bílej jak [Emi]sníh bílá hříva mu [A]vlála do všech dětských snů [D]mých .1: [D]Táta neměl dost peněz celý roky se [Emi]dřel nadělal hodně [A]dluhů jenom aby ho [D]měl .2: Když pak s Běloušem prvně na dostihy šel na jeho rychlý nohy vsadil všechno, co měl .3: Bělouš běžel tak lehce, jako když vítr vál ostatní koně a jezdce za sebou zanechal .4: Při každém jeho skoku rostla naděje v nás ale najednou upad a zlomil si vaz .5: Táta neřekl slova jako socha tam stál a já poprvé viděl, jak se rozplakal .R: Kdysi byl mojí láskou... [F]Já byl vždycky dítko štěstí, autoritativní typ k štěstí pomohly mi pěsti, prostě nemělo to chyb Tak jsem udělal [B7]beng, potom [C7]bong, a bylo to [F]bang Tak jsem udělal [B7]beng, potom [C7]bong, a bylo to [F]bang Dámy předemnou se kroutí, a každá chce mě mít a já jim ve svým proutí, pak zpívám ten svůj hit Tak jim udělalám beng, potom bong, a bude to to bang Tak jim udělalám beng, potom bong, a bude to to bang mezihra - sloka sloka + Beng, bong, bang Beng, bong, bang Někdy jsem byl solí v očích, tak boudu začli šít já však sem jim to vočíh, věděl jak na to jít Tak jsem udělal beng, potom bong, a bylo to bang Tak jsem udělal beng, potom bong, a bylo to bang Já sem prostě dítko štěstí, autoritativní typ k štěstí pomohly mi pěsti, prostě nemělo to chyb Tak jsem udělal beng, potom bong, a bylo to bang Tak jsem udělal beng, potom bong, a bylo to bang dohra - sloka [E][E] Na [E]kolonádě v drahym domě, je to samej kaviár, holky [C]pod stolem [A]nad stolem, ka[E]ždej z boží vůle král[H] Tlustej pán jak malej přízrak, se celej štěstím zaliká, on je vybranej asi akrobat, svoji šavli poliká. REF:[E]BER co hrdlo ráčí [E]BER všeho je dost [E]BER a žádnej soucit [E]BER si tu náš host Paní nepodobná víle, tančí jezero labutí, lechce po špičkách, jako buldozer, pěkně mi to znechutí. Magdaléna její dcera, pudruje si pořád nos, a když to přežene je jak rotvajler,co myslí že sem jeho kost REF:... Na kolonádě v drahym domě, zpívaj chlapi fistulí, holky za halíř se ti věnujou, dobře ti ho , paní domu už tě vítá, do světa divnejch iluzí, tal se usmívej a nacpi se, naž je tvý ego omrzí! REF: .R: Riu, riu čiu píseň se tu zpívá, před beránkem v hrůze, zlý vlk že se skrývá. .1. [Dmi]Ve dne ukryt [F]bývá stá[C]da v noci [Dmi]loupí, marně Boha vzývá, kdo do cesty mu vstoupí. [Dmi]Vale, ať dá [F]spáse, vlk [Dmi]nez[C]ná [B]slito[A]vání, [Dmi]jen ovcím vyhý[F]bá se, když [C]beránek je [Dmi]chrání. .R: .2. Čím víc strach se šíří, tím víc vlk si troufá. Už i do vsí míří, kde v bázni lid si zoufá. Nikdo nemá zdání, že na ty zuby dračí, není třeba zbraní, být s beránkem že stačí. .R: .3. Jednou přijde chvíle, účet kdy se splácí Kde věřil jen síle, ten sílu náhle ztrácí. Vlci strachem vyjí, to jim teď zvoní hrana, že jim srazí šíji dnes od berana rána! .R: [C][F][Dmi][C][G] [C]Dopoled[F]ní svět[Dmi]lo se pro[C]chá[G]zí v uli[C]cích střepy noci mě mají ve své moci starý berousek táhne na provázku kočárek u trafiky hledám po kapsách desetníky A je mi to fuk - jestli někdy někde něco najdu nohy pod stolem svět běží kolem dopolední světlo se prochází v ulicích střepy noci mě mají ve své moci [C]Podlaha zmizela [F]padají stropy [Dmi]slova a činy [C]mizí do [G]nicoty[C] podlaha zmizela padají stropy slova a činy mizí do nicoty .1. B[G]eskyde, Beskyd[D]e, kdo po tobě id[G]e, /: č[C]ernooký bača [G]ovečky z[D]atáč[G]á. :/ .2. Aj, bačo, bačo náš, černú košulku máš, /: kdo ti ju vypere, když maměnky nemáš? :/ .3. Já nemám maměnku, ale mám galánku, /: ona ně vypere černú košulenku. :/ .4. Ona ju vypere, ona ju vyválí, /: až půjdu k muzice, každý ňa pochválí. :/ .5. Všeci sa starajú o moju chudobu, /: a já sa nestarám, chvála Pánu Bohu. :/ .6. Všeci sa ženíja, vojny sa bojíja, /: a já sa nežením, vojny sa nebojím. :/ [Cmi]Málokdy se zvedá[Ab] mlha v jižních [B]Beskydech, málokdy se zv[G]edá[Ab][G7][Cmi][G5+] [Cmi]častěji neště[Ab]stí chodí po li[B]dech, [G] neštěstí nezbe[Ab]da[G7][Cmi][G5+] Mlčky šlapou bosé nohy vlhkou břidlicí, bez tváří, bez očí na otázku neodpoví, pouze významně pozvednou obočí Málokdy se zvedá mlha v jižních Beskydech, málokdy obočí polní cestou se k nám blíží starý kozí dech, neštěstí útočí .1. [C]Než se dívko spolu rozejdeme, [D]nač si máme lhát, [G7]možná, že se víc už nesejdeme, [D]pozdě budeš [G7]lkát. [C]Pohlédni, tam za těmi horami [D]nechci býti sám, řekni [C]slovíčko jen, dřív, než [Cmi]krásný náš sen [D]zůstane vzpomín[G7]kám.[G7+] .R. [C]V dáli, tam kdesi za těmi lesy, [D]v dáli, u řeky kout najdeme si, [G7]až poplujem spolu peřejemi, [C]snad tvé [D]srdce [G7]lásku dopřeje mi. [C]V dáli, tam kdesi za těmi lesy, [D]v dáli, má krásná jediná Bessie, [C]než se vznítí [A7]jitro zlaté, chci ti [D]svou [G7]lásku [C]dát. .2. Přijdu dřív, než sluníčko zapadne, polibek si vzít, snad tě, dívko, konečně napadne, máš-li se mnou jít. Pohlédni, tam za těmi horami celý svět je náš, tam ti lásku svou dám, kdybych odešel sám, zpátky mě zavoláš. .R. .1. N[D]a malém n[A]áměstí kr[Emi]ále D[G]avida dva p[D]očtáři z nudy sč[A]ítají l[D]id, psík, co se z[Emi]aběhl, n[G]eví už, k[D]udy dál, m[Hmi]á žízeň, m[A]á hlad a n[D]emá kam j[A]ít, v[G]e městě B[E]etlémě n[A]emá kam j[D]ít. .2. Zakňučí strachem, úzkostí zavyje, pak ucítí něžnou hladící dlaň, mandlový oči a bříško má Marie, dnes večer, Bože, se člověkem staň, ve městě Betlémě člověkem staň. .R: Zp[G]ívám tu k[A]oledu na sklonku č[Hmi]asu, sn[E]ad dírou v ozónu sl[Emi]yší mě B[A]ůh, n[G]estojím [D]o slávu, p[A]eníze, kr[Hmi]ásu, chc[E]i čistou vodu, chleba a vzd[A]uch. .3. Pojď, spolu půjdem se poklonit Ježíšku, půlnoční zvony nám do kroku zní, máš oči mandlový, má lásko v kožíšku, ty tvoje oči už viděl jsem dřív, ve městě Betlémě viděl jsem dřív. .4. Kolik je Herodů, kolik je náměstí, kolik je psíků, bratříčků mých, kdekdo z nás zabloudil, komu se poštěstí napít se z dlaní Mariiných, ve městě Betlémě Mariiných. .R: + n[G]estojím [D]o slávu, p[A]eníze, kr[Hmi]ásu, chc[E]i čistou vodu, lásku a vzd[A]uch ... .1. Já na pl[Gmi]achtu svýho vozu jako k[F]aždej jsem si ps[D]al: "Hrab a dř[Gmi]i anebo umři!" a pak n[F]a západ se hn[D]al, z plachty d[A]ávno jsou už cáry, ale h[G]eslo platí d[D]ál, mě v[G]ítá Kalif[D]ornie, tak nač bych [A7]umír[D]al[D7]. .R: Betty, v[G]yndej z bedny soudek, rozžvejkám a spolknu šp[Ami]unt, upíchnem se právě tady, v ruce žm[D]oulám slibnej gr[G]unt, doufám, že to s nima zmáknu, vodsaď dál už nepud[Ami]em, navěky snad přece smůla nebud[D]e mým osud[G]em. .2. Zarazíme první kolík, druhý támhle musí bejt, za potok dej ty dva další, budeme v něm zlato mejt, jedu sehnat ňakej ouřad, Betty, pojď mě vobejmout, tebe přiklepli mi tenkrát, teď i dílec přiklepnou. .R: .R: [E]Neděli co neděli na obrazovku [A]černobílou koukám [E]chytám lelky v posteli jsem sám a marně hle[H]dám [C]svůj [H]styl [E]Očekávám návod jak já dostanu se pod [A]kůži všem holkám [E]proto každou [H]neděli [A]koukám na [H]Beverly [E]Hills [A][H] V plavkách hezké holky z pláže bez zábran a bez kuráže svádím na kolu zvu je k Natovi a večer potom napoví co dál všichni moji přátelé s Brandnem Steevem Dylanem mi fandí [E]proto každou [H]neděli [A]koukám na [H]můj seri[E]ál [F#] RF: [H]Koukám na Beverly koukám na Beverly koukám na Beverly [E]Hills [H]proto každou [F#]neděli [E]koukám na [F#]Beverly [H]Hills [H7/4sus] Potom rána do palice před bednuse postaví můj přízrak moje Máňa v teplákách tu ječí že bych něco dělat měl z plážového hrdiny se stává zase jenom pouhý divák co pere čistí vysává a sní o tom jak bude lovec žen Do neděle doba dlouhá a já celý týden budu sám ale jeden nápad se mi v hlavě honí ten tam pořád mám chcete-li ho slyšet přijďte tak já za bůra teď poradím ho vám zítra zase s pivem sednu před tu mojí malou bednu a Pobřežní hlídku si dám zítra zase s pivem sednu a pak už se od ní nehnu bude ze mě televizní král [Am]Světla noc odvane [G]moje sny lítací [F]větrá[G] v okně právě ranním Co ze snů zůstane čajových šálku se ptám sny jsou ty tam [Am]Lítácí[G][F][G] [Am]V obla[G]cích[F][G] Do denních realit zbývá mi rázně jít pěší Jak co přijde řeším Jak tak žít pospíchám sny ve mně utichlé jsou jen ozvěnou Vzdálenou ... Tolika vzdálenou ... [C][G][Ami][H][G] [C][G][Ami][H][G] [F]Počítač bliká [G]bez křídel bolí mě [F]záda A já dnem [G]padat zvládam a [F]zvládám za mejkap [G]schovávám své druhé [F]já co jsem to [G]vůbec zač když [Am]lítám[G][F][G][Am][G][F][G] V obrazech Šagala já ve snů lítala nad zemi můj let sklouznul až k ránu Proč tohle zdá se mi čajových šálku se ptám sny jsou ty tam Lítácí V oblacích ... Hhh .. ha .. ha ..... Hhh .. ha .. ha ..... Počítač žhaví se bez křídel bolí mě záda A já dnem padat zvládam a zvládam za mejkap schovávám svět řhavých zad jen ptám se která z těch dvou jsem vlastně já .. Hhh .. ha .. ha ..... Hhh .. ha .. ha ..... Hhh .. ha .. ha ..... Hhh .. ha .. ha ..... .1. [G]Dneska [D]koupil jsem [C]kytku [G]zejtra asi [D]budu tě [C]mít [G]až [D]koupíš mi [C]kytku [G]můžeš [D]denně mě [C]mít .Rf: [G]Ó [D]my se [C]máme (3x) [G]navzá[D]jem si [C]dáme[D] .2. Zejtra koupim si kundum a asi budu tě mít až koupíš si kundum můžeš denně mě mít .Rf:... .3. Nesehnal jsem kundum nevim co zejtra bude zejtra nebude vůbec nic protože nemáš kundum .Rf: My se nemáme (3x) navzájem si nedáme už nic [G]Chodil jsem s [C]tou dívkou [D]léta rád - [Emi]to přiznávám [C]když pak [D]přišel naší lás[G]ce [D]pád řekla mi,že nejsem pro ni a já zůstal sám tak jsem začal smutné písně hrát. (r):[G]O květi[D]nách bez duší [Emi]o tobě [C]co netušiš že [D]žiju já o slunci co nesvítí o dívce jenž necítí to co já o jabloních bez plodů o pohádkách bez hradů a snů o princezně bez prince a o týdnech bez konce všech dnů. Pampelišku v jejích vlasech vidím ještě teď nosil bych ji stále na rukou mezi námi vztyčila se nerozbytná zeď,zbořit ji však můžu písní svou. Láskou k tobě já jen hřál říkáš mi běž pryč Milovat tě budu stále dál není snadné k tomu co je najít správný klíč prý tě někdo lepší písní svou. (r): [G][D][C][Emi][C][D][G][D][C][Emi][C][D] Jede s[G]ám v nebeským [D]rychlíku noc tahá [C]za kliku venku se [Emi]stmí[D]vá Má úzkej svět i kabát po máti zpátky to nevrátí a co mu zbývá ... Snad uměl víc než parta ze školy a podřadnou roli mu možná napsal Bůh Teď má svůj byt v kašně na náměstí v soukolí neřestí ztratil tvář a ztratil sluch [Ami]Ještě jednou hezkej s[G]en si nechat zdát[D] [Ami]ještě jednou někam [G]domů [Ami]Ještě jednou někde [G]najít dobrej stát[D] někde v h[C]ouštinách [Ami]nále[D]zů a zt[G]rát Šlape sám zlým Absurdistánem o city okraden ulicí Mírovou A tak mrholí na jeho temnou klec a on bezdomovec dávno nemá na novou Ještě jednou hezkej sen si nechat zdát ... .1. S[G]lyšte můj příběh kř[D]esťané [C]jen pro vás jsem ho s[G]ložil, [G]ať se vám nikdy ne[D]stane [C]to co já chudák p[G]rožil. .2. Jsem rytíř s hlavou pod paží, chodím, když půlnoc houká, nastraším, ani nevraždím, jenom tak smutně koukám. .R1. Tu [Hmi]hlavu na krk bů[Emi]h mi dal, t[C]ak jak to vžd[G]ycky dělá, [Hmi]já jednu ženu [Emi]miloval [C]a ta tu hlavu [D]chtěla, [G]ó h[C]o, [G]hó, [C]....[G]...[D][G] .3. Že dámě odmítnout nesvedu, byl mi ten příkaz svatý, vyjel jsem takhle ve středu a v pátek přišel sťatý. .4. Přijdu k té dámě upjaté padnu před její vnady a rty mé hlavy uťaté šeptají: "Tak už jsem tady". .R1. .5. A to dál jen tak potichu, teď odměnu chci od vás, ta dáma se dá do smíchu a říká no to je vodvas. .6. Vy vážně bral jste pouhý vtip to špatně znáte dámy s hlavou jste se mi líbil víc, však bez hlavy co s vámi. .7. A z jejich úst se řinul smích, jak voda přes oblázky. Tak jsem tu hlavu zdvih a prchal od té krásky. .R2. Teď chodím s hlavou pod paží, každou noc zajdu jinam. Ženy mě dávno nedráždí, jen o sebe se starám. .8. A toho z vás, kdo pro ženu bláhově hlavu ztratí, pánové, toho proženu a jakmile ho doženu /: tak za mě pití platí. :/ [F]nádherný [Dmi]slnečný [Ami]deň patrí celý [B]nám [F]dávno ti [Dmi]povedať [Ami]chcem že si bezchyb[B]ná [Gmi]dlhé vlasy dotyky [C]úst [Gmi]už ma nikdy viac [C]neopusť kde [B]nie si - je [F]púšť nádherná mesačná noc hviezdy nad hlavou máš takú zázračnú moc život je len hrou dlhé vlasy dotyky tiel kam by Adam bez Evy šiel keď blízko je cieľ (r): [A]na pe[Gmi]rách / a na perách ti svieti [C]rúž / ti svieti rúž prekročím [Ami]prah / prekročím prah hodinky [C#]zruš / hodinky zruš tak vzdiale[Gmi]ný / tak vzdialený je celý [C]svet / je celý svet rád uve[Ami]rím / rád uverím že cesty [C#]späť / že cesty späť, že cesty späť, že cesty späť [F]niet. (r): nádherný slnečný deň patrí celý nám dávno ti povedať chcem že si bezchybná dlhé vlasy dotyky tiel kam by Adam bez Evy šiel keď blízko je cieľ keď [Bmi]blízko je [F]cieľ Stal se [F]zázrak, skály mají chuť kvést, stal se zázrak, náhle zkoušíš se vznést, hlídej ten [C]zázrak, nech se jím dál vést bez vá[F]hání. Nech jej, ať vzrůstá, nech jej volně plát a hledej ústa, která máš tak rád [F]a s nimi [C]zůstaň, teď bys neměl spát do sví[F,]táni.[F7] Běž za svou [B]láskou, jako horský proud po skalách [F]pádí dálkou nedohlednou, běž za svou [C]láskou, běž jí obejmout, je to [F,]zázrak.[F7] Za svou láskou, vzlétni až ke hvězdám po dráze průzračné, ty víš dobře kam, běž za svou láskou, běž a řekni jí sám, že je zázrak. Stal se zázrak, soumrak úsměvem zlát, tak to byl zázrak, jaký může znát jen ten, kdo zázrak umí brát i dát celou dlaní. Tak proč se zdráháš, snad se nebráníš, nač dlouze váháš, proč dál otálíš, vždyť takhle strádáš, sám to nejlíp víš, jen běž za ní. Běž za svou láskou, jako horský proud po skalách pádí dálkou nedohlednou, běž za svou láskou, běž jí obejmout, je to zázrak. Za svou láskou, vzlétni až ke hvězdám po dráze průzračné, ty víš dobře kam, běž za svou láskou, běž a řekni jí sám, že je zázrak. Běž za svou láskou, jako horský proud po skalách pádí dálkou nedohlednou, běž za svou láskou, běž jí obejmout, je to zázrak, ó. Za svou láskou, vzlétni až ke hvězdám po dráze průzračné, ty víš dobře kam, běž za svou láskou, běž a řekni jí sám, že je zázrak. .1. Vítr mi hv[E]ízdá do uší a j[H]á běžím d[E]ál a ještě k[C#mi]ilometrů víc než d[A]ost před sebou m[H]ám, jako stroj b[A]ěžím svůj veliký z[E]ávod jen proto, [C#mi]abych věděl, jak n[F#7]a tom jsem a cíl je z[E]oufale daleko tam v d[H]álce - za kopc[E]em[A].[E] .2. Ještě se cítím plný sil a mám chuť se rvát, i já bych na stupínku nejvyšším viděl se tak rád, do spěchu nutí mě vidina slávy, rozum však říká: šetři síly a dech, šetři si síly na finiš, jen klid a žádný spěch. .R: To běžci dl[E(E)(F)]ouhých tratí ví, že platí pořadí [H][(H)][(C)]v cíli j[E][(E)][(F)]en, nic není dáno předem, i když vedem s veliký[H][(H)][(C)]m náskok[E][(E)][(F)]em. Co kd[F#mi7][(F#mi7)][(Gmi7)]yž nás úprk bezhlav[E][(E)][(F)]ý naopak př[A][(A)][(Bb)]íliš brzo unav[H][(H)][(C)]í? To běžci dl[E][(E)][(F)]ouhých tratí ví, že platí pořadí [H][(H)][(C)]v cíli j[E][(E)][(F)]en. .3. Ničí mě žízeň ukrutná a žár polední, najednou zdá se mi, že neběžím, že jsem poslední, mám chuť to vzdát, do trávy si sednout, pak ale přece jenom vleču se dál, konečně cíl je tu a já vím, že jsem neprohrál. .R: .R: + /: to běžci dl[F]ouhých tratí ví, že platí pořadí v c[C]íli j[F]en. :/ .1. Běží voda, běží, po kameni šustí, řekla mně má milá, že už mě opustí. Teče voda, teče, po kameni skáče, když mě milá nechce, ať si jiný pláče. .R. A já tě nechci, a já tě nemiluju, a já tě nemám rád, /:protože už ráno, protože už ráno má si tě jiný brát:/ .2. Do vašeho dvora teče voda dvojí, jen ty jsi nemysli, že ty budeš mojí. Za horou vysokou zapadá slunéčko, a já tebe nechci, falešná dcerečko. .R. A já tě nechci, ..... .3. Když už jsi věděla, to co já vím dneska, mohla sis ušetřit svoje slova hezká. Hezká slova, hezká, málo lásky ke mně, jak jsem teď, bože, rád, že tě nemám v domě. .R. A já tě nechci, ..... .4. Taková falešná, jak ta by tam žila, to je jen k trápení a taková jsi byla. Budeš-li taková, jinému jen zbývá, že když tě dostane, ať tě taky hlídá. K[D]dyž [D]ná[G]hodou [D]jedenkrát [G]zrána se [D]brouzdám tu kauboje[E7] spatří[A7]m a [E7]zdá se být [A7]sám a [D]v týlu má [G]klobouk a[D] [G]blíží se [D]ke mně a stále ho [A7]slyší[D]m jak [A7]zpívá si [D]vám Ref.: Jupí taj aj jou běžte telátka malý ta smůla nepotká mě ale vás jupí taj aj jou běžte telátka malý teď ve Wyomingu zas máte se pást Mám shánět houf telat jak blíží se jaro znak vpálit a oháňky zkrátit jim mám a shánět zas koně a ládovat kuchyň pak s výpravou telat se k dálavám brát Ref. Pár mládenců hledalo zábavu tady a ránu jim dalo to shánění stád dyť žádnej by neřek co práce nám dají když máme ty telata stále jen hnát Ref. Svý mámy tam v texaským stádě ste měly kde trávu a lopuch vám dávali žrát teď máme vás kaktusem zas tady krmit než můžem vás v Idahu k nádraží hnát Ref. Ach z vás budou rudoši mít príma guláš jé máme tu hovězí slyším je řvát jen dál běžte dál běžte telátka malý snad z vás jednou bulíci můžou se stát Ref. .1. Mámo, ř[G]ekni, co to m[G7]áš, jakou kn[C]ížku v rukách máš, černej [G]obal s křížkem v dl[D7]aních schováv[G]áš, řekni, proč s ní chodíš sp[G7]át, chci to t[C]ajemství tvé znát, dospěl[G]ý jsem, už n[D7]emusíš se b[G]át. .R: Zákon dn[G]ů, co kolem nás dával svět a dával čas, bible skr[Ami]ývá to, co m[C]ěl by nosit d[G]en, zanechá ti v duši pláč, proč to všechno je a nač, pomáh[Ami]á, když na dně zm[C]írá touhy s[G]en. .2. Staré listy otvírám, čtu si slova, vždyť je znám, kdo to psal, řekni, mámo, kdo to psal, ten nás musel dobře znát, život žít snad tisíckrát, zas ji schovej, mámo, každej by se smál. .R: .1. T[C]áta můj snad m[F]ěří jen dva c[C]ouly, ale d[G]ům má velkej jako boží chr[C]ám a peněz má, že n[F]eví, kam se k[C]oulí, a st[D7]ále píše, ať se vrátím k n[G]ám. .R: Já raději s[C]ám bych s tebou tř[F]el jen bídu s n[C]ouzí, když t[G]ebe táta můj už nechce zn[C]át, on nezná rána, kdy mě j[F]en tvůj dech prob[C]ouzí, ani n[G]oc, kdy žárem nedá se už sp[C]át. .2. Pojď se mnou tam, kde řeka v údolí se kroutí, než ranní mlha trávu orosí, tam najdem zámek z vrbovýho proutí bez oken, jen s lůžkem z rákosí. .R: Tak mám zase drobet za co pít barmana to může překvapit ale já neříkám zatím Hop! když jsem sehnal tenhle bídnej džob Za mizernejch čtyřicet tvrdejch to sem se už víckrát z fleku zdejch nemám rád když předák říká Hop! nemám zkrátka rád mizernej džob Tak to vem, Eddy, ať je za co pít musíš se tedy s tímhle spokojit vem tu práci, Eddy, džob je jako džob kdo ví kde za sebou necháš hrob Naposled jsem jezdil v Apple Town předáka mi dělal Leslie Brown neměl rád když jeho člověk pil a tak jsem tam dlouho nepobyl Před tím v Sierra to byl prima džob jenže za měsíc jsem si řek Stop! nebuď vůl, Eddy, dřeš se jako kůň začíná ti to jít na rozum Nezbylo mi než tenhle job vzít abych měl zas drobet za co pít kvůli jinýmu tu práci neberu táhne mě to zase k severu Na podzim to tady zabodnu s předákem se už ňák dohodnu aby si strčil tenhle prima džob za klobouk a vyrazím na stop [G]Bielou [C] [G]hmlou [D7]Unika z [G]predstavy [G]Mám [C]ísť [G]s ňou [D7]Veď sa snaď [G]zastaví [C]Blonďatá [G]ako deň [C]Ako lúč na [G]vode Bielou hmlou Umiká z kráľovná Má pár slov počutých odo mňa Častokrát udreli To sme vraj dospelí Bielou hmlou Uniká do ulíc Mám ísť s ňou Prehraný minulý Svet je náš napoly Pritlačí zabolí [D7]Bielov hmlou [G]Ideš niekam [D7]Vo mne náhle [G]Nastal skrat [D7]Bielou hmlou [G]Ako z mlieka [D7]Pošlem správu [G]Mám ťa rád [D]Biely kvet, darujem ti biely [A]kvet, Biely kvet, mozu ti ho zavidiet [Emi]Biely kvet, [G]ocakavk[A]y v kine [Emi]sen, studeny [Emi]biely kvet, ti [G]na rozluck[A]u prinesiem[D] Opakuj 3x Biely kvet, darujem ti biely kvet Biely kvet, posledny je viac ich niet - nie Biely kvet, dlha ihla smutku v nom, studeny biely kvet, ti davam navzdy s usmevom Tak sa priprav na zivot s nim, priprav na zivot s nim Prezijes s nim mozno par zim, mozno par dlhych zim [Ami]Na svetlo vzdy [D]vyjde s [Emi]tmou, [Ami]necham ti v nom [G]smutok [A]slov Tak sa priprav na zivot s nim, priprav na zivot s nim. .1. [C]Já mám dost dobrých [F]důvodů, abych [C]od mládí v tomhle městě [G7]žil [C]výčepním být [F]právě v tomhle pubu už [C]od klukovských [G7]let byl můj [C]cíl Boss mi říkal, [F]jednu radu dám ti, jestli [C]nechceš skončit studenej a [G7]tuhej [C]když někdo zařve :"[F]Big John se blíží", [C]okamžitě [G7]všeho nech a [C]zdrhej .Ref.: [C]Big John se blíží, [F]Big John je tu [C]ten tě lehce zmasí, jak [D]kuchař kotle[G7]tu [C]Big John už míří [F]obávanou zbraní [C]zabije tě, [G7]a pak těžce [C]zraní .2. Já viděl vcházet i odcházet v tomhle pubu spoustu silnejch chlapů co přerážej vejpúl barpult z dubu když vo něj jen lehce opřou tlapu šéf o nich ale pořád vykládá že jsou jen hodně slabej čaj jak někdo zařve Big John se blíží okamžitě opouštěj náš kraj .Ref.: Big John se blíží ... .3. Tenkrát u nás v baru zpívala dámička s naducanou blůzou když v tom slyším Big John se blíží, ten kdo to zařval ihned umřel hrůzou tak ňák pádí stádo při stampede každej vzal ve vteřině roha jen já zůstal stát tam u baru, jinak už živá ani noha .Ref.: Big John se blíží ... .4. Jukám ven a očím nevěřím obr jak z pohádkovejch mýtů ňák tři fíty moh bejt širokej, vejšku měl dobrejch osm fítů za ním na vodítku vlík se krokodýl a klidně mi nevěřte, když chcete pistol s dvojitou hlavní za pasem, seděl ten chlap na buvolím hřbetě .Ref.: Big John se blíží ... .5. Tam kde kůň se váže k zábradlí dostal buvol facku, až si sednul krokodýl se zavřel v latríně, ulítly dveře a já zblednul mám už grif, tak jel mu v ústrety tucet piv po barpultu lesklém jen je plác jak mouchu za letu, mlasknul a vyžah je i se sklem .Ref.: Big John se blíží ... .6. Další várku šou jsem v zápětí, vlasy mi stály jako pažit jak duch bílej jsem pak zašeptal, tumáte, ať můžete svlažit! Než jsem vzhlíd, tak už je vysvištěl a pak kejv dík už toho nechej já dnes totiž právě pospíchám a tobě radím taky spěchej .Ref.: Protože Big John se blíží ... Předehra: [D][A][E][D][A][E][D][A][E] [A]Jak já moh' si [E]líně žít [G]tenkrát, když jsem tě [D]potkal. [A]Jenže dal jsem se [E]na bigbít [G]z lásky zbyla jen fot[D]ka. Bigbít[A] počítá [E]hodiny, bigbít[C], to je to [G]jediný, bigbít[A] před každou [E]nehodou bigbí[C]t mě drží n[G]ad vodou. Tenkrát jsem slzy polykal než je čas někam odvál. V lásce, když jse tak veliká, místo je jenom pro dva. Bigbít do noci zasvítí, bígbít hladový nasytí, bigbít před každou nehodou bigbít mě drží nad vodou. [E]Všude kam přijdu, spoustu [D]zná[A]mých [E]mám [D]a tak si z dluhů starost n[E]edělám a když je nouze vážně n[D]ej[A]vy[E]šší, [D]jak začnu hrát, pak už nic [E]neslyším. Přesto jsem dávno pochopil to, že jsou jiný věci, jenže když plonk jsem někdy byl, zůstal tu se mnou přeci Bigbít. Bigbít to je mý poslání, bigbít únavu zahání, bigbít před každou nehodou bigbít mě drží nad vodou. Všude kam přijdu, spoustu známých mám a tak si z dluhů starost nedělám a když je nouze vážně nejvyšší, jak začnu hrát, pak už nic neslyším. Nevěř těm, kteří říkají, to, že jsem všichni hluší. Ti ať dál jezdí tramvají, než jí úplně zruší. Bigbít, jak rychlík uhání, bigbít, to je mý poslání bigbít před každou nehodou bigbít mě drží nad vodou. Bigbít! [E]Bij mě [D]tluč mě [A]vorej se mnou [E]hlavně mě prosím tě [A]neopouštěj RF: [E]Můžeš brečet můžeš se smát [D]můžeš si myslet že ti [A]neumím lhát Jestli tě to baví tak nech si o mně zdát že já jsem to pravý že tě mám rád můžeš si myslet že ti neumím lhát [D]V pondělí jsem se probudil [C]sebral zbytek sil a kouknul [G]na tebe všechno jsem pochopil a v duchu přísahal že tohleto hmm... víckrát nesmí se stát stalo se stalo - odnesu si věci nebudu ti zpívat v týhle zlatý kleci do walkmana Stouny a pod rohožku kíč nebudu tě budit už jsem pryč nechám tě spát od rána do večera RF: [E]jestli tě to [A]baví [C]nech si omně [E]zdát že já jsem to pravý že tě mám rád V pondělí jsem se probudil sebral zbytek sil a utek od tebe všechno jsem pochopil - zmačkal a zahodil tvý city namíru - panenko z papíru Po po po povídej co se ti nelíbí já nechci slyšet žádný kidy midy pravdu do očí - to mě zajímá a netvař se tak pořád že jsi ukřivděná Od rána do večera RF: RF: - jestli tě to baví... Proč je mojí barvou [Dmi]bílá to vám [G7]brzo [C]napo[Emi]vím [Ami] proč mý oči celý [F]léto po bí[Dmi]lý tak hlado[G]ví v oblacích jak střípek [Dmi]svítí v něm se [G7]nebe [C]zrca[Emi]dlí[Ami] první vločku možná [Dmi]chytím na tváři [G7]mý se [C]rozta[F]ví[C] Ref.:Ať pírek [Dmi]hejna tichá [G7]obzor kolem [C]za[Emi]clo[Ami]ní pod tíhou se větve [F]smrků bílý [Dmi]zemi poklo[G]ní ať pacifikem [Dmi]lesů okno [G7]do tmy zaho[C]ří[Emi][Ami] poutníkům jak maják [Dmi]strážní bílou [G7]nocí na [C]moří[F]ch[C] Mý kroky se lačně dlouží na hřebeny zapadlý tam ve stopě přede mnou se louče slunce zrcadlí v rozmaru pak dolů strání nohy v rytmu stepují šňůry srpků čistou plání dokud můžou malují Ref. Až bystřiny pláčem sněhů s jarem znovu posílí jeho zbytek nabírám si do svých dlaní na chvíli dívám se jak v prstech mizí chladně hladí naposled pro mnohý z vás jistě cizí obyčejný na pohled Ref. .1. [C]Až se sejdem znovu pod stromy v [F7]hebké [C]trávě slunce všechny mraky rozlomí [F7]vánkem [C]hravě [G7]věz,že musí tráva hebká [C]být [D7]vláním [G7]vůní [C]nesmí Tě však vůbec překvapit [D7]léto u všech lesních [G7]tůní .R: Tu [F]chvíli tu mít, kdy [Bb]vítr mraky [F]honí a [Bb]seno kolem [F]voní zá[C7]vratnou [Bb]vůn[C7]í tu [F]chvíli tu mít kdy [Bb]všichni jsme zas [F]spolu a [Bb]slunce klesá [F]dolů [C7]oheň se k hvězdám [F]vznes[F#7G7] .2. Dál zas půjde slunce oblohou čistou modrou vlaštovky se slétnou nad vodou čistou modrou zas na slunci zhnědne tvoje líc bílá bílá a na co se těšíš víc a víc dálka druhý den to smývá 1) [C]Na severu Eskymáci žijou, [Ami]vlci v bílý poušti teskně vyjou. [Dmi]Skřivánek tu ani nezavrzne, [G]jelikož tam pořád děsně mrzne. Rampouchy nám do postele vnikly, sotva jsme si na tu zimu zvykli. Kolem chajdy blizard krutě řádí, zlatokop má romatický mládí. r) [C]Posnídáme jogurt, [Ami]zalehneme do jurt. [D]Potom [F]zahvízdáme na soby, ať [G]nám vylízají nádo[C]bí. Polárních psů smečka, rve se o slanečka. V dáli bahno hnusně začvachtá, lachtan k tomu tiše zalachtá. 2) Na severu nejsou žádný ženský. Jenom sněžní muži sakramentský. Na vohništi přimrzla nám kejta, v poledne je stopět fárnhejta. Fousy se ti mění ve střechýle, na nose abys měl černý brýle. Pustinou se táhneš jako flundra. Vokolo se šklebí zmrzlá tundra. r) Posnídáme flaksy, jež jsou ztvrdlý jaksi. V dáli kleje lovec medvědů, že prej přimrz šosem ku ledu. Leží tam mrtvej bílej losos, nadrbal si kokos. Peřeje jsou totiž zamrzlé, bílá smrt se šklebí oplzle. 3) Máš-li plavovlasou Mery svou rád, pospěš s náma do potoka šťourat. Až se trefí ešus do bonanzy, vypijeme hektolitr Gamzy. Až nám bude sedmdesát sedm, sedneme si spokojeně před dům. Ať půlnoční slunce rudě září, zlatokop má revmatický stáří. r) Snídá jenom housky, uštipuje kousky, celej den se válí u krbu, neboť hřeje pěkně do hrbu. Vzpomíná si k sakru, jak chodil spát za kru. Večer kouká smutně při svíčce, na polární záři v ledničce. .1. [Ami]Na severu eskymáci žijou, vlci v ty poušti teskně vyjou. Skř[E]ivánek tam ani nezavrzne, jelikož tam pořád děsně mrzne. [Ami]Rampouchy nám do postele vnikly, [Dmi] sotva jsme si na tu zimu zvykli. Kolem chajdy blizard k[Ami]rutěe řádí, z[Dmi]latokop ma roman[Ami]tick[E]ý [Ami]mlád[G]í. P[C]osnídáme jogurt, [Ami]zalezeme do jurt, p[G]otom zahvízdáme na soby, ať nám vylízají nadob[C]í. Polarních psů smečka [Ami]rve se o slanečka, v d[G]áli bahno hn[C]usně začvachtá, [G] [C] [E7] lachtan k tomu tiše zalachtá. .2. Na severu nejsou žádný ženský, jenom sněžní muži sakramentský. Na ohništi přimrzla nám kejta, poledne je stopě párem hejta. Fousy se ti mění ve střechýle, na nose abys měl černý brýle. Pustinou se táhneš jako lundra, okolo se šklebí zmrzlá tundra. Posnídáme flaksy, jež jsou tvrdý jaksi, v dáli kleje lovec medvědů, že prej přimrz nosem u ledu. Leží tam mrtvej bílej losos, nadrbal si kokos, peřeje jsou totiž zamrzlé, bílá smrt se šklebí oplzle. .3. Mážli plavovlasou Mary svou rád, pospěš s náma do potoka šťourat. Až se trefí ešus do bonanzy, vypijeme hektolitr gamzy. Až nám bude sedmdesát sedm, sedneme si spokojeně před dům. Ať pulnoční Slunko rudě září, zlatokop ma revmatický stáří. Snídá jenom housky,uždibuje kousky, celej den se válí u krbu, neboť hřeje pěkně do hrbu. Vzpominá si k sakru, jak chodil spát za kru. Večír jen smutně kouká při svíčce na polární záři v ledničce. [Emi]Rec:[G] Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední praporec - moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže. Píseň nazvaná Poslední Moravan. .1. P[Emi]od bíl[G]ou zd[Emi]í m[G]á bl[Emi]áto b[G]arvu p[Emi]erleťovou[GEmi] [G]a zvony [D]odletěly za větrem d[Emi]o Říma[G],[Emi] obzor s[G]e rd[Emi]í, m[G]ůj t[Emi]áto, h[G]anbou š[Emi]arlatovou[G],[Emi] [G]už jsme tu [D]osaměli, z kříže se n[Emi]esnímá. .2. Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů, jen oči pod přilbicí snad ještě doufají, a mlhy zlé se valí do děr od hrabošů i do ran na orlici, kterou už poutají. .R: R[D]udý kohout na obzoru r[Emi]oztahuje spáry, hř[D]eben větru rozčesává p[Emi]era plamenná, v[D]ěřili jsme na pokoru [Emi]u popravčí káry, zl[D]atá doba nenastává, b[Emi]ude k[H7]amenn[Emi]á.[G] .3. Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory, mít duši nestydatou a mozek bez ceny, být králem lstí a snadno vzít si bez pokory na svatbu se Zubatou železné prsteny. .4. Není to med, zas píti číši vrchovatou a věřit na proroky v chorálu polnice, sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou na erbu pro otroky - pro naše dědice. .R: + b[Emi]ude k[H]amenn[Emi]á, [G] b[Emi]ude k[H]amenn[Emi]á ..[G].[EmiGEmiGEmi] .1. Hrajem š[G]achy, dáma jde na[Emi] D5, černý j[Ami]ezdec přišel dámě v[D]stříc, v[G] klubku pěšáků se cítí [Emi]lépe, ona[Ami] ví, že chci ji dávno ř[D]íct. .R: Má b[G]ílá královno, přestaň c[Emi]htít všem dávat mat. Černou a [Ami]bílou barvu znáš, kdy jak r[D]ůže zčervenáš. .2. Hrajem šachy, já jsem zřídka vítěz, říkáš, láska není volný styl. Býváš svéhlavá jak velký dítě, výhra v lásce nemá být však cíl. .R: + stotisíc[G]krát, přestal jsem [Emi]hrát, ale nechci to v[C]zdát, [Cmi]nechci to v[G]zdát. .3. Hrajem šachy, dáma jde na B5, v hradbě figur se ti líbí žít. To je velká chyba dívek v létě, šachy do života nepatří. .R: .4. Hrajem šachy místo hrátek v trávě, místo mazlení se v proudu řek. To je na co máme léta právě, to je na co máme správný věk. .R: + stotisíckrát, už přestal jsem hrát, ale nechci to vzdát, nechci to vzdát. [C]Sví[G]tá [Ami]zpívají [C]ptáci a [F7maj]dva plame[C]ňáci [Dmi]letí blíž k [G]nám [C]Zá[G]ří [Ami]jak ohni[C]váci [F]nevykrvá[F/G]cí [Dmi]to je jen [E7]klam RF: [A]Vím já [Hmi]vím jejich [C#mi]křídla jsou [E7/4sus]bílá [A]a krev je [Hmi]půl slun[D]ce nad [E7/4sus]krajinou [A]Ten let [Hmi]ta zář [C#mi]to je má [E7/4sus]síla [A]vím já [Hmi]vím oni [D]nezahy[E7/4sus]nou. Lásko, otevři víčka, budu tě hýčkat už za svítání. Záhy procitneš v ráji, kde andělé hrají k milování RF: Vím, já vím, tvá kůže je bílá a růž jen půl slunce nad krajinou. Tvůj [C]dech, tvůj [Dmi]žár, [Emi]to je má [G7/4sus]síla a [C]má je [Dmi]tvá, když [F7maj]spolu [G7/4sus]splynou. Pláčeš a je to tak krásné, snad ještě víc spásné, než nejčistčí smích. Svítá, je překrásné ráno a nic není dáno a nic není hřích. .1. [G]Chladná je tvoje tvář jak v kámen vyrytá[D] a bílá, jak růže ve stínu ukrytá[G]. Sejdi z hor dolů ať ztratí tvoje tvář barvu [D]skal, sejdi z hor dolů, když nechceš vadnout [G]dál. .2. Jsi kytka bílá, jak pod kamenem zrána vykvetlá, a chladná, jak padlý sníh je ruka tvá. Když slunce zář se večer schová za zelenou stráň pak zčervenáš, až sevřu tvoji dlaří. .3. Bí1á už je jen kytka, co ted v klopě mám, a chladný už jen plný vína džbán. Zvony vyzvání, na naši svatbu všechny hosty zvou, a chlad tvých dlaní už zůstal vidinou. .1. [Emi]Bílá[Hmi]místa na tvém[C]těle [D]dě[C]vče[H]nejsou-je to [Emi]tak.[Hmi], [Emi]Mám tě [Hmi]zmapovanou[C]víc, [D]než[C] si[H7] sama můžeš[Emi]přát. [Hmi]Ještě [C]víc [D]než [C]si [H7]sama můžeš [Emi]přát. [Hmi]Znám [Ami]všechny ženy v tvém těle,všechny [Emi]měl jsem je v náru[Hmi]čí. S každou[Ami]z nich jsem se [Ami/C]dostal už [Ami]po nocích do kříž[Emi]ku.[H7] [A] [Ami]čerta mi [Ami/C]záleží [Ami]na tom, že [Emi]tím,kdo v podru[Hmi]čí tvých rozma[C]rů kon[H]čí jsem vždycky[G]já. .Ref: Co má[D]být? Jsem totiž[G]tím,kdo z tvý [H]klenotnice má [Emi]víc šperků [D]než by si mohl [G]přát. [H7]Jsem [G]tím,pro ko[D]ho tvý tělo [G]bílý jak květy [H7]kornoutice [C]až k ránu vo[H]ní -hmm vo[Emi]ní. [D]To [G]já jsem [D]tím, komu se [G]tvý dlaně jak [H7]tanečnice, když [Emi]stmívá se, na [D]těle roztan[G]čí. [H7]Co [Emi]říct? Tak už [D]to bývá, je[G]noc a jenom [H]večernice nás [C]hlídá a [H7]v tvářích ho[Emi]ří. [H7]Jen [C]zírá a [H7]v tvářích ho [Emi]ří.[Hmi] [Emi] [Hmi] [C] [H] [Emi] .2. Máš tělo jako vrba za noci,když čekáš na zpověď. Máš tělo jako vrba-samý otázky a žádná odpověď. Jen samý otázky a žádná odpověď. Já cítím všechny ty ženy,a když tě svírám v náručí má představa kdo,z koho se rozpadá. Kdo je tu lovcem a kdo štvsnou zvěří?Náhle tím, kdo v područí tvých rozmarů končí jsem zase já. .Ref: Co má být? Jsem totiž tím, kdo z tvý klenotnice má víc šperků než by si mohl přát. Jsem tím, pro koho tvý tělo bílý jak květy kornoutice až k ránu voní-voní. To já jsem tím, komu se tvý dlaně jak tanečnice, když stmívá se,na těle roztančí. Co říct? Tak už to bývá, je noc a jenom večernice nás hlídá a v tvářích hoří, jen zírá a v tvářích hoří. [Emi][Hmi][Emi][Hmi][Emi][C][H][Emi] +flažolet na 12.pražci .*: [Emi]Cestou [A]neces[Emi][A]tou v botách odřených prošli světa kraj v dobách podivných Došli jednou tam kde moře břeh omývá postavili lodě si a plavili se dál Moře krážem kříž větrem plachty napnutý v pěně na vlnách našli proudy ukrytý Dopluli pak tam kde moře břeh omývá dřevo lodí oheň vzal a šli po svých zase dál Cíl ať vezme čert to hlavní je jít krok za krokem dál a dál Inkoustem se stává pot a někdy i krev pomalu mizí bílá místa na mapách Mořem písku jdou ví jak vody pouští plout nápis: "Tady žijí lvi" mažou podrážkou bot Prošli údolí stáli na vrcholcích hor pak už nebylo jít kam zvedli oči ke hvězdám Cíl ať ... Prošli údolí stáli na vrcholcích hor pak už nebylo jít kam zvedli oči ke hvězdám vydali se ke hvězdám ... .1. Je d[C]éšť, zima a n[Dmi]oc a v[F]ítr tiše z[G]uří, kř[C]esťané spí sl[Dmi]adce, jak p[F]íšou na věnc[G]ích, [C]a jenom b[Dmi]ílá paní ch[F]odí po cimb[G]uří, ch[C]odí už tř[Dmi]ista let a n[F]emá absenc[G]í.[C][Dmi][G][C][Dmi][G][C] .R: Kd[Dmi]e jsou noční příplatky a kd[Emi]e je dovol[F]ená, d[Ami]ešatné, r[Emi]izikové, v[F]alorizac[G]e, jd[Dmi]e s hlavou vztyčenou a [Emi]ani nezast[F]éná, [Ami]a nejspíš [Emi]ani nezná z[F]ákoník prác[G]e. .2. Je déšť, zima a noc a vítr divnou zpívá, jen psové u své boudy žalostně zavyjí, z cimbuří bílá paní do černé tmy se dívá a čas ji šichtu měří železnou rafijí. .R: Kdy jí ta šichta skončí a co ji po ní čeká, pro koho se strojí, drží linii, kastelán notorik a žena na něj štěká, a rytíři už tady asi nežijí. .3. Je déšť, zima a noc a vítr ztratil kabát, my ztratili víru a srdce nehřejí, a jenom po cimbuří chodí žena slabá, chodí už třista let s láskou a nadějí ... předehra: [|:HmiEmiGDF#mi] [HmiEmiF#miF#mi:|] .1. Dívka [Hmi]bledá [Emi]ze starého [G]hradu[D] [F#mi] co [Hmi]vychází [Emi]nocí [F#mi]na cimbuří. Pokoj hledá a nenachází, bílý závoj zavlaje na věži. Záhadnou svou mocí čelo chmuří, její závoj nezamrazí. .R. Kdo chce [Hmi]znát bílou [F#mi]paní přeru[A]ší noční [E]spaní, kdo má [Hmi]rád bílou [F#mi]paní, ten [E]netuší ... [F#mi]Smutek z mých nočních procházek po rozpadlých [E]zdích, [F#mi]smutek vynucených vycházek po zaprášených [G]síních.[F#mi] .2. Měsíc bledý velikou má vadu, svitem nezahřeje, jenom chladí. Smutně hledí, bez úsměvu, ozvěna kroků utichne v protěži. A vítr nezavěje, nepohladí, drsnost roků bez prodlevy. .R. Kdo chce znát ....... .3. Když pak [F#mi]stojíš [_E_]v mým [F#mi]zákoutí s pohledem [E]do kraje z gotického okna, tak [F#mi]málem [_E_]tě to [F#mi]zarmoutí, že vítr vlasy [E]rozevlaje u gotického okna. Tvůj [F#mi]smích ji probudí z denního [E]spánku neviditelná pro nás. [F#mi]Její dech nás zastudí zachvěním [E]vánku, neviditelná pro nás. [F#mi]Už neche být duchem, [E] [F#mi]už nechce být sama,[E] nechce být smutná, tak moc ji to schází. .R. Z krve a citů, má [Hmi]lásko, [F#mi]nesmíš být bílou [A]paní,[E] lásko, nesmíš být bílou paní. Má lásko, nesmíš být bílou paní, lásko, nesmíš být bílou paní, { atd. A E } [A]bílou [E]paní, bílou paní, bílou paní, bílou paní. Bílá stopa mizí (míří) na sever za hradbu lesů mráz mi cestu kříží zatím si vybírá z mých psů Smrt se mi vysmívá z dálky na mě kývá Vím že se už stmívá tenhle dopis už nedonesu Blizzard mi žene do očí sníh stojím jen těžko na saních v zádech mám strach a teplý jih na rtech mi dávno zmrzl smích a mrzne mi i v teploměru líh Zůstat jenom chvíli usednout a nemuset jít zpívá blizzard bílý do uší a mně se chce pít Sním o Jižním kříži já to cejtím v kříži vím že se to blíží nemám s toho strach jenom trochu bych spal Slyším kolem vytí blizzardu a smečky vlků hlad jim z očí svítí a mně zamrz výkřik v krku Dál to prostě nejde sníh na jaře sejde má kostra se vejde do obálky kterou nedoručím .1. Pr[G]ochází se každý ráno p[C]o náměstí s láhví polopr[G]ázdnou, v p[C]odkasané košili a kalhotách, co nemaj' dávno bř[G]ink, v[Hmi]ěší slova na háček, č[C]eká, jestli lidi neuv[G]áznou, a t[Ami]i spěchají dál a říkaj[F]í, že je to blázen, lump a fl[G]ink. .2. Vídávám ho odpoledne vysedávat v parku u nádraží, vede řeči s přáteli a z pytlíku jim sype ptačí zob, na nikoho neštěká, neplivá a nohy nepodráží, a přesto spousta lidí říká: kdyby tak chtěl zmizet beze stop. .R: D[D]ávno je zná: lidi n[C]ormáln[G]í, co život m[C]oráln[G]í vedou, kd[D]yž je někdo vidí, d[C]ávno už zn[D]á všechny [G]urážk[C]y, co [Ami]od těch černejch skl[D]idí bílá vr[G]ána. .3. Má kapsy plný otázek a odpovědí na to, co nás trápí, vypadají bláznivě, když člověk pluje plnou parou vpřed, takže nikdo neposlouchá, pokud se sám zrovna nepotápí, propadaje ke dnu teprv poznává, zač stál ten jeho svět. .R: Poznává sám lidi normální, co život morální vedou, když je někdo vidí, poznává sám všechny urážky, co od těch černejch sklidí bílá vrána ... Sie hat sich ihr Leben ganz anders vorgestellt: mehr vom Glück sich nehmen, mehr von dieser Welt und ihr Haar ist weiß wie Schnee und ein Bild erinnert sie: Weihnacht in Familie ist darauf zu sehn. Sie hat sich den Abend ganz anders vorgestellt. Ein Schweigen vor dem Fenster in ihrer kleinen Welt. Draußen sieht sie Spur´n im Schnee, doch kein Mensch erinnert sie an Weihnacht in Familie und es tut ihr weh. Und dann betet sie und steckt eine Kerze an und dann wartet sie und schaut sich die Bilder an: Bilder der Vergangenheit, Bilder aus der Jugendzeit. Draußen sieht sie Spur´n im Schnee, doch kein Mensch erinnert sie an Weihnacht in Familie und es tut ihr weh. Und dann betet sie und steckt eine Kerze an und dann wartet sie und schaut sich die Bilder an: Bilder der Vergangenheit, Bilder aus der Jugendzeit. Otevírám kalendář štěstí na stránce sté je listopad Podzimní blues tichému dešti napovídá dům z černých klád Zapomínám že řeky plynou zapomínám že běží čas Důvěrný klid nad krajinou pro oči mé hodokvas Luno luno luno líbezná Luno luno luno líbezná Luno luno luno líbezná Luno luno luno líbezná Šelestí déšť chvějivých tremol barevný zvuk má listí tón Po kapkách zní toccata Emoll podzimní hlas má baryton Za obzorem jsou jiné květy ze strání dnů se dovídám Tady je stůl a prosté květy pokorný kraj je dokořán [C]Já sním o ván[Dm7]ocích [F#]bílýc[G7]h, [F]vánocích, [G7]jaké z dětství [C]znám,[Dm7] [G7]zněly [C]zvon[Cmaj]ky [C7]saní a [F]každé [Fm]přání v ten [C]den [F]spln[D7]ilo se [Dm7]nám.[G7] [C]Já sním o váno[Dm7]cích [F#]bílýc[G]h, [F]vánočním [G7]stromku září[C]cím,[Dm7] [G7]světla [C]sví[Cmaj]ček, j[C7]melí a s[F]níh,[Fm] tak byl [C]krás[Gdim]ný d[Dm7]en o v[G7]ánocí[C]ch [D][G][D][G][D][G][Hmi][A] [D]Víš,[G] [D] [G]na nic se mě [D]neptej, [G] [D] [G] Dnevím, Gco je [D]se mnou [G]a nechci bejt [D]na tebe [G]ani [D]trochu [G]zlej, jó, [D]víš,[G] [D] já se [G]ztratil mezi [D]břehy [G] [D] [G] a [D]vyhra[G]bat se z [Hmi]toho budu muset [A]sám. .Ref: Budu muset [D]sám, překonat [Hmi]sám smutku oce[G]án ve čtyřech [A]zdech, budu muset [D]sám, docela [Hmi]sám, přepravit se [G]tmou na druhý [A]břeh, budu muset [D]sám a sám...[Hmi] [G] [A] [D] [Hmi] a [G]cestou zamá[A]vám bílejm velry[D]bám. Víš, tak se na mě nezlob, běž už radši pryč, zhasni mi světlo a zavři za sebou dveře, jó, víš, já ti zase zavolám, jestli o to ještě budeš vůbec stát. .Ref: Budu muset... .1. [Emi]Bílej jezdec jede tmou, [C]bílej meč má [Emi]nad hla[D]vou, jede cvalem s touhou svou, jede smutnou Evropou, prachem cest je pokrytej, nese svoje poselství, [Emi]pohled krví podlitej, [C]jede sám, to [D]každej ví. .R: [Emi]Bílej jezdec, bílá zář, bílej den a [D]bílá [Emi]tvář, [Emi]bílej jezdec, [D]bílá zář, [C]bílej den a [D]bílá [Emi]tvář. .2. Jeho kůň je unaven, paže s mečem znavená, z černý noci už je den, mladá dívka zmámená podala mu vody pít, rytíř se jen usmívá, v čistý zemi chtěl by žít, dní už mu moc nezbývá. .R: Bílej jezdec, bílá zář, bílej den a bílá tvář, ... .3. Kolik bílejch rytířů padlo pro tu pravdu svou, kolik lesklejch pancířů rozdupáno většinou, tak buďte trochu šlechetní, ať tu není jako host, na tu bitvu poslední je vás tady přece dost. .R: Bílej jezdec, bílá zář, bílej den a bílá tvář, ... .*: Posled[D7]ní [G]bitva [C]vzplá[Ami]la, dejme [D]se [D7]na poch[G]od, Ban[Dmi]da blou[E7]dů [Ami]plešatejch mu [G]možná [D]přijde vh[G]od. .1. Když [A]vítr se zmítá a [E]buší do [A]oken a [D]sníh kolem lítá, mě všechno táhne [A]ven tam [D]do hor směrem severním, kde ledová je [A]pláň, kde tátu s jeho spřežením už [E]kryje bílá [A]stráň. .2. Tam místo stromů k nebi ční pahýly kamení tam stovky mil nekonečný a žadný stavení, jen vítr šlehá do očí, do tváří pálí mraz a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz. Ref. Jen [A]stín kopců v dáli a [D]vítr co pálí, [A]ten mýho tátu každý [E]den připomí[A]ná. .3. Pět psů, jedny sáně a před ním dvěstě mil tak do té bíLe pláně můj táta vyrazil jen pár vyjetých kolejí zbylo tenkrát po sanich i zbytky jeho šlépějí však brzo přIkryl sníh. .4. A od té doby sedmkrát už přešel Štědrej den, ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát. Ref. Jen stín ... .1. Hv[G]ězdnatou nocí přijíždí můj bílej t[D7]irák, na brzdy dupnu a zeptám se:"Pánové, k[G]am?", u mě se platí p[H7]ísničkou za každej k[C]ilák, až uslyší kytaru, i hvězdy se přidají k n[D7]ám. .2. Kdyby šel po světě snad jenom jedinej tulák, zhloupnul bych pro něj a kam by chtěl, tam bych ho svez', v nebeským hotelu ještě mu poručím tuplák, aby ti v neděli o jednom chlápkovi řek'. .R: D[G]ívej[Gmaj7], už n[Emi]a nebi rozsvítil světla bílej v[D]ůz, d[Ami]ívej, zastaví hvězdám a sveze je cesty k[G]us, dívej[Gmaj7], ten š[Emi]ofér má za sebou měsíce bílou z[D]ář, d[Ami]ívej, až bude nad tebou, rukou mu zamáv[D7]áš. .3. Možná, že jednou za tebou přijedu domů, jen tak se kouknout, co novýho a jakpak se máš, maličkej dárek přivezu ti k tomu: stříbrnej prach, co nachytám po cestách. .4. Každou noc řídím velikej bílej tirák, co o něm v sobotu písničky slýchávám, odřenej frak a na hlavě černej širák, tak, slečny hvězdy, nasedat, a jedeme dál! .R: .*: Hv[G]ězdnatou nocí přijíždí můj bílej t[D7]irák, na brzdy dupnu a zeptám se:"Pánové, k[G]am?" .1. [D]Šerif leští hvězdu [D4sus]o svou [D]klopu v říčním písku vyslí[D4sus]dil tvou [D]stopu [G]černý kůň se u zábradlí [D]vzpíná [A]zubatá se [A4sus]šourá [A]blíž a [D]blíž .2. [D]Z kamarádů náhle [D4sus]jsou dva [D]soci na verandách probdí[D4sus]váš svý [D]noci [G]nespasí tě další láhev [D]vína [A]Billy marně [A4sus]hledáš [A]lepší [D]skrýš .3. Mají v tvářích oči které mrazí stíny v stopách tvých nájemní vrazi čekají až tvá dlaň bude líná pozdě je v svých zádech objevíš .4. Tvůj kámoš je jen mexická běhna neskryjí tě její snědá stehna už si čudlík od podvazků spíná cítí smrt, tak odchází, však víš .5. Pat Garret už sedí na číhaný a ty seš ten jelen smečkou hnaný dnešní mejdan není pro pozvaný Billy, marně hledáš lepší skrýš .6. Nepohladí už tvůj pohled smělý kůži holek v Rio Pegas Valley neochutnáš jejich klíny skvělý tvá pouť právě končí, skoro spíš .7. Zákon ten je bdělý, neusíná a tvá dlaň je ospalá a líná o schody se tříští láhev vína zubatá už tančí blíž a blíž .8. Šerif leští náboj o svou klopu a já v ruce krumpáč, hrob ti kopu z díry už je cítit vlhká hlína domů už se stěží navrátíš živý už se domů nevrátíš .1. Když j[G]ako kluk četl v kovbojkách, chtěl rovnat sám se hrdin[D]ům, nechal si mužně říkat Bill, ale zůstalo mu Billy Šp[G]unt, jako každej, i on fotbal hrál, žádnej tým ho nechtěl vz[C]ít, /: byl m[(C)]alý, sláb, no B[G]illy Špunt, tak k č[D]emu by ho měli m[G]ít? :/ .2. Víc bratr s léty mohutněl a táta ho měl proto rád, on zůstal špunt, zato nesmutněl, ale uměl se i sobě smát, a když rukoval, tak i četař se smál, komu že to velet má, ale /: jednou i on překonal svoji malou výšku sám. :/ .R: B[C]illy překonal ji sám, B[G]illy překonal ji s[Emi]ám, j[G]ednou i on př[D]ekonal sv[C]oji malou výšku s[G]ám. .3. A bratr, ten už zatím hrál za nejslavnější tým, svůj díl štěstí by mu jistě přál, ale ono raději šlo s ním, a pak jeden den si dětí pár začlo jen tak s řekou hrát a /: ze všech lidí jenom Bill měl odvahu se s vodou prát. :/ .R: Billy překonal se sám, Billy překonal se sám, život dal, aby zachránil, překonal svou malou výšku sám. .1. [E]Mexická hranice [H7]táhne se tam [E]kde začal příběh, co [H7]vyprávím vám [E]tam prožil mládí hoch [A]ostrý jak břit [E]začli ho nazývat [H7]Billy the [E]Kid. .2. Tam v Silver City, když dvanáct měl jar s opilým chlápkem se do hádky dal a když dým výstřelů zdvíhal se výš měl Bill vrub na pažbě a sháněl skrýš. .3. Od státu Texas až do dáli k Maine v zádech měl vítr, jak větrnej mlejn ze mříží v Las Cruses ulít' jak pták jen mrtvej žalářník moh' by říct jak. .4. Mexickým dívkám Bill chlubil se rád byl jejich idol a s každou směl spát dnes zlatem ověsil každičkou z nich sejf dvou bank v Juarez má prázdnej břich. .5. Pat Garett přijíždí, právě v ten čas poslouchá jak Billy chvástá se zas dvacítce mužů, jak kulí dal mat dvacátý druhý, že má být sám Mat. .6. A když Bill pro láhev na dvůr si šel náhle třesk výstřelů vzduch rozezněl Pat Garett noční tmou, dobře se kryl v zádech měl díru a na tvář spad' Bill. .7. Mexická hranice táhne se tam kde leží ten o němž vyprávím vám co chtěl jen zákoník šesti ran ctít který se nazýval Billy the Kid. [C]Kdysi byl moji láskou kůň bílej jak [Dmi]sníh bílá hříva mu [G]vlála do všech dětských snů [G]mých Táta neměl moc peněz,celý roky se dřel nadělal spousty dluhu,jen aby ho měl Když pak s běloušem prvně na dostihy jel na jeho rychlý nohy vsadil všechno co měl Bělouš běžel tak lehce,jako by vánek val všechny koně a jezdce za sebou zanechal Při každém jeho skoku rostla naděje v nás při jednom ale úpad a zlomil si vaz Táta neřekl slovo,jako socha tam stál a já poprvé viděl,jak se rozplakal Kdysi byl moji láskou kůň bílý jak sníh bílá hříva mu vlála na cestě poslední originál Cdur kápo 3 [D]Bílý pták [A/C#]letící [Hmi]atmosférou [G]píseň nezazpívá [Emi7]ví jaká [A7]je to tíže [D]že smutně mává [A/C#]křídli k [Hmi]slunci [G]co pro nás vychází taky [Ami7]déšť na nás [A7]pořád prší [D]a stín [A/C#]budoucích [Hmi]věcí [G]mívá odlesk [Emi7]věcí minu[G]lých teď [A]vím jak ptát se [D]mám kam [A/C#]letí ten pták [Hmi]dál [G][Emi7][A7] z výšky lítá za obzor věků kam nedohlédnem ale možná jednou dojdem po svých při zemi a těžce klopýtáme vzpomínáme dál v oblacích vyhlížíme stín budoucích věcí mívá odlesk věcí minulých teď vím jak ptát se mám kam letí ten pták dál jako bílý pták chtít létat nepomůže není křídel není lidské síly co za obzor vidí na věky věků hledáme výšku bílý pták nám smutně mává v atmosféře nezazpívá stín budoucích věcí mívá odlesk věcí minulých teď vím jak ptát se mám kam letí ten pták dál .1. [D]Hvězda zářila a [A]vzduch se chvěl, hvězda zářila a [D]vzduch se chvěl, [D7]hvězda zářila a [G]vzduch se chvěl, jasná [D]noc nad Bet[A7]lémem [D]stála. .Ref.: [D]Tichounce tam [G]hrá[A]li, [D]na zvonky si [G]zvonili [A7]bim [D]bam, [D]přišli lidé [G]zdá[A]li, [D]povídali a [G]chodili [A7]sem [D]tam. [G]Ó, [D]jak se máte? [G]Ó, [D]proč se ptáte? [D]Tichounce tam [G]hrá[A]li, [D]na zvonky si [G]zvonili [A7]bim [D]bam. .2. /: V chlévě dítě jako z růže květ :/ 3x králové vzdávají mu díky. .3. /: Látky, šperky,radost pohledět :/ 3x k tomu datle a čerstvé fíky. .Ref.: Tichnounce tam hráli.... .4. /: K ránu všichni tiše usnuli :/ 3x k jejich štěstí či k jejich smůle. .5. /: Hvězda zářila a vzduch se chvěl :/ 3x pokoj všem lidem doré vůle. Jó, s[F]vět sál novu mízu a [Dmi]jaro přišlo k nám, já [Gmi]potkal [C7]Monu Lizu, [F]chyběl jí jen rám. [F]Její úsměv poznám, byl to [Dmi]zaručeně on, [Gmi]proto [C7]mi teď srdce [F]zvoníš jako [F7]zvon. Jenom to [Bb]bim. bam, bim-bam, bim-bam m[F]aloučko ztlum, [C]mám strach, že to v noci [F]vzbudí celej [F7]dům. Jenom to [Bb]bim. bam, bim-bam, bim-bam m[F]aloučko ztiš, [C7]mám strach, z čeho to už v[F]íš. Ten úsměv jí sluší, i vlasy k ramenům a mně rudnou uši, jen si na ni vzpomenu. Když jsem s ní šel domů, byli jsme jak opilí a všechny zvonu k tomu cestou zvonili. Radši to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztlum, mám strach, že to v noci vzbudí celej dům. Jenom to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztiš, mám strach, z čeho to už víš. Jó, až mi jí jednou snubní prsten zajistí, pak všichni známí zblednou bledou závistí. Čtyři bílý slony potom ke kočáru dám a cestou budou zvony zvonit jenom nám. Budou nám bim-bam, bim-bam, bim-bam překrásně hrát, aby bylo jednou na co vzpomínat. Každý ten bim-bam, bim-bám zvon příjde rád k svatbě bla-bla-bla-hopřát k svatbě bla-bla-bla-hopřát k svatbě bla-bla-bla-hopřát, a znova: k svatbě bla-bla-bla-hopřááát [G][C][D][Gmi] [Gmi]V nároží, v reklamách křikla[Cmi]vých neonů a nad tím zas ta [F]vůně benzínu bister snů [Gmi]včerejších, déšť na stře[C#]chách. Pojďme [Gmi]dál, všude svět disko[Cmi]ték, salónů a večer jako [F]tůně na řasách, očích i [Gmi]dlaních tvých, za deset [C#]pět.[D] Na [G]mém předměstí je biograf [C]láska, půjdem tam, je biograf [D]láska, patří k nám ty filmy [G]o štěstí. Na [G]mém předměstí je biograf [C]láska s modrou tmou, je biograf [D]láska a v něm jsou jen filmy o [G]štěstí. [C]Můžem si [D]lhát pod plátnem [G]stříbrným, [C]můžem se [D]smát až zhasnou [G]v sále, [C]můžeš, co [D]chceš, není to [Emi]krásné snad říkat, jak [A]máš mě rád, kdy si jen [C]vzpomeneš, co já ti [D]můžu víc [G]dát. [C][D][Gmi] Páteční večer v nás v košilích džínových, spí ještě milování, čas je čas, vypni už tranzistor, jsme tady zas. Tady jen horký dech, země her stínových, ty nade mnou se skláníš, nemáš hlas, svítí jen semafor na přejezdech. Na mém předměstí je biograf láska, půjdem tam, je biograf láska, patří k nám ty filmy o štěstí. Na mém předměstí je biograf láska s modrou tmou, je biograf láska a v něm jsou jen filmy o štěstí. Můžem si lhát pod plátnem stříbrným, můžem se smát až zhasnou v sále, můžeš, co chceš, není to krásné snad říkat, jak máš mě rád, kdy si jen vzpomeneš, co já ti můžu víc dát. Sie war kaum 16, da war ein Mann, Als sie das erste Mal verlor. Und was er sagte, sie glaubte daran An seine Sprueche, die er schwor. An seine Sprueche, die er schwor. Er nahm sie mit und er schickte sie fort. Sie war ihm wie ein Untertan. Sprach grosse Dinge, sie glaubte daran, Bis er dann nicht mehr wiederkam. Bis er dann nicht mehr wiederkam. Bis ans Ende der Welt waren die Worte aus Luegen erdacht. Bis ans Ende der Welt fuer ein paar Stunden auf Liebe gemacht. Bis ans Ende der Welt waren die Worte aus Luegen erdacht. Bis ans Ende der Welt fuer ein paar Stunden. Nun teilt ein andrer mit ihr seine Nacht, der es vielleicht auch ehrlich meint. Doch sie spuert Kaelte, liegt oft stundenlang wach, denkt sie an die vergangne Zeit. Denkt sie an die Vergangenheit. Bis ans Ende... Bis ans Ende... Už [C]válka pár let trvala a [G]zdálo se že [C]teď [F]Celý svět už čeká na [C]naši odpověď Boj se šířil ze souše na [G]celý oce[C]án A [F]svět si kladl otázku, kdo [G]na moři je [C]pán Pod nepřátelskou vlajkou prý křižuje na vlnách Loď mohutná a silná, a každý má z ní strach Je velká jako hora, a má snad tisíc děl Nikdo větší pevnost plovoucí snad před tím neviděl Rf.:My [C]všichni známe příběh ten a [G]ty ho taky [C]znáš Jak s malým chytrým Davidem se [G]popral Goli[C]áš Jak [F]chcete s touhle lodičkou si [G]troufnout na obr[C]a Ten kdo věděl, že je v právu, ten snad [G]nikdy neproh[C]rál My hledali ho dlouho, jak lovec úlovek A s námi spousta letadel, lodí a ponorek A najednou se v mlhách ten kolos objevil A v tu chvíli jsme spatřili jak velký je náš cíl Ten křižník začal pálit hned a spustila se řež Já řek si: "hochu, domů už sotva dopluješ!" Buď my a nebo oni se na dno dostanem Kdo vyhrál, to se uvidí až někdy nad ránem Rf.:My všichni známe příběh ten a ty ho taky znáš Jak s malým chytrým Davidem se popral Goliáš Jak chcete s touhle lodičkou si troufnout na obra Ten kdo věděl, že je v právu, ten snad nikdy neprohrál Ale trvalo to sedm dní, než na moři byl klid Pak obr jako po flámu žíznivě začal pít A klesal ke dnu najednou a točil se jak vor A my jsme na to koukali, jak na nejlepší fór Když skončila se válka, já v novinách to čet Že větší bitvu oceán nezažil za sto let Dnes už nikdo neví moc o bitvách na moři Kde se žraloky rvali se i malí úhoři Rf.:My všichni známe příběh ten a ty ho taky znáš Jak s malým chytrým Davidem se popral Goliáš Jak chcete s touhle lodičkou si troufnout na obra Ten kdo věděl, že je v právu, ten snad nikdy neprohrál Rf.:My všichni známe příběh ten a ty ho taky znáš Jak s malým chytrým Davidem se popral Goliáš Jak chcete s touhle lodičkou si troufnout na obra Ten kdo věděl, že je v právu, ten snad nikdy neprohrál .1. Pojď [C]sem ty trápení, trápení [Dmi]moje, pojď [C]sem a zhasni a neříkej [Dmi]nic, poslední do[D2sus/H]bou spíš nejsme než jsme, m-[A7/4sus]m[A7] bude to [Dmi]bolet, ale [E]musím, [E7]musím to [Ami]říct.[G][Faad9] .R: Tu [C]blůzku si zapni, slovům je malá, [Ami]o knoflík hrdost zapni si výš, už jsme si [Dmi]málo, písničko [G]stálá, přátelství pro [Fadd9]lásku malá je skrýš. .2. Budem si psát, budem si zpívat, půjdeme do bistra, do bistra něco si dát, ale než někde čekat, čekat az zívat, to ne, na to mám, miláčku, život moc rád, m-m. .R: Tu blůzku si zapni, slovům je malá, ... .1. Snad [E]pravdu má ten kdo [D]o lese jen dlouze [E]básní on [C]ví, že lesní [D]krása smysl [E]má Snad doufá, že touto písní všech stud vyvolá těch kteří ničí ten ráj .Ref: Tu [D]strom se k zemi [E]řítí a [A]všichni volaj [E]stát Bez [C]jediného [G]slova vám [A]vykácejí [E]sad Není-li všem jasné, že tak to nejde dál pak lidský oheň zhasne už se napřahuje kat .2. On věří v svůj úděl a nechápe na co svět čeká Už teď lesů málo lidí moc .Ref: Tu strom se k zemi řítí A nikdo neřve stát Však miliardy lidí zakládají sad Není to tak lepší Když rozum všechny spojí Na vraždychtivém katovi je vidět že se bojí .Dohra: [|:] [Ami] [E] [Ami] [E] [Ami] [D] [E:|] [A] V[C]stáve[E]j sladká lásko, vstávej už je čas u[C]ž dávno[Dmi] nemám náskok, jen v dálce cizí hlas v[F]olá[C], že [Dmi]čas je se brát do zítřejší bitvy. V té válce s kmenem Čechů, já před léty tě bral to já spálil jsem tvou střechu a rozdrásal tvůj žal a teď tvoji bratři budou zas chtít zpátky krev mojí. Tak lásko proč teď mlčíš a zapomínáš řeč jen hladíš kůži vlčí a otevíráš klec a žlutý pták nad černý les vzlétá a zpívá. My prohráli tu válku, neboť slabá jsou má kouzla, šíp nepřekoná dálku, když nepomáhá touha, když z plamenů zbývá jen dým nad ohništěm z chvojí. Až přiblíží se řady a padnou na zem šípy dbej prvního ať srazíš ranou mojí dýky a pak možná vrátíš se zpět z bitvy na Tursku. Tělo necháš vlkům, jen odřezáš mu uši tou ranou na bílém krku zachráníš svou duši, tak možná vrátíš se zpět z té zítřejší bitvy. Už slétají se vrány a napíná se luk a do hluboké brázdy smrt zabodává pluh a nahá těla pokrývají sníh, jen rytíř se vrací. A v kalném jitřním světle, ho doma vítá smutek a na skrvaveném plátně nesvázaný šátek a pod plátnem zvedá se stín mrtvého těla. Jak rytíř hledá závoj, tak rozpoznává děj ten chaos snů a náhod má náhle pravý směr sebe jsem zachránit chtěl a zabíjel tebe. Znával jsem tě lásko, jak ožívalas nocí tak sladká vůně vlasů a pevná v útlých bocích a teď vím, že ve stínu peří nůž navždy se skrýval. Já byl tvoje láska a teď jsem jen tvůj žal, když na půlnoční straně tvého snění jsem stával když každý z nás vyjížděl sám pod lesklou zbrojí. Tak lásko kde je obzor, co nás jednou spojí, kde začíná už nebe, kde ještě stromy stojí, tak miláčku cítíš ten sníh na Duryňském poli. opakovat 1. sloku [C]Má vlasy [G]dlouhý do půl [C]pasu [C]k turistům [F]jistou náklon[C]nost [C]barokní [G]sochy v letním [C]jasu [C]sedí tu [F]jako hejno [C]vos /: [Ami]má vlasy do [Emi]pasu a [F]jen tak pro ra[C]dost [C]nabízí [G]ortel nebo [C]spásu :/ [C]spásu[F] [F]v bitvě o Karlův [C]most [Emi]To pro te[F]be král Karel [C]Čtvrtý [F]má lá[Emi]sko vlasa[Dmi]tá /: [G]dával [C] do malty [F]žloutek [Emi]a mrhal [Dmi]úsilím a [C]pruty [F]ze zla[C]ta :/ Má vlasy dlouhý do půl pasu svůj bledej šampónovej chvost a svádí právě toho času bitvu o Karlův most /: má v očích muškety, děla a čeká na Švéda klíč ke zbrojnici těla až na Kampě mu dá :/ To pro tebe král Karel Čtvrtý ... Máš vlasy dlouhý do půl pasu tvou svatou válku vidí most barokní sochy v letním jasu a Němců kolem jako vos /: máš vlasy do pasu a jen tak pro radost nabízíš ortel nebo spásu:/ v bitvě o Karlův most v bitvě o Karlův most v bitvě o Karlův most [AmiGAmiEAmiGAmiEAmi] .1. [Ami]Z chyže pod horama [G]hotel Panorama [Ami]buduji[E] [Ami]maje po levici [G]svoji polovici [Ami]svalnatou[E] [Ami]v tom panoramatu [G]mezi horama tu [Ami]sleduji[E] [Ami]pannu pololvici [G]s horní polovicí [Ami]hřivnatou [C]Panna pololvice [Dmi]řízek z kralevice [C]smažila[E] [C]mýdlem polila se [Dmi]potom holila se [Ami]v poklu[E]su [Ami]vypadala směšně [G]když se bezúspěšně [Ami]snažila[E] [Ami]horní polovici [G]dáti k dispozici [Ami]cirkusu[EAmiAmiGAmiEAmiGAmiEAmi] .2. [Ami]V hrsti perořízek [G]jedl Nero řízek [Ami]v jeteli[E] [Ami]vzadu Apeniny [G]kilo huspeniny [Ami]v popředí[E] [Ami]vsedl do Žiguli [G]strýce Caliguly [Ami]chcete-li[E] [Ami]vzal na půdě lati [G]jel si udělati [Ami]prostředí [C]V stínu kolosea [Dmi]seděls v karose a [C]netušil[E] [C]že je volovinou [Dmi]hrát si s hořlavinou [Ami]u la[E]tí [Ami]vatra nectila tě [G]bratranec ti latě [Ami]vysušil[E] [Ami]domy plápolaly [G]požár udolali [Ami]mulati[EAmiAmiGAmiEAmiGAmiEAmi] .3. [Ami]Povím třemi slovy [G]co se Přemyslovi [Ami]povedlo[E] [Ami]jeda v čele voje [G]našel u Bivoje [Ami]Libuši[E] [Ami]Líba drapla dýku [G]křikla na vladyku [Ami]nemehlo[E] [Ami]kdě si bol tak dlho [G]Bivoj popadl ho [Ami]za uši [C]Na hrb si ho hodil [Dmi]pak se k hradu brodil [C]potoky[E] [C]znaje našlápne-li [Dmi]někde na šrapnely [Ami]vyle[E]tí [Ami]jeden vylekanec [G]zařval ´Hele kanec [Ami]divoký´[E] [Ami]pak to ohlodali [G]do knížek to dali [Ami]pro děti[EAmiAmiGAmiEAmiGAmiEAmi] .4. [Ami]Kterak na mou věru [G]zahnat nedůvěru [Ami]k vrchnosti[E] [Ami]když mne kontrolují [G]i když na Metuji [Ami]vesluji[E] [Ami]čtu si Dührenmata [G]a mám dilemata [Ami]s věrností[E] [Ami]krátce před zatčením [G]žiji s přesvědčením [Ami]ve sluji [C]A když na pivo je [Dmi]myslím na Bivoje [C]zemana[E] [C]člu si Calderona [Dmi]myslím na Nerona [Ami]pali[E]če [Ami]doma v Polici je [G]tajná policie [Ami]schovaná[E] [Ami]tak si na němého [G]hraju v domě mého [Ami]holiče[EAmi] [Ami]la l[G]a [Ami]la .[E].. [Ami]tak si na němého [G]hraju v domě mého [Ami]holiče[EAmi] Black night is not right, I don't feel so bright, I don't care to sit tight. Maybe I'll find on the way down the line that I'm free, free to be me. Black night is a long way from home. I don't need a dark tree, I don't want a rough sea, I can't feel, I can't see. Maybe I'll find on the way down the line that I'm free, free to be me. Black night is a long way from home. Black night, black night, I don't need black night, I can't see dark night. Maybe I'll find on the way down the line that I'm free, free to be me. Black night is a long way from home. 1. [E]Jó hej co je Sa[A]hara proti [H7]mý strašný [E]žízni vím že slunce [A]zapadá za se[H7]bou mám smečku [E]psů [A][E] 2. Slyším jak šerif nadává z okresu má Eldorádo Jó hej co ho to napadá že bych se já chytit dal R1: [E]Chytili ho u ko[H7]ní těžko ho teď někdo doho[E]ní před sebou [E7]má mustangů [A]stádo jupi [H7]jou a do Mexika [E]krok[A][E] 3. Jó hej i když se nevrátím v srdci mám Arizonu svou lásku neztratím ani tam u Rio Grande 4. Good bye rodné USA řeko Colorado jó hej šerife nedoufej teď už mám do Mexika krok R1: Chytili ho u koní.... R2: Poznali, že chybili v baru že nepřibili zatykač na jeho jméno jupi jou ať žije Blacky Joe .1. P[Emi]od okny r[Emi/F#]ozložil n[C]ám svoje š[Emi/H]apitó č[Ami]ert ví pr[C]oč, ale vžd[Emi/H]ycky má nabit[Emi/G]o cirkus v[Emi]ítězství, r[D]emíz a ztr[Emi]át, co jm[D]éno má Sv[Emi]ět .2. Někdy se náhodou skvělý trik podaří, často však zůstanou jen chmury ve tváři, takto za oknem u plotu stojí už hezkých pár let. .R: Můžeš t[Emi]ančit, tančit a zp[C]ívat, zpívat a h[G]osty zvát[D], vína d[Ami]ost - pojď, př[C]isedni k n[Emi]ám, připij s t[C]ěmi, s těmi, co's m[D]íval vždycky t[G]olik rád[Emi], c[G]o ti na cestu št[C]ěstí jdou přát, c[G]o ti na cestu št[Emi]ěstí jdou přát. .3. Šminky a zrcadlo v domečku na kolech, čaroděj, klaun tu má šanci na úspěch, pod černou lampou zlomená hůl, tak vem ji a běž. .4. Plachtu posetou pozlátky z čokolád, v dálce se blyští, však zblízka z ní sálá chlad, v manéži prohnilé piliny čpí a hraje se dál. .R: Můžeš tančit, tančit a zpívat, zpívat a hosty zvát, už jsi vyrostl z nesmělých let, připij s těmi, s těmi, co přichází blahopřát k tvému angažmá v cirkuse Svět, k tvému angažmá v cirkuse Svět ... Já mám dovolenou od ministra povolenou i od mistra tak se jedu podívat jak na západě pracující žijou furt je bijou Vzal jsem potvrzení doplnění o splnění naplnění připlnění vyplněný na něm není to co voni chtějí ty Matěji V rámci opatření při spatření nedopatření pro potření třídního tření už tu není kdo se kření je tu smutno málo deviz Tak jdu za ředitelem že budu klamat tělem připravím si bílou vobálku a čelem nabourám ty dveře von tam není je zavřenej Jářku zdokonalená soustava plánovitého řízení tam mi asi nepomůže budu muset jít kam jiný choděj na pivo Tak tu v restauraci sedím na mapu Evropy hledím pivo nemá žádnou pěnu už to nemá žádnou cenu abych myslel proč taky Ráno pojedou zas vlaky ty jsi s nima moh jet taky teď tu ovšem sedíš u piva a všechno ti zas připomíná válku pitomou .1. [Cmaj]Seděla jsem u okna a [Fmaj]hleděla ven [Ami]svět byl pro mě tenkrát nádher[G]ej [Cmaj]stromy se zelenaly [Fmaj]víc než dnes a [Ami]ptáci létali až do [G]nebes [Ami]květy se barvily [G]duhově a [F]lidé se [G]tvářily [C]bláhově .2. [Cmaj]Ale život se s nikým [Fmaj]nemazlí [Ami]přidělí každému z nás spustu [G]starostí [Cmaj]stačí se povznést nad ně [Fmaj]a jít dál [Ami]a věřit v [D]malý [G]ráj .3. [F]Dnes u okna nesedím [G]lidé jsou kráse imunní [Ami]úsměv se jim ztrácí z tváře a oči jsou bez záře [F]s přírodou nemluví [G]a ženou se za prací [Ami] .4. [Cmaj]Vím život se s nikým [Fmaj]nemazlí .Dohra: [/:] [Cmaj7] [Fmaj7] [Ami] [G] [:/] [/:] [F] [G] [C] [:/] [/:] [F] [G] [Ami] [:/] [Cmaj7] [Fmaj7] .1. T[C]am v hoře bl[Ami]anické spí v[F]ojsko - n[F/E]aše sp[G]ása, t[C]ak nás to [Ami]učili a t[F]ak to b[F/E]ude [G]asi, j[F]enže čas p[G]okročil a m[C]y, z krv[C/H]e a m[Ami]asa, č[F]ekáme s [C]odevzdáním, [F]až nás Bl[F/E]aník sp[G]así. .2. Kuřata z Xaverova mají stejnou šanci, blanická kuřata si taky dávaj' dvacet, kdekdo nám svítí, jenže tma je jako v ranci, lezeme na strom, který jiní začli kácet. .3. Blaničtí rytíři si spokojeně chrní, tudíž: není tak špatně, aby nemohlo být hůře, proč potom strkat hlavu do koruny z trní, když ti ji nasadí to xaverovský kuře? .4. Jsme záznam na desce, co má jen jednu drážku, kdysi to mohla býti progresivní deska, kdysi to bejval šlágr, že jo, pane Hašku, no ale vážně: poslouchal byste ji dneska? .5. Věděl jste dobře, že je blbost věčně stejná, i když je vysílána super-hifi-quadro, ty mouchy pořád dělaj' na obrazy lejna a ten pan Brettschneider má jenom jiný kvádro. .6. Možná by stálo za to, z nějakýho fondu uvolnit částku, třeba v rámci odzbrojení, do hory blanické pak zavést vrtnou sondu, abychom zjistili, že v hoře nikdo není. .7. Že je to stejná hora jako každá jiná, v tomhletom případě, no teda, Pánbůh s námi, nezbyde přiznat, že je všechno naše vina, že oni spasitelé vlastně jsme my sami. .8. Zatím jen donášíme, žvaníme a spíme, někteří makají a jiným rostou pupky, jde jenom o to, zjistit, co v nás vlastně dříme, zd[C]ali ti r[F]ytíři, zd[C]ali ti r[F]ytíři an[C]ebo t[F]y k[G]uřecí dr[C]ůbky. .R: Blátiv[C]ou, blátivou, blátiv[Emi]ou, blátivou cestou d[F]ál nechceš j[C]ít, kde jen m[F]áš touhu bl[C]ázniv[Emi]ou, kde jen m[Dmi]áš, co chtěl jsi m[G]ít, chtěl jsi m[C]ít. .1. [Ami]A tak se k[G]oukáš, jak si k[Ami]olem hrajou děti, v[C]e slunci k[G]otě usín[C]á, [F]a jak si př[G]ed hospodou v[C]yprávějí km[Ami]eti, ž[D7]ivot prej stále začín[G]á. .2. Z města tě vyhánějí ocelové stíny, jak dříve šel bys asi rád, z bejvalejch cest ti zbyly potrhaný džíny, čas běží, je to ale znát. .R: .3. Na poli pokoseným přepočítáš snopy, do trávy hlavu položíš, zdá se ti o holkách, co oči vždycky klopí, po jiným ani netoužíš. .4. Mělký jsou stíny, dole zrcadlí se řeka, nad jezem kolébá se prám, kolem je ticho, že i vlastní hlas tě leká, a přesto necítíš se sám. .R: .1. Bl[Ami]átiv[G]á [Ami] j[G]e str[Ami]áň[G][Ami][G] s tr[Ami]ávou[G] sp[Ami]álen[G]ou[E] /: [Ami]a zády k l[G]oučím l[Ami]ístkem se l[F]oučím, l[Ami]ístkem se l[G]oučím s Alen[Ami]ou. :/ .2. Záda císařů nespí v bodláčí, /: vždyť přece pro ně ranění koně, ranění koně nepláčí. :/ .R: N[G]a obzor nad mou tužkou sv[Ami]ítání bílou stužkou lh[G]alo mi světlou barvou [Ami]oceli[G],[Ami][G] ž[G]e rety Aleniny, r[Ami]ány a spáleniny p[G]olibky h[F]ojivými z[E]acelí. .3. Smířlivý jen déšť řekne vesele, /: že svíci hvězdnou zítra mi vezmou, zítra mi vezmou andělé. :/ .1. Vl[C]ídnej m[Dmi]ech, v[F]ůní d[C]ech p[Bb]odhoubí a mokrý hlíny, j[F]ehličí a smůly borov[C]ý,[G#C] žádnej sp[Dmi]ěch, př[F]íkrej bř[C]eh smáčí [Bb]ubrečený ráno, když se n[F]ízko válej' mraky syrov[C]ý.[G#C] .R: M[G]áš bláto n[Emi]a botách a n[C]eholenou tv[G]ář, n[Emi]a trati v [Ami]údolí to k[Emi]aždej šutrák p[Ami]oví, že z p[G]átku k n[Emi]eděli se k v[C]echtru doflink[G]áš, č[Emi]ekáš na vl[Ami]ak a hrb tě b[D]olí. .2. Pět dní dřeš, pak zas jdeš zpátky tam, kde cejtíš vůni jehličí a smůly borový, a když chceš, línej jseš, lehneš si a koukáš, jak se nízko válej' mraky syrový. .R: [G]On přijel v hezkým fáru, [G]přisednul ke mně v báru [G]a zeptal se mě: co chci [C]pít? Řek jsem mu: nemám žízeň, nestojím o tvou přízeň a k tobě domů nechci jít. .*: [B]Asi seš ňákej divnej, [C]řekl mi dívčím hlasem, to jsem a teď už padej, s klukama nemám zájem. (r): [G]Blázen, blázen, [D]už jsem asi blázen, [C]že chci jenom holky [G]mít, [G]bez ženských mne [F]rázem život sklátí, [C]bez chlapů bych svedl [G]žít. (r): Blázen, blázen, už jsem asi blázen, ... Máš hezký oči děvče, jen skromný přání ještě, na šálek kávy s tebou jít. Řekla: máš smůlu asi, máš sice dlouhý vlasy, jenže já chlapa nechci mít. .*: Já už jsem obsazená, támhle jde moje Zdena, jen jí chci zůstat věrná a kávu už jsem měla. (r): Blázen, blázen, už jsem asi blázen, ... (r): Blázen, blázen, už jsem asi blázen, ... Blázen a dítě, dva lidé prostí, brodí se sněhem zimní krajinou. Blázen a dítě promrzlých kostí určitě během zimy zahynou. Nejtěžší vločky, které kdy spadly, snesly se na ně s krutou radostí. Nejtěžší vločky tiše se kradly na bílé skráně, vnikly do kostí. Kam asi míří ukrutným mrazem, sněhem a ledem podivný pár? Kam asi míří? Sníh padá na zem. Dítě je bledé, blázen je stár. Šlépěje tiché po nich tu zbyly, neštěstí dýše z dojemných stop. Šlépěje tiché kráčejí k cíli, kráčejí tiše, cílem je hrob. Blázen a dítě prošli tím krajem lhostejných lidí v onen zimní čas. Blázen a dítě. Kdo z vás má zájem, ať jde a vidí, co dovede mráz. Pšenice kvetla, nebe se smálo a slunce na zem svítilo v ten čas. Pšenice kvetla, když se stalo, dítě a blázen zjevili se zas. Nad krajem pluli jako dva mraky, šedivým steskem slunce zakryli. Nad krajem pluly jako dva mraky potrestat bleskem svět náš rozmilý. .1. [Emi]Asi na tom z[H7]áleží, v[D]ím, kdy n[A]euhýbám, tro[Emi]chu jako z[H7]ávaží hl[C]uchá místa js[H7]ou, n[Emi]a každičkým n[H7]ádraží sl[D]epá k[A]olej bývá, [Emi]ani stromy v [H7]alejích svým st[C]ínem nepohn[H7]ou. .R: [G]A já, blázen, p[D]otají s[Emi]edám za kom[A7]íne[D]m s t[G]emnou nocí n[D]a dlani t[C]ichu naslouch[H7]ám, [G]a když všichni r[D]ozdají to, c[Emi]o se léčí v[A7]íne[D]m, k[G]aždé další v[D]ítězství spl[C]ácí mlčen[H7]ím. .2. Na cukrových homolích málo místa zbývá, zablýsknutí prstenů zítřkům nepřidá, zamlžené okolí a sníh, co všechno skrývá, zůstat nebo odejít, sen hodit plamenům. [R:][Emi][H7][D][A][Emi][H7][C][H7] .*: N[Emi]ataženým b[H7]udíkům h[D]odně s[A]íly schází, d[Emi]o děravých [H7]okapů dr[C]áty naráž[H7]í. .R: + [G]a když všichni r[D]ozdají to, c[Emi]o se léčí v[A7]íne[D]m, k[G]aždé další v[D]ítězství spl[C]ácí mlčen[H7]ím ... Jako posle[Ami]dní ve stínu tichých [F]bláznů[G] Ami,Ami,F,G 2x [Ami]Uplakané ráno v [G]hlavě věčný stín [Dmi]zdá se ti to všechno málo [C]to už dávno [G]vím myšlenky co honíš hlavou stále dál kroky které nejdou vrátit čert aby to vzal (r):)Jako posle[Ami]dní stojíš v řadě [F]králů[G] Jako posle[Ami]dní ve stínu tichých [F]bláznů[G] Věčný boj teď svádíš ve svém pokoji myšlenky co s rytmem hodin běží s nadějí myšlenky co honíš hlavou stále dál kroky které nejdou vrátit čert aby to vzal [Emi]Často se br[H7]áním smutnění, zdá[Emi] se [Ami]mi všechno [E7]zbytečné[Ami] [D]člověk se časem nechtě mění a nevím, [G]máme c[D7]íle společné[GH7Emi] [G]vím jen, že [C7maj]chci hrát a že je brzo u[H7]mírat mít stále něco[C7maj] před sebou to uznávám, to uznávám[H7Emi] A láska, ta na muziku žárlí, třebas to nikdy nepřizná a lidi kolem, co zestárli, dávno mě mají za blázna já to beru a dál jej chci hrát, je tak snadné umírat a za záda si ruce dát to nejsem já, to nejsem já [Ami]Potkávám přítele, jak dřív, cht[D]ěli js[G]me spolu zase hr[Hmi]át[Emi7] říká: k [Ami]čemu to hraní za pár piv, já na [D]to: ty jsi tak troc[G]hu umřel snad[HmiE] přece bláz[Ami7]ni umírají nadvakrát[HEmi] Každý den bác - osum a půl, je tohle všechno, co sis přál vystát frontu na plný stůl a pak už nic, tak to jde dál myslíš, že máme na co hrát, je tak snadné umírat vím, mívám strach do toho jít snad jej překonám, snad jej překonám Potkávám přítele, jak dřív... [G]Kam ti blázni v dešti [Ami]jdou, bez pláště a deštní[G]ku. Přece nikdy nedoj[Ami]dou, [D]suchou nohou k rovní[G]ku [G]Kam ti blázni vlastně [Ami]jdou, není na nich suchá [G]nit, proti proudům stude[Ami]ným, [D]proti mlýnům větr[G]ným [G]Proč ty [Ami]blázny tvrdohlavý, zpívat v [C]dešti tolik baví i když [G]vědí, že je nikdo nesly[D]ší. Zdá se, [Ami]že jim rady vadí, zdá se, [C]že jsou v dešti rádi, dál a [G]dál si svoji vedou, [Ami]nedají si [D]říct. [C]Blízko neděli vrabci mlčeli A bylo to [Ami]fajn [C]Mraky na poli někam letěly A bylo to [Ami]fajn [Dmi]A tam na poli blízko neděli [G]Sel jsem obilí na černé posteli [Emi]Srnci se divili tomu co viděli A [F]tvé oči mluvily (r): [C]Blá[Emi]zni[Ami]vá ... [F]bláz[G]ni[C]vá [Dmi]lá[G]ska. .. [C]lás[F]ka [C]Za[G]čína [Ami]... [Dmi]lá[G]ska. .. [C]lás[F]ka [C]Za[G]čína [C] Blízko pondělí vrabci křičeli a to není fajn Mraky se vrátily hořce plakaly a to není fajn A tam na poli blízko pondělí Bylo zaseto všechno obilí Srnci bekali že to čekali A tvé [C]oči ml[G]čely Bláznivá bláznivá láska láska doznívá... [A]Vím,otazník teď v očích [C#mi]máš proč jsem tu [F#mi]já právě s tebou jak má[Hmi]lo věříš sobě světu [E]kolem sebe [A]Opatrná,vím že mi ne[C#mi]věříš a holky tě [F#mi]prý nemaj rády jsi [Hmi]jiná jsi [E]zvláštní [F#mi]Chtěl bych být prv[E]ní komu věříš[D] [F#mi]chtěl bych být prv[D]ní komu [E]uvěříš[G] (r): [A]Jseš jaká [E]jseš,bláznivá [F#miholka[D] [A]jseš jaká[E] jseš zvláštní ho[F#mi]lka[D] Vím,je příliš mnoho tajemství příliš mnoho lží a závist závist ta je věčná láska se jí bojí Vím,jsi přímá jako déšť jsou dny kdy bolí i brečet kdy bolí i dýchat všechno se dvojí Chtěl bych být první komu věříš chtěl bych být první komu uvěříš Ref Jseš jaká jseš... .1. Bl[Ami]áznivá Markét[E]a v p[E7]odchodu těšínsk[Ami]ého nádraží zp[Dmi]ívá,[Ami] zp[Ddim]ívá, [Ami] zp[E7]ívá[Ami] a z[E7]amet[Ami]á, je to princezna zaklet[E]á, s [E7]erární metlou j[Ami]en tak pod paží, když zp[Dmi]ívá,[Ami] zp[Ddim]ívá, [Ami] zp[E7]ívá[Ami] a z[E7]amet[Ami]á. .R: Vajglové bl[Ami]ues, rumový song, jízdenková s[E7]ymfonietta, pach piva z [Ami]úst a oči plonk, to zpívá M[E7]arkéta, bl[C]áznivá M[E7]arkét[Ami]a, l[Dmi]a la[Ami] l[Ddim]a la [Ami]la l[Ddim]a la [Ami]la l[E7]a l[Ami]a. .2. Famózní subreta na scéně válečného šantánu byla, byla, byla krásná k zbláznění, Líza i Rosetta, lechtivé snění zdejších plebánů, byla, byla, byla, a není. .R: .3. V nádražním podchodu jak v chrámu katedrály v Remeši ticho, ticho, Markéta housku jí, pak v jednom záchodu své oranžové blůzy rozvěší a já ji, a já ji, a já ji miluji ... Poď so mnou [Cmi]kráčať po prúde rieky [Gmi7]v rúchu [Fmi7]z tône vŕb, [Gmi7]z vláčnej [Fmi7]tône. Chyťme [Cmi]slnko, čo práve svieti [Gmi7]v hĺbkach [Fmi7]riečnych vôd. [Gmi7]Rýchlo [Fmi7]poď, tečie k [Cmi]nám. Pozri, [B]náhle je celkom [Fmi7]blízko! A [Gmi7]pridá sa k naším hrám.[Cmi] Celá [B]svieť ním do všedných [Fmi7]týždňov. To [Gmi7]svetlo patrí k nám. .R: [Cmi]Rád tieto bláznivé hry mávam, [Fmi7]veď teba, [Gmi7]láska, [Cmi]v tých hrách nikdy neprehrávam. [Cmi]Rád tieto bláznivé hry mávam, [Fmi7]aj pre ne [Gmi7]mám život [Cmi]rád. Veď už je máj, ty si svieža lúka vôňou mámiaca, zvláštnou vôňou. Ja som vánok a bozk ti núkam krídlom záletným. Mávnem ním. Už ho máš! Náhle vzbĺklo ti túžbou líce. Ohromné, mám nový plán. Čo ak dám ti ich na tisíce? Tak rátaj! To patrí k hrám. .R: .1. Bl[D]áznivej den se b[F#mi]atolí z plen, v[D7]ítr jak fén a p[G]ivo jako křen, zn[Gmi]áš pár pěknejch míst, že b[D]ys radostí p[H7]ísk', já bl[E7]ázen[A7].[(D)] .2. Sluneční zář mi rozjasní tvář, ale i šedivej mrak má svoje kouzlo a tak, dál šlapu světem, a pod námětem všedních dnů z maličkostí skládáš prostý štěstí. .R: P[G]ozoruju děti v parku n[Gmi]ebo frontu na polárku [D]a ouřady, jak se zvolna b[D7]udí, t[G]o je recept, j[Gmi]ak se nuda n[D]udí[D7]. P[G]od pavučinou tr[Gmi]oleje zpívám si jen tak z v[D]oleje třeba o ničem ale s ch[H7]utí, já bl[E7]ázen[A7]. .3. Jseš bláznivej flink a mák makovej, život je swing - tvůj názor světovej, to nemá vadu, když náladu máš toulavou, z maličkostí skládáš prostý štěstí. .R: .4. Bláznivej den se batolí z plen, vítr jak fén a pivo jako křen, znáš pár pěknejch míst, že bys radostí písk', [H7]z m[E7]aličkostí skl[A7]ádáš pr[D]ostý štěstí, [H7]z m[E7]aličkostí skl[A7]ádáš pr[D]ostý štěstí, [H7]z m[E7]aličkostí skl[A7]ádáš pr[D]ostý štěstí. [Gmi]Svý jméno snad nemá [C7]ústa navždy němá [Gmi]Říkali mu Kiki [C7]Měl podivný zvyky [Bb]Byl obecní blázen [F]Chodil a na kytaru [Gmi]hrál Táh' za ním houf dětí Žil v hromadě smetí Jen šel po náměstí Tak hrozili mu pěstí A bláznivej Kiki Chodil a na kytaru hrál [Bb]Málokdo tuší [Eb]Že ve svý duši [F]má Lásku jak já [Bb]Tak když si hrával [Eb]Každej se jenom s[F]mál[D7] Měl rád ranní rosu Měl rád i svůj osud Svou svobodu blázna Když kapsa je prázdná Měl jedinou práci Chodil a na kytaru hrál Měl sako jak pro pět Tak musel prý trpět Prý hladíval růže Což tohle se může Jdi pryč Kiki blázne Tak šel a na kytaru hrál Jen v očích měl slzy Ty neoschly brzy Jak neviděl cestu Je) náklad'ák k městu Pod kterej spad Kiki Blázen, co na kytaru hrál .1. M[G]áš, má ovečko, d[D]ávno spát, už p[C]íseň ptáků k[G]ončí, kvůli nám přestal i v[D]ítr vát, jen m[C]ůra zírá zv[G]enčí, já zn[D]ám její zášť, tak v[C]yhledej skrýš, zas m[A]á bílej plášť a v [C]okně je mř[D]íž. .R: M[G]áš, má ovečko, d[D]ávno spát, a m[C]ůžeš hřát, ty mě m[A]ůžeš hřát, vždyť př[G]ijdou se pt[C]át, zítra zas př[G]ijdou se pt[C]át, jestli ty v m[G]ých představ[C]ách už m[G]izíš. .2. Máš, má ovečko, dávno spát, už máme půlnoc temnou, zítra budou nám bláznů lát, že ráda snídáš se mnou, proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám, když tebe mám rád, když tebe tu mám. .R: [C][C/Emi][C/Ami][C/Emi] .1. Ze všech [C]stran vítr [C/Emi]vál, do rygo[C/Ami]lů listí [Dmi]stlal podzim [G7]zase začal čmárat do těch strá[C]ní[C/Emi][C/Ami][C/Emi] Na pe[C]rón padl [C/Emi]stín a já [C/Ami]zůstal jsem tam s [Dmi]ním dálka [G]nemá se mnou žádný slitová[C]ní[C/Emi][C/Ami][C/Emi] .2. Za okny vagónů mizí světla perónů do uší mi kola náprav tiše hrají Za sebou šňůru let, vpředu nepoznanej svět právě [G7]někde tam se šíny protína[C]jí .R1: Ze vzpo[Ami]mínek svých dobře [Emi]vím, že [F]jezdilo nás víc Víc bylo [C]ohňů při kterých jsme [Dmi]vyli na měsíc a těch [G7]hvězd, [Gsus][G] vzdálených [D7]obzorů a [G7]cest[Gsus][G] [C][C/Emi][C/Ami][C/Emi] .3. Do kopců a do lesů na neznámou adresu mlčky posílám teď svoje tajný přání Potokům podél skal a všem klukům co jsem znal, dávným chvílím co už nejsou pro mě k mání .R2: A tak znovu nacházím jako dřív místa našich setkání Vzpomínám na každé z nich a na krásný toulání do těch rán, mý kroky vedou právě tam .4. Tak se vracím do těch let, kdy byl ještě mladej svět z dálky mávaj na mě kluci rozesmátí Bláznům pár, co jsem znal, jimž jsem svoje písně psal, věřit [G7]musím, že se třeba jednou [C]vrátí... [C/Emi C/Ami C/Emi do vytracena] [E][H][D][A] [E]Netvař se tak na mě že jsi [H]netvař se tak na mě že jsi [D]netvař se tak na mě že jsi [A]úplně blbá [E]holka [H][D][A] Netvař tak na mě jak se netvař tak na mě jak se netvař tak na mě jak se jenom ďábel kouká [H]Měl jsem tě [D]nechat [E]spát [H]to se vůbec [D]nemělo [F]sta[E]át [H]teď o tom [D]budu [E]psát [H]nikdy jsem tě [E]neměl [F]ra[E]ád Netvař se tak na mě že jsi ... (blbá holka blbá holka) Netvař tak na mě jak se ... (ďábel kouká ďábel kouká) [H]Na neto[F#]pýru vodlí[E]tá nenabi[C#]tá a její [H]máma [F#]nekonečně [E]prudí[G][C] [H]kopyta v [F#]sýru vrána se [E]nenachy [C#]tá zletilá [H]dáma [F#]už se ze sna [E]budí [G][C] [E][H][D][A] Netvař se tak na mě že jsi ... Měl jsem tě nechat spát ... Na netopýru vodlítá ... Na netopýru vodlítá nenabitá dvoudenní fáma zavrká a nudí kopyta v sýru vrána se nenachytá rohy a křídla svatozář mě studí [E]ze sna [H]budí co má [G]bejt má se [E]stát to mám [H]rád co má [G]bejt má se [A]stát to mám [H]rád dadadadada .Ref.: Já - [G]Mám už dost těch blbejch nápa[C]dů, jak [G]postavit si dům a velkou [A7]zahra[D]du, zamk[G]nout se vše na deset [C]západů, kdo z vás [G]vyřeší tuhle [D]záha[G]du. .1. Ne že bych tě neměl rád, to nemůžu říct ! Dřív než nervy povolí, chci ti v klidu říct, že mám už dost tvejch blbejch nápadů, jak postavit si dům a velkou zahradu. .2. Mládí nám mává, tak to se stává, až teď bys chtěla povznést se výš, zamkni si dům a klíč dej k sousedům, snad mě ještě dohoníš. .Ref: .Ref: Vzdálenejm kamarádům Já toužím domů stále jít má holka nemá tady klid Vím že se to nemá stín když slza hledá mít ve tváři jas a v srdci blín Já dobře vím že se to nemá stín když slza hledá mít ve tváři jas a v srdci blín Má země je daleko jako hvězda na obzoru bledá bejt pořád jen naměkko to se v tomhle kraji prostě nedá zbejvá jenom snít bůra v kapse mít snít o zemi vzdálené kde se v pátek dá na vandr jít Mám doma bráchu patnáct let vím že to pro něj není med číst že se to nemá stín když slza hledá mít ve tváři jas a v srdci blín On musí číst že se to nemá stín když slza hledá mít ve tváři jas a v srdci blín Má země není ztracená Bůh tyhle věci v ruce má Vím že se to nemá stín když slza hledá mít ve tváři jas a v srdci blín A tak já vím že se to nemá stín když slza hledá mít ve tváři jas a v srdci blín .1. Tř[A]eba jsem bleďoučk[D]á, bledušenka b[A/C#]ledá,[E][A][E7][H7][E7] p[G]řece mě maměnka[D/F#] leckter[E7]ému nedá.[A][E7sus][A][E7sus] .2. Naši mě nenašli na žádném smetisku, aby mě dávali starému chlapisku. .3. Dali by mě dali za chlapa starého, bylo by mi hanba sedat vedle něho. .4. To staré chlapisko jak stará halena, když se s ní přikryju, přece je mi zima. .5. To staré chlapisko má tvrdé drnisko, může s ním povorat kdejaké strnisko. .6. Vdovcovi starému smrdí brada vínem, a mladý syneček voní rozmarýnem [C]Do kopce pěšky, z kopce ko[G]loběžkou jela teta veška za te[C]tou bleškou našla ji u[C7]prostřed práce [F]na zahrádce, [Fdim]jak v skořápce [C]míchá [Gdim]pivo [G7]vařečkou [C]Tam v bleším [Dmi]domečku na [Emi]krtčím kope[Dmi]čku ve všivé [C]zahrádce, v slepičí [G]skořápce bleška pivo vaři[C]la [D7][G] [C]Bleška fňuká, že je to prá[G]ce těžká na to veška, ať bod varu [C]nezmešká vtom bleška va[C7]řečkou trhne [F]a už se do [Fdim]piva zvrhne [C]a oGdimpaří [G7]se bleška [C]V tom bleším [Dmi]domečku, na [Emi]krtčím kope[Dmi]čku ve všivé [C]zahrádce, v slepičí [G]skořápce bleška pivo vaři[C]la [D7]celá se opaři[G]la Teta veška ani chvíli nemešká začne křičet,že to bleška nepřečká koloběžka plná vervy řve na ni Nervi mi nervy to je vinna vařečka [C]V tom bleším [Dmi]domečku, na [Emi]krtčím kope[Dmi]čku ve všivé [C]zahrádce, v slepičí [G]skořápce [Dmi]řve vařečka [C]na vešku [Dmi]veška na ko[C]loběžku [G]Bleška pivo vaři[C]la [D7]celá se opaři[G]la Vidí to a slyší to veliký mrak chtěl by taky pomoct, ale neví jak Jak byl velký , tak byl hloupý spustil dolů velký kroupy a za kroupama liják [C]Podemlel [Dmi]domeček, za[Emi]topil kope[Dmi]ček a potlouk [C]zahrádku, odplavil [G]skořápku [Dmi]i vařečku [C]i blešku, [Dmi]koloběžku [C]i vešku [G]a lil Gdima lil a [G7]lil , až se vylil a ne[C]byl [C]I ta sebelepší vůle [G]zaniká [G]když z vůle vzniká zvůle a [C]panika [C]Vždyť ten mrak, když [C7]neplánuje [F]pluje tam, kam [Fdim]vítr duje [C]a nakonec [F]za[G]ni[C]ká. Sie lächelt und will kein Mitleid. Um sie ist nur Dunkelheit. Sie hat diese Welt noch nie geseh'n. Sie sieht auch die Sonne nicht. Für sie ist auf der Welt kein Licht. Und doch hat sie die Kraft weiterzugeh'n. Und wenn sie seine Stimme hört, die leise zu ihr sagt: Ich liebe Dich. Schließt sie die Augen und vergißt für einen Augenblick, daß sie blind geboren ist. Sie fühlt so viel was keiner weiß. In mancher Stunde weint sie leis. Und doch hat sie die Kraft weiterzugeh'n. Durch sie merk ich, wie schwach ich bin. Zu schnell wirft man oft alles hin. Und es fehlt die Kraft weiterzugeh'n. Doch wenn sie seine Stimme hört, die leise zu ihr sagt: Ich liebe Dich. Schließt sie die Augen und vergißt für einen Augenblick, daß sie blind geboren ist. Doch wenn seine Stimme hört, die leise zu ihr sagt: Ich liebe Dich. Schließt sie die Augen und vergißt für einen Augenblick, daß sie blind geboren ist. .1. Tam, kd[Ami]e leží Little Big Horn, je indiánská zem, tam přijíždí generál Custer s[Dmi]e svým praporem, modr[Ami]ý kabáty jezdců, stíny dl[Dmi]ouhejch karabin, a z [Ami]indiánskejch signálů po nebi letí d[A]ým. .R: Ř[A]íkal to Jim Bridger: já měl jsem v noci s[E7]en, pod sedmou kavalerií jak krví rudne z[A]em, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zn[D]á, proč C[E7]uster neposlouchá ta sl[A]ova varovná?[Ami] .2. Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií táhne generál Custer s sedmou kavalerií, marně mu stopař Bridger radí: zpátky povel dej, jedinou možnost ještě máš, život si zachovej. .R: .3. Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín, padají jezdci z koní, výstřely z karabin, límce modrejch kabátů barví krev červená, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná. .R: Říkal to Jim Bridger: já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalerií jak krví rudne zem, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná, proč Custer neposlouchal ta slova varovná? .4. Pak všechno ztichlo a jen tamtam duní nad krajem, v oblaku prachu mizí Siouxů vítězný kmen, cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál, tam uprostřed svých vojáků leží i generál. .R: Když jde [C]blizzard vichři[C7]cí Já sám [F]jedu váni[C]cí A na cestě jsem skoro celý [G7]den, Jedu k [C]tý, o níž jsem [C7]snil, Cestou [F]dlouhou přes sto [C]mil A jen [G7]deset mil mi zbývá k Mary [Ami]Anne A jen [G7]deset mil mi zbývá k Mary [C]Anne Jedu nočí šílenou, Bílou mlhou, černou tmou, A můj koník už je taky unaven. Sčítám chvíli za chvílí, Sčítám míli za mílí A jen sedm mil mi zbývá k Mary Anne A jen sedm mil mi zbývá k Mary Anne Kůň už nemůže a pad, Zchromil ho ten věčnej chvat, Vítr stopy ničí jako ráno sen. Tak se nocí probíjím Z láhve brandy upíjím A jen tři míle mi zbejvaj k Mary Anne. A jen tři míle mi zbejvaj k Mary Anne. V dálce světla zaplály, To mý oči hledaly Potíž je jenom v tom, že nemůžu dál. Na sedlo si hlavu dát, Už se mi chce strašně spát, A jen sto yardů mi zbývá k Mary Anne. A jen sto yardů mi zbývá k Mary Anne. Tak ho našli za pár dní Ležet v jámě bezedný, Hlavu měl bílou a oči jako len. V ruce prsten, co chtěl ji dát, Proč ho k čertu nemoh hřát, A jen sto yardů mu zbývá k Mary Anne A jen sto yardů mu zbývá k Mary Anne.. .1. Když jde bl[C]izard s vichřic[C7]í, dám si [F]ovar s hořčic[C]í a zalezlej jsem doma celej d[G]en, v láhvi d[C]oušek rumu zb[C7]yl, proč bych v kl[F]idu nepop[C]il, /: vždyť jen st[G]anic pár je metrem k Mary [Ami(C)]Ann. :/ .2. Kam bych nocí šílenou vláčel kostru, zvlášť tu svou, začínám být mírně unaven, sčítám sklínku za sklínkou, pak se vydám za milkou, /: vždyť jen stanic pár je metrem k Mary Ann. :/ .3. Stín můj nemůže a pad', uštval ho ten věčnej chvat, vítr stopy ničí jako ráno sen, tak se nocí propíjím, další výklad rozbíjím /: cestou, která míří k Mary Ann. :/ .Rec: V dálce světla zaplály, prej mě dlouho, dlouho hledali, potíž je jenom v tom, že nemůžu dál, do dlaní si hlavu dám, škytnu a pak zašeptám: /: "Která z vás je, hoši, Mary Ann?" :/ .4. Tak ho našli za pár dní v jedný cimře nevzhledný, tvář měl bílou, na sobě bílej len, v ruce láhev a v ní, žel, rozpuštěnej Gastrogel, /: nadpraporčík nebyl Mary Ann. :/ .1. Jak touží duše má výš stoupat k oblakům, až tam, kde přebýváš, kde máš, Pane, svůj dům. .R: Jako pták, jenž křídly zamává, chci výš, chci k Tobě blíž, snad hlas můj uslyšíš, chci výš, chci stoupat k Tobě blíž. .2. Když tíha lidských vin má křídla spoutává, Tvá láska nezměrná mi vzhůru pomáhá. .R: [CFC] .1. [D]Tys byla [A]víc než krásně [Hmi]bláznivá[A] [G]i hloupá s ž[A]ádnou pamě[D]tí[(G,G)] [D]mít sílu t[A]ak se zpátky n[Hmi]edívám[A] [G]už chápu [A]co je prokle[F#]tí .R. [C]Já [G]zbouranej jsem tu dá[D]l .2. Říkal jsem všem tvým plánům tlachání a bral tě vůbec s převahou prohlížím loňskou fotku z koupání a piju víno nad Prahou .R. .R. *. [Hmi]Víš holka, [G]vzal síly [Hmi]ten pocit, [G]že se mýlím [Hmi]jak já moh' [A]myslet, že tě [D]zná[F#7]m [Hmi]Ty tam a já[G] tady [Hmi]spíš věřím [G]na záhady [Hmi]a proto zřej[A]mě sedím sám[DG7] Mezihra *. .3. Nech příští záplavy svých dopisů blížence dálka rozdvojí léty se změníš v jeden z obrysů zatím si dobře nestojím .R. 3x + Tak sám, tak sám [Emi][Hmi][Ami][Hmi] [Emi]Díváš se [Hmi]na svět [Ami]slepýma [Hmi]očima [Emi]Ač nejsi [Hmi]tím kdo nev[Ami]idí [Hmi]Vůbec nic [Emi]Si tvář [Hmi]ze sto[Ami]ry Co právě [Hmi]začí[Emi]ná nultá odb[Hmi]ila hodi[Ami]na[Hmi] .R: Svět se [Emi]zdá[(Hmi)][Ami] [Hmi]Slubnej jak [Emi]blodnýnka s [Hmi]tučným vě[Ami]nem [Hmi]Jak se [Emi]zdá[(Hmi)][Ami] [Hmi]nelze chtít [Hmi]víc[Ami][Hmi] Vnímáš svět kolem a vůbec necítíš Že jsi jen součástií dohody teď Jen si tvář ze story kterou ti namíru Ušili v lápaku svobody .R: .*: [G]Nikdo tu před nikým [D]zdá se nic neta[E]mijí Hráči tu v rukávech [C]svý esa [D]nemají [G]Každej tu každýmu [D]rád ruku podá [C]Dávno nad vším [H]zavřela voda Stude[G]ná je doba [D]vášnivých proje[E]mivů Ctihodných celebrit a [C]všem je do [D]zpěvu [G]A nikdo neptá se: [D]Kam Černej Petr [C]Tak náhle zmizel a [H]kdo ho má [Emi][Hmi][Ami] Díváš se na svět slepýma očima Ač nejsi tím kdo nevidí Vůbec nic Si tvář ze story Co právě začíná nultá odbila hodina .R: .*: Kdo ho má? Blondýnky [G]sladké jsou vždy můj svět, když jsem jim blízko, již hořím [Ami]hned. Mně tepny buší, sám nevím čím a hned se stávám di[F]vo[G]kým. Když jejich oči jsou modravé a jejich barvy tak láka[A7]vé, pak po dobrém to pranic [G]nevěští, že jednou [C]ďábel způso[D7]bí tu neštěs[G]tí. [E][D][A] [E]Byl jeden král[D][A] co se jen smál on to byl velkej bloud a opodál rezervní král [E]začal pikle kout[A][H] [E][A][H][E][D][A][E][D][A] Co bude dál povídá král strachy se nemoh hnout dost toho mám pozor si dám už nebudu bloud Sok se ho bál a utek v dál jinam šel pikle kout a tenhle král co se jen smál začal zas být bloud [G]Bloudím [C]lesem [D]v hloubi i po kraj[G]i. Bůhví [C]kde jsem, [D]boty mi mokra[G]jí. [G]Zavátých [C]stromů se ptám, [D]proč je les [G]v zimě tak sám, [G]já bloudím [C]lesem [D]v hloubi i po kra[G]ji. Bloudím lesem v hloubi i po kraji. Bůhví kde jsem, boty mi mokrají. Zavátých stromů se ptám, proč je les v zimě tak sám, já bloudím lesem v hloubi i po kraji. Kde jsou mechy zelené? Pod sněhem bílým. Kde jsou laně s jelenem? Pod sněhem bílým. Kde jsou stezky zaječí? Pod sněhem bílým. Kde má ježek bezpečí? Pod sněhem bílým. Bloudím lesem v hloubi i po kraji. Bůhví kde jsem, boty mi mokrají. Zavátých stromů se ptám, proč je les v zimě tak sám, já bloudím lesem v hloubi i po kraji. Kde je vůně smolných klád? Pod sněhem bílým. Kdepak můžou brouci spát? Pod sněhem bílým. Kde spí květy sasanek? Pod sněhem bílým. Kde spí hajný Mařánek? Pod peřinou pruhovanou. Bloudím lesem v hloubi i po kraji. Bůhví kde jsem, boty mi mokrají. Zavátých stromů se ptám, proč je les v zimě tak sám, já bloudím lesem v hloubi i po kraji. .1. Kl[Hmi]ávesy pražců js[A]ou němý, [D]o šínách se mi i zd[A]á, vždyť j[D]á prošel p[A]o tratích c[D]elou svou z[A]emí, však m[Hmi]álokdo p[A]íseň mou zn[Hmi]á. .2. Tóny má z jisker a sazí, rytmem je dunění kol, je silná jak rachot, když vlaky se srazí, a temná jak smuteční chór. .R: Bl[A]oudivej vekslař mi ř[Hmi]íká: k[A]aždej, kdo trošku mě zn[D]á, t[A]ulák, co všechno už ztr[Hmi]atil, j[G]en svoji p[D]ísničku m[A]á. .3. Jednou, až roky mě srazí, můžete jed na to vzít, že s tratí jsem srostlej a píseň svou přenechám každýmu, kdo bude chtít. .R: [E]Bludička [Ami]Jú[E]li[Ami]e vidět už [Ami]zdá[E]li [Ami]je Jak láká [Ami]za [G]ře[C]kou na [G]cestu [C]da[G]le[C]kou Duše [F]vá[C]ha[G]vý neboť [C]sa[G]ma [Ami]ví jak ti [Dmi]bejvá když ti [E]slzy te[Ami]kou Bludička Júlie svou krásou vábí je když z hospod vracejí se tichou alejí Muži vážení Domov vymění za tu nadějí A oči její Cmi (r): [G]A potom [C]tam kde je ráno tam kde je ráno tam kde je ráno V trávě tuli[G]pán Tam stopa končí Tam stopa končí Tam stopa končí nezvěstnej je [C]pán Tam kde ti páni Tam kde ti páni Tam kde ti páni Písně pěli [F]jí [C]Je [F]ráno [G]žal a [E]prázdnej [Ami]sál A [Dmi]vítr [E]vzal si [E]Júlii [Ami] Bludička Júlie jen bláznům k vůli je Tak hochu neváhej pán Bůh ti pomáhej Končí krásnej sen už se blíži den Ještě kroků pár a bude ti hej .. (r): Bludička Júlie jen bláznům k vůli je Tak hochu neváhej pán Bůh ti pomáhej Končí krásnej sen už se blíži den Ještě kroků pár a bude ti hej, hej .. [Fmi]Každý večer když usínám [G#]dějou se v [B]domě podivné [G#]věci [Fmi]na chvíli pohled svěřím hodinám [G#]je něco málo [B]před půl[C]nocí. To dívky v bílém chodí k nám čarovnou mocí oplývají někdo je chválí jiný proklíná jedno je jisté že tě obehrají RF: Sny jsou [C7maj]bludičky lákají [Ami]do bažin spící a [Dmi]ubohé a potom se nám [G7/4sus]smějí člověk je [C7maj]maličký uvěří [Ami]lehce lžím když v noci [Dmi]pod víčky přichá[G7/4sus]zejí [Ami]Růžový nápoj v poháru [C]ti v noci k ús[D]tům přiklá[E]dají [Ami]a pak se divíš po ránu [C]co všechno měl jsi [D]a teď jsi v [E]háji Jednou jsi král a jednou bard jindy tě v lese vlci honí tohle je nápor na myokard mít harém žen co sladce voní RF: Sny jsou [E7maj]bludičky lákají [C#mi]do bažin spící a [F#mi]ubohé a potom se nám [H7/4sus]smějí člověk je [E7maj]maličký uvěří lehce [C#mi]lžím když v noci [F#mi]pod víčka přichá[H7/4sus]zejí [Ami][G][Ami][G][Ami][G][Ami][G][Ami] .1. F[Ami]asády v [G]ulici p[Ami]lničké sp[G]adu, n[Ami]avěky v p[G]ozici č[Ami]erného vz[G]adu, v[C]e jménu j[G]istoty [Ami(C)]ulité z v[G]osku tr[Ami]ousíme b[G]onmoty z bl[Ami]udiště m[G]ozk[Ami]u. .2. Uvadl rozrazil na břehu Svratky, paprsek rozmrazil vajgly a zvratky, po léta v amoku, lhostejní lety pálíme od boku uťaté věty. .3. Vlk v kůži berana z paměti smazal, že horší tyrana je jeho vazal, a bída vřezala do hnízda jiřic, že horší vazala je jeho biřic. .4. Nuceni legií k povinné lásce, v carově režii chválíme správce, jsme ti, kdo přežijí zimy i jara, v správcově režii vítáme cara. .5. Civíme na Labe, doufáme skrovně, že za nás vyhrabe kaštany z ohně, nuzákům v chatrči daruje chleba a kostrč nastrčí, bude-li třeba. .6. Pijeme kořalu, cpeme se masem, opilí ze žalu, s plačtivým hlasem, s pokorou mužiků s rukávy z klotu hr[Ami]ajem si m[G]uziku, hr[Ami]ajem si m[G]uziku hr[Ami]ajem si m[G]uziku n[Ami]a cizí n[G]otu[Ami] ... .1. Pod branou v[Ami]ítězů, co nikdy n[E]evyhráli, bez zlatých řetězů a zvonů z k[Ami]atedrály[E], zelení m[Ami]olodci z romance [Dmi]iluzorní, po matce s[Ami]irotci, po otci b[E]ezprizorní hrajeme v k[Ami]arty[E]. .2. Růžový kavalír uprostřed paviánů zahodil bandalír i šavli z porcelánu, svět civí na zátku, zatímco setmělo se, pasy jsou v pořádku a whisky na podnose s tyčinkou na rty. .R: Hrajeme hb[E]itě o trojité [Ami]es: tvar hadího h[Dmi]řbetu či gotických s[Ami]ošek, flinty jsou v ž[Dmi]itě a na hlavních r[Ami]ez, a sv[Dmi]oboda je tu, vždyť b[Ami]ijem se o šek - toť zv[E]yk! .3. Dva centy životů a slunce sbohem dává, hledáme jistotu, které se nedostává, na hrdle znamení obojku otrokova, lezeme shrbení, zaliti do olova jakési víry. .4. Paměť je v bankrotu a z domu nevychází, čest stojí u plotu a kamením se hází, cit s hlavou hovězí vybírá popelnice, a pravda? Vítězí - slepá jak řeholnice, oděna v díry. .R: Rezavé r[E]áno a mlha jak m[Ami]ed, tak podivně sl[Dmi]adko jak z chrlení k[Ami]rve, čteš, co je ps[Dmi]áno, až k písmenu "z[Ami]et", už n[Dmi]ekřičíš "matko!", je t[Ami]icho jak p[E]rve, jen vzl[Ami]yk! Zas [Emi]peníze [D]nemám a [G]ty nemáš [D]čas takže [Ami]nuda tu vládne a [D]tak zraje kvas který [Emi]nalévám [D]z láhve a [G]topím v něm [D]splín ten co [Ami]po vínu prahne [D]a já nevím [Emi]nevím co s ním Zlomená vůle jak zlomená hůl a do další rány jen přisypu sůl sedm statečných zbylo a osmý jsem já takže vím co mi zbylo postel ticho a tma RF: [C]Slunce je za mraky [D]já nemůžu spát sám [G]sobě obě[H7/Ssus]tí a sám sobě [H]kat ve spánku [C]bolest mizí a na ten [D]právě čeká [C]jeden chlap [D]s koco[G]vino-[G/F#] [Emi]---u [C]a kousa[D]vá [Emi]jedna deka Točí se svět a potápí loď srdce mění se v led a nikdo neslyší kód volání v tísni že nevím jak dál že smůla je v přízni a bloudím jak holanďan Vím že nastane doba bouří a chvění a já ucítím sílu která ve mně teď není roztrhám mraky a vyženu splín z klecí vypustím ptáky a Titanic vylovím. .1. [D]Stoupá [F#mi]dým, [Emi]po nebi se [F#7]courá, [G]a mě bere [F#mi]touha vypadnout ze dve[A]ří, [D]co já [F#mi]vím [Emi]na mou rodnou [F#7]hroudu, [G]smutek chystá [F#mi]boudu, když se seše[G]ří. .R: [F#mi]Na bludný kámen [Emi]zas mírně přiopilí, [D7]stoupnem a budem čekat co to udě[G]lá, [F#mi]s bolavým ránem [Emi]vandráci pošetilí, [F#mi]jak modrej [H7]plamen vstaneme z pope[Gmaj7]la.[G6] .2. Stoupá dým, je to hloupá fáma, že mi čouhá sláma z kalhot a galoší, co já vím, cesta do stodůlky, přes Větrný Hůrky je jen pro pěší. .R: Na bludný kámen... .1. B[D]lues opuštěný postele, [A]blues znamenající smutek [G]vzpomínky jako zběsilé [D]vracejí [A]každý dotek. .2. Blues ustlanýho polštáře, blues složený bílý deky, samotu křičí do tváře, dva lístky do diskotéky. .3. Blues prázdných hrnků od kávy, blues zvětralýho vína nechci si sám lehat do trávy, byla to moje vina. .4. Blues smutných zubních kartáčků, blues zapomenutých sponek, slepená fotka v rámečku vyčkává na tvůj zvonek. .5. = 1. .6. = 4. .1. Když n[C]a pavouka s[F]edne blues, tak př[G]estane tkát s[C]ítě, zaleze si d[F]o kouta a pl[G]áče jako d[C]ítě, v[F]ybrečí se, v[C]ysmrká se d[D7]o mušího kř[G]ídla /: [C]a pustí se s n[F]ovou vervou d[G]o shánění j[C]ídla. [G]:/ .2. Když na verlybu sedne blues, tak ponoří se ke dnu, a když to není zrovna v lednu, klidně si k ní sednu, polechtám ji bublinkama, poplácám po hřbetě, /: a je opět spokojená v tom verlybím světě. :/ .3. Když na kudlanku sedne blues, no, snad to zpívat mohu, vyšplhá se na kytku a pomodlí se k Bohu, ledva co se vyzpovídá, zanechá hřích hříchem /: a zamoří paseku svým nakažlivým smíchem. :/ .4. Když na papouška sedne blues, tak vykašle se na zob a pod zobák si zanadává v rámci slovních zásob, a pak se vrhne na mrkvičku, pokud jsme mu dali, /: a zase je to ten papoušek, tak jak jsme ho znali. :/ .5. Když na člověka sedne blues a všechno na něj padá, zakoupí si láhev vína a pak písně skládá, smutek ho však nepřestane pod srdíčkem bodat, dokud se mu nepodaří aspoň jednu prodat, dokud se mu nepodaří aspoň jednu prosadit. Mejch svalů blues pro Vás zpívám já sekeru mám vostrou jako meč každej den slunce svit hlídám a radost z práce to je všechno lež Menuju se Džordž a dělám v lese dříví Mejch svalů blues pro Vás zpívám co po kavárnách kafe srkáte já do zelený se celej den dívám a chtěl bych vidět čaje o páté Menuju se Džordž a dělám v lese dříví Mejch svalů blues pro Vás zpívám můj život dávno přestal slastí bejt po nocích teď zašlý fotky líbám a to co chci je pořádně se zlejt Menuju se Džordž a musí to tak bejt .1. Můj d[G]ěda bejval blázen, texaskej ahasver, a na půdě nám po něm zůstal [G7]ošoupanej kvér, ten kv[C]ér obdivovali všichni kámoši z okol[G]í a m[D7]áma mi říkala:"Nehraj si s tou pistol[G]í!" .2. Jenže i já byl blázen, tak zralej pro malér, a ze zdi jsem sundával tenhleten dědečkův kvér, pak s kapsou vyboulenou chtěl jsem bejt chlap all right a s holkou vykutálenou hrál jsem si na Bonnie and Clyde. .3. Ale udělat banku, to není žádnej žert, sotva jsem do ní vlítnul, hned zas vylít' jsem jak čert, místo jako kočka já utíkám jak slon, takže za chvíli mě veze policejní anton. .4. Teď okno mřížovaný mi říká, že je šlus, proto tu ve věznici zpívám tohle Folsom Blues. pravdu měla máma, radila:"Nechoď s tou holkou!", a taky mi říkala:"Nehraj si s tou pistolkou!" .1. /: Poslouch[C(F)]ej, jak ve stráni ozvěna šum kotle odráž[(C)]í, :/ až usl[G]yšíš hvízdání, to můj vlak vjede do nádraž[C]í.[GC] .R: /: Jen mou r[C(F)]akev klidně víkem zandav[(C)]ej, :/ kdo však d[G]ál teď bude řídit můj vlak hvízdav[C]ej[G]?[C] .2. /: Už je dvanáct nula pět, za pět minut má vyjet můj vlak, :/ kdo ho spustí ale vpřed, když já musím tu ležet naznak? .R: /: Jen mou rakev klidně na vůz nandavej, :/ kdo však dál teď bude řídit můj vlak hvízdavej? .3. /: Dejte pryč ty věnce, strhejte ten černej flór, :/ musím vyjet přece, zelenej mám semafor. Kd[C]yž ráno vstávám tak cíl svý cesty znám[C7] a [F]mý spřežení mulí je vzteklý jak já [C]sám Hyjé, tam k nám kde dům v Kentucky mám a kde zas liščím norám "dobrou noc" dneska dám Dlouhá je cesta a líný spřežení ty zpropadený muly jsou s ďáblem spřažený .1. /: Č[E]ernej nebožtíku, máš to ale kliku, za chvíli do temný hlíny b[E7]udeš zakopán, :/ n[H7]ás jsi nechal v bídě, s[A7]ám se vezeš jako p[E]án. .2. /: Jen kopyta koní hrany tobě zvoní, málo lidí dnes pro tebe slzy polyká, :/ je to smutnej funus, chybí ti tu muzika. .3. /: Kam ti pozůstalí, kam ti vlastně dali věnce, kytky, pentle, svíce, marně se ptám, :/ proč je rakev holá, to ty asi nevíš sám. .4. /: Černej nebožtíku, když nemáš na muziku, poslechni mou radu trochu nevšední, :/ zazpívej si sám blues na cestu poslední. [E]Mý léto bylo krátký a [A]tvý sukně kratší teď [E]žloutne [E7]park snad [A]jsme si [A7]kvit tam [E]za Nádržní ulicí já musel tě mít Proč blázen měsíc ztemněl to nebejt já tě neměl Jsem stejně plonk i tak dá se žít Však v létě za tou Nádržní já chtěl a směl tě mít [E]Nádržní [As]ulicí [C#]chodívám sám denně od léta [F#]bez jména ty [H]foukla jsi Já [E]poznal bych tě v [C#mi]mžiku neskrejt tě [F#mi]podzim ve svým [H7]zimníku Tou [E]Nádržní [As]ulicí [C#]foukla jsi před sebou v taxíku teď [F#]máme oba šlus [H]ulice Nádržní [E]blues. [A]Spíš a nic tě nezajímá nad tebou se sk[D7/9]láním, kdo vzpomínky [A]slepí [E]a svíčka rozžatá září jako [D7/9]bílá hůl slepých Máš říct, že [Hmi]já [C#mi]jsem [F]ženská[E] jak má Abýt Ani zmínka nepadne a to je nejhorší o mým provinění ty šťastnou ruku máš, tak spoléháš že se všechno časem změní máš říct, že já jsem ženská jak má být Dál vykládej pasiáns a teď už cítím, co karty poví o berlích se ke mě blíží tvý eso srdcový Máš říct, že já jsem ženská jak má být Spíš a nic tě nezajímá nad tebou se skláním, kdo vzpomínky slepí a svíčka rozžatá září jako bílá hůl slepých Máš říct, že já jsem ženská jak má být Máš říct, že já jsem ženská jak má být .1. N[A]a dvanáctém patře na hotelu Gomel, n[D7]a dvanáctém patře na hotelu Gomel[A] ml[E]ela celou noc, tak js[D7]em jí řekl: holka, d[A]omel[E]. .2. A tam v šestém patře na hotelu Svět, a tam v šestém patře na hotelu Svět šlo to tam, a nešlo to zpět. .R: H[A]otely, hotely, hotely, někdo umře v nemocnici, někdo v posteli, h[D7]otely, hotely, hotely, v[A]e mně se perou čerti s anděli, hotel[E]y,[D7] hotel[A]y.[E] .3. A ve čtvrtém patře na hotelu Palace, a ve čtvrtém patře na hotelu Palace myslel jsem si, že mi nedáš, a tys' mě za ruku vzalas'. .4. A ve čtvrtém patře na hotelu Černý kůň a ve čtvrtém patře na hotelu Černý kůň řekla mi: chlapče, ty jsi ale pěkný kůň, .*: H[A]otely, hotely, hotely. .5. Ve třicátém patře na hotelu Voroněž, ve dvacátém patře na hotelu Voroněž, tam nespí žádné holky ani kluci, tam spí jenom moloděž. .R: .6. A ve třetím patře na hotelu Slavia, a ve třetím patře na hotelu Slavia ona byla, ale taky já. .7. A tam ve výtahu na hotelu U Beneše, a tam ve výtahu na hotelu U Beneše když jsi plešatý, tak nikdo tě neučeše. .8. A tam u recepce na hotelu Jelen, a tam u recepce na hotelu Jelen ona byla modrá, a já byl zelen. .9. A tam v grandhotelu na hotelu Bory, a tam v suterénu v grandhotelu Bory popíjel jsem v čaji brom, vzpomínal na svoje love-story. .*: H[A]otely ... [G#][C#mi][G#][H][F#] [G#mi]Něco [G#]vadnýho [H]je v našich křestních [F#]listech Něco mylnýho je v našich osudech Jednou nám zrána řeknou u přepážky (přišli jsme nebylo vyhnutí) [E]Vy pro nás nejste a to není celé[D] [C] [E]Vy pro nás platíte míň nežli houbele[D] [C] [E]Vy nejste zrození [A]jste jenom vymknutí[C#mi] [G#][H][F#] Srovnám si záda (vím, že na to čekáš) Abych řek do očí té jitřní krátkolebé Jestli jsme vymknutí my nebolíme jiný Pojď špatný drahoušku jdeme dále bolet [Es]ebe .1. Dneska mám chuť uzamknout dveře na kliku, sednout si do knajpy s partou zedníků, schovat se pod sukni svý mámy a nepozdravit ani známý, to žes' mi nepodal ruku ani ze zvyku. .2. Neřek' jsi c[E]okoli, c[G]okoli, c[D]okol[E]i, lži, který n[F#mi]ebolí, n[C]ebolí, nebol[A]í, řek' jsi, že z[E]ášť má moje [C#mi]oči a to je zř[A]ejmě těžkej zl[G]očin[F#mi], tak jsi mi n[E]epodal ruku [G]ani z[A]e zvyk[E]u. .3. Bylo mi do pláče a z pláče do smíchu, když se dá do deště, zmoknu bez deštníku, chameleón zná barvy duhy, urážkou častuje ty druhý, taky jim nepodá ruku ani ze zvyku. .4. Příště si pamatuj, ty kluku z výlohy, móda se mění jako školní úlohy, užij si ve zdraví svý slávy, tíží na rozbolení hlavy, takže mi nepodáš ruku ani ze zvyku. .5. Budu stát na cestě, co nemá chodníky, lidi se míjejí jako auta patníky, to, že tě nepotkám, mě mrzí, ale i v hrobě bude brzy, /: tam už mi nepodáš ruku ani ze zvyku ... :/ [E]Jasně, že ti dlužím spoustu [A]hezkejch slov [E]Se mnou děvče nemáš na ně [D]kliku[A] [E]Dávno už je umím všechny [A]nazpaměť [G]Jenomže mi váznou na ja[A]zyku Takový ty slova jako čmeláčci Huňatý a milý s kapkou medu Stokrát ti je v duchu šeptám do ucha Ale znáš mě řečnit nedovedu [Hmi]Tak mi promiň děvče však to [A]napravím [E]Můj ty smutku já si dám tu [Hmi]práci [C#mi]Vyklopím je všechny aspoň [G]naposled [A]Až si pro mě [Hmi]přijdou [A]Až si pro mě [Hmi]přijdou [A]Až si pro mě [Hmi]přijdou funeb[E]ráci Takový ty slova jako čmeláčci Huňatý a milý s kapkou medu Stokrát ti je v duchu šeptám do ucha Ale znáš mě řečnit nedovedu [Hmi]Tak mi promiň děvče však to [A]napravím [E]Můj ty smutku já si dám tu [Hmi]práci [C#mi]Vyklopím je všechny aspoň [G]naposled [A]Až si pro mě [Hmi]přijdou (2x) [A]Až si pro mě [Hmi]přijdou funeb[E]ráci tam někde nahoře se rozsvítí neon tam někde dole se rozsvítí světla jen já mám zhasnuto svítím si očima bytná mi ani nezametla Líbám se každej večer líbám se sám líbám se s prázdnou sklenicí zhaslý mám voči prázdný břich mám žiju se starou štěnicí ta štěnice stará vyschlá je jak troud dívá se na mě jak se v spánku vobracím čem asi snívá štěnice neduživá voba jsme vlastně chudáci tuhle mi řekla ta štěnice vzteklá až jednou umřu už ti pokoj dám zahrej si jednou tohleto blues a vzpomeň si na mě až zůstaneš sám Zejtra se svléknu z kůže svléknu jako had a pláchnu od lidí které nemám rád Zejtra se svléknu z kůže nepůjdu do práce najdu nějakou knajpu a budu utrácet Svlékám se z kůže svlékám vnější kryt svlékám se z kůže můj splín jde na odbyt a jestli tohle nepomůže zase budu nadávat a pít Zejtra já zmizím někam zmizím někam pryč byl jsem dlouho loutkou a k nakopnutí míč Možná že zaspím to ráno zaspím tenhle vztek možná mě bude bolet hlava a já na ni budu shánět lék .1. J[Ami]ak se tak zmenšujou byty a pokoje, no vážně, jak se tak zmenšujou byty a pokoje, j[Dmi]e stále těžší, je stále těžší d[Ami]ostat se do koupelny jen tak bez boje. Vždycky ti p[E]ochybí místa kus, vždycky ti př[Dmi]ekáží nějaké panely a proto zp[Ami]ívám blues o malých b[E]ytech a velkých prdelích. .2. Jak se tak zkracujou úřední hodiny, no vážně, jak se tak zkracujou úřední hodiny, je stále těžší, je stále těžší dostat se do socdemo či jiné ciziny. Vždycky ti pochybí nějaké plus, vždycky jsou nějaké malé zádrhely a proto zpívám blues o malých kanclích a velkých prdelích. .3. Jak je tak stále více nomenklaturních míst, no vážně, jak je tak stále více nomenklaturních míst, je stále těžší, je stále těžší mít diplom v kapse a být si jist, že budeš jíst. Vždycky jsi na hlavu mírně šus, vždycky ti řeknou:"Takových jsme viděli" a proto zpívám blues o malých mozcích a velkých prdelích. .4. Jak nám tak řídnou řady folkových zpěváků, no vážně, jak nám tak řídnou řady folkových zpěváků, je stále těžší, je stále těžší nemít to na háku a nebýt v lapáku. Ať žije folkový realizmus, ať žijou ti, co se se mnou přátelí, já vám zpívám blues o malých bytech, o malých židlích, o malých mozcích a velkých, hrozně velkých prdelích. [Dmi]V okně stálo šedý ráno já měl už vstávat [Gmi]v okně stálo šedý [Ami]ráno, [Gmi]tak víkend mi [Ami]začal[Dmi] [Gmi]Sazí jako černých [Ami]ptáků, [Gmi]den zapnutý v huber[Ami]ťáku [Gmi]tak začal víkend od kte[Ami]rýho jsem si tolik sliboDmival V okně stálo šedý ráno a něco na mě lezlo chřipka mi seděla za krkem a nebo mých čerstvých jednatřicet V hrnku kafe hledám bránu k ránu v bílým porcelánu tak začal víkend od kterýho jsem si tolik sliboval Na sklo náhle někdo ťuká, holubice bílá sedí na okně, né to není holub to je ruka, ruka pošťáka v šedý peleríně Telegram žes propadla u zkoušky, u zkoušky života mezi svatoušky tak začal víkend od kterýho jsem si tolik sliboval tak začal víkend od kterýho jsem si tolik sliboval tak začal víkend od kterýho jsem si tolik sliboval Wabimu Ryvolovi Už odjíždí vlak všechno co jsem měl odváží nezbylo mi vůbec nic a to mě trochu zaráží stojím teď úplně sám na pustým nádraží Courám se k městu hradba je plná plakátů nad hlavou točí se dým a míchá vůně akátů sychravý vítr zalézá nepozván do šatů V bytě zůstal sen ve vzduchu parfém cizoty na stole dopis od tebe a dlouhá lžíce na boty je studená a neživá bezcitná jako ty Po láhvi vína moje nářky se vytrácí sedí s tebou někde v baru a prachy klidně utrácí k takovým jako jsem já ženská se nevrací .1. Kd[C]yž je doba deštů, st[F]ojím za okn[C]em, sv[Dmi]ětlo smutně bliká v pokoj[G]i, chc[C]i dát sbohem městu n[F]a chviličku j[C]en, dl[D7]ouhá zima za nic nestoj[G]í. Z[C]ahoukání vlaku, kt[F]erej projíž[C]dí, z[Dmi]anechá jen slzy na duš[G]i, v k[F]ostkovaným saku p[C]odobám se dr[Ami]aku, c[D7]o si hlavu v kleci rozbuš[G]í. .R: N[F]a železný kolej[G]e už p[Ami]adá stříbro hv[Dmi]ězd [G]a tma jako v ranci nebyl[C]a tvůj ide[C7]ál, zas pr[F]ojet stovky štac[G]í a v[Ami]idět spousty m[Dmi]ěst a j[G]ednou za rok z[F]astavit se t[G]am, kde sis to př[C]ál. .2. Tak si představuju dnes jako včera malý opuštěný nádraží, sem-tam přešlapuju, sem-tam zvečera, v ruce lístek a mráz v podpaží. Zahoukání vlaku, kterej projíždí, zanechá jen slzy na duši, že někdy zklamání je jak umírání, to se přeci říkat nesluší. .R: .*: Zkazil js[Fmaj7]em si [Dmi]všechno s[Cmaj7]ám, v klidné ř[Fmaj7]ece pl[Dmi]ul můj pr[Cmaj7]ám, osleplý kl[Dmi]id ti č[G]asem přihlás[C]í jak bř[Dmi]itva ostrou zm[G]ěnu počas[C]í. .1. Všechno př[C]išlo[Dmi] prostě t[G]ak, n[C]ebylo v[Emi]ůbec[Dmi], proč se b[G]át, byl pr[Dmi]ám dlouho v m[G]oři, na cest[C]ách[Ami], až se zr[Dmi]anil pod hlad[G]inou na skrytých kr[C]ách, denně n[Dmi]amlouvám si, ž[G]e by to tak m[C]ohlo být[Ami]: já z[Dmi]azvoním, ty mě n[G]echáš před bouř[C]í se skrýt[Ami], v m[Dmi]otelích vymýšl[G]ím si t[C]uhle hru[Ami] a br[Dmi]oukám na sv[G]ém lůžku jedno bl[C]ues. .R: Jedno bl[Emi]ues,[Dmi] stejný bl[G]ues [Dmi]o tom, že tu m[G]á žena s[C]e mnou je[Ami] a st[Dmi]ojí v pátém k[G]outě pokoj[C]e. .2. I teď žiju na cestách, kdopak ví o tvých adresách, mám lístek, zatím nevím, kam to je, na stání v pátém koutě pokoje. Chtěl jsem mít hory v dlani, bod, a pohnout svět, že na to stačím sám, to jsem se splet', v motelích vymýšlím si tuhle hru a broukám na svém lůžku jedno blues. .R: .1. V tom m[C]otelu to z[F]avánělo m[C]rtvou sezónou, t[F]iše byl slyšet jukebox hr[G7]át, hrát, hrát, a t[C]ak jsem k němu p[F]opojel tou n[C]eonovou tmou, v m[F]otelech opuštěných j[G7]á spím rád. .R: B[Ami]ylo to třináctého v p[C]átek, j[Ami]ak černý kocour smolný d[C]en, [Ami]a přece byl v mé duši sv[C]átek[Ami] - já v[F]iděl tu nejkrásnější z ž[G]en, [Ami]opřená stála o skříň hr[C]ací, k[Ami]aždá mince byla stejné bl[C]ues, t[Ami]a její píseň se mi vr[C]ací dál, [F]i když dávno zmizel její v[G]ůz. .2. V tom motelu teď u jukeboxů často sedávám a její blues se stalo písní mou, a jen rubín sklenky od vína tu hoří přede mnou a nikdo nepřijíždí tmou, tmou, tmou. .R: Týden co týden každý pátek musím se stejným směrem brát, točím svůj motor do obrátek výš, když vidím neon proti nebi plát, dnes je právě třináctého k ránu a zas novou minci musím dát, když zavřu oči v zlatém ránu, já vidím ji tu u jukeboxů stát. .3. Pomalu blues doznívá a na rám okenní dopad' svit reflektorů dvou, dvou, dvou, dlouhé týdny čekal jsem na tohle znamení, teď rychlé kroky slyším tmou, tmou, tmou. Je deset minut po půlnoci čas udělal zas další krok teď nespěj štěnice a cvoci já nejsem hmyz a tak jsem cvok [Dmi]Noc roztekla se jako [G]kaňka [Dmi]když kápne inkoust na [G]ubrus [Dmi]a z obejváku pana Va[G]ňka zní neskutečný [C]St.Louis Blues[B], [A] Pan Vaněk nemá žádný hifi má jen starý banjo a pak drsnej bas a harckej kanár jménem Fifi mu k tomu zpívá druhej hlas St. Louis Blues To duo nikam nepospíchá tak jak funebráckej vůz své sny tmu bolesti a ticha to je to pravý St. Louis Blues St. Louis Blues Pan Vaněk sedí v obejváku a čerpá z černejch pramenů pod klenbou sametovejch mraků zní hymna starejch 'blůzmenů' Noc roztekla se jako kaňka když kápne inkoust na ubrus chtěl bych bejt kanár pana Vaňka a zpívat si s ním St. Louis Blues St. Louis Blues [CFCFCF] .1. Blues pro šest [E]strun blues steskem [H7]zmazaný blues steskem [A]dunící jak prázdnej krám šlape jak [E]hodiny a je to [H]je[7]diný co [A]vedle tebe [H]na[7] světě má[E]m. .2. Blues pro šest strun blues steskem zmazaný blues steskem dunící jak prázdnej byt šlape jak hodiny a je to jediný co vedle tebe na světě chci mít. mezihra .1. verse .2. verse ou [E7]jé [(G)]V posled[C]ní době jdu do sebe [C]zpívám o sobě blues [G7]pro tebe. Čas jak [C]řeky příval [C7]plyne, co jsem [F]včera zpíval [Fmi]jiné, zpívám, [C]dneska jen a [G7]jen pro te[C,]be.[G] Čas jak [C]řeky příval [C7]plyne, co jsem [F]včera zpíval [Fmi]jiné, zpívám, [C]dneska jen a [G7]jen pro te[C,]be[G] Všechno jsem opustil pro tebe snad zapomenu příští den už na tebe. Jestli se mi to povede, tak žádná víc už nesvede abych pro ní dělal to, co pro tebe. Jestli se mi to povede, tak žádná víc už nesvede abych pro ní dělal to, co pro tebe. Všechno jsem opustil pro tebe, pro nic víc jsem nežil, než pro tebe. Co si teďka počít mám, když jsem tady zůstal sám, když jsem tady zůstal sám bez tebe. Co si teďka počít mám, když jsem tady zůstal sám, když jsem tady zůstal sám bez tebe. Někdy jsem zlostí celý bez sebe, chci aby hrom uhodil do tebe. Deset minut na to hned já beru svojí kletbu zpět, já beru svojí kletbu zpátky na sebe. Deset minut na to hned já beru svojí kletbu zpět, já beru svojí kletbu zpátky na sebe. Zpívám blues jen a jen pro tebe snad zapomenu příští den už na tebe. Jestli se mi to povede, tak žádná víc už nesvede, abych pro ní dělal to co pro tebe. Jestli se mi to povede, tak žádná víc už nesvede, abych pro ní dělal to co pro tebe. [Ami][F][E] .1. Mý malý d[Ami]ěfče, jsi smutný jak to blues, jsi smutný jak to bl[F]ues, který si zp[E]ívám, mý malý d[Ami]ěfče, reklamo modrejch blůz, reklamo modrejch bl[F]ůz, vodpusť, že z[Ami]ívám[E]. .2. Mý malý d[Ami]ěfče, ty smutný voči máš, ty smutný voči m[F]áš, tak pudu s t[Ami]ebou[E], mý malý d[Ami]ěfče, snad štěstí přivoláš, snad štěstí přivol[F]áš[E], když hnáty z[Ami]ebou. .3. Mý malý d[Ami]ěfče, to děfče z plakátů, to děfče z plakát[F]ů, co visej' n[E]a rohu, mý malý d[Ami]ěfče snad na mě čeká tu, snad na mě čeká t[F]u, poslaný p[E]o Bohu. .4. Mý malý d[Ami]ěfče, z flašky ti napít dám, z flašky ti napít d[F]ám moc dobrej dž[E]ús, mý malý d[Ami]ěfče, pak zas ti zazpívám, pak zas ti zazpív[F]ám[E] to svoje bl[Ami]ůs ... .1. Byl chl[Ami]apík, co říkal si "p[E7]an Bluy Br[Ami]ink", ten ovcím svejm rozuměl [G]a nebyl fl[Ami]ink, on vostříhal denně jich dv[C]ěstě jak n[E]ic a tř[Ami]icet piv spořádal, n[E7]ěkdy i v[Ami]íc. .2. A Jimmy, náš barman, co čepoval drink, ten byl z toho špatnej, jak šel Bluy Brink, moc brzo von přicházel, pozdě šel ven, pil od rána do noci přes celej den. .3. Byl ranní čas, Jimmy když čistil svůj bar, měl džbán a v něm vitriol, třel fleků pár, v tom Bluy jde žíznivej, řve hlasem zlým: "Hej, ať je to, co je to, Jimmy, sem s tím!" .4. To neučí dějepis, nezná to tisk, že dá se pít vitriol na holej pysk, řek Bluy:"No to je mok, co v sobě mám, teď Stephenson uvidí, jak stříhat znám!" .5. Když Jimmy tak celej den u šenku stál, byl skoro už nemocnej, jak se moc bál, že Bluy je studenej, chvěl se jak list, krk ouzkej měl, nemoh' nic mluvit a jíst. .6. Jen vodemknul druhej den Jimmy svůj krám, no kdo čeká u dveří, jako Bluy sám, má vožehlý obočí, fousy jak rez a na kůži místa jak prašivej pes. .7. "Já vždycky jsem myslel, že dovedu pít, teď vidím, že vo mejlku muselo jít, už vím, co je silnej a pořádnej drink, když zakašlu, chytne fous," řekl Bluy Brink. [D]Náš malý pes [A]Bobi, stále zle mi [D]robí, [G]vyskočil na [A]regal a zožral kocku [D]z lega. Náš malý pes Bobi, stále zle mi robí, zobral kocku čo odpadla z legového lietadla. Dostal nažrať Bobi k tomu liter vody a preháňadlo do žrádla aby kocka vypadla. Vonku za ním chodím celých osem hodín, všade za ním behám, že vráť mi kocku z lega. (r): Potlač Bobi lebo chcem naspäť to lego, potlač Bobi poriadne nech to z teba vypadne. Potlač Bobi lebo chcem naspäť to lego, potlač Bobi poriadne nech to z teba vypadne. [D]Náš malý pes [A]Bobi, stále zle mi [D]robí, [G]vyskočil na [A]regal a zožral kocku [D]z lega. Náš malý pes Bobi, stále zle mi robí, zobral kocku čo odpadla z legového lietadla. (r): .1. Stín Bl[C]oodwoodu pad' na ten tichej hrob, odkud vidět je [C7]Idle H[F]og, my d[C]ali tam kříž, aby sp[Ami]át mohl Bob a nás n[Dmi]estrašil jeho kr[G]ok, i jm[C]éno a den někdo na strom vyryl, že tu konec vzal [C7]cesty sv[F]ý, však n[C]amísto toho r[Ami]um ho zabil, tak tam v[Dmi]yškrábal: [G]tiše sp[C]it. .2. Vždyť Boba snad znal celej Overland, on prostě starej tulák byl, duch venkovskejch cest, prachu konzument, měl jen chlebník, žádnej cíl, když vítr sem fouk' vůni borovic a s ní zahučel vodní proud, tak změnil se Bob, trošku poblednul víc, jak by přes něj se chystal plout. .3. Hlas cizí tak měl, tiše hovořil: už jde pro mě můj doprovod, já kdysi, ach, dávno voják jsem byl, teď jsem opilej vrak a šrot, kde Bloodwood má stín, právě tam chci spát, a když smůla vám vezme dech, jen zkuste můj hrob znova překopat, pak snad pomine ten váš pech. .4. Já slyšel jsem, jak ještě promluvil, trošku vzduchu chtěl nalapat, chtěl dál něco říct, ale neměl už sil, a v tu chvíli zpět mrtvej pad', tak skončil dnes Bob žití toulavý, je už tam, kam my všichni jdem, jen zmařil svůj čas, všechny síly svý, a pak tiše ho skryla zem. .5. Čas př[D]išel pak zlej, všude suchopár, vyschla do kapky voda z j[G]am, skot m[D]učila žízeň, tr[Hmi]ápil žár, že snad zm[Emi]ěknul by ďábel s[A]ám, co B[D]ob tehdy řek', nám teď v uších zní, dřív než našel svůj věčnej kl[G]id, jdeme př[D]ekopat hrob, snad s[Hmi]e objasní, jakej sm[Emi]ysl moh' n[A]áznak m[D]ít. .6. My ryli jsme tam, kde kříž byl a kmen, hrob jsme hloubili beze slov, v tom křemen se blejsk', jak šel s hlínou ven, a v něm zasvítil žlutej kov, pruh k horám se táh', měly zlatej bok, a až do dneška od těch dob, ten nejlepší důl, co má Idle Hog, znaj' pod jménem Bobův hrob. .1. [G]Bodaj by vás vy mládenci čerti vzali [A]keď ste vy mňa na ten tanec [D7]nepozvali [G]Ja by bola tancovala [A]aj na cimbál niečo dala [C]aj vás všetkých [D7]pobozkala[G] .2. Čo sa mamka tejto nooci natrápila, aby sa vám len nejako zavďačila, spiekla múky za tri korce, pre vás chlapci na koláče len aby som tancovala .3. Už je amen už je koniec milí chlapci keď je už raz keď je už raz po tom tanci Keď sa nový tanec strhne, pamätajte chlapci na mne trébars bude po pol noci .1. Do vlas[G]ů bláznivej kl[Emi]uk mi b[Ami]odláky d[D]ával, z[Emi]a tuhle k[C]ytku pak vš[F]echno chtěl m[D]ít, svatebn[G]í menu[D]et mi n[Ami]a stýblo hr[H7]ával, ž[C]e prej se m[D]usíme vz[G]ít[D7(-)]. .2. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy, copak si holka víc může tak přát, doznívá menuet, čím dál míň mě baví na tichou poštu si hrát. .R: B[Emi]ez bolesti divný tr[D]ápení, s[Emi]uchej pramen těžko p[D]ít, zb[G]ytečně sl[C]ova do k[Edim]amení s[H7]ít, [G7]na košili našich [C]zvyků vl[F]ajou nitě od knofl[Bb]íků, j[D#]eden je M[C]uset a dr[D#]uhej je Cht[G]ít[G7]. .3. Do vlas[C]ů bláznivej kl[Ami]uk ti b[Dmi]odláky d[G]ával, z[Ami]a tuhle k[F]ytku pak vš[B]echno chtěl m[G]ít, svatebn[C]í menu[G]et ti n[Dmi]a stýblo hr[E]ával: m[F]y dva se m[G]usíme vz[C]ít[G(D)]. .4. Zelený voňavý dva prstýnky z trávy nejsem si jistej, že víc umím dát, vracím se zkroušenej, ale dobrý mám zprávy o tom že dál tě mám rád. .5. Zelen[G]ý, voňav[Emi]ý, dva p[Ami]rstýnky z tr[D]ávy, c[Emi]opak si m[C]y dva víc m[F]ůžeme př[D]át, dál nám zn[G]í menu[D]et a t[Ami]ím míň nás b[H7]aví n[C]a tichou po[D]štu si h[G]rát[D7]. .*: Zelen[G]ý, voňav[Emi]ý ..[Ami].[D] Prst[G]ýnky voňav[Emi]ý ..[Ami].[D] Z tr[G]ávy zelen[Emi]ý ..[Ami].[DGEmiAmiD] [G][B][A][C][B] [G]Abych moh dávat holkám [F]kytky na potkání [B]A chránit [A]tučňáky [G]na jižním pólu[B], [A] Abych nikdy nemusel vstávat před svítáním A zvracet po špatným alkoholu [G]Proto [B]bych chtěl [A]jed[C]nou [B]bejt Proto bych chtěl jednou bejt [G]Proto [B]bych chtěl [A]bejt [C]bo[B#]hat[G]ej Proto bych chtěl bejt bohatej Aspoň chvíli bejt bohatej Abych moh objet svět a pak se vrátit domů Abych si moh všude pivo dát Abych jednou měl zahradu plnou ovocnejch stromů Abych vám mohl zadarmo hrát Proto bych chtěl jednou bejt Proto bych chtěl jednou bejt Proto bych chtěl bejt bohatej Proto bych chtěl bejt bohatej Aspoň jednou bejt bohatej Abych moh babkám co vybírá popelnice Koupit celej lahůdkářskej krám Abych moh vrátit dluhy a nepůjčit si více A bylo mi jedno komu co dám Proto bych chtěl jednou bejt Proto bych chtěl jednou bejt Proto bych chtěl bejt bohatej Proto bych chtěl jednou bejt Proto bych chtěl jednou bejt Proto bych chtěl bejt bohatej Jsou prokletý upsali duši ďáblu lejstra krvavý dokázat to můžou rej jejich těl ochabnul a slábnul ale už si bohužel nepomůžou [D]Ale už si [A]buhužel [E]nepomů[A]žou [A]Zatracená [E]práce usmál [D]se a krátce [A]řek' kosu [D]mám to [A]proto že jsem [E]řezník [A]sám [A]chtěl mít svý [E]jistý já [D]svědomí mám [A]čistý já [D]jedinou jistotu [A]mám totiž že [E]ke dnu nepůjdu [A]sám Ale už si bohužel nepomůžou Převozník na řece to se přece může stát kolikrát je člověk pomalej a nechce se mu vstát pak potřebuješ přes vodu na cestě daleký usneš chlapík vyskočí a jsi tu na věky Ale už si bohužel nepomůžou [G]Vyměnil jsem [D]boiler za altovej [G]saxofon[G7] a [C]ohřál jsem si [D]vodu v kastro[G]lu[H7] [G]ve vaně jsem [H7]vypěstoval [C]králíka [D]a potom jsme žili pospo[G]lu Hrával jsem mu Dajánu na orezlej saxofon a díval se jak leží nakřivo krmil jsem ho kůrkama a čtyřlístkem nechodil jsem často na pivo [C]Teče voda [D]teče, [G]teče voda [Emi]teče, [G]teče voda, [Emi]teče voda, [C]teče voda, [D]teče voda... Pak' jsem tě potkal s tím chlapem od vedle a čtyřlístkem jsem zabil králíka do sága jsem hodil z vejšky chrousta a díval se jak marně utíká Dneska už mám zase bílej boiler a zlatej saxofon a boty lakový z králíka mám čepici a jizvu a z tebe ani věci takový Teče voda teče, teče voda teče, teče voda, teče voda, teče voda, teče voda... Bol raz jeden kráľ uhorský Ten podvodníček panenský Ten podvodníček panenský. Všechny panenky podviedol, Len richtárovu nemohol Len richtárovu nemohol. Melódia spevu: DDF#DEEC#A. [D]Plela raz baba [E]záhraAdu [A]Plela raz baba záhradu [D]Prišiel ku nej [A]kráľ po radu [D]Prišiel ku nej [E]kráľ po [A]radu Obleč si šaty panenské A rukavičky bielučké A choď klopať tam na vráta Otvorí ti sám pán táta A keď bolo po večeri Vraví richtár svojej dcéri Choď Anička posteľ stlati Bude s tebou pani spati A keď bolo o polnoci Volá Anička pomoci - fakt, fuck, fakt .. A keď bolo už o týždeň Plače Anička celý deň A keď bolo už o mesiac Plače Anička ešte viac A keď bolo už o roce Nosí Anička na ruce Hajaj buvaj synáčik môj Kráľ uhorský je otec tvoj Kráľ uhorský je otec tvoj. offline verzia 2002 [Emi][Hmi][Emi][Hmi] [Emi]Já nohama zbráz[Hmi]dil [Emi]snad všechny [Hmi]hory [C]očima čmá[D]ral [C]tam za [H7]obzory [Adim]V údolích [G]moknul jsem [F#]u ohňů [Hmi]svých [C]Lesy se [D]toulal a [C]ztrácel se v [H7]nich .2. [Emi]Čekám už [Hmi]jen, kdy [Emi]ozve se [Hmi]hlas [C]tiše a [D]měkce - to [C]podzim, ten v [H7]nás [Adim]Breviář [G]vzpomínek [F#]budeme [Hmi]psát z [C]klukovskejch [D]přání a [C]snů který [Cdim]měly se [F#]stát .R1: [D]Tak vylétni [F#mi]ven, jseš [A7]jeden z [Cdim]nich [Emi]přines jim [A7]píseň [Emi]na [A7]křídlech [A]svých[A+] [F#+][Emi][A7][D][Cdim][Emi][Hmi][Emi][Hmi] .3. Krajina dávná jak ze starejch filmů voní mi kůrou habrů a jilmů Zas vracím se pěšinou do mladejch let a k šedivejm ptákům co poznali svět .R2: Já na prstech bolavý puchejře mám těch rozličnejch tónů já jimi znám .4. Tak pocuchám struny až zapraská dřevo a plameny bílé až vyšlehnou z něho Bolavá křídla nést budou nás dál až k [C]obzorům [D]o nichž jsem [C]tolikrát [D]zpíval [Emi]a [C]hrál [Ami]o nichž jsem [D]tolikrát [Emi]hrál[C][E] [C]Bolela ňa [G7]hla[C]va v [C]pondě[G]lí od [G7]rá[C]na, [G]v úterý [G]ce[D7]lů [G]noc, [C]ej nemo[G]hli ně pomoct, [G]v úterý [G]ce[D7]lů [G]noc, [C]ej nemo[D]hli [G7]ně pom[C]oct. Pomohli, pomohli, kdyby enom sceli, dyby mně cérečku, ej povoli dovédli, dyby mně cérečku, ej po voli dovédli. .1. /: [D]Boleslav, Boleslav, překrásné měs[A7]to :/ /: [G]Neplač holka , [D]nenaříkej, [A7]moje nevěs[D]to :/ .2. /: Jakpak nemám plakat, smutná naříkat :/ /: Když tě vidím do vojenských šatů oblíkat :/ .3. /: Ty vojenské šaty trápí srdce mé :/ /: Neplač, holka, nenaříkej, vždyť se sejdeme :/ .1. [Emi]Bonanza je deset palců [C]ve skále, [D]bílej potok na kost promrz[Hmi]lej [C]radši bys to přečkal někde [Dmi]v lokále, [Dmi]nepřeje ti štěstí osud [Emi]zlej. [Emi]Zlatá Nelli za plyšovou [C]oponou, [D]na poduškách ]Vermuth popí[Hmi]jí, [C]když se vrátíš s milionem [Dmi]náhodou, [Dmi]možná tě poctí nadě[Emi]jí. .R: [C]Zlatá Nelli tančí [D]kankán, [Hmi]po strop natřískanej [Emi]bár [C]vírem světel budeš [D]zlákán, [Hmi]než tě chytí smrti [H]spár. [C]Uschnou i umělí [D]růže, [Hmi]klavír skončí přede[Emi]hrou, [C]zlatá horečka tě [D]zmůže, [Hmi]až poženeš saně [Emi]tmou. .2. Bonanza je ještě pořád ve skále, na potok už jaro přichází, pořád stejná whisky teče v lokále, kolem tebe smrt se prochází. Zlatá Nelli čeká na tvý nugety, do Friska už parník zahoukal, bídák co má zastřižený kotlety, dávno už si její lásku vzal. .R: Zlatá Nelli . . . .3. Bonanzu už skála nikdy nevidá, sny se jako mlha rozplynou, pověrčivej indián nám povídal, že tví psi se hnali oblohou. Nelli čeká na dalšího pracháče, se kterým chce sladkej Vermuth pít pro každýho snad už ani nepláče, modlitbu svou vlci budou vít. Královně dal král ráno dobrý den Děti střásají těžko z víček sen Rudý Vinnetou z dýmky dýmá dým A víš proč začal den to je tím. Pozor potrvá malou chvilinku Dřív než Charlie Chaplin smekne buřinku Dál se roztočí prázdný kolotoč To je tím končí den a víš proč. Růžový bonbón večerní bonbón obloha bonbón na jazyku má Spolkne ten bonbón růžový bonbón spolkne ten bonbón a rázem je tma. Růžový bonbón večerní bonbón oblohy bonbón teď nabízím vám Vemte si bonbón písničku bonbón slunce je trombón a den je ten tam. Královně pan král trhal modrý vřes Mlékař v konvicích ráno labuť nes´ Tulák zapomněl že má prázdný vak A víš proč začal den jenom tak. Ženy mužům svá ústa podají Děti o tom šeptají si potají Zeptají se vás ´a co přijde pak´ Pak už nic končí den a víš jak. Růžový bonbón večerní bonbón obloha bonbón na jazyku má Spolkne ten bonbón růžový bonbón spolkne ten bonbón a rázem je tma. Růžový bonbón večerní bonbón oblohy bonbón teď nabízím vám Vemte si bonbón písničku bonbón slunce je trombón a den je ten tam. .1. M[Emi]ám v k[H7]apse jeden fr[Emi]ank, jsem n[D7]ejbohatší z b[G]ank nad Sein[H7]ou, m[Emi]ám v[H7]íc než krupi[Emi]ér a st[D7]íny Sacre-C[G]oeur nade mn[H7]ou. .R: L[C]áska je [D]údil tv[G]uj, p[Ami]ánbuh ti [H7]opatr[Emi]uj, bonsoi[C]r, mademois[D]elle Par[Emi]is, bonso[C]ir, mademois[D]elle Par[Emi]is. .2. Znám bulvár Saint Michelle, tam jsem veera šel s Marie-Claire, vím, jak zní z úst krásnejch žen sluvka "car je t'aime, oh, mon cher". .R: [Hmi]Vlna za vlnou mě [G]houpá [Hmi]rackové pitomí [A]řvou [Hmi]v lednici jenom zmrz[D]lý ryby ty už mi [A]nejedou Pekáče v dálce zpívaj tu píseň převeselou kormidlo, moře, nic nevidim jedu jen za tebou Rózy! .Ref: [G]Žraloci [D]záviděj [G]pilouni [D]pilujou svůj [G]styl u sta [G]sleďů to se [A]zpívá žraloci záviděj pro knedlik se zelim bych žil vepřoví boogie doušek piva Voda do škuneru stoupá lodníci povykujou kde je ten maják, co tam houkal fistulí nechutnou kdo by si kolize všímal ty moje milovaná záchranej člun je taky príma já jedu za tebou Rózy! .R: Vlna za mnou mě houpá rackové pitomí řvou já budu rychlejší než světlo než zvuky pod vodou pevnina z moře už čouhá voči mi štěstím planou posátka šíleně křičí máme to za sebou Rózy! ó, Rózy! 2x R: ó, Rózy! Proč sem po tý dlouhý cestě nešel radši spát proč sem jen lez do saloonu zase poker hrát často jsem se sebe ptal co z toho vlastně mám teď to vím mám díru v hlavě a už nedejchám Tombstonskej Epitaf včera o tom psal dnes mě (tě) vezou na Boot Hill čert aby to vzal Chlápek co tam se mnou hrál byl prevít tutovej černý šaty bílej límec knírek fajnovej na rukách mu bylo vidět že to umí hrát jenomže furt vyhrával a to já nemám rád Takovýhle karty ještě salon neviděl já jsem měl dva krále a on z nich trojku měl to mě bylo nápadný tak po koltu jsem sáh vtom prásk jeho Derringer a bylo po kartách Zmizet ale nestačil vždyť zasloužil si trest a můj parťák Eddie byl vždycky jako blesk prásk ho třikrát do břicha, mně voči zatlačil teď nás voba v černý káře veze na Boot Hill Get your motor runnin' Head out on the highway Lookin' for adventure And whatever comes our way Yeah, darlin' go make it happen Take the world in a love embrace Fire all of your guns at once and Explode into space I like smoke and lightning Heavy metal thunder Racin' with the wind And the feelin' that I'm under Yeah, darlin' go make it happen Take the world in a love embrace Fire all of your guns at once and Explode into space Like a true nature's child We were born, born to be wild We can climb so high I never wanna die Born to be wild Born to be wild Get your motor runnin' Head out on the highway Lookin' for adventure And whatever comes our way Yeah, darlin' go make it happen Take the world in a love embrace Fire all of your guns at once and Explode into space Like a true nature's child We were born, born to be wild We can climb so high I never wanna die Born to be wild Born to be wild .16. Born to be wild 3:56 1989 (K. und T: Mars Bonfire) PUHDYS Raritäten .1. J[C]en střevíčky m[C/E]ít a korále m[F]ámy, prý bosou holku nepustí t[C]am, koníčka st[C/E]át u zadní br[F]ány, jen chvíli, než se nazpátek d[C]ám. .R: T[C]o se jí zd[Ami]ává, když kr[Dmi7]áčí přes celý s[G]ál, k[C]apela hr[Ami]ává tu p[Bb]íseň[F], c[G]o rád má můj kr[C]ál. .2. Snadno se dá splnit mý přání, když kamínky jak prázdná slova nebudou dřít a nebudou pálit, kde chodí bosá bosanova. .R: .R: Intro:[C][G][Ami][F][G][C][G][Ami][F][G] [C]Má všade [G]jemnučké [Ami]chĺpky jak [F]broskyňa [C]Chcem po nich [G]prstami [Ami]na zajtra [F]spomínať [C]Aj keď sa [G]stretneme [Ami]pozeráš [F]do zeme [C]Vždy si to [G]tajomstvo [Ami]očami [F]povieme [C] [G] [Ami]Očami [F]povieme [C] [G] [Ami]Očami povi[F]eme [D]Teba raz pris[A]tihnú, usve[Bmi]dčia, odha[G]lia [D]Vyhlásia [A]za svätú [Bmi]alebo [G]upália [D]Ty si tá [A]bosorka [Bmi]z krajiny [G]Marlboro [D]Ktorá sa [A]ukrýva [Bmi]v rockových [G]kláštoroch [D] [A] [Bmi] V rockov[G]ých kláštoroch [D] [A] [Bmi] V rockových [G]kláštoroch [E]Prečo si [B]mi utiekla?[C#mi] [A]Prečo sa [E]mi skrývaš?[G#mi][A][B] [E]Stále sa [B]mi miluje[C#mi] [A]Že sa s t[E]ebou snívam[G#mi][A][B] Ani sme sa nehľadali a predsa zme sa našli Ani sme to netušili a boli sme jasný V pivárni sa pilo málo dal som si tri pivá V noci sa mi milovalo, že sa s tebou snívam Prečo si mi utiekla... Prečo si ma uriekla... Teba raz pristihnú, usvedčia, odhalia Vyhlásia za svätú alebo upália Pre mňa to bude už bohužial neskoro Ooou bohužial neskoro Ooou bohužial neskoro Ooou milovať bosorku Ooou v rockových kláštoroch Prečo si mi utiekla... Prečo si ma uriekla... .1. Láska je [G]žihadlo, čo nechce [C]z rany von Neboj to [G]prebolí s vínovým [D]obkladom Ženy sú bosorky, radi sa bozkajú A keď nás vybijú. Prázdnych nás nechajú. [Ami]Na to vždy stačila, [G]len slza vína [Ami]A pravda o láske [D]bola zas iná. (r)[G]Víno to sú [C]bosorkine [G]slzy Z nich Cženy sú [G]ženy a [D]muži nežne drzý Víno to sú bosorkine slzy Z nich vravíme pravdu a ráno nás to [G]omrzí. .2. Láska je žihadlo a nechcem z teba von Tak rád sa milujem s vínovým upírom Ženy sú bosorky, radi sa bozkajú A keď nás vybijú. Prázdnych nás nechajú. Na to vždy stačila, len slza vína A pravda o láske bola zas iná. (r) .3. Už nechcem počúvať, kto koho nemá rád Všetky intrigy zmenia sa na strigy A nech nás odnesú, kde k sebe dobrí sú Vínovým upírom nastavím krk. Možno by stačila, len slzy vína A pravda o ľuďoch bola by iná. (r) , 1. , modulácia , (r) [Ami][G#dim][Ami][G#7] Hanka: [G]Modleme se, modleme se, bosa nova, bosa nova! Dívky: Opakujme ta dvě slova, bosa nova, bosa nova! Chlapci: Modleme se zas a znova, bosa nova, bosa nova! [Ami]Bosa nova, bosa [G#dim]nova, [Ami]bosa nova, bosa n[G#7]ova [G]Bosa nova, bosa n[Db9]ova, [G]bosa nova, bosa nova [G]Ta modlitba ti vrátí zdraví c[A7]hatrné [D7]to je zcela mimo d[G]iskusi ač, Jan Ámos Komenský byl b[A7]ratr, [D7]nezavrhujeme ho s[G]oudruzi. [G#]S tou modlitbičkou dojdeš v[F7/5b]ždycky nejd[Bb7]ál [Eb7]a dosáhneš s ní všecko co´s kdy c[G#]htěl. Ač [G#]Karel Čtvrtý byl u[F7/5b]krutný feu[Bb7]dál [Eb7]tak zaved u nás víno a né c[G#]hmel. [Hmi]Bosa [G#dim]nova, [Hmi]bosa [Bb7]nova, [A]bosa nova, bosa n[F#9]ova. .1. Sotva s[G]ejde z polí sníh, opoušt[C]ím své stohy knih, hned na b[D]otanický výlet odcház[G]ím, k určování rostlin klíč, k tomu z k[C]olny ostrý rýč, lupu, h[D]erbář do batohu naház[G]ím. .R: Hledám spr[G]ávnou kytku do své vázy, tu správnou kytku pro svůj d[D]ům, jako j[G]etel šťavnatou, jako l[C]ípa košatou, hledám kv[D]ět, co se hodí pro můj d[G]ům. .2. Vše, co kvete, miluju, do herbáře lisuju, kudy projdu, zejou louky prázdnotou, každou kytku prověřím, parametry proměřím, ale hrudník se mi svírá tesknotou. .R: .3. Včera jsem tě uviděl, jak jsi plela kontryhel, a ten nejkrásnější šok jsem utrpěl, jen tě trochu prověřím, parametry proměřím, a už vidím, že mám přesně, co jsem chtěl. .R: Ty jsi správná kytka do mé vázy, ta správná kytka pro můj dům, jako jetel šťavnatá, jako lípa košatá, /: jsi ten květ, co se hodí pro můj dům. :/ .1. [C]Včera jsem byl [F]u doktorky [C]stěžuju si [F]na potvůrky [C]nožky už mě [F]neunesou [G]od kolen dolů se mě třesou. .Rf: [F]Na všechny problémy [G]znám jeden lék [C]doktor Martens to ú[Ami]vyřeší hned [F]do hospody i [G]do roboty [C]všude se hoděj težký boty. .2. Pak přijdu domu do předsíně, tam na mě čumí moje tchýně, z kuchyně vyřvává rejdiou, ti moji bližní mě zabijou. .Rf:... .3. Projdu se centrem Václavákem, zvítězí štětka nad vekslákem, na tohleto všechno mám říct jen fuj, kdo už kdy vykydá tenhleten hnůj. .Rf:... [G]Od rána šlapu silnici, kde [C]čpí benzinu [G]pach Auto už nejmíň tisící mi [A]do plic žene [D7]prach A [G]nikdo nezabrzdí, a[G7]by mě s sebou vzal [C]I když rukou mávám, [C7]každý jede dál A [G]v botách, co mám [Emi]po strýci, [A]dál bloumám [D7]po ces[G]tách Od rána šlapu silnici, už kilometrů pár Horký pot pod čepicí už suší slunce žár A nikdo nezabrzdí, aby mě s sebou vzal I když rukou mávám, každý jede dál A boty, co mám po strýci jsou brzo samý cár Vtom vedle cesty jako had se šine dlouhý vlak Na násep skočím akorát a vlezu na uhlák A potom u závor já se musím smát Když vidím všechna auta, jak tam musí stát Než mě a boty po strýci převeze náklaďák [A7]Jako kdyby hrom uhodil do mě kolo vozu ta věc blokuje [D7]já však nemám ani vindtu v domě [A7]měl jsem zrovna velký výdaje Snad [C]liščí tlapa v [A]pasti snáz [C]dá se odhryz[A]nout s mým [C]autem jsou jen [A]strasti tahle bota nejde [A7]zout. Většina aut tady vězí v botách neodjíždí zásluhou těh bot sedím tu jak protrženej potah kolo nechce čehý ani hot. Přes boty bejval Baťa ten geniální švec ten nikdy na nás neušil by takhle hnusnou věc. Tahle píseň ohlašuje pomstu kamarádi dost šikovný jsou já neskočín z Nuselskýho mostu vydám se na stezku válečnou. Vyrobíme boty co jsou jak hořký blues ty budou ráno zdobit každej policejní vůz. recit.: Pozor na ty boty! Pochodem vchod! .1. [F7]Zas mi říkal, že má něco pro mne, a to něco, to prý láska je. [Bb7]Já však nechci žádnou lásku v domě, [F7]přináší jen žal a výdaje. Mám [Ab]proti lásce [F]boty, ty [Ab]chrání paní svou,[F] ty [Ab]boty vždycky jdou a všechno hezké pošlapou. .2. Žiju sama díky těmto botám, žiju sama zásluhou těch bot, často sice klukům hlavy motám, botám ale city nejsou vhod. V těch botách ráda šlapu, zvlášť po lásce nás dvou, ty boty vždycky jdou a všechno hezké pošlapou. .3. Tyhle boty nosím někde v duši, někde v duši, ne však na nohou. Jsou tam dole, kde mi srdce buší, od bušení mu však pomohou. V těch botách ráda šlapu a to se mi prý mstí, prý v těchto botách jdu a tak si šlapu po štěstí. .Rec.: Pozor, boty! Pochodem vchod! .1. Tenkrát [D]končila válka, když spatřil jsem [G]svět, já sotva nohama [D]plet, když mně [Hmi]byl jeden [A]rok. Jenže nebyla [D]kůže, táta ušil mi pár [G]bot z kůže toulavejch [D]psů a řek, v nich budeš [Hmi]mít pevnej [A]krok.[A7] .R. Tak [D]fidlej a hraj jen [G]pro ty, co [Emi]maj hlavu [A]v oblacích a plnou [D]snů,[A7] tak [D]fidlej a hraj jen [G]pro ty, co [Emi]maj boty [A]z kůže toulavejch [D]psů. .2. Já zůstal jsem stejnej, jak bejval jsem dřív, to jen čas na mě kýv v proudu dní, jak se zdá. Mám pořád svý první banjo, co jeden tulák mi dal, já s ním pod hlavou spal a dodnes stejnej zvuk má. .R. Na podzim padá splín a [D]taky listí, [G][D][G] [D]švestky jsou modrý [G]a se starou bowli va[D]říme.[G] [D]Žebřík je slizký a [G]bývá taky hodně [D]kluzký,[G] [D]když spadnu dolů, [G]těžko chytám ztracenej [D]dech. [G] [A]Když piješ dost [G]bowlí, čert vem [D]bouli. [A]Když piješ dost [G]bowlí, čert vem [D]bouli. Z vobrazů bledej ksicht - na sebe koukám, dieta hnusná a kosti mi drží zinkoklih, v neděli zas příjde za mnou moje stará, přinese bowli, žeru švestky a piju líh. Když piješ dost bowlí, čert vem bouli. Na podzim, každej rok, furt je to stejný, sádrovej krunýř všude až do vánoc mám, možná se to jednou do budoucna změní, až budou růst švestky jak rybíz na keřích. Když piješ dost bowlí, čert vem bouli. .Rec: [Ami]Kolik je druhů různejch smrti trestů [E7]všechny mám [Ami]slíbený [E]Až mi stáhnou neprůstřelnou vestu [E7]budu to mít [Ami]spočtený Spaní už taky nemám klidný [F7]mám se čeho [Ami]bát A [E]poldové na mě nejsou vlídný [E7]hledá mě leckterej [Ami]stát Vlastně [G7]mám co jsem jako [F7]kluk chtěl [G7]stal jsem se šofé[F7]rem [G7]tak co na tom [F7]že to jednou [E]skončí malé[E7]rem ? Až [Ami]budu jednou viset a ty se [F#dim]mámo zeptáš [Emi]proč [G#dim]můžu říct jenom jedi[Ami]ný: Za to může bou[E]rák značky [Ami]Dodge "Tak kam to bude dneska šéfe?" "First National Bank!" "Oh yes..." .1: [Ami]Pancéřová Dodžka je [F7]můj vysněnej [Ami]vůz [E]šest vejfuků [E7]za mnou zpívá [Ami]svý gangsterský blues Když naplno zmáčknu [F7]tyhle svý varha[Ami]ny [E]můžu si bejt jistej - [E7]poldové jsou nahra[Ami]ný Jó [G7]pancéřová [F7]Dodžka marni[G7]vá ženská [F7]je vž[G7]dyť se každej [F7]druhej tejden [E]jinak laku[E7]je a [Ami]jako velká dáma dvakrát [F#dim]šaty nemí[Emi]vá [G#dim]právě tak moje [Ami]Dodžka ráda [E]čísla mění[Ami]vá .2: Pancéřová Dodžka zná temný uličky na všechny dotěrný poldy zná svý fintičky V jedný ruce volant v druhý lehkej kulomet až se mě soudce dočká vydá to na pár let Pancéřová Dodžka je auťák pro můj vkus nikdy nestačil jí žádnej policejní vůz x-krát jsem jim ujel a ujedu jim zas až to jednou kiksne dostanu provaz .3: Pancéřová Dodžka je můj vysněnej vůz mistr kat se dočká a pak bude šlus Dvanáct poldů na Harlejích bude můj doprovod než pod černým trámem podrazej mi schod Pancéřová Dodžka je pro mě pravej vůz i když z mýho života ufikla pěknej kus Táhnu ke všem čertům vždyť nejsem posera ať si Lojza Kápon hledá novýho šoféra .1. [G]Vzít jen [C]důvtip a [G]jít jen [C]důvtip a [G]šarm to [C]se snadno říká Snad[Ami]né se zdá .2. [G]Dík, mí [C]přáte[D]lé [G]dík já v [C]úzkých však [Emi]jsem, když mi [C]schází nápad [D]nejsem nápad[G]ník. .Ref: [C]Jsi velká [D]křížovka [G]lásko [Emi]má já [C]amatérs[D]ký křížov[G]kář proč [C]ten, kdo [D]touží mít Tě [G]normálně [Emi]rád se [C]musí Ein[D]steinem [G]stát. [C]Bourám [D]sály svou [G]písní [C]dávám [D]všechno co [G]mám Ein[C]stein [D]ten by snad zís[Emi]kal Zá[Ami]jem, pří[D]zeň a [C]žár čím [C]jen Tě [D]zlákám [G]já. .4. Znáš svůj závoj a pláž své kouzlo a dým no a já už léta zápasím s tím. .5. Dál jsi rébusů král gin v lahvi mých snů jsi jak tajné písmo tajných významů. .Ref: Jsi těžká hádanka lásko má já amatérský hádankář proč ten kdo touží mít Tě normálně rád se musí Einsteinem stát. Bourám sály...... .1. Pan M[Emi]ozart pozval vš[H7]echny holky, kt[Emi]eré zn[Ami]al, a v k[H7]rčmě "U dvou slunků" uspoř[Emi]ádal v[H7]elký b[Emi]ál, já tam lítal jako p[H7]ingl - samé Ch[Emi]ateauneaux d'P[Ami]app, třicet kr[H7]ejcarů jsem dostal dýško, M[Emi]ozart - t[H7]o byl chl[Emi]ap, když r[D]áno policajti zj[G]evili se hned, pan W[H7]olfgang Amadeus sed' za claviset [Emi]a do ticha r[H7]anní Prahy z[Emi]ačal zvolna hr[Ami]át tohle b[H7]ourrée pro pingla, který má pr[Emi]achy d[H7]ěsně r[Emi]ád. .2. V osm ráno spočítal jsem zbylé halíře a najal jsem si drožku směrem Praha-Košíře, a tady v zavšiveném pokojíku v podkroví zpívám tuhle píseň o naštvaném pinglovi, pan Mozart, ten si píše ty svý symfonie a neví o tom, jak se tady blbě žije, jak se žije pinglovi, který má prachy děsně rád, ale o prachách si může nechat leda tak zdát. .1. Slyším [ Dmi]bití vln a příboje moře [ Dmi/C]zuří bouře blízko je maják [Bbmaj7]bílým světlem varuje osa[C]mělé námořníky Vítr proni[ Dmi]ká až pod kosti jeho [ Dmi/C]chlad se v duši rozhostí tam kde není [Bbmaj7]žádné milosti jenom [C]rozbouřené moře .Ref.: [ Dmi]Já mám [Bb]přečkat bouře čas, [Ami]ano Pane [ Dmi]já mám [Bb]přečkat bouře [Ami]čas, přečkat bouře [ Dmi]čas .2. Odpusť Pane o čem sním proč vždy když ti to předložím já sebe znovu uvidím jak pluju mořem sama Teď tvou ruku blízko mám tvou velkou lásku poznávám jen nevím proč se obávám plout bouří když jsi se mnou .Ref.: Já mám přečkat bouře čas ... .3. Až vzdálenost nás rozdělí a pohltí mě čas věř nakonec se uvidí že i ten mě nese k tobě Zář slunce nebe vyjasní To světlo můj strach rozpustí zas můžu plakat radostí láskou kterou dal´s mi .Ref.: Já mám přečkat bouře čas, ano Pane já mám přečkat bouře čas, ano Pane já chci v bouři vytrvat s tebou Pane já chci v bouři vytrvat s tebou vytrvat CAPO 2 .1. [G]Tak jsem tady zase jen kluk, proč bych se zpovídat [Emi]měl Když spočí[D]tám, co jsem získal Promar[D7]nil jsem spoustu času v slibech [G]nalhanejch Co slyšet [Emi]chceš to tě svá[D]dí a to [C]ostatní je prostě stranou [G]cest [D]hm[D7]mm .2. Tak když našich dům byl v dáli já s vírou bezednou kráčel davem cizích lidí ustrašeně jsem se tisknul v koutech nádraží Všude jsou, jdou a hledaj dokud na to na co nikdy nepřijdou skrejvá to jenom cíl těch co zpátky jdou [Emi][D][Emi][C][D][G] .R: Lá la laj.........la la la lá laj .3. Bral bych klidně každou práci třeba jako nádeník ale nesmím bejt svůj tak pojď na to zvou mě děvky v sedmý avenue Jo měl bych říct byly časy když jsem nemoh vůbec nikam jinam jít hmmm [G][Emi][D][D7][G][Emi][D][C][G][D][C][G] sólo ........................+R: .4. [G]Teď si balím všechny zimní hadry už přišel čas jít, [Emi]dálky [D]zvou (dálky zvou) kde New [D7]Yorský mrazy mě už trápit nesmě[G]jí Nesmě[Hmi]jí, jsou za [Emi]mnou hmm[D]mm To co [G]vidíš je jen boxer profesionální [Emi]rváč Ohlí[D]ží se za svý záda Vzpo[D]míná na každej úder [G]pěstí, co skládal, nikdy dost nevykři[Emi]čel "já to [D]sklízím, já to [C]sklízím" však rváč by zůstat [G]měl [D]hm[D7]mm[G]m .R: 3x [Hmi]Nemôže byť [F#]každý boxer aj tak [D]by som [A]chvílľu chcel. [G]Vyrovnať si [D]iba [A]všetky stare [E]účty a [Hmi]vyboxovať [F#]trochu [Hmi]úcty. Nemôže byť každý hviezda aj tak by som chvíľu chcel. Visieť ako plagát tebe nad posteľou a vidieť do tvojích snov. Nemôže byť každý pilot aj tak by som chvíľu chcel. Pozriť sa , na všetko z nadhľadu a zhora nech sa mi oči otvoria. Refr: [F#]Zatial celkom dýcham ešte [Hmi]ma baví žiť [G]tak si to neškria[F#]bem. Prachy, moc a pých [Hmi]necháme to byť. [E]O tom už niečo viem. Nemôžem byť paparazzi, loviť v láske a v nešťastí. Predať by sa dali ,štiplave škandály. Ja však vôbec nesolím. Nemôže byť každý boxer......... Nemôže byť každý boxér Aj tak by som chvíľu chcel. .1. [C]Jsem jenom chudák kluk, teď svůj příběh vyprá[Ami]vím, když tu js[G]em u konce s dechem. Proč jenom [G7]já věřil těm slibům, pork[C]ům a lžím? Já však sly[Ami]ším jen to,[G] co chci slyšet a m[F]yslím, že nejsem výjimk[C]ou, lajlal[G]aj h[F]mm.[C].. .2. Když jsem zdrh z domova od mámy, by jsem malej blbej kluk, sám mezi cizí lidi, bez pětníku v pustém tichu nádraží. Vyděšenej, bloumal jsem po chudejch čtvrtích, kde jen trhan chodí sám, uviděl jsem tam místa, které jen on zná. (r): Lajla[Ami]laj, laj la[G] la laj la laj, lajla[Ami]laj, laj la[F] la la laj la[G] la la[C] laj. .3. Já chtěl bejt jen nádeník, jenž šel jsem za prací, ale všechno marný, kromně "Tak jdem" vod kurev na sedmém Avengue. Já nedostal jsem žádnou nabídku a byly doby, kdy jsem byl tak sám, tak našel jsem u nich útulek, hmm... .4. MF (r): .5. T[C]eď tu rozkládám svůj zimní šat, chci jít kone[Ami]čně pryč, za mám[G]ou, tam kde zimní New York City [G7]řádit nebud[C]ou, nebu[Ami]do[C]ou, d[F]omů za m[C]ámou[G] [F][C] .6. V provazech stojí boxer, rváč z povolání, vláčí s sebou vzpomínku na pěst, která ho složila a řezala tak dlouho, než vykřičel svůj vztek, já se loučím, já se loučím, ale rváč, ten nesmí zpět, lajlalaj, hm... R2)Lajla[Ami]laj, /:laj la[G] la laj la laj, lajla[Ami]laj, laj laF la laj[G] lal la la l[Ami]a laj:/7x laj la l[G]a laj la laj lajla[Ami]laj, laj la[F] la la laj la[G] la la[C] laj. |: [Ami]Bože mój, [E]Otče mój, [Ami]z vysoké[G]ho [C]ne[G]ba :| [C]keď si mi zuby [G]dal, [Ami]daj že mi [F]aj chle[Ami]ba. |: Bože mój, Otče mój, šak mi je hrubo zle :| kdo ma nevychoval, ten mi rozkazuje. [F]Zelený mrak zas na to [B]hledím [C]Ještě že tak, že v hospůdce [F]sedím Okolo jsou snad všichni svatí Je tady pán co za všechny platí [F]Ej bože můj Nechce se [B]domů [C]Ej bože můj Na louce strom pod stromem ležím V dálce hřmí hrom přes háj domů běžím Pod horou háj nad hlavou nebe Nad nebem ráj a tam vidím tebe Hej bože můj Nad tebe není Ej bože můj bmiJeště jednu Borovičku Zahrajem na píšťaličku Jen pro tebe za hubičku FEj bože můj Ej bože můj, áááá Stařičký autobus zastaví podle přání, vystou[E]pím, tam kde ves první zdi [Ami]začíná, [Ami]v chaloupkách voní vřes, [Dmi]kostelík vížku sklání, do str[E]áně těžký vůz koníček táhno[Ami]ut má. .Ref: [Ami]Slunce po okraj a straně samy vřes a teď se duše [Dmi]kaj, a v srd[Ami]ci tíhu nes, tak tady je [E]můj kraj, tak to [Ami]je moje mladí, tak to je do[F]mov můj, tak to je [E]domov můj. Já žila hodně snů a poznala jsem svět, už je to hodně dnů, už je to hodně let, co vítr všechno smět a zůstala jen touha, bože můj, já chci zpět, bože můj, já chci zpět. Přes hory kamení, že světu plných bouří, zarostlou pěšinkou po špičkách přicházím, s dušičkou malinkou, koukám, jestli se kouří, z našeho stavení a nevím jestli smím. .Ref: Já nevím, jestli smím, jít jako kdysi dál, já vím, já dobře vím, že život nečekal, že dveře, které znáš, po letech starým klíčem jen těžko otvíráš, jen těžko otvíráš, já žila hodně snů a poznala jsem svět, kde deset prázdných dnů je tisíc marných let, když vítr všechno smět a zůstala jen touha, bože můj, já chci zpět, bože můj, já chci zpět. [C]V zahradě na sadě [G]sedí Bože[C]na:/ Božena zkouřená hledá kořena [C]listí na ní [G]padá, máma na ní vo[C]lá [C]Boženo, Boženo, [G]vem si lyža[C]ře. .1. lyžaře /:lyžaře já nechci, to není vůle má:/ lyžař jede z vršku, rozbije si držku lyžaře já nechci to není vůle má .2. cyklista furt dumá, kdy mu prdne guma .3. atlet běhá kola, vzala bych si vola .4. gymnastu: ten jen cvičí kruhy, nemůže podruhý .5. boxer rány dává, blbej je jak kráva .6. lyžař zná jen lyže, pekáč nevylíže .7. doktor operuje a mě nemiluje .8. farář jenom káže a hovno dokáže .9. hrobník kope hroby, s ženskou neví coby .10. voják ten jen střílí, na víc nemá síly .11. hajnej ten má pušku, a čurák jak tužku .12. řidič jenom jezdí od pelesti ke zdi .13. sadař chytá chrousty, nesvede dva šousty .14. kuchař dělá knedle a strá ho vedle .15. horník to je zvíře, ve dne v noci v díře .16. krejčí dělá píchy píchy, já se můžu pochcat smíchy .17. číšník nosí pívo, má ho mrňavýho .18. pekař peče housky, nesvede dva kousky .19. Novák ten je prase, von chce zas a zase .20. písař to je éro, má plnící péro .21. študent ten to umí, z trenýrek mu čumí .22. zámečník zná klíče, neví nic o pívu .23. hutník: recitativ: O Vaše sexuální chutě, připraví Vás Kovohutě .24. tesař má dvě pily, přeřízne mě v chvíli .25. tyčkař skáče tyčku, natrhne mi pičku .26. řezník ten to řeže, ve stoje i v leže .27. filmaři můžu říci, v jaký chci pozici .28. cukrář dělá cukrovinky, chce mi ho dát do pusinky .29. vodák to je žrádlo, má ho jako pádlo /to je vůle má/ [G]Boženku [G]otčenku, [G]daj ně ta[G7]ků žen[C]ku, [C]co by ňa [Ami]vodila [D]ze šenku [G]do [D7]šen[G]ku. ver II. Měla sem galána tlustého jak dyňa, než sa k nám dočabral, zežhrala ho sviňa. Súsede, súsede, zavíraj si sviňu, zežhrala galána tlustého jak dyňu. ver III. Galáne nechutný strčím ťa do putny, budu ťa v ní nosit, až mňa budeš prosit. Měla sem galánů, jak na trnce květu, a včíl mám jedného nehodí sa k světu. ver IV. (Z velké části zcenzurována) Učitel, učitel šlape si na pytel, strč si ho do gatí ať sa ti neztratí. Faráru, faráru, gatě sa ti párů, zaší si ich niťů, nechoď s holů řiťů. Po rece Moravě plavali hovna tri, ludé si mysleli, že sů to ondatri. Záchode, záchode, ty budko drevená, padajů do tebe hovna jak polena. Otevri má milá, velice ně stojí, vraný kůň na dvore on sa dešťa bojí. Hřbitove, hřbitove ty lůko zelená, proč majů mrtvoly studené kolena. Studené kolena, řitě červy žerů, že sa ty mrtvole na to nevyserů. [Ami] [D] [Ami] [A]To bylo už tak dávno předse si jasně vzpomínám To jsem si [D]s bráchou jednou na Torontu hr[A]ál A přišla snad byla hezká asi tak 14-15 let Najednou [D]ticho jenom stíny já zůstal s[A]ám Ref: A v těch [E]dobách ještě chtěl jsem za ním [A]jít Ještě [D]smutnej jsem ho hledal kde může [E]být, kde může [A]být To bylo už tak dávno předse si jasně vzpomínám To jsem si s bráchou jednou na Strahově hrál A přišla snad byla hezká asi tak 20-30 let Najednou ticho jenom stíny já zůstal sám Ref: A v těch dobách .... To bylo už tak dávno předse si jasně vzpomínám To jsem si s bráchou jednou naposledy hrál A nikde nikdo snad trochu křiku a pak už nešel vrátit svět Najednou ticho po boku naděj a potom jen sám Ref: A i v těch dobách ... .1. B[C]rzy nám, brácho, r[Cmaj7]ozdělí cesty ž[C]ivota nůž[Cmaj7], až z v[C]odřený vesty d[Cmaj7]o trávy sklouzne v[Gmi]oňavá růž[A7], je n[F]a dosah cíl všech vandrů a chvil, dým [Fmi]ohňů za řek[Ami]ou, než k[Fmi7]ytary t[Fmi6]óny a v[Fmi7]ětrný zv[Fmi6]ony vzb[G#4sus]udí tě pod dek[G13]ou. .2. Až zahoří Vega, na kůru chleba kříž udělej, uřízni patku a na památku ptákům ji nalámej, ti znají líp svět, co chceš uvidět a znát ho ještě víc, ale nejsi Odysseus, neznáš startu rébus, vyrostl jsi ze dvou nohavic. .R: Sm[F]utno je mi, brách[G]o, a [Emi7]nevím, jestli počká[Ami]š [F]u kiosku na pát[G7]ým, kde se mnou p[Cmaj7]ivo si dáš[C7], jsme z j[F]edný krve, brácho[G], a v[Emi7]ěřím, že se dočkáš[Ami7] v[F]ytoužený šance, a tu, doufám, nikdy neprohr[Bb7]áš.[G13] .3. Poznáš handicap, do trní výlet, pád z oblaků, dívku jak Heidi, co si tě najde na cestách tuláků, rány pod pás a nazmar čas v tom lidským stavení, kde řádí kariéra jako nemoc, která člověka na blázna promění. .R: .*: B[C]rzy nám, brácho, r[Cmaj7]ozdělí cesty ž[C]ivota nůž ... Tichý [C]zvon zazvo[G]ní z věží [Ami]chrámu [F]Páně a [C]já po špič[G]kách vyjdu [C]ven. Jako [C]stín neslyš[G]ný dojdu k [Ami]staré [F]bráně, [C]jež má to [G]nejkrásnější z [C]jmen. Ten, kdo [G]prý s půlno[Ami]cí přijde [F]tam, od [C]těch dob nikdy [G]víc není [E]sám.[(E7)] [C]Já půjdu [G]půlnocí [Ami]k bílé [F]bráně [C]a přání [G]své jí pošep[C]tám. Už dávno [G]vím proč ta [Ami]stará [F]brána, [C]za nocí [G]hosty přijí[C]má. Že bránou [G]milenců [Ami]bývá [F]zvána [C]a osud [G]lásky v moci [C]má. (r): Ve dva[G]náct pohla[Ami]dím kame[F]ní, Sva[C]tý Ján se mi [G]pak odmě[E]ní.[E7] [C]A dá mi [G]darem [Ami]jednoho [F]pána, [C]jenž v ráj můj [G]život pro[C]mění. Bráno [G]milenců, [Ami]slyš mé [F]přání, [C]já vím, že [G]nejsem jedi[C]ná. Dej mu znát, dej mu [G]znát, že se [Ami]marně brá[F]ní a [C]marně [G]ďábla zaklí[C]ná. Dej mu znát, že se má čeho bát, ať má, či nemá mě rád. Bráno milenců, slyš mé přání, že na měj čekám, dej mu znát. [D]Bráním se [A]dojetí, [D]dneska už [G]potřetí [D]na školní [G]doby vzpomíAnám. [D]Příklady [A]k řešení [D]vlastně se [G]nemění [D]a život [A7]strašně málo [D]znám. [D]Život je neznámá [F#7]ze všech rovnic dávných, [G]které jen těžko spočí[A]tám. [A7] [D]Bráním se [A]dojetí, [D]dneska už [G]potřetí [D]na školní [A7]doby vzpomí[D]nám. Kéž mi teď napoví spolužák, který ví, že zase nevím kudy dál. Dřív křídu propotím, než vůbec pochopím, proč zrovna rovnic bych se bál. Příklad mi nevoní, matykář se tváří, jak by si se mnou jenom hrál. Kéž mi teď napoví spolužák, který ví, [D]že zase [A7]nevím kudy [D]dál.[E] [E]Jé on to [H7]neumí, [E]hele jak [A]zašumí, [E]vám se to [A]také může [H]stát. [H7] [E]Jé, on se [H]neučí, [E]život ho [A]poučí [E]a co víc [H7]mohl bych si [E]přát. [E]Život je neznámá [G#7]uvidíš jak málo [A]Můžeš si na chytrého [H]hrát[H7] [E]Jé on to [H]neumí [E]hele jak [A]zašumí [E]Netuší, [H7]co se může [E]stát, co se [A]může [Es]tát, [H7]netuší, [D]co se [G]může [A7]stát. [D]Bráním se [A]dojetí, [D]dneska už [G]potřetí [D]na školní [G]doby vzpomí[A]nám. [D]Příklady [Ak] řešení [D]vlastně se [G]nemění [D]a život [A7]strašně málo [D]znám. Život je neznámá ze všech rovnic dávných Které jen těžko spočítám Bráním se dojetí dneska už potřetí [D]Na školní [A7]doby vzpomí[D]ná[G]-ám, [D]na školní [A7]doby vzpomí[D]ná[G]-á[D]-á[G]-á[D]-ám. T[Emi]ak vás tu máme, bratři z krve Kainovy, poslové noci, která do zad bodá d[H7]ýku, t[Emi]ak vás tu máme, bratři, vn[C]uci Stalin[H7]ovi, vš[Emi]ak ne tak jako včera, dn[Ami]es už bez šeř[H7]íků, vš[Emi]ak díky za železné holubičky míru a díky za polibky s chutí hořkých m[H7]andlí, v kr[Emi]ajině přelíbezné z[Ami]avraždili v[H7]íru, n[C]a cestě rudé šípky j[H7]ako pomník padlých. .Rec: V[C]ám poděkování [Emi]a vřelá objetí z[H7]a provokování [Emi]a střelbu do dětí, [C]a naše domovy n[Emi]echť jsou vám domovem, sv[H7]ědky jsou hřbitovy p[Emi]áchnoucí olovem. V[Emi]ím, byla by to chyba - plivat na pomníky, nám zbývá naděje, my byli jsme a b[H7]udem, b[Emi]oľšoje vam spasibo, br[D]aťja zachvatč[H7]iki, sp[Emi]asibo bolšeje, nik[D]ogda nězab[H7]ud[Emi]ěm, nik[C]ogda nězab[Emi]uděm[Emi6]! .1. Br[Ami]atříčku,nevzlykej, to nejsou b[C]ubáci, vžd[G]yť už jsi velikej, to jsou jen v[E7]ojáci, př[F]ijeli v hranatých železných maringotk[E]ách. .2. Se slzou na víčku hledíme na sebe, buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách. .R: P[Ami]rší [Emi]a v[Ami]enku s[Emi]e s[Ami]etměl[Emi]o,[AmiEmi] t[Ami]ato n[Emi]oc n[Ami]ebud[Emi]e kr[Ami]átká[Emi],[AmiEmi] b[Ami]eránk[Emi]a v[F]lku se z[Ami]achtělo, br[F]atříčk[Ami]u, zavřel jsi vr[E]átka? .3. Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami, nadávky polykej a šetři silami, nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme. .4. Nauč se písničku, není tak složitá, opři se, bratříčku, cesta je rozbitá, budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme. .R: Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, br[F]atříčk[Ami]u, z[F]avírej vr[Ami]átka[F]! [Ami] Z[F]avírej vr[Ami]átka! .1. Každej m[D]á tichej kout, kam chodívá, když toulavý boty z kůže vylov[A]í, každej má tichej kout, co zakrývá smutek, pláč a kupu hl[A+]oupejch starost[D]í, starej vak si vezme pak, odřený džíny, neslyší, míří s[D7]ám jenom t[G]am, kde ohně zář zastaví tv[D]ůj všední den, je to fajn, takhle se t[A]oulat bílým dn[D]em. .2. To se stává, že ňákej vlak, že nechytíš, když chvilku jen jsi zůstal stát na rozcestí, to se stává, však mně se zdá, marná sláva, že všechny vlaky, co kolem jedou, ujíždí, to se stává, a co pak s tím, co dělat dál, na prázdným nádraží jen málokdo by se smál, život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas, kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás. .3. I já měl kout, kde každej volnej čas jsem pobyl, měl jméno snad, to nevím sám, však něco znám, měl tisíc krás a tisíc kouzel, hezkejch chvil, však jenom pro ty, co mu říkali "Brdskej kemp", jednou zrána zmizel náhle, co naděláš, někdo má rád, někdo nemá, vždyť to znáš, život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas, /: kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás. :/ .1. [Ami]Čaj do kelímku, pot a milen[F]ci a automaty telefonní, [G]taky jsme takhle stáli v červenci v uších mi [Ami]pořád ještě [G]zvoní. [Ami]Taxíky, chlapec s míčem, děti [F]za upatlaným sklem [G]a na okna se [Ami]nosy lepí[G] ve vlaku z [Ami]Brém. .2. Holka v kožený bundě s hejskem nohu přes nohu si hodila, podívej, vždyť já sama taky nejsem co jsem myslela. Holubi na peróně seděj jako vločky na lucerně a hodiny, ty vlakům odjezd měřej každýmu stejně, čestně a věrně. .Rf. Hvězdy [Dmi]na mezi po[G]čítá [Ami]Evě Adam asi [Dmi]usnu až [G]zejtra nave[Ami]čír, [Dmi]jablko [G]z ruky mi [Ami]do klína padá nebe [Dmi]přikryl [G]tmavomodrej [Ami]krepdešín. .3. Čaj do kelímku... Bůh ví kudy jedem, usnuli už všichni i princezna z leporela, ozvi se lásko, vzkaz mi na sklo dýchni,poletím jako střela. .Rf. Hvězdy na mezi počítá Evě Adam... .1. S[C]eděl jsem [G]u vody, b[F]aštil jsem p[E]aštiku, ž[C]e jsem měl d[G]ůvody, str[F]ažil jsem n[E]a štiku, str[G]ažil jsem n[F]a štiku, p[E]opíjel truňk, n[G]ačež se z r[F]ybníku [E]ozvalo "žbluňk!" .2. Spatřil jsem, zmámený, slečinku kouzelnou, házela kameny ručinkou sádelnou, že jsem měl upito několik piv, já, staré kopyto, jsem na ni kýv'. .3. Sedla si na hýždě k rybníku na blatech, rozsedla hlemýždě, měla flek na šatech, měla flek na šatech, na šatech flek, v červených kaťatech jsem si k ní klek'. .4. "Koukněte, slečinko, nedbejte na fleky, zhubněte malinko, obujte kramfleky, přijdete z prádelny, flek bude pryč, svět bude nádherný, budem hrát bridge." .5. Seděla v čepečku, slzičky na kraji: "I vy můj blbečku, já karty nehraji, hraji jen mariáš, kanastu, skat, že jste jak Goliáš, chci s váma hrát." .6. Než jsem se dobelhal s kanastou kapesní, slečinku obelhal sličný pan nadlesní, sličný pan nadlesní, nadlesní pán, čepičkou noblesní zkřížil mi plán. .7. Tak se té slečince dostalo pohybu, já sedím v houštince a stražím na rybu, smířím se s kapříkem, pak půjdu pryč zahrát si s lesníkem bridge. kapo 2 Tu [C]píseň vítr zavál od [F]zálivů až sem [G7]drsnej nápěv tuleňářů co [C]opouštěj svou zem ploutve tuk i kůže maj [F]cenu zlatejch žil [G7]tak se v Núfaundlendu každej blázen nalo[C]dil Ref.:Tak na zdraví pojď připít mý starý Polině ať místo v moři topíme se spolu ve víně v tuleňářský knajpě všem chlapům dáme vzor zakrátko jim i s Polinou zmizím za obzor Férvedr páru dává i Džeksn plachty zved však brigu Polinu teď vidí naposled soutěskou útesů málem jak sebevrah starej Gáj loď protáh on nikdy neměl strach Ref. Vichřice ať běsní ať vlny nadouvá Polina svý boky v divým tanci rozhoupá v žilách potomků Vikingů koluje krev a rum nejeden plavčík z východu tam přišel o rozum Ref. A jsme doma zpátky v přístavu Sejnt Džon Polina je v doku utich palubní zvon lovci kroutěj krky zdvihaj se od stolů když kantýnou proplouvá Dejsy nebo Lů Ref.:Tak na zdraví pojď připít mý starý Polině ať místo v moři topíme se spolu ve víně v tuleňářský knajpě všem chlapům dáme drink i kdyby už poslední dolar v kapse cink [E]Letí píseň s [B7]křídly větru [E]letí, [B7]s křídly větru [E]letí,[B7]pádí. [E]Jede, jede, [B7]jede do vsi [E]naší [B7]na brigádu svěží [E]mládí. [A]Slyš, pila [E]píseň hrá, stroj hučí, zpěv naší [F#7]práce [B7]zní. [E]Pilné ruce [B7]budují a [E]zdobí [A]život [E]nový [B7]prací lidu [E]hřmí. Letí píseň s křídly větru letí, s křídly větru letí,pádí. Krajem širým krajem širým běží brigádníky nové svádí. Spěj světu zprávu dát, práce že zná hojit rány zlé! Kladiv rány do kovadlin buší. Píseň práce pějme v zemi své. Letí píseň s křídly větru letí, s křídly větru letí,pádí. každá víska bojovníky čeká, kteří v poli širém řádí. Vzhůru již k dílu spěj, nám nových dní bude píseň znít! každý svorně kupředu ať spěchá, krásnou, novou budem zemi mít! [Dmi]Jak sekyrka [Gmi]bez ost[F]ří, právě tak [Dmi]je [C]málo [F]platná láska, [Dmi]kterou [F]straší [C]hřích, žvást [F]mni[G]michů, že je [A7]špat[Dmi]ná (r): [Dmi]Já neu[F]mím sama [C]spát, co dá [Dmi]život [A]má se [Dmi]brát Básnik má jen mužný knír, při měsíčku voní k růži mně se líbí brigadýr, ten ze mne sedře kůži (r): Víno když krev rozjaří, loutna spustí saltarello nechce mě vést k oltáři, ví co si žádá tělo (r): Ráno dřív než správce vstal, můj brigadýrek zmizel hbitě jen šňupec tu zanechal - svůj tabák a své dítě Já nemohu vůbec spát brigadýrek zkouší řvát .1. Sbírám v[G]ěci, jež mi př[C]ijdou do ruk[G]ou, a jak léta jd[D]ou, n[C]a obtíž mi js[G]ou, teď brnění jsem z[C]ískal s výhod[G]ou, učenci se př[D]ou, z kt[C]eré doby js[G]ou. .R: V Evropě v m[D]uzeích mě znají, mé sb[C]írky postrád[G]ají, mí zn[C]ámí se mě pt[G]ají, nač je m[D]ám, já ale n[C]evzdám se jich rázem, vždyť m[G]usel bych být bl[Emi]ázen, když n[C]evejdou se n[D]a zem a n[C]evím, k[D]am je d[G]át. .2. Mám historiků rázem plný byt, nemám chvilku klid, nelze nikam jít, kdybych brnění měl ještě někdy chtít, odmítám je vzít, v nohou chci je mít. .R: .R: .R: V Evropě v m[D]uzeích mě znají, mé sb[C]írky postrád[G]ají, mí zn[C]ámí se mě pt[G]ají, nač je m[D]ám, já ale n[C]evzdám se jich rázem, když nevejdou se n[D]a zem a n[C]evím, k[D]am je d[G]át. [Ami]Brněnská kasárňa [E7]široký [Ami]dvúr, [C]po něm sa prechádzá [G7]milovník [C]múj, [C]ej, prechádzá [G]sa, žalostně [Ami]plače, [Ami]až sa tá [E7]kasárňa celá tra[Ami]se. Počkajte děvčata, za měsíce, bude nás rukovat na tisíce, vy budete plakat, my budeme skákat, v brněnskej kasárni pri muzice. Tenkrát má mamička navěčí žel, dyž její synáček na vojnu šel, na koňa sedá, šablenkú seká, tenkrát méj mamičce srdce puká. Neplačte mamičko za svým synem, snád já na tej vojně nezahynem, pripne šabličku k levému bočku, sedňa na koníčka husár budem. ver II. (Štěglivá) Ráno stávajíce k svému dílu, každá cérka hledí na svú díru, ej a pacholek na ten svůj kolek, div sa mu neroztrhl rozporek. [Ami]Přeběhla mi přes cestu [Dmi]černá [Ami]srna, [Ami]jel jsem zrovna za [Dmi]maminou [Ami]do Brna. [Dmi]Neměl jsem však smůlu, [Ami]spíše štěstí [H7]Až na tři ječná [E7]zrna [Dmi]Mirka doma [G7]spala, vůbec [C]nikde netraj[A7]dala co si [Dmi]vlastně můžu [E7]od života ještě více [Ami]přát.[G7] (: [C]Brno [Adim]je zla[Dmi]tá [G7]loď, [C]za [Adim]děvčaty [Dmi]z Brna [G7]choď [A7]Hmm, jsou [Dmi]hezké [G7]hm a [C]mlad, á :( (2. chytrá) [C7]Kam se hrabou děvčata z [F]Prahy, Plzně Ústí, [D7]kdo má trochu filipa [G7]do Brna se pustí Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď Hm, jsou hezké hm a věrná. .1. [Dmi]Mám, já dneska [Gmi]mám tíseň, že tu zejtra budu možná [Dmi]sám, uzdu zahodím a klobouk pomač[C]kám, díky [A7]novověku vlajku nepo[Dmi]znám. V kouři já pak se budu [Gmi]smát, pološílenej si na člověka [Dmi]hrát, v kině, když nám budou stromy promí[C]tat a o [A7]loukách táta s mámou poví[D]dat.[D7] (r): Vzhůru [G]stoupá vlajka na st[G7]ožár, [C]posvátný má [G]cíl. Trempů [H7]českých [C]vlajka [G]pláče, [D]to já [G]vím.[A] .2. Ne, já nedám se tak lehko, to se ví, připravit o kouzlo trávy zelený. Lidi, zastavte to bídný násilí, neboď s nožem v ruce trempa zastaví. Helou, starouškové, pochopte nás víc, mnohej jezdil jste vy, nebo možná strýc. Tak svý továrny si šoupněte kus dál, aby přírodou zas vítr čerstvej vál. 2xR) [G]bída co ji radost střídá že se zdá že [C]moh bys bejt [G]dál modrý oči svý krvavý máš to znáš když [C]něco si Gdáš [G]díra tam kde byla víra [C]to nech bejt na [C]to se neu[G]mírá [G]křídla zas ti někdo stříhá ale kdo věří svoje peří Czas si narůst [G]dá [C]připomínáš [G]brouka co z nebe se kouká pod sebe kde louka je [C]že by přis[G]tál kolmo do kraje [C]připomínáš [G]brouka co z nebe se kouká pod sebe kde louka je [C]že by přis[G]tál kolmo do kraje [Hmi]Všechno vím a [G]všechno [Emi]znám [Hmi]povídá kdekdo a já [G]poslou [Emi]chám [Hmi] žere mi mozek mele [G]z něho [Emi]prejt a jde [A]dál jinam bejt světovej Slova sem a slova tam někdy je ani nevnímám a potom kejvám jako ten pes co je sám malej a plyšovej [Hmi]A tak mám v zadku [E]drát a v hlavě [A]šroub jen ho [G]nechám dotá [D]hnout a pak mi může každej [E]z vás ako[F#]rát 2 krát ref. Divnej vkus a divnej styl tyhlety hadry já bych nenosil povídá mladej zdravej jedinec pije sprite svou žízeň poslouchá Nech to bejt a hoď to psům každej má dneska patent na rozum na hlavě gumu v nose vysavač plná nálož nic z toho nekouká A tak mám v zadku drát ... GDvakrát tolik času nezbejvá Aseru na to co se nemá co se má Gradši budu pro ostudu ale svůj Atak mi ho tam našroubuj A tak mám v zadku drát .1. [D]Nejsem [Hm]žádnej [A]Bruce Willis a neum[E]ím sk[G]ákat hlavou dolů h[D]olka s[Hm]e mnou jde[A] jen když ji přemlu[E]vím a n[G]epiju moc kolu. .2. Neumím se chovat na večírku tvojich rodičů pozvracím sako tvýho táty ráno přijdu nadranej a to ti potom někdy lžu a budím tě v půl pátý. .R. Ne[A]chci víc mě stačí jen že ví[Hm]m co je d[E]obrý ví[Hm]m co je š[G]patný ne[Hm]vím jak to [E]vím ale ví[G]m to málo platný. .3. Někdy dlouho spím ráno se nezvedám to když mě záda berou jako druhý smysl života nehledám jó tyhle řeči mě fakt žerou. .4. Nejsem tolik chytrej jak všichni poslední dobou jsou někdy si to zkusím nemám zlatý řetězy a svaly na mě nehrajou a po ránu se dusím. .R. .5. Nejdu s dobou nudím tě a nevím sám jestli mi ještě věříš hlavu v dlaních tyhle stavy dobře znám když na posteli sedíš. .6. Neumím ty slova který holky taky slyšet chtěj jak jsou někdy smutný nosím starý boty a můj fotr není bohatej nepřijde mi to nutný. .R. [G]Jsem jen hustej [D]chlap [C]věci co mám [G]rád je nic nedělat válet se a spát Celou neděli ležim v posteli byste věděli nejen v neděli I v pondělí a v úterý a ve středu a ve čtvrtek. válet se anebo spát Pátek je tu musím ven a koupit program na tejden kompromisy nezná hlad Jsem jen hustej chlap věci co mám rád je nic nedělat na bednu koukat Celou neděli ležim v posteli byste věděli nejen v neděli Seriály zprávy kvízy filmy naše filmy cizí smát se budu nebo bát Pátek je tu musím ven a koupit program na tejden dostavuje se absťák Jsem jen hustej chlap (je jen hustej muž) a mám hroznej hlad (a má v ruce nůž) Jsem jen hustej chlap ... [G]Malé dětičky nosí brejlič[C]ky, babičky, [G]tetičky, [F]taky brejlič[D]ky. Já mám lenonky, velmi tenounký, učitel Studený nosí půlený. Přibližně polovina lidí nosí brýle, jinak by se nevyznali v díle. Nedošli by nikdy svého cíle, vráželi by cestou do sebe. Že mám kamarádky dioptrie, lépe se mi na tom světě žije. Vidím, kdo je dobrý a kdo zlý je, vidím lásko taky na tebe. Kdo má obroučky, má to dobroučký, může se zajímat třeba o broučky. Když se brýlatí chtěj však líbati, sklíčka jim o sebe začnou cinkati. Přibližně polovina lidí nosí brýle, jinak by se nevyznali v díle. Nedošli by nikdy svého cíle, vráželi by cestou do sebe. Že mám kamarádky dioptrie, lépe se mi na tom světě žije. Vidím, kdo je dobrý a kdo zlý je, vidím lásko taky na tebe, vidím lásko taky na tebe, vidím lásko hlavně na tebe. .1. [G]Brzy bude ráno, [C]modravé [D]svítá[G]ní, [G]brzy bude ráno, [C]ten čas, kdy se báječně [D]sní. [C]Zpívej dál, co [G]znám, [D]dálky jsou najednou blíž, [C]málem je před sebou [G]mám. .2. Nekonečné pláže, dým lodí vzdálených, bílé ekvipáže a náruč květů čarovných. Zpívej dál, co znám, tropické slunce je blíž, málem je před sebou mám. .R: Tam pod [C]bezmračným nebem si na štěstí můžeme [D]hrát. Zvoní poháry [A]s ledem a vůbec se nechodí [D]spát. .3. Brzy bude ráno, touhy jsou vzdálené, promodralé ráno i u nás je též kouzelné. Zpívej dál, co vím, v kraji, kde neznají sníh, kytary hrát uslyšíš. .R: Kde je celý rok léto, tam vesele budeme žít, vítat od moře vítr, jen kde na to, na všechno, vzít. Brzy bude ráno, modravé svítání.. .1. [Emi]Víš proč chodí láska pozdě [Ami]spát [H7]víš kdo chodí do tvejch snů si [Emi]hrát [E7]víš kde zůstávají vlaky [Ami]stát [H7]víš proč sníh Ti padá na [Emi]kabát [E7]víš kdo vchází večer do [Ami]dveří [D]víš kdo prázdnejm slovům nevě[G]ří [H7] [Emi]víš kdy holce neví proč se [Ami]smát [H7]víš co nemůže se nikdy [E]stát[E6] [E] .R: A na březích mý [E6]duše zatím leží zbytky [E6]uhynulých [H7]lásek obálka dopisní doho[E]řívá [E6] [E]Do čela se mi [E6]vrejvá zase jedna z mnoha [E6]netušenejch [H7]vrásek za oknem padá sníh už se stmí[E]vá.[Ami7E] .2. Víš proč může vítr v strunách znít víš kam chodí slunce rosu pít víš kdy mrak se může objevit víš co můžeš od života chtít víš kdy začíná konec tvejch snů víš proč tejden má jen sedm dnů víš kde končej cesty písčitý víš kdo mívá čelo vrásčitý .1. Milou jsem zv[D]al na malink[A]ou, jen malinkou, tuze malink[D]ou procházku tam, kde prahy js[G]ou a vlny h[D]řmí v ř[A]ece Ohi[D]o. .2. Lásko má, jen se mnou pojď, postavím dům a koupím loď, pak budem žít, co prahy jsou a vlny hřmí v řece Ohio. .3. Tam jsem jí řek': chci s tebou žít, ty musíš chtít a se mnou jít, pak půjdem tam, kde prahy jsou a vlny hřmí v řece Ohio. .4. =2. .5. Řekla však "ne!",a já jsem chlap, chytla mě zlost, tak jsem ji chňap' a hodil tam, kde prahy jsou a vlny hřmí v řece Ohio. .6. =2. .7. Domů jsem šel a za stůl sed' a čekal jen a v srdci led, pak do dveří si šerif stoup' a v ruce měl pár těžkejch pout. .8. Pak zámek cvak' a já s ním šel, doved' mě sem do jedné z cel, co bude dál, myšlenky jdou a vlny hřmí v řece Ohio. .9. =2. [A]Včera mě spolkl [C#mi]Nazareth, aby [D]dnes vypliv ostatky [A]mý Celou noc hledám místo, kam složit vlasy šedivý. Hej pane nechcete mi říct, kde tu složit hlavu svou, ne řekl a hned zmizel tam za tou velkou bílou budovou (r): [A]Sundej [C#]miz něj to [D]břímě, Aa nech[C#mi]těj za to [D]nic [A]dědek ať [C#mi]už se nedře, [D]hej, hej ... [A]nan[C#mi]dej mi ho na [D]záda [A][E][F#mi][E][D] Přes rameno ranec svůj, jak rád bych nějaký místo měl kam bych se v klidu schoval a na všechno bych zapomněl V tom vidím Carmen s Ghiou jak po ulici proti jdou Carmen, že nemá čas, že si spolu rychle užijou. (r): Když přijdeš k paní Mósrové, tam není co bys řek´ připadáš si jak v automatu, ve frontě na párek. Povídá mladej kmete a což takhle třeba Nathalii, už není právě nejmladší a tak zůstaň dneska večer s ní. (r): Postarší právník mě nakop a to rovnou do koulí, povídá já ti cestu ukážu, ale musíš s mým psem ven. Povídám moment soudče, já jsem taky Homo sapiens. Abych si trochu ulehčil, tu ránu jsem mu navrátil. (r): Na dělový kouli z roku 1835, se vezu někam dolů, je na čase mi závidět tak letim mezi vás, pozdravuje vás tamten svět. Že prej se nemusíme vracet, jé na čase mi závidět. (r): [Hmi]Ááá [D]ááá [Hmi]ááá [D]ááá [D]Z indiánský rezerva[D]ce vidím [G]dým k mrakům [D]jít [D]jede [G]bílá hono[D]race rudejm [E]život vylep[A]šit [A]Vidí [D]jenom smutný oči z kterejch [G]nože líta[D]jí nikdo [G]prstem neo[D]točí [D]niko[A]ho nevíta[D]jí (r): A bubny [D]zní - zní od hor [D]k horám bubny [G]štěstí a nadě[D]jí bubny [G]snění - bubny [D]díků ty bubny [A]mlčet nesmě[D]jí Ptaj se tváře zamračený proč nám vzali od hor stín zbyly pláně unavený zlý jak keře ostružin Ptáme se vás bílý lidi kde je našich ptáků zpěv proč už slunce neuvidí a proč zem tu kropí hněv (r): Šli jsme jednou na úřady zkoušet prosit nanovo poslali nám kromě rady i sekaný olovo Divíte se bledý tváře že k vám mluví mlčení rvěte listy kalendáře moc jich pro vás už není .R: Máte školy v každý díře máte zemi - máte moc vaše moudrost na papíře bude volat o pomoc Z indiánský rezervace slyším hlasy zděšený odjíždí už honorace a má hlavy svěšený (r): [Hmi]Ááá [D]ááá [Hmi]ááá [D]ááá .1. [D]Z indiánský rezerva[D]ce vidím [G]dým k mrakům [D]jít [D]jede [G]bílá hono[D]race rudejm [E]život vylep[A]šit [A]Vidí [D]jenom smutný oči z kterejch [G]nože líta[D]jí nikdo [G]prstem neo[D]točí [D]niko[A]ho nevíta[D]jí .Ref: A bubny [D]zní - zní od hor [D]k horám bubny [G]štěstí a nadě[D]jí bubny [G]snění - bubny [D]díků ty bubny [A]mlčet nesmě[D]jí .2. Ptaj se tváře zamračený proč nám vzali od hor stín zbyly pláně unavený zlý jak keře ostružin Ptáme se vás bílý lidi kde je našich ptáků zpěv proč už slunce neuvidí a proč zem tu kropí hněv .Ref: .3. Šli jsme jednou na úřady zkoušet prosit nanovo poslali nám kromě rady i sekaný olovo Divíte se bledý tváře že k vám mluví mlčení rvěte listy kalendáře moc jich pro vás už není .Ref: .4. Máte školy v každý díře máte zemi - máte moc vaše moudrost na papíře bude volat o pomoc Z indiánský rezervace slyším hlasy zděšený odjíždí už honorace a má hlavy svěšený .Ref: [C]Jestli tady budeš, nebo [G]zůstanu sám někomu [Ami]chce se tady brečet a [F]smát[G#] ty slova [C]do ticha odněkud [B]znám buď na mě [F]hodná, něhou [G#]protkaná [B][C] [C]Cítím tě na každém kroku, [G]i když jsem sám stále mi [Ami]voníš, to se mi jen [F]zdá[G#] šepoty Cdo noci ti posíBlám buď na mě [F]hodná, [G#]krásko [B]nevidi[C]telná [D]Anděli, [A]ukaž [Hmi]nám kde [A]láska [G]dýchá, kde se [B]ukrý[C]vá [D]anděli, [A]zapal [Hmi]nás a [A]sejmi [G]hříchy, nikdo se [B]nedí[C]vá Hledám světlo k probuzení, chce se mi spát ó, to bolí, když klamu se sám řekni mi do očí, co dělat mám buď na mě hodná, krásko neviditelná krásko neviditelná Anděli, ukaž nám, kde láska dýchá, kde se ukrývá anděli, zapal nás a sejmi hříchy, nikdo se nedívá anděli, hledám kraj, kde zajde pýcha, zas letím v ozvěnách anděli, kde je ráj o kterém slýchám, teď už nemám strach [C]Jestli tady budeš, nebo [B]zůstanu sám buď na mě [F]hodná, [G#]krásko [B]nevidi[C]telná [F]Buď pořád se mnou, lásko sladká ten slib ti nevrá[Gmi]tím. Až prach se [C7]zvedne po šar[F]vát[Dmi]kách, [A]mé bude [C7]tvým. [F]Jak dobrý přítel pohleď se mnou vstříc možná [F7]trpkým hodi[B,]nám[D7] [B]a smiř se [G7]s pravdou nepří[F]jemnou, [B]že [Bmi]i tvůj [F]milý [B]má [Bmi]slabou [F]chvíli, [B]že [Bmi]dostal [F]straš[Dmi]ný [B]strach [C7]být [F]sám. [B]Přestože vidím kamarády, [F]kterak se ke mně točí zády, [B]věřím, že třeba sám a sám [F]dál pravdu [F7]mám. [B]V životě asi žádná víra [F]samotná zámky neotvírá, [Bmi]vím, že se musím za ní prát, [F]prát [Dmi]se i [Gmi]s tím, [B]co mně [C7]sví[C5+]rá. Jen ty buď se mnou, lásko sladká, tvůj úsměv je mé bázně štít. A tak tu stojím bez pozlátka. [B]Až jednou [F]zmizí [B]co je mně [F]cizí, [B]jen pro tvůj [Ami]ú - [Dmi,B]směv [C7]chtěl bych [F]žít. Chtěl bych [B]žít, chtěl bych [F]žít. Chtěl bych [B]žít, chtěl bych [F]žít. (Chtěl bych žít, chtěl bych žít, chtěl bych žít…) [/:E][Hmi][D][A][E]:/ [D][A] [E]Buď s námi dál, jen buď [Hmi]s námi, s stále dál jen buď [D]s námi, stále, [As]tále, stále [E]dál Ty lásko víš, že jdem [Hmi]dlouho k tobě blíž k tobě [D]lásko, lásko [A]kdy nás vysly[E]šíš [G]jdem k tobě, [A]den za dnem, jen [Hb]líž [G]jdem k tobě, [A]den za dnem, jen [Hb]líž Ty lásko víš, že každý den náš je tvůj Vždyť jsi náš svět, náš stesk, náš sen, chléb i sůl Ty lásko víš, že každý den náš je tvůj Vždyť jsi náš svět, náš stesk, náš sen, chléb i sůl ty vždycky, vždycky při nás stůj ty vždycky, vždycky při nás stůj sólo Buď s námi dál, jen buď s námi, s námi dál jen buď s námi stále, stále, stále dál buď s námi dál, jen buď s námi, s námi dál jen buď s námi stále, stále, stále dál a nikdy neopouštěj nás a nikdy neopouštěj nás .R: Buď v[C]ítán, buď v[G]ítán zase mezi sv[Ami]ými, mé kl[C]íče teď js[G]ou i klíči tv[Ami]ými, n[F]ad horami poštolka l[Emi]ítá, stm[F]ívalo se, a už sv[G]ítá, buď v[C]ítán, buď v[G]ítán, buď v[C]ítán. .1. N[C]a jičínské radniční v[G]ěži hodiny p[C]omalu jdou, přes náměstí trafikantka b[F]ěží s novinama n[C]ad hlavou, ve výloze prodejny kn[Fmi]ih Malý B[Cmaj7]obeš má pořád stejně p[Ami7]ih a [C]u kašny stojí dva h[G]usaři na kon[C]ích. .2. Maruška Králová je živa a zdráva a čtyři kluky má, děda Hříbek stále ještě postonává, jestli tě to zajímá, z gymnázia udělali soud, do sokolovny zavedli proud, a jinak nemohl jsem na tebe, kamaráde, zapomenout. .R: .3. Sundej si kabát, je promáčený Badenským jezerem, na tvou počest jsem zapíchl prase, a tak ho spolu sežerem, vína jsem nakoupil habaděj, dělej, co chceš, mlč anebo vyváděj, v nejhorším případě se zase spolu poperem. .4. Dělal jsem si každým rokem na zárubeň jeden vryp, všechno to šlo jaksi bokem, já doufal, že bude líp, na prdel by zasloužili hned ti, co nám takhle popatlali svět, ale nejdůležitější je to, že ses zase vrátil zpět. .R: [G]Buď zase chvíli [D]mladá, [Emi]a já budu [Hmi]mladý [C]a jako za [G]mlada [Ami]budeme se mít [D7]rádi. [G]Vykašlem se [D]na děti, [Emi]na tchýně a [Hmi]matky [C]a vrátíme se [G]spolu [Ami]o dvacet let [D7]zpátky. [G]Já vedle [C]tebe,[Ami][D7] [G]ty vedle [C]mně.[Ami][D7] [C]A když nám to [G]vyjde, [Ami]tak budem zase [H7]mít pro co [Emi]žít, pro co [H7]žít, pro co [Emi]žít. Buď zase chvíli krásná a já budu krásný a tak jako kdysi budem spolu šťastní. Otevřem flašku vína červený nebo bílý (to je jedno) a slíbíme si spolu, že všechno bude jiný. Jinej budu já, jiná budeš ty. Jinej bude život. A když nám to vyjde, tak budem zase mít pro co žít, pro co žít, pro co žít. Buď zase mojí ženou a já budu tvým mužem, je toho přece hodně, co spolu ještě můžem. Bylo by asi smutný to jednou provždy sbalit, a tak se pojďme spolu ještě jednou najít. Oči najdou oči, ruka najde ruku, tělo najde tělo, láska najde lásku. A když nám to vyjde .... .1. [E]To neva[C#m]dí, [F#m]šoubyznys je[A]de v Pe[H]šti, tvá tvář se rdí dnes večer na letišti, Gavial řve, v Margaretě ve fontáně, nechápu, proč nechovám se já spontánně. Rf:4x[A]Prásk [H]podko[E]ní. .2. Havajskej bend, co zkouší na letišti, tři nádraží a Škála supermarket, uzený sýr, pálinka čéreš barák a parlament je celkem slušnej barák. Rf:4x Prásk podkoní. .3. Franz Kafka jde s kyblíčkem v pískovišti, Ferlinghetti brouzdá se v brouzdališti, žralok má dost, odjíždí z Keleti Pú, jen jeden den, medvídek pivo a pů. Rf:4x Prásk podkoní. B[G]ude zima, b[D7]ude m[G]ráz, [Ami]kam se ptáčku, [E7]kam scho[Ami]váš? .1. [D]Schovám já se [A7]pod hru[D7]du, t[G]am já zimu [D7]přebu[G]du. .2. Schovám se do javora, tam bude má komora. .3. Schovám já se pod mezu, až přestane, vylezu. .4. Až přestane, vyletím, širý svět rozveselím, půjde milá na trávu, zazpívám jí nad hlavú. [G]Kolik projdu dveří, [C]kde mi řeknou [G]zůstaň, [Gmaj7]na den nebo na pár nocí s [C]námi klidně [G]zůstaň, [Emi]než se vítr [A]ztiší třeba [Ami]povídej a [Hmi]zůstaň, [C]nebo něco [Ami]zahraj a pak [D/F#]jdi si, nebo [D]zůstaň. (r): [D]Budějický zvony [G]do spánku mi buší, [D]všechny koně [Ami]zbitý ve mně trha[Cmaj7]jí, [D]budějický zvony [G]zvoní: Poběž domů, [D]na cestu mi [Ami]k tomu pěkně zpíva[Cmaj7]jí. Kolik projdu srdcí, kde mi řeknou zůstaň, s písní na rtech po šestáku s námi klidně zůstaň, lidí je tak málo, aby řekli: Postůj chvíli, to by se tak hrálo, kdyby láskou nešetřili. (r): [Ami]Kdybych ti moh [H7]dát, [E7]to co by sis [Ami]přála spoutal bych tě snad jak vlněná šála /: mohl bych pak hřát v dosahu tvé šije mohl bych pak spát bdění milejší je :/ Kdybych si měl vzít, všechno po čem prahnu zkoušel bych pak jít tam, kam nedosáhnu /: po liáně z černých vlasů spustil bych se k tobě kdyby měly ruce možnost hlasu, křičely by obě :/ Co ti můžu dát, jenom bílou křídu, namaluješ nulu tisíckrát, namaluješ bídu /: tisíckrát vůbec nic, tisíckrát bílej proužek tisíckrát zápal plic, žížaly a louže :/ Budem si spolu žít na ulici krásně chce se to jen trochu otužit, zahřejou nás básně /: budem si spolu žít zaručeně na dně chce se to jen trochu připravit, budeme žít v bahně :/ .1. [C]Budeme sbírat flašky [C]budeme sbírat flašky [G]budeme sbírat flašky [C]do igelitový tašky. .2. Budeme mít prachy. vo to žádný strachy. .3. Koupíme si: 1> autobus - pojedeme světa kus 2> eroplán - poletíme světa lán 3> raketoplán - poletíme vesmíru lán .4. Poletíme do Ruska. bydlí tam teta Marusja. Tam nám 1 2 3 seberou. čímž nás pěkně naserou. REPETE Budeme sbírat..... .1. [F]Zvoní budík, padá na [Fmaj7]zem, znenadání končí rázem [Gmi]spánek [C#] [F]na zámek víčka ještě mám. .2. V autobusu plno lidí vlídnej šofér, venku svítí světla to je ta jedna z ranních cest. .R: [Dmi]Snad se mi zdá [A+]že to byl sen [Ami]Včerejší flám [Gmi]včerejší [C#]den [F] .3. Noc ta už je na ústupu dám si colu a pobudu chvíli ve stánku bistra o páté. .4. Sebe se ptám, zdali zítra budou stejná jitra, jako nyní když na věži bijí hodiny. .R: .1. B[Hmi]udík zvedá ráno a p[Emi]ozdvihuje v[Hmi]íčka, má r[Emi]uka s tvou se v[A]áže na každodenní sl[Hmi]ib. .2. Kdo ví, co je láska, snad nebe plný sluncí, nebo důvěra, co věří na každodenní slib. .R: Jak dl[Hmi]ouhá pouť, co m[A]íří nevímk[Hmi]am, jak písnička, co zpíváš, [A]abys' nebyl s[D]ám, tudud[Emi]u ..[F#].[Hmi] .3. Budík zvedá ráno, zahlíd' jsem tvou kůži, muži stárnou, když se stejská, když láska nedá spát. .4. Přes kamení světů nás neše naše touha, těch vzestupů a pádů, co odnaučej' lhát. .R: .5. =1. Oslepeni od barevných televizí ohlušeni od repráků věží sedí mlčky oba jsou si cizí radiátor sálá a v nich sněží Buďme rádi, že jsme rádi Nehrajeme šachy Buďme rádi, že jsme rádi Než nám rozum zkalí Jak získat prachy Jak získat prachy Každý pátek na videu v kruhu přátel Pustí si pár vypůjčených kazet I když sedí někdy do půl páté Věty které padnou jsou jen fráze Buďme rádi, že jsme rádi Nehrajeme šachy Buďme rádi, že jsme rádi Než nám rozum zkalí Touha získat balík Touha získat balík Zároveň jsou bohatí a vlastně chudí S každým ziskem přišla spousta dluhů Nad vším zívnou, všechno už je nudí Zotročeni od svých vlastních sluhů Buďme rádi, že jsme rádi Nehrajeme šachy Buďme rádi, že jsme rádi Než nám rozum zkalí Jak získat prachy [D]budoucnost nikdy [A]nepřijde do [G]země idiot[C]ů do ráje cesta nevede sedíme jen u plotů a máváme skrz dráty na sebe kdopak má lepší pouta?! vzorný blb s pitomou manželkou venčí psa idiota [D]něco se poví[F]dá o [C]budoucnos[D]ti jsou to jenom samé staré kosti otrlí bohové s náma hrajou karty nashledanou pochodující zadky [D]v uličkách šmejdí [A]hledači od[G]vážně pokuřu[C]jí už neví co vlastně hledají tak dělají že to tají budoucnost nikdy nepřijde do země idiotů rači se do hlíny zahrabe a vy zůstaňte si tu! [D]budoucnost nikdy [A]nepřijde[G][C] budoucnost nikdy nepřijde budoucnost nikdy nepřijde budoucnost nikdy nepřijde - do země idiotů [D]něco se povíFdá o [C]budoucnos[D]ti jsou to jenom samé staré kosti otrlí bohové s náma hrajou karty nashledanou pochodující zadky [D]budoucnost nikdy [A]nepřijde[G][C] budoucnost nikdy nepřijde budoucnost nikdy nepřijde budoucnost nikdy nepřijde do země idiotů 1) [G]Chodím v mokré [A]trávě, [C]bos se dotý[D]kám [G]něžných stop, jež [A]právě [C]s rosou mizí [D]bůhví kam. [Emi]Dotýkám se [A]šlépějí, jež [Emi]zmizí v [A]dáli, [Gmi]zářivých [Bb]krůpějí [A]dříve něžný [D]chlad náhle[G] pálí. [A]Vím, že řadu [D]nocí [G]musím [Emi]zůstat [A]sám nejít [D]s ní. [A]Velký žal [D7]mám. 2) Budu hledat v trávě stopy kroků tvých. Stopy, které právě smyla slaza s očí mých. Nemusíš mi vůbec psát omluvných slov řádky. Já budu v trávě stát, uvidím, že zpátky přichá[G]zíš.[G][A][C][D][G] [G][G][C][G][G][C] .1. [G]Záplavo[G]u [G7] u[C]prostřed p[D]ouště všedních d[G]ní [G]housli[G]stou,[G7] [C]co tvoje [D]struny rozezní [Emi]mužu [C]být [D]když si to budeš přát[G] .2. Požárem co rozpálí tě doběla zlodějem co státní banku udělá mužu být když si to budeš přát .R: [G]Bláznem co staví na poušti [D]most a dešti tančí [H7]pro rados[Emi]t budu [Emi]všechno co si budeš přát[C][D] [G]slunečním světlem a pulnoční [D]tmou, tvou stopou v písku [H7]ztraceno[Emi]u budu [Emi]všechno co si budeš [C]přát [D]a ještě k tomu rád[G] .3. Šachistou co pátým tahem dává mat svítáním ve tmě kde začala ses bát můžu být když si to budeš přát .R: solo:[Eb][Eb][C][C][Eb][Eb][D][D] .R: .*: [G]Máš [G7]to m[C]ít k[D]dyž si to budeš přát[G] Máš to mít když si to budeš přát Máš to mít když si to budeš přát Máš to mít když si to budeš přát Teď, když máme co jsme chtěli, do rachoty zvesela, ať těm, kteří za nas mřeli, žádný hanbu nedělá. refrén: |: [D7]Vyhrňme si [G]rukávy, [D7]když se kola [G]zastaví, hej [C]rup, hola hej, hej [Ami]rup, hola hej, do [D7]práce se [G]dej! :| Práce není otročina, která spadla na tebe. Dnes, soudruzi, to je jiná, dnes děláme pro sebe! refrén Prohra[G]je ten, kdo de [Emi]válí, [Bb]Republika prá[F#7]ce [Bb]je. Tomu [G]čest, kdo neza[Emi]hálí, [D]ten je její na[A7]dě[D]je! [A] refrén Bufet [F]Viola bol vždy [B]vývarovňou [Dmi]pre starých ľu[C]dí iba [B]pichne keď ten [C]pocit zrazu k [B]tebe zablú[C]di tu [B]nehľadia si [C]do misiek už si [F]hľadia [Dmi7]do očí[Bmaj7] Že koľko[F]krát sa s nami [B]táto zem [C]ešte oto[F]čí A hneď vedľa stojí espresso Tam sa vozia v taxíkoch dievčatá čo večer ľúbia aspoň v siedmich jazykoch z nudy drobia do činzána šminky z rias a z obočí Stav sa koľkokrát sa s nimi taxikár do hotela otočí Niekoho vraj v noci zbuili na námestí Slobody Pre pár drobných, že viac nemal, a že sa vôbec narodil Tak to býva keď sa hlúposť vleje z hlavy do kostí Kde sa rodí stará známa radosť z cudzích bolestí ? Bufet Viola bol vždy vývarovňou pre starých ľudí iba pichne keď ten pocit zrazu k tebe zablúdi tu nehľadia si do misiek už si hľadia do očí: Koľkokrát sa s nimi táto zem ešte otočí [D][A7][D][A7] .1. Jemnými d[D]otyky r[A7]ezavé m[D]otyky[A7] kopu si hr[D]ob, kopu si hr[G]ob nehotov[D]ý, profesor m[A7]atyky vrací se z p[D]utyky, nevinný snob, nevinný sn[A7]ob, kdekdo to v[D]í.[A7][D][A7(-)] .2. Tapety do bytu utkané z blankytu kdosi mi dal, kdosi mi dal, kdopak to byl, chtěl bych se brzy tu zbaviti pocitu, klid že mi vzal, klid že mi vzal Buffalo Bill. .R: D[Hmi]otyčný h[F#]rdina n[Hmi]emíval k[F#]omplexy, j[Hmi]estliže b[F#]uvola s b[Hmi]izonem p[F#]oplet' si[Hmi],[F#] t[Hmi]o se však r[F#]ozumí, n[Hmi]emyslel n[F#]a pumy, m[Hmi]ohl se smát, d[Hmi]otyčný pr[F#]ofesor [Hmi]oděný v m[F#]undúru [Hmi]už mě teď n[F#]enutí [Hmi]udělat m[F#]aturu[Hmi],[F#] n[Hmi]a hlavě s p[F#]omádou, z[Hmi]ačal si s [F#]armádou n[A7]a válku hrát. .3. Před lety v příkopu u Čierné pri Čopu asi jsem snil, asi jsem snil, to netuše, že tady v okopu hrobeček vykopu, abych tu shnil, abych tu shnil, jsa bez duš[D]e,[G][D][A7] jsa bez duš[D]e,[G] [D]js[A7]a bez duš[D]e [A7]...[D][A7][D] [G]Důvěrný [Ami]přítel [C]půlnoční [C]mág [Dmi]potem a [Ami]špínou [G]ne nao[F]pak [G]modlí se k [Ami]písku [G]pozdě si [C]přát [Dmi]zítra už [Ami]přijdou [G]zbývá se [F]bát Kdo z nich se brání kdo z nich se mstí válka je zvůle blín podél zdí tympány sílí výstřely z děl písečnou mílí dál na sever Slet netopýrů smrtící vzdech za svatou víru krev na ústech láska se plíží krátery z min hořícím sluncem Bůh rozvalin Důvěrný přítel půlnoční mág potem a špínou ne naopak modlí se k písku pozdě si přát zítra už přijdou nesmím se bát .1. [G]Bůh ví [Emi]kdy začnem se [C]poprvé [D]smát [G]Bůh ví [Emi]kdy zkusíme [C]poprvé [D]lhát Bůh ví [Ami]kde každý hledá [D]skrýš a tak se [C]ptám s [D]kým dneska [G]spíš. .2. Bůh ví jak rána v srdci bolí Bůh ví jak a že se těžko hojí Bůh ví proč měsíc hvězdy hlídá a tak se ptám kdo mne dneska střídá. .R: [D]Spoustu snů a spoustu [Ami]otázek mám [C]dokud jsem tady tak se na [G]všechno ptám [D]řekni proč mi všichni [Ami]do očí lžou [Emi]že psi co štěkaj neko[D]ušou. .3. Bůh ví kam slunce chodí spát Bůh ví kam holka co měl jsem tak rád Bůh ví s kým dneska rozjíždí flám a tak se ptám proč tu stojím tak sám. .R: .4. Bůh ví kdo nám karty snímá Bůh ví kdo tak ať nás nenapíná Bůh ví s kým dneska utrácíš čas a tak se ptám dokud neztratím hlas budu se [Ami]ptát dokud [D]neztratím [G]hlas. .1. B[C]uldok, potkal jsem ho, ptal se, co je z[G]ač, sl[C]ibovaly jeho oči, že s ním budu d[A]ále klidný sp[D]áč, d[H]oma prý neplení a jenom spí, c[C]o si uvaří, to sn[A]í, t[G]ak jsem ho vzal n[C]a byt a j[G]e nám dobře, t[D]o se v[G]í. .2. Buldok neví to, že jsi mi byla medem, buldok má to samé jako já - je jeden, jen jeden, koneckonců je to změna, když mi v bytě chybí žena, buldok se mnou bydlí ale rád, zavolej mu někdy, můžete si zaštěkat. .R: Už nemám pr[E]o strach uděláno, večer nebo ráno já n[A]ejsem tu sám, nejsem tu sám, j[D]ak ty stejnou řečí láteří, když se pozdě zjevím u dveří. .*: B[H]uldok, to je pro mě přátel vážený, n[C]edrží nás spolu jenom zv[A]yk, r[G]ozejdem se p[C]ouze, [G]až nám jinde b[D]ude l[G]íp. .R: .R: Už nemám pro strach uděláno, večer nebo ráno já nejsem tu sám, nejsem tu sám, s buldokem životem plav, mám ho místo tebe, chachachacha! Dám dělovou [G]ránu,[C] bum, bum, bum, [G]bum, a rozbiju [Emi]bránu,[C] můj [Ami]bude váš [D7]dům. V něm budu tě [G]hýčkat,[C] hej, hej, hej, [G]hej, a svážu ti [Emi]strýčka [C]vím, že [D7]by na mě byl [G]zlej, h[C]mm, b[D7]yl by z[G]lej. Já dělo už táhnu, bum, bum, bum, bum, a pojednom prahnu, můj bude váš dům. Strýc bude tím sklíčen, hej, hej, hej, hej, tak vem jeho klíče a jen mi je potichu dej, potichu dej. N[C]evá[Ami]hej! [D7]Začínám náboje do děla c[Emi]pát. N[Emi]eváhe[D7]j! Vždyť já mám ten váš dům docela [G7]rád,[CG7] docela [G7]rád.[CG7D7] Já dělo už táhnu, bum, bum, bum, bum, a pojednom prahnu, můj bude váš dům. Strýc bude tím sklíčen, hej, hej, hej, hej, tak vem jeho klíče a jen mi je potichu dej, potichu dej. Rádio de[A]nně mele jen tu s[E]vou Po[Hm]slechni si to mám r[D]ád [A]Intoši o Tibetu d[E]ebatujou Vů[Hm]bec jim to nedá [D]spát A móda j[A]ak to vidí Cal[E]vin Klein Ať s[Hm]e vlci nažero[D]u [A]Jen klukum v Mexiku je pořád fa[E]jn Těm[Hm] to hlavy stejně neber[D]ou Syrovej [G#]rytmus jedou d[G#]ál A jenom [G#]BUM BUM TEQUILLA rá[F#]j Ráno si počtu kdo a kde s kym spal A kdo je mimo jako já Zatim co starej Elvis žije dál Majkl se nám rozpadá A někdo hulí aby zůstal in Lovci lidí s kamerou Jen kluci v Mexiku no co já vim Těm to hlavy stejně neberou Syrovej rytmus jedou dál A jenom BUM BUM TEQUILLA ráj Narvi tam červy ať to má grády Najdi citrónovej háj A tim to hasne vivat tequilla Kluci v Mexiku no ty se maj [C]Má milá má buráků pár, já jí říkám, dej mi jich pár, dej mi [F]pár, dej mi pár,...... [C]dej mi pár, [G]baby, [F]já rád je [C]mám. Má milá má salámu kus, já jí říkám, dej mi ho kus, dej mi kus, dej mi kus,..... dej mi oh-oh-oh baby, já rád ho mám Má milá má buráků pár, já jí říkám, dej mi jich pár, dej mi pár, dej mi pár,...... dej mi pár, [G]baby, [F]já rád tě mám, [C]já [B]rád tě [C]mám, [B]já rád tě [C]mám. .1. Když S[G]ever válčí s Jihem a z[C]em jde do válk[G]y a v polích místo bavlny teď r[A7]ostou bodlák[D7]y, ve st[G]ínu u silnice vidíš z J[C]ihu voják[G]y, jak se tu válej' v trávě a l[A7]ouskaj' b[D7]urák[G]y. .R: Hej h[G]ou, hej hou, nač ch[C]odit do válk[G]y, je lepší doma sedět a l[A7]ouskat burák[D7]y, hej h[G]ou, hej hou, nač ch[C]odit do válk[G]y, je lepší doma sedět a l[A7]ouskat b[D7]urák[G]y. .2. Plukovník sedí v sedle, volá:"Yankeeové jdou!", ale mužstvo v trávě leží, prej už dál nemohou, pan plukovník se otočí a koukne do dálky, vidí slavnou armádu, jak louská buráky. .R: .3. Až tahle válka skončí a jestli budem žít, svý milenky a ženy pak půjdem políbit, a když se zeptaj':"Hrdino, cos' dělal za války?" "Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky." .R: Stille Tränen und ein Abschiedswort nur noch Sekunden bis zum Schlussakkord bevor du gehst. Draußen weht der Wind den Sommer fort, jeder Seemann geht einmal von Bord, bleibt nur Erinnerung. Das letzte Glas ist leer, das letzte Wort so schwer, das letzte Mal Gesang. Bye, bye es ist Zeit zu gehn, bye, bye. Bye, bye heißt auch weitergehn, bye, bye. Manchmal wächst man über sich hinaus, manchmal löscht der Herbst die Träume aus und manchen Augenblick wünscht man sich zurück. Das letzte Glas... .1. Už tr[A]ibuny bouří, začíná match, vyhrát má náš t[E]eam, a pan s[A]udí je třída, každej ho zná, píská jak B[E]ůh, to v[A]ím. .R1: Byl g[D]ól, byl g[A]ól, bravo, sudí, byl jasnej g[E]ól, ten to př[A]ekrásně píská, ten má zas den, hurá, to j[E]e náš id[A]ol! .2. Ten brankář je línej, jesle mu dej, probůh, kde máš míč, tak zahejbej kostrou a přihraj to dál, cože, to nebyla tyč? .R2: Byl gól, byl gól, je to možný, byl jasnej gól, kam se koukáš, jdi pískat vybíjenou tučňákům na jižní pól! .3. =2. .R2: .R2: .1. Byl j[G]eden kr[C]ál, ten kr[G]aloval, až d[D]okraloval j[G]aksi, a tak si v[C]ěci sp[G]akoval a z[D]avolal si t[G]axi. Měl v d[Emi]uši plno l[D]ítosti nad ztr[Emi]átou sebe s[D]ama, tak z[G]ajel pr[C]o pár dr[G]obností k h[D]otelu Panor[G]ama. .2. Všem běhával mráz po těle, když rozezpíval sály, měl všude samé přátele a hloupí se ho báli. Však kdepak jsou ti přátelé, když přišly horší časy? Stali se z nich andělé, nikoliv ale spásy. .3. Byl jeden král, ten kraloval s ideálama svýma, svý království si maloval barvama růžovýma. Však dneska už je bez žezla a jak tak z okna hledí, pravda mu náhle vyhřezla, že království bylo šedý. .4. Svět zapomíná na krále, neboť má jiné trable, a taxíky jsou pomalé a duše trochu škráblé. Tak nechme krále seděti, ať platí, kolik platí, a pomysleme na děti a na císařovy nové šaty. .1. Byl j[G]eden kr[C]ál, ten kr[G]aloval, až d[D]okraloval j[G]aksi, a tak si v[C]ěci sp[G]akoval a [D]zavolal si t[G]axi. Měl v d[Emi]uši plno l[Hmi]ítosti nad ztr[Emi]átou sebe s[Hmi]ama, ž[G]e ho t[C]i zlí v[G]yhostí [D]z postele s nebes[G]ama. .2. Chtěl jenom trošku pořádku a v noci klidný spaní, měl krásnej projev na Hrádku, a teď ho takhle raní, a nikde žádná paráda, a takovej to byl vládce, jen truchlící armáda a zem podobná skládce. .3. Koza už se nažrala, vlk nám zůstal celý, vzpomeňme si, tralala, co jsme to vlastně chtěli. Bude hodně kraválu, přinasládlejch řečí, /: a spousta malejch králů, co přes noc budou větší. :/ [D]Byl jest jeden král uherský, ten byl podvod[A7]ník panenský[D] Čtyřista panen podvedl, kovářojic, tu nemohl Měl u sebe starou bábu, chodil on k ní na poradu Bábo, bábo, dej mi radu, já bych podved jednu pannu Dej si ušít šněrovačku a přistroj se za kramářku mezihra Tluče jest panna na dveře, pojď Marjánko, otevři mě Tu pravila matka dceři: jdi Marjánko, jdi otevřít Jdi, Marjánko, postýlku stlát, ať můžeš jít s tou pannou spát Já s tou pannou spát nepudu, ona má mužskou podobu Panna s pannou může spáti, tím se nic nemůže státi mezihra A když bylo po půlnoci, panna k panně se obrací Když byla jedna hodina, panna s pannou se objímá A když bylo po svítání, bylo na vratech napsaný a - Všecky panny věnce vijou, Marjánce košilky šijou Všecky panny věnce nesou a Marjánce ke křtu nesou [G]Došla mi [D]šťáva [A]Boschovi [Hmi]stvůry [G]Držej mě [Hmi]v šachu [A]Půlnočních [E]stěn Nejdou mi karty Po tejdenní šnůře Třesou se ruce Jak z toho [A]ven Divoký koně u moji hlavě Valej se v tráve nádhernej sen Kouknu se přes stůl zrzavej chlápek Zas bere všecko Jak z toho ven? (r): [E]Bejval sem dobrej [Hmi] .. Fakt dobrej [D][A]Živil jsem se smíchem [E]Byl sem dobrej [Hmi].. Fakt dobrej [A] To [E]bejvalo fajn. Chlastám jak zvíře není dost času V zatuchlý díře bíží den Do háje se mnou padám pod stůl Kolem je bílo Kdeže to sem. (r): Seš starej (r): Býval jsem dobrej .. //seš slabej Fakt dobrej //tak co by si chtěl v tuhle chvíli // Seš starej Živil jsem se smíchem // seš starej Byl jsem dobrej .. Fakt dobrej //tak co by si chtěl v tuhle chvíli To bejvalo fajn. [G][C][D] [G]byl jsem na pro[C]cház[D]ce ve slepé uličce toužil jsem po lásce té zlaté rybičce chtěl jsem tu slečnu a měl jsem ji rád ale ona mě ne no to se může stát všechno jsem to dobře věděl stokrát denně jsem si říkal: vypadni brácho...! tohle je k ničemu bylo mi dobře jenom když jsem spal a vůbec už jsem nevěděl co bude dál dál nebylo nic dál nebylo nic ten příběh byl bohužel poněkud krátký několik trapasů a už jsem zpátky abych nekecal - bylo toho víc ale to už je teď passé kde nic tu nic byl jsem na procházce ve slepé uličce toužil jsem po lásce té zlaté rybičce [C]Tenhle strejda, co tu [F]stál, byl to nebo nebyl [C]král? Mokrý [F]byl až na kůži, asi [C]prolez kaluží, [G7]skoro by se ždímat [C]dal [G7]Tohle nemoh být pan [C]král.. Správný vladař jak má. být, korunu by musel bít. Taky sluhy, lokaje, tady něco nehraje, obyčejný se mi zdál. Tohle nemoh být pan král. Často [F]z toho člověka, co se [Emi]skvostně obléká, jen [G7]ničemník se vyklu[C]bal. [F]Někdo třeba jako ty ač [Emi]nenosí šat bohatý a [G7]přece by ta moh být [Ami]král. [G7]A přece by to moh být [C]král. [D]Hlavou mi to vrtá dál: [G]Byl to nebo nebyl [D]král? Od [G]nicky i princezná se jen [D]těžko rozezná, [A7]rozdíl ale je tu [D]dál, [A7]z činů poznáš, kdo je [D]král. Do [G]dýní a do lidí nikdo [D]z venku nevidí, i [A7]kdyby si to stokrát [D]přál. Hrbáče [G]zlaté brnění na [D]rytíře nezmění jde [A7]vždycky o to, zač kdo [D]stál. [A7]Takže vlastně nevím [D]dál: [A7]Byl to nebo nebyl [D]král? [F]Byla jedna [G]holka ta mě měla [F]ráda a [G]já jsem ji [F]měl [G]rád jenže dny se kutálely jinak než jsme chtěli a to co hezký bylo to se vytratilo zbyla tu jedna holka ta je teďka sama a já jsem taky sám protože to co hezký bylo to se vytratilo a dny se kutálely jinak než jsme chtěli 1) [C]Byla jedna holčička [G]v naší ulici, měla ráda chlapečka [C]s bílou čepicí. Z chlapečka se vyklubal statný námořník, svaly měl jak Herkules, tváře krev a mlík. r) Nóósil kalhóóty dole široký, vllněný svéétr přes úzký boky. Oóna zas byla štíhlá jak rybička, oba dva se vešli do jednoho trička. 2) Když vyrostla holčička v naší ulici, tak si vzala chlapečka s bílou čepicí. Z chlapečka se vyklubal statný kapitán, svaly měl jak Herkules, břicho jako džbán. r) Nóósil kalhóóty dole široký, vllněný svéétr přes mužný boky. Říkal ji dále: má štíhlá rybičko, oba dva měli už své vlastní tričko. 3) Dneska chodí babička naší ulicí, za ní chodí dědeček s bílou čepicí. O dědečkovi se ví, že byl admirál. Že pil když byl kapitán a že pije dál. r) Nóósil kalhóóty dole široký, svéétr mu plandá přes suchý boky. A když padne za hory sluníčko, ona čeká na něho, plete mu tričko. [Dmi]Byla svatba byla [A7]do bílého rána, [Gmi]v neděli celý den, [C]celý boží [Ami]tý - [Dmi]den. Mladá panna praví: Ty družbo nejmladší, neukládej mě s ním, jinak umřít musím. Proč bys ty umřela, když s ním spát nemusíš, proboha tě prosím k čemu ty mě nutíš. Když je ukládali, jemu přikázali, aby se jí netknul v noci do půlnoci. Když bylo k půlnoci, k dvanáctý hodině, obrať ty se milá pravým líčkem ke mně. Já se neobrátím, svý krásy neztratím, všechno bych ztratila, pannou bych nebyla. Pravím ti podruhý, potřetí, pojď ke mně, tím líčkem červeným, horkým jako země. Já se neobrátím, svý krásy neztratím, všechno bych ztratila, pannou bych nebyla. Za klobouček sáhnul, ostrý meč vytáhnul, svoji nejmilejší do srdíčka bodnul. To ráno raníčko ženky už chodily, jeho nejmilejší snídani strojily. Ach ženy, ženušky, snídani nestrojte, mojí nejmilejší košilenky šijte. A hosti se ptají, jaký šat jí dají, nedejte jí ženský, dejte jí panenský. Ach ženy, ženušky, na tý hoře lysý, strojte šibeničky, ať má hlava visí. .1. Kdysi m[Emaj7]ěli úzkou postel, co se vpr[A]ostřed propadala, b[Emaj7]ylo to jako jít spát d[A]o vany, k[Cmaj7]olena obtisknutá d[H7]o břicha, když ráno vstala, [Cmaj7]on vykloubený r[H7]ameno, /: zmordovan[Emaj7]ý. :/[A] .2. Byl jediný způsob, jak se dalo na ni vtěsnat, "spát na motorku" tomu říkali, jeden se držel v pase, druhej řídil, troubil ze sna, pak vyměnili řidiče, /: když byl pomalý. :/ .R: Byla to j[C]ízda na plný pl[H7]yn, n[Cdim]a život a n[Emi]a smrt, [Ami]až za hrob [D]a ještě d[G]ál, byla to j[C]ízd[H7]a n[Cdim]a život a n[Emi]a smrt[Ami].[DG] .3. Kolikrát to byly vážně nebezpečné chvíle, když jejich tandem nocí letěl dál, řidič si jednak nesvítil a jednak neměl brýle, a ke všemu si, nešťastník, /: přitom klidně spal. :/ .4. Vždycky večer měla lesklé oči lovců šelem, řídila ráda, když se řítila, říkal jí "dobrou noc a řiď, ať se nevymelem," ta prohrábla si vlasy jen /: a rychlost zvýšila. :/ .R: .5. Cítili, jak krásně kolem nich ten život sviští, copak si zrovna pro ně nachystá, tak hrozně zatoužili ulehnout na letišti, každý chtěl dost prostoru, /: mít víc místa. :/ .6. Sehnali si jedno a pak ještě trochu větší a vyměnili i ten podnájem, nadšeni letištěm, jak jejich starou vanu předčí, a nikdo z nich se nemusel /: dotknout navzájem. :/ .R: .7. Někdy hledal její ruku, nikde nemohl ji nalézt, bloudil po letišti mezi letadly, chtěl ji zas na motorce v noci ještě někam zavézt, jenže hlásili už odlet - /: špatně to odhadli. :/ .8. I když runwaye byly teď už ostře rozsvícené, jeden druhého se nemoh' dovolat, říkali si: tak to přece neskončí, že ne, když každý ve svém tohu /: sám šel spát. :/ .R: Ještě je šance jet na plný plyn, na život a na smrt, až za hrob a ještě dál, ještě je šance na život a na smrt, ještě je š[C]ance[H7] ..[Cdim].[EmiAmiDGEmiAmiDG] .1. Z[D]a dne se z[G]atmívám [D]a svítím d[G]o noci, kr[D]átkozrak[G]ou mám dlaň, [D]ušmudlané [G]oči i [D]obočí. .2. Já hledala pohledem, hledala po hmatu sněženky pod ledem, svou zemi návratu. .3. Jaro mě obešlo, nic se mi nevedlo, zubaté sluníčko srdce mi ujedlo. .4. A po tom hledání plakala do trávy, bylinky voňavé, která mě uzdraví? .5. A co vy po cestě kolem mně spěcháte, vrostla jsem do země, snadno mě poznáte. .6. =1. [G]Bylo mi bídně a zůstal js[Cmi]em sám, mosty [G]jsem spálil a šel bůhví kam[Cmi][G] chytit se stébla už neměl jse[Cmi]m sil, prostě už dál [G]nešlo žít, jak jsem žil[Cmi][G] najednou jsem ucítil divoký kmín, [Cmi]třezalk[G]u, lýkovec, mátu a blín[Cmi][G] na louce dívka, já pohnout se[Cmi] bál, bylinky s[G]bírala, ohýnek hřál[Cmi][G] [D]Každý z ná[G]s hledá ten svůj lék, svůj balzám co by svlék jednou žal, [Cmi]podruhé zas trápení[G] hledáš dál v[Cmi] úhoru a kamení, [G]v kamení[D] [G]Dál půjdeš bůhví kam, svůj lék si najdeš sám rozkvétá, k[Cmi]de to možná nečekáš[G] balzám svůj n[Cmi]ajdeš v rukou člověka, když [G]nečekáš ten dar[D][G] Řekla mi vítej a přisedni blíž, v dobrém jsi přišel, tak ochutnat smíš beze slov zbytečných pili jsme čaj, chutnal jak louka a voněl jak kraj Za všechno mohlo jen bylinek pár, vůně té louky a ohýnku žár a já zas cítil, že začínám žít, co bylo dál na tom nezáleží Každý z nás hledá ten svůj lék... [G][D][Emi][Ami][G][D][C] [G]jsme [D]nádoby bez dna[Emi][Ami] [G]pozvolna [D]unikáme[C] jsme postavy ze sna vteřiny do svítání počítáme jsme hoře a strasti do sebe narážíme jsme klece a pasti sami si překážíme [G]všechno co [D]vidím jsou jen [Ami]nejasný [C]stíny reklamní agenti přestrojený za pepsi coly bylo deset bude jedenáct [G]zas a zas a [D]zas jsme propast a tůň omyly nepočítáme co jsme? - tažný kůň klapky na očích a zabíráme [G]a všechno co [D]vidím jsou jen [Ami]nejasný [C]stíny reklamní agenti přestrojený za pepsi coly bylo deset bude jedenáct [G]zas a zas a [D]zas [G]a všechno co [D]vidím jsou jen [Ami]nejasný [C]stíny a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny [A7]První byla ve znamení Ryby [D7]měla dobrý tělo a dělala s ním divy [A7]jenom tak [E7]cejtil jsem jak stoupá mi [A]tlak. Druhá zas ve znamení Panny žádný řeči a bez zábrany byla O.K. občas napíše mi z U.S.A. Takový se roděj jenom v Kozorožci chtěla po mně cviky jak po protinožci mám to rád ale nejsem zrovna akrobat. Po ní přišla čtvrtá v rodným listě Skopec nebylo s ní nic ale jinak srandy kopec na saních a přitom dávno roztál sníh. Pátá jo - ta se narodila ve Lvu že je málo času a ať z ní šaty servu jenže byla v tom a po mně chtěla milion. Šestá zas ve znamení Raka dlouhý nohy ale kradla jako straka řek sem dík a vyhodil ji na chodník. Sedmá kost byla na Vodnáře zmizela v mý fungl nový kaře plnej plyn už ji asi ne-u-vi-dím Osmá holka ve znamení Štíra držela jak židovská víra jednu noc ale trvalo to do vánoc. Byla jenom na to - navíc narozená v Bejku za pár let bych skončil na vozejku řek jsem dík a posadil ji na parník. Desátá byla na Blížence dlouhej krok a vítr v peněžence byla fajn ale nezbylo mi na tramvaj. Ta co přišla po ní byla jako Beran řek jsem si že za to nic nedám jenže za měsíc neměl jsem už vůbec nic. Dvanáctá ve znamení Váhy celkem fajn ale znal ji každej z Prahy každej rád a tvářil se jak kamarád. Bylo jich víc to se rovnou přiznám jenže nejsem z těch co si dělaj seznam a jak se zdá tak jich pořád přibejvá Na ná ná ... [A]Tři-ná-ctá ve znamení Střelce jó [D]měla velký voči a slabost pro u-měl-ce skončil jsem [A]na zádech [E]dodnes chytám druhej dech[A][E+][A9] Bylo [C]nám pět a [G7]půl, možná [C]míň. Dětský pár, co si [F]rád spolu [C]hrával. Z plátků růží byl [C7]král s paní [F]královCnou a v písku měl [G7]svou hradní [C]síň. Z plátků růží byl [C7]král s paní [F]králov[C]nou a v písku měl [G7]svou hradní [C]síň. Plavý cop, hebká tvář, štíhlý pás, hlas a smích, po kterém se mi stýská. Jak šel čas, bylo nám čím dál víc, když tmou padal déšť kolem nás. Jak šel čas, bylo nám čím dál víc, když tmou padal déšť kolem nás. Jak šel čas, bylo nám čím dál víc, kolikrát jsme si s ní schůzky dával. Její šátek byl mou něžnou zástavou a já mimo něj nechtěl nic. Její šátek byl mou něžnou zástavou a já mimo něj nechtěl nic. Bůhví jak přišel mrak a v něm blesk, smutná chvíle kdy tvé sny se zřítí. Rychlý vůz, příkrý sráz, ocel, zábradlí a dál už je prázdno a stesk. Rychlý vůz, příkrý sráz, ocel, zábradlí a dál už je prázdno a stesk. Jara sládnou zas jak včelí plást. To se ví, svět jde dál, slunce svítí. Jenom já, jako dřív, plátek růžový na ten práh dětských snů chodím klást. Jenom já, jako dřív, plátek růžový na ten práh dětských snů chodím klást. Pláňko, pláňko štíhlá, radost máš z nich mít, pláňko, pláňko štíhlá, v nich kvést můžeš dál a žít. M[G]raky táhnou [Hmi]zas do dálek [Emi]tyrkysových, [Hmi]barev jarních [C]vůní[Emi],[D] s[G]lunce sklápí [Hmi]oči najed[Emi]nou a [Hmi]hvězdy pláčou v [C]tůni[Emi].[D] [E]Vánek mi hladil [F#mi]horké tváře [G#mi]a potok studil, [F#mi]bylo to tenkrát na ja[G]ře. Ráno slunce vysušilo touhu z upocených dlaní, stopy nohou ozdobily louku od divokých koní. Vánek mi hladil horké tváře ... Zůstaň tu se mnou na pár dní, ať vlaky ujedou, jak ze stromů pápěří nás cesty rozvedou. Vánek mi hladil horké tváře ... Že [G]slunce vychá[Ami]zí a v [C]noci hvězdy ho[G]ří Že z nebe padá [Ami]déšť a řeky [C]ústí do mo[G]ří Vím město [F]měst, čas [C]jednou na prach [G]obrátí A ty si jedi[Ami]ná jis[C]tota kterou [G]mám (r):Na vteřin [C]pár se vznést nad [G]tíhu dní Nad [Ami]prach a špínu cest, nad [G]křivdu poslední Na vteřin [C]pár se vzdát a [G]stoupat jak dým [Ami]A jedným jediným dotykem křídla dát i [D]brát Jak pro poušť vyprahlou je bouře požehnání Tak mého srdce žár tě v chladu noci ochrání Nad propastí osudnou chci tvým mostem být Vínem i vodou, co tvou žízeň utiší (r): Bože [C]můj, být tvůj stín Při mně [G]stůj, a tvůj král Jsem příči[C]nou, i sluha [D]tvůj To co [G]musí se teď stát Bože [C]můj, osud náš Při mně [G]stůj, ve hvězdách Hrůzu [C]mám, víra [D]má Že [G]nezastavím světa pád Vírá [C]má, být jak být zemřít, [G]spát, zemřít, spát Jinak [C]žit, jen ať žijí V šílenst[G]ví světa najít řád Byť mladý-nevedieť priveľa Byť mladý-lásky a priatelia Byť mladý-to nie je iba vek Chcieť všetko-a nie len čokoľvek Byť hladný-rýchly a zvedavý Byť silný-telka nás nebaví Byť smadný-nemáme obavy Byť dobrý-niekto nás objaví Kým som živý, nechcem byť sporovlivý Kým som živý, chcem zostať priberčivý Kým som živý, chcem zostať spravodlivý Kým som živý, chcem zostať doverčivý Byť mladý-nevedieť priveľa Byť mladý-lásky a priatelia Byť mladý-to nie je iba vek Chcieť všetko-a nie len čokoľvek Byť hladný-rýchly a zvedavý Byť silný-telka nás nebaví Byť smadný-nemáme obavy Byť dobrý-niekto nás objaví Kým som živý, nechcem byť sporovlivý Kým som živý, chcem zostať priberčivý Kým som živý, chcem zostať spravodlivý Kým som živý, chcem zostať doverčivý Kým som živý, nechcem byť sporovlivý Kým som živý, chcem zostať priberčivý Kým som živý, chcem zostať spravodlivý Kým som živý, chcem zostať doverčivý Kým som živý, nechcem byť sporovlivý Kým som živý, chcem zostať priberčivý Kým som živý, chcem zostať spravodlivý Kým som živý, chcem zostať doverčivý 1. [G]Otáčí první [D]listy dnů [G]nesvá[C]za[D]ných, [G]přichází krásně [D]čistý, tím [Emi]splácí [C]náš [D]hřích. [Ami]Míjí se s [D]těmi, kteří [G]odchá[C]zí [D]psát do [G]jiné knihy [D]stránky svých [Emi]zisků [C]a zt[D]rát. R: [Ami]Míjí se s [D]těmi, kteří [G]odchá[C]zí [D]psát do ji[G]né knihy [D]stránky svých [Emi]zisků [C]a zt[D]rát. 2. Potkává první lásky, hned výhry, hned pád, zrozený z velké touhy, svět učí se znát. Stojí a čeká, aby měl sílu chtít, najít svou cestu domů, to poznání ctít. R: Stojí a čeká, aby měl sílu chtít, najít svou cestu domů, to poznání ctít. 3. Nespěchá ví, že blíží se čas, kdy má stát před branou zvukům andělských trub naslouchat. Z dlaní a vrásek učil své děti číst, poznává, že mu zbývá psát poslední list. R: Z dlaní a vrásek učil své děti číst, poznává, že mu zbývá psát poslední list. 1) Tu [G]růži ji dej. Támhle té[D7] běž ji [G]dát. Té, co má [D7]šedý [G]vlas. Zde všichni to ví, kolik [D7]let měl jsem [G]rád. Tu, co má [D7]šedý [G]vlas. r) [G]Bývala, bývala, [C]bývala Vám. [D7]Bývala, bývala, [G]bývala Vám. [Emi]Bývala, bývala, [Ami]bývala Vám. [D7]Nejhezčí z těch, co [G]znám. 2) Až loudavej Bill přišel dřív, o moc dřív. Vzal si, co měl jsem rád. A nezbylo nic, než-li tam venku žít. Nechat si o ni zdát. Bývala... 3) Tu růži ji dej. Řekni jen: Starý Bert dnes, paní, kolem šel. A spřáteli zpíval a smál se ten čert, že hezčí nenašel. Bývala... .1. Bývalá zem býv[D]alých králů,[E] n[G]a korouhvích třpytila se naděje,[D] kdekdo sklízí, aniž něco [Gmaj7]zaseje, [Emi]než nám svatý Václav hlavy umeje.[A7] .R: Pá[D]dlujem do hospod a nočních lokálů,[Gmaj7] j[D]eště je dobře u moravských cim[F#mi]bálů, s[Hmi] holkama na klíně topíme v[F#mi]e víně blány našich [G]duší,[Emi] p[D]ádlujem do ticha, kde stromy šeptají,[Gmaj7] k[D]de ústa pohrobků do lesa volají,[F#mi] a[Hmi] z něj se ozývá tisíc le[F#mi]t od piva nářek našic[G]h duší,[Emi] t[G]o se někdo má, to s[D]e někd[G]o má.[D] .2. Bývalá zem bývalých králů, na praporcích koruna je ze zlata, kdekdo hýří a je samá záplata, kdekdo hýří a je samá záplata, než zabuší svatý Václav na vrata. .R: Pádlujem do hospod... .1. Býváš můj [F]sen v něm šarla[C]tán i podko[G]ní [C]býváš můj [F]sen když v noci [C]hřích mi zavo[G]ní .Ref.: [Ami]Zpíváš mé [F]písně dřív [C]než já k nim [G]znám [Ami]básně a [F]rýmy svět z [C]vět posklá[G]dám [C]býváš můj [F]sen, [C]býváš můj [F]sen, [C]býváš můj [F]sen [Emi]když [Ami]sním, [G]hm,[C]hm,[Dmi]hm,[G]hm .2. Znám jen tvůj stín kvete jak růže v ústraní znám jen tvůj stín chutná jak láska ze strání .Ref.: Hlídám v nás chvíle když vzácná je sůl sbíráš z ní stříbro sám dáváš mi půl půlnoc se krátí náš měsíc se zul dík za tvůj stín, dík za tvůj stín, dík za tvůj stín chci vzdát snad smíš jej vzít .3. Býváš můj sen když dotýkám se oblaků býváš můj sen když probouzím se z rozpaků .Ref.: Ďábelský přítel a andělský hráč půlnoční skřítek a půldenní spáč býváš můj sen, býváš můj sen, býváš můj sen sám spíš Polnice když hlaholí jako posedlá kdo poslední se vždycky hrabe do sedla v bitevním když na poli boj je náramný kdo bitvu strategicky řídí za kamny ? Nuže, kdo být může rek ten záhadný ? Náš starý c.k.polní maršálek ten jen v mariáši dává flek na války kašle na všecky a kleje víc než Radecký Náš starý c.k.polní maršálek za österreich dá hlavu na špalek sám císař pán se vší svou vehemencí rád maže deku s excelencí Hned jak paša v harému je pan maršál náš má velkej byt i gáži a chuť na alaš na klobouku vlaje mu chochol brnk-brnk-brnk když jede s ekvipáží nebo auťasem Mámí zvláště dámy zlatým lampasem Náš starý c.k.polní maršálek ten vám má hlavu jako esšálek na války kašle na všecky a kleje víc než Radecký Náš starý c.k.polní maršálek za österreich dá hlavu na špalek sám císař pán se vší svou vehemencí rád maže deku s excelencí Vojenskou má postavu, hlas má jako kat hloupost mu však nahradí, že zná hulákat Místo šavle deštník vzít, to je vám docela fuk a místo flinty takhle on by třeba vzal taky od kluka doma luk Vojenskou krev nemá za ... Náš starý c.k.polní maršálek ten vám má hlavu jako esšálek Až jednou [Ami]na rohu [E]oslovím [A]děvče a [C]začnu o [G]lásce [C]pět. A [H]ona [E7]řekne mi: [Dmi]pěv-[Ami]če, [Emi]kéž by vám [Ami]bylo míň [E]let. [Ami]Řek[E7]nu: [Ami]c`est la vie, c`est la vie, tímto končí [C]bál, a to mě [G]nebaví, nebaví, hrajte ještě [E7]dál, naposle[Ami]dy, [C]la-la-[D]lá, la-la-[Ami]la, [C]la-la-[D]lá, [E7]la-la-[Ami]la. Až jednou budu u konce mé písně a ticho ovládne sál, já z očí vyčtu vám výsměch, až budu stát opodál. Řeknu: c`est la vie, c`est la vie, tímto končí bál, a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál, naposledy, la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la. Až jednou za noci nebo i za dne srdce mé spomalí klus, až náhle opona spadne, až hudba dohraje blues. Řeknu: c`est la vie, c`est la vie, tímto končí bál, a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál, naposledy, la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la. [Ami]C`est la vie, c`est la vie, la-la-la-la-Clá, a to mě [G]nebaví, nebaví, hrajte ještě [E7]dál, naposle[Ami]dy, [C]la-la-[D]lá, [E7]la-la-[Ami]lá, [C]la-la-[D]lá, [E7]la-la-[Ami]lá, [C]la-la-[D]lá, [E7]la-la-[Ami]lá, [C]la-la-[D]lá, [E7]la-la-[Ami]la. .1. Můj d[C]ěda byl toulavej pták, t[F]oulal se světem, no, a tak ho j[G]ednou osud do Detroitu sv[C]ál, tam auta dělal na pásu, ty pr[F]o rychlost i na krásu, pro p[G]ány z firmy Motors Gener[C]al. .2. Vždycky, když bral vejplatu, dluhy odečet' a outratu, viděl, že i kdyby hodně mák', mínus vždy zbude, a ne plus, že nikdy neušetří na ten vůz, co je tu dělal: značky Cadillac. .3. Večer, když líhal v baráku, tak sny měl o tom bouráku, má dlouhej čumák, jezdí jako drak, a že nesedal nasucho, tak nápad klep' ho za ucho, jak získat fáro značky Cadillac. .R: Pomalu (tak) vz[C]ít, po kuse kus, až b[F]ude celý vůz, a p[G]otom stříknout krásný zlatý l[C]ak, pomalu čas od čásku vzít d[F]alší součástku, až b[G7]ude komplet celý Cadill[C]ac. .4. Tak šrouby, písty, ojnici pronášel tajně vrátnicí, měl pod kabátem jako klokan vak, a v kůlně hned u baráku, tam kutil na tom auťáku, co z něho jednou bude Cadillac. .5. Když proplítal se vrátnicí, křičel:"Jsem v osmým měsíci," smál se, i když měl na bránici tlak, tak, aniž si kdo čeho všim', pronesl ven rychlostní skříň, pod paží volant a soustavu pák. .6. A jak utíkal za dnem den, každým dnem blíž byl dědův sen, že jistě všechny známý trefí šlak, až zblednou bledou závistí, když kilem kolem prosviští ve vší svý kráse novej Cadillac. .R: .7. Uběhlo pár zim i pár jar, karoserie mění tvar, dědovi mýmu tohle ušlo ňák, měl půlku kastle hranatou a druhou půlku kulatou, měl zvláštní frak ten jeho Cadillac. .8. A stalo se i, bohužel, že každý dvířka jiný měl, jak kdyby po tý kastli přejel vlak, no, víc vám říkat nebudu - prostě vytvořil obludu, spíš jako Lochness než jak Cadillac. .9. Když prvně vyjel na cesty, vznikly ve Státech pověsti, že viděl farmář cestou zlatej mrak, že vsadí poslední halíř, že to byl lítací talíř, i když to mělo značku Cadillac. .R: .10. Ten vůz byl divnej nesmírně, vypadal zkrátka vesmírně, kdyžs' na něj kouknul, tak přecházel zrak, teď už je ale jasný to, že nebylo to UFO, jen dědův prapodivnej Cadillac. .11. Hned ten den dědu v aleji stopnula hlídka s Harleyi, "co je to za typ, tenhle Cadillac, hej, vylez ven z tý ozdoby a koukej říct rok výroby," a děda řek':"Rok výroby? No tak: devatenáct set čtyřicet jedna, devatenáct set čtyřicet dva, devatenáct set čtyřicet tři a devatenáct set čtyřicet čtyři, devatenáct set čtyřicet pět, devatenáct set čtyřicet šest, devatenáct set čtyřicet sedm, devatenáct set čtyřicet osm ..." [G]Carmen, Carmen, Carmen...[G7] [D] [C]Já vzpomínám ještě, jak v přívalech deště mě provázel soutěskou h[G7]rom pak jak v happy-endu já zřel haciendu co svítí jak vánoční [C]strom Jen sotva jsem vešel a sombrero věšel v tu [C7]chvíli se zastavil s[F]vět já viděl v tvé tváři jak [C]do šera září tvá [G7]ústa jak pojednou rozkvetlý kaktusu [C]květ Změť slavnostních tónů a svit lampionů třpyt bílých a červených vín žár, kterým ses chvěla a chuť tvého těla to je vše, co z té noci vím Bylas jedná ze sta, jak sladká fiesta a tenkrát se zastavil svět já viděl v té tváři, jak do šera září tvá ústa jak pojednou rozkvetlý kaktusu květ Jsem stále na cestě a přívaly deště mi šedivě linkují svět i když jsou to léta, co po všem je veta já slyším tvých pár sladkých vět Můj oheň skomírá a s ním i má víra že ještě se zastaví svět a v oharků moři já vidím jak hoří tvá ústa jak pojednou rozkvetlý kaktusu květ Carmen, Carmen, Carmen... .1. M[E]ore festi querimus v[A]irum virtuosum q[E]uem et benedicimus hosp[A]item gl[E]ori[A]osum, [Hmi]et ab ipso petimus m[A]unus graciosum ut s[Hmi]umam nobis c[E]onferat tr[A]ium s[E]olid[A]orum. .2. Kdo svou duši spravuje tam, kde korbel cinká, ten svou milou miluje, až když už Pán Bůh spinká, láska hoří kolem nás jako plamen svíce, až ten oheň spolkne čas, nebude jí více. .3. Kdo lže kněžím v kostele, čert ho stáhne z kůže, než ti milá ustele, však trochu lhát se může, láska hoří kolem nás jako plamen svíce, až ten oheň spolkne čas, nebude jí více. .4. Neptejte se učenců na elixír mládí, zeptejte se mládenců, těch, kteří panny svádí, láska letí kolem nás jako z nebe kámen, chyť ji do svých rukou včas, sic je s tebou amen, sic je s tebou amen, amen, amen ... .1. [Ami]Nadešel asi [Dmi7]poslední den podí[G]vej celá planeta blá[Emi]zní a já [Ami]neuroním ani [Dmi7]slzu pro ni jenom [G]zamknu dům .2. A půjdu [Ami]po kolejích až [Dmi7]na konečnou hle jak [G]mám krok vojensky [Emi]rázný a [Ami]nezastavím ani [Dmi7]na červenou na truc [G]předpisům .Ref.: [Ami]Tak tady mě [G]máš dnes můžeš [Ami]říkat [G]klidně co [C]chceš zbylo tak [Ami]málo vět tak málo slov které [G]nelžou .3. [Ami]Tak už si nebudem [Dmi7]hrát na román setři [G]růž nikdo nás nena[Emi]táčí je [Ami]poslední den a [Dmi7]zbyla nám jen miska [G]cukroví .4. [Ami]Ať všechny hospody dnes [Dmi7]doženou plán svět z posle[G]dního ať pije a [Emi]tančí já [Ami]nebudu pít nechám [Dmi7]naplno znít v hlavě [G]všechno co mám .5. [Ami]Žádný slib z těch [Dmi7]co jsem ti dal nejde [G]vyplnit a nejde vzít [Emi]zpátky tak ať [Ami]točí se svět mladší [Dmi7]o deset let na desce [G]Jethro Tull .6. [Ami]Ať platí aspoň dnes co [Dmi7]dřív jsem jen lhal Carpe [G]diem život je [Emi]krátký v tvých [Ami]očích je klid a [Dmi7]nemám chuť snít co by [G]bylo dál .Ref.: [Ami]Tak tady mě [G]máš dnes můžeš [Ami]říkat [G]klidně co [C]chceš zbylo tak [Ami]málo vět tak málo slov ... .1. V d[D]áli v jižní Austrál[A7]ii, [G]kam tě jednou vezmu j[D]á, znaji ti, kteří tam ž[A7]ijí, [G]tůň, co zvláštní jméno m[D]á. .R: C[D]arra Carra Wirra C[A7]anna, m[G]alá hvězdo nad vod[D]ou, provázej mě jako m[A7]áma, pr[G]ovázej mě noční tm[D]ou. [G] [D] [D] [G] .2. V každé chýši večer mámy broukají tam dětem svým, k říši snů ten nápěv mámí, stoupá k hvězdám jako dým. .3. Na vlnách se pohoupává píseň ztichlou ozvěnou, sen pod víčka zastrkává, loďka snů připlouvá tmou. .R: .4. Sviť mi nad vody a lesy, když noc tmou je zahalí, zažeň stíny, které děsí, hlaď mě tlapkou koalí. .R: .1. P[A]ojďte ke mně vy, co máte po práci, strojvůdci, výhybkáři, nádr[H7]ažác[E7]i, p[A]oslechněte si o srdci jako bronz, který nosil ve svý hrudi C[E7]asey J[A]ones. .2. Bylo to zrovna po těch velkejch deštích, Casey vylez' na mašinu samej smích, a jako vždy, i dnes pro něj hlavní je, ve vlaku že poštu veze do Virginie. .R: C[A]asey Jones na lokálce svojí, Casey Jones - m[H7]ašinfírů kr[E7]ál, C[A]asey Jones smrti se nebojí, do poslední chvíle na maš[E7]ině st[A]ál. .3. Poslouchejte, brzdaři a tuláci, ty deště v trati udělaly zlou práci, marný bylo Casey Jonese snažení, vlak nabíral čím dál větší zpoždění. .4. Ale můžete vzít na to všichni jed, jet vopatrně Casey dlouho nedoved', náhle řekl:"Ať nás třeba vezme ďas, poštovní vagon, ten já dovezu včas!" .R: .5. Někdy je život strašnější než v černejch snech, někdy má člověk počkat, nebejt samej spěch, Casey kouká a voči ho bolejí, proti sobě vidí vlak v tý samý koleji. .6. A tak se teda řítí proti vlaku vlak, lidi už se zachraňujou všelijak, jenom Casey stojí jako kapitán, když pod ním jeho loď jde vstříc hlubinám. .R: .7. Až pojedeš tam k Virginskejm horám blíž, uvidíš tam vedle trati z pražců kříž, koleje tam v noci svítěj' jako bronz, tam umřel král mašinfírů Casey Jones. .R: Hosté + nymfy Hrajme dál - je věčný příkaz pro hravé, hrajme dál, i když je štěstí vrtkavé, zůstat ve hře je náš věčný cíl. Číšníci Na čumendu spíš jsme vlezli do Casina, jednou přihodíš a jedeš v tom. Happyend jak hrom má naše klukovina: u stolů a kas Servírky u stolů a kas Číšníci zaměstnali nás! Servírky zaměstnali vás! Tady Jean-Pierre, když přijel do Londýna, nebyl krupiér tak jako dnes. Za servírkou vlez však jednou do Casina. Aby v ceně stoup, Číšníci aby v ceně stoup, Servírky maká tu jak šroub! Číšníci maká tu jak šroub! Všichni Ráj všech hazardérů, scéna bez suflérů, ráj! /:Jde o peníze, jde o moc!:/ /:Jde o peníze, jde o moc!:/ Dracula Bože, je to pravda nebo sen? Ve hvězdách to vždycky bylo psáno, že se ke mně vrátíš, Adriano... Za střípek krásy tvé se růží vzdám. Sandra Za pozornost, pane, díky vám, díky vám. Lorraine Mám dost tvých erotických explozí! Sandra Každá růže trnem pohrozí, pohrozí. Lorraine Ta nežádoucí osoba ženě z portrétu se podobá. Dracula Mé šperky znásobí lesk šíje tvé! Sandra Léčkám umím čelit, kráse ne, kráse ne. Lorraine Už nestrpím tvé choutky zvrácené! Dracula Přestaň mě věčně špiclovat a bránit mému vznětu! Uhni mi z cesty, nechápeš, co ve hře je, oč jde tu. Lorraine Právě, že všechno je jen hra, jsi oběť svého klamu! Dracula Já se k ní modlil tolik let, až vystoupila z rámu! Lorraine Teď budu já ta nejhorší, tvé zkáze marně bráníc... Dracula Ona je věčná láska má! A z tebe je mi nanic! Všichni Ráj všech hazardérů, scéna bez suflérů. Ráj i lázeň parní, v níž se majlant zmarní. Ráj! /:Jde o peníze, jde o moc!:/ Jde o peníze, jde o moc! /:Jde o peníze, jde o moc!:/ Jde o peníze, jde o moc! .1. [C]Catherine, ja ťa veľmi [Dmi]ľúbim čo len [Emi]budeš chcieť [F]všetko na svete [Dmi]sľúbim čo mi [Emi]prikážeš [F]všetko urobím [D]rád o, my [C]Catherine, [F]nemus[G]íš sa b[C]áť .2. Catherine, vždy keď som tu sám sadám za klavír a túto pieseň ti hrám ty si ďaleko však viem že počuješ tiež o, my Catherine, iba ty vraj smieš .R: Ty máš takú [Dmi]moc m[G]eníš ňou celučký [C]svet, už neradím si sám a v člne vody niet, v zrkadle je tma chýba však pár smutných viet, ty máš takú moc, prišla si včas na pomoc. .3. Catherine tohle smůla není taky nemyslím že se to někdy změní a tak povídej já tě poslouchám rád o my Catherine, nemusíš se bát .R: .4. Catherine, ja ťa veľmi ľúbim čo len budeš chcieť všetko na svete sľúbim čo mi prikážeš všetko urobím rád /: ó, my Catherine, nemusíš sa báť :/ Všechno je jak má bejt, lhostejný ulice, nemám kam jít, nemám kam jít, v ruce mě pálí glejt: propuštěn z káznice. Nohy jdou nazdařbůh a kreslí bludnej kruh, kterej mě drtivě svírá, všechno je jak má bejt, v ruce mě pálí glejt, ve mně však umírá víra. Najde se přívětivá věta v hluku, najdou se takoví snílci, kdo, kdo, kdo z vás by bez předsudků podal ruku bejvalýmu provinilci. Kolik mám podat žádostí za návrat dnů mý mladosti, kolik mám zaplatit kolků za dobrý jméno, nebo aspoň za hodnou holku, kolikpak stojí nájem za místo mezi vámi a za váš zájem. .1. Moja st[C]ará buší na Centrálce, k[G7]emo, to je věc, s mrtvolama o přestávce l[C]eze na tanec, s mrtvolama potancuje, p[F]otom trochu pošpásuje, n[G7]o, a chlastem to skončí nakon[C]ec[F]. .R: N[F]a Centrálce veget jako kráva, v jednom kuse fučí se tam tráv[C7]a, mrtvoly tam poskakujó na place, zase jedna extravaganc[F]e, na Centrálce veget jako kráva, mrtvoly maj' taky svoje pr[Bb]áva, majó svoje nezávislý v[F]odbory, s[C7]ó to mrchy, tyhle mrtvol[F]y. .2. Moja stará buší na Centrálce, háček jako bék, tympl dobré má jak sviňa, to bych teda řek', hraje karty, taky kostky, zapíjí to flaškou vodky, s mrtvolama je kámoška až za hrob. .R: .3. Mrtvoly a moja stará - mančaft jako křen, na Centrálce hrajou fotbal, uteče jim den, a když už se doťukajó, věncama se počastujó, jsou bez rozumu z rumu z konzumu. .R: + s[C7]ó to mrchy, tyhle mrtvol[F]y, tak! [G] [D] [G] [D] [G]Človek se hezky ráno nasnídá [B] [G] Ze šichty domů a pak usíná [B] [H] [H]A tak to [C]chodí každej [G]den K tomu si vezme ženu za ženu Margitu, Stáňu nebo Boženu A ta mu zakáže jít ven V hospodě s chlapama se pohádá Jakej to bejval borec za mlada Ví že je pravdy na tom půl Ke stáru začne chodit na ryby co kdyby braly no tak co kdyby A tak tam sedí jako Evůl Život mu zdrhá někam Říká si na co čekám (r): [G]Hrajeme [Emi]karty s osu[Hmi]dem Co bude [C]až tu [D]nebu[G]dem [G]Dám na to [Emi]krk tak věřte [Hmi]mi člověk se [C]nikdy [D]nezmě[G]ní Hrajeme karty s osudem Co bude až tu nebudem Dám na to krk tak věřte mi člověk se nikdy nezmění Na starý vyfasuje bačkory Bačkory přimontuje na nohy a de se čumět do bedny Večer si odbude svý a de spát nejvíc pět minut, proč se namáhat A tak mu běžej jeho Edny A kolotoč se točí Už asi neseskočí (r): Řekni mi když se ráno probudíš Jestli se tady trochu nenudíš Jestli chceš takhle dopadnout Nejsi v tom ještě tak si užívej A kolem sebe moc se nedívej Seber se a skus vypadnout Život ti zdrhá někam Říkáš si naco čekám .. (r): [Ami]začínam byť zvedavý či sa šťastie unaví [F]či ma osloví, [Dmi7]ako v prísloví [Dmi]či len mávne - C'est la [E]vie Ak som trochu hádavý Neplač to sa napraví Občas mi len tak špliecha na maják tak to pochop - C'est la vie Slávu život odplaví dáždnik bude deravý z lásky dobrý zvyk málo na pomník vráť sa na zem - C'est la vie Čím ťa ešte zabavím úžasným a lákavým smiešne reprízy zbierka rekvizít v kuse s názvom - C'est la vie Už ma príliš nebaví, horieť a byť žeravý básnik nemých slov pekných nezmyslov to sa stáva - C'est la vie A co má [C]být – tak jsem to [Fmaj7]já kdo z kola [Ami]ven musel dnes [G]jít cest´la [C]vie – co nadě[Fmaj7]lám beztak jsem [Ami]vás nemusel [G]mít A co má [C]být [Ami]Óó [G]ó spěte [C]si v poste[G]lích s nebe[C]sy [Ami]Óó [G]ó stejně [C]vás zubatá [G]jednou vydě[C]sí [Ami]Óó [G]ó a pak [C]vás s celou tou nóbl[C]esou [Ami]Óó [G]ó kdoví [C]kam jednoho [G]rána odne[Ami]sou na má[G]rách pone[C]sou Dnes teda já – zítra kdoví můžeš to být právě tak ty cest´la vie – co naděláš jednou je hůř, jindy zas líp Óóó nech je spát v postelích s nebesy Óóó beztak je zubatá jednou vyděsí Óóó a pak je s celou tou a nóblesou Óóó kdoví kam jednoho rána odnesou na márách ponesou [D]Kam se dáš [G]cestou k [D]zahradám kam se dáš cestou k [D7]lesu ? [Ami] [Hmi]Nes ho koníčku, nes, [Ami]přes zahradu a [G]les. [Hmi]Nes ho koníčku, nes, [Ami]přes zahradu a [G]les. [Emi]Ať tvá chrab[G]rost [Emi]osvobodí lidi od zla, jež jim škodí [D]Kam se dáš [G]cestou k [D]zahradám kam se dáš cestou k lesu ? Nejdelší je cesta za poznáním a nejvíc bolí, když zradíš, příteli. Vysoko v oblacích, kde slunce není k mání, tam mě čekáš ty. Kdo věří tvým snům, oči máš chladné a slova prázdná, kdo věří tvým snům, když plamínek naděje ti zhasíná. Stříbřitou krůpějí tvé srdce kamenné rozbíjím, kde mám stále brát tu sílu, žít takhle dál. Z velkého klubka svou niť odvíjím a marně přemýšlím, kde se ten uzel vzal. Kdo věří tvým snům . [D]Co se ti zdálo, že je [C]dobrej sluha,ale špatnej pán, [G]zůstaneš tu sám na věky věků [D]v breku. Nový ráno,ale ty už koně unavený máš, zůstaneš tu sám na věky věků v breku.[D][C][G][D] Taky strašně nešťastnej,...[D][C][G][D] Smrtka se dívá jede v káře bílá,propadlý tváře 1: Už se [C]stmívá, ticho se [Emi]snáší v krůpějích, na horkou [Ami]tvář.[GDDmi] Kolik [C]zbývá, včerejších [Emi]zásob nadějí, jdou křížem [Ami]kráž.[GDDmi] .R: [C]Kudy vede cesta z těch podivnejch míst, [Ami]kudy vede cesta ven. [Emi]Kudy vede cesta, z temnot města, [G]kde vlastně [D]jsem.[Dmi] [C]Kudy vede cesta, kdo nás trestá, [C7]zblou[C]dilí, [C7]o[C]pilí, [C7]za[C]kopnem [C7]co [C]chvíli [C7]o [C]pa[C7]dlej [C]kmen. 2: Už se stmívá, ticho se sráží v krůpějích a zebe tvář. Kolik zbývá včerejších zásob nadějí, jdou křížem kráž. [C]Ooó a je to [Ami]bavilo, [C]ooo [C7]ooó. .R: 3: Život je láhev nevratná, kam jen ji dát. Už se stmívá, někdo nás od tud dostat má, snad to tu zná. Snad to tu Gzná Dá Dmiá. .R: Dneska už nám [A]žádný nepo[H]ví, kdopak ji tam [E]dal, harmoniku [A]kdo dal do křo[H]ví a kdo na ní [E]hrál. La-la-la-la, [A]la-lá-la-la-[H]lá, la-la-la-la-[E]lá, la-la-la-la, [A]la-la-la-la, [H]lá, la-la-la-la-[E]lá. [Emi]Už nikdo neví, kdo jí [Ami]hýčkal na rukou, [H7]chlubil se její perle[Emi]tí, k přečtení není ani [Ami]nápis azbukou, kdopak [Emi]ví, kdo [F#7]písně na ní H[G]hrával ? [Ami]O hloubce [D]tůní v očích [G]dívky copaté, [Ami]o břízách [F]bílých jak [H]sníh. [Emi]O cestě, která končí [Ami]v louce zaváté, [H]o cestě stepí na [Emi]koních. Harmonika v Akřoví dožíHvá, ztratila už Edech, už se jenom Avětrem zachvíHvá, prostřelený Eměch. Už nikdo neví, kdo jí hýčkal na rukou, chlubil se její perletí, k přečtení není ani nápis azbukou, kdopak ví, kdo písně na ní hrával ? O jarních vodách, které cestu zaplaví, o lidech dobrých i zlých, o cestě, která věčným steskem bolaví, o bílých křížech na polích. Harmonika v křoví dožívá, ztratila už dech, už se jenom větrem zachvívá, prostřelený měch. [E]Jarní vody, [A]duše, cesta, [H]kůň, kdo to vlastně [E]hrál, dívčí copy, [A]louka, oči [H]tůň, a co bylo [E]dál. capo 3 1. [Ami]Z tvé cesty zbývá sedm [F]dlouhých [G]dní, tvůj prám se kývá, táhlá [C]píseň [F]zní, blíží se [G]den, slunce vs[F]tává.[G] [Ami]Tvůj čas se krátí, nemů[F]žeš tu [G]stát, dal a má dáti, vzkaz co [C]chtěl si [F]psát, máš sílu [G]jít cestou [F]přím[G]ou k [F]svít[G]án[C]í. R: [C]Víra v [F]bílý [G]den zů[C]stá[F]vá, Minu[C]lost tvůj [G]sen [F]spou[G]táv[C]á, nesuď [F]záští [G]svou přá[C]telst[F]ví jen [C]to tvůj [G]pád zasta[F]ví.[GAmi] 2. Víš, kdo se sníží, pravdě světlo brát, zmámený tíží, her co chtěl by hrát, sám o třetí cestě blouzní. Scéna se střídá, padá kulis pár, scénář je bída, z opony zbyl cár, jen závratným tichem zívá prázdný sál. 3. Tvá láska skrývá chladné kamení, vím, tak to bývá,trest jak pomník ční, s ním překročíš i svůj stín. Dál touha sílí, míříš k slunci vstříc, sám v téhle chvíli přemýšlíš co říct, tvá slova jsou drahý kámen, září tmou. .1. Cesta byla su[G]chá m[D]ísty mokr[G]á,[G7] [C]viditelnost b[D]yla celkem dob[G]rá na strmých sva[C]zích hor pěstovali pše[D]nici ve volných c[Em]hvílích hráli golf.[C7] Cesta byla su[G]chá mí[D]sty mok[G]rá. [C][H][C][Am][C][D][Em][C][Am][F] + a je mi t[G]ak jak může b[D]ýt spokojen[G]ému j[C]en.[G] .2. Máš oči jako dvě pomněnky v trávě, přes kterou přejel parní válec právě a pak se vzdálil někam k horám tam kde až slunce zapadá a je mu tak jak může být spokojenému jen. [G]Bublinky utíkají z li[C]monád na pocákaném [G]stole[C] [G]cvrnkám do důlku skleněn[C]ky, jedu na dámském [G]kole[C] [G]Aršíky známek, [C]korálky, tajné klukovské [G]sbírky[C] [G]zmizík na zmizení [C]poznámek a ukradené [G]sirky [C]Být [Hmi7]králem [Cmaj7]ve svém králov[Ami]ství [C]mít [Hmi7]málem [F#4]volňásek do dětst[H]ví smět se smát smíchem bláznovským v říši snů spí král i poddaní [G,][C,][G,][C,][G,][C,][G] Počítám si pihy na nose kolik jich asi mám vyčítám si sliby, chyby, které komu kdy dám cvrnkám si na klávesy tóny a noty střídám jako boty rty si utírám od rtěnky Šípkové Růženky Být králem na cestě do dětství mít stále klukovská tajemství umět se smát smíchem který ví v říši snů být král i poddaný Večer co večer vychází sedm statečných z kina trápení v tanečních nekončí nezačíná Sny kreslí slzami obrázky ztuhlé mrazem a další zmrzlina upadla děcku na zem Král snů na cestě do dětství ztrácí klukovská tajemství umí se smát smíchem šaškovským být sám svým jediným poddaným .1. Já dávno si p[D]řál odtud [G]odej[D]ít, i když od mládí jsem tu zvyklej žít, i když děvče svý tady nechávám, že si mě chce v[Emi]zít, s[A7]lib už od ní m[D]ám. .2. A když začne máj, z domu odcházím do Texasu sám zrána vyrazím. Moje nejdražší na mě čekat má, vždyť mám slíbený, že se neprovdá. .3. A když končí nám cesta mexická, po mý nejdražší se mi zastýská. Psaní posílám, kdy mě uhlídá a má nejdražší neodpovídá. .4. Když vrátím se k nám, hned se běžím ptát, proč to děvče mý, proč mi nemá psát. A prej já si mám bohatšího vzít, musíš chlapče můj za jinejma jít. .5. Já ke stádům svým zas se vrátím sám, srdce falešný já tam nepoznám. Kulky hvízdají pořád kolem nás, já tam budu žít, budu krávy pást. Až přejdou kolem zástupy dní a vobjeví se ten poslední co vyrytý má Mene tekel do tváře to bude má slavná cesta do pekel Ze starých fotek začnou vylejzat tváře lidí co sem měl i neměl rád jejich voči jako žhavý uhlíky a já si to sypu rovnou do pekel Samozřejmě první přijde hezoun Joe co přebral sem mu holku nádhernou má v ruce finskej nůž a voči ledový už se vidím jak se řítím do pekel Proboha snad to támhle není Jack já podepsal mu fingovanej šek teď uvolnil si holster a má ruce zlý už se vidím jak se řítím do pekel Jó támhle ovšem klidně čeká Pat já věděl že se nedá zahrabat tak von je živej sakra to je náhoda už se vidím jak se řítím do pekel A Cromewell hergot to je teda pech já myslel že ho dávno vobrost mech a von si dědek vysoukává rukávy už se vidím jak peláším do pekel Copak chlapi s těma se to nechá brát pudou každej zvlášť a fér préj budou hrát jenže támhle stojí banda ženskejch bláznivejch a to je má slavná cesta do pekla Už vidím jak se davy lidí rvou a soudce Lynch nasadil tvář zlou mý laso není přece žádná vázanka a já si to sypu rovnou do pekel Já stejně vlastně neuměl moc žít spíš milovat a sem tam něco pít mý účty eště nejsou dávno zavřený a já si to sypu rovnou do pekel Ten zástup je moc dlouhej na můj věk holt lidi nemaj páru co je vděk já žil sem jako jiný ať se propadnu taky jó už padám přímo do pekel Znám cestu t[C]am,[G] kde k nebi je b[C]líž,[G] od dětství z[C]nám tu [Fmi7maj5]přísně tajnou s[Ami7]krýš,[A7] kde plujou [Fmaj7]mraky a stí[F#dim]n z duše pa[Emi]dá, [A7(9)]tam láska [Fmaj7]nikdy [G]neuva[C]dá.[G] Vím, kdo má klíč od nebeských bran a slouží výš, je jediný ten pán, občas mi hrozí a ví, že má se mnou kříž, zná cestu dlouhou k oblakům blíž. Má [Gmi7]ostříží zrak a [C7(9)]laskavou tvář a z [F(6)]vrásek údo[F(6)]lí a v [Fmi7]údolí z nebe [Bb7(9)]prší velkej [Eb(6)]žal, když [Dmi7]na konci naší c[G]esty [Cmaj7]rány přebo[Ami7]lí, tak [Fmaj7]svítí v dálce [Gsus4]ráj.[G] Čekám na den, co osvobodí, kdy nebe jak krém svůj konvoj vylodí, nasednou vyvolení a podají dlaň tomu, co hlídá nebeskou báň. Má ostříží zrak a laskavou tvář ... kapo 5 Každej [G]pátek já [D]do Richmondu [C]poštu vozí[G]vám bůhví kolikrát jsem proklel tuhle [D7]cestu říkám [G]do pekla je [D]lepší jet když [C]koně zapřa[G]hám než se [D7]trmácet a vláčet k tomu [G]městu Ref.:Když prší [C]bláta je fůra tam a [G]kola zapadaj' až je to [D7]děsný když [G]horko je tak se [C]prachem zalykám tý [D7]cesty po krk mám raděj zmizel bych [G]z ní Sotva míli já jel vtom ňákej tulák máv' pak si sed' a za chvíli chtěl dolů z vozu že prej jenom jedny kosti má a velikej strach že ho celýho tou cestou nedovezu Ref. Každou chvíli tu spadává ze svahů kamení nikdy nevíš co se na tebe tu chystá semtam dostavník se naklání a to je k zbláznění strašně moc je bídná do Richmondu cesta Ref. [G7]Znám cestu t[C]am,[G7] kde k nebi je b[C]líž,[G7] od dětství z[C]nám tu [Fmi7maj5]přísně tajnou s[Ami7]krýš,[A7] kde plujou [Fmaj7]mraky a stí[F#dim]n z duše pa[Emi]dá, [A7(9)]tam láska [Fmaj7]nikdy [G]neuva[C]dá.[G] Vím, kdo má klíč od nebeských bran a slouží výš, je jediný ten pán, občas mi hrozí a ví, že má se mnou kříž, zná cestu dlouhou k oblakům blíž. Má [Gmi7]ostříží zrak a [C7(9)]laskavou tvář a z [F(6)]vrásek údo[F(6)]lí a v [Fmi7]údolí z nebe [Bb7(9)]prší velkej [Eb(6)]žal, když [Dmi7]na konci naší c[G]esty [Cmaj7]rány přebo[Ami7]lí, tak [Fmaj7]svítí v dálce [Gsus4]ráj.[G] Čekám na den, co osvobodí, kdy nebe jak krém svůj konvoj vylodí, nasednou vyvolení a podají dlaň tomu, co hlídá nebeskou báň. Má ostříží zrak a laskavou tvář ... .1. Víš, př[C]es potok pak pojedeš, přes r[G]ozvalenej m[C]ost, a podle něj ne více než dva h[G]řbety hor, a d[C]ost, a vzh[F]ůru po těch hřebenech se d[C]ej pak cestou v[Ami]ést, dvě [C]ovčí stezky stranou nech, ty m[G]ohly by tě spl[C]ést. .2. Jen potoka se vpravo drž, pak rovně snaž se brát, až uvidíš, že je tam strž, plot z tyček, na něm drát, tam leží mrcha kobyly, co prask' jí v pádu hřbet, no, uvidíš ji za chvíli, tou cestou musíš jet. .3. Dál pod žulovým útesem, kde leží z káry vrak, dva vostrý hochy pod lesem tam trefit můžeš pak, to musíš střílet nakonec či dát se zabít sám, tak snaž se vyjet na kopec a braň se radši tam. .4. V půlcestě je vůl Hoganův, jak pad' a začal hnít, pak napravo, sic v tu ránu bys koně nezachyt', pak nalevo se votočíš, půl míle jedeš dál a za chvíli pak jistě již bys před bránou mu stál. .5. Že hned se vidět nedává, to moc tě nesmí zmást, von prvně vždycky vyčkává, zda všechno není past, já radil bych ti, kdybys moh' mít koně blízko vrat, tam v okolí je drsnej hoch, tak musíš pozor dát. .6. Sem chlapi táhnou ze všech stran mok trochu ochutnat, když stoupnou k pípě stojí tam, no, dokud mohou stát, a v neděli to vrcholí, jak mouchy lížou čep, a samý živý mrtvoly pak zaplňujou sklep. .7. Tu od mostu muž otočil své koně čelem zpět a nohou nikdy nevkročil, kde strměl horský hřbet, on prostě zjistil v tu chvilku, že necítí se fit, měl Hoganovi obsílku a výměr doručit. .*: Zbled' př[F]edstavou, jak sjíždí sráz, a v[C]iděl u těch sk[Ami]al tu k[C]ůži svou u volské hnít[Ami] jak zn[C]ačku, kde má odbočit[Ami] ten, kd[C]o tu jednou půjde zas kol m[G]rchy a pak d[C]ál ... [D]Cesta mořem cesta toula[Emi]vá [A7]námořník svou lásku rozdá[D]vá, kdo chce s námi [F#mi]kolem světa [Emi]plout, ten [A7]na lásku si nesmí vzpome[D]nout a když vítr plachty napí[Emi]ná moře [A]nám svou píseň zazpí[D]vá. (r): [D]Až zas poplu[F#mi]jem v širou [A]dál, kdo [G]z Vás by se [Gmi]jen hoši [D]bál, nikdo [D7]z nás cest dalekých se nele[G]ká, [D]v přístavu nás nikdo víc už neče[A]ká. Tu [D]lásku [F#mi]kterou lodník [A]má, [G]dávno [Gmi]jiný objí[D]má, život pro nás nic ne[D7]ní jenom [G]samé louče[Gmi]ní, [D]nevím proč bych [A]teda tolik o něj [D]stál život pro nás nic ne[D7]ní jenom [G]samé louče[Gmi]ní, [D]nevím proč bych [A]teda tolik o něj [D]stál Ztracený a opuštěný v tmách potácí se koráb ve vlnách, bouře o něj tříští zlobu svou, za chvíli nám zmizí pod vodou, Námořník co v životě měl rád naposledy smí si zazpívat. (r): N[C]echci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět [G]islandskej kraj, mý šedivý vlasy mi z[D]a pravdu d[G]aj'. .1. Až n[G]ěkdo ti, hochu, vo [C]Islandu řekne, svým k[D]oltem ho přikrej a b[G]uď na něj zlej, kdo slovíčko dobrý vo t[C]om kraji cekne, je d[D]očista blázen, a t[G]y se mu směj. .2. Kdo kanady prodřel v tom pohřebním koutě, kdo šedivý vlasy z tý hrůzy teď má, kdo viděl ty stíny, co do hrobu zvou tě, ten třesoucím hlasem mi za pravdu dá. .R: .3. Jó, tenkrát v tom roce, co bylo to sucho, chlap přišel a povídá úplnou báj, že sežere z kojota syrový ucho, esli nám neřekne, kde leží ráj. .4. Pak v proklatým vedru sme lesama táhli, kde smrděj' tůně a zrzavej mech a stromy jak tráva, když na ně sme šáhli, padaly na zem, to člověk by zdech'. .R: .5. Pak začaly kopce a šutráků fůry, když jazyk nám votek', jdem bez vody dál, my cucali šťávu ze stromový kůry a islandskej ďábel se z voblaků smál. .6. A večer, když ztahaný na zem jsme padli, ty islandský zvířata divnej maj' mrav, přes kemp, kde ležíme jak kytky zvadlý, stádo se přehnalo divokejch krav. .R: .7. Můj Bože, proč nedáš nám voddechnout chvíli, proč trestáš nás pravicí krutou a zlou, tam v islandskejch horách to sténá a kvílí, to ubohejch trempířů přízraky jdou. .8. Tak zašel tam jeden a ztratil se druhej a ze skály padal a příšerně řval a veselej Davy byl do rána tuhej, až zvostal jsem samotnej uprostřed skal. .R: .9. Já za chvíli zdechnu, jen minuta zbejvá, tak skončila cesta, moc dobře to vím, a islandskej ďábel už prstem mi kejvá, až zaleze slunce, já vodejdu s ním. .10. Ač není tu žádnej, kdo pro mě by plakal, já jedinou radu chci nakonec dát, kdyby vás někdo do Islandu lákal, tak voprátku na krk a poslat ho spát. Vysoký [G]jsou vlny a [C]studená je [G]voda a Gzuby žraloků jsou [D]ostrý jako [G]nůž plachet jen p[G]ůlka [C]a plná je [G]záplat [G]racek se chechtá - [D]že může bejt [G]hůř na návna[G]du z fuseklí [C]chytá kuchař [G]myši [G]hodně dobrej gáblík nám [D]dneska udě[G]lá my držíGme dietu - jisCkry naděje v Gočích [G]kdy ze strážního koše [D]plavčík zavo[G]lá: ahoj a[C]hoj - země [G]na obzoru ostrov [A]pokladů [C]bohatství a [D]sláva ahoj a[C]hoj - země [G]na obzoru nám na [A]vlajce se [D]směje smrtka [G]zubatá[C][D][G] vítr po nás hází kapky slaný vody kormidelník pouští ze svý dýmky dým dlouho máme v hlavách orgie a hody až kapitán ze řetězu nás na břeh vypustí on od mala má místo nohy koloběžku ze dřeva jedno oko skleněný a ruku z plastiku jeho pobočník moc žvanil, co bylo dál říct netřeba zas všichni radši mlčí, jen žádnou paniku ahoj ahoj... zbláznil se nám kompas a máme divný mapy moře hodilo nám flašku a z ní vypadly ven byly trochu vlhký a kus jich asi chyběl plavčík nám je luštil celou noc a den tak plujem pořád na západ pod bouřkovými mraky střelnej prach nám navlhnul a šavle žere rez ten ostrov jednou najdeme i bez pořádný mapy možná jistě zítra, když nebude to dnes ahoj ahoj.. .1. Skl[Ami]enici vína d[Dmi]olej n[E]ám, ó, P[Ami]ane,[Dmi][E] d[Ami]okud tam na dně n[Dmi]ěco zb[E]ejvá, P[Ami]ane,[Dmi][E] n[C]ebudem vědět [G]o těle, d[Ami]uše se vínem [E]umeje, n[F]ebudem bdít a n[G]ebudem spát, ó, P[Ami]ane. .2. Peněz nám přidej na cestu dlouhou, Pane, ať spláchnem z těla věčnou touhu, Pane, nebudem vědět o světě, Bůh za náma cestu zamete, nebudem vidět a nebudem nic slyšet, Pane. .R: Čl[C]ověče, přidej, č[G]asu je málo, st[Ami]ejně jak vína, m[Emi]íň, než se zdálo, n[F]epočká na nás, [G]i kdyby slunce st[Ami]álo. .3. Na cestu posviť, ať nešlápnem vedle, Pane, kameny odkliď, i ze srdce sval je, Pane, nebude nám těžko na duši, vítr z očí slzy vysuší, /: /: nebude tam zima a nebude tam spánku, Pane, :/ :/ /: nebude tam zima a nebude tam spánku, Pane, :/ nebude tam zima a nebude tam spánku, Pane. .R: .R: Vysoký [G]jsou vlny a [C]studená je [G]voda a Gzuby žraloků jsou [D]ostrý jako [G]nůž plachet jen p[G]ůlka [C]a plná je [G]záplat [G]racek se chechtá - [D]že může bejt [G]hůř na návna[G]du z fuseklí [C]chytá kuchař [G]myši [G]hodně dobrej gáblík nám [D]dneska udě[G]lá my držíGme dietu - jisCkry naděje v Gočích [G]kdy ze strážního koše [D]plavčík zavo[G]lá: ahoj a[C]hoj - země [G]na obzoru ostrov [A]pokladů [C]bohatství a [D]sláva ahoj a[C]hoj - země [G]na obzoru nám na [A]vlajce se [D]směje smrtka [G]zubatá[C][D][G] vítr po nás hází kapky slaný vody kormidelník pouští ze svý dýmky dým dlouho máme v hlavách orgie a hody až kapitán ze řetězu nás na břeh vypustí on od mala má místo nohy koloběžku ze dřeva jedno oko skleněný a ruku z plastiku jeho pobočník moc žvanil, co bylo dál říct netřeba zas všichni radši mlčí, jen žádnou paniku ahoj ahoj... zbláznil se nám kompas a máme divný mapy moře hodilo nám flašku a z ní vypadly ven byly trochu vlhký a kus jich asi chyběl plavčík nám je luštil celou noc a den tak plujem pořád na západ pod bouřkovými mraky střelnej prach nám navlhnul a šavle žere rez ten ostrov jednou najdeme i bez pořádný mapy možná jistě zítra, když nebude to dnes ahoj ahoj.. 1. [E]Cár bílejch mra[G#7]čen klín [A]šedivejch ka[E]čen [H7]má tulák rád nad hla[E]vou [H+] [E]já hlavou [G#7]kloním [A]rukou oči clo[E]ním [H7[nikam nespěchám mám času [G#7]dost a [A]kam bych taky [H7]šel stej[E]ně bych nena[C#mi]šel [A]místo kde se ne[H7]chá zapomeno[E]ut[H7] R:[E]Kdo se k tvému krbu jednou [D7]vrátí po letech kdy byl jen [E]sám [A]tulák si rád dlouhou cestu [E]zkrá[C#mi]tí [F#7]aby se vrátil třeba nepoz[H7]nán[H+] [E]Na světě má tulák spoustu [H7]kvítí [A]ale jenom jeden rodnej [G#]dům [A]cestou zpátky slunce mu vždy [E]sví[C#7]tí [F#7]a tak obrací [H7]hlavu k nebe[E]sům[H+] 2.Znám cestu zpátky tam kde za vrátky čeká starý pes a rodný dům Dům kde se svítí za okny plno kvítí voní tulákovi na pozdrav tak proč jsem tehdá šel stejně jsem nenašel místo kde se nedá zapomenout .1. Zd[Ami]álo, n[G]ěco se mi zd[C]ál[E]o, n[Ami]eříkám, že b[G]ylo to m[C]ál[E]o, d[C]o údolí dr[G]avý proud se v[Fmaj7]alí podle sk[E]al, j[Fmaj7]akoby mu, jakoby mu n[E]ěkdo zatlesk[Ami]al.[E(G)] .2. Sbírám, zatím síly sbírám, pořád ještě vodu nenabírám, v peřejích mi do kamenů loďka naráží, vypadá to, že mi v cestě něco překáží. .R: D[C]ávn[G]o, je to d[D#dim]ávno, [G] t[C]o nám každý sl[G]ovo v ústech sl[D#dim]ádlo,[G] j[Fmaj7]eštěže sk[C]ály tu z[G]ůstanou st[C]át, vžd[Fmaj7]yť každá p[C]ýcha prý př[G]edchází p[C]ád[G], tr[C]áv[G]u mrazy sp[D#dim]álí, [G] j[C]ednou se zas vr[G]átí slunce z d[D#dim]áli,[G] chl[Fmaj7]adivý v[C]ítr př[G]iletí k n[C]ám, p[Fmaj7]ořád něco čekám, ani n[E]eusín[Fmaj7]ám.[G(-)] .3. Zdálo, něco se mi zdálo, neříkám, že bylo to málo, zůstanou jen prázdná hnízda stromům ve větvích a já marně zprávu hledám ve tvých šlépějích. .R: + p[Fmaj7]ořád něco čekám ... .1. /: Na sil[D]nici [A7]do Prá[D]šil jeden mladý [G]cestář [D]žil.:/ /: [D]A kamení a kamení a kamení tam roztlou[A7]kal, když silnici štěrko[D]val.:/ .2. /: Paní v zlatém kočáře uviděla cestáře.:/ /: A povídá a povídá a povídá: Cestáři náš, těžkou práci tady máš.:/ .3. /: Cestář na to odpoví: Vzácná paní, to se ví.:/ /: Kdybych já moh, tak jako pán, jezdit ve zlatém kočáře, nedělal bych cestáře.:/ .1. [D]Můj děda z kola [Hmi]seskočil,[C]před prázdnou kašnou [A]na náměstí [D]Na lavičce chleba [Hmi]posvačil,[C]seřídil hodinky [A]na zápěstí. .Rf. [D]A čápi z komína [A]od cihelny, [C]zobákem klapou, asi jsou [G]nesmrtelný. .2. Tři kluci v bílejch košilích dělili se o poslední spartu, ze zídky do záhonu skočili, přeběhli ulici a zmizeli v parku. .Rf. A čápi z komína od cihelny... .3. V oknech svítěj peřiny, na bílý kafe mlíko se vaří, teď právě začaly prázdniny, venku je teplo a všechno se daří. .Rf. A čápi z komína od cihelny... .1. P[C]rvní tramvaj přijíždí, n[F]a ostrůvcích pracující, v[G]eselí a tancující, plácají se do hyžd[(C)]í. .2. Když tramvaják hodí "A", aniž kdo někoho nutí, rozverně a s velkou chutí každej si zazpívá. [C7]R: Kd[F]o se touto dobou ranní z b[C]aru vrací spát, [D7]úsměvu se neubrání, hn[G]ed má život rád. .3. Požehná jim pravicí, v levé třímá Staropramen, a s opicí kolem ramen zmizí v ulici. .4. Třebaže je pondělí, mráz, mlha a čtyři ráno, beznadějně našlapáno, vládne bujné veselí. .5. Kolující svačina, vlídné slovo kamaráda, pěkná píseň věčně mladá mysl rozpíná. .R: .6. Žertíky a legrace, vydařené anekdoty od pondělí do soboty cestou do práce. [G]Padal [Hmi]sníh a padl [Ami]mráz na s[D]tupně teploměrů, [C]na krajinu [G]línou, viděl [Hmi]jsem ji z [Ami]vlaku zas, jak [D]čeká v podvečeru a s[C]pletl si ji s [G]jinou. [G7]Kolik roků odčít[C]ám, jestli vůbec pravdu [Ami]mám, jestli je to ta, co [G]myslím, oči [G7]rukou protír[C]ám, kolik vánoc slavím [Ami]sám, kolik zklamání už z[Bb]nám.[D] Podobenství křivky rtů mě do paměti pálí, kde hoří, přihořívá, tiše se jasní jeden z dnů a zrak mě asi šálí, snad proto, že se stmívá. Pěstí okno otvírám, pára od úst letí tam, kde se lampa v mlze ztrácí, v kapse na řetízku štír, blesky stříbra zajiskřil, kolem pokoj, klid a mír. Vlak se rozjel, zahoukal, já přejel okno dlaní a setřel rosu dolů, vítr zpíval, notoval a metal sníh po p[D]láni, když [C]já se vracel[Bb] [F] [Bb]domů.[C9][D][G] [G]Cestou od hřbitova [D]potkal jsem tu madam, [F]slzy se jí pod závojem [G]derou do očí, ňáká mladá vdova - [D]tak upřímnou soustrast [F]popřeju jí na začátek [G]a už se to točí. Laj laj...[G][D][F][G][D][F][G] [G]Svět [D]se točí a [F]život jde [G]dál. [G]Svět [D]se točí a [F]život jde [G]dál. Proč ty slzy, madam, vždyť žijem tak krátce, žal ve vaší tváři k vašemu já neladí. Nabízím vám rámě - služebník a rádce a kašlete na ty řeči, že se to nehodí. Laj laj... Svět se točí... Budu vám číst z dlaní, co vás ještě čeká, něžně a s pietou vaše slzy osuším. Cestou od hřbitova jen chviličku váhá a ten pod tou hlínou už stejně nic netuší. Laj laj... Svět se točí... Balím holky na hřbitově přes duchovní útěchu, no, a potom cestou domů skončí u mě pelechu, jsem dle řečí na pavlači amorální dobytek a můj názor na celou věc: Oboustrannej užitek! Laj laj... Svět se točí... .1. [Fmaj7]Opuštěné n[Cmaj7]ábřeží, v[Dmi]ítr řece s[Ami7]uší tvář, c[Fmaj7]igaretu d[Ami7]okouříš, šp[D]ičkou boty sm[G]ěr jí d[Emi7]áš. .R: Z[C]as ti v ústech s[Emi7]lzy sládnou, [Bb]oči města bl[Fmaj7]ikají,[Ami7] b[Dmi]ílí koně b[C]ěží, slábnou, d[Ami]o propasti p[G(-)]adají. .2. Svý dvě křídla zlomený pod kabátem ukrýváš, noc má ruce studený, běž se napít na kuráž. .R: .*: T[Ami7]ak hleď si n[Hmi7]ajít k svému [Ami7]obrazu r[Hmi7]ám, t[Ami7]ak hleď si n[Hmi7]ajít k svému [Ami7]obrazu r[Hmi7]ám, t[Ami7]ak hleď si n[Hmi7]ajít k svému [Ami7]obrazu r[Hmi7]ám jak čas b[C]arvy r[G]oztír[F]á, hvězd ubýv[Fmaj7]á. .R: .*: .1. Až [G]jednou zase zvesela [Dmi]z hospody [G]půjdem vezmu si [Dmi]harmoniku [C]přes ka[G]bát a oblaka se budou [Dmi]červenat [G]studem za ty [Dmi]písničky, co [C]budem [G]hrát .2. Až jednou zase v náladě z hospody půjdem bude do kroku nám buben znít hvězdy začnou blednout na nebi rudém a my si počkáme až na úsvit .Ref.: Cesta [Dmi]má se [C]líně [G]kroutí jak se [Dmi]žitím [C]prodí[G]rám a najednou tu [Dmi]máme konec [G]pouti, stáhnou [Dmi]roletu a [C]zavřou [G]krám .3. Když tak denně chodím kamenitým polem probírám hlušinu a ztvrdlej jíl ať se na to dívám horem nebo dolem to pro mě nikdy nebyl ten správnej styl .Ref.: Cesta má se líně kroutí... .4. Však si odpočinu od tý dřiny věčný až dneska svoje ovce dostříhám stavím se u jedný pihovatý slečny a spolu vyrazíme na slušnej flám .Ref.: Cesta má se líně kroutí... .5. Někdy je moc nutný neztratit šťávu a dělat všechno, co si usmyslíš a i když si máš o trám rozmlátit hlavu přeci se kvůli tomu neshrbíš .Ref.: Cesta má se líně kroutí... .6. To nejhorší, co vůbec udělat můžeš je ztratit veškerej svůj mužskej cit svou duši navlíct do hovězí kůže a nechat kamarády, ať jdou sami pít .Ref.: Cesta má se líně kroutí... .1. J[Ami]ako by najednou zničehonic od lesa z[G]avoněl d[C]ým z[Dmi]e suchých větví a bř[Ami]ezový kůry, a kd[G]o týrá struny, co v[C]ím[E7], je p[Ami]odivná doba a podivný čas, najednou [G]už není kd[C]y n[Dmi]a dobrý slovo a n[Ami]áramek z trávy, jen bl[G]ázni se ženou z[C]a nadějí[E7]. .R: Vrátit ten sv[C]ět a nekončící indiánský l[Dmi]éto, vrátit ten sv[G]ět bobříků a týpí na louk[C]ách[G], vrátit ten sv[C]ět, kde ti holky hlavu v trávě spl[Dmi]etou a n[F]ad ránem je v[Fmi]ítr rozfouk[C]á. .2. Už se mi zdává co druhou noc, že někde někomu scházím, někomu málo a jinýmu moc, jak písničky, co sem-tam házím, je podivná doba, podivný čas, ale tam za kolejí jsou ještě cesty tenký jak vlas, cesty, co vedou do nadějí. .R: + a n[F]ad ránem je v[Fmi]ítr rozfouk[C]á ... Venku vítr zas břízy vohejbá bude pět (déšť) a na všechno mám času dost a s cigárem pomalu odpoledne ubejvá dřevo praská to přijde asi host Čekám dál kdy se dívka objeví taková že bych kytku jí dát moh těžko říct jestli je to spráný podnebí a tak si zpívám a vařím zatím grog Zaveď nás prosím slunce vzdálený k sosnám dál kde je slyšet vítr hrát dávno déšť spláchnul dřevo spálený vyhaslý ohně přestaly už plát Veď nás dál slunce cestou písčitou ke starejm řekám kopcům modravejm táhnou zas (dál) oblohou stříbřitou mraky mládí k obzorům vzdálenejm Nad hlavou hvězdy se mi prochází Velkej vůz chce si s Mléčnou dráhou hrát a večer (s večerem) cigára i grog mi dochází a já čekám co se může ještě stát Jestli příjde ta dívka neznámá co mi má dneska zpívat druhej hlas zatím jen měsíc noci světlo rozdává a já čekám na razítko na svůj pas .1. Cesty [D]toulavý, já vím, že se vás už nikdy [F#]nezbavím, [F#7]s kamarády vám večer [Emi]písní vyprávím, že [G]dál mě vedou mý [A]cesty toula[D]vý. .2. Cesty toulavý, na jednom místě stát mě nebaví, tam, kde jsem ještě nebyl, tak se zastavím a dál mě vedou mý cesty toulavý. .R. [D7]Cesty [G]toulavý, jak za starých časů komedianti [D]z poutí, každý [G]z nás to ví, že žádný cesty nejsou rovný, že se [D]kroutí a [A7]kroutí. .3. = 1. .R. .4. Cesty toulavý, já vím, že se vás už nikdy nezbavím, s kamarády vám večer písní vyprávím, /: že dál mě vedou mý cesty toulavý. :/ 1[Ami].[Ami]Znám cesty, kter[Dmi]é [Dmi]zapomně[Ami]ly [Ami]směr, kam chtěly [E][E]vést, i[Ami] [Ami]tóny,kte[Dmi]ré [Dmi]nedoz[F]něly, [F]zhasly v prach[E]u [E]měst. ty [[Dmi]Dmi]stráně doma [G7][G7]sněhem voní, [C][C]bílé jako stáda [E[E]]koní, [[Ami]Ami]vzdálené jak léto [Dmi][Dmi]loni, dálná[E] svět[E]la hvězd. .R: [C]Cesty, co se vrací, jsou [G]delší než ty tam, [F]cesty, co se vrací, jsou [E]starší než ty sám, ptát [C]nebudeš se kudy, jen [G]řekneš[E], [E]cestu [Ami]znám. .2. Ta stará skála u nás doma ztrácí kamenía vyschlá řeka zapomněla odkud pramení, jen stromům,co tu stojí tiše, čas do kůry kmenů píše pozdrav křídel z ptačí říše, dávná znamení. .R: Cesty, co se vrací ... .3. Vím, že se nikdy nerozejdou přímky kolejí, den se s nocí střetne k ránu možná snadněji, jak pravá noha levou střídá,k měsíci se příliv vydá, sever,co si střelku hlídá,brodím závějí. .R: Cesty, co se vrací ... 1.[Dmi]On jmenoval se [C]Rodriguez [Dmi]však přezdí[A]ván byl [Dmi]Cid a svýho krále [C]miloval [Dmi]a pro něj [A]šel se [Dmi]bít Ref:[Dmi]Tak pročs to Cide [C]udělal vždyť [B]král tě neměl [A]rád [Dmi]pro něj jsi hrad [C]dobýval a [Dmi]Španěls[A]ko`s mu [Dmi]dal 2.On tvoji ženu uvěznil a tvoje děti s ní tak proč jsi Cide nespěchal vždyť`s mohl všechno mít 3.Byl jsi Cide hrdina a dějiny to ví na svý cestě do ráje nejseš poslední .1. [C]Vydávali [F]cigánku nevinnú, [G]prichystajte [C]bielu perinu, /: [F]na na na [G]na na [C]na na na [D]na na, [G]vína bude dosť pre celú [C]de[G]di[C]nu. :/ .2. Ženích,ten je beťár a bohatý, on tú celú slávu zaplatí, /: na na na ..., keď zaplatí, ostane aj bez gatí. :/ .3. Skoro ráno,keď slnko zasvieti, aj ten cigán, dievča, povie ti, /: na na na ..., že nechce byť vôbec skúpy na deti. :/ .4. Na na na na ... .5. =1. [Ami]Přede[C]hra[D] ..[F].[Ami][C][E][E7][Ami][C][D][F][Ami][E][Ami][E] ´Zahrajte něco pořádnýho už, volové. Něco vod Zámků.´ ´Naše heslo je: NO FUTURE!´ .1. [C#]Tyhlety cigára [H]kouřil můj [C#]strýc dokud pak neumřel na [H]rakovinu [C#]plic a [G#]ještě když [E]umír[F#]al [G#]tak z posledních sil [E]šluko[F#]val .2. [C]Tenhleten alkohol [H]chlastal můj [C#]strýc dokud pak nezemřel na [H]cirhózu [C#]plic a [G#]ještě když [E]umír[F#]al [G#]do hospody mě [E]posíl[F#]al .3. [C#]Tuhletu ženštinu [H]fuckoval můj [C#]strýc dokud pak neumřel na [H]syfil[C#]is a [G#]ještě když [E]umír[F#]al [G#]ji z plna hrdla [E]proklín[F#]al a [G#]ještě když [E]umír[F#]al [G#]ji z plna hrdla [E]proklín[F#]al [Emi]cigaretka na dva [G]ťahy, [Ami]krátka silná [H]ako život [Emi]v dyme s tebou stojím [G]nahý [Ami]platonicky [H]celkom živo [C]ešte raz a potom [G]prsty, horké [Ami]ako fune[H]rál [C]začínam si byť [G]istý že [Ami]do teba [H]som sa zame[Emi]ral cigaretka na dva ťahy, krátka silná ako život v dyme s tebou stojím nahý, platonicky celkom živo ešte raz a potom prsty, horké ako funerál začínam si byť istý, že do teba som sa zameral (c): už [C]cítim kožu zvláštne [D]voní, v srdci [G]praská ďalší [Emi]kotol, my [Ami]predsa nie sme [D]ako oni Hrozhodení len tak vôkol tu a teraz je tá pravda, čo sa vekmi úročí za pravdu raz isto nám dá, bezohľadne do očí cigaretka na dva ťahy, už odstavila komíny vykročil som len tak nahý, priamym smerom na míny (c): už cítim kožu zvláštne voní, v srdci praská ďalší kotol my predsa nie sme ako oni, rozhodení len tak vôkol Já hoch jsem mladý a dívku jsem měl rád, celý život já jí chtěl milovat, ďábel v mým těle však nedal mi spát, whisky a ženy mě naučil znát. Rf.: Cigarety, whisky a víno a ženy, jó, tyhle věci já tolik rád měl, cigarety, whisky a víno a ženy, s těma já zavčas se rozloučit měl. Teď starý jsem a věkem zlomen, já ubohý otrok whisky a žen, ve vráskách uvidíš, jak v knize starý všechny nepravosti vám všem známý. Rf. Ty, cizinče, až pojedeš prérií blíž, kůň možná zakopne o malej kříž, leží tam pod zemí v zapomnění ten, co zazpívá naposledy. .1. R[C#mi]ozjásaným davem kráčím s[H]ám, staccato [A]Estacada zní mi do u[G#7]ší, ž[C#mi]eny, písně, víno ze všech str[H]an, a dívka sn[A]ědá moje slzy osu[G#7]ší. .R: Zp[F#mi]ívali p[H]ísně cikánsk[C#mi]ý, v [A]očích teplo [H]a ve tváři k[G#mi]ámen, n[F#mi]a duších šp[H]ínu mnoha dn[C#mi]í a l[A]idí, co p[H]ovídají "[C#mi]amen". .2. S roztouženým srdcem, bijícím o hrany dýk a bílých koňských hřív, šel jsem vstříc tvářím pálícím, zapomněl na rány, co bolely mě dřív. .R: [C][G][C][G][D][E][F][C][G#][F][C][G#][F][C] [C]Když jsem šel [G]okolo [C]vrat Viděl jsem [G]cikánku [C]srát [D]Řek' jsem jí [E]Dob[F]rýtro [C]Hovno z ní vylítlo [G#]Jémine [F]to vám byl [C]smrad [C]I [G]fuck money [C]too [C]You [G]fuck money [C]too [D]We Efuck [F]money [C]too [G#]Everybody [F]fucks money [C]too Když jsem šel okolo pípy Viděl jsem cikánku píti Řek' jsem jí Dobrýtro Pivko z ní vylítlo Jé to bylo k zblití (a taky škoda piva) I fuck money too You fuck money too We fuck money too Everybody fucks money too .1. Když přijdou chv[Ami]íle dlouhý jak šňůra n[E]a prádlo, krev ve mně řídne, že dlouho se nic n[Ami]estalo, v[Dmi]ytřepu rytmus z r[D#dim]ukávu,[E] m[D#dim]alou panenku klíčkem natáhn[E]u, m[Ami]alou tanečnici z p[Dmi]orcelánu, m[Emi]ezi cikánkami bílou vr[Ami]ánu. .R: Jen pro mě t[Dmi]ančí[G], rukama tl[C]eská[Ami], je celá sn[Dmi]ědá,[E] od potu l[Ami]esklá[A7], /: zpívá a t[Dmi]ančí[G], korálky chř[C]estí[E], tohle je pr[Dmi]avé c[E]ikánské št[Ami]ěstí[A7(-)]. :/ .2. Hej, ty má panenko štíhlá a snědá, s náramky na rukou živou tě hledám, až já tě najdu, z housliček tě vyzpívám, stužkou modrou omotám, zas ve mně zapálíš ten horký plamínek, holínkou zadupeš bolavý kamínek. .R: Už pro mě tančí, rukama tleská, je celá snědá, od potu lesklá, /: zpívá a tančí, korálky chřestí, tohle je právé cikánské štěstí. :/ .R: Na na na ... .1. Sp[Emi]íš než cit měl hm[D#dim]at a t[H7]ělo jako h[Emi]ad, mě táta měl tak r[D#dim]ád, že i hr[H7]ačky pro mě kr[Emi]ad', kd[D7]yž mi táhlo p[G]atnáct, k[Ami]orále mi d[H7]al, r[Emi]ůže přišly p[D#dim]ak, č[H7]ervený jak r[Emi]ak, říkal mi, že m[D#dim]ám oči j[H7]ako drahok[Emi]am. .R: [D7]Už se blíží, dc[G]ero má, tv[Ami(D#dim)]ůj cikánský[(F#)] b[H7]ál. .2. Čáry v dlani mý jenom on prej hlídat smí, můj osud, to je zpěv, jsem lvice, on je lev, krásně uměl lhát, i v lapáku byl král, prej bejval tam s ním kříž, vždyť ukrad' jim i mříž, pro mě zpíval, tančil, pil, a tak můj strach utopil. .R: .3. Teď mi z těch tvejch snů zbejvá tak na rubáš, konec všivejch zlatejch dnů, už ruce křížem máš, tak tam, táto, snad nebudeš tak sám, čáry v dlani mám, bůh ví, že je slast pro cikány hračky krást, r[D7]ůže oheň sp[G]álí, k[Ami]orále ti d[H7]ám, já sp[Emi]íš než hmat mám c[D#dim]it, ten b[H7]ál je, jak má b[Emi]ýt, vždyť jen po tobě prej m[D#dim]ám oči j[H7]ako drahok[Emi]am ... .1. Já c[D]estou strašně dlouhou, furt rovně za nos[A]em j[D]edu za svou m[G]alou Cindy, j[D]edu z[A]a svým sn[D]em. .2. Už jenom sedm roklí a kopců přelezu, pak uvidím ji, jak ji znám, stát v sadě u bezu. .R: Jak se m[G]áš, Cindy, Cindy, jak se m[D]áš jak se m[G]áš, Cindy, Cindy, j[A]ak se daří, C[D]indy? .3. Mý srdce začne náhle bít jak válcovanej plech a ze všeho, co chtěl jsem říct, mi zbyde jenom vzdech. .4. A až se na tě kouknu, tak ztvrdnu jako sůl a budu dejchat jako bejk a koukat jako vůl. .R: .5. Tvý oči, ty jsou hluboký jak Tichý oceán, tak velký a tak široký jak černé noci chrám. .6. Já dlouhou dobu šetřil, moc peněz musím mít, to jenom proto, Cindy má, abych si tě moh' vzít. .R: .7. Až do očí ti pohlédnu, až uvidím tvůj hřbet, Cindy, Cindy, čím to je, se mnou se točí svět. .8. Jseš sice trošku starší, už tři ti byly, žel, však lepší krávu, než jseš ty, jsem ještě neviděl. .R: Cink-cink z pavučin a světla malá skrýš Cink-cink svět o kterém nic se nedovíš Cink-cink spoustu milých věcí ukrývá Cink-cink kdo v něm přebývá. Krásná váza páska na dědečkův knír Spousta panenek a starý moudrý výr Svíčka noviny z let co se nevrací Bílá židle houpací. Jen já tam smím jen můj stín Jen já tam smím stůl klíč skříň. Doufej jednou že tě také pozvu dál Půjdem k nám na půdu ne aby ses bál Zprávy z roku raz dva spolu budem číst Krásný je svět ptačích hnízd. Cink-cink z pavučin a světla malá skrýš Cink-cink přísahej že nikdy nepovíš Cink-cink co se u nás v domě ukrývá Cink-cink kdo tam přebývá. Tak vítej nám Jen pojď dál Jsi vzácný pán Vítej nám. Dámy a pánové přijel k vám cirkus, uvidíte nevídané a uslyšíte neslýchané. Exotická zvířata, unikátní drezúry, jedinečná čísla. Neváhejte, za minutku začínáme, zaplaťte a pojďte dál. V našem šapitó je místo pro všechny. Každá hlava platí dvacet, kdo přijde bez hlavy, neplatí nic. .Ref: [C]Jen tam buď [G]a [G]nevylejzej odtamtuď a [C]jen tam buď a [G]nevylejzej [C]ven . [F]Suchej dovnitř [C]mokrej ven [G]dej nám pánbůh [C]dobrej den a jen tam buď a [G]nevylejzej [C]ven. Vážení, Velevážení ... světová atrakce světový unikát: //doplň sloku// Marcel bubnuj a ty Kubo hrej!! .1. Tady máme Vorvaně, chováme ho ve vaně. .2. A teď vám ukážeme jedinečné exotické zvíře, obzvláště vhodné pro zdejší poměry, Ano, tohle je Velbloud, ale to není vobyčejnej velbloud. Tenhle velblou žere piliny a sere sektorovej nábytek. .3. A tahleta Baletka umí jedno číslo na laně a několik dalších ve staně. Kdo ste tu s manželkama, máte smůlu, pánové. .4. Máme tady Opičku a když se vyšplhá na tyčku, tak je jí vidět na pičku. .5. Vážení .... Máme tady Inda a když ho vyndá tak mu ještě dva dny bryndá. .6. Vážení .... Máme tady Veverku a ta má černou prdelku. .7. Tenhle Had, co tady vidíte, to není jen tak vobyčejnej had. To je nejdelší had na světě. Měří tři metry od hlavy k vocasu a vod vocasu k hlavě další tři metry. To máme dohromady šest metrů. Hlavu Vám ukáže principál v manéži a vocas vrátnej u východu. .8. Máme tady Tanečnici a ta jí má jak slunečnici .... taky plnou broučků a semene. Anči bubnuj a ty hrej. .9. Máme tady Dvě čarodejnice. Jedna z nich má velkou moc a ta druhá jí má moc velkou. .10. A tady vidíte Slona. To je zvíže, který má tři vocasy. Co tomu říkáte, dámy ? Ideální manžel. Jeden vocas vepředu, druhej vocas uprostřed, třetí vocas vzadu. .11. A tady máme Papouška, skřehotá nám do ouška a tahá nám planety z prsou naší Babety. .12. A tenhleten Klaun Vám v průběhu večera ukáže sedmnáct čísel. Zkusíte to po něm, pánové ? .13. A taky tady máme Krokodýla, kterej přeskočí vodní příkop tři metry hluboký, tři metry široký a tři metry daleký, aniž by si vocas namočil. Chce to snad někdo z přítomných pánů také zkusit ? .14. A ještě Vám ukážeme Mořskou pannu, ta přechčije celou vanu, 300 metrů proti větru. A pak tu máme ještě jednu pannu. To je jediná panna v celý střední Evropě, a to ještě proto, že je dřevěná. .15. A taky tady máme Ptáka vohníváka, Emane, ukaž ho ! .16. Pak tu máme Jiřinu, ta jí má jak peřinu. A ještě tu máme dámu, ta si tam strká čtyřmetrovou slámu. .17. A taky vám ukážeme Kraba. Ten když nemá samici, tak to dělá s krabicí. .18. A pak tu máme Slona, kterej má takovou cukrovku, že se mu rojej mouchy u prdele. .19. A něco pro ženy: máme tady fousatýho Krtka a ten strašně pěkně trtká.... .20. A ještě tady máme Tresku a ta vám rychlostí blesku posere úplně hladkou eternitovou desku .21. A taky tady máme Černocha, ten je poprvé v Praze a má ho černýho jako saze. .22. Máme tady Ledního medvěda, kterej ho měl dvacet let zamrzlýho v ledu. Mezi náma, pánové, kdo by tohle vydržel! .23. Máme tady Hrocha a ten znásilnil devítiletýho hocha [A]Kde se vzaly tu se vzaly mamut prostě nechápal Zvíře divný, člověk zvaný do skály to vydrápal Jen tak žijou, papaj a pijou všechno skvěle ovládaj Flóra s faunou a hvězdy blednou jak si s nima pohrávaj Já [F]vím, kde [E]asi bude [F]zakopanej [G]pes [A]Svět je [E]cirkusovej [F#mi]stan a [D]člověk jako [A]klaun ma[E]stí za špekem [F#mi]špek aby moh [D]pánbůh smíchy [A]řvát Kde se vzaly lidský davy vědci ať si mudrujou Nikdo nezná, nikdo to neví a když jó, tak nás lakujou Já vím, kde asi bude zakopanej pes Svět je.... [C]Na [Fmaj7]na na [C]nana[Fmaj7]na...... [C][Fmaj7][C][Fmaj7] [C]Cítim, že ťa [Fmaj7]ľúbim [C]Cítim, že ťa [Fmaj7]mám [C]Cítim, že všetky moje [Fmaj7]sľuby [C]sa uberajú k nástra[Fmaj7]hám (r): [G]Drahá chcem byť [F]tvojím ja sa [G]bojím že sa [F]nevráti [C]chví[G]ľa našej [F]lásky Vidím, že ťa ľúbim Vidím kde ťa mám Môj tieň sa s tvojim snúbi Cítim že neodolám (r): Drahá chcem byť tvojím ja sa bojím že sa nevráti chvíľa našej lásky tá svätosväte [C]platí Nanana na na na...... Ja padám keď ťa hľadám hádam ty si jediná Padám pred tebou skladám celého seba až na kolená (r): Drahá chcem byť tvojím ja sa bojím že sa nevráti chvíľa našej lásky chvíľa našej lásky chvíľa našej lásky tá svätosväte platí Nanana na na na...... Vidím, že ťa ľúbim Vidím, že ťa nemám... [Emi]Cítíls,[Emi+7] taky někdy [Emi7,]chvíle,[Emi6] kdy jsou noci [C]bílé [D7]jako sníh [G,]sám ?[H] [Emi]Láskou[Emi+7] začals náhle [Emi7,]sálat,[Emi6] pramen těchto [C]nálad [D7]teď i já [G,]znám.[H7] [C]Cítím, [Ami7]ou, ou, jak jen to [Hmi7]říci, [E7]mám ruce, které [Ami7]dávají, [D7]mám naštěstí kde [Gmaj7,]brát.[E7] [C]Cítím, [Ami7]ou, ou, ou, [Hmi7]cítím, [E7]ou, ou, ou, [Ami7]cítím, [D7]že já jí mám [G,]rád.[H7] Cítils, poznals přece sám to stokrát, že o spánek tě úsměv okrad a bděls jak teď já. Cítím, ou, ou, jak jen to říci, mám ruce, které dávají, mám naštěstí kde brát. Cítím, ou, ou, ou, cítím, ou, ou, ou, cítím, že já jí mám rád. Cítím, cítím dotek tváře nežné, jen ať mě čepel lásky sežne, nač měl bych se bát. Cítím, ou, ou, ou, cítím, ou, ou, ou, cítím, že já jí mám rád. Cítím, ou, ou, ou, cítím, ou, ou, ou, cítím, že já jí mám rád. Proč dneska nez[C]voní, zas berou mě [C7]záda, měl bych poslat [F7]pro ni, působí jak [Fmi]lék. Dobře vím, jak [C]voní a jak mě má [G7]ráda, nemít tuhle [C7]potíž, [F7]snad bych si i [C]klek. Zas bolest mě [C]kroutí a kolem jen [C7]stín, strašně mě rmoutí, že ležím tu sám. Co mohlo se hroutí, mám obrovskej splín a nejhorší z nálad teď náladu mám. (r): C7Jestli už je [F]noc a nebo [Fmi]ráno, to nemůžu [C]poznat a tolik bych [C7]chtěl. Snad nechci tak [F]moc, proč není mi [Fmi]přáno mít trochu [D7]štěstí, dostat bych ji [G7]měl. Už cejtím to [C]v zádech, co mů[C7]že se stát, že po všech mých pádech mě by přijít den. Chytit správnej nádech, tak začnu se smát. Už konečně zvoní, snad není to sen. .1. [C]Zvonivý smích a ozvě[Emi]na tvých [Ami]kroků zní [Dmi]tu i když jdu sám, [G]kytara má tvar tvých boků a vůni [F]tvou tady zas potká[C]vám. V kraji bříz a [Emi]líných [Ami]toků [Dmi]si zas vzpomínám, cítím vůni vlasů tvých, když usí[C]nám. .Ref.: [C]Po cestách [F]všech toulavých ptá[F#]ků [G]a houkavých vlaků, [C]stezkách [Emi]travou planda[Ami]vou, [Dmi]v brázdách říčních lodí [G]dál se za mnou brodí [C]tvůj smích ozvě[C7]nou, já vídám [F]místo kouře vla[F#]ků [G]barvu vlčích máků [C]ve tvých vlasech [Emi]hořet [Ami]dál, [Dmi]cestou vlaků lodí [G]vůně za mnou chodí, [C]kterou jsem tak znal. .2. Ptám se rychlých koní rychlých kroků, proč pořád ozvěnou tvůj smích a ozvěnu tvých kroků tu potkávám, i když nejsi se mnou. Je to snad jen tím, že vítr honí ji pořád sem a tam, cítím vůni vlasů tvých, když usínám. .Ref.: Po cestách... .3. Smích a ozvěna tvých kroků zní tu i když jdu sám, i kytara má tvar tvých boků a vůni tvou tady zas potkávám. Je to snad jen tím, že vítr honí ji pořád sem a tam, cítím vůni vlasů tvých, když usínám. Cítím vůni vlasů tvých, když usínám. .1. Proč dneska nez[C]voní, zas berou mě [C7]záda, měl bych poslat [F7]pro ni, působí jak [Fmi]lék. Dobře vím, jak [C]voní a jak mě má [G7]ráda, nemít tuhle [C7]potíž, [F7]snad bych si i [C]klek. .2. Zas bolest mě [C]kroutí a kolem jen [C7]stín, strašně mě rmoutí, že ležím tu sám. Co mohlo se hroutí, mám obrovskej splín a nejhorší z nálad teď náladu mám. .R: [C7]Jestli už je [F]noc a nebo [Fmi]ráno, to nemůžu [C]poznat a tolik bych [C7]chtěl. Snad nechci tak [F]moc, proč není mi [Fmi]přáno mít trochu [D7]štěstí, dostat bych ji [G7]měl. .3. Už cejtím to [C]v zádech, co mů[C7]že se stát, že po všech mých pádech mě by přijít den. Chytit správnej nádech, tak začnu se smát. Už konečně zvoní, snad není to sen. .1. N[Ami]a kraji pouště slunc[Dmi]em spálen[Ami]ý stoj[Dmi]í naše m[Ami]alý měst[E]o dřevěn[Ami]ý, jednoho dne, právě čas [Dmi]oběda b[Ami]yl, se n[Dmi]a kraji m[Ami]ěsta jezd[E]ec objev[Ami]il. .2. Měl černý sombrero, na něm bílej prach, pod ním hadí oči, ze kterejch šel strach, místo cigarety měl v ústech růži, na stehnech pouzdra z chřestýších kůží. .R: T[F]u jeho tvář, tu každ[G]ý z nás poznal, n[F]a každém nároží z[C]atykač vlál, n[Dmi]a něm cifra, za kter[Ami]ou by sis žil, [E]a přece nikdo z nás ne[Ami]vystřelil. .3. Pomalu projížděl hlavní ulicí, město bylo tichý jak město spící, před saloonem zastavil a z koně slez', jeho stín šel za ním a za stínem děs. .4. Zábava u baru prudce zvadla, když vešel dovnitř s tváří u zrcadla, objednal si pití a v místnostech těch každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech. .R: .5. On jenom se usmál a dopil svůj drink, mexickým dolarem o barpult cink', pak ke koni došel krokem pomalým, za chvíli zmizel jak z doutníku dým. .1. [G]Za vesnici [Emi]stával, tam kde [C]dobytek se [D]pas nikdy s nikým [H]nemluvil, nikdo [Emi]neznal jeho hlas vždy [C]zůstal jenom [D7]na chvíli a [G]důstojnou měl [Emi]tvář často [C]jen tak prošel [D]polem, jako [H7]dobrý hospo[Emi]dář a [C]nikdo neví, [D]odkud se tu [G]vzal. (r): [D]Byla vám to záhadná [G]věc že [C]kdykoliv se [D]objevil ten [G]divný cizinec[Emi] [D7]jako by nám [D]tím chtěl něco [G]říct .2. Když viděli ho poprvé, držel v rukou meč a štít prý za blázna ho měli, ale nechali ho být a do týdne se vojna zvedla bůhví proč a zač jen rychle prošla krajem, v patách za ní křik a pláč a nikdo neví, kde se ten muž vzal. .3. Když jednou přišlo sucho nejhorší za sto let on objevil se znova, prošel ke studni a zpět pak se v noci spustil liják, blesky bily tam a sem a přitom hvězdy zářily na nebi bezmračném a nikdo neví kde se ten déšť vzal. .4. Už dávno se tu neválčí a úrody je dost čas na práci i na lásku a důvod pro vděčnost to cizinec když před léty se zjevil naposled prý na tváři měl úsměv a v ruce bílý květ A pak už víckrát nevrátil se zpět. .5. Když mně to děda vyprávěl, tak zrovna kvetl vřes a já si vzpomněl na dětství, vidím to jako dnes Jako kluk jsem potkal lovce, nesl přes rameno síť pak i já svou první rybu chyt´. .6. A pak jsem jednou za bratrem až do Dublinu jel já na nedělní mši s ním tehdy do kostela šel Tam na zdi visel obraz, měl už oprýskaný rám ten muž co se z něj díval, to byl svatý Patrik sám a já najednou věděl, že ho znám. C:A já najednou věděl, že ho znám. .1. Času m[C]ost si píseň v[G]zal, co mi [C]za ně vlastně d[F]al, jen desek p[C]ár, už je je s[G]tejně všechny r[C]ozbil. [G]Žluté f[C]otky, zlatý p[G]rach, přízeň, t[C]réma, úspěch, s[F]trach, snad nechám v[C]ám svou stopu, [G]kterou déšť by n[C]esmyl. .R. Zpátky š[G]átkům zamávám, vlakům, r[F]ánům, vzpomínk[C]ám a starým známým místům, [G]na něž čas už n[C]ezbyl. Zpátky š[G]átkům zamávám, lodím, [F]nocím, snům i v[C]ám, já čekám dál na chvíli, [G]kterou déšť by n[C]esmyl. .2. Zamykám tě v trávě, spíš, nic se o mně nedovíš, nejsi první, které zítra řeknu: omyl. Pár chatrných vyznání, ticho, prášky na spaní, já čekám dál na slzy, které déšť by nesmyl. .R. Zpátky šátkům ... .R. Zpátky šátkům zamávám, vlakům, ránům , vzpomínkám a starým známým místům, na něž čas už nezbyl. To nic, to jsem jenom hrál, zhasni světlo, rozsviť sál, /: já čekám dál na chvíli, kterou déšť by nesmyl. :/ .1. Nelidský j[G]e můj osud sp[C]íš, v ká-pětce m[G]ám dočasnou skr[C]ýš, před sebou pr[G]ázdnej papír m[C]ám, a tak s hr[G]ůzou přemítám, co mi řekne Lukeš, L[D7]ukeš, L[G]ukeš[D7(G7)]. .2. "Já rád vám vyjdu vstříc, ale to musíte umět víc, přece měl jste na to čas, rád vás vídám, přijďte zas," to mi řekne Lukeš, Lukeš, Lukeš. .R: Jednou se vr[C]átím a budu m[G]ít v indexu tr[D]ojku a č[D7]istej št[G]ít, a pak už b[C]ude jasný i blbcům vš[G]em, že už mi nezáleží na ničem, co mi řekne Lukeš, L[D7]ukeš, L[G]ukeš. [Gmi]Co dělá indián, [B]když mu squaw jediná [C]zmizí v dáli.[Gmi] Sedí a [B]dýmku v ústech [C]válí, zpívá si, život jde [Gmi]dál.[B] [C]Co dělá indián, když oheň, ten čtverák, stan mu spálí. [Gmi]Sedí a [B]dýmku v ústech [C]válí, zpívá si, život jde [Gmi]dál. [B] [C] [D] [D#]Ženu si chytí [B]jinou, [Gmi]stan postaví o kus [F]dál.[Gmi] [B] [D#]Dny stejně báječně [B]plynou ... [B] [A] [G] [B] [C] [D] [D#] [D#]Ženu si chytí [B]jinou, [Gmi]stan postaví o kus [F]dál.[Gmi] [B] [D#]Dny stejně báječně [B]plynou, [D]proč by se indián bál. Co dělá indián, když nemoc zákeřná tělo schvátí. Sedí, bigbítem čas si krátí, zpívá si, život jde dál. Co dělá indián, když ho vlk pokousá, bizon trkne. Sedí, ani okem nemrkne, zpívá si, život jde dál. Bacili časem zhynou, tělo jen ozdobí šrám. Dny stejně báječně plynou ... Ženu si chytí jinou, stan postaví o kus dál. Dny stejně báječně plynou ... Bacili časem zhynou, tělo jen ozdobí šrám [A]Co dělá [E]Ka[A]ča, [A]co dělá [E]Ka[A]ča [E]v trávě zelenej, v trávě zele[A]nej. |: Vije pérečko :| |: z růže červenej :| |: Až ho uvije :| |: komu že ho dá :| |: Tobě šohajku :| |: že ťa ráda má :| Na konci třetího dějství pravdy skrývá se závist, jako posedlá touha být vždy nad věcí. Z rána, když přirážejí naše sny k břehům, potkávám pohledy očí, které sledují tvůj krok. Když zvedáš ruce k oblakům, já ptám se, co hledáš, zdarma nejde dotknout se hvězd. Když zvedáš ruce k oblakům, já ptám se, co hledáš. Po noci dlouhé z ničeho nic zavalí tě stín, prošel jsi cestu dlouhou, nenašel podstatu svého já. Rozkvetlý nachový kvítek pod vodopádem s duhou, který se chvěje strachem ze smrti, když lžeš. Když zvedáš ruce k oblakům, . Řekni mi poutníku, jak chutná slovo život, volám to slůvko, volám, a nevím jak zní. Kapo 2.p. [C]Mít rád bližního svého, c[F]o je[C] na [F]tom tak zlého[CG] avšak já j[C]se[G]m v rozpacích[C] [G]tělem sv[Emi]ým jej hřá[Ami]t nebo mám m[Emi]u tvář[Ami] jen vz[F]ácnou [C]mas--[Dmi]tí t[C]ří[G4]t[G] Hřích jak stín mě doprovázel bez citů, bez extáze je ten tam, dnes vyčítám si ty spousty mužů z dávných dnů zda soudí mě se ptám, na to se ptám [F]Nevím jak s tím hnout, pr[E7]ůchod citům dát[Ami] je to muž - ne Bůh, jak[F]o led chci tát[C] na věky věků být p[B]ouz[F]e s ním, proč s[C]e touh[F]y vzdát[CDmiG4G] Znám dost mužů, jejich vášní, v čem je však tenhle zvláštní příčinou je vlastně on že už nejsem hříšnou, tedy tou, co dřív a k pláči mívám sklon, mám k pláči sklon [FE7AmiFC] ...na věky věků být p[B]ou[F]ze s ním, proč s[C]e touh[F]y vzdát[C][Dmi][G4][G] Vím však, kdyby znenadání zapomněl, co mu brání a na mě sáh, mě uchopil pak zřel by tvář mou v rozpacích jen pouhý sen by zbyl |: jen sen by zbyl :| [Ami7]Na tvý jméno a [G]na tvou noc, [Ami]na pár rukou co [Ami7]na pomoc, [G]přišly ráno když [Ami]chtěl jsem jít, asi [Adim]neuměl jsem správně [G]žít. Nenaspaný rána mám, často bývám večer sám, když ne s tebou no tak s kým, s knížkou tvou si spím. (r) [Ami]Telefon hlídám, jak [G]pěkně teď lásko zní, [Ami]písničky střídám, nevím co je to hlad, to [Adim]všechno je, mám, mám [G]rád. Zasel vítr setbu tvou, nezklamaných přání proud, pod obrázkem, co tu mám, vždy večer lásko potkávám. (r) Na tvý jméno a na tvou noc ... .1. [C]Z jiných světů přiletěl jsem k[F] vám [C]Ty jsi první, koho tady z[F]nám Duše[Dmi] má je čistý l[G]ist [Dmi]Nevím co je nenáv[G]ist A co je l[C]áska?[FG] .2. Často slýchám o ní písně znít Ten ji ztratil, ten chce novou mít Je to vůně nebo zář? Pověz, ty přec pravdu znáš Co je to láska? .R. [Ami]Kde se vlastně u[Emi]krývá? [F]A kam chodí [Ami]spát? [C]Přinesl ji d[F]éšť či vodo[C]pád? [Ami]Když se nikdo [Emi]nedívá [F]Zkouším na zeď [Ami]psát [C]Ta dvě slova l[F]ásky že mám r[G]ád. .3. Je to růže nebo pouhý stín? Sám se pravdu asi nedovím Jediná jsi, koho znám Posté se tě proto ptám. Co je to láska? Co je to láska? Co je to láska? .1. [D]Mít rád bližního [G]své[D]ho, [G]co na tom je tak [D]zlé[A]ho? Avšak [D]já [A]jsem v rozpa[D]cích[A] Tělem [F#mi7]svým jej [Hmi]hřát nebo [F#mi7]mám mu [Hmi]tvář Jen [G]vzác[D]nou [Emi]mas [D]tí [Asus9]třít [A] .2. Hřích jak stín mě doprovázel, bez citů, bez extáze Je ten tam, dnes vyčítám Si ty spousty mužů z dávných dnů Zda soudí mě, se ptám, na to se Dptám .3. [G]Nevím jak s ním [F#7]hnout, průchod citům [Hmi]dát Je to muž ne [G]Bůh, jako led chci [D]tát Na věky [C]věkův [G]být pouze [D]s ním [G]Proč se[D] tou[Emi]hy [Asus9]vzdát? [A] .4. Znám dost mužů, jejich vášní, v čem je však tenhle zvláštní? Příčinou je vlastně on Že už nejsem hříšnou, tedy tou co dřív A k pláči mívám sklon, mám k pláči sklon .5. Vím však, kdyby znenadání, zapomněl, co mu brání A na mne sáh, mě uchopil Pak zřel by tvář mou v rozpacích Jen pouhý sen by zbyl, jen sen by zbyl, jen sen by zbyl ... Proč vlastně zpívám pořád písně toulavý proč někdy mívám na C duru prach co je to píseň to už každej trouba ví jen já furt házím na stejnou stěnu (zeď) hrách Píseň je holka co už dávno spí Píseň je barák kterej znáš Píseň má modrý voči hladový Píseň je ve třech mariáš Píseň jsou jarní noci toulavý Píseň je bouře v letní den Píseň má věčně nohy bolavý Píseň je nenávisti hlen Píseň je štěstí lásky prchavý Píseň je alkoholu pach Píseň má k ránu voči krhavý Píseň jsou vrásky a pak strach Kolem mě pádí věčný vozy plechový co snídaj v trávě večeřej na marách dyť každej trouba má už křeslo mechový jen já furt házím na stejnou stěnu hrách Až jednou zblbnu a nakradu si na bourák pak už mi nesmí píseň přes můj práh tím pádem ovšem nebudu mít na zouvák kterým bych házel až mi dojde hrách [C/F]Nevím kolik z dané cesty [G]já v nohou mám [C/F]Strážný pohled mámy v zádech [G]schází [C/F]Dost jsem pálil pýr i klestí [G]Dým tedy znám [C/F]Vím, že láska má i nádech [G]zkázy [Dmi7]Znám se l[F]íp a míň se [G]chápu [Dmi7]Známý př[F]ízrak dospěl[G]ých[G/H] [C]Co je vůbec v nás[C/H][C/Bb] To se objev[C/G]í [F]Když nám život prsty[F/A] popál[C]í Co je vůbec v nás[C/H][C/Ab] Čas nic nesleví[C/G] [F]Je nám v patách, když jsem[F/A] pomal[C]í[C/H] [Ami]Někdy umí být i uznal[Emi]ý Uznal[G]ý Co já věcí vzal a rozbil Víc, než jsem chtěl Mnohý obraz žen mi v jeden splývá Měl jsem v ústech jed i hrozny Měl, bohužel Strach, že umírám, když zblednu Mívám Co je vůbec ... 3/4 .1. [E]Co je to mezi[Hmi7] ná-m[E]i [Hmi7]proč smutek [E]cítím co je to mezi[Hmi7] ná-m[E]i [Hmi7]kam se to [E]řítím. Co je to mezi námi samota dlouhá co je to mezi námi pomluva pouhá. .mezihra: [Hmi][A][E][E][Hmi][A][E][E] .Ref: [H]Jen se [F#]ptej a [A]chtěj to [E]znát [G]je to [A]pravda ce[H]lá [H]jen se [F#]ptej a [A]věř mi [E]víc [G]mám jenom [A]tebe mi[H]lá. .2. Co je to mezi námi něco tě trápí moje dopisy z lásky tvé slzy skrápí. .mezihra> [Hmi][A][E][E][Hmi][A][E][E] .3. Jen se ptej jak mám tě rád po tobě toužím a sním jen se ptej a věř mi víc soužím se láskou nespím. .mezihra: 2x verse .4. Co je to mezi námi samota dlouhá co je to mezi námi pomluva pouhá tolik zla udělá mi pomluva pouhá... .dohra: [Hmi][A][E][E][Hmi][A][E][E] doztracena [C][F][G] [C]Káva a cigareta po ránu [F]na duši temná skica[C] [C]ty pryč někde v mlžném oparu [F]za oknem slu[G]nce - praporek ticha.[C] Káva a cigareta po ránu dým ke stropu vzkvétá po noci milostného rozmaru co jsem si vzal mohu si nechat. Panák a cigareta po ránu v žaludku vzplanul oheň oči se protáčí dozadu na stěně rtěnkou rozmáchlé sbohem. Panák a cigareta po ránu budík do prázdna tiká po noci milostného rozmaru co jsem si vzal mohu si nechat co jsem si vzal mohu si nechat co jsem si vzal mohu si nechat [Dmi7][G][C][A7][F][G][C] Káva a cigareta po ránu dým ke stropu vzkvétá po noci milostného rozmaru co jsem si vzal mohu si nechat. co jsem si vzal mohu si nechat. co jsem si vzal mohu si nechat. co jsem si vzal mohu si nechat. .1. C[C]o jsme si, t[G]o jsme si, [F]už je jiná d[G]ob[C]a, fangle si v[G]yvěsí-m[F]e do oken [G]ob[C]a. Z[G]ahoďme [Ami]emoce, v[D9/F#]rchní, připiš č[G]árky, bl[C]íží se v[G]ánoce, tož p[F]ošleme si d[G]árk[C]y. .2. Já měl svý písničky a ty svý vzdušný zámky, já platil za pravdu a ty za členský známky. Oba jsme mívali moc roztomilé hosti, jen ti mí bývali ze Státní bezpečnosti. .3. Oba nás za chvíli spolknou starobince, oba jsme tvořili dvě strany prošlé mince. Ty jsi byl na líci a já zase na rubu, ty jsi měl milici, co mně rozbila hubu. .4. Co jsme si, to jsme si, k čemu tahle zloba, z čeho mít depresi, už je jiná doba. Teď z mé i z tvé blůzy vlaje trikolóra, sejdem se na schůzi Občanského fóra. .1. [A]Co jste hasi[D]či, [A]co jste děla[E]li, [E7]že jste nám ten pívo, pívo pívovárek s[A]hořet [E7]necha[A]li. .2. Shořet nechali, i tu hospodu, my staří mazáci, staří ulejváci, máme pít vodu. .3. Vodu nepijem, my pijeme rum, my vínečko pijem, vesele si žijem, za pár jdem domů. .4. Za pár za čtyři, už tu nebudem, už vás milí páni, páni lampasáci, zdravit nebudem. [E]Ještě mě [A]studí [H]slzy [E]na líci Co [A]naposledy [H7]pro mě vypla[E]kala Než zas [A]odešla [H]kamsi [E]za kýmsi [A]Nad kým prý se [H7]ještě slito[E]vala To ale [D]nade mnou se Bůh [A]smilo[H]val Když mi [C#mi]nechal její slzy na ra[D]meni Teď můžu [Ac]hodit [H]řádně [A]povýHšen [E]po světe kde lásky pro mě [D]není Jistě [A]není, [H]nebylo a [E]nemá být Ani [A]beznaděj a [H]už vůbec ne [E]bída A srdce [A]na dlaních [H]netlučou a [E]nevábí Jsou tak [A]stejná až [H]darmo to [E]střídat To asi [A]obejmout vítr [A]je skoro [H]víc Vylést [C#mi]do korun a nechat se [D]houpat V lese [A]hladit kůru [H]borovic, Co [A]když ...[E] je jen [A]hloupá ...[E] Ještě mě budí ze sna obrázky Co na kůži mi nechty napínala Šrámy na tváři od něžné pomlázky Kterou mi hvězdy zhasínala A slunce nemá důvod vycházet Tak se fláká kdesi za horama Já po tmě šmátrám pod svícnem Co když ... je taky sama ... Tak už to dopi Putovní příteli Popojedem dolinami Napříč obilím, kaktusy a svízeli Spávat na kopci slámy Kam až nás dovedou tahací provázky Necháme otisk bosé nohy čaroděje Budeš mě učit zpívat bez lásky Co když ... se směje ... Áááááá [D,G/D,D,G/D] [D]Ze všech bylin [Dmaj7]na světe [D7]mám nejraději [G]tymián [Gmi]to proto, že mi [D]připomíná vůni čerstvejch [Asus]klád Ze všech bylin na světe mám nejraději tymián protože mi připomíná holku, co mám rád Ze všech barev na světe mám nejraději zelenou protože mi připomíná louky jižních Čech Ze všch barev na světe mám nejraději zelenou protože mi připomíná tebe na zádech Ze všech lidí na světe mám nejmíň rád sedláka protože mi připomíná vidle, bič a hnůj Ze všech lidí na světe mám nejmíň rád sedláka protože mi připomíná kdo je táta tvůj Ze všch zvířat na světe mám nejmíň rád kohouta protože mi připomíná vidle, hnůj a bič Ze všch zvířat na světe mám nejmíň rád kohouta protože mi připomíná že musím od tebe pryč Ze všech zvuků na světe mnám nejraději varhany protože mi připomínaj nedobytnej hrad Ze všech zvuků na světe mnám nejraději varhany protože mi připomínaj že se budem brát [Dmi]Co mě to [E]bo[Ami]lí, [Gmi]přece by [Ami]nemě [Dmi]lo. [Ami], [Dmi] To někde v polích, srdce mi umřelo. Co mě to pálí, že ani nezaspím. To se mi zdály, takový smutný sny. Já až přestanu se bát že bych moh u cesty stát jak zrezavělá korveta až půjdou kluci do světa Já se budu jen tak courat krajinou a čuchat ke všem možnejm polním květům mezi prsty rozemnu si heřmánek ta vůně přiblíží mě jiným světům Až se budu vracet pěšinou kterou šel přede mnou pan Frič všechny vůně zapomenu od bytu zas budu hledat klíč Všechno mě odtáhne pryč zahodím od bytu klíč odjedu první tramvají tam kde mě ještě neznají Hospody otevřený a kamarády zavřený život je po jednom splách já ještě eso nevytáh V bytě je neznámej chlap v tomhletom život mi klap na tramvaj neměl jsem jít už mi zbejvá jenom žít .1. J[D]enom t[Dmaj7]y dvě kn[D9]ížky[Abmi6] zb[Gmi6]yly mi p[A7]o tobě, n[D]ikdy js[Dmaj7]em je n[F#dim]eotevřel, t[Gmi6]akže nevím, c[E7]o v nich j[A7]e,[A5#] vl[D]astně n[Dmaj7]evím j[D9]istě[Abmi6], zda m[Gmi6]ám je dosud [A7]obě, [Bb7]abych pravdu ř[D]ekl, nevím, kd[F]o kdy d[A7]al mi j[D]e. .2. Stojím jako vždycky i dneska na tom místě, stojím tamtéž, kde jsme stáli častokrát, abych pravdu řekl, tak nevím vůbec jistě, odkud znám to místo a proč ho mám tak rád. .3. Možná, že mi zbyla po tobě píseň tato, možná, že ji ale znám jen z učebnic, abych pravdu řekl, tak musím míti za to, musím míti za to, že nezbylo mi nic ... .1. Ani p[D]láč na Fešáky nepla[A7]tí, ani pláč na Fešáky nepla[D]tí, ani pláč, ani p[G]láč, ani p[D]láč na Fe[A7]šáky nepla[D]tí. .2. Ani s[D]tín, ani pláč na Fešáky nepla[A7]tí, ani stín, ani pláč na Fešáky nepla[D]tí, ani stín, ani s[G]tín, ani s[D]tín na Fe[A7]šáky nepla[D]tí. .3. /: Ani déšť, ani stín, ani pláč na Fešáky neplatí, :/ ani déšť, ani déšť, ani déšť na Fešáky neplatí. .4. /: Ani mráz, ani déšť, ani stín, ani pláč na Fešáky neplatí, :/ ani mráz, ..... .5. /: Ani sníh, ani mráz .... :/ ani sníh ... .6. Ani řev ..... ani řev ..... .7. Ani smích ..... ani smích ..... .8. Ani prach ..... ani prach ..... .9. Ani hrr ..... ani hrr ..... .10. Ani pr ..... ani pr ... .*: Jenom [D]já, jen [G]já, z[A]a Fešáky vždycky zaplat[D]ím. .1. Co ř[Emi]eknou ti p[D]áni, co, s[Emi]edíce st[D]rnule, pl[Emi]ijí tu n[D]a ty, kdo [G]opustí vl[H]ast? Zas b[Emi]udou jen m[D]lčet, jak m[Emi]lčeli m[H7]inule, tř[Emi]ásti se st[D]rachem a t[Emi]iše s[D]i kr[Emi]ást. .2. Co řeknou ty dámy, co sedí tu s kukátky, tehdy, až o pravdě zakážou hrát? Vím, budou zas ochotně poslouchat pohádky o tom, že pravdy je třeba se bát. .3. Co řeknou ti všichni, kdo dnes ti tu tleskají, tehdy, až mocní ti umlčí hlas? Zas budou jen tančit, jak jiní jim pískají, hopsat tak dlouho, až zlámou si vaz! S[D]topy cestou zavál sníh, už se stmívá v petrolejkách není líh, oheň [Hmi]zpívá Slyším t[G]vůj hlas v tichu znít a [F#mi]toužím uvěřit že [Emi]není to jen sen, co můžu [F#]mít Jen pár židlí, stůl a skříň, naše mládí venku velká bílá síň, co mě svádí abych zavřel oči s tmou, viděl sousoší nás dvou když nebe chytá barvu růžov[A]ou Co s t[Bb]ím? Zas mám h[F]lavu plnou hříchů Co s [Gmi]tím? Když mám v [Dmi]duši nepokoj Co s t[Bb]ím? Proč sc[F]hovávám se v tichu když [Gmi]dávno znám jak to c[A]hutná být sám[D] Čas přání zůstal stát, škvírou fouká hity zimních hiparád vítr brouká světlo svíček mihotá, pohraniční samota je dámou, co mě na prst omotá Co s tím? Zas mám hlavu plnou hříchů ... [A]Mám [G]svět z plast[D]ický hmoty[A][G][D] [A]Plas[G]tický [D]střih a boty[A][G][D] [A]A [G]hraju na [D]kytaru[A][G][D] [A]Z pol[G]yfluor[D]ethylenu[A][G][D] [D]Co s [E]tím [D]Co s [E]tím [D]Co s [E]tím[A][G][D] Zkus to zničit, zničit, zničit Nebo zlomit, zlomit, zlomit Rozbít zahodit a ztratit Pokaždé se k tobě vrátí Co s tím Co s tím Co s tím Co s tím [A]Vzá[A/D]cné [A]kvě[A/D]tiny[A] jedn[A/D]ou r[A]oz[A/D]kvet[A]ou a z[G]vadn[D]ou Stromy podél cest, rostou po léta a padnou Květy z plastiku, pouze nevoní a kvetou Lidé kolem jdou,hlavou pokývnou s tou větou Co s tím Co s tím Co s tím Co s tím Vzácné květiny ..... Co s tím [C]Co sa [G7]nasta[C]rali můj starý [C]ta[G]tíč[C]ek, [G]dyž sem [G7]já [C]byl eště [Ami]malý pacho[G]líč[Ami]ek. Co sa nastarali má stará mamička a včil ňa rozseká turecká šablička. Co sem sa nachodil, děvčata, za váma a včil ňa roznesú koně podkovama. .1. Ty a j[D]á, prázdnej dům přímo sv[E]ádí ke hříchům, co se d[G]ál bude d[A]ít, dám ti hned [D]znát[A7]. .2. [D]Až se víc sešeří, zamkni [E]zámky u dveří, co se [G]dál bude [A]dít, dám ti pak [D]znát.[D7] .R: [G]Až uzamkneš všechny vchody, zh[D]asnu lampu i retku, [E]nespoléhám na náhody, chc[A]i si tě vzít beze svědků. [D]Dírku klíčovou zandej [E]touhle podkovou, co se [G]dál bude [A]dít, dám ti pak [D]znát.[A] .3. Oken[D]ní přivři rám, pomoz [E]dolů roletám, co se [G]dál bude [A]dít, nechtěj už [D]znát.[D7] .R: [G]Až uzamkneš všechny vchody, zh[D]asnu lampu i retku, [E]nespoléhám na náhody, chc[A]i si tě vzít beze svědků. Dřív, než spácháš hřích, zevnitř klíč nech ve dveřích, co se dál bude dít, nechtěj už znát. Před dveřmi mého bytu noc co noc někdo stává, když přimknu ucho k dveřím, slyším, jak pokašlává. Nakouknu přes kukátko, kdo ruší mi můj pokoj, a ze špehýrky na mne se dívá cizí oko. Veliké cizí oko, já nevím, komu patří, zamrká na mně ze tmy, jako že jsme dva bratři. Otevřu prudce dveře:"Kdo jste a co mi chcete?" a na chodbě je prázdno, jen elektroměr klepe. A to se špatně skládá, a to se špatně žije, být malou nahou rybkou plovoucí akváriem. Prosím vás, dobří lidé, kdo z vás to ke mně chodí, aspoň si boty čisťte, ať nemusím mýt schody. .1. [Dmi]Co se to tam [Dmimaj7]bělá, [Dmi7]postýlka [Dmi6]ustlaná, [Gmi7]leží tam syne[Gmi6]ček, hlava pos[Dmi7]ekaná.[Ami7/D] .2. Z jedný strany leží z oceli šavlička, z druhý strany sedí jeho frajárečka. [Bmaj7]V jedný ruce [Ami7]drží bílený š[Dmi7]áteček, [Dmi6]a v tý druhý [Bmaj7]drží [Ami7]zelený prou[Gmi]teček, [Bmaj7]bíleným šáte[Ami7]čkem čelo mu [Dmi7]utírá, [Dmi6]zeleným prou[Bmaj7]tečkem [Ami7]mouchy pryč [Gmi]zabívá. .3. Podej mě má milá šavli zrcadlovou, já se jen podívám, jak mi líce blednou. Šavli mu podala, honem vyskočila, na jeho srdéčku zradu pocítila. .4. Kdo ti moje milá, kdo ti tu radu dal, abys vyskočila, věrně tě miloval. Dala mi ji dala má stará matička, aby mě nesťala ta tvoje šavlička. .5. Byl bych ti, má milá, byl bych ti hlavu sťal, aby po mý smrti žádnej tě nedostal. [G]Co sem sa [A]pod oknem [D7]nast[G]ál, [G]studenej [A]voděnky [D7]napt[G]ál, [G]nescela [D]má milá [A]stá[D]ti, [A]studenej [A]voděnky [D7]dá[G]ti. ver. II. Nesce ňa panenka žádná, že je má kapsička prázdná, půjdu já od vdovy k vdově, naplním kapsičky sobě. Do jednej nasypu maku, do druhej nasypu hrachu, do tretí našlapu zelí, aby ňa panenky scely. ver. III. Nescem já malučkéj ženy, ta ju má pri samej zemi, a keď je veliké blato, ona si nafňágá na to. Nescem já velikej ženy, potreboval bych lešení, kebych bol v největší chuti, vtedy sa lešení zhrůtí. Ref.:Co si tu [F]počít na Sárou Džejn kormidlem [B]točit snad Sárou [F]Džejn [C]co si tu počít [F]než sednout si a zpívat [C]co si tu počít [F]než se na to dívat [C7]co si počít Sárou [F]Džejn [Dmi]Ženu mám pěknou a dětí mám zatím pět stojí tu Mekmilen na výlet chtěl bych jet jó Sárou Džejn jó Sárou Džejn jó Sárou [C7]Džejn V lodi to ruplo a paluba kolísásám první kapitán do řeky z lodi spad jó Sárou Džejn... Ref. Vy máte lodě pálíte na vzbouřence já zas mám bouchačku držím vás na mušce jó Sárou Džejn... Ref. .1. Mám síly dost na to, co zvlád' bych rád, mám si snad říct staň se, co má se stát. Proč mívám chuť říct, hej osude chvíli stůj, jen pojď hezky blíž a řekni co víš, jak těžký kříž bude úděl můj. .R1. Co sudičky přály nám, kdo to ví, to nám ani ďábel sám nepoví, snad má to tak být, vždyť život je krásný tím, co nového nám přichystá. .R2. Co sudičky přály nám, proč se ptát, to má patřit hádankám napořád, snad má to tak být, když budoucnost záhadná je víc nebo míň nejistá. .2. Co zvládnout smím, to zjeví mi pouze čas, óóó, co za lubem máš, to uhádnu dřív a snáz. Mám času dost, já doufám, že spoustu snad, óóó, víc než den či noc, vždyť nechci tak moc, když zrozena z lásky chci lásku dát. .R1. .R2. .*: Tak proč dál se ptáme, co nám osud přál, (co nám osud přál - ptám se) co přijde (co přijde) za týden (za týden) a co bude dál, ještě dál. .R1. .R2. [G]jdu ulicí[D], [C] a je deset večer a fšichni už umřeli a policajt se mě ptá kam jdu a proč vracím se domů a dělám si vajíčka a v televizi hudba z Respiria bože můj [D]co tady [C]ještě [G]dělám co tady ještě dělám co tady ještě dělám co tady ještě dělám [G]Jednou ses mně dlouze [G/A]smál že [G]znám tvou [D/F#]dlaň[Dmi9/F] v čá[D9]rách najdu co [D]vím [C/D]už[D] chceš slyšet pravdu, mnoho chvál, kde máš svou zbraň úděl v legenDdách[D/E], [D] [C]Co tě čeká, [Es]čeho se [G]bát [C]spíš ji[Es]nýmu [G]přát [C], [D#]máš [G]život [D]dlouhý [GmiGmimaj7Gmi7Gmi6D] Hodně dětí - dvě, tři, víc - to v rýhách máš stejně, když ruku si spálíš a jestli tobě síla běží vstříct a úspěch zvlášť Schválně nevěříš Co tě čeká, čeho se bát spíš jinýmu přát máš život dlouhý Vyhledávej zdravý vzduch a s velkým snem k stáří peníze získáš Potom snadno splatíš každý dluh s posledním dnem dřív se usmíříš Žil jsi dlouho tiše jak mnich jen ve světě knih žít - to ti hádám. capo 3 1. [Ami]Obrázky [G]vzpomínek [C]zakleté v [G]paměti, [Ami]vyhaslý [G]plamínek [C]vášnivých ob[G]ětí, [Dmi]posvítí na [Ami]cestu, [C]všem co [G]jsou prokle[Ami]ti, [Dmi]posvítí na [Ami]cestu všem co [G]jsou prokle[Ami]ti. 2. Ať hledají si zas světýlka naděje, která ten druhý zhas´ a navál závěje, sám kdo si nevěří, ten těžko najde je, sám kdo si nevěří, ten těžko najde je. R: [G]Polykáš andělíčky, [C]už se vidíš [G]na dně i [G]provaz kolem [C]krku dá se vidět [G]kladně. Ty mraky [Dmi]nad hlavou plují jen [Ami]na chvíli, a co tě [G]nezabilo, možná tě [Ami]posílí. 3. Jednou se potkají, ti co se míjeli, pokorně čekají, na to zda přijde-li, prchavý okamžik, kterým by souzněli, prchavý okamžik, kterým by souzněli. R: Vokounovi jako svou 250. písničku se shovívavým úsměvem Jak daleko a blízko jak vysoko a nízko jsou ptáci které znám co chodí jenom tam kde zůstal život stát Na čem tedy dneska vlastně záleží možná že jen na tom že nežijem ve věži V prvním patře že se nechá obyčejně žít zatím co se v druhým patře nechá někdo bít Na čem tedy dneska vlastně záleží když už na ničem tolik nezáleží Kdybychom se znali jako přátelé odešli bychom do Jé Zet Dé Jak dlouho lampa svítí jak dlouho voní kvítí To všechno asi ví lítavci blázniví snad nechají mě spát [G]Co ti dám [D]lásko pod [Emi]strome[C]ček [G]kazetu z [D]Aljašky s [Emi]nahrávkou vlčích [C]smeček [G]anglické pasti[D]lky po [Emi]kterých voní duch i [C]dech [G]a hrací náušnici a [D]ptáka který [Emi]tence [C]zazpívá v kleci pro mile[G]nce, [D]i [Emi]jó hó [C]hó, [G]i [D]jó [Emi]hó hó Na nebe tapetu a na podlahu mech krátce: život na slušných základech a ne tu existenci na hromádce mých nezbytných a tak zbytečných věci a v rámu okna zasklený vlastní dech, i jó hó hó, i jó hó hó A sbírku kořenek na šafrán a na mátu pět švestek, pádlo, moře na plakátu své nohy, ruce, hlavu, oči, svoji tvář svá rána, dny a noci, trhací kalendář a hrací náušnici a toho ptáka v kleci, i jó hó hó, i jó hó hó A v rámu okna zasklený vlastní dech krátce: život na slušných základech mých nezbytných a tak zbytečných věcí nebo jen vlastní dech a k tomu prázdný rám jó to ti pod stromeček dám, i jó hó hó, i jó hó hó .1. /: [D]Co to tam šu[A]poce [A7]za tú stodo[D]lú, :/ /: [G]šohajovi koně, [D]šohajovi koně, šohajovi [A]koně [A7]vody nema[D]jú. :/ .2. /: Nemajú voděnky, chtělo sa jim pít, /: /: mosela šenkérka, mosel šenkérka, mosela šenkérka pro vínečko jít. :/ .3. /: Špatný si synečku, špatný hospodář, :/ /: že svojím koníčkom, že svojím koníčkom, že svojím koníčkom vody nepodáš. :/ .1. C[D]o ty můžeš vědět, jak mi j[G]e, jak n[C]a lůžku sebou v noci h[D]ážu, básně pod jazykem jsou hořké hosti[G]e a j[C]á je spolknout nedok[D]ážu. .2. Poštovní úředník má pravidelný plat: pět peněz na stravu, pět peněz na byt. Strach nosí kamaše a krásně umí hřát a mnohý člověk na prsa je slabý. .R: /: P[Ami]ane básníku, č[Emi]ím to je, č[D]ím to je, č[G]ím to je? :/ [Dmi][Ami][Dmi][C][Dmi][Ami][Dmi][C][Dmi] [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] [G]Co ty ženy poví[C]dajů [G]Na mů hlavu pohlí[Dmi]dajú [F]Bože Bože [G]můj [G]Rady by mně pantle [C]vzaly [G]Na mů hlavu čepec [Dmi]daly [F]Bože Bože [G]můj [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] Je li tady kdo z rodiny Můj tatíček roztomilý Bože Bože můj Budů-li oni při mně stát Až mně budů věneček brát Bože Bože můj [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] Je-li tady má rodina Má maminka roztomilá Bože Bože můj Budů-li oni při mně stát Až mně budů věneček brát Bože Bože můj [Dmi][Ami][Dmi][C][Dmi][Ami][Dmi][C][Dmi] [G][C][G][Dmi][F][G][C][G][Dmi][F][G] [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] [G][Dmi][G][Dmi][G][Dmi][G][Dmi][C] [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] [G][Dmi][Ami][Ami7][G][Dmi][Ami][Emi][Dmi] [Dmi][Ami][Dmi][C][Dmi][Ami][Dmi][C][Dmi] .1. Řeka l[G]íně se loudá a kameny v ní dělají, že j[D7]ako nic, v meandrech kolem chat se plíží a kouká, kdo přijel a kdo co zase př[G]išel říct, z okenic do tmy chaty svítá, voní tu petrolej a vůně dřeva z v[D7]lhkejch stěn, narezlý panty zvedneš, otvíráš a na chviličku pouštíš z oken ch[G]atu ven. .R: B[G]ude se zp[C]ívat a povídat, co novýho nám tejden zase d[G]al a vzal, a z korun str[D7]omů bude Manitu se dívat, jak to vedem a jak vést to chc[G]eme dál. .2. A klacík ke klacíku, co děti přes den v lese našly, do kamenů poskládáš, na dekách, na lavičkách kolem ohně zpěvníky, to pro jistotu, vždyť to všechno znáš, taková doba je, že každej hledá, kam by schoval na chvíli svůj smutnej svět, jak panenka mít myšlenky prostě zapomenout, vynechat, nic nevědět. .R: .3. Když bílý saze padaj' do tváře a z čerstvejch větví syčí pára, kdo by smutnej byl, to asi zůstalo nám z dávnejch dob, že když se lidi, sejdou je jim líp, jako bys je pohladil. .R: [Ami]Co uděláme s tím námořníkem [G]co uděláme s tím námořníkem [Ami]co uděláme s tím námořníkem opil[G]ým hned z[Ami] ráná? vej hej to jsou věci [G]vej hej to jsou věci [Ami]vej hej to jsou věci opil[G]ým hned z ráná. .2. /: My pověsíme ho do lanoví :/ 3x pověsíme zrána. Ref. /: Vej hej to jsou věci :/ 3x pověsíme zrána. .3. /: Dáme ho do trnitého křoví :/ 3x dáme ho tam zrána. Ref. /: Vej hej to jsou věci :/ 3x dáme ho tam zrána. .4. j: Až se vzbudí bude jako nový :/ 3x až se vzbudí zrána. Ref. /: Vej hej to jsowvěci :/ 3x až se vzbudí zrána. [Emi]Dnes jsem seděl u pramene [C]vodu jako démant bral [D]jsem do dlaní a [Emi]pil [Emi]to pramínek pod kamenem [C]jako malý zázrak si [D]cestu na svět prora[Emi]zil [C]chtěl bych všem [D]zprávu [G]dát [C]co všechno se tu [D]může [G]stát že [Emi]dnes jsem seděl u pramene [C]vodu jako démant bral [D]jsem do dlaní a [Emi]pil Náhle jen tak znenadání přišla jedna dívka krásná, až se tajil dech a docela bez zdráhání sedla si do stínu, tam co nejměkčí je mech chtěl bych všem zprávu dát co všechno se tu může stát že náhle, jen tak znenadání přišla jedna dívka krásná, až se tajil dech [C]Všechno dosvědčí mi [D]modré nebe nad hla[Emi]vou [C]všechno dosvědčí mi [D]modré nebe nad hla[Emi]vou Šli jsme spolu podle břehu kde se voda ztrácí pod nánosem hrozných pěn jako pod lavinou sněhu zmizela ta dívka, já zůstal jako omráčen chtěl bych všem zprávu dát co všechno se tu může stát šli jsme spolu podle břehu kde se voda ztrácí pod nánosem hrozných pěn Všechno dosvědčí mi modré nebe nad hlavou a kdo nevěří mi co se všechno může stát ten, kdo nevěří mi ať nemůže klidně spát ! .1. Tak si někdy [D]říkám mít na chvilku [G]čas podívat se [D]zpátky co zůstalo v [H7]nás jestli ještě [C]smíme na kytaru [G]hrát jestli nemu[Ami]síme [D]vzpomínek se [G]bát .Ref: Pojď se vrátit zpátky s námi po stopách všech ohňů které vítr dávno s sebou vzal Daleko je vůně jehličí promoklejch celt a obzorů který jsi nepoznal Daleko jsou nádraží a čekárny kde zůstával stát čas Pojď se vrátit zpátky s námi na chvíli a vracet se tam budeš zas a zas .2. Přísahy a vášně to všechno odvál čas spravedlivej poutník ten se vrátí (vrací) zas tak si vzpomínáš a život půjde dál marně zapomínáš co všechno vítr svál .Ref: V revue, každý rád se pobaví Ale málokdo má zdání, co všem skrývá klaun. Nikdo neví, kde má místo bolavý Jen to zrcadlo je zrádný Ví, co skrývá klaun. Ví, co musí překousnout a spolykat Vrásky skrýt a na prknech se smát Když má zlost, má dost, Že nejradši by pad Řekne si: "Musíš, Oh, vstávej, Zpívej, skákej víc než akrobat Dokud maj´ Tě lidi rádi Dokud Ty jim máš co dát Neber si závist Měj sílu na hledání" Oh...málokdo má zdání Co skrývá klaun Co skrývám já. 3/4 předehra [C7maj][Emi][Dmi][G7][G+] I Když je [C7maj]po hře jsi [Emi]trop a [Dmi]docela [G7]v koutě [C7maj]a řeči jak [Emi]promoklý [A7]boty už [C#dim]dřou tě a když [Dmi]rozkrojíš [F+]jabko má [F]uprostřed [G7]kříž co [C7maj]zbejvá co ti[G74sus] zbejvá[G][G+] II Když se jeden díl dočte na poslední stránce a druhej už nenajdeš v poštovní schránce V noci do stropu koukáš a mizerně spíš Co [C7maj]zbejvá co ti zbej[A7]vá Zbejvá [Dmi]jistoty [F+]dar, že má [F]každá řeka svoje [G7]ústí zbejvá [C7maj]lidiček [Emi]pár, co tě v [A7]těchle trablech neo[C#dim]pustí buď si [Dmi]jistej, že [G7]jsou zlatem [Emi]lemovaný mraky [A7]černý najdeš [F]jistotu [G7]svou najdeš [Emi]jistotu [A7]svou a [F]ptáci ti [Fmi]zůstanou [G7]věrný[G+] I mezihra I Když namísto Ano se říká jen Třeba a co bylo pevný se drobí jak chleba Když už k opření nenajdeš pořádnou zeď Co zbejvá co ti zbejvá II Když se propiješ k ránu a hlava ti třeští a den zrovna začíná v mlze a dešti Třeba otevřeš okno a řekneš si Teď Co zbejvá co ti zbejvá .R: Zbejvá jistoty dar ... a [F]ptáci ti [Fmi]zůstanou [C7maj]věrný [C][F] [C]co zbývá mi ještě [F]mě opustila včera moje milá[C], [F] odešla do deště mě černá díra v hlavě po ní zbyla a ulicema chodí samí zdraví mladí perspektivní lidé a já doma sedím a čekám že nakonec snad přijde ... přijde... ?! [F][C][F][C][F][C][G] co zbývá mi ještě... Co znamená mít rád Tvé srdce vzít své dát Být raněná jak tráva růst A rosu pít z tvých sladkých úst. Ach srdce mé dnes zasáhl šíp Já krvácím a přec je mi líp Jsem prostě ztracená Je směšné se ptát Co znamená mít rád. Ach srdce mé dnes zasáhl šíp Já krvácím a přec je mi líp Jsem prostě ztracená Je směšné se ptát Co znamená mít rád. [DGDGDGDA] [D]Jeden je [G]papír a [D]druhý [G]kámen a [D]nebo [G]slza [D]coko[A]li [D]a tak to všichni hra[G]jem [D]a sebe neok[G]lamem [D]jen [A]dům a [G]oko[A]lí [G]Papír [D]zabalí [A]kámen [G]slza pomalu [D]kámen rozd[A]rolí a [G]sotva [D]ráno [A]vztanem [Hmi]už jsme [A]hned coko[G]li [F#miDAGDA] Jeden je papír a druhý kámen a nebo slza cokoli a tak to všichni hrajem a sebe neoklamem jen dům a okolí Plamen spolyká papír slza pomalu plamen uhasí jeden se nudí druhý trápí ptáme se proč asi Vždyť si jen trochu hrajem hrajem pro dům a okolí a sotva ráno vztanem už jsme hned cokoli. .1. Well did you ever make colcannon made with lovely pickled cream with the greens and scallions mingled like the picture in the dream? .2. Did you ever make a hole on top to hold the meltin' flake of the creamy-flavoured butter that our mother used to make? .R: Oh you did so you did so did he and so did I and the more I think about it sure the nearer I'm to cry oh weren't them the happy days when troubles we knew not and our mothers made colcannon in the little skillet pot. .3. Well did you ever take potato cake and boxty to the school tucked underneath your oxter with your books your slate and rule? .4. And when teacher wasn't lookin' sure a great big bite you'd take of the creamy-flavoured soft and meltin' sweet potato cake. .R: .5. Well did you ever go a-courtin' boys when the evenin' sun went down and the moon began apeepin' from behind the Hill o' down. .6. Did you wandered down the boreen where the clarachen was seen and you whispered lovin' praises to your own dear sweet collean. .R: .1. Táta vžd[G]ycky říkal: hochu, žádný str[C]achy, jseš kovboj v Co[G]loradu, můžeš krávy p[D]ást, já radši [G]utratil jsem psa a všechny pr[C]achy, do srdce [G]Evropy já v[D]odjel v klidu kr[G]ást. .2. Narvaný kapsy, prsteny, řetězy zlatý tam kolem krku místní Indiáni maj', a ty, co nemakaj', tak jsou nejvíc bohatý, musím si pohnout, dokaváď tam rozdávaj'. .R: Z Billa n[G]a Nováka změním si svý jm[C]éno, a až tu m[G]alou zemi celou rozkrad[D]em, rozkradem!, tak se vr[G]átím ve svý rodný Color[Emi]ado,[C] o tý zl[G]atý žíle ř[D]eknu doma vš[G]em. .3. Tam kradou všichni, co blízko vokolo bydlej', šerif se na ně jenom hezky usmívá, kdyby se nesmál, tak ho okamžitě zmydlej', házej' mu kosti za to, že se nedívá. .4. Místo krav tam, nelžu vám, prej pasou holky, a když jim nezaplatíš, vyrazej' ti dech, ale s IQ to tam nebude tak horký, místo na koních tam jezděj' v medvědech. .R: .R: + a o tý zl[G]atý žíle ř[D]eknu doma vš[G]em ... .R: Color[D]ado, Colorado, Colorado, z mládí tě zn[D7]ám, Color[G]ado, Colorado, Colorado, ráda tě m[G7]ám, jezer j[A]as, vůni hor, pastviny divokých stád, v lesích znám každý kout, krásné, krásné tě zn[D]át. .1. Léta t[G]ouhy, zbožných přání, čím víc t[C]oužím, život se sklání, už jenom p[D]ár chvil možná mi zb[G]ývá, ještě sílu v nohách cítím, chci zas j[C]ednou brouzdat se kvítím, jako d[D]ítě si pod skálou hr[G]át. .R: .2. Pojď se mnou, mé prchlé mládí, je to dávno, čas tak pádí, tam jednou možná se vratím, starou cestou tam u té skály, co se louky ve slunci pálí, tam se vrátím, mé Colorado. .R: [D]Když jsem býval malým klukem, říkali mi každý má svou [Emi]stáj, [A]já to tenkrát [Ami]vůbec nebral, [A]šel a toulal [Ami]jsem se [D]dál.[G][D][G] Železnicí nikdy stopem, občas po svých do světa se hnal, vychutnávat vůni dálek, s kytarou,co víc si přát. .Ref.: Zdravím tě [G]Colorado [A]country [D]moring, [G]domů se zas [A]vracím [D]rád. Zdravím tě [G]Colorado [A]country [D]moring, už [G]vím co mi [A]dneska můžeš [D]dát Hotely a noclehárny, silnice a nebe plné hvězd, peníze a krásné ženy, taky stovky nudnejch cest. Každý se mnou zazpíval si, rád můj song qvagadios gudbye, jak šla léta pochopil jsem, že i já mám někde stáj. .Ref.: Zdravím tě .......... (2x) .1. Oh c[D]ome by the h[G]ills to the l[A]and where f[G]ancy is fr[D]ee stand where the p[G]eat meats the sk[D]y and the l[G]ochs meats the s[A]ea where the r[D]ivers run cl[D/A]ear and the br[G]acken is g[D]old in the s[A]un and the c[C]ares of tom[C]orrow can w[D]ait till th[G]is day is d[D]one. .2. Oh come by the hills to the land where life is a song sing where the birds fill the air with their joy all day long where the trees blow in time and caressing wind is in June and the cares of tomorrow can wait till this day is done. .3. Oh come by the hills to the land where legend remains where stories of old fill the heart, soon they yet come again when our past it is lost but our future is still to be one and the cares of tomorrow can wait till this day is done. Do žlutejch kol vozů slunce se vopírá jedem už tejden a nikdo nezpívá jen Charlie hvízdá a koně pohání a rukou mračna much rozhání Kov žlutej do vočí nám ďábel nafoukal krajinou vyprahlou plahočíme se dál zpuchřelou plachtou nebe se dívá Come on boys, let´s go, come on boys, let´s go Come on boys, let´s go, come on boys - Come on! Do žlutejch kol vozů slunce se vopírá a mrtvý za námi nikdo nepohřbívá sedum dní v tejdnu zlato nás pohání a mračna písku obzor zaclání Hej Charlie tak přidej a práskni do koní Saint Ellis už září a whisky zavoní Chilkoot se blíží oči se klíží Madono proč zlato krví se dobejvá proč Yukon Chilkoot Peeks před námi ukrejvá sněhovej ďábel studený ruce má když kříže kolem stezky rozsívá Hej Charlie tak přidej ať vybereš si claim ten zástup před námi ví že jsou money time průsmyk se blíží voči se klíží Posledních pár yardů Charlie se doplazil pak ďábel do srdce mu rampouch zarazil Chilkoot je zrádnej studený ruce má na stezku nový kříže přidává Madono proč zlato krví se dobejvá proč smrtí jak sítem Chilkoot Tass prosejvá ledovej blizzard průsmykem hvízdá wir leben im atomzeitalter wir sind der zukunft mitgestalter computer könn' wir konstruiern die auf befehle reagiern computer karriere computer kann man programmiern auf gut und böse programmiern sie könn' neutronenwaffen lenken und atomar die welt versenken der countdown läuft mit radiowellen und radar erkennen wir die welt so klar wir sehn woher kommt die gefahr computer nehmen alles wahr computer karriere es könnte sein daß es passiert wenn sie von falscher hand geführt daß sie vernichten nuklear die welt wie einst hiroshima der countdown läuft jeden morgen geht er frisch rasiert pünktlich aus dem Haus wie programmiert gleicher weg und gleiche straßenbahn alles geht nach tagesplan kalt und unnahbar so ist sein ton und der schreibtisch ist für ihn der tron zeit ist geld drum lebt er nach der uhr gefühle schaden nur computerman computerman in deinen adern fließt kein blut computerman computerman du lebst als wärst du längst schon tot frau und kinder hat er gut dressiert so daß jeder ihm aufs wort pariert jedes wort klingt so wie ein befehl computer haben kein gefühl computerman computerman in deinen adern fließt kein blut computerman computerman du lebst als wärst du längst schon tot [A]Pálí,jenže ty se před ní neschov[E]áš čím dál víc [A]pálí tisíc [E]paprsků Vím že [A]není to jen tvá [E]pláž Fismi H7 Na co nejraděj vzpomínáš Nejen [D]slunce a písku [Hmi]sálání [D]se mnou tu postrád[H7]áš .Ref: Má [E]Copacabana [Cmi]horko a žár, Copacabanou chci [G#mi]být [E7]Abys mě zas jako [Hmi]blázen měl [Cismi]rád a [Fismi]se mnou tím pískem chtěl j[H7]ít E Cismi Gismi Má copacabana nejkrásnější copacabanou se stát (je ráj) [E7]Ty si můj svět ze všech [Gismi]nejsvětle[Cismi]jší a já [A]jsem ta kterou máš r[H7]ád Tak jako [D]dřív[E] Pálí jenže já se přede ní neschovám Pálí tisícem paprsků Kéž už není nic než má tvář na co nejraděj vzpomínáš Kéž jen láska a písku sálání s tebou si pohrává .Ref: Tvá Copacabana ... .1. Cesty b[A]ez konce, co maj' svůj řád, a kluky-bl[H7]ázny, co uměj' si hrát, a holky c[D]opatý s řemínkem ve vlasech, jak mám r[A]ád. .2. Jak je mně cizí protivnej svět barevnejch světel a řev diskoték, hučících ulic a špinavejch hospod, kde člověk člověkem není snad. .R: Po lese v[A]ítr s kouřem vál, písničku sm[D]utnou ve skalách hr[A]ál o touze přežít náš podivnej sv[E]ět tak, jak by sis př[A]ál. .3. Řeky stočený okolo měst, palce zalomený bez velkejch gest, a ohně s hranicí větší než dům, jak mám rád. .4. =1. .R: [D7]Včera má milá z [G]dlouhé [Hmi]chvíle [G]uplet[Hmi]la si [G]z dlouhých [D]vlasů [G]cop.[D7] Řek jsem jí: milá [G]do co[Hmi]pů si [G]plésti [Hmi]vlasy, [C]to je [Emi]nezpů[D]sob. [D]Mně totiž vlasy [Emi]svádějí [Ami]ke hříchu [Emi]abych se [Ami]potichu [Emi]přiblížil [Ami]zezadu, [Emi]ustřih tu [Ami]parádu [G]jako [A]malý [Hmi]kluk, docela vážně, [Emi]jako [D]malý [Emi]kluk, je-je-je-jé, jako [D]malý [Emi]kluk [Emi]Svádíš mne [Ami]ke hříchu [Emi]abych se [Ami]potichu [Emi]přiblížil [Ami]zezadu, [Emi]ustřih tu [Ami]parádu [Emi]jako [D]malý [Emi]kluk.[D7] Já totiž kdysi v páté třídě žačce jedné ustřihnul jsem cop. Býval jsem dítě zvídavé a neposedné, cop udělal "hop". Ta žačka potom lapala po vzduchu jak ryba na suchu, svůj cop i s mašlemi hledala na zemi, mně to bylo fuk, docela vážně, mně to bylo fuk. Dneska už po hříchu proč jsi tak potichu, nůžky jsou rezavé, tvé vlasy voňavé [Emi]já už [D]nejsem [Emi]kluk, je-jé-é, já už [D]nejsem [Emi]kluk. .1. Sm[Ami]uteční vzdechy b[Emi]ýků i s k[Hmi]yticí růží r[C]an z v[Ami]enkovských kostel[Emi]íků se [Hmi]opřou do varh[C]an. .2. Napití těžkou hlínou a vínem fiesty rozbíjí širočinou pohár prvý i pohár stý. .R: A št[Emi]íhlé ž[G]eny v z[D]ávoj[F]ích pak t[C]ančí v ulic[G]ích, b[Emi]ouří kr[G]ev a vr[D]ací sm[F]ích do [C]omámených tváří pálíc[D]ích. .4. Pak se zaplatí dluhy sobě, třeba veršem na pomník: tady spí gladiátor člověk a tady gladiátor býk. .1. Do oč[C]í se dívej dál a řekni znovu, c[F]os' mi cht[C]ěl[(C7)], že to, co d[F]ěláš, d[Bb]ěláš r[F]ád, že ti to stačí, [Bb]aby ses m[C7]ěl, tak to je málo, to je málo. .2. Zapomněls', že tu nejsi sám, jsou lidi, co chtěj' o schod vejš, podívej, básníci, jak hledaj', chtějí být o pár veršů dál, to není málo, to není málo. .R: Zhasněte sv[F]ětla, rozsviťte l[C]ásku, kamenným m[G]ostem můžeme j[C]ít, pro dobrý b[F]ydlo zapomněl sv[C]ět na krásu d[G]ucha, svobodu, kl[C]id. .3. Do očí se dívej dál a řekni znovu, cos' mi chtěl, mlčíš, a takovejch jsou mračna, účel se mění na úděl, a to je málo, a to je málo. .R: .R: .R: [D7]Včera má milá z [G]dlouhé [Hmi]chvíle [G]uplet[Hmi]la si [G]z dlouhých [D]vlasů [G]cop.[D7] Řek jsem jí: milá [G]do co[Hmi]pů si [G]plésti [Hmi]vlasy, [C]to je [Emi]nezpů[D]sob. [D]Mně totiž vlasy [Emi]svádějí [Ami]ke hříchu [Emi]abych se [Ami]potichu [Emi]přiblížil [Ami]zezadu, [Emi]ustřih tu [Ami]parádu [G]jako [A]malý [Hmi]kluk, docela vážně, [Emi]jako [D]malý [Emi]kluk, je-je-je-jé, jako [D]malý [Emi]kluk [Emi]Svádíš mne [Ami]ke hříchu [Emi]abych se [Ami]potichu [Emi]přiblížil [Ami]zezadu, [Emi]ustřih tu [Ami]parádu [Emi]jako [D]malý [Emi]kluk.[D7] Já totiž kdysi v páté třídě žačce jedné ustřihnul jsem cop. Býval jsem dítě zvídavé a neposedné, cop udělal "hop". Ta žačka potom lapala po vzduchu jak ryba na suchu, svůj cop i s mašlemi hledala na zemi, mně to bylo fuk, docela vážně, mně to bylo fuk. Dneska už po hříchu proč jsi tak potichu, nůžky jsou rezavé, tvé vlasy voňavé [Emi]já už [D]nejsem [Emi]kluk, je-jé-é, já už [D]nejsem [Emi]kluk. [E]Zdálo se mi v létě, že [G]mám tě trochu blíž, pak přišla [A]zima a já slyším: Hele, díky. Ale [E]nebuď na obtíž. [E]Přece nejde o to kdo z nás dvou [G]víc vydrží kdo to [A]ustojí za rohem se [E]svalí Najdu levnej hotel a [G]budu čekat celou noc dokud se [A]nevrátíš z těch svejch vejletů budu [E]mlčet o pomoc A tak tu stojím a čekám, čekám a stojím, [G]začínám mít dost a je to [A]pouhopouhá láska tak mě [H]vem na mi[D]lost[D#] [F#mi]vždycky jsem chtěl chodit s nějakou [C#mi]hezkou holkou [F#mi]vždycky jsem chtěl chodit s nějakou [C#mi]makovou [E]vždycky jsem chtěl chodit s nějakou hezkou [Hmi]holkou tak [D]proč teďka mám takovou[E]... [E]hodiny se zastavily o půl osmý já [G]nevěděl co s rukama co s nohama [A]brácha rozdal karty všem nám bylo jasný že [E]tímhle vlakem pojedem až do rána [E]hele, vole, vzkazuje ti tvoje holka že [G]můžeš klidně jít že ještě neví[A] ale prej se možná někdy [E]vrátí moje milá[G] kde jsi [A]byla [E]celou noc [E]moje milá[G] kde jsi [A]byla, kde jsi byla celou nocH vždycky jsem chtěl chodit s nějakou hezkou holkou vždycky jsem chtěl chodit s nějakou makovou vždycky jsem chtěl chodit s nějakou hezkou holkou tak proč teďka mám takovou... Couru. Cowboy, cowboy, cowboy Mít kolem sebe krávy a mít vobě ruce zdravý já bych v životě chtěl bejt jenom cowboy že krávy kolem nemám marně voči k nebi zvedám k životu mně musí stačit alkohol Kdo ženský vymyslel ten to tak špatně nemyslel jenom měl větší péči věnovat jim dál Kráva dojí mlíko ženský je to líto z života Ti peklo udělá .1: [C]Vždycky jsem si [C7]přál co [F]bych za to [Emi]dal [C]od rána [Gdim]do noci [Dmi]krávy na [G]pastviny [C]hnát[G7G+] [C]Jen jsem o tom [C7]snil [F]jak završit [Emi]cíl [C]nic už mě [Gdim]neláká [Dmi]jen život [G7]honáka [C]stád[G7G+] [F]Já cowbo[G]yem chci se [C]stát [C7]já [F]ten [C]job budu mít [G]rád[G7G+] [C]Jak mě bylo [C7]hned [F]devatenáct [Emi]let [C]z domova [Gdim]utek jsem [Dmi]šel hledat [G7]vysněnej [C]svět[G7] .2: Splnil se mi sen můžu každej den od rána do noci krávy na pastviny hnát Slunce nad hlavou jezdit dálavou za vodou za travou je úděl honáků stád Já cowboyem jsem se stal já jsem svého žití král Teď na ranči "Zet" jezdím už pár let než večer ulehnu hlt whisky dal bych si hned .3: Je to jak zlej sen musím každej den od rána do noci stáda na pastviny hnát To o čem jsem snil život těžký byl víc už mě neláká hrát si na honáka stád Já cowboyem nechci být já snad jinak můžu žít Padl na mě splín jak ztracený syn vracím se domů a z mýho snu zbyl jenom stín .R1. C[G]ož takhle dát si š[D]penát, š[C]pe-špe-špe-špe-špe š[Emi]penát. K[G]rálem všech květin je š[D]penát t[C]en zeleňoučký š[Emi]penát. .1. [Emi]Na talíř, když šéfkuchař ho dá[C]vá, [H]dáv[C]á n[H]ám[Emi] [G]strávník volá vivat hurá sl[F#dim]áva - šp[G]ená[D]t má[G]m.[D] .R2. Zdroj vitamínů skýtá to organismus vítá elixír mládí skrývá uvěří kdo se dívá. .2. S tělem tvým pak energie mává, mává dál on se zdrojem inspirace stává, stává nám. .R1. .3. Žen-šen ten je proti němu sláma, vím to sám špenát baští sportsmen, dítě, dáma, též si dám. .*: [D]Co chceš více - c[D#]hop se lžíce! .R1. [G#]Což takhle dát si š[D#]penát, š[C#]pe-špe-špe-špe-špe š[Fmi]penát. [G#]Králem všech květin je š[D#]penát [C#]ten zeleňoučký š[Fmi]penát. Brá[D]na města se [E]otvírá a [D]vyjíždí [E]průvod nekonečná řada mužů na koních v srdcích tepe touha, hlavy hrdě vztyčené pohled někam za obzor mají upřený Odjíždějí do dálek pod vlajkami s křížem svým a kdy se vlastně vrátí - nikdo netuší (r): Haj da dy dý dá - cestou jedou rytíři Haj da dy dý dá - cestou dalekou Haj da dy dý dá - vítr prachem zavíří Haj da dy dý dá - za výpravou křížovou Ve jménu jejich boha, ve jménu jejich víry ve jménu jejich zbraní a ve jménu kořisti jedou s nimi i kněží co maj drátěné košile co jim budou žehnat před každičkým útokem Jedou pod vlajkou s křížem - vstříc své budoucnosti jaká vlastně bude - nikdo netuší (r): Roky tiše uplývají a ten průvod řídne trýzeň, nemoc, bída, hlad - kdopak je sem zval a k tomu ještě nepřítel, který domov brání domov co každý z rytířů v dáli zanechal nezbývá než cesta zpět - pro ty co jestě zbyli pod zbytky vlajky s křížem - kdo by to byl tušil (r): Brána města se otvírá a vchází do ní průvod vrací se s hlavou sklopenou, zbylo jich jen pár kdo vrátil se zdravý - může být vlastně šťastný třicetiletí starci s vlasy ze stříbra Když odjeli do dálek pod vlajkami s křížem svým že se takhle vrátí - nikdo netušil !! Haj da dy dý dá - cestou jeli rytíři Haj da dy dý dá - cestou dalekou Haj da dy dý dá - vítr prachem zavířil Haj da dy dý dá - za výpravou křížovou. .1. Ct[Emi]ihodní jd[D]ou, mají sváteční pr[Emi]ocesí, pěkně růžoví js[D]ou, svědomí jest jim hr[Emi]ou, závist a z[D]ášť k pasu do měšce p[Emi]ověsí, mají baret a pl[D]ášť, a to cení se zvl[Emi]ášť. .R: Almužnu d[Ami]át, zvedat chvost jako p[G]áv, a když sis nakrad', tak sl[H7]av, běž se hadrákům klidně sm[Emi]át, (malé) úsměvy hr[Ami]át, a ty, cos' náhodou chc[G]íp', buď zdráv, je dobro jen vt[H7]ip, starý satan ví, že je ml[Emi]ád. .2. Farizej pán davu rád rady udílí, chce být prorokem zván, má už báječný plán, kdo nedá se svést, pojde s básníky za chvíli, bude pro svět to čest, kdekdo dojat tím jest. .R: .3. /: /: Ct[Emi]ihodní jd[D]ou, mají sváteční pr[Emi]ocesí, pěkně růžoví js[D]ou, svědomí jest jim hr[Emi]ou ... :/ :/ [C7maj] [Ami(7)] (A2sus)... -A1- [C7maj]Ctný rytíř v škrabošce, [Ami(A2sus)]jedoucí podle stopy [Emi]Neštěstí do srdce [F]vrazilo [Gmi] své kopí -A1- Ze srdce vytryskl proud horké krve mi a splynul vzápětí se sluncem, s růžemi -A2- [C7maj]Zrak obestřel mi stín, [Ami(A2sus)]výkřik mi splynul ze rtů [Emi]a staré srdce mé se Asodebralo [G]k čertu -B- [Ami]Tu rytíř Neštěstí [F]přijel až na dosah [D]seskočil ze sedla [A]sa ruku [G]ke mně vztáh' -B- Své prsty železné mi vložil v ránu znovu a ortel potvrdil mi přitom hlasem z kovu -C- [C7maj]A hle: jak vložil v hruď [Emi]své prsty bezcitné [F]vráz hrdé, upřímné [A]sv ní srdce [G]procitne -C- A hle: zníc prostotou nebeské harmonie dobré a horoucí srdce mi v hrudi bije -B- Nevěda, zda mě nešálí zrak a sluch strnul jsem jako ten, komu se zjeví Bůh -A1- Však dobrý rytíř ten zas nased na svou rysku kýv mi a zavolal, dříve než zmizel v trysku -A2- (jeho hlas dosud zní mi z dálky závratné): - Pozor! Věz, že to šlo jen jednou; víckrát ne! C7maj Ami(7) (A2sus)... .1. [D]Seděla cukrářka [G]pod písec[Hmi]kou bránou, [Emi]pojďte sem [D]chlapci, [C]já má cukro[D]vanou. .2. Proč ty si cukrářko hubičku cukruješ, pro tebe synečku, až k nám zejtra přijdeš. .3. Jedla bych jedla bych ty malé bobule, co mě jich donese syneček v rukávě. .4. Pila bych pila bych, vody se mi nechce, chtěla bych synečka, co je v novým městě. .5. Pila jsem pálenou, popálené pivo, až moje nožičky chodily nakřivo. .6. A ráno raníčko cukrářka cukruje, pod píseckou bránou jinýho miluje. .1. Můj př[C]ítel sn[Edim]ídá sedm kr[Dmi]emrolí[G] a když je sp[C]ořádá, dá si r[Edim]epete, c[Dmi]ukrlátk[G]o. On totiž ř[C]íká:"D[Edim]obré lidi zuby n[Dmi]ebolí[G] a je to p[C]aráda, chodit p[Edim]o světě a m[Dmi]ít, m[G]ít v ústech sl[C]adko[Edimmi]."[G] .R: Sl[C]áva, c[Edim]ukr a k[Dmi]áva a půl litru b[G]echerovky, h[C]urá, hurá, h[Edim]urá, půjč mi b[Dmi]ůra, útrata dnes d[G]ělá čtyři stovky. Všechny c[C]ukrářky z celé r[Edim]epubliky na něho d[Dmi]ělají slaďounké c[G]ukrbliky a on jim z[F]a odměnu zpívá z[G]as a znovu t[F]uhletu c[G]ukrářskou bossa-nov[C]u.[Edim][Dmi][G] .2. Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek, říká, že nad ni není, že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám. Koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek a já mám podezření, že se zakulatí jako míč a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč a já zůstanu sám, úplně sám. .R: .3. Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí, postava fortelná se mu zvětšuje, výměra tři ary. On ale říká:"Glycidy jsou pro lidi," je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje, někdo se zkáruje, někdo se zfetuje a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari. .R: .1. J[A]sem cvrček a stále cvrkám C[C]vrkám si k[D]řídel t[A]řením T[A]řením se úhoř množí M[C]noží se t[D]řením s[A] ní .R. S[D]ní se pak jako j[Emi]ídlo Ú[D]hoř se ústy [Emi]sní U[D]zený úhoř s[Emi]kýtá O[C]brovský c[G]huťový z[A]droj .2. Jsem cvrček a stále cvrkám Cvrkám si křídel třením Třením se úhoř množí Úhoří láskou k ní .R. Sní se pak jako jídlo Úhoř se s láskou sní Láska je jako úhoř Obrovský chuťový zdroj [G]Cvrček měl překrásné [D]houslič[G]ky, [G]hrál na ně veselé [D]kousíč[G]ky, [C]na přání zahrál i [D]dojemné, [C]jako když heřmánek [D]roze[G]mne. Cvrček měl překrásné housličky, hrál na ně veselé kousíčky, na přání zahrál i dojemné, jako když heřmánek rozemne. [G]Neznámí brouci [C]okolo jdoucí [G]začali tlouci [D]na dveře, [G]housle mu vzali [C]aniž se ptali, [G]zmizeli v dáli [D]za ke[G]řem. Neznámí brouci okolo jdoucí začali tlouci na dveře, housle mu vzali aniž se ptali, zmizeli v dáli za keřem. Cvrčkovi ukradli housličky, nemůže hrát svoje kousíčky, nemůže hrát svoje nokturna, noc je teď na mezi pochmurná. Cvrčkovi ukradli housličky, nemůže hrát svoje kousíčky, nemůže hrát svoje nokturna, noc je teď na mezi pochmurná. V osadě hmyzí sousedce ryzí cvrčka v té krizi rozněžní, u jeho dírky před jeho dvírky konají sbírky peněžní. Cvrčkovi koupili housličky, zas hraje veselé kousíčky, zas hraje kousíčky dojemné, jako když heřmánek rozemne. Cvrčkovi koupili housličky, zas hraje veselé kousíčky, zas hraje kousíčky dojemné, jako když heřmánek rozemne. .1. F[Ami]angle, stuhy, praporečky, diváci u trati, h[Emi]ohohohohohoh[Ami]o, závodníci jako tečky, peletón strakatý, h[Emi]ohohohohohoh[Ami]o. V[C]e velkém balíku js[G]ou všichni namačkaní, j[Ami]e to sport pro chlapy. K[C]aždý zná taktiku [G]a má své vlastní plány d[Ami]o dnešní etapy. .R: J[Dmi]ó, když to jd[E]e, tak to jd[Ami]e, ale pl[Dmi]ánování n[E]ení ještě vš[Ami]e. J[C]ó, když to jd[G]e, tak to jd[Ami]e a když to n[E]ejde, tak se m[Ami]usí jet a vš[E]ecko časem př[Ami]ejde. .2. Hele, koukej, támhle vepředu, nějaký šílenec, hohohohohohoho, řekl si:"A teď jim ujedu!", no je to jeho věc, hohohohohohoho. V blátě a sajrajtu cítí se vítězem, do toho, do toho! Přijel až z Kuvajtu, však my ho převezem, ohohohohoho. .R: Jó, když to jde, tak to jde, ale pouhá snaha není ještě vše. Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde. .3. A tam vzadu, co se děje, někomu došel dech, hohohohohohoho, v očích stopy beznaděje, životní neúspěch, hohohohohohoho. Dostal se do celku za přístup k tréninku a teď mu všichni mizí. Zklame svou manželku, syna i maminku doma před televizí. .R: Jó, když to jde, tak to jde, ale správný tréning není ještě vše. Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde. .4. A tam borec v žlutém triku, každému na ráně, hohohohohohoho, kolem něho pět maníků určených k obraně, hohohohohohoho. Mají své pokyny, náskok je osm vteřin, co kdyby, nedej bože. Leader je jediný, chraňme ho před soupeři, je to na ostří nože. .R: Jó, když to jde, tak to jde, ale ochrana není ještě vše. Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde. .5. Kilometr sto dvacet pět, blíží se prémie, hohohohohohoho. Jeden už se ze sedla zved' a: Sláva, ať žije!, hohohohohohoho. Malý cíl, taky cíl, vždyť nejde o život, jedeme pro radost. Svůj úkol vyplnil - prémie, jeden bod a to je taky dost. .R: Jó, když to jde, tak to jde, ale prémie, ta není ještě vše. Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde. .6. Číslo třicet dobře chápe, jak se stát vítězem, hohohohohohoho. Kdo je blbý, ať si šlape, chytrý, ten se veze, hohohohohohoho. Schovaný za zády těch, co má před sebou, s nikým se nebratří. Vítr mu nevadí, ruce ho nezebou, kdo šetří, má za tři. .R: Jó, když to jde, tak to jde, ale chytrá hlava taky není vše. Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde. .7. V bráně borců první borci jdou loket na loket, hohohohohohoho, oba favoriti horcí, to bude divoké, hohohohohohoho. Stadión povstává, poslední zatáčka a oba končí v pádu. Jó, někdy vyhrává, kdo se moc nemačká, ten, kdo je třetí vzadu. .R: Jó, když to jde, tak to jde, ale vítězství děcka taky není vše. Jó, když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všecko časem přejde. 1 [G]Pred polnočným barom [F]nemá nikto nárok. [C]Čaba vyhadzovač [G]ignoruje Slovač. Záleží len na ňom, [F]koho ešte vpustí. [C]Môžte doňho hustiť maďarsky aj rusky. .2. Chcem vytiahnúť eso z poznačených kariet. Zabudol som kde som. V Bratislave, starec ! Chlapci prišli na to, soľ nie je nad zlato. Dávno som to zistil [G]všade sú tí istí. Djé hej, hej,hej (r)[G]Stáli sme tam asi [C]štrnásť dní [A]Kričali sme naňho: [Č]aba [D]neblázni; hej,hej [G]Stáli sme tam asi [C]štrnásť Dní. [A]Skúšali to hrozbami aj [D]peniazmi. Čaba,[G]neblázni ! Čaba, [C]neblázni [D]Čaba, Čaba, Čaba, Čaba, neblázni ! Předehra [GmiAdimCmi7Gmi6Ami5GmiD7Gmi6] 1.[Gmi]Přístavní ulička, [Cmi]ozvěny kroků [D7]půlnoc má tajemnou [Cmi6]zář [D7] [Gmi]najdeš tu [Gmi]flákače, [Cmi]bludičky doků [D7]lidi, co ztratili [Gmi]tvář Ref: [G]Jedině Joe, [Gmaj7]Joe, [G7]Joe, když tady [Ami]kotvil s frega[Cmi]tou Uměl mi [G]lásku [Emi7]bohat[A]ou ze srdce [D7]dát Jedině [G]Joe, [Gmaj7]Joe, [G7]Joe, když u mě [Ami]naposledy [Cmi]spal Ten večer [G]do vla[Emi7]sů mi [A7]dal [D7]karafi[G]át Šeptal mi [C]do dlaní, [Cmi]mluvil i [G]ze spaní Došlo mi [F#7]s úžasem, že mě má [Hmi]rád [AmiD] Jedině [G]Joe, [Gmaj7]Joe, [G7]Joe, našel mou [Ami]hvězdu ztrace[Cmi]nou Přišel mi [G]na ro[Emi7]zlouče[A7]nou [D7]čajovou [G]růři dát 2. Bludičko, dušičko, máme to svízel život ti špatně radil náruč jsem prodala, námořník zmizel ani mě nepohladil dam dabady dam, dam dabady dam ani mě nepohladil dohra [GmiAdimCmi7Gmi6Ami5GmiD7Gmi6] [F]Videl som l[C]ásku raz vo sne kráčať [Bb]lúkou dúh[F]ovou [F]Jej krehký [C]hlas na krídlach niesol [Bb]tónov pár[F]. [F]Zlatisté slnk[C]o si nápev piesne tíško [Bb]húdlo s ň[F]ou [Gm7]Ja som sa [C]krásou opájal[Bb][F][Gm7][F] Šaty ti, láska, sám vietor utkal z jemných pavučín,z nesmelých slov, ktoré vždy šepká milencom Škoda, že márne sa pokúšam ťa zovrieť v náručí, škoda, že láska si len snom. [F]Láska, l[C]áska, od[Bb]hoď svoj záv[C]oj pestrý [Dm]Láska, l[Am]áska - túž[Bb]bou [F]už z[Gm7]voní zv[F]on Láska, lá[C]ska - čar[Bb]ovný obrus p[C]restri [Dm]Láska, l[Am]áska - ľú[Bb]bosť [F]daj m[Gm7]ojim [F]dňom Zajtra ťa láska chcem znovu čakať na tej lúke snov, budem tam sám až zmĺkne v oknách svetlo lámp, možno zas prídeš a obdaríš ma piesňou ľúbeznou Ti za tú pieseň všetko dám. Láska, láska, vystúp raz ku mne zo snov Láska, láska - ruku ti podá rým. Láska,láska, poď sa raz túlať so mnou Láska, láska - pôjdeme za šťastím. [C]Z dálky se k nám vrátil čáp, letěl sedm dní, je sláb. [F]Má to tady zřejmě rád, [C]když tak velkou dálku zvlád. [F]Až nad vámi prole[G]tí, [F]sledujte to rozpě[G]tí, [F]nebraňte se doje[G]tí, vždyť vrátil se [C]čáp. Z dálky se k nám vrátil čáp, letěl sedm dní, je sláb. Má to tady zřejmě rád, když tak velkou dálku zvlád. Až nad vámi proletí, sledujte to rozpětí, nebraňte se dojetí, vždyť vrátil se čáp. [F]Krásnou práci písemnou chci [C]psát, [F]že tu ptáci dlí se mnou jsem [C]rád, [G]rád. Z dálky se k nám vrátil čáp, letěl sedm dní, je sláb. Važte si ho občané, než nám podzim nastane. Je tady čáp, je tu ten toulavý čáp, musí to místo mít rád, vrátil se k nám věrný čáp. Předehra [A5][G6][F7maj][F9][A] 1.[A]Dívej, jak nad námi [G]krouží z výšky se [F]spouští jak letní [A]mrak perutí mávat nám [G]zkouší zhlíží se v [F]loužích jak v peřin[A]ách Ref:[A]Každý ruk na jaře se tenhle [Emi]zázrak stává to se [G]čápi vrace[A]jí kolik pouští a kolik písku je [Emi]cestou provází /: a [G]kolik je těch, co nedole[A]tí :/ 2.Mávej zdviženou rukou klínu ptáků nad hlavou vrací se zpátky domů ke svým stromům a komínům 3.Čekám až se z výšky snesou ptačí křídla k hnízdům svým na louku jarem rozkvetlou sám tu stojím a přemýšlím P[Ami]oved[E]al mi [Ami]ujo n[G]áš, ž[C]e vraj r[Dmi]obím šp[Ami]ioná[E]ž, [Ami]a ja r[G]ob[E]ím [Ami]od nevidíš do nevidíš b[E]ez ohľadu n[Ami]a tonáž. Škr[E]abe ujo - d[Ami]aromn[G]ík k[C]osoštv[Dmi]orce n[Ami]a pomn[E]ík [Ami]a ja [G]id[E]em c[Ami]ez Košice do Sušice, b[E]ude zo mňa t[Ami]ajomník, [Dmi]a ja [E]idem c[Ami]ez Košice do Sušice, b[E]ude zo mňa [Ami]tajo[E]mn[Ami]ík. .1. Máš v s[C]obě světlo sn[G7]ad všech hv[C]ězd, jak krásně umíš hl[G7]avu spl[C]ést, tak něžně jde č[F]as, když bl[C]ízko tvých ř[G7]as svou p[C]usu nechám v[G7]e tvé kv[C]ést. .2. Tajně poslouchám tvůj dech a tep, zrychlí se, když dlaně mám tam okolo spánku blízko tvých řas, když zhasnem, touha ztiší hlas. .R: Pr[C]obuzená rána, když se d[G]otknete jen, v k[F]outku pusy zůstal vl[C]as, vůně mýdla n[F]a rukách, jak z[C]astih' tě d[G7]en, a v[C]yrovnaný č[G7]árky ř[C]as. .3. Ještě nevstávej, já chci to hrát, teď je ta správná chvíle na písničku, jak panenku měl, měl Janíček rád tam u Hradišťa na trávníčku. .R: + /:[F] a v[C]yrovnaný č[G7]árky ř[C]as ... :/ .1. /: V[Dmi]ydám já se loupit d[F]o prešp[Gmi]urské b[A]ank[Dmi]y, :/ /: [A]abych s[Dmi]i moh' koupit, [F]abych s[Gmi]i moh' k[A]oup[Dmi]it, abych si moh' koupit č[F]arnog[Gmi]urské t[A]ank[Dmi]y. :/ .2. /: Vždyť jsou jenom zbožím jak oříšky burské, :/ /: s požehnáním Božím, s požehnáním Božím, s požehnáním Božím tanky čarnogurské. :/ .3. /: Zboží s dobrozdáním od Fedora Gála, :/ /: snad i s požehnáním, snad i s požehnáním, snad i s požehnáním pana kardinála. :/ .4. /: Z křesťanství zbude tu andělíček s harfou, :/ /: zahude v duetu, zahude v duetu, zahude v duetu s premiérem Čalfou. :/ [D]Čaroděj, dobroděj [A7]má čarovnou hůl. [D]Čaroděj, dobroděj, [A7]má čarovný stůl. [D]Mávne holí, [A7]holub letí, [D]mávne dvakrát, [A7]druhý, třetí, [G]úsměv dětí [A7]čaroděj má [D]rád. Čaro[A7]děj, dobro[D]dě[A7]-ej, [D] čaro[A7]děj, dobro[D]děj [A7] Čaroděj, dobroděj, plášť ze zlatých hvězd. Čaroděj, dobroděj, přijďte přesně v šest. Křišťálovou kouli koulí, děti ztichnou, očka poulí, princeznička z kapradí jde spát. Čaroděj, dobroděj, čaroděj, dobroděj [D]On je můj [G]pán a já jsem [A7]pouhý [D]pomocník, ho[A]loub[Hmi]ci [F#mi]vzlétli [G]a já tu sním o tom, že smím kouzlit [A7]sám, sto míčků mám v rukávech. Čaroděj, dobroděj, má velikou moc, čaroděj, dobroděj, mávne a je noc. Vymění za krále eso, králíčci mu vejce nesou, z vajíčka pak vylíhnu se já, čaroděj, dobroděj, čaroděj, dobroděj. Čaroděj, dobroděj, smíchu plný sál, čaroděj, dobroděj, pojď, proč by ses bál. Přináší zas lidem štěstí, přijď si pro něj na náměstí, každému z něj tajně kousek dá, [D]čaro[A7]děj, dobro[D]dě[A7]-ej, [D] čaro[A7]děj, dobro[D]dě[A7]-ej. [D] Čaro[A7]děj, dobro[D]děj. [H]Na kapkách vína, [A]těch co zbyly ve sklenkách [H]Musíš dusit víří [A]dráp - [H]ingoustem to přichutit [A]Vosí hnízdo v tom pak mít [H]na který si ráno [A]šláp Pak se můžeš hned [H]ptát (r): Láska ta je v [A]šupinách ptáků [A/E]Ve větvích máků a [H]na a křídlech psů Žár letních vánoc [A]Půlnoční ráno [A/E]Musíš se vrátit do [H]krajiny snů Udělaj vývar z vytřestěnejch pohledů Který jen ty můžeš mít V pološeru bez kontur - přidej likér z nočních můr Aspoň týden má to vřít - pak to musíš hned pít (r)2: Láska ta je v šupinách ptáků Ve větvích máků je hranatej míč Žár letních vánoc Půlnoční ráno Se žltou vránou lásku nechytíš (r): Ó né ta je v šupinách ptáků Ve větvích máků A na křídlech psů Žár letních vánoc Půlnoční ráno Musíš se vrátit do krajiny snů Jestli chceš lásku - lisuj šťávu z rukávů Které vlají noční tmou Přidej báseň o peklu psanou hrotem z kančích klů Jenom takto šance jsou. Jen tak lásku získáš (r)2: Láska ta je v šupinách ptáků Ve větvích máků je hranatej míč Žár letních vánoc Půlnoční ráno Se žltou vránou lásku nechytíš [H], [A], [F#mi], [H] Žár letních vánoc Půlnoční ráno Se žltou vránou lásku nechytíš (r)2:, (r): Proč ta [Emi]dívka právě [A]dneska na [C]mě zkouší [D]ty své čáry Pihova[Emi]tá je a [A]hezká pokouší [C]se hlavu [D]zmámit chce mě [C]zanést [G]do své sbírky uloven[C]ých mužských srd[H7]cí je to [Emi]pouhá čaro[A]dějka [C]za kter[D]ou se [Emi]táhnou vlci Proč ta dívka v tomhle baru opíjí mě levným vínem není sama sedí v páru v nevinnosti barvy bílé na hru s ohněm není chvíle proč chce abych se jí bál a jako každý její kráse pozdě k ránu podléhal RF: [Ami]Laciný úsměvy [F]ze starejch filmů [Dmi]z pamětí kokety [G]vyrvané stránky [Ami]pohledy s výzvami [F]jestli ji přijmu [Dmi]rozdrcený [Emi]unavený jsem [Ami]já Na krk dám jí náhrdelník bude ze Slaptonské pláže inkvizičním hlasem povím co teď šije ať hned páře možná jindy v jiné době jako slepý šel bych dál s temnou vílou do komnaty abych její hru tam hrál [Emi]Já z pověsti [D]znám té, a [Emi]ty varu[D]jou, [C]že máš oči [H]zrádný a [C]že [H7]čarujou. [Emi]A tak bitvu [D]svádím, Emivím že prohra[D]nou, [C]ty oči mě [H]hloubkou [C]stejně [H7]uhranou[Emi]. (r): [Emi]Kdo s tou krásou [D]tvou [C]se vy[Emi]rovná, [Emi]když jak ohňů[D] žár[C], jsi [Emi]čarovná. Kdo v těch očích patra, v ten ráz oněmi, vždyť jsi čarodějkou, silou z podzemí, když zhasnu, tak blejska, mi žár zelená. Být středověk temnej, už jsi spálená. (r): A tak bitvu vzdávám, jsem v moci sil zlých, a s tou čarodějkou, tančím při ohních. Má v sobě žár výhni a bodání dýk, i že mne se stává ďáblův pomocník, ďáblův pomocník. Zapalte [Dmi]hranici smolnou loučí dneska se [C]přijel dívat i král Už znějí [Dmi]bubny, už dav lidí křičí už oheň [C]ve větvích vesele vzplál Popel [F]na vlasy dívky [G]padá z očí [Ami]strach slzy nestačí smýt Stojí [Gmi]před lidmi [F]jak děvka [Gmi]nahá v cárech [A7]snaží se duši svou skrýt Už hoří kůl už plameny tančí kámen hodí vztek i zášť Jedno dějství se za chvíli skončí anděl smri roztáhne plášť Poslední kapka ve džbánu zbývá kapka života, co chvilku plál Až život dohoří, tak budem zas zpívat vzal jí ďábel a my žijem dál Krvavé plameny do nebe letí černý anděl už natáhl dlaň Kdo je sám, ten život svůj ztratil kdo je sám a kdo nemá v ruce zbraň Nestačí o pravdě lidem zpívat nestaží uhnout a nechat se bít Zkus zvednout zbraň a zhluboka dýchat zkus zvednout zbraň dokud nebude klid Zpívám, země usíná, oči ptáků v korunách svítí. Slunce šlo už spát, snáší se chlad, chytám dlaní měsíc jak sítí. Ztrácím svoji lidskou tvář, stíny ohňů po zemi tančí. Černou kočkou stát můžu se snad, hledám v trávě pírko stračí. Vztáhnu dlaně k plamenům, stříbrný oheň sílu dává. Nohy roztančím, ve větru zní známý příběh, co se mi zdává. Sbírám duše prošlých zim, snad mě dočká léto příští. Vítr roznáší semínka příběhů tam, kde prameny prýští. Zpívám, země usíná, oči ptáků v korunách svítí. Slunce šlo už spát, snáší se chlad, chytám dlaní měsíc jak sítí. .1. Zuzana b[Dmi]yla dívka, kt[C]erá žila v [Dmi]Amesbury, s jasnýma [F]očima a ř[C]ečmi pánům n[Dmi]avzdory, soused[F]é o ní ř[C]íkali, že t[Dmi]emná kouzla zn[Ami]á a ž[Bb]e se lidem v[Ami]yhýbá a s ď[Bb]áblem pl[C]etky m[Dmi(G)]á. .2. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil a pověrčivý lid se na pastora obrátil, že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí, a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví. .3. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali, a když ji vedli městem, všichni kolem volali: "Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš, teď na své cestě poslední do pekla poletíš!" .4. Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění, ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou, sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou. .5. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná, v noci se v černou kočku mění dívka líbezná, je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění, a všichni křičeli jako posedlí:"Na šibenici s ní!" .6. Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy, pak z tribunálu povstal starý soudce vážený: "Je přece v knize psáno: nenecháš čarodějnici žít a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!" .7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou: "Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam, pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!" .8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici a všude kolem ní se sběhly davy běsnící, a ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou, zemřela tiše samotná pod letní oblohou ... Sla[Hmi]bounká [C]tichá [B]A já ji mám [C]vzít a [D]nést Koberci květů Někam do jiných světů Jen pryč z těchto měst a hvězd Kde [Emi]zas bude tančit a [Hmi]na zlou si [C]hrát [D]Od smíchu uplaka[C]ná A kde [Emi]vlasy si nechá Zas [Hmi]divoce [C]vlát [D]Do větru co po ní [G]Vůně pak uklidí [C]rád [Emi]Leží a spí tam [A][Hmi]já nepos[C]pícham [B]říct jí [Gmi]vypršel [D]čas Čas slibů a chyb Jak bych chránil ji líp Kdybych věděl že potká mě zas Teď už jen její tíhu Smím na sebe brát A doufat že zláme mi vaz Abych se nemohl vrátit A na věky lhát Že jsem nenašel nepoznal Nic víc než jen její hlas Leží a spí tam A já prším a svítám A davy jdou skrze nás A s očima do ó Celá člověčí Zoo Zdráhá se přijmout ten vzkaz Že se [Emi]loučí a vrací se [Hmi]Do jiných [C]let a [D]do jiných kolobě[C]hů A až se [Emi]poslední plamínek [Hmi]Promění v [C]led [D]Vytrysknou gejzíry [G]slunci Až za onen [C]svět [Emi]Leží a spí tam [A][Hmi já nepos[C]pícham [B]říct jí [Gmi]vypršel [D]čas Světla aut už svítí, noc už přichází, na chodníky kapky padají, v parku měsíc visí, přímo ve větvích, a lidi domů z kina prchají Před barem tu kdosi v dešti postává, věčný problém vejít nevejít, jsi to možná ty, jsem to možná já, věčný problém pít a neopít Je to čas, čas, čas, někdy láme vaz, je to čas, čas, čas co máš rád, je to čas, tvůj čas Auta kolem svištěj, někdo jede spát, jinej zase z domu utíká, déšť ti umyl vlasy, a s nima smutky tvý, noc tě v baru zvolna polyká Jsou tam stejný lidi, jsem tam taky já, a holka tvář tvou náhle pohladí, i když není hezká, hezká se ti zdá, přemejšlíš a to ji odradí Je to čas.... Když jseš potom k ránu, prázdnou ulicí, děti ještě s medvědama spí, zmizela ti s nocí a deštěm půlnočním nebyla či byla co já vím Na protější straně půjdu možná já, zrovna jak ty prázdnou ulicí, ptáš se kdo ti z očí písek vymejvá ,kdo nakrmí mládě krkavčí [Emi]Klidný stín [C]měsíčním podkrovím [Ami]naslouchá[G], [F#] [Emi]poznal [C]nás jen jako [Ami]zasněné[G], [F#] [Emi]Mění se v [C]bezradnost, nutný [Ami]skvost, mnoho slov[G,] [F#] [Emi]světlo [C]bylo stále [Ami]jasnějším[G], [F#] Prostor čas a vějíř sluncí hlav spletených čas nás objal jako velký plášť Blízký sráz je v nocích ze snů hráz stavěná a stromy kvetli jarní únavou Slepý [C]pták, čas je [Ami]znát mít rád[G], [F#] Slepý pták, čas je znát mít rád Z času most stírá ze rtů obraz tajemný krouží věky světům napořád Beze stop je z něho cítit chlad semknutí O poslední slovo řekne si 2x Slepý pták, čas je znát mít rád Čas a [G]déšť [G6]vůni [H7]splách ze tvých [G]úst po mali[C7]nách kdo to [G]jen zavin[E7]il [A7]co mě [D7]trápí [Dmi5]nemám [D7]pro co [G]žít V banju mém skřípe tón hledím sám na Orion stovky mil procourám, marně toužím s tebou někam jít. [C]Dlouhé týdn[Cmi]y vláč[Eb]ím ranec [G]zarmoucení [C]půvabu a krásy ani [A7]vůní[D7] ne[D+]ní. Mám já [G]mám [G6]trápen[H7]í v srdci [G]mám snad kame[C7]ní kam se [G]jen ulož[E7]ím, [A7]kdo mi [D7]podá [Eb7]chladnou [D7]vodu [G6]pít. Až přejde divnejch písní čas co namalujem na obraz kde zakletí jsou ptáci hříšní tak jako hudba v nás Až hřívy koní budou vlát a strážní ohně budou plát kdo za lokomotivou roků bude se za nás ptát Kdo nám kšíroval ty ptáky střapatý co nás celej život provází kdo nám šlapal celou cestu na paty proč slunce pro nás nezachází Kdo se s námi probíjel až k obzorům za které nás vítr z rovin hnal kdo na cestách došel k stejným názorům kdo s námi zas bude šlapat dál Jak daleko a blízko zní hlas harmoniky večerní jak vysoko a nízko letí oblaka páteční Dál v srdcích nosí každej z vás co nevejde se na obraz kdo odpovědět umí správně kamarádům na dotaz [Cmi][B][F][Cmi][B][As][F][B] [Cmi]Nedá sa vrátiť do [Dmi]lavíc, už je to preč sú pre nás príliš [Cmi]úzke. Nad snom krátkych [Dmi]nohavíc zlom detský meč, tvoj meč je teraz [Es]úspech aj keď občas boľa[Dmi]vý. Čas [Gmi]mláďat, čas [Cmi]mláďat, čas [C#]mláďat dozrel v [C]nás. (r): [Cmi]Krátky [Gmi]zázrak [Fmi]mladosti teraz [B]chyť šancu žiť [Gmi]kým vyprší ti [Cmi]úver. [Cmi]Krátky [B]zázrak [As]mladosti, teraz [Fmi]chyť krásnu šancu [Gmi]žiť, dozrel čas mláďat v [Cmi]nás. Život nám šance nevracia prihrávka, smeč aj pieseň má byť útok. Roky rátaj do dvadsať. Zlom detský meč. Viem, že je ti ho ľúto, život šance nevracia. Čas mláďat, čas mláďat, čas mláďat dozrel v nás. (r): [Ami]V koupelně se ďábel [Emi]po zdi prochází když ruka [Dmi]rozechvělá žiletku [Ami]rozpůlí Jak perly na zemi, vypadaj prášky rozsypaný a kruhy pod vočima řeknou, že už je po vůli Je [Ami]čas [G]ode[F]jít! [Ami][E] Marný by bylo přemlouvání ať ještě chvíli počkáš spirála skončila, bylo toho dost Vypadáš komicky, jak figurka z Moliera jen tady chybí sranda a chybí radost Je čas odejít! Vždycky jsi chtěl bejt rytířem, jak jejich jízda železná tvrdá je realita, troška zbyla z toho snu A tak se klížej voči k předlouhýmu spánku co jak tečka zakončí řadu dlouhejch dnů Je čas odejít! Tak zkus bej aspoň jednou rytířem, a řež se v bitvě prohraný zkus z nova vykročit, sil máš ještě dost Neboj, bude hůř! Tak si šetři bolest! Pro smrt jsi, hošíku, nevyrost [Ami][G][F][Ami][E][Es] .1. [E]Už končí tanec uspěchaných kroků [E7]já na tři dny zas měním alias [Ami]mé všední město pohyblivých roků [H7]teď na [E]problémy lidí nemá čas. .2. Čas odjezdů a zavírání dveří čas horizontů probuzených rán čas očí které jenom dálkám věří čas loučení u vlaků dokořán. .R: /:[E]Houká vlak, kouká jak [A]telegrafní dráty běží kolem trati jiskry sněží [E]houká vlak:/[GAE] .3. Znám vlaky které vedou za obzory a vlaky které jedou bůh ví kam já začínám psát dneska jinou story a na happy end vůbec nespěchám. .4. Jak láska neví kdy se příběh končí tak mraky mají vůni cizích měst a tulák často píseň nedokončí když pozdě je na refrén planých gest. .R: /:[E]Houká vlak, kouká jak [A]telegrafní dráty běží kolem trati jiskry sněží [E]houká vlak:/[GAE] Varianta písně z autorského CD 25 písní Už končí tanec uspěchaných kroků já na tři dny zas měním alias mé všední město pohyblivých roků teď na problémy lidí nemá čas Čas odjezdů a zavírání dveří čas horizontů a probuzených rán čas očí které jenom dálkám věří čas loučení u vlaků dokořán Houká vlak kouká jak telegrafní dráty běží kolem trati jiskry sněží Houká vlak Znám cesty které vedou za obzory a vlaky které jedou bůhví kam já začínám psát dneska jinou story a na happy end vůbec nespěchám Jak láska neví kdy se příběh skončí tak mraky mají vůni cizích měst a tulák často píseň nedokončí když pozdě je na refrén planých gest .1. [G] V[D7]ečer si chystá sítě, d[G]ívej, a chytnul i n[Emi]ás,[Emi/D] j[C]eště chvíli se mnou zp[Ami]ívej, než odejdu z[D7]as. .2. Z neonů proudy světel pálí a mění tvou tvář, víš to, že dávno nejsme malí a nenosíme svatozář. .R: Čas r[D7]ozchodů, ten bolí v[G]íckrát, i když se tomu nevěř[C]í, lásku nedokážeš v[Ami]yhrát, nemůžeš chytnout pápěř[D7]í, co vítr ke slunci už [G]odvál a na prach jistě rozmet[C]al, svýmu slibu taky d[Ami]ostál v[D7]ítr, co letí někam d[G]ál. .3. Neboj se, čas, ten rány zhojí, je nejlepší fáč, pokaždý rvát se za něj stojí, ať jsi snílek nebo rváč. .4. Ztracená víra se ti vrátí, až překročím práh, proud slzí zadržet se krátí, sypou se jako z lusku hrách. .R: .1. [Emi]Když prvně na jaře ženy si do ulic [H7]vyjdou [Emi]nemohu za to že vzplanu jak slaměný [H7]vích [E]Stá[E7]vám se [Ami]rázem [Emi]zlodějem růží [H7]a to je můj nejvě[Emi]tší hřích .2. Až jednou v zrcadle objevím ve vlasech bílo dojde mi neklame že na mě podzim už dych Koupím sto růží odpusť mi bože i tenhle poslední hřích (r): [E]Rád mám rád čas [H7]růží rád mám rád čas [E]růží Láskou zn[E7]ít a dí[A]vek pohledy [F#mi]pít [E]když tohle zkončí [H7]tak tady nemohu [Emi]žít O[E]strov nádherný z dáli svítí P[G]oklad v jeskyni temnot U[E]krývá tam svojí síť K[G]rví upírů skrápí svou cestu s[G]i hlídá Věčné vábení dotyky sítí blesky probíhaj tepnou stébla chytá se vzývá můzy Hloupý co věřil jednou Svou hlavu teď sklání A[A] nemá [G]sílu [D]lhát.... .R: Už jí [G]podléh[A]áš, ztratil si v[F]šechno cos m[D]ěl A teď[G] máš mundůr z[C] pruhů[D] když se vysvléká svůdná jak půlnoční had Už se blíží čas sluhů Vítr pílí myšlenka létá komu nepravost vytknout oči pálí z babýho léta Hloupý co věřil jednou svou hlavu teď sklání A nemá sílu lhát.... .R: Už se blíží čas Je to v tobě v nás... .1. Nádr[Dmi]aží večerní, kde n[Bb]ikdo z lidí úsměv neopl[Dmi]ácel, vlak, co jsme jeli s ním, tady k[Bb]ončil a zas do města se vr[F]acel, a my dva /: s br[Ami]áchou šli jsme d[Dmi]ál. :/ .2. Nás budil v trávě den, my vídali, jak stromy ráno brečí, a do plamínků jen mlčívali spolu stejnou řečí, je to tak /: dávno a čas to vzal. :/ .R: Už d[F]ávno bez koní, dva st[Gmi]íny opěšalejch námořn[Dmi]íků, post[F]avy shrbený, co př[Gmi]i hledání zašlejch okamž[Bb]iků chtěly se /: t[Ami]oulat po hvězd[Dmi]ách. :/ .3. Písničky vohraný, co zpíval se mnou, opsal z mýho bloku, mý hlavě děravý napovídal občas ňákou sloku, léta je sbíral a všechny znal, léta všechny znal. .R: .4. Náš vymyšlenej svět byl bez tupců a taky bez chytráků, šlo v něm i nacházet, co sehnat nejde v žádným obchoďáku, třeba jen /: volnost na cestách ... :/ Sem [G]pojďte blíž [Emi]lidé dny [D]i týdny [G]jdou A [G]mraky se [C]toulají a [D4]vlny se [D]dmou A [G]spustí se [Emi]déšť na [D]čtyřicet [D]dní [G]Prší a [C]záchrany [D4]není[D] Musíš plavat nebo [D/C]skončíš jak [D/H]těžký kame[D/A]ní Každý [G]ví [C]časy se [D4]mě[D]ní.[G] Jsi básník a píšeš o tajemství snů A vidíš tak dál, až do konce dnů Bydlíš v propasti slov a na poušti vět Znáš podstatu lidského dění Jednou jsi ztracen zítra patří ti svět Každý ví časy se mění. Jsi politik jsi státník jsi císař a stát Víš kolik je zemí tak tolik je vlád A kolik je států tak tolik je měn A peníze znamenají jmění Ten kdo je má může být zítra okraden Každý ví časy se mění. Tátové a mámy přistupte blíž Jsme vaše děti a s dětmi je kříž Zlobíme od mala nechcem jít spát Teď ke spaní vhodná chvíle není Je za pět minut dvanáct a čas nechce stát Každý ví časy se mění. Jsme mouchy nic víc a pavouk je čas Ten do sítě vteřin teď polapil nás Je jemná jak mech a tenká jak vlas A nikde z ní úniku není Do denního spěchu zní přísloví hlas Každý ví časy se mění. Vlak náhle ujíždí možná poslední Kdo zůstal stát půjde sám do konce dní Vždyť dnešní den zítra bude včerejší A letos přesně za rok bude vloni Kdo není jen první ten bude poslední Každý ví časy se mění. Předehra: [C#mi][A][E][H] 2x [C#mi]Časy se mění [A]a něco [H]zůstává [C#mi]stej[A]ný.[E][H] [C#mi]Jednou jsi dole [A],podruhý [H]ještě níž.[C#mi][A][E][H] A Těm co se nechaj dolů [H]stáhnout spodními [C#mi] prou[A]dy [E][H][A]nezbude než si na dno [H]sáhnout než pocho[C#mi]pí[A][E][H] ,že je [C#mi]tíží břemena [A]vznešených [H]představ o [C#mi]prav[A]dě [E][H][C#mi]co nic neznamená. [A]Pravdy se [H]nikde nena [C#mi]jíš.[A][E][A]Snad někde hrstka roman[H]tiků pro ni [C#mi]strá[A]dá,[E][H][A] hlupáky čeká vždycky [H]zrada-nechme je [C#mi]bý[A]t.[E][H][C#mi][A][E][H] .Ref: [E]A kdyby snad ilu[H]zím sbohem [A]dal i ten [C#mi]poslední [H]snílek [E],všichni budeme [H]dál z ruká[A]vů tahat [C#mi]vysoký [H]karty a [A]líbat se [H]na rty,komu [E]chyběl by poklidnej [H]spánek a jakou A vzácnost si za něj [H]koupíš asi král [E]umřel - ať žije [H]král a se ctí [A]falešných hráčů [C#mi]budeme [H]hrát tu hru [A]dál...[H][C#mi][A][E][H] 2x .2. Časy se mění a něco je pořád stejný ten kdo je nahoře, může být leda výš. Některý lodě zkrátka hladině sbohem už daly,jiné si pyšně cestu razí hřebeny vln. Taky, možná ses příteli ocitl na špatný lodi. Možná ti nedošlo, že to tak prostě chodí. Některé lodě zkrátka hladině sbohem už daly,jiné si cestu dále razí hřebeny vln. [C#mi][A][E][H] .Ref: A kdyby snad iluzím... .1. Svět m[G]ění svou tv[Emi]ář a d[C]en stíhá d[G]en, jenom blázen [C]ostatním v c[Ami]estě by st[D]ál, a r[G]áno sl[Emi]unce z[C]ahání s[G]en, jednou dokraluj[C]e i ten n[Ami]ejvětší kr[D]ál. .R: Vždyť vš[D7]ichni, kdo v[D7/C]idí, jdou p[D7/H]o cestě d[D7/A]ál, ztrácí kr[G]ok ten, který chv[C]íl[D]i st[G]ál[C].[G][D] .2. A od města k městu ta cesta směr má a v každým žije se o něco snáz a poznání hořký nám tahle pouť dá, ta hořkost teď zůstává navěky v nás. .R: .3. Kdo v čele šel, bouřlivě oslavoval, zůstal stát a ostatním pyšně se smál, však dřív, než se z oslavy vzpamatoval, zase poslední na konci zástupu stál. .4. Na na na ... .R: [C]Zvali mě [G]do Států: [Ami]teď, když je [C]svoboda, [F]vezmeme [G]džípy a [F]budeme [G]free. [C]Mají prej [G]vodopád [Ami]největší [C]na světě, [F]pod sochou [G]jakousi, že [F]všechno [G]se [C]smí. Milí jste , psal jsem jim, ale teď nemůžu, pod chatou tráva mi začíná schnout. Do strání nad řekou barvy se ukládaj, hospodskej u nás mi zahřejvá kout. Jinováč v kolejích, nad lesem leží mlhy, netopýr v pod večer nad Sázavou, a les plnej kouře z akátů v horkejch kamnech, kluci když volaj a do chat se zvou. Možná jsem blázen, Čecháček malej, já jsem tu šťastnej, jak velkej kluk. Po ránu z verandy Medník si prohlížím, poslouchám vlaky jak vyjíždí z Luk. Víš co, vem ženu, přijeď se podívat, víš, kde je třeštivo, vezmu tě tam. Na skále vyprahlý sednem si, popijem, rád ti tu ukážu všechno, co znám. Možná jsem blázen, Čecháček malej, já jsem tu šťastnej, jak velkej kluk. Po ránu z verandy Medník si prohlížím, poslouchám vlaky jak vyjíždí z Luk. Víš co, vem ženu, přijeď se podívat, víš, kde je třeštivo, vezmu tě tam. Na skále vyprahlý sednem si, popijem, rád ti tu ukážu všechno, co znám. [F]Rád ti tu [G]ukážu [F]všechno, [G]co [C]znám. [G]Čechy krásné, Čechy vaše, [Emi]chladné pivo, horká kaše, [C]Čechy vaše překrás[G]né, [C]chvíli slunce, pak zas [G]ne. Češky krásné, Češky vaše, koukají se oči naše, Češky vaše překrásné, dvě mít nesmíš, to zas ne. [G]Česká země malá je, nejsou tu Himalá[Emi]je, [C]a to buďte [D]radši, [C]a to buďme [D]radši. Když pohlédneš do kraje, jedna hora bílá je, a ta Čechům stačí, ta nám Čechům stačí. Čechy krásné, Čechy vaše, chladné pivo, horká kaše, Čechy vaše překrásné, chvíli slunce, pak zas ne. Čechy vaše překrásné, chvíli slunce, pak zas ne. V potu tváře barevný s vykopanou sekerou indiáni darebný s nikym se už neserou Vylezou když já jdu spát berou i to co je mý nesmím na ně nadávat žralo by mě svědomí V rytmu kytar tancujou kolem ohně skotačí po nocích se radujou na ně nikdo nestačí Zpívaj písně do A dur když jdou naší ulicí cejtim sou jak rom a dur jihočeský zrající Čejeni už dou sekaj sem tam sekerou Čejeni už dou ukradnou to co poberou Čejeni už dou válečný barvy malujou Čejeni už dou péra na hlavě pérujou Ukradli můj dostavník v dáli mizí temnej stín mně to ale nevadí na jinej si našetřim Dva signály kouřový jejich bubny slyším znít vyjednávat není čas musíme se omluvit Čejeni už dou ... Tak tu máme zimní čas svoje týpí pakujou za rok v tuhle dobu zas na kánojích připlujou Málokdo prej má je rád pijou whisky z tenesí tam ve stínu javoru můžou si řvát na lesy Čejeni už dou ... [Emi]Čekám, že všechny krásný louky [Ami]zahynou [D7]čekám, že potkám rybník s mrtvou [G]hladinou [Hmi]a potkám kytky kráčet v dlouhým tichým [Ami]průvodu [D]a všechny ryby, žáby ze stejnýho [G]důvodu [H7] [Emi]čekám, že zamračený půjdou [Ami]do světa [D7]čekám, že lidem nepomůže [G]osvěta [Hmi]když krité[G7]riem lásky [C]auťák může bejt odpověď [D7]na otázky - řízek z kančích [G]kejt Čekám, že polním cestám jednou dojde dech čekám, že potkám ptáky ležet na zádech a lesní brouky potkám v dlouhým tichým průvodu a všechny rejsky, sviště ze stejnýho důvodu čekám, že vyšlou delegaci na výbor čekám, že do údolí sejdou sněhy z hor a budou lidem říkat, jak má člověk žít lidi si začnout tykat a budou mlíko pít Čekám, že pozdraví mě z dálky šedej les čekám, že unavenej dřepnu na pařez a budu smutně koukat na zničenou krajinu a děti budou chroupat za tři pětky malinu Čekám, že přijde doba státem uznaná čekám, povinně budem hejbat nohama aby nám do končetin na chvíli šla krev protože pak zas budem ležet na zádech Čekám, že trpělivost dojde travinám čekám, že přestaneme věřit kravinám a místo televize sejdeme se u vody a budem kaprům házet objektivní důvody Čekám, že peníze se stanou zbytečný čekám, až přítelství zas bude skutečný je vůbec málo věcí, který nečekám a co už vůbec nechci - nechci čekat sám. Komu dám svou kytku svatební nad hlavou zvony už mi zní Tak pojďte k nám ať slyším hlas písní něžnejch jako noc pod oknem když je milenec zpívá Dál, jen dál zpívá zvon já čekám dál Znovu zní zvon sedm dlouhejch dní prasklej tón píseň poslední Tak pojďte k nám ať slyším hlas písní holek vopuštěnejch jak vítr navečer zpívá Dál, jen dál zpívá zvon já čekám dál čekám dál několikrát [G]Čekám na svůj náklaďák,co mě vezme dál jedu dál i [D]když už nemám s kým Na ces[D7]tách kde v dešti sní tolikrát jsem stál každý kámen [G]zblízka prohlížím [G]Tady nás vzal dýzlák s uhlím a já se svou [G7]harmonikou [C]doprovázel její tiché blues Všechny písně [G]co šofér znal,za [D]to že nás vzal,jsme hráli dál nás [D]potom [G]vzal zas jiný vůz (r): [C]Všude kam se [G]podívám tam slyším její blues [D]každé město [G]jinou písní zní [C]Na každém tom [G]náměstí snad že mě zůstal kus [D]Vzpomínám si na každý z těch dní [D7]Vzpomínám na chvíle [G]kdy jsem byl s ní Každou noc mě hrála dechem svým, ať byl mráz či sníh znala mě sny i má tajemství Vyměním dny zítřejší za jeden včerejší za jediný z těch kdy byl jsem s ní Tady někde blízko musí být jedno náměstí kde mi řekla \"Domu otáčím\" A já doufám že našla tam své štěstí v neštěstí sám pak zase šlapu bodláčím 1. [H7]Dávno už neče[E]kám, [Emi]že přijde pošťák k [D]nám [C]stejně to dlouho [H7]vím, já to [Emi]vím [E7]Že dopis, kterej´s [Ami]psal, [D]poštou jsi nepos[G]lal [F]vítr mi řekl [E7]víc nežli [Ami]ty polo[H7]vic 2. Vím že to těžký máš, měsíce počíítáš já tady čekám dál, čekám dál Vím, že to není med, na krku mít pět let snad proto nespěcháš, abys mi zprávu dal 3. Neboj se čekám dál, vítr mý slzy svál jak čekám u dveří, u dveří Tou cestou přijdeš zpět, až uplyne pět let chlapa, kterej tě prásk dostaneš, na to vem jed 4. Já teď už vrásky mám, snad se tě nedočkám tak pojď a přijď už k nám ráda tě [E]mám[Emi] ráda tě [E]mám[Emi] ráda tě [E]mám .1. Když [G#]zahlídnem [A]slun[F#]ce tak [G#]nevíme[A] a[F#]ni [G#]jestli bylo [A]pravý [F#]nebo [G#]jen stromy se [A]hnu[F#]ly [G#]čekáme [A]v zás[F#]tupu [G#]u klíčový [A]dír[F#]ky ale [G#]chodba je [A]tma[F#]vá [G#]kdo ví kam [A]ved[F#]e .Ref.: [E]Běžíme běžíme [A]vymletým [G#]korytem [E]točíme možná už jen [A]strženým [G#]závitem [E]Běžíme běžíme [A]vymletým [G#]korytem [E]točíme možná už jen [A]strženým [G#]závi[F#]tem .2. [G#]Možná na mně [A]čeká [F#]láska [G#]jenomže ne [A]sa[F#]ma [G#]čekání si [A]v noci [F#]krátí [G#]s jinejma chl[A]apa[F#]ma [G#]s piva mi [A]padá [F#]pěna [G#]můžu si [A]něco př[F#]át [G#]všechno to [A]zaspat [F#]zaspat [G#]zaspat .Ref.: [E]Běžíme běžíme [A]vymletým [G#]korytem [E]točíme možná už jen [A]strženým [G#]závitem [E]Běžíme běžíme [A]vymletým [G#]korytem [E]točíme možná už jen [A]strženým [G#]závi[F#]tem [G#]Pravdu [A]nehledej [F#]ve výkla[A]dních [G#]skříních [G#]pravdu [A]nemají [F#]nevinný [A]ani [G#]vinný [G#]pravdu [A]nehledej [F#]v týhle zkurve[A]ný [G#]době [G#]pravdu [A]nehledej [F#]než jenom [A]sám [G#]v sobě [F#]než jenom [A]sám [G#]v sobě [G#] [A] [F#] [G#] [A] [F#] [G#] [A] [F#] [G#] [A] [F#]choť do p... .3. [G#]Když zahlí[A]dnem[F#] slunce[G#] tak n[A]ev[F#]íme ani [G#]jestli bylo [A]pravý [F#]nebo [G#]jen stromy se [A]hnu[F#]ly [G#]čekáme [A]v zás[F#]tupu [G#]u klíčový [A]dír[F#]ky ale [G#]chodba je [A]tma[F#]vá [G#]kdo ví kam [A]ved[F#]e .Ref.: [E]Běžíme běžíme [A]vymletým [G#]korytem [E]točíme možná už jen [A]strženým [G#]závitem [E]Běžíme běžíme [A]vymletým [G#]korytem [E]točíme možná už jen [A]strženým [G#]závi[F#]tem .1. Jak dl[G]ouho nám to ještě, h[A7]oši, vydrží, až pr[C7]ázdnej vagón ve stanici n[G]ám nezastaví, myšlenky na burze jednou s[A7]amy podraží, sm[C7]ěnky dálek zapadnou d[Ami7]o pražců a d[D7]o kolej[G]í.[G7] .R: Jako t[C7]enkrát čekej na zápraží, malá Gr[G]éto, jako t[C7]enkrát pára zpívá vlakový bl[G]ues, jako t[C7]enkrát vracíme se k jihu, kde je l[G]éto[E7], a n[C7]eplač, Gréto, vracíme se d[G]olů k n[Emi]ám, kde v[A7]oní starý lípy [D7]a tymi[G]án. .2. Potkali jsme slunce, jak ve stoce spí, hloupí lidi, který se mu na výsluní smáli, měnili svou barvu za každýho počasí, kabát větru ukradli, pyšně k nebi vykračují. .R: .3. Tak to táhnem po svejch krajem rybníků, od souvrati podél trati jako hejna ptáků, v očích modrý slunce, v patách tisíc patníků, bílou mlhu před sebou z lokálek a rychlovlaků. .R: + a n[C7]eplač, Gréto, vracíme se d[G]olů k n[Emi]ám, kde v[A7]oní starý lípy [D7]a tymi[G]án ... Modrá obloha, já musím jít tak chvíli jen si můžu snít že nedávám Ti teď to své goodbye Moje letadlo už nemá čas svět zastavil se kolem nás a já Ti musím dát to své goodbye Čekej na mě milý můj Za mou láskou pořád stůj Nesmíš na mé slzy teď už dát Vrátím se s té dálky zpět čekej na můj Jumbo Jet Nemusíš se o mě vůbec bát Ve snu cítívám jak voní zem co mě čeká v dálce za mořem teď Ti musím dát to své goodbye Ty jsi láska, má tak čekej dál prosím počkej na můj speciál i když Ti musím dát teď své goodbye Cizí místa, písně zatoulaný to se v mém životě sotva změní tak postesknu si při tom svém goodbye Zůstaň se mnou nebudeš sám já vítr v mracích pro Tebe mám co mohu víc, než dát Ti své goodbye Tak čekej a píseň mou nech znít .1. Čekej t[C]iše až mraky m[F]ěsíc rozplet[C]ou, pak se dej na cestu známou, stalet[G]ou, Najdi si s[C]en, kde stopy l[C7]idí neved[F]ou, kam mohou j[C]en ti, kteří š[G]těstí dát doved[C]ou. .2. Tam mě hledej až den ráno zrůžoví, tam je cíl a nikdo víc ti nepoví. Svět chci ti dát, nenech mě stát tak bezradnou, navíc hvězdy které ti svítí, teď nespadnou. .R. Usí[F]nej a zvony zlacené zaz[C]voní a ty to [C7]víš, usí[F]nej a neříkej že ne, neřík[C]ej že netref[G]íš. .3. Usni tiše až mraky měsíc rozpletou, pak se dej na cestu známou, staletou, Najdi si sen, kde stopy lidí nejsou znát, kam mohou jen ti, kteří štěstí dovedou dát. .4. = 3. [D]Snítku sází pod okem v čepici tuláků krok za krokem se ke mne chou[G]líš, se ke mne kou[D]líš [D]Ještě pár kolejí a spojek v nich občas to všechno s tmou přikryl i tichý smích se kemne [G]choulíš, se ke mne kou[D]líš (r): [D]Jak stín didin daun nad [G]hlavou didin [D]daun mráz na drátech z telegrafu [A]bručí didin da[D]un Slyšíš jak to duní tmou to kdesi za tebou to kdesi za tebou odkudsi blíží, něco se blíží Žlutý světla po stromech o chvíli uvidíš kampak má asi spěch, odkudsi blíží něco se blíží [Ami]Každý den tě vídám znova, bílá cesto do Krakova, [G]bílá cesto přes doliny, [Ami]kam tak pospí[E]cháš? Šla tu dívka, jméno měla Vanda nebo Gabriela, čapku z bílé soboliny, na krajíčku pláč. [G]Čepičku [C]sobolí má, mě srdce [E]pobolívá. Proč jsem byl [F]nevýřečný, proč jsem jí nepřál aspoň [G]dobrý den? Šla dívka cestou bílou, šla chůzí přespanilou. Bál jsem se cizí slečny a rozplynul se malý bílý sen. Teče voda v řece Visle, já se tvářím nezávisle, sedávám tu na patníku denně od rána. Kdyby tudy šla či jela Vanda nebo Gabriela, vyskočím a řeknu v mžiku lásko kochaná! Šla dívka cestou bílou, šla chůzí přespanilou. Bál jsem se cizí slečny a rozplynul se malý bílý sen. [Ami]Ako mladé diev[Dmi]ča [F]už je to [E]za nam[Ami]i [Ami]Po stromoch som [Dmi]liezla s [F]našimi [E]chlapca[Ami]mi. [C]A vždy keď na strome [G]zlomili halúzku, [Dmi]házali mi chlapci [Ami]čerešne [G]za blúz[Ami]ku [C]keď boli zvedaví, čo to mám [G]pod blúzkou [Dmi]odháňala som ich [Ami]zelenou [G]halúz[Ami]kou. Ubránila som sa viac menej úspešne, nikto nesmel siahnuť na moje čerešne. Neverte mládencom, keď sa Vám zapáčia vyjedia vám všetky čerešne z koláča. Chlapci neublížia kým hľadia zo stromu keď zoskočia dolu, čakajte pohromu. Keď sa na vás chlapec zadíva uprene, ako tie čerešne budete červené. Keď sa na vás šuhaj usmeje pod fúzky rýchlo vyberajte čerešne zpod blúzky. Čerešne sú zrelé a blúzka priúzka nič vám nepomôže zelená halúzka. [G]Čerešničky, čerešničky, [C]čereš[G]ně, [G]vy ste sa ně [E]rosypaly [Ami]na [G]ces[D]tě. |: [A]Kdo vás najde, [A7]ten vás pozbí[D]rá, [D7]já som mala [G]včera [D7]večer frají[G]ra. :| Bol to frajír malovaný jak růža, toho bych si vyvolila za muža. |: Ani bych mu robit nedala, enom ako růžu bych ho chovala. :| Ako růžu, ako růžu červenú, ja bych bola jeho ženů milenů, |: ja bych bola jeho lalija a on maja růža, růža červená. :| A keď bych ho, a keď bych ho dostala, pak bych sa mu, pak bych sa mu vysmála, |: robit bude a já tancovat, prece si já umím chlapca vychovat. :| [G] Vím, cesty tu [Emi] jsou a zase mně [Hmi] zvou abych šel o [C] kus dál Tak na co tu být když není co říct jsem pěšák a né král [Ami] bez sakrs bez [D] jména od [D4sus] lí [D] tám [Ami] křídla připí [D] nám Už není co dát kdy není kam psát k ránům utíkám já do očí hvězd už nebudu lhát tebe se dotýkám bez sakrs bez jméná utíkám odlítám křídla pripínám [G] Já vím [Emi] je černá a je [Hmi] bílá [C] [G] Já vím [Emi] kdo spí a kdo se [Hmi] dívá [C] Tváře si [Ami] nocí zakrý [D] vám tiše [Ami] křídla připí [D] nám ty cesty tu jsou a pořád mně zvou tak letím o kus dál Vždyť na co tu být, když můžu co říct jsem pěšák co tu stál. bez sakrs bez jméná utíkám odlítám křídla pripínám Já vím je černá a je bílá Já vím Kdo spí a kdo se dívá Já vím je černá a je bílá Já vím Kdo spí a kdo se dívá Já vím je černá a je bílá Já vím Kdo spí a kdo se dívá .1. M[G]ívali jsme d[D]ědečka, st[C]arého už p[G]ána, stalo se to v č[D]ervenci j[C]ednou časně zr[D]án[G]a, š[Emi]el do sklepa pr[C]o vidle, [A]aby seno skl[D]ízel, [G]už se ale n[D]evrátil, pr[C]ostě někam zm[D]iz[G]el. .2. Máme doma ve sklepě malou černou díru, na co přijde, sežere, v ničem nezná míru, nechoď, babi, pro uhlí, sežere i tebe, už tě nikdy nenajdou příslušníci VB. .3. Přišli vědci zdaleka, přišli vědci zblízka, babička je nervózní a nás, děti, tříská, sama musí poklízet, běhat kolem plotny, a děda je ve sklepě nekonečně hmotný. .4. Hele, babi, nezoufej, moje žena vaří a jídlo se jí většinou nikdy nepodaří, půjdu díru nakrmit zbytky od oběda, díra všechno vyvrhne, i našeho děda. .5. Tak jsem díru nakrmil zbytky od oběda, díra všechno vyvrhla, i našeho děda, potom jsem ji rozkrájel motorovou pilou, opět člověk zvítězil nad neznámou silou. .6. D[A]ědeček se r[E]aduje, ž[D]e je zase v p[A]enzi, teď je naše p[E]ísnička zr[D]alá pro rec[E]enz[A]i. [G]Nevidím, ani [F#7]neslyším, [H7]necítím, prostě n[E7]evnímám, [A7]když doma [D7]hodinku černou [G]mám[Bdim]. [Ami] J[D7]ó, [G]zhasnu si a [F#7]sednu si, [H7]loknu si, nohy [E7]na stůl dám [A7]a potom [D7]hodinku rozjímám.[G][C][G][F#7] [H7]Neotevřu na zvonění, naklepání, na volání, [Emi]na hvízdání, [H7]na kopání [Emi]do dveří, [A7]listonoška, kamarádi, snoubenka i pojišťovák [D7]tomu, že teď nejsem doma uvěří Jsem tu, ale [G]nevidím, ani [F#7]neslyším, [H7]necítím, prostě [E7]nevnímám, [A7]když doma [D7]hodinku černo[G]u mám.[Bdim][Ami][D7] [G]Zhasnu si a [F#7]sednu si, [H7]loknu si, n[E7]ohy na stůl dám [A7]a potom [D7]hodinku rozjím[G]ám.[C][G][F#7] [E6][A6/9][E6][A6/9] [E6]Černý holce jiskřej [A6/9]oči a zuby se jí blejs[E6]jak [A6/9] [E6]stačí když se prohne v [A6/9]pase všichni lidi tleska[E6]j [A6/9] [E6]Černá holka pružně [A6/9]skáče každej ji chce v [E6]kole [A6/9] [E6]kdo si ji pak vezme do[A6/9]mů hned se cejtí [E6]dole [A6/9] Černá holka nemá ráda, když je život klidnej ten, kdo ji jen jednou potká už je navždy jinej Slušný lidi se jí bojej a schovávaj se doma maj pocit, že je cejtit sírou a volaj jenom: proboha Černá holka ve dne spí a v noci děsně řádí a ty, co jsou jako ona maj ji za to občas rádi Černá holka, koukej na ti černou holku černá holka, způsobí ti trablů spoustu černá holka, dělá život zajímavej černá holka, chce žít, tak jí honem nalej Černý holce jiskřej voči a zuby se jí blejskaj stačí když se prohne v pase všichni lidi tleskaj .1. [C]Černá koule bílá [G]pára [Ami]výpravčí už povel [G]dal [C]jedu k tý co má mne [G]ráda [Ami]vlak mne veze pořád [G]dál .Ref.: [Ami]Loko lokomoti[G]va hu ha ššš [Ami]Loko lokomoti[G]va hu ha ššš [Ami]Loko lokomoti[G]va já jedu [C]dál já jedu [G]s ní .2. [C]Černá koule děsnej [G]kravál [Ami]výpravčí už povel [G]dal [C]možná na mne někdo [G]mával [Ami]zamávám a půjde [G]dál .Ref.: [Ami]Loko lokomoti[G]va hu ha ššš [Ami]Loko lokomoti[G]va hu ha ššš [Ami]Loko lokomoti[G]va já jedu [C]dál já jedu [G]s ní .3. [C]Černá koule bílá [G]pára [Ami]výpravčí už povel [G]dal [C]jedu k tý co má mne [G]ráda [Ami]vlak mne veze pořád [G]dál .Ref.: [Ami]Loko lokomoti[G]va hu ha ššš [Ami]Loko lokomoti[G]va hu ha ššš [Ami]Loko lokomoti[G]va já jedu [C]dál já jedu [G]s ní _____________________ www.volny.cz/zpevniky .1: [Dmi]Dlouhá bude pouť co mě dneska [F]čeká moje černá [C]loď už pluje do dále[Dmi]ka Tam nad Mys Hornem se budem věčně [F]toulat nežli čistá [C]láska nad námi zvítě[Dmi]zí .R: Černá [F]loď se [C]dál bouří že[Dmi]ne černá [F]loď má [C]plachty krva[Dmi]vý černá [F]loď a [C]černý námořní[Dmi]ci jenom [Gmi]jedna jenom jedna jenom [Dmi]jedna dívka [C]plavbu zasta[Dmi]ví .2: Až připluješ v přístav jednou za sto let uvidíš tam dívku čistou jako led Pak jsem ji uviděl na molu stát zamávala šátkem já měl jsem ji rád .3: Až se budeš zase s černou lodí toulat loď zas bude skučet ve větru bouři vln Pod krvavou plachtou se budem věčně toulat všichni mi říkají bludný holanďan Jaká obět utiší tvůj hněv Jaká hrozba ochladí tvou krev Pro koho jsi přirozený jev Jaká obět utiší tvůj hněv [F]/: Nejmocnější z nejmocnějších [E]Za věčnou tmou [F]Nejobávanější [E]Vyslechni píseň [Ami]mou :/ [F][Emi][Dmi][F][Emi][Dmi][G][E][Ami] Počítače hlídají tvou skrýš Slídí kolem, zatím co ty spíš A co když se spletou, co ty víš Počítače hlídají tvou skrýš /: Nejmocnější z nejmocnějších :/ Pohlédni sem tady je tvůj cíl Ranní déšt prach ulic něžně smyl Každý z nás chce přece, aby žil Pohlédni sem tady je tvůj cíl /: Nejmocnější z nejmocnějších :/ [Dmi]Černý stíny, černej les, černej vůz se z nebe snes [C]Černou lesní cestou kolem [Dmi]stromů uhání Čtyři koně tepou zem, ve voze černém, v hávu svém Sedí černá paní, která hrůzu nahání RF.:áá áá áá áá ..... Divnej náklad veze k nám, černou rakev černej rám Na rakvi v noci září jenom svíčka pohřební Uvnitř rakve dívka spí, osud, ten byl na ni zlý Dnešní cesta s černou paní je její poslední RF.:áá áá áá áá ..... Krajem letí černej vůz a nese s sebou spousty hrůz A kolem něj se černé sovy s křikem slétají Černých ptáků divnej rej, na tvářích paní úsměv zlej Čtyři koně v trysku už se vrátit nedají RF.:áá áá áá áá ..... Černej zámek je vítá, a černej hřbitov už čeká Všude kolem plno shluků černejch upírů Černých ptáků divnej rej, na tvářích paní úsměv zlej Vše na velkej pohřeb čeká, vše je ve víru RF.:áá áá áá áá ..... [Ami7]Černou [Ami6]růži na stůl [Ami7]dám ,v očích [Ami6]mlhu [Ami7]černou [Ami6]nocí táhnu [Ami7]sám [D7] [C]jsou cesty [G]dlouhý , nechci [Ami7]spát [Ami6] [C]jsou divný [G]touhy , mám tě [Ami]rád. [D7] Najednou vidím kousek dál svůj stín nikdo není dlouho král jsou noci dlouhý cestou k ránu se mi zdáš jsou jako dávnej otčenáš. M:[C]Hraj, jen [G]hraj, jsem tu [Ami]sám [C]dál hraj, jen [G]hraj, jsem tu [E]sám. Úsměv zmizí bůh ví kam jak sníh a láska zbalí ten svůj krám dál kočky černý, pořád stejný šlapou hraj jsou hloupě věrný , už je znaj. M: (r): [Ami]Najdu tvůj dům, [F]vím kde tu stál [Dmi]teď má okna šedý [C]a co zbylo z [E]nás [Ami]pár hezkejch snů , [F]můžem si krást [Dmi]hledat hvězdy bledý - [C]ty možná [E]najdem snáz. Černou růži na stůl dám ,v očích mlhu černou nocí táhnu sám jsou cesty dlouhý mosty prázdnejch, chladnejch rán jsou slova pouhý co tu mám. M: (r): Tu řeku znám, co o ní vyprávíš, děvče mé v mládí jsem u ní často býval Ty víš jak hučí kaňonem peřeje tam, kde jsem míval malý srub Já dobře znám proud řeky proklaté, děvče mé často jsem o ní chlapcům zpíval když kouř jejich ohňů blizzard hnal na západ každý měl v očích zlatý kov Jak dobře znám píseň staré River Black, ó my girl každou noc o ní se mi zdává vždyť můj srub nad kaňonem stál zcela sám a já slýchal v bouři hochů křik Ta řeka zlá má pod peřejí hrob, děvče mé málokdo projel její víry a tam pod skalami leží kamarádí mí sám jsem jim z bedny stloukal kříž Vím, že se vrátím ke své River Black, ó my girl tam kde jsem prožil svoje mládí Kdo jednou slyšel River Black temně řvát ten se k ní musí vrátit zas |: [G]Černá [G]vlnka [G]na bílém [C]berán[G]ku, :| |: aj [C]kady sa [C]túláš, aj [C]kady [D7]sa [G]túláš, [G]Černoo[D7]ký Jan[G]ku:| |: Já sa túlám na dalekú cestu, :| |: idu sobě hledat, idu sobě hledat, bohatú nevěstu. :| |: Ludia pravjá, že mně ju nedajú, :| |: aj dajú, aj dajú, aj dajú, aj dajú a eště přidajú,:| .1. P[Emi]o hluboký vodě, po černý hlub[H]ině [Emi]utržený kvítí pr[H]yč ode mne plyn[Emi]e, že nebylo nikdy lásky mezi n[H]áma, v[Emi]oda si to kvítí s[H]ama zutrhal[Emi]a, la la la[E7] ... .R: Z[Ami]utrhala z bř[D]ehů l[G]ilie stud[C]ený, z[Ami]anesla to n[H]a hrob m[Emi]ýmu potěš[E7]ení, st[Ami]udená lil[D]ie z bř[G]ehu utrž[C]ená, j[Ami]ak já vodu p[H]oznám, ž[Emi]e ona dno n[H(E7)]emá?[Emi(-)] .2. Tu hlubokou vodu nemůžeš vyměřit, jako očím z uhle nedá se uvěřit, skoč si do tý vody, když tak těžko je ti, vona už ti poví, co jsi chtěl věděti, la la la ... .R: Rybky co družičky na pohřeb ti pudou a ty splavy modrý zvonit hrany budou, budou zvonit hrany, že tě není škoda, neuměls' milovat, vzal tě čert a voda. .R: Víckrát se nevracej do naší světnice, musela bych ždímat mokrý nohavice, taky bych musela sedat vedle kamen a se objímati s ňákým hastrmanem. .*: Sk[Emi]oč si do tý vody, jestli je ti l[H]ibo, [Emi]ale za mnou nechoď p[H]otom jaktěživ[Emi]o, la la la[E7] ... .R: La la la ... .R: La la la ... Pohled z očí do očí to srdce rozbuší neboť napsané je přísloví že jsou to studny do duší Černé brýle dodávají anonymní tvář no a myšlenky ti zakrývají jak roletou hokynář [D]Jedeš a jedeš [C]jedeš jako tank [F]nic tě nezastaví [G]nic tě nezadrží Jedeš a jedeš jedeš jako tank nikdo neudrží koně bez otěží Černé brýle na očích a v kapse slabikář může negace být totožnosti plastiková svatozář Ukrývají vše to co je i co není hra ať je mlha za mnou přede mnou černé Abrakadabra Jedeš a jedeš... A černá tma je vůkol... Jdou vlhkou tmou jdou za sebou jdou v kanadách bezejmenní muži kteří přestali se dávno bát Slunce pro ně nesvítí a místo lžíce jehlu v botě má včelky s medem nahořklým a vejce prachem natvrdlá Tři sta dvacet kilometrů liberátor nocí hřmí nikdo neví jestli tenhle let nebude poslední Zařvali jste u Arnhemu zařvali jste na šňůrách někdo z vás měl doma ženu někdo zase obyčejnej strach Kulomety nocí hřměly nedaly vám šanci žít vaše zbraně nezazněly mrtvý těla nemohou se bít Commandos jdou do kotoulů vítr padák nadouvá pod zem zbejvá jen pár coulů commandos se nezouvá .1. Č[D]erné oči, jd[A7]ěte s[D]pát, černé oči j[H7]děte spát, [Emi]však musíte [A7]ráno vstát, v[D]šak musíte r[A7]áno v[D]stát. .2. /: Ráno, ráno, raníčko, :/ /: dřív, než vyjde sluníčko. :/ .3. /: Sluníčko už vychází, :/ /: má milá se prochází. :/ .4. /: Prochází se po rynku, :/ /: nese smutnou novinku. :/ .5. /: Novinečku takovou, :/ /: že na vojnu verbujou. :/ .6. /: Když verbujou, budou hrát, :/ /: škoda hochů nastokrát. :/ [Dmi]Černé údolí [A7]čeká [Dmi]na to co odpo[A7]víš [Dmi]zdali mě necháš ode[F]jít, [Dmi]zdali mě zachrá[A7]níš [Dmi]Nevím, co je v tvých [A7]očích, [Dmi]ve zlatě vlasů [A7]tvých [Dmi]K východu slunce [F]první [G7]krok, [A7]či jeden z posle[Dmi]dních (r):[F]Cesta má je [B]posetá kostra[C7]ma koňský[F]ma Všechny se na mě [B]dívají prázd[C7]nýma oči[F]ma[A7] [Dmi]Proto tou cestou [F]nemohu [A7]od tebe ode[Dmi]jít Kůň nechce dál, kůň [F]nechce [Gmi7]dál, kůň [A7]nechce [Gmi]dál [B]se mnou [Dmi]jít. Neznat údolí ve slunci bych se smál vždycky bych věděl kudy kam a cesty bych se nebál Údolím teče řeka, temný a tichý proud Kdo její vlny překročil, musí zapomenout Protože neznám jinou, u tebe zastavím, nebudu váhat položit srdce ke dveřím tvým A když třikrát ne řekneš na moje vyzvání místo mne z dálky odpoví kostlivců řechtání .1: [C]Holkám voči jenom [G]zasvítily když se černí hoši v Plzni [C]objevili Měli usky plný [G]čokolády a tu jak je známo mají holky [C]rády Večer [F]nadupané byl pak sál pilo se [C]zpívalo a swing se hrál To bylo [G]za těch šťastnejch let v Plzni v roce čtyřicet [C]pět A každá [F]panna co tam byla Ameri[C]kána si namluvila Na vlajce [G]hvězdy svítily když spolu v Jeepu jezdi[C]li[F] .R: [F]Černej Boby šneky si nakrémo[C7]val se svým Jeepem do Plzně přiharco[F]val Krásná lejdy se na něj [F7]pous[B]mála [C7]stačilo jen mrknout [F]vokem a už v [Gmi]Jee[C7]pu sedě[F]la[C] .2: Jů Es Jeepy mají hvězdy bílý já znala Bobyho jenom chvíli Mluvil na mě angličtinó plynnó že prej když mu nedám tak si najde jinó Říkal:"I love you ty lejdy má ty jseš prostě hajfa betálná" "Tady máš kus čokolády a vybal na mě svý vnady" Že tělo chtělo to co nemělo kdyby radš svýho víc si hledělo A tak z tý velký dobroty po Bobym zůstal kluk jak vix na boty .R: .1. T[Dmi]en den byl beznadějně č[C]ernej j[Dmi]ak darebáků svědom[C]í, j[Bb]ak smutku nával nepřeb[A7]ernej, kt[Bb]erej se n[(A7)]áhle prolom[A7(Dmi)]í. .2. Pomalu stoupali jsme strání až k jedný z nevelikejch skal, na který nechal sny a plány jeden z těch kluků, co jsem znal. .*: St[F]ačilo málo chybnejch kr[C]oků, vt[F]om znenadání volnej p[A7]ád, j[Dmi]e to už pěkná řádka r[C]oků, v n[Bb]oci si l[A7]esem cestu zm[Dmi]át'. Pak l[F]ežel s kostrou zlámanou a str[C]ašně moc chtěl žít, však [Dmi]usíná a přestanou myšl[A7]enky hlavou jít, z nás k[F]aždej potom nad ním stál, chlad r[C]ána na nás dejch', vít[Dmi]r si s listím pohrával ve v[A7]ětvích březovejch. .3. Teď všichni, co tu se mnou stojí, jsme mlčky "ahoj" přišli říct na místa, co nás dávno pojí, že tenkrát bylo nás tu víc. [E]černej [A]šerif [E]voči [A]klíží[E] a chce[A] se má [E]spát[A] copak asi, až víčka sklapne, bude se mu zdát [F#]černí šéfi - [G]ti ho učí [E]že má [A]budit [E]strach [F#]tak se taky ze[G] spánku mračí c[A]ož je na snech znát negativně vidí svět bílej mundůr černou pleť a stejná je tu zas jen šeď negati[E]vn[A][E]ě ,u[A]oó o[E]u[A], [E][A] černej šerif v uniformě bílej jak dřív sníh černý zuby marně zubí - vyvolává smích zvolna po zdi sjíždí šerif a následuje pád není to moc věrohodný, ale může se to stát negativně viděl svět bílej mundůr černou pleť a stejná byla zas jen šeď černej šerif probírá se a musí se smát jak je všechno relativní a jak má život spád černý šerif nespí nikdy - to by si měl znát křičí jeho nadřízení a krátí mu plat negativně viděl svět ... .1. [Ami]Čtyři stěny svíraj mý žití [G]žádná z hvězd mi do tmy nesvítí [Ami]už mi zbejvá sotva hodin pár i [G]když jsem stár jen [F]dvaa[E7]dvacet [A]jár .R: Černej trám a [D]konopí bílý [A]cesta má se [E]ke konci chílí [A]protože měl jsem [D]život rád [A]do pekla se [E]musím [A]brát[Ami] .2. Nedejchám už silnic šedej prach porota zvedla ruce - je to vrah cestu na kterou se dneska dám ukáže mi zas jen černej trám .3. Nechtěl jsem se dát na žebrotu tak jsem se dostal před porotu že prej jsem banku vyloupil tak teď mi zbejvá k žití jen pár mil .4. Kat už mi chystá oprátku bílou nepojedu dál za svou milou sotva už si někdy whisky dám když nad hlavou mám ten černej trám [4xAAGD] [A]Sex je náš dělá [G]dobře mně i [D]tobě [A]Otčenáš bejby [G]odříkej až v [D]hrobě [A]Středověk neskončil [D]středověk [G]trvá [A]Jsme černí andělé a [D]ty jsi byla [G]prvá [2xAAGD] Sex je náš padaj kapky z konců křídel Nevnímáš zbytky otrávených jídel Středověk neskončil, středověk trvá Jsem černí andělé a ty jsi byla prvá holka [AAGD] A.I.D. Sex je náš dělá dobře mně i tobě Otčenáš bejby odříkej až v hrobě Tu svou víru neobrátíš, má krev proudí v tobě - nevíš O kříž se teď neopírej, shoříš v tihle době - no no Středověk neskončil, středověk trvá Jsem černí andělé a ty jsi byla prvá holka A. I. D. S. Sex je náš padaj kapky z konců křídel Nevnímáš zbytky otrávených jídel Tu svou víru neobrátíš, má krev proudí v tobě - nevíš O kříž se teď neopírej, shoříš v tihle době - no no Středověk neskončil, středověk trvá Jsem černí andělé a ty jsi byla prvá holka Středověk neskončil, středověk trvá Jsem černí andělé a ty jsi byla prvá holka Středověk neskončil, středověk trvá Jsem černí andělé a ty jsi byla prvá kluk Dracula Nejdu snad nevhod?! Už je po mši svaté. Vzývali jste Boha? Tak mě tady máte! Všichni Smilování! Smilování! Kněz Odstup, Satane! Dracula Ne! Takhle si mě plést! Ale máš kuráž, všechna čest! Kněz Ta půda patří klášteru, z té, bezvěrče, se kliď! Dracula A heleďme ho, čiperu! Ty tučné lány klášterů já bez pardónu zaberu. A celé, každou píď! Věřící + utečenci Smilování! Smilování! Mnich Já protestuju! To je loupež! Dracula Tak už se se mnou neškádli! Ty se tu v mešním víně koupeš. A co ho máte ve svých sklepích! To všechno kolem, tenhle přepych jste vy, pánbíčkaři, nakradli! Mnich Já nesouhlasím... Dracula Jen si křič! Tvá vzpoura není k ničemu. Rytíři, chopte se těch ničemů a ukojte svůj černý chtíč! Na boží slouhy boží bič! Všichni Smilování! Smilování! Mnich Náš svatý kříž smetli v prach nehodní! Ó, bratře můj, co teď s tvou pochodní? Amen, Amen. Kněz Zakončit můžem zjasna čista pouť dočasnou, ale ta věčná světla Krista v nás nezhasnou. Umírající Ave, Ave... Kněz Padl jsi bezbranný jak za podzimku list. Až dojdeš do nebes, do zaslíbených míst, mou zpověď s sebou nes, zvěst o tom, že i kněz pocítil právě dnes svou první nenávist. Kněz (se sborem) Buď navždy proklet, Draculo! Kněz Za to, že skosils ovečky boží svou krvelačnou sklizní, ať tvoje ústa na rudém loži po krvi zas jen žízní. Kněz (se sborem) Buď navždy proklet, Draculo! Kněz Ať plamen hrůzi vzplane i v tobě, spaluje tě - a drtí, kdybys i prosil o místo v hrobě, ty nedočkáš se smrti. Kněz (se sborem) Buď navždy proklet, Draculo! Dracula Chtěl jsem tě vážně ušetřit. Leč po tvém žvástu trapném ke slovu nejspíš přijde břit. Náš velebníček sklapne! .1. Pane, [G]poslyš nářek, [C]sténá země [G]má Toho [G]kdo se skácel [C]ústa jsou ně[G]má Podrž [G]naši slávu a [C]dej víru v [G]nás Černý [G]lid je v právu, [C]nastává ten [G]čas .2. Aby přijel vlak na tom mi záleží Aby přijel pro nás na naše nádraží Postavíme pro něj malý pevný hrad Až bude v našich srdcích můžem klidně spát .R. Přijíž[C]dí vláček [G]náš [Emi] Pove[G]ze nás odtud [C]kam si budem [G]přát .3. Pane podrž náruč svou ať můžem dál S tebou není žádný, kdo by se jít bál Jsi má pevná skála i můj pevný hrad že jej budu bránit slib ti můžu dát .R. Přijíždí vláček náš ... .1. Jako t[C]enkrát svý mámy slyším t[Emi]ichej hlas, jak p[F]ohádku mi š[G]eptá zas tam v gh[C]ettu, jako tenkrát, zase slyším slanej v[Emi]ítr vát a n[F]a rezavý pl[G]oty hrát tam v gh[C]ettu. .R: Jestli se tam vr[G]átíš, jestli se tam vr[F]átíš, tak d[C]ej n[F]a svou šťastnou hv[G]ězdu ten náš kř[C]íž, slabost víru zm[G]áhá, ale to se st[F]ává lidem zl[C]ejm, n[F]edívej se z[Emi]a sebe a z r[Dmi]uky nehád[G]ej, tak to b[C]ejvá. .2. Jen nechutná ti chleba jíst a umírá se na závist tam v ghettu, zdi čas smejvá, tak marný je chtít na ně psát, když není dům, co směl by stát tam v ghettu. .R: K[G]aždý žije ve svým ghettu s[F]e svou pravdou s[C]ám, jen h[F]udba zní, když p[Emi]oslední čas na pr[Dmi]ach se proměn[G]í, jak už tolikr[C]át. .3. Zase slyším slanej vítr vát a na rezavý ploty hrát tam v ghettu, jako tenkrát svý mámy slyším tichej hlas, jak pohádku mi šeptá zas tam v ghettu, tam v ghettu, tam v ghettu ... .1. Č[E]ernej jsem jak to uhlí, jak tenhle vlak, c[H]estou mně nohy ztuhly, už je to t[E]ak, v dálce mě ale čeká čínská holka Lu, [H]už děsně dlouho čeká v L[E]ousianě Lu, m[H]oje první láska L[E]u. .2. Makal jsem na Aljašce a holce psal, že střádám prachy, pak že bych si ji vzal, psal jsem, ať pořád čeká moje holka Lu, ať na mě pořád čeká v Lousianě Lu, moje černovlasá Lu. .R: Mám v L[A][(Bb)]ousianě Lu, v L[E][(F)]ousianě Lu, tam dávno mám svou č[H][(C)]ernovlasou L[E][(F)]u. .3. Kámoš mě vzbudil s flaškou a se mnou pil, ráno mi zdrhnul s taškou a jakej byl, i když mě kámoš nakrk', já mám holku Lu, nedám si nohu za krk, čeká na mě Lu, dole v Lousianě Lu. .4. Čeká tam taky máma, na dvorek dá necky, že sem byl vždycky štráma, vykoupu se hezky, až budu ve svý kůži, v čistým vohozu, pod okny vezmu růži pro svou holku Lu, pro svou černovlasou Lu. .5. Sl[F]unce už narůžovo natírá kraj, kd[C]yž jsem dal holce slovo, tak mě tu m[F]aj', i když jsou prachy v pytli, jsem tu ještě já, n[C]ěkterý už to chytly, n[F]ež ta holka má, n[C]ež ta zlatá holka m[F]á. .R: Byl černý jako ďábel černý Bill a bílá jako víla Nelly, jeho milá, miloval Bill svou milou ze všech sil a celé noci černé víno pil a za bílého rána vrávoral k své milé, ó Bille. Vadila se Nelly, je to slušná chvíle, za bílého dne dobývat se k své milé, už jsi zase pil, ne nevíš, co je černé a co bílé? Zachmuřil černé brvy černý Bill, ta slova věru nebyla mu milá, hm, na to Bill, co na tom, že jsem pil, ty jsi má Nelly, milá moje bílá. A ubohý Bill chce taky mít svůj díl, bílou Nelly. Ty zvíře, Bille, sáhneš-li na mě, poslední tvá chvíle, napomínala Nelly svého Billa, ale Bill nevěděl, co černé je a co bílé. Do krve zbil svou Nelly černý Bill nic nedbaje na poslední svou chvíli a do večera Bill svou Nelly usmířil, na černou noc se proměnil den bílý, můj milý, líbala Billa Nelly, víla vil, zůstaň, miláčku, aspoň ještě chvíli, nemohu, Nelly, čas je, abych pil. samou láskou vyschly by mi žíly. Ó, Bille, zaťala nehty Nelly v Billův týl, ty černá duše, tady máš svůj díl, tvář samý obvaz, Bill se divil a neví sám, je černý a nebo bílý. /:Byl černý Bill a byla bílá Nelly:/ 3x Tak dlouhá léta spolu šťastně žili a milovali se a pili ze všech sil, ať černá noc anebo den byl bílý, ať v černém pekle byli nebo v říši vil, dvě děti měli, když černý Bill se s Nelly oženil, Nelly, říkal, ta žába Bill je celý, ale ten kluk se nějak pomámil. Byla jak ďábel černá malá Nelly, byl jako Nelly bílý malý Bill. A Bille, říkala Nelly, tvá hlava také zbělí, mlč, Nelly, říkal Bill, ty víš, co černý je a nevíš, co je bílé. Bělala hlava Billa, který černý byl a nežli byla na padlý sníh bílá, upil se chudák Bill, právě že tak pil, a chudák Nelly se žalem usoužila. Pod bílou kalinou hrob našel černý Bill a černá hlína kryje bílou Nelly a bílý červ se usídlil v hrob stmělý a prach a popel po obou jen zbyl, černý nápis kameník tam vryl: "Zde leží Bill a jeho Nelly, kdo boží nebe si více zasloužil, kdo jenom miloval nebo kdo také pil, pomodlete se za ně, jak já se pomodlil." 1) [G]Noc je krásná, [D7]noc je [G]tichá. Na horách i [D]na doli[G]ně. Kdo sem zdáli, [G]tak pospí[C]chá lehkým krokem ku [D7]dědi[G]ně? Kdo to byl? [D]Cikán, černý [G]cikán. 2) Milka leží v nocí jasné. Na miláčka vzpomíná si. Ach můj bože, jk jsou krásné, černé oči, černé vlasy. Kdo to byl? Cikán, černý cikán. 3) Jak jsou krásně, dívka jihne. Hlava se ji kolem točí. Kolem oken stín se mihne, do světnice někdo skočí. Kdo to byl? Cikán, černý cikán. 4) Milá se mu chvilku brání. Potom ale sladce vzdychá. Noc je krásná do svítání, slyšet jenom slůvka tichá. Kdo to byl? Cikán, černý cikán. 5) Hoří statek, hoří sláma. Dým se valí dědinama. V srdci láska, v boku rána, zmírá cikán za horama. Kdo to byl? Cikán, černý cikán. .1. V našem d[Ami]omě už pár pátků pod schod[E]y je kamrlík, a tam žije jak na statku kocour jm[Ami]énem N[E]evrl[Ami]ík, sedí, mlčí, frajer děsný, do tmy sch[E]ovává svůj krk, život pulsuje a běsní, a ten k[Ami]ocour [E]ani m[Ami]rk. .2. Drápy má už mimo provoz, myši dávno nechytá, loví nás na čestné slovo a na půlku jelita, on a žádat, on a prosit, zlatý voči, nech si zdát, každý sám mu něco nosí a je rád, že on je rád. .3. Rozvalen je na podlaze jako vejce natvrdlé, ze tmy usmívá se blaze, jde nám drápy po hrdle, zřejmě proto je tak smutný dům, ve kterým bydlíme, koupit lampu bude nutný, kdy se ale složíme? [E]Sedím u Černýho koně a [G]koukám[F] d[#]o spadlý pě[E]ny [A]sedím u Černýho koně a [F]ko[#]ukám d[H]o [7]spadlý pěny[E] [F]li[#]dí je tu moc jen[H] v[7]edle mě nikdo není[E].[A][E][H][7] Šla jsi pryč a neřekla si, co se vlastně mezi náma stalo šla jsi pryč a neřekla si, co se vlastně mezi náma stalo něčeho bylo asi moc a něčeho asi málo. .R: [E]Černej kůň, Černej kůň za to [A]může [E]že mi už nikdy nikdo nikdy nikdo [A]nepomůže [E]Černej kůň, Černej kůň má na tom [A]vinu že v životě [H]dě[7]lám samou volovi[E]nu Ten [A]déj ten [E]dá[H][7] mezihra Vím že bych měl někam jít něco říct nebo se aspoň zvednout vím že bych měl někam jít něco říct nebo se aspoň zvednout já zvednu leda ruku pane vrchní ještě jednou. Jó hlavu mám v půlitru a svoje tichý blues si do něj zpívám jó hlavu mám v půlitru a svoje tichý blues si do něj zpívám nikoho už to nebaví pán naproti tiše zívá .R: .1. Kd[F]yž má čert sm[C]utek[Dmi], když má čert spl[Bb]ín,[C] kd[C/E]yž, na co s[F]áhn[C/E]e, vžd[Dmi]ycky tr[F/C]efí v[G/H]edle[G], kd[C]yž má čert sm[Dmi]utek[G/H], kd[G]yž má čert spl[F/A]ín,[C] t[C/E]ak n[F]echce s[C/E]e mu [Dmi]ani [F/C] bl[G/H]eble[G], ani bl[F]ebleble[F/A], ani bl[Bb]ebleblebl[F/A]e [Gmi7]udělat, kd[Bb/C]yž má spl[F]ín[Bb].[F] .2. Když má čert smutek, když má čert splín a když ho ještě navíc hrozně bolí škeble, když má čert smutek, když má čert splín, tak nechce se mu ani bleble, ani blebleble, ani bleblebleble udělat, když má splín. .3. Když má čert smutek, když má čert splín a když mu nefungujou basy ani treble, když má čert smutek, když má čert splín, tak nechce se mu ani bleble, ani blebleble, ani bleblebleble udělat, když má splín. [Fmi]Prodali panenku [Bmi]Bral si ji čert [Es]Starej a bohatej, [As]lakomej čert A když [Bmi]blízko ní V kostele [Fmi]před knězem stál Tak [Es]bála se co bude [Fmi]dál. Na cestě domů Už v kočáři chtěl Do bílých krajek Se zabořit chtěl Ještě křičela, volala Prosila moc O naději sílu a moc (r): [C]Prodali panenku [Fmi]Prodali čest Teď [Es]počítaj peníze, [As]právo a trest A [Bmi]do uší prsty proč [Fmi]poslouchat pláč Vždyť [C]není vlastně důvod Tak [C#]nač Koupíš si šaty a dům Nebo dva Za pár dní zvykne vždyť doba je zlá A čertů tak málo co ženit se chtěj A pak .. Tak se panenko směj (r): 5[FGDCGD] .1. [G]Tenkrát bylo veselo a dost málo se [C]brečelo kdo nás znal ten se smál prstem si klepal [G]na čelo [G]život bežel pozpátku a všechno bylo v[C] pořádku holky se nebály a já je kousal do[G] zadku. .R. To [F]čert na koze [C]jel a [G]táta režnou popíjel To [F]čert na koze [C]jel b[G]ejky pěstí zabíjel To [F]čert na koze [C]jel my h[G]onili jsme mamuti to [F]čert na koze [C]jel a já byl ješte při chut[G]i. .2. Jó tenkrát slovo platilo a za lhaní se mlátilo Do hlavy kamenem no špatne se nám nežilo My pro samou legraci jsme neměli čas na práci a pro ty nezvaný tu stály mosty padací .R. .3. Řada starších sedících když nebylo co na lžíci Dostali do řepy my hnali jsme je palicí Tak proto nám to klapalo, že na kecy se nedalo Krávy pivo dávaly a prase v chlívě větralo .R. + to čert na koze jel .R. + to čert na koze jel. P: [C#][F#][C#][H][C#] 2x .1. Na plzeňským náměstí stojí stará radnice, na dvoře tam kdysi kozel podlehl panice. .R: /: Hej číčany, hej číčany, hej číčany, číčany :/2x /: Hmm ňá ňa, hmm ňa ňá :/4x .2. Jak se tam dostal to vůbec neví nikdo do dneška. Jistý je, že v noci mečel a běhal do kolečka. .R: Hej číčany, ... .3. Strážník, co chrápal se probudil běžel pro hospodáře. Společně sešli dolů, votevřeli vrata rathauze. .R: Hej číčany, ... .4. Ve tmě tam čekal kozel, rohy ukázal a zalez. Strážník s hospodářem řvali: "Lidi bacha je tu čert !" .R: Hej číčany, ... .5. Policajt šel pro purkmistra, ten přibral s sebou kaplana a ještě svýho čeledína, co mu sloužil jak ochrana. .R: Hej číčany, ... .6. A jak to všechno dopadlo, dovedete si představit. Uřízli si ostudu, nikdo se s nima nechtěl bavit. .R: Hej číčany, ... Náš lodivod už je zas jak kára, náš lodivod už je zas jak kára, náš lodivod už je zas jak kára, koukej, jak se klátí. Čert ví, kdy kotvy zvednem, čert ví, kdy kotvy zvednem, čert ví, kdy kotvy zvednem, když to s ním tak mlátí. 2x Hej, všechen rum rychle přes palubu, hej, všechen rum rychle přes palubu, hej, všechen rum rychle přes palubu, ať nepije dále. Čert, ví, kdy kotvy zvednem, čert ví, kdy kotvy zvednem, čert ví, kdy kotvy zvednem, nejdřív na tři krále. 2x Náš lodivod není už jak kára náš lodivod není už jak kára, náš lodivod už je fit a kára námořníky hloupý. Já vím, kdy kotvy zvednem, já vím, kdy kotvy zvednem, já vím, kdy kotvy zvednem, až se rum zas koupí, On ví, kdy kotvy zvednem, on ví, kdy kotvy zvednem, on ví, kdy kotvy zvednem, až se rum zas koupí, až se rum zas koupí, až se rum zas koupí. .1. Kdo snídá [C]špek a [F]tlustě si ho krá[C]jí kdo pořád slídí [F]a nic nechce na[C]jít kdo usne [G]jenom když má v dlani min[F]ci kdo [B]z hlavy má jen stojan [F]na čepici [G]přitom [C]v nebi chtěl by housle [F]hrát ten [Ami]bude v pekle [G]bubno[F]vat .2. Kdo vždycky pro nic za nic ztropí povyk kdo pořád mluví a nic nevysloví kdo za dvě zlatky vyměnil by duši kdo hlavu má jen na nošení uší a přitom v nebi chtěl by housle hrát ten bude v pekle bubnovat .Rf: [D]Nekrmte čerty, [F]co se krčí v křoví [C]stejně vám [Ami]nikdy, [F]nikdy neodpo[G]ví proč [Ami]svět je jako kolo[F]toč a jenom [G]řeknou čert ví [C]proč .2. Kdo ze všech dveří poníženě couvá kdo kozí nohu pod peřinu schoval kdo v hlavě nemá a má pořád v gatích kdo se ti směje, když jsi srdce ztratil a přitom v nebi chtěl by housle hrát ten bude v pekle bubnovat .Rf:... [A2sus][G#mi][H4-3][F#][A2sus][C][G] [A2sus]Zjevil se mi [G#mi]k večeru a [H]doufal, že mu [F#]sežeru vtip, [A2sus]že je ďábel [C]sám a já jsem [G]v řiti, až mě chytí. Vida toho chcípáka! Snad myslí, že mě naláká, když roh mu trčí z hlavy a on tvrdí, že je pravý. .Ref.: [A2sus]Přísa[G#mi]hám, že jsem [H]ďábel [F#]sám, tak [A2sus]nezdr[C]žuj!! Musíme [G]spolu, do pekel dolu! [A2sus][G#mi][H][F#][A2sus][C][G] Říkal si Lucifer a tvrdil, že to není fér, když s ním nechci jít. Na to se v pekle tvářej vztekle. Tak ať mě teda přesvědčí, že nejde jenom vo řeči. Že je to čert pravej, špinavej a tvrdohlavej! .Ref.: Co chceš víc, sakra, k tomu říct! Fakt jsem čert! A jako důkaz mám z pekla průkaz! [Ami]Pak mi podal černou knížku [G]a bylo mu [C]do breku; [Ami]na obalu [C]vyryto [B]velký zlatý [G]kopyto. Uvnitř fotka satanáše ve svátečním vobleku. Bylo mi ho líto, vypadal jak úplnej blbec. [A2sus][G#mi][H][F#][A2sus][C][G] Nešťastně tam v koutě stál a já ho vlastně litoval! Po tváři mu proudem tekly slzy - no to brzy! Podal jsem mu kapesník, čert jenom sklesle pípnul "dík" možná, že byl z formy a já vymknul se mu z normy. .Ref.: Zpátky sám asi jít zas mám. Do pekel... Ale co řeknou, ty se tam vzteknou! Znám je víš, to ty netušíš. Můj šéf je ras. Ale snad to ňák pude! Dobrý to bude! Potom to vzal hopem, totiž proletěl mi stropem. Tak jsem, ještě v šoku, skrz tu díru, cejtil síru. Von fakt asi nekecal, sám Lucifer mi v bytě stál. Vod tý doby stonám a jen dobrý skutky konám. [A2sus][G#mi][H][F#][A2sus][C][G][A2sus] Kamarádům z osady Červánek Do červenejch mraků padá černej stín slyším kola vlaků a slunce nevidím Cesta se ztrácí já divnej pocit mám že zmizeli i ptáci že sem na světě sám Tulák nezná lepší chvíli než když večer slunce bílý za červánky zlatý zapadá Ráno když den novou stránku votevře hned u červánků celej svět mu lepší připadá V dálce hradba lesů mává na pozdrav v usárně si nesu vůni jitřních trav Cesty neubejvá k prvním borovicím údolí se skrejvá už cejtím ohně dým [G]Já vím, kdo [Ami]způsobil, [G]že je dnes [F7]plno jara, [G]Alenka [Emi]v kočárku se [A]hihňá do dlaní [D]Cink, cink a ratata! Ta moje stará kára [G]Aerovka [H]červená [Emi]ulicí [G7]uhání [Ami7]Cink, cink a ratata, [D7]ulicí uhá[G6]ní Strážník mě pozdraví. S úsměvem poznamená - než hodí zelenou - Tak kampak na výlet? Cink, cink, my jenom tak jedeme do zelena S aérovkou červenou jedeme nadílet Cink, cink a ratata, jedeme nadílet. Zubí se patníky, jaxi to kolem šinu Chechtá se chocholouš a mává starý hrad Pak někdo rozváží mléko či zeleninu Já vozím náladu a to já strašně rád Cink, cink a ratata, a to já strašně rád .1. Jsem p[C]otulnej c[C7]owboy, já s[F]e potlouk[C]ám a od ranče k r[Emi]anči se n[Dmi]ajímat d[G7]ám, a v t[C]ěch Mlžnejch h[C7]orách na k[F]onci štrek[C]y potkal jsem h[Emi]olku vod Červ[Dmi]ený ř[G7]eky[C]. .2. Pak začlo mi trápení a spousta běd, když táta se bál, abych mu ji nesved', a v těch Mlžnejch horách na konci štreky dal hlídat dceru vod Červený řeky. .3. Já schůzku jsem si s ní dal uprostřed skal, abych se s ní konečně pomiloval, a v těch Mlžnejch horách na konci štreky já líbal holku vod Červený řeky. .4. Sotva mi však řekla:"Miláčku můj," ze skal se ozvalo:"Bídáku, stůj!" a v těch Mlžnejch horách na konci štreky stál její táta vod Červený řeky. .5. Tam pušky se ježily, moc jich bylo, mně štěstí se najednou vytratilo a v těch Mlžnejch horách na konci štreky já vobklíčenej byl u Červený řeky. .*: Pak k[G]e slovu přišla má p[F]istol a p[C]ěst, já p[G]oslal je na jednu z n[C]ejdelších c[Ami]est a z t[C]ěch Mlžnejch h[C7]or tam na k[F]onci štrek[C]y vez' jsem si h[Emi]olku vod Červ[Dmi]ený ř[G7]eky[C]. .1. Pod tou sk[D]álou, kde pr[D7]oud řeky s[G]yčí a kde čn[D]í červen[E7]ý kamen[A7]í, žije t[D]en, co mi j[D7]en srdce n[G]ičí, koho j[D]á ráda m[A7]ám k zblázněn[D]í. .2. Vím, že lásku jak trám lehce slíbí, já ho znám, srdce má děravý, ale já ho chci mít, mně se líbí, bez něj žít už mě dál nebaví. .3. [(D7)]Často [G]k nám [H7]jezdí[Emi]vá s [G7]kytkou [C]růží, nejhez[G]čí z kovbo[E7]jů v oko[Ami7]lí, [D7] věstu [G]má uši[G7]tou z hadích [C]ků[Cmi]ží, bitej [G]pás, [Emi]na něm [Ami]pár [D7]pisto[G]lí. [CGD7] .4. Hned se ptá, jak se mám, jak se daří, kdy mu prý už to svý srdce dám, ale já odpovím, že čas maří, srdce blíž Červený řeky mám. .5. =1. .6. =2. .7. Když je tma a jdu spát, noc je černá, hlavu mám bolavou závratí, ale já přesto dál budu věrná, dokud sám se zas k nám nevrátí. (Marta Kubišová + Waldemar Matuška) Nocí nekonečnou Vodil jsi mě vděčnou Cestou stříbrolesklých hvězd Teď je den už bílý Řekni mi můj milý Zda víš kam chceš mě vést. Zavedu tě bosou Kde pod chladnou rosou Divný svět se ukrývá Po mravenčí stezce Dojdeme tam lehce Jen ty a já. Tam zní křídlo motýlí Čmelák opilý Nebo cvrček zbloudilý. Ten svět leží právě Kousek odtud v trávě Svět bez chladných neonů. Svět mravenčích válek Svět žížalích dálek A snů A snů. Tam zní křídlo motýlí Čmelák opilý Nebo cvrček zbloudilý. Ten svět leží právě Kousek odtud v trávě Svět bez chladných neonů. Svět mravenčích válek Svět žížalích dálek A snů A snů A snů A snů... [Gmi]Červené jablíčka nejsú [B]trvazlivé [B]nejsú trvazli[Gmi]vé [Gmi]ty naše galánky nejsú spravedli[B]vé, [B]nejsú spravedli[Gmi]vé. A dyž mi k nim přídem, do očí sa smějú, do očí sa smějú a dyž mi odejdem, hned jiné milujú, hned druhé milujú. [G]Červené [G]vínečko [G]jak [D7]viš[G]ňa, [D]ty moja [D]galánko [D]šid[A7]íš [D]ňa. : [G]Daj [C]po[G]zor [G]na se[G7]be, [C]abych [G]neošidil [G]já [D7]te[G]be. :| ver II. Újezdská hospodo hýbaj sa a ve svých základoch otras sa. |: Šenkérko, pivo daj a ty nám muziko dobre hraj :| Ono to pivečko dobré je, ono je vařené v tom Brodě. |: Píme ho, dobré je, šak nám ho šenkérka naleje:| kapo 1 Až [Ami]příběh ti povím za [E7]pravdu mi [Ami]dáš o [C]severních pustinách [Ami]sotva co znáš kde muži se probíjej přes Labrador vyrvat bohatství ze země z [E7]ledovejch [Ami]hor in July nine[E7]teen fifty-[Ami]four Získat to bohatství hlavní je cíl a koleje položit přes stovky mil v pustinách Kebeku kam lidskej tvor sotva se vydá o tom není spor in July nineteen fifty-four Z Kanady z ciziny tisíc i víc v bitvě se spojují co k tomu říct že u Sejnt Lórens když začal ten shon k severu vyráží jak maraton in July nineteen fifty-four Vzduchem i po moři každej se dal a za pár tejdnů u mašiny stál co vykládaj z paluby tam na North Shore buldozery řvou a mizí za obzor in July nineteen fifty-four Přes čtyři roky každej se tu rval v létě umíral vedrem v zimě na mrazu stál život ti zpestřují marný je vzdor mračna protivnejch much tak jako černej mor in July... Bažinou pralesy skálou se dal tam na sever k Mojsí cestu vyvzdoroval kolejí spoutal pustý Labrador pak na zdraví připíjel in fifty-four in July nineteen fifty four .1. Z[Ami]a noci, za dne, a pořád jen dokola, oči jak přibité na cestu, která se v[E]lní, za horka, za mrazu, cisternu v závěsu do teplejch, volant, a naftou se sta koní k[Ami]rmí. .*: Sv[Dmi]ítání, soumrak, z výfuku život nám pl[Ami]ách', č[E]ervený kamion - domov na kolečk[Ami]ách. .R: Č[A]ervený kamion, motorest, káva, l[Emi]áska je dým, jen d[A]ým, červený kamion, reklamní cedule, sp[Emi]ojka, brzda a pl[A]yn. .2. Na jaře, na podzim, stále jen dozadu ve zpětném zrcátku žene se čas, kterej mluví o vyjetém oleji, naftě a převodech, nadávce parťáka, když ruce únavou bolí. .*: .R: .3. Každej nám závisí, "poslouchej," povídá, "šofér je volnej, má prachy a zná světa kus," co mozoly na rukách, bolesti v zádech, zarudlý voči a na pití zteplalej džus. .*: .R: .*: .1. Z[Ami]a temným [Emi]okne[Ami]m, [Emi]v kv[Ami]ětní[Emi]ku si[Ami]vém,[Emi] hr[Ami]ubý a šp[Emi]ičat[Ami]ý [Emi] k[Ami]rčil se k[Emi]aktu[Ami]s.[Emi] J[C]ednoho j[Dmi]itra[Ami] [Emi] č[Ami]ervený z l[F]odyh[Ami]y[Emi] v[C]yrazil k[Dmi]alic[Ami]h, [Dmi] č[E]ervený kv[Ami]ět. .2. Byl u nás básník, co jiné měl oči, co měl rád rudé voňavé růže. Distichem zvučným pochválil růži, odsoudil pyšně ten rudý květ. .3. Jsou duše drsné, co samy šly žitím, hroty a ostny se zalily vrchem. Co měly v srdci, kvetly-li jednou, kvetly-li v noci, byl to rudý květ. .1. [A]Červený šátečku, kolem se toč, [E]kolem se toč, kolem se [A]toč. [A]Můj milý se hněvá, já nevím proč, [E]já nevím proč, já nevím [A]proč. .Ref: [E7]Trá lalala [A]lalala [E7]červená [A]fiala [E7]trá lalala [A]lalala, [E7]fialen[A]ka. .2. Když jsem si v potoce ruce myla, ruce myla, ruce myla. Šátek jsem do vody upustila, upustila, upustila. .Ref: .3. Já se ti můj milej dobře chovám, dobře chovám, dobře chovám. tys mě dal šáteček, už ho nemám, už ho nemám, už ho nemám. .Ref: ###Laburdův Zpěvník předehra : pam...... [Cmi9]Měl jsem tváře červe[Es]ný jako když [B]slunce zapa[Cmi9]dá [Cmi9]pršela [B]na mě [Cmi]láska [Cmi9]stála tam někde ve vět[Es]vích Vyso[B]kýho topo[Cmi9]lu a já jsem [B]byl největ[Cmi]ší Za zavřeným [Es]oknem [B]dál rostli [Cmi9]lidi podzim [Es]otrhal stromům [B]listí a já byl [Cmi9]sám [Cmi9]Měl jsem tváře červe[Es]ný jako když [B]slunce zapa[Cmi9]dá [B]hořela [Cmi]láska [Es]A mra[B]ky na [Cmi]nebi [B]letěly někam [Cmi]dál pam ........ .1. J[G]ó, holka, h[H]oď se aspoň tr[C]ochu do gal[D]a, j[G]á zavřu dn[D]eska dřív kr[G]ám, všude jsou p[H]entle a s[C]amá parád[D]a, j[G]e přece česačů b[D]avlny b[G]ál. .R: Dn[G]eska je česačů bavlny bál, dn[C]eska je česačů bavlny b[G]ál, z[D]aplatím z[G]a dva [C]a půjdu d[G]ál, dn[D]eska je česačů bavlny b[G]ál. .2. Ulice září jak barevnej šál z půlnoci zpocených těl, všechno se splní, kdo si co přál, všechno se splní, než přijde den. .R: .3. Hudby se střídaj' a všude je shon, víno a zrychlený tep, tam vřeští trubka, tam saxofon, holky maj' tváře mlíko a krev. .R: .4. Až přijde šedej a střízlivej den pro žoky s bavlnou, otevřu krám a nechám svůj sen žít v kraji za duhou. .R: .R: .R: Bývali jsme hrr, dneska už jsme prr. I když je nám brr, neděláme vrr. Nějaký pan Dr. moh' by někam crr a než my bychom frr, byli bychom v pr...! .1. [D]Před brankářem číslo jedna [A]vznikla mela je to hustý, [G]od červený k modrý brachu [A]jezděj kluci beze strachu .2. Na branku už svištěj puky, nezastaví naše kluky, žádnej krosček nejsou nuly, rozhodčí zas hází buly .3. Góly padaj, davy šílí mění se to každou chvíli, ti co vedli drsnou rvačku odjíždějí na střídačku .Rf: [D]Soutěž číslo [Hmi]jedna, [D]zas je v brance [A]gól, [D]Česká extra[Hm]liga [G]jedem hoši [A]GO 2x .4. Na tabuli jedna : jedna do konce je třicet vteřin, teď budou hrát bez brankáře, už odjíždí k modrý čáře .5. Napínavý prodloužení ani tohle konec není nájezdama rozhodne se, kdo vítězstí si odnese .6. Extraliga to je třída, další pětka právě střídá, hokej je sport pěkně tvrdý, však jsme na ty kluky hrdý Rf:... [E]Ptáš se [H]tisíckrát, [C#mi]jestli má to cenu, [E]jak tě mám rád, [F#mi]nevím, jak říct, [H]že od doby co tě [F#mi]znám, jsem [H]sám. [E]Nebreč, [H]nekvílej, [C#mi]nemá to cenu, [E]život je zlej, [F#mi]poslouchej chvíli, [H]poslouchej co ti chci [F#mi]říct a [H]dát. [E]Lžou, lidi si [G#mi]lžou, řeči se [A]točí, je to jen [H]žert, [E]lžem, my si [G#mi]lžem, je to tak [A]lepší, lásku [H]vzal čert, [A]sme dva různý lidi, [H]tak se smiř s tím, [A]z keců plnejch lásky [H]valí se dým, [A]seš matka [H]mých dětí, nik[F#mi]dy nic víc, no tak [H]to pochop, když teď už to víš! Tak ti dávám peníze, k vánocům kožich, k svátku řetízek, řekni mi prosím, kdo by se staral líp než já? Kup si vibrátor, může bejt Bimbo nebo Diktátor, soused se ti líbí, jenom ať slipy mý nenosí. Lžou, lidi si lžou, řeči se točí, je to jen žert, lžem, my si lžem, je to tak lepší, lásku vzal čert, sme dva různý lidi, tak se smiř s tím, z keců plnejch lásky valí se dým, seš matka mých dětí, nikdy nic víc, no tak to pochop, když teď už to víš! [C]Sláva budiž Bohu [G7]veli[C]kému, pokoj lidu všemu [G7]pokornému, neb [G7]se [C]narodil [G7]Spasi[C]tel, vše[G7]ho [C]světa Vy[G7]kupit[C]el. Vstaňte rychle pastý[G7]řové, [C]srdc[G7]e věrné[C]ho, zanechte stád, pastu[G7]škové, [C]srd[G7]ce dobréh[C]o, pojďte k [G7]Betlému, městu [C]svatému, uvidíte [Am]tam [G]světl[D7]o nebes[G]ké, [C]Syna Boží[Am]ho [G]v podo[D7]bě lid[G]ské. To vá[D7]m zde zvěs[G]tujem, nad tí[D7]m se rad[G]ujem. vstaňte rychle, běžte k[D7] Betlém[G]u, k Ježíšku dnes naroz[D7]eném[G]u. .1. [C]Kde domov [G7]můj kde domov [C]můj?[C7] [C7]Voda [F]hučí po lu[C]činách bory [F]šumí po ska[C]linách v sadě [G7]skví se jara [C]květ zemský [G7]ráj to na po[C]hled a to [E]je ta krásná [Ami]ze - [F]mě země [C]česká [G7] domov [Ami]můj[F#dim(1)] [F#dim(1)]země [C]česká [G7] domov [C]můj! .2. [C]Kde domov [G7]můj kde domov [C]můj?[C7] [C7]V kraji [F]znáš-li bohu[C]milém duše [F]útlé v těle [C]čilém mysl [G7]jasnou vznik a [C]zdar a tu [G7]sílu vzdoru [C]zmar to je [E]Čechů slavné [Ami]plé - [F]mě mezi [C]Čechy [G7] domov [Ami]můj[F#dim(1)] [F#dim(1)]mezi [C]Čechy [G7] domov [C]můj! Nad Tatrou sa blýská - lidová, text Janko Matůška .1. [Emi]Nad Tatrou sa blýská [H7]hromy divo bi[Emi]jů [G]Nad Tatrou sa blýská [Ami]hromy divo [D]bi[G]jů /: [G]zastavme [D]sa bratia [H7]veď sa [Emi]ony stratia [Ami]Slováci [H7]oži[Emi]jů :/ .2. [Emi]To Slovensko naše [H7]posial tvrdo spa[Emi]lo [G]To Slovensko naše [Ami]posial tvrdo [D]spa[G]lo /: [G]ale bles[D]ky hromu [H7]vzbudzujů [Emi]ho k tomu [Ami]aby sa pre[H7]bra[Emi]lo :/ .3. [Emi]Už Slovensko vstává [H7]půta si strhá[Emi]vá [G]Už Slovensko vstává [Ami]půta si str[D]há[G]vá /: [G]hoj rodi[D]na milá [H7]hodina od[Emi]bila [Ami]žije matka [H7]Slá[Emi]va :/ .4. [Emi]Eště jedle rastů [H7]na krivánskej stra[Emi]ně [G]Eště jedle rastů [Ami]na krivánskej [D]stra[G]ně /: [G]kto jak Slo[D]vák cíti [H7]nech sa ša[Emi]ble chytí [Ami]a medzi nás [H7]sta[Emi]ne :/ .1. : Miloval jsem Korejku, štíhlou jako hokejku, u moře při měsíci hladil jsem ji po líci. Miloval jsem Francouzsku, plakala do ubrousku, když se vlak dal do pohybu já jí sbohem dal. Ref. 1: Ale ty ženský, československý za světla když se na ně dobře podíváš - jiskru maj' ve voku, nestřelíš vod boku, když ňáký naší holce svoji lásku dáš. .2. : Miloval jsem Albánku, sedával s ní u džbánku a když jsme ho dopili, hlouposti jsme tropili. Miloval jsem Alžírku, štíhlou jako bužírku, na velbloudu mezi hrby já ji pusu dal. Ref. 1 .3. : Miloval jsem Řekyni, z povolání letkyni, já jen viděl letadlo a už mě to popadlo. Miloval jsem Japonku, pracovala u ponku, koupila mi tranzistorák, já jí lásku dal. Ref. 1 .4. : Miloval jsem Apačku, měla hezkou klapačku, tatínek byl indián, řval na mě jak pavián. Miloval jsem Súdánku, čistou jako studánku, měla byt na Piccadilly, já jí prachy dal. Ref. 2: Ale ty ženský, československý co naplat nakonec má každej nejvíc rád. Dobrý maj' návyky, nedělaj cavyky a nechtěj' si tě kvůli tomu hnedka zejtra brát. .1. Sl[G]unce se pr[Ami7]ohání v [G]orvaném tr[Ami7]ičku p[G]o lýtkách sl[Ami7]ečen a p[A7]o plakát[D]ech, s[C]ušenky s [G]obsahem [Ami]obilných kl[H7]íčků m[C]izí v nás j[G]ak mince v [D]automat[G]ech. .2. Vzalas' nás k sobě po včerejším flámu, nejspíš tě zdrbnou ti, co tě znají, zajdem si na pivo do Masných krámů, víme, že v devět tam otvírají. .3. Žižkovo náměstí je taneční parket a Černá věž přísná gardedáma, /: tisíce Ondřejů a bláznivých Markét drží se za ruce a jdou s náma, :/ [D]a jdou s nám[G]a ... .1. [C]Čí só hode, naše hode, poďme, stará do hospode, h[G]ojája, h[F]ojája, h[G7]ojajá[C]ja. Bodem tam [G]do rána t[F]ancovat h[C]olána, h[G7]ojajá[C]ja. .2. Přišla Anka do hospode podívat se na ty hode, hojája ... .3. Chtělo se ji tancovati, nechcele jo chlapci bráti, hojája ... .4. Voře Antoš podle meze, košola mo z gatí leze, hojája ... .5. Mařa za ním poskakoje, košolo mo zastrkoje, hojája ... [Dmi]Čí že sú to [Dmi]koně, [Dmi]čí že sú to [A]koně ve dvo[Dmi]re, [Dmi]co že s nima [Dmi]žádný, [Dmi]co že s nima [A]žádný neo[Dmi]re ? |: [F]Čí že by, [B]čí že by to [B]byli, [E]moje [A]sú, [Dmi]oni ma k mej milej, [Dmi]holubence [A]sivej done[Dmi]sú. :| Hop koníčy moje, hop koníčky moje do skoku ! Budem ležat milej, holuběnce sivéj, pri boku. |: Nebudem sa, nebudem sa modlit otčenáš ! Hop, teraz ma milá, holuběnka sivá, pobozkáš :| Tancoval by som, tancovala by som, sama som ! Kup mi, milý, čižmy, kup mi, milý čižmy, bosá som ! |: Aj keď mi ty tie čižmičky nekúpíš, nebudem ťa bozkat, nebudem s tebú spat, uvidíš :| [A]Hele pojď sem číčo, [F]začla s mně zajímat [A]dej mi svoje í.č.o., [F#]neb já teď chci ti dát [H7]investiční body a [E]whisky s trochou sody [A]prostě [G#]jsem se [G]rozhod , [F#]že bych [F]tě chtěl [E]privatizovat. Tak jako James Bondy, sázel vždy na jistotu, sázím na tvý fondy v těsným sexy trikotu cejtím v sobě sopku, sichr x násobků AneříG#kám to Gtady H7hlady Enebo z mrákoAtu. Hele pojď sem číčo, tak nebuď bestie, dej mi už to í.č.o., stoupaj mi akcie nehraj tu ledovku, klidně přidám stovku výnos, ten zaručeně, náklady nám pokryje. No tak, proč jdeš číčo, tam za těma pánama body na tvé í.č.o., projdou mi pod rukama co se budu snažit, přehlídnu tě jak pažit jednou ti to bude líto i s úrokama. [Dmo]Čie sa to [C7]oveč[F]ky [Gmi]hore rolú [A7]pa[Dmi]sú, [Ami]čie sa to [G7]oveč[C]ky [Dmi]hore rolú [C7]pa[F]sú, [Dmi]to sú Janíčko[A]ve, [Dmi]to sú Janíč[A]ko[Dmi]ve, čo ho vešat majú, čo ho vešat majú. |: A keď ho už védli cez to širé pole, :| |: milá naňho volá, :| |: vrať sa srdco moje. :| |: Akože sa vrátím, keď som okovaný, :| |: čakajú ma kati :| |: pod šibenicami. :| Bejt předsedou všech balonů nosil bych jenom frak a jako odznak hodnosti v náprsní kapse prak bejt jednou lefem salonů to prosím já bych chtěl mít s dovolením obleček bonmotům naslouchat Chtěl bych bejt lásky tajemník a sekretářku mít všech randevů harmonogram nechal bych vyvěsit pak bejt na chvíli knoflíkem co drží prsů tvar možná že bych byl puštěnej navštívit ostrov Hvar Jó na chvíli bejt rozhlednou kam choděj lidi snít zavřel bych dveře na lígr a k Buckům šel bych pít já styděl bych se za sebe že jsem tak vysoká když na mě lidi vylezou padne jim do oka Ta krása země spanilý kde člověk by žít měl zatím homo sapiens na ni už zapomněl Chtěl bych bejt předsedou Jé Zet Dé Slušovic na vlastní oči viděl bych že dělat dá se víc já hrudník bych měl plechovej na prsou samej řád a na výsluní reálna já musel bych se hřát Chtěl bych bejt jednou malířem kterej si může přát že až mu bude šedesát dostane za to řád a bejt plodným literátem napsal bych spoustu děl co tlej v závodní knihovně každej by záviděl Kdybych vlády předseda svolal bych kabinet a nařídil bych ministrům ať pozmění to hned aby se lidi cejtili jak doma na rynku je národ v jednom zajedno každej má maminku Chtěl bych bejt jednou ministrem přes uhlí, koks a mour mít na starosti havíře a konce dlouhejch rour já nařídil bych předákům ať práci zastaví vždyť tohle naše údolí má tělo bolavý Chtěl bych bejt jarním kurýrem a zvonit v údolí že poplach už se nekoná že nic nás nebolí že slunce jako sedmikráska nám přijde teplo dát že nikdo už se nemusí o svoje štěstí bát Mě napadá furt otázka jak lépe ještě žít můj život není procházka já vím čím bych chtěl být .1. T[C]isíckrát poslouchám, tisíckrát si knihy pročít[F]ám, hledám totiž lásku s velkým [C]L, že jezdí [F]autem ne na benzín, však na lidský zpěv a sm[C]ích, to vážně, v[Ami]ěřte mi, opravdu s[G]ám jsem nevěd[C]ěl, h[F]ú-[C]ú [F]..[C].[AmiC] .2. Někteří ani netuší, jak na lásku se správně mávat má, nevidí, když kolem prošustí, já chvíli jen u cesty stál, a hned mi zastaví, jen doufám, že můj falešný zpěv mi odpustí, hú-ú ... .3. Motor má tichý chod jak Popelka, když hrášek přebírá, auto vůni čerstvých jahod má, na střeše srdce červené a ona zve mě dál, kam vlastně od ní zavézt bych chtěl, se zajímá, hú-ú ... .4. Pozdravím a nasedám, řeknu lásce, že chci za tebou, ona jemně pedál plynu podrží, a je mi fajn a jedem dál a já si zazpívám, ať láska taky dojede k vám s plnou nádrží, hú-ú ... [Ami]Zvláštnu moc má chuť [Dmi]peňazí [G]striebornú sieť na lov [C]snov [Ami]Zvláštnu moc má chuť [Dmi]peňazí [G]zvláštnu moc má sladký [C]kov [C][G][G7][C] [Ami]To ešte prejde [Dmi]veľa zím [G]a prejde pár dlhých [C]liet [Ami]Kým budem mať dosť [Dmi]peňazí [G]ja ich však nebudem ch[C]cieť [C]Čím viac [G]máš tým ešte [G7]viac budeš [C]chcieť tá da [G]dam tá da [G7]dididi [C]dam [Ami]Mne stačí zbierka [Dmi]nežných slov Gna každé mám lesklý Crým [Ami]A tajné plány vašich [Dmi]snov [G]som maliar básnik a [C]mím [C]Čím viac [G]máš tým ešte [G7]viac budeš [C]chcieť tá da [G]dam tá da [G7]dididi [C]dam Kto vie [Ami]čo stojí [E]farba krídel motý[Ami]lích [G] [C] Ktovie [C]čo stojí [G]kúsok lásky [G7]hviezda či Cvzdych [Ami,][Dmi,][G,][C,][Ami,][Dmi,][G,][C] [Ami]Kus neba miesto [Dmi]nohavíc [G]z oblaku ľahučký [C]šál [Ami]Až ma ten kostým [Dmi]unaví [G]vrátim ho kde som ho [C]vzal [C]Čím viac [G]máš tým ešte [G7] viac budeš [C]chcieť tá da [G]dam tá da [G7]dididi [C]dam [C]tá da [G]dam tá da [G7]dididi [C]dam offline verzia 2002 .1. Kř[Ami]ivolaký ulice jsou v čínský čtvrti, každá noc tu přináší sv[E7]ý oběti, m[Dmi]alý Číňan oči mhouří v h[Ami]ustém opiovém kouři, j[E7]eho smutek budí dojet[Ami]í.[G] .R: Sv[C]it lampion[F]ů, utichne hl[C]uk kamion[A7]ů, pomalý s[D7]ong o špi[G]ónu potmě si zp[C]ívám[F],[C][G] d[C]ým opiov[F]ý, nad hlavou dr[C]ak papírov[A7]ý, dušený kv[D7]ět bambusov[G]ý potichu j[C]ídám[F],[C][C7] [F]a když spatřím malou gejšu j[C]en tak na dohled, ž[G#]e mám žlutou kůži, není v[D7]idět, jak jsem zbl[G]ed', [C]až dopiju č[F]aj, zazvoní tm[C]ou stará tramv[A7]aj, odjedu t[D7]am, kde mi jen d[G]aj' jedinou l[C]ásku[F].[C][E7][Ami] .2. V křivolakých ulicích zkus hledat lásku, každou chvíli život visí na provázku, mlha jako řídký těsto, hledáš noční podnik přesto, že je láska na zakázku. .R: .3. V křivolakých ulicích je z rákosí dům, vočazená petrolejka, lacinej rum, tam ti dají domnění, že je láska umění, a pak připraví tě o rozum. .R: .1. Č[E]ínský restaurant v Pražský ulici, na oběd choděj' tam úředníci. .2. Místo příborů hůlky harašej', ten pán u stolu dal si "ču-žou-švej". .3. Rychle letí čas, volá kancelář, a tak, myšky, šup, zpátky dupy-dup, ťaj ťaj ... .4. Objednaný stůl, u něj sedím sám, když dojde k placení, šikmý oči mám. .5. Končí iluze a je po hraní, pryč jsou peníze, tak zas po braní. .1. Nebylo d[Ami]otyků, jen [E]ústa, která kř[Ami]ičí, lahvičku [C]od injekce n[F]ěkdo odhod[E]il, /: lehátko z pl[Ami(C)]astiku a [F(G)]ocelových t[Ami]yčí [F]a vůně d[Ami]esinfekce - t[E]ak ses narod[Ami]il. [E]:/ .2. Toť tvoje scéna - páchne z koželužen tříslo a čpí tu jatky, voní benzin motorů, /: namísto jména dostals' na zápěstí číslo, namísto matky hudbu z reproduktorů. :/ .R: Toť domov tv[C]ůj, tvá vlast a tvoje št[G]ěstí, o čem jsi sn[Ami]il, už zítra nastan[E]e, ty hrdý b[C]uď, a č[G]íslo n[Ami]a zápěst[F]í budiž tvůj zn[Ami]ak a tvoje p[E(G)]ýcha, občan[Ami]e! .3. Na lůžku úrazovky vymění ti plínky za hřiště z roztřískaných karoserií, /: za štěstí z obrazovky televizní skříňky, za volnost oprýskaných periferií. :/ .4. Hle, vůně domova, šeď betonových bloků co láska narkotika manifestací, /: co hudba chrámová zní melodie doků, co štěstí (láska) panoptika manifestací. :/ .R: .5. Na nebi, v kalužích je olejová duha, koryta potoků, v nichž voda neteče, /: popílek na růžích je černý jako tuha a není proroků, můj malý člověče. :/ .6. Máš život v malíčku a nestaráš se o věk, máš úspěch za víru a neznáš dojetí, /: jen chvíli, človíčku, a bude z tebe člověk ušitý na míru pro toto století! :/ .R: + budiž tvůj zn[Ami]ak a tvoje p[F]ýcha, [E]občan[Ami]e! .1. [Ami]Vyzvonil jsem t[E]ajems[Ami]tví [C]na vizovském [G]náměs[C]tí: j[Dmi]si čistá jak Vi[E]zovice - [Ami]uchazečů b[E]ude ví[Ami]ce. .2. Zvěsti všude kolují, že každý večer sama spíš, kdekdo říká: sakra, škoda, vždyť mlýn mele, když je voda. .R: [Ami]Čistá jak Vi[E]zov[Ami]ice, č[C]istá jak Vi[G]zovic[C]e, h[F]ej [E]dri[Ami]n, h[F]ej [E]dri[Ami]n, čistá jak Vi[E]zov[Ami]ice, č[C]istá jak V[G]izovic[C]e, k[Dmi]de je voda [E]na tvůj m[Ami]lýn? .3. Po vizovském náměstí huby nesou tajemství, že čistá jak Vizovice nebudeš už nikdy více. .R: Čistá jak Vizovice, čistá jak Vizovice, hej drin, hej drin, čistá jak Vizovice, čistá jak Vizovice, kdo byl voda na tvůj mlýn? .1. Když jsem jel vč[G]era večer kolem oken j[C]ejích, v[G]iděl jsem tam pestrej šátek vl[D]át, řek' jsem: dáv[G]á mi znamení, jak[C]ýpak čekání, bude m[G]oje, kdybych s[D]e měl s ďáblem pr[G]át. .2. Pak zas ženu stáda přes brod mlhou ranní, vidím ji na břehu klečet a prát, myslím si: ta to jistě ví, že tu ženu stádo svý, čeká na mne, bych jí moh' "dobrej den" dát. .3. Když ale přišla vypůjčit si šňůry na ranč, aby mohla nechat prádlo schnout, jenom na mě se dívá, hlavou lehounce kývá, nemoh' jsem se bez myšlenky na ni hnout. .4. Kvečeru drhla schody, zrovna když jsem seděl na verandě v saloonu a pil, kdo by se toho nadál, šatů lem větřík odvál, byla krásná, že jsem málem jak pes vyl. .5. Když ale přišla, abych jí řek', jak čistit kůže, každej musel velkou radost mít, na očích vám to vidím, říci se to nestydím, je mi jasný, že chcete mou ženou být. .6. Měl jsem sto chutí jen pro sebe tu dívku mít, jistě mi svou duši, tělo dá, na kolenou bych ji prosil, do postele jídlo nosil, jen kdyby nebyla tak strašně čistotná. .1. Když n[C]aplní se číše a kapku přidáš jen, tak přes okraj ti př[F]eték[C]á, tak n[F]ějak je to s náma, i pr[C]o nás skončil den a sm[G]utnej kabát oblék[C]á. .2. Já nejsem tvoje všechno tak, jak jsi to chtěl mít, služka, holka jenom tak, vem si svoje věci a už můžeš jít, stejně jseš jak černej mrak. .R: Odnáší t[C]enhle čas, smutnej čas všechny věci pryč, vždyť i l[F]áska, city, všechno mizí pr[C]yč, každý z nás myslí jen na svý já a z[G]apomín[C]á. .3. Ty kašleš na to, co já, tak jsi to chtěl mít, bez starostí v pohodlí si žít, za rohem si randit a do noci pít, tak to ne, to klidně můžeš jít. .4. =1. .R: .1. [D]Čížečku, čížečku, p[A7]táčku ma[D]ličký, pověz mi čížečku, [A7]jak sejou m[D]ák? [G]Aj tak, tak s[D]ejou mák, [A7]aj tak, tak s[D]ejou mák, [G]aj tak, tak s[D]ejou mák, [A7]tak sejou m[D]ák. .2. ... roste ... .3. ... kvete ... .4. ... plejou ... .5. ... zraje ... .6. ... lámou ... .7. ... jedí ... [Gmi]Čja že [D]je to [Gmi]biela scena, [D]celá krvú [Gmi]dostriekaná, [D]čo sa [Gmi]chlapci [C7]bi[F]li, [Gmi]pre [Dmi]dva rozma[A7]rý[Dmi]ny. A vy chlapci, něbíce sa, prídztě zajtra večer zasa, rozmarýnku vám dám, eště v zahrádce mám. Jak sa chlapci dozvedzeli, na rozmarýn prileceli, vytrhali ho moc, keď bola tmavá noc. Ale dzievča němeškalo, k rychtárovi hněc bežalo, že jéj vytrhali rozmarýn zelený. Ale rychtár ten nemeškal, cedulenku hněc napísal, poslal po ulici, hzde sú švarní chlapci. [Gmi]Pár priateľov, ktorých už [Dmi]dávno mám /- - -/ [Gmi]pár priateľov, s ktorými [Dmi]nie som sám /- - -/ [Cmi]vždy voňajú [Gmi]človečinou [Ami]takých ľudí mám [D7]rád /- - -/ Pár správnych miest, kam sa vždy vrátim rád /- - -/ rád dám sa zviesť ľuďmi čo chutia správnou slinou, ľuďmi činov človečinou dám / - - -/ sa zviesť [Gmi]Tam nikto pred nikým sa na nič netvári [Es]dvere sú otvorené [Cmi]čisté sú slzy aj víno v pohári, všetko je [D]dovolené [Gmi]Na mene nezáleží a ani na veku [Es]nikto ti nepovie nie [Cmi]Tu váhu má len keď dáva človek človeku a [D7]každý to vie Pár priateľov, ktorých už dávno mám /- - -/ pár priateľov, s ktorými nie som sám /- - -/ vždy voňajú človečinou takých ľudí mám rád /- - -/ [Ami]já chci [F]žít jen [C]ve snu[G] [Ami]o tom [F]celý den [C]sním[G] [Ami]vždyť [F]do snu když [C]klesnu[G] [Ami]tak na [F]beton [C]vím[G] že vše je jen jako že vše je jen sen že teď můžu všechno než mě probudí den sen nezný hranic sen nezná smrt můj normální život proti snu je prd úřednice domovnice složenky a popelnice úřednice domovnice složenky a popelnice obyčejný život v šestém poschodí každy to zná kdo se blbě narodí úřednice domovnice složenky a ... tak sním kudy chodím a lidem se to nelíbí mají spoustu práce a k tomu samé pochyby já nepochybuji netoužím po ničem jsem člověk nové éry můj život je sen pouhý obyčejný život v šestém poschodí každy to zná kdo se blbě narodí každý to zná [Dmi]Čo bolí, to [Gmi]prebolí [A7]zakrýváš si [Dmi]tvár, som najlepší [Gmi]v okolí, [A7]počkaj sekund[Dmi]pár. [B]|Trošku ťa to [A]zabolí, [B]je to prvý, [A]ráz, [Dmi]čo bolí, to [Gmi]prebolí [A7]máš najvyšší[Dmi]čas. Tie tajomstvá[C], [F] čas je krutý[A7], [Dmi] něsmjů nás nájsť[C], [F], zme zamknutý[A7], [Dmi]. Co bolí, to přebolí, svlíkni si imrest sám, jsem nejhezčí v okolí, já už omdlévám. Co bolí to přebolí, já se nebojím, trošku mne to zabolí, Ty víš, co s tím. To tajemství si tak smělé Kde to hledáš, tak už dělej. sestra šla [Gmi]za mámou už[Dmi]spát[Gmi], [A7] [Dmi] no tak [Gmi]přestaň si s tím už[Dmi]hrát[Gmi], [A7] [Dmi] Doktore ste úžasný, krásnej okamžik, po píchnutí je mi hej, vyslovuji dík. Pes ťa hrizol při plotě, ty ho nepoznáš, sérum proti beznotě, teraz v těle máš 2 strýkačky s medicínou hľadám vždy rád stále s jinou - Čo bolí Kapo 3 [Emi]Čo bolí, to [Ami]prebolí [H7]už to skrýva [Emi]tvár, dvaja blázni [Ami]na mori, [H7]niekto nám veslo [Emi]vzal. [C]Čln [H]sa láme napoly, [C]keď topíš sa, [H]vieš, [Emi]čo bolí, to [Ami]prebolí [H7]a odpláva [Emi]preč. [D]Tie tajomst[G]vá [H7]pod hlad[Emi]inou [D]chcem v tebe [G]nájsť, [H7]ale s i[Emi]nou. Co bolí, to přebolí, nepředbíhej čas, co necháme v tom moři, jednou zkrásní v nás. Z trosek, ví, člun nestvoříš, z moře stoupá dým, co bolí, to přebolí, možná víš, co s tím. To tajemství pod hladinou hledáš už dál někde s jinou. Smutek šel [Ami]sám se smíchem [Emi]spát[AmiA7Dmi] a z člunu [Ami]víc už nejde [Emi]brát[AmiA7Dmi] Co bolí, to přebolí, co neznáš, to znáš, přijdeš k poušti po moři, tam čekám tě zas. Nezhasínej co hoří, ať hoří to dál, co bolí, to přebolí, proč bys sám to vzdal? Tie tajomstvá pod hladinou hľadáš už rád niekde s inou. [Ami]100 rokov som nebol v starom klube na námestí [G]chodievam sem aj tak len raz [Ami]za čas[D][C] služba tu vraj občas trpí na koprivku pästí a jeden Maťko pri dverách hneď začal No [Ami]čo je [C] [Ami]No čo je[D] [Ami]No čo je, čo chceš [Ami]No čo je, čo chceš A ja som povedal že nič Neverí, že dobrých ľudí sa vždy veľa zmestí nevedia, že hostí treba vítať nevšimol si, že dnes večer prišli sme sem šiesti tak som sa ho nenápadne spýtal No čo je No čo je No čo je, čo chceš No čo je No čo je No čo je, čo chceš [Ami] [Gmi]A on povedal, že [D#mi]nič A on povedal, že nič A on povedal, že nič A on povedal, že nič A on povedal, že nič No čo je No čo je No čo je, čo chceš No čo je No čo je No čo je, čo chceš No čo je. [Gmi]Čo sa dzeje sve[Cmi]ce, [Dmi]Bož[D7]e m[Gmi]ój, [Gmi]němože premlu[Cmi]vic [Gmi]jaz[D7]yk m[Gmi]ój, [B]Ja[F]zyk [B]mój, [B]srd[C]co [B]mé, [Gmi]němože premluv[Cmi]ic, [Gmi]čo [D7]je m[Gmi]ně. [Dmi]Teprve oči se mi [Gmi]klí[A7]ží [D]mia ráno tryská z nočních [Gmi]mří[A7]ží noci [Gmi]probdělá [C]s límcem [F]doběla už jsi [Gmi]shořela [A7] [Dmi]docela, [C]docela, [B]docela Zmuchlané tváře křehká víčka do pasu ohořelá svíčka kniho dočtená nejsi na prodej zůstaň zavřená nevolej, nevolej, nevolej [Dmi]Černá [C]na bílé [B]může dobrou [Gmi]náladu či radu ti [A7]dát [Dmi]kabát [C]z papíru [B]z kůže ale [Dmi]uvidíš příteli Bse mnou se podělíš [Gmi]jak často[D#]krát Kolikrát si se sama bála když tma nad horizontem tála z písmen zavolal že tě dohoní že tě odveze na koních na koních na koních A kolikrát ti bylo líto že doopravdy nebolí to že je spoutaný vazbou plátěnou příběh napsaný ozvěnou ,ozvěnou, ozvěnou Černá na bílé ......... Nahlédnout za dubovou skrýši, tam loví a pak o tom píší, lávka přes věky ruce k podání, perem doteky do psaní, ze psaní, do psaní A ve všech pohádkových knížkách jsi letící v duhových výškách že tě potěší že tě zahřeje slunné přístřeší naděje, naděje, naděje. [Am]Jedu velmi [Dm]rychle [E]jedu [Am]ostře, [Dm]jako kdybych [Am]prchal [E]kose [Am]nostře [Dm]na dopravní [Am]vyhlášku [E]já ale [Am]dbám, [Dm]čtrnáct [Am]Kubíků [E]na korbě [Am]mám ano [Dm]čtrnáct [Am]Kubíků [E]na korbě [Am]mám [C]Lojzu Kubíka a [G]Bédu Kubíka a Čendu Kubíka a Éd[C]u Kubíka [C]a Frantu Kubíka a [G]Honzu Kubíka a [F]Ferdinanda Ku[G]bíka[C] [C]A Jardu Kubíka a [G]Karla Kubíka a Láďu Kubíka a [C]Vencu Kubíka [C]a doktora Oldu Kubíka a [G]Rudlu Kubíka a V[F]endelína K[G]ubík[C]a [F]Po desáté [G]bylo by už [C]pozd[Am]ě [F]bojuju [G]o sekund[C]y[Am] [F]čtrnáct Kubík[G]ů já musím slo[C]žit[Am] [F] v restauraci [G]u Rotund[C]y Lojza Kubíků a Béda Kubíků a Čenda Kubíků a Éda Kubíků a Franta Kubíků a Honza Kubíků a Ferdinand Kubíků A Jarda Kubíků a Karel Kubíků a Lá‹a Kubíků a Venca Kubíků a doktor Olda Kubíků a Rudla Kubíků a Vendelín Kubíků Před hospodou všichni teďka pláčou slzy kanou na vyprahlou zem zbytečně jsem starý motor trápil do devíti dneska měli jen .1. M[E]arušce táhne n[A]a čtrnáct, r[F#mi]áda čte Filip[H]a a Bravo [E]a líbí se jí M[A]ichael Knight, cht[F#mi]ěla by se s ním toulat tr[H]avou. .2. To její otčím nečte nic, snad jenom čárky z pivních tácků, a ze všech metod výchovných ovládá nadávky a facku. .R: M[E]aruško, skončila ti p[A]oklidná s[H]ezóna, č[E]ekají tě čt[A]yři roky p[H]ekla, t[E]ěžko se dovolat c[A]itu či z[H]ákona, [E]otčím je d[A]ivnej, matka vzt[H]eklá. .3. Že jsem ji plácl přes zadek, proto jí přece neubude, já chci mít doma pořádek, jak řeknu, hergot, taky bude! .4. Proč se ta holka zamyká, má nějak roupy v osmý třídě, snad nestydí se fotříka, takovejch ve vaně už jsem viděl. .5. V košilce, která sluší ti, nejdeš spát, protože se stydíš, otčím si klidně rozsvítí, černej klín přes tu látku vidí. .R: .6. To není domov, to je klec, když okradou tě o soukromí, co ti chtějí vzít nakonec, až dočista tě zlomí, zlomí. .7. Jak jen to jde, tak utýct pryč, svěřit se náhle není komu, jako cejch pálí v ruce klíč, když po schodech se vracíš domů. .8. V románech, tam je čistej svět, tam nemaj' chlapi divný oči, s Alenkou za zrcadlo zpět, a svět se točí, točí, točí, točí, točí. .R: + [E]otčím je d[A]ivnej, matka vzt[H]eklá ... [E]Pojď sem a [H7]zkus nastavit dlaně, [A]tak jak to bývá [E]v říkankách, já položil své horké tváře na ně a povím ti co není v říkankách. O tom, že noc má čtyři díly, o tom , že první svítí ve hvězdách, ten druhý - ten je dílem síly, ve třetím poplujeme na vlnách. A čtvrtý díl té noci, co pro tebe teď ukradnu, ten nemám ve své moci, snad narodí se v novém dnu. A tak pojď sem a zkus nastavit dlaně, tak jak to bývá v říkankách, já položil své horké tváře na ně a vidíš už jsme v čítankách. A čtvrtý díl té noci, co pro tebe teď ukradnu, ten nemám ve své moci, snad narodí se v novém dnu. A tak pojď sem a zkus nastavit dlaně, tak jak to bývá v říkankách, já položil své horké tváře na ně a vidíš už jsme v čítankách. [H]Úú[E]ú [A]Čtyři páry [H]koní Úúú v očích mají strach Úúú černej kočár táhnou Úúú za kočárem prach Je!Je!Je! Bim bam bim - zaduněly zvony Bim bam bim - otevřete brány Bim bam bim - čtyři páry koní Bim bam bim - vezou divný pány Biče práskaj vzduchem koním nad hlavou koně zuby cení padaj únavou Je!Je!Je! Bim bam bim - zaduněly zvony Bim bam bim - uzavřete brány Bim bam Bim - čtyři páry koní Bim bam bim - vezou divný pány [E]Na kočáře spolu jedou [H]perou se o otěže [A]poturčenec turka horší [H]papeženec papeže! Čtyři páry koní ... [Cmi]Bouře [G7]jde do [Cmi]dálky, [Gmi]v sadech kvítka rve, [Cmi]my jsme vyšli do [G7]války, [Cmi]v bouři [Gmi]nyní [Cmi]jsme. Však jednou to [Gmi]skončí kdes, my čtyři [Dmi]a náš pes [Cmi]vrátíme se [Gmi]zpět [Cmi]zatím však je to sen my čtyři [D7]s naším [Gmi]psem [D7]jedem stále [Gmi]vpřed. Oblaka jdou nebem. Všude voní bez. Vstříc své zemi jedem, my, tank a náš pes. Dojedem zajisté, my čtyři tankisté, naš tank a náš pes. My čtyři tankisté, dojedem zajisté, než odkvěte bez. .1. [Ami]Vytáhnu z [F7]kufru [Ami]Mauze[F7]ra a [Ami]proma[F7]žu ho [Ami]fest pak [F7]vyhledám tě [Ami]za [F7]šera [Ami]tak o [F7]pátý či v [Ami]šest [A]Až budeš tančit s frajerem s tím [Dmi]Vencou co má knír či s [H7]továrníkem Majerem si [E]vyjdeš na špacír [A]Hrom tě [C#mi]vem ty [H7]zlořečená [E]dívko [D]už jsi [A]dávno zra[E7]lá pro kladív[A]ko [D]abych tě [Dmi]jím přes ten tvůj [G7]drdol [C]švih [E]švih bych tě dřív kdybych to bejval [Ami]stih' .2. Nabrousím kudlu z nerezi abych ti ránu dal tam kde už dávno nevězí ten zatracenej sval Ta sigma pumpa prokletá tak vysála můj cit že spadla na mě roleta černá jak antracit Srdce tvý ty zlořečená zmije za pět piv už kdekdo prodá mi je nemáš už nic jenom ten jistej flek abych měl tip kam bych tě pích či sek .3. Upletu špagát z konopí na ten tvůj outlej krk málokdo z lidí pochopí proč hledám dub či smrk eventuálně babyku neb rozsochatý buk pak dám si párek v rohliku a bude mi to fuk Hrdlo tvý ty zlořečená dámo zdá se býti pro mě přichystáno Ať se budeš ze svejch činů třeba kát zavěsím ten špagát s tebou na akát .4. Já dobroušený karafy naleju vitriolk pak do karafy narafičím puget gladiol Těch kytek bude darhý dítě plnej vobejvák a některá z nich připraví tě milá o kejhák O ten kejhák zlořečená ženo kterej bejval tvý jeiný věno Už nebudu myslet na tvý poprsí a že mě oběsej mě mrzet nemusí .1. Cestou n[D]a nádraží natrhal jsem k[G]ytek pár, to tobě, lásko, [D]asi by tam u kolejí z[G]vadly, až by přišel další vl[D]ak, a p[G]ak jsem v tr[D]ávě hledal čtyřlístek, to t[G]obě, lásko, pro štěstí, víš, c[D]o je dneska dobře mi, co z[G]ítra bude, nevím, no, jsem jen chl[D]ap, ale m[G]ám rád, mám rád, tebe mám r[D]ád. .2. Cestou na nádraží zpíval jsem si písničky, ty tvoje, lásko, o Moravě a o tuláckým ránu, když se v trávě probouzí, a pak jsem do studánky u tunelu hodil peníz, víš, to se často stává, že se potom na ta místa lidé spolu navrací, /: protože mám rád, mám rád, tebe mám rád. :/ [G]Čubrmajka chajda stojí u vody[Ami], [D] [G]čubrmajku [Ami]chajdu [D]tu mám [G]rád[Ami], [D] [Č]ubrmajka chajda stojí u vody čubrmajku chajdu tu mám rád (r): [G]Cigáni [Ami]tam hra[D]jí[G], [Ami][D] [G]svoje [Ami]písně zna[D]jí[G], [Ami][D] [G]černé vla[Ami]sy vlají[D], [Ami][D] [G]a cigáni [Ami]je (se)mají[D] [G] čubrmajka chajda stojí pod lesem čubrmajku chajdu tu mám rád každý večer dřevo z lesa přinesem oheň hoří je to kamarád (r): čubmajka chajda stojí u vody čubrmajka ta je jenom jedna čubrmajka chajda stojí u vody čubrmajka chajda neposedná ta je jenom jedna chajda neposedná (r): [Ami9]Čuru-ru čururururururu-rururu ....... [Hmi7EHmi7E] [Hmi7]Dívám se z ok[E]na jak prší déšť[Hmi7E] [Hmi7]Louže jsou vět[E]ší a větší a [Hmi7]větší[E] [Hmi7]Už nejsou lou[E]že jsou drobné čů[Hmi7]rky[E] [Hmi7]A strouhy kal[E]né tečou do ka[Hmi7]ná[E]lů [F#9+]Co je mi divný, je to, že brácha je [Hmi7]klidný [EHmi7] Přibývá vody čím více prší hladinu zvedá silný proud deště kanály nejsou vody je fůra teď by šel ven jenom blázen [F#9]Co je mi divný, je to, že brácha je [Hmi7]klidný [EH7EHmi7EHmi7E] [Hmi7]Prší a pr[E]ší a prší a pr[Hmi7]ší[E] [Hmi7]Blýská [E]se blýská se blýská [Hmi7]se blýs[E]ká [Hmi7]Vlhko se tla[E]čí do prvního [Hmi7]patra [E]jé [Hmi7]Teď mě to [E]trklo dostal jsem ná[Hmi7]pad[E] Není mi divný, že brácha je klidný [F#9]On to totiž musel [Ami9]vědět čurururururu-rururu..... [Hmi7EHmi7E] [Hmi7]Čůrky[EHmi7]Čůrky[E] [Hmi7]Čůrky[EHmi7]Čůrky[E] aha aha aha .1. Chci ňákou holku ona ne aha a proč mi řikaj onane aha do každý hučim jako vůl aha domů se vracim vždycky sám ještě že tam Růžu mám .Rf: Ta na tuty mi jediná aha (3x) ta na tuty mi jediná dá dá dá .2. Růžu jsem přebral Průšovi aha pravdu se nikdy nedoví aha ona si myslí že jsem ten aha co jí na hrázi zneužil to úchyl jistě netušil Tu [Emi7]zlou story, co [C]zazpívám, mi [G]říkal kamar[C]ád, já mu [Emi7]nevěřil ani [C13]podruhé, ale [G]může se to [Cmaj7]stát. [D]Na samotě v horách žili [C]táta a syn [D]osmnáct let v míru, než b[C]arvou jeřa[Ami7]bin vyrudla [G]krví zem a v [Emi13]jeden den se [C13]život zastavil, život p[G]ro oba, žádná [Emi13]náhoda, jen s[C13]tín stromů je skryl. S[D]míření navěky a [C]bohům do oken [D]zabušili najednou a k[C9]do byl spokojen[H7]? [Emi]Ďábe[D]l, ď[G]ábel, [C]hó, hó ... Tak jednou koně osedlal a do města se hnal, tam koupil sůl a v salónu si jednu režnou dal. Byla tam ženská, co mu hlavu zmámila, že pojede do hor s ním mu tenkrát slíbila. Vyrudla krví zem ... Pak syn to poznal na kůži, jak chutná žárlivost, až jeden den mu povídá, mám toho, táto, dost. Zezadu vystřelil a snad by ještě žil, jenže on žhavou hlaveň k spánku přiložil. Vyrudla krví zem ... [Dmi]Sedím a koukám jak [C]zvrácenej podzim [Ami]stromům svlíká jejich [G]šat [Dmi]poslouchám ptáky a [C]jenom tak kouřím [Ami]malinko chce se mi [G]spát Padá mi hlava pak cejtím jak někdo lehce mě za ruku vzal blázen či voják jak maškara divná tam [Ami]stál já pozval ho [Dmi]dál Měl špinavej kabát a v ruce flétnu oči jak zmrtvejch by vstal na botách bahno snad celýho světa tuhletu píseň mi hrál Tu píseň co zpívám a vůbec vám nevím kde na ni akordy vzal jak sem tam seděl a koukal a kouřil to já teprv ji psal Povídá hochu vracim se z flámu hráli jsme karty se zdá partii pokera o budoucí vládu dík bohu vyhrál jsem já Já měl z pekla štěstí a nebo pár trumfů v rukávu podvod - já vím chcete mě soudit tak dejte mě na kříž jsem váš ďábel a syn Pak pomalu mluvil a ničil mě silou co od věků v sobě už má drtil mě pravdou a pouštěl mi žilou na závěr jen povídá Bůh stvořil lásku a žal taky bolest a já jenom ubohej chtíč fandím vám lidem nevím proč nemáš mě rád já poslal ho pryč Sedím a koukám jak zvrácenej podzim stromům svlíká jejich šat poslouchám ptáky a jenom tak kouřim a malinko chce se mi spát Padá mi hlava pak cejtim jak někdo lehce mě za ruku vzal blázen či voják jak maškara divná tam stál tak pozvem ho dál .1. Ď[Ami]áblovy nástrahy, ž[C]enám když zahoří tv[G]ář, veselé ohníčky ukryjí za víčky, na cenu m[F]arně se pt[Ami]áš, ďáblovy nástrahy, d[C]o klínů pekelný ž[G]ár, srdce ti popálí o lásce šeptání, zůstáváš hl[F]upákem d[Ami]ál, v komnatách z mramoru f[C]alešné princezny ch[G]odí, za ňadry skrývají dýky, co bodají pokaždé, kd[F]yž se to h[Ami]odí.[GAmi] .R: Sp[C]anilá jízda se, paní má, pomalu k[Emi]ončí, z[F]ůstaly podpisy krví a pár zhaslých l[G]oučí a sv[Ami]ítá. .2. V žáru a plameni motýli bláhoví shoří, ještě se cukají, srdce jim pukají, pěstěným rukám se koří, pekelné kočáry změní se na máry k ránu, opilý harlekýn dopíjí zbytky vín, voják má na čele ránu, ďáblovy nástrahy, ženy se svítání bojí, odešli krasavci, zůstali pasáci, blátem se princezny brodí. .R: .*: [G] Sv[Ami]ítá ... [Ami][G7][Ami][G7][E] .1. Když st[C]íny k sobě v touze lnou, tma prohlásí se kouzelnou a někde zn[G7]ějí bicí, když m[F]ěsíc tepe d[G]o mřížky dva P[F]opelčiny [G]oříšky s šedivou h[Ami]olubicí, když zv[C]ony půlnoc dozvoní a vratiče se rozvon[Ami]í, zlý sen se vr[Dmi]ací znovu, /: jsou d[(F)]osud v oknech stř[(G)]epy skla a kr[Ami]ev, jež znovu vytryskla, [G] sk[(E)]apává d[Ami]o proslovů. :/ Ami F Ami G7 E .2. Když úzkost chodí po špičkách jak dívka v modrých lodičkách a v bílé rozhalence, když promarněno vzkříšení, když most má pouta lešení, jež křičí na milence, když zlato pláče mosazí, když vzduch se oděl do sazí a prázdnem škváry zeje /: zas strach má ze lži mozaiku a za svěrací kazajku už našel farizeje. :/ .R: Zvracíme př[F]ecpaní a m[G]ěsíce se p[Ami]očínají pátkem, křičíme z[G]e spaní, zas děsíce se p[Ami]odepsaným řádkem, pod hranou [G]odvahou tkví pobledlost, jak P[Ami]ilát ruce myjem, když s chladnou r[G]ozvahou jde p[E]osedlost, pak z[Ami]ítřka nedož[E]ijem. .3. Když lež je pravdy zárukou, jde volnost s pouty na rukou a vůkol kvetou hroby, když z lásky stal se mouřenín, pak děvce podá růženín a zbude bez ozdoby, když zloba zbývá bez lásky, pak Židům krade oblázky a hlásá toleranci, /: a intelekt když bez duše, pak podoben je ropuše či slepci s mečem v tanci. :/ [G]Daj ňa, mamič[A]ko, [G]daj [A]ňa [D]do ško[G]ly, [G]nech sa nauč[A]ím [G]drob[A]nej [D]lite[G]ry. Drobnej litery, písat psaníčko, daj ňa do školy, moja mamičko. [C]Daj ně [G]Bože [G7]synka, co na husle brin[C]ká, [G]co [C]bych [G7]sa [C]napi[G]la červeného [C]vínka. Daj ně Bože ten dar, co se ně v noci zdál, malovaný synek pod našim oknem stál. Daj ně Bože ten dar, darem darovaný, co by ně dostal šohaj malovaný. Malovaný synak, bylo mu Martinek, tan ně scel pripravit o zelený vínek. Malovaný synek, bylo mu Martinek, daj ně ho, svatý Ján, svatý Antonínek. .1. T[C]am, kde leží v[Ami]ěčný sníh, t[F]am uslyšíš d[G]ívčí smích, t[C]am, kde můžeš j[Ami]enom snít, v[F]ěrnou lásku t[G]ěžko mít. př[C]ece ta zem d[Ami]ívku má, j[F]e smutná a j[G]e sama, kr[C]ásn[Ami]é jm[F]éno m[G]á Daj[C]ána[Ami].[FG] .2. Lidé o ní říkají, že je v lásce nevěrná, ona zatím potají jediného v mysli má, na toho, kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká dál, krásná, bláhová Dajána. .3. Ten, kdo jí klid navždy vzal, odešel si bůhvíkam, Dajána má v srdci žal, žije marným vzpomínkám, předstírá-li ve dne smích, pláče v nocích bezesných, krásná,bláhová Dajána. .4. Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout, sny, jež voní skořicí, sny, jež nelze obejmout, navždy bude sama snít, nenalezne nikdy klid, krásná, bláhová Dajána. [Emi]Ďakujem že [G]som, že [Hmi]si a že sme [A]sami [Emi]Dobre vieš kto [G]som, ja kto [Hmi]si a čo je s [A]nami [C#mi]Do sna nám vošlo [A]zopár ľudí [H], [A], [H] [C#mi]a zo sna sa vždy [A]ťažko budí [H], [A], [H] Ďakujem že som, že si a že sme spolu Dobre vieš kto som, ja kto si a že máš smolu Uviažem ti obe ruky, keď spravíš dotyk a bez záruky (r): [H]Sa mi [E]sníva, sníva, [C#mi]sníva že sa na teba [A]dívam [H] [H]Že s tebou [E]splývam, splývam, [C#mi]splývam že v tebe [A]bývam. [H] Do sna nám vošlo zopár ľudí a zo sna sa vždy ťažko budí 2 x (r): [Em]Co na mně tak koukáš Myslíš že jsem někdo j[D]inej [C]Oči se jí blejskaj Divně stojí podpírá ji z[Em]eď [Em]Co na mně tak koukáš Sakra holka ty mne zajím[D]áš [C]Jdem si jinam sednout Já chci vodsaď prič a hned t[Em]eď [A]Dám ti vše co chc[G]eš Neříkej že to n[F#m]ejde Za pár let to pochopíš [A]Dám ti vše co chc[G]eš Zejtra bude pozd[F#m]ě Pojď jdem pryč Tady ti to nesluší Už se sem nikdy nevracej Nebav se s nima A nekoukej se zpět My půjdem tam Kde to asi vůbec neznáš A budem tam stát a sedět a koukat se do očí To zas já mám rád Dám ti vše co chceš Neříkej že to nejde Za pár let to pochopíš Dám ti vše co chceš koukej bude svítat A kolik že divnejch chlapů jsi měla A to mi říkáš teď A že si s nima byla Na to bych vzal jed Dal bych ti co chceš Ale už to nejde dítě Kdo tě tohle naučil Dal bych ti co chceš Koukej bude svítat ne lízat Kdo tě ty řeči naučil Dal bych ti co chceš Si malá holka teď to nejde Za pár let to pochopíš Dal bych ti co chceš Ty seš talent holka Holka kdo tě to tak naučil .1. D[G]ál, co d[C]ál, snad p[G]okaždé se mě pt[D]áš, jak d[C]ál, kam d[G]ál, když př[A]ed ženou se schováv[D]áš, tak p[C]oslouchej mě, h[G]olka moje, n[C]ejsem žádný hr[G]áč, já mám tě r[C]ád, vš[D]ak ne tvůj pl[G]áč. .R: N[Emi]evandruj dál do mě, je to pr[C]avda známá k[D]aždý rub má svůj l[G]íc, k[Emi]oukej, to se s tajnou láskou vžd[C]ycky stává, n[D]esmíš chtít v[G]íc. .2. Mám, já vím, čekat, až zase zavoláš, mám jen tvůj stín, když otvírám svůj snář, já jinou šanci nemám, než den v týdnu s tebou být, já smím tě, smím jen chvíli mít. .R: .3. Mám se prát o to, čemu už nevěřím, jak mám to brát, ty dál se líbáš s ním, já nemám důvod, proč bych měnil tu svou zlatou mříž, vždyť s tebou bych měl, holka, stejný kříž. .R: .R: [C]nechci říct [G]nic [C]to ti můžu s klidem [G]říct [C]možná [F]že to není [C]zas tak [G]málo[C], [Fmaj7][G] [C]nic je [Fmaj7]moje [C]silná [G]stránka [C]nic je [Fmaj7]k mojí [C]duši [G]branka nechci nic říct, to je co říct . občas se mi [Ami]zdá že život nemá [G]smysl možná že [Ami]jo už je mi to [G]fuk. já žiju Cdál, dál, Gdál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál. [C]jsem [F], [C]na tom [G]stejně jako [Ami]ty [F][C][G] a jdem nic víc než do nicoty[Ami], [F][C][G] možná se ti zdá, že život nemá smysl možná že jo, dyť je to fuk, každej žije dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál, dál .1. Z[A]a horama zl[C#mi]ato hoří v ž[D]ilách Černejch sk[E7]al, h[A]orečkou tě n[C#mi]ohy poved[D]ou[E7], n[A]epřemejšlej, chv[C#mi]ilku nato r[D]uksak rychle sb[E7]al, z[D]anech doma h[H7]olku zklaman[E7]ou. .2. Nezapomeň s sebou bibli, nezbyde ti víc, nežli v těžký chvíli modlení, Eskymáci prej tam bydlej, neroste tam nic, prokleješ to zlatý kamení. .R: D[A]ál, dál, dál, co ř[D]eka pramen[A]í, tam, kde břeh ukrývá dr[H7]ahý kamen[E7]í, d[A]ál, dál, dál tou ř[D]ekou mámen[A]í, tam, kde na tě kývá zl[E7]atý znamen[A]í. .3. Snad se vrátíš jako tulák nebo jako pán, nebo zůstaneš v tý zemi spát, nekoupíš si ani burák, až se vrátíš k nám, jak se budeš vo ty prachy bát. .4. Holka se ti dávno vdala, spadlo stavení, na tebe už každej zapomněl, máma, co se na tě smála, už je pod zemí, a pro ni jsi valoun zlata chtěl. .R: .5. Postavíš si barák bílej v modrým pobřeží, bankéři se vo tě budou prát, už nebudeš, chlapče milej, vo to neběží, už nebudeš šťastnej klidně spát. .R: .1. Vyprávím [C]jak jsem právě [G]brázdil Missi[Ami]ssippi, [G]cítím se [C]jako Tom a [G]Hucklebery [Ami]Fin. Slova jen [C]z knížek vyčte[G]ný, které [Ami]v příběh [G]promě[F]ním a [F]okouzlím tě [G]jím. .2. Vyprávím jak se vážně básnil o Aljašce, o lesech stříbrných a nocích plných hvězd. A o ránech studených, kdy na mý stopy padal sníh a vlídnost tváří cest. Rf:A tak [C]dál [Hmi]dál se [Ami]ptej, [G]já ti [F]krásně můžu [G]lhát, [C]dál [Hmi]dál se [Ami]ptej[G], vymýš[F]lím si na sto[G]krát. Svojich [C]snů, [Hmi]snů se [Ami]ptej, [G]kdo jseš [F]ty a kdo jsem [E]já - velkej lhář. .3. Vyprávím jak jsem se rozšoupnul v Riu, Baccardi pil tak až se rozhoupala zem. A všude spousty krásných dam, zrovna bežel karneval a každej jásal jen. Rf:.. .R: D[Emi]ál, d[C]ál tou v[Emi]odou, d[H]ál[H7], dál tou v[Emi]odou, br[H7]atři, d[Emi]ál, d[C]ál tou v[Emi]odou, než v[C7]ítr v[Emi]lny k[Ami7]alné [Emi]rozb[F7]ouř[Emi]í. .1. B[Emi]ílý z[C]ástup sp[G6]ěch[D]á d[G]ál, v[C7]ítr v[Emi]lny k[Ami7]alné [Emi]rozb[F7]ouř[Emi]í, hned v p[Emi]atách vojsko m[C]á, které v[G6]ysl[D]al kr[G]ál, v[C7]ítr v[Emi]lny k[Ami7]alné [Emi]rozb[F7]ouř[Emi]í. .R: .2. Blesků zář nám svítí tmou, vítr vlny kalné rozbouří, kdo dojde k cíli, zem spatří svobodnou, vítr vlny kalné rozbouří. .R: .1. [B]Cílá čára běží, silnice stoupá, dům se starou věží z[Dmi]mizel v[G] dál. S t[C]átou v starý káře jedu jak král, [Dmi]tisíc mám věcí, na co[C] bych se ptal. (r): Dál jak b[Dmi]loud, když loď[G] na rozcestí zasta[Emi]ví a [A]hledá cest[Dmi]u dál jak bloud, dál jak bloud, dál jak bl[C]oud. .2. Ztrácí cenu láska, rychlost jí zmáhá, bez květin postel, pusa, jde se dál. Ztrácej se dobrý lidi, kdopak kdo dá radu, jak rozsvítit v nás smutnej sál. (r): .3. P[F]ozor! Málo, málo, málo času m[C]áš, sl[F]unce hřálo, hřálo, blíž ho k sobě n[C]es a kus nám d[G][G7]al. .4. Bůh ví, kdo naučil nás, povídá táta, do lásky, do všech těch krás šlapat jen. Odežeň havrana, když hloupě si kráká, poznej svět, za zatáčkou smích s sebou vem. (r): .5. = 3. .6. Nánám... .1. [G]Přicházel s [D]rosou každé [Ami]ráno na dveře [C]psal mi, že je [G]sám[D] [Ami] [C] [G]a já si [D]tolik přála [Ami]jen podlehnout [C]jeho nástra[G]hám.[D] [Ami] [C] [Ami]Byl plachý, [C]doteků se [D]bál, [Ami]když mluvil [C]očima se [D]smál. .R: [G]Říkal mi [C]plný lásky, [D]dál jen [C]vej[D]di, [G]do snů pro [C]zlatovlásky, [D]dál jen [C]vej[D]di, [G]pro štěstí [C]bez nadsázky, [D]dál jen [C]vej[D]di, [C]do mých snů ke [G]hvězdám[D] [Ami] [C] .2. Přicházel s rosou každé ráno, bál se mě jenom obejmout. Snad čekal na zázračný den, zatímco ztratil horký proud. Byl zvláštní, dnes to dobře vím, v myšlenkách dál mu odpouštím. .Ref.: ...do mých snů, někam ke hvězdám do mých snů, ke hvězdám do mých snů, někam ke hvězdám do mých snů, ke hvězdám .Ref.: ...vejdi dál, vejdi dál .1. A tak si d[Emi]ál plyne čas, hudba zazní někde v nás, hrát jdem, tak jak dřív tolikr[H7]át, zas d[Emi]en stř[D]ídá d[Emi]en a sm[Ami]ích mění se v pl[Emi]áč, je dost těch, co j[Hmi]en opod[C]ál musí st[Emi]át. .2. Jak to chodí, kdekdo zná, v písních bývá pravda zlá, pro pár slov měl bys hned zavřít krám, my chcem zpívat dál a víra zůstává v nás, zas kalich svůj musí pít každý sám. .3. Myšlenky vcházejí po špičkách do duší, kterým vládne strach, strach z lidí, co nechtějí zůstat stát, my chcem zpívat dál a víra zůstává v nás, snad se jednou budem zas klidně smát, všichni smát. .*: Chc[Emi]em zpívat dál, chcem zpívat dál, chcem zpívat dál, chcem zpívat dál a v[Ami]íra zůstane v n[Emi]ás, snad se jednou budem z[Hmi]as klidně sm[C]át[Emi], a tak si dál pl[H7]yne č[Emi]as ... 1. [G]Prší, to nebe [Fmaj7]pláče na můj práh. [G]kapkám stékají [Fmaj7]slzy po římsách. [Ami]Dál hle[G]dáš mě i [Fmaj7]ztrácíš, [Ami]své dlu[G]hy tajně [Fmaj7]splácíš. R: [Ami]Náš [G]svět jak by se [Fmaj7]přestal otáčet. Dál při mě [A]stůj, [Fmaj7]stůj, ať [Cmaj7]dech tvůj [A]uslyším, [Fmaj7]já pak i [Cmaj7]bouři [A]utiším. 2. Sněží a já si vločky nachytám, stěží je v horkých dlaních spočítám. Sníh v kapky se změní, zlé roztává v zapomnění. R: 3. Fouká a já chci vítr zachytit, fouká, přinese bouři nebo klid. Sám větrem ať jsi zmítán, já nikdy nevyčítám R: Náš svět jak by se přestal otáčet. Dál při mě stůj. .1. V[Dmi]e městě jménem Jeruzalém, v hlavním městě římské k[Fdim]olonie, na sklonku v[A7]elikonoc Pilát si ruce myj[Dmi]e. Otrhaný Ježíš stojí opodál, dav se mu sm[Fdim]ěje zblízka. Jak je to d[A7]ál? Dál se háže kamením a p[Dmi]íská[Gmi] ...[Dmi][A7][Dmi] .R1: Kř[Dmi]íže se nemění, jen příjmení a jména, když letí kamení, jde k[Fdim]olem huby pěna. P[Gmi]otom se omluvíme, p[Dmi]omníky postavíme [A7]a housky posvačím[Dmi]e. .2. Břevnovským klášterem jde dým, kříže se pálí ve jménu kalicha, oltáře rozsekali. A dobrý muž schovaný za portál křičí: To ďábel spískal! Jak je to dál? Dál se háže kamením a píská ... .R2: Kříže se nemění, jen příjmení a jména, když letí kamení, jde kolem huby pěna. Potom se omluvíme, pomníky postavíme a hlavy ozdobíme. .3. Kostel v Arles se kácí dle žabí perspektivy, bláznivá kráso! Vincent je jurodivý. Profesor akademie předvádí lineál: Jak radno viděti, je to ryska. Jak je to dál ? Dál se háže kamením a píská, na na na ... .R2: .4. Malý muž s kytarou na pódiu otvírá vrátka. Pravda je v proscéniu, krutá a bez pozlátka. A lidé opouštějí sál, zaujmou stanoviska. Jak je to dál ? Dál se háže kamením a píská, na na na ... .R2: .5. Ve městě jménem Jeruzalém, to je vlastně jedno, na sklonku přítomnosti a historie miliarda Pilátů zase si ruce myje ... # Ref.:[D]Dál se ptáš dál se [G]ptáš po kte[D]rý mámě [G]svý oči [A7]máš Dru[G]hý nevěříš tak [D]já pravdu ti [A7]povím [D]bílej květ kam pro ni dáš Až [A7]pláň zahoří kde slunko jde [D]níž tam [A7]stín prodlouží její [D]kříž proč [D]dál se mě ptáš po kte[G]rý prsten máš ten [A7]bílej květ jí jednou [D]dáš Ref. .1. Tvoje ps[Dmi]aní zp[Gmi]átky se zas vr[Dmi]átí, pošťák neví, kd[Gmi]e mě hledat m[F]á, snad mě z[C]ávěs vod vagónu neuml[Dmi]átí, kdo jel na osách, už [C]určitě to z[F]ná, kdo jel n[C]a osách, už určitě to zn[Dmi]á. .2. Voko železný mi kolem hlavy lítá, vždycky dojede ten, kdo se udrží, na mý dlouhý cestě podruhý už svítá, /: správnej hoboe tyhle trable vydrží. :/ .R: De[Bb]n jarem vo[F]ní, bu[C]dí mě houkán[F]í, d[Bb]ál šíny zv[F]oní do [G]mýho zpíván[C]í.[Dmi] .3. Zatím nevím, kde tahle dráha končí, zatím nevím, kde mě osud vyklopí, jsem jen tulák, co se strašně lehko loučí, /: kdo to nezná, mě těžko pochopí. :/ .R: .4. Tak ti, drahá, přeju klidný spaní, nejsem zvyklej říkat slůvka medový, vím, že jinej už se nad tebou teď sklání, /: ten ti možná na mě všechno vypoví ... :/ .1. [D]Já mám svou panenku v [A7]Žilině, ta si nosí nožík v [D]holině, má ho od sta[D7]rosty [G]na čehúňské hosty s [A7]šibeničkou v doli[D]ně. .2. Já mám svou panenku na Kladně, žijem spolu trochu nákladně, při tom dobrým pivu není ani divu, že mám díru v pokladně. .3. Já mám svou panenku ze Zruče, ta mi recituje Bezruče, s knihou Slezských písní starej Magdon spí s ní, za sebe už neruče. .4. Ja mám svoje dievča od Rajca, napilo sa vody z Dunajca, vďaka tejto vode kričí po slobode, stojac frontu na vajcia. .5. Já mám svou panenku z Pardubic, ta má hodně vpředu, vzadu víc, a že přišla z Borů, sedí v podvýboru pro střílení jalovic. .6. Já mám svou panenku ve Žďáru, dávala mi bacha na šťáru, při poslední šťáře byla ale v páře, sebrali mi kytáru. .7. Já mám svou panenku ve Ždiaru, chodí s policajty na štiaru, předposlední šťára kápla na Mečiara, a teď prchá přes čáru. .8. Já mám svou panenku v Jalovci, chodějí tam za ní svalovci, kluci bolševičtí, socialističtí, Klausovci i lidovci. .9. Já mám děvče v městě Hodonín, neobejdem se s ní bez konin, když poslouchá Zmožka, myslí na Mikloška, na zbojníky z Polonin. .10. Já mám děvče v městě Hodonín, neobejdem se s ní bez konin, při tělesném styku nedbá na kritiku, i kdybych byl Machonin. .11. Já mám děvče v městě Hodonín, ve tváři má úsměv Madonin, v duši ale chová křídla satanova, a já marně žadoním. .12. Já mám svou panenku v Trutnově, učí estetické výchově, a že i já vždycky myslím esteticky, bydlím radši v Mnichově. .13. Šla má holka k filmu ve Zlíně, točí v nezávislé skupině, pomalu si zvyká točit bez rizika v slušovickým kravíně. .14. Šla má holka k filmu ve Zlíně točit v nezávislé skupině aktuálně zlínské kolo-kolo mlýnské režiséru na klíně. .15. Já mám svou panenku ze Zlína zauzlila se jí uzlina, koňakem se zlila, uzel rozuzlila, teď jí chutná zmrzlina. .16. Já má svou panenku v Teplicích, ta si léčí stíny na plicích, ve sportovním duchu nadechla se vzduchu na severních hranicích. .17. Ja mám svoje dievča v Martine, vraví: chcela by som, a ty nie? Veru nechcem, madam, výhovorky h-adám v gréčtine aj v latine. .18. Já mám holku z kraje Smíchova, jezdíval jsem za ní z Mnichova, dneska se k ní kradu od Pražského hradu, popřípadě z Chodova. .19. Já mám holku z kraje Smíchova, tvrdí, že mi chybí výchova, zbyla pro ni škvíra přímo u Dienstbiera ... .20. Já mám svou panenku v Kyjově, bavíme se spolu lidově, že je na lidovce, naťukla si vdovce, a já dědím po vdově. (čtyři kozy, nebo dvě?) .21. Já mám holku v Lázních Letohrad, tvrdí o chlívu, že je to hrad, a já v okouzlení tvrdím jí, že není, bez ohledu na obrat. .22. Já mám holku v Lázních Letohrad, pročpak si s ní trochu nepohrát, nedaleko Detvy zranila se větví, a já tvrdím: byl to drát! .23. Já mám svou panenku z Lanškrouna, koupil jsem jí včera melouna, tupě okouněla, neboť v rukou měla krkovičku z okouna. .24. Já mám holku z Brodu Českýho, ta si hodně přála mužskýho, ne bystrozrakého ani širokého, dodali jí Dlouhýho. .25. Já mám svou panenku z Jihlavy, ta mi pořád tluče do hlavy: "Kašli na kytáru, zpívej u cimbáru jako Slávek Volavý!" .26. Já mám svou panenku v Rumburku, ta má roztomilou figurku zezadu i zpředu, prostě po ní jedu z Mnichova i z Hamburku. .27. Já mám svou panenku v Olešné, ona radši říká "jo" než "ne", na má přání zbožná ale jenom "možná - - zaplatíš-li pelešné!" .28. Já mám holku v Ústí nad Labem, každý večer se s ní nadlabem, v koránu to vězí, že je na hovězí, snad se stanu Arabem. .29. Já mám svou panenku v Roudnici, chodějí tam za ní proutníci, chodějí tam za ní chlapci malovaní v rozvinuté rojnici. .30. Já mám svou panenku v Senici, vypili jsme spolu sklenici, naše srdce horia vínom zo Záhoria, když jdem stavět hranici (na přejezdu v Skalici). .31. Já mám svou panenku z Frenštátu, chtělo se jí letět do Států, ježto měla vztahy s dramatikem z Prahy, je tatam, no, a já tu. .32. Já mám svou panenku v Jičíně, ta mi pořád básní o Číně, zadělává v díži shnilá vejce s rýží, a já zírám nečinně. .33. Já mám holku z obce Svitavy, napila se vody z Vltavy, teď tý holce ze Svitav píšou epitaf ... .34. Já mám holku v obci Semily, zkoumá politické omyly, cestou na lustraci došlo k perlustraci, nožičku jí zlomili. .35. Já mám svou panenku v Čáslavi, kolik stojí kilo másla, ví, vyměnila necky za plat poslanecký, teď to táhne s Václavy. .36. Já mám svou panenku v Čáslavi, trpí na májové oslavy, ta se tuhle středu vdala za předsedu, že si vzala osla, ví. .37. Já mám svou panenku z Kadaně, ta mi dává bacha na daně, při předání daní tupě civím na ni, popřípadě na daně. .38. Ja mám dievča v Dolnom Kubíne, rozprávame sa s ňou pri víne, zrazu zaznie z f-aše:"Slovensko je naše po hranice na Rýne!" .39. Já mám svou panenku od Blanska, neví, co je dražba holandská, stálo ji to gáži, že se nepřiráží, provdala se za Francka. .40. Já mám svou panenku v Litomyš-li, ta, když chce, tak dlouho nepřemýš-lí, ale chce to vždycky ryze platonicky, a já to chci jinak, rozumíš-li? .41. Já mám svou panenku z Náchoda, provdala se včera za Choda, dneska sedí v baru s bandou Lomikarů za mařeny z východa. (pane, to je výhoda!) .42. Já mám holku v Hradci Králové, ta je přebornicí v kolové, každý pátek v Hradci choděj' za ní spratci od milice lidové (je to trochu jalové). .43. Já mám holku v Zadní Třebáni, ta má hrozně ráda líbání, kromě toho ráda mého kamaráda, hlavně kvůli ... zobání (pro holoubky na báni) (to to ale přehání). .44. Já mám svou panenku z Bojkovic, navařila čaje z makovic, napila se čaje, vlezla do partaje, teď je v Praze, a co víc? .45. Já mám svou panenku z Bojkovic, navařila čaje z makovic, z čaje z makovice vznikla opozice, povede ji Lobkovic. .46. Já mám svou panenku z Dobrušky, žije bez druha i bez družky, ta, když baští pstruhy, myslí na soudruhy, a já cídím rozbušky. .47. Já mám svou panenku z Dobrušky, svačí na Hradčanech U hrušky, pak jde na Vikárku, dá si párek párků, a já baštím soudružky. .48. Já mám holku v Brodě Železném, občas se s ní někde naleznem, v nyvém zápolení spějem na školení o Únoru vítězném. .49. Já má svou panenku z Vrchlabí, řekla, že moc ráda prchla by, v doprovodu strýce plave do Bystrice přes hranice po Labi. .50. Já mám svou panenku ve Slapech, chtěla čtyři stovky po chlapech, nebylo jí zřejmé, že ji berňák sejme, zbylo pade - měla pech. .51. Já mám holku v obci Jeseník, vylezli jsme spolu na seník, ale na seníku kouknu do ceníku, teď je ze mě dráteník. .52. Já mám buchtu v městě Klatovy, když mě vidí, fandí Gottovi, věda, že je bota obdivovat Gotta, bývám z toho hotový (hraju koncert beatový). .53. Ja mám svoje dievča z Požoňa, pýtala sa, kde je Bologna, že dá zajtra "dovi" Kňažko-Mečiarovi, možno, že ju dohonia (nech to nechá pre koňa). 1. [E]Dálka tě v [H7]očích zabo[E]lí když opus[A]tíš rodný [G]údo[H7]lí [:Zašněruj svoji botu tou[Ami]la[Ami]vou za pecí nemáš slunce nad hla[E]vou:] R: [A]Vítr ti dálkou zavo[E]ní[E7] [A]dálka tě v očích zabo[H7]lí[H+] 2. Já v kapse jenom šátek mám naposled údolí zamávám nasadím svoji chůzi houpavou za obzor zmizím se svou kytarou R: 3. Znám vůni zaprášenejch dnů cesta vede dál až do mejch snů kde se stýká země s oblohou kam paďouři dojít nemohou R: .1. Já z[G]apálil jsem z cigaret svých poslední do světel dálničních, pak stopoval tam za nadjezdem, přešlapoval v botách mrazivých, v pět nebo možná před šestou pak svezení mi nabíd' náklaď[C]ák[Hmi],[Ami] já ř[G]idiči se omlouval, že n[D]evypadám jako ranní pt[G]ák. .2. Tou náladou tak ranní, jak snad nikdy ještě předtím, padal sníh a z přijímače palubního písní proud až k pláči veselých, jak stokrát kniha přečtená v tom sedadle jsem připadal si já, jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává. .R: Hrou n[D]áhod, jak to bývá, hl[C]edám stále hvězdy nad seb[G]ou, co v k[D]apsách tulák mívá, pr[C]omění za lásku ztracen[D]ou, snad k[G]aždou dobou denní napořád teď připadám si j[C]á[Hmi][Ami] jak n[G]epotřebné závaží všech l[D]idí, které člověk potkáv[G]á. .3. Ten vůz měl barvu havraní, a proto snad já větřil neštěstí, a šofér jak noc nemluvný měl v temných očích tíhu starostí, a cesta v dáli sevřená jak konečná se zdála očím mým, já chystal se být rozumný a s díky říct: tak tady vystoupím. .4. Pak pod patou já ucítil zas nekonečný asfaltový pás a všímal jsem si okolí, však nejvíc věcí stále skrytých v nás, jak slunce, které zapadá, v těch končinách jsem připadal si já, jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává. .R: + jak n[G]epotřebné závaží všech l[D]idí, které člověk potkáv[G]á ... .1. Č[G]asně ráno mrhol[Hmi]í n[Ami]a dáln[D]ici číslo [G]5, já mít křídla sokol[Ami]í, [D]obletěl bych celej sv[G]ět, místo křídel nohy m[Ami]ám, v s[D]rdci naději a c[G]íl, jen si marně vzpomín[Hmi]ám, kd[Ami]e jsem s t[D]ebou, holka, b[G]yl. .R: T[G]o nám bylo sedmn[Hmi]áct, j[Ami]en sedmn[D]áct a půl rok[G]u, život tančil kolem n[Ami]ás [D]a zdál se bez nárok[G]ů. .2. Sv[G]ět je pořád velik[Ami]ej j[D]ako plná láhev sn[G]ů a jsou na něm chodník[Hmi]y, kt[Ami]erý v[D]edou k domov[G]ům, když se nebe usmív[Hmi]á, t[Ami]o se m[D]i jde mnohem l[G]íp, jen si človek vzpomín[Ami]á, j[D]ak si přál svět obej[G]ít. .R: .3. Č[G]asně ráno mrhol[Ami]í n[D]a dálnici číslo [G]5, já mít křídla soko[Hmi]lí, ob[Ami]letě[D]l bych celej sv[G]ět, to nám bylo sedmn[Hmi]áct, j[Ami]en sedmn[D]áct a půl rok[G]u, /: život tančil kolem n[Ami]ás [D]a zdál se bez nárok[G]ů ... :/ .1. [G]Mé jméno je Joe Roberts, [C]ctím zákon a s[G]tát. Jsem seržant dálniční hlídky, dělám práci, co mám r[D]ád. [G]Můj bratr, ten je jinačí, je z[C] vajec divok[G]ejch. Všechno řeší náš F[D]rankie pěstí, útok[G]em. .2. Stejný je to celý léta, já byl klid, on spěch. Teď rádiem přišlo hlášení, Frankie má trabl a pech. Rvát se tak chlápek neznámej, hned přešel by ho spěch. Smůlu ale má náš Frankie, a to není voda, to je krev. .R. [G]My s Frankiem se [C]smáli a p[G]ili, krev máme s[C]polečnou, já a [G]on. Cítím [C]pouto rodný s[G]íly, tohleto pouto, to je mi nad [D]zákon. [G]A ať se co chce stane, [C]má ve mně bratra d[G]ál. Mám točit se zády k[D] rodině? Za co bych s[G]tál. .3. My oba se líbili Marii, mezi námi váhala. Pak Frankie dal se k armádě a Marie se mnou zůstala. Pak zas ceny spadly dolů a já s Marií všechno vzdal. Farmu nám v dražbě prodali a já tuhle práci vzal. .R. .4. Je noc, jako každá jiná, to jenom muž tváří k zemi pad. Ten Frankie, to je blázen, proč jenom musí se prát? Teď v uších zní mi to hlášení a rozkaz, že mám tam jet. Zrovna já mám sebrat bráchu, je to podivnej svět. .5. Houkám a vidím před sebou světla koncový. Auta dál stovkou Michiganem uhání, jen já a Frankie to ví. Pak sešlápl jsem pedál, brzdím, aby žil. Má to tu ke kanadské hranici snad jen deset mil. Rádio v autě vypínám, kde jsem já, kde je bratr, kde je svět? Krev je víc než voda a volá: Frankie jeď! .R. (r): [C]Já zase tady stojím, [Ami]svůj osud jsem [G]dal zástupům těch, co každej den zaplní sál. [Ami]Další den a zas, nová fáma vás [Ami]žene proti mně jak [G]víra, prý nic nedělám a že prachy mám, to mé soky dávno sžírá. Staří známí jen hlavou kroutí, tenhle člověk je snad blázen, pro jediné žít, ničit vlastní klid, smůlu překonávat rázem. .*: [F]Bejvaj chvíle, kdy se život [G]můj tak prázdný zdá, ty však záhy přejdou stejně jak ta můra zlá. (r): [C]Já zase tady stojím, [Ami]svůj osud jsem [G]dal zástupům těch, co každej den zaplní sál, závist v nich přehlížím a chci jen pro ně hrát, vím, že to jediné všem tady můžu dát. A tak známí zas hlavou kroutí, co se o mně všechno říká, já však budu chtít trochu crazy být, od svých cílů neutíkám. .*: Bejvaj chvíle, kdy se život ... (r): Já zase tady stojím, ... .*: Možná je to znát, čím jsou pro mě pády z výšin, muziku mám rád, na pódiu toužím věčně stát. (r): Já zase tady stojím, ... + Cjá zas tu stojím sám. [C]Dám ti, [Ami7]dúhové sklíčko, čo vo [Emi7]vrecku mám, svet [Es]je nád[Dmi7]herný, [G11]keď sa ním zo strechy [C]pozerám, [C]dám ti, [Ami7]zázračnú kriedu ty mi [Emi7]neveríš, na [Es]čo [Dmi]pomyslíš, [G11]sama na chodník si [C]nakreslíš.[G7] Dám ti, mesačný lístok len do mojich snov, cestou uvidíš na čo ja nenájdem tých pár slov, dám ti, falošný nápev, zložil som ho sám, snáď ťa poteší, keď ti ho pod bránou zaspievam.[C7] [Fmaj7]Starú vázu, prázdny rám,[Emi7] [Fmaj7]stratený kľúč k bicím [Emi7]hodi[Ami7]nám, [Fmaj7]gitaru, čo na nej [Emi7]stá[Ami7]le hrám, ja [Dmi7]rád ti to dám, [G7]len už príď. [C]Dám ti, [Ami7]všetko čo mám, nič za to [Emi7]nepýtam, i[Es]ba [Dmi7]zašepkám [G11]nesmelým hlasom, že [C]rád ťa mám.[G7] Starú vázu, prázdny rám, stratený kľúč k bicím hodinám, gitaru, čo na nej stále hrám, ja rád ti to dám, len už príď. Dám ti, všetko čo mám, nič za to nepýtam, iba zašepkám nesmelým hlasom, že rád ťa mám. iba zašepkám ... [Emi][Cmaj7][A][Ami][Emi][Cmaj7][A][Ami][G][D][Emi][G][D][Emi] [Emi]Zlá ulice s[Cmaj7]e divně nakl[A]án[Ami]í [Emi]můj dům přede [Cmaj7]mnou ze roh u[A]hán[Ami]í [G]Já vážně ne[D]vím, nevím co s [Emi]tím [G]smích za mnou cho[D]dí, jako můj s[Emi]tín Dál se courám nohy mi brání rád bych tě plác ty zlý svítání Já vážně nevím, nevím co s tím smích za mnou chodí, jako můj stín [Emi]Dám zejtra zas flám nie, nie sagte sie sie sagte nie - ich liebe dich nie, nie fragte sie sie fragte nie - sag liebst du mich doch das ist schon lange her schon so lange her so sehr lange her und nie mehr war sie so sehr wie damals verliebt nie mehr und so sehr so verliebt wie in ihn doch das sagte sie ihm leider nie so sehr lange her und nie mehr war sie so sehr wie damals verliebt nie mehr und so sehr so verliebt wie in ihn doch das sagte sie ihm leider nie sie hat ihn bis heut' nicht mehr geseh'n und sie bereut das sie damals verschwieg was sie fühlte für ihn, damals in berlin so sehr lange her und nie mehr war sie so sehr wie damals verliebt nie mehr und so sehr so verliebt wie in ihn doch das sagte sie ihm leider nie .1. To se [Dmi]zdá, když [Emi7]vplétám ti [Ami]do vlasů babí [Dmi]léto [Emi7]slétlo tak [Ami]lehce k nám včera v[Dmi] bouři [G]noc změni[C]la jsi na k[F]rásu jak si [Dmi]přál pán z [Emi7]hor Dami[F]án. .2. To se smí, když tvé tělo zavoní trávou plout a svlékat ti bílý šál spolu svádět noc v zemi zralých jabloní jak si přál pán z hor Damián. .R: To se zdá, když trůn se už kymácí bude líp je dvůr květy zasypán každý následník svoje sliby poztrácí jak si přál pán z hor Damián. .3. To se má, když síla nás opouští znovu jít a mít nebe dokořán zbavit víru pout, bůh nám znovu odpouští jak si přál pán z hor Damián. .R: To se zdá... .1. Když p[Dmi]adlo sucho n[F]a Queensland a b[C]ylo k padnut[Dmi]í, sjelo pár volskejch p[Bb]otahů se k t[C]ůni smrdut[A]ý, a j[Dmi]eště k zemi n[F]ekles' prach s jaz[C]yky od blát[A]a, p[Dmi]ili tu vodu n[Bb]evábnou muž[C]i i zvířat[Dmi]a. .2. Pak každý z vozků proklínal to sucho do dáli, jen Dan, ten stranou vzteku stál, "Svatý" mu říkali, ten k tichosti je nabádal, prý je to boží plán, však dobré konce připraví svým věrným jejich pán. .3. Když občas z volských potahů některý zcepeněl, Danovi táhli dál a dál, prý Pánbůh nad ním bděl, když pak i jeho tahoun pad', Dan neznal hněv a vztek, jen pohled upřel do mraků a na kolena klek'. .4. "Oběť vzals' mi z postrojů, vím dobře, všechno smíš, věřím, dalších tahounů mých že ušetříš," však nazítří zas další zhas', a další, jak čas šel, dál útěchu svou v modlitbách nacházel Daniel. .5. Už o sedmnáct tahounů přišel za ten čas Dan, i pro "Svatého" zdá se to být příliš krutá daň, a když poslední z tahounů vedle jen těžce stál, ve svatých očích Danových divoký zápas vzplál. .6. A jeho ruka hněvivě nabrala k nebi směr, "poslední zbyl, tak si ho vem, sám je mi na prdel," v tom zahřměl hrom, sjel z nebe blesk a liják bušil zem, a v proudech vody ležel Dan tím bleskem zasažen. [F#][G#][C#][G#] [F#][G#][C#][G#] [C#mi]Letí sem letadlo vítr poly[F#]kám [C#mi]přikladám do ohně uhlí a [F#]můr [C#mi]plameny vdechuji, žáru [F#]počítá obětí [G#mi]nevinný inkvizítor [G#] [C#mi]Víš dávno jsem ti řekl že v noci pod [F#]platanem [G#mi]zapálím ohně a potmě nezůstanem [C#mi]víš plamen zahřeje tvé bílé [F#]skřehlé tělo a potom [H]nasytíš mně splna [G#mi]Danielo (r): [E]Křídla a plameny, divoká [C#mi]vřetena [H]odhal své prameny studánko [G#mi]čistá [E]hořící perutě rytíře [C#mi]bez jména [H]za bouře otevři lodi mé [H]přístav Letí sem letadlo v bouři procitám dobývam zahrady ... a her obojí negarem a ústa zalykám a křídla mám z vosku a holubích per Víš dávno jsem ti řekl že vzývám hromobití tvou holubici potmě do ruk chytím platanový kmen už tiskne tvoje čelo tak napoj mě má křehká Danielo (r): Víš dávno jsem ti řekl že vzývám hromobití tvou holubici potmě do ruk chytím platanový kmen už tiskne tvoje čelo tak napoj mě má křehká Danielo (r): [D]Pojďte všichni [G]pojďte k nám zpívej [D]lejdy zpívej smutnej je ten [A7]kdo zůstal sám zpívej [D]lejdy zpívej Ref.:Už zvedá kotvy [A7]Danio už zvedá kot[D]vy Danio už zvedá kotvy [A7]Danio už zvedá kot[D]vy Danio Poplujem do Tennessee zpívej lejdy zpívej a starý songy dáme si zpívej lejdy zpívej Ref. Přístav zmizel za vodou zpívej lejdy zpívej sešli jsme se tu náhodou zpívej lejdy zpívej Ref. Už s náma vlny houpají zpívej lejdy zpívej hezký holky mávají zpívej lejdy zpívej Ref. Capo 2 Už slyšíš [Emi]hrát ostruhy vlaků, co domů k nám se nevrací, zůstal jsi, [C]Danny, úplně s[A]ám napospas [Emi]hvězdám, zůstal jsi [C]tady úplně s[A]ám napo[Emi]spas. Jó, život tvůj měl velký grády, když holku svou jsi miloval, tak bez rezervy a s důvěrou, že nic nemůže se stát, tak bez rezervy a s důvěr[A]ou. Tak s[C]kákej, Danny, [Ami]pod mostem řeka z[Emi]pívá[Emi7] a z[C]namení panny [Ami]na krku se ti ký[Emi]vá, no, tak s[D]kákej, už jsi b[C]lízko a mračna [Hmi]letí tak divně n[A]ízko.[Emi] Když neskočíš, budou tě hledat a smečky psů je povedou, /: chytnou se stopy, sepnou tvý ruce do klepet pout :/ Už jsi jen vrah, co nemá šanci, co utíká a nabízí /: svůj život řece, co dole šeptá :/ Tak skákej, Danny ... .1. [C]Provází hosty starým [C/H]zámkem Dívka říkají ji [Am]Danny [Ami/G]Ústa z mořské [F]pěny Diad[D7/F#]émy v očích má[G] [E]Nikdo nevní[Am]má [C]O čem vypráv[F]í si nikdo nevším[G]á .2. Čeká tě ještě tisíc stejných Dlouhých nudných výprav Danny Stále stejné stěny S těmi jmény, které znáš Marně počítáš Dny, kdy přijde ten na něhož čekáváš .R. [F]V hodovní síni myslíš [Gm]na to Jak se posadíte [F]spolu[Gm] [F]K jednomu stolu [Gm]A na něj bílý ubrus d[F]áš[Gm], ří[F]káš však: [Gm]Tak tady žil, [Am]snil, jed a pil, [Bb]Tak tady žil kníže [G7]pán s milenkou [C]svou, Zdejší [A]věž Trápení [Dm]zvou Z té [F]výšky kněžna [Bb]skočila, Když kníže [F]nechal ji [G]být .3. Přízemní byt, kde není klid Dvě sestry, táta s mámou, Danny Kdy se tohle změní Tak už není možné žít Okno ve věži Čeká až z něj skočíš se svou zátěží .R. Jen pojd'te dál, tam na tom loži V noci kníže klidně spával Zde karty hrával a zde pořádal velký bál A lidé jdou za tebou, smějí se řvou, Jdou za tebou Netuší o tobě nic, Nečtou ze tvých zřítelnic Tisíc lidí kolem projde A opět klidně odejdou .4. Večer až zamkneš bránu Půjdeš sama cestou domů Danny Les je přítel němý Tiché stromy hladí déšt Když se ohlédneš Vidíš černou věž Tak, řekni kam jen jdeš? .*: [F]Dan[G]ny?[Bb][F] [G]Tak řekni ano nebo ne [Ami]tak chceš mě Dano nebo ne [D]ležím tady na krámě záruční [G]doba právě [D]padá [G]mně Vím že mě žereš tak vsuň mě tam zdravý jsem a sílu mám ne dala's přednost tvarohu jsem zkažený dál nemohu Danone Danone Danone Danone Danone Danone Danone Danone Dano ano ty jsi kus Bifidus .R: N[Dmi]aj n[Bb]aj na n[Dmi]aj .[Bb]..[Dmi][Bb][Dmi][Bb][Dmi][F][A][Dmi][Bb][F][C][F][A] .1. Š[Dmi]est milionů srdcí vyletělo komín[Bb]em, sv[Dmi]oje malé lži si, lásko, dnes promin[Bb]em, b[F]udeme tančit s v[A]enkovany, na návsi v[Dmi]esnice budeme se sm[Bb]át,[F] m[C]ám tě r[F]ád[A]. .R: .2. Láska je nenávist a nenávist je láska, jedeme na veselku, kočí bičem práská, v červené sametové halence podobáš se Evě i Marii, dneska mě zabijí. .R: .3. Mé děti pochopily, hledí na mě úkosem, třetí oko je prázdný prostor nad nosem, Pánbůh se klidně opil levným balkánským likérem a teď vyspává, jinak to smysl nedává. .R: .R: předehra V [E7]zelenině za výkladní [A7]skříní [F#7]čechrá aranžérka Klárka [H7]pór [E7]štěstí ale dnes nestojí [A7]při ní [D7]po ruce jí zrovna leze [G7]škvor .2. Když ho zjistí na své bílé paži vydá z hrdla srdcervoucí křik marně se ho rukou shodit snaží škvor už [D7]stačil za[G7]lézt za svetřík[C] .R: [C]Škvore škvore ty ty ty na vině jsi tady ty jak to budeš [C7]řešiti se táži[F] holka tu kvůli tobě [C]striptýz v pracovní době [D7]předvedla a te[G7]ď jí sníží gáži[C] *. [F]Během piko[G]sekundy se [C]srotí [F]před výlohou [G]celé náměs[C]tí [C] [A7]Klára ač je nahá tak se [D7]zpotí už se nevdá s [A7]touhle [D7]pověstí [G7] .R: .4. V tom se za sklem zjeví Ota Hora muž o kterém dívky tajně sní chytí toho darebáka škvora a přede všemi ho vyplísní .5. Ota setře slzy Kláře z tváře a než svoje ústa skloní k ní zapíše si ještě do diáře termín jejich cesty svatební .R: .*: Jak je vidět tak se svět nezboří když se něco trošku odhalí škvoři to jsou užiteční tvoři my bychom vám přece nelhali .R: dohra .1. [Dmi]Mezi dvěma vršky [B]hluboká do[F]lina, [C]přišla moje milá [B]žalostná no[Dmi]vina. .2. Žalostná novina, že musím vandrovat, pověz mě má milá, kde mě budeš čekat. .R: [F]Darebná dareb[Dmi]ná, [F]lásko jsi taje[Dmi]mná, [Gmi]kdo tu lásku zru[C]ší, [Dmi]běda jeho du[A]ši. .3. Řekni mě můj milý, kterou cestou půjdeš, pověz mě můj milý, kde spávati budeš. .4. Tehdy já má milá budu nocovati, až ve tvým srdíčku budu bubnovati. .R: Darebná darebná... .5. Už mě zabouchalo třikrát v mojim srdci, jsou to všechno, milý, jen darebný řeči. .R: Darebná darebná... .1. M[C]oje malá, t[F]o byl dárek, t[C]en tě nestál n[F]ic, n[G]a Štědrý den sbalit šaty [C]a pár náušnic. .R: Vz[C]alas' všechno, n[F]echalas' jen chv[C]íli svátečn[F]í, a tak d[G]íky za ten dárek vánočn[C]í. .*: Vš[G]echny skříně prázdné, až začínám se b[C]át, náš rok mi vzít však nedokážeš, ten zůstává tu sp[G]át. .R: .2. A tvůj dopis, moje malá, nechci votevřít, rozkrojím si jabko - hvězdička, budu dlouho žít. .R: .Rec: Lidi jako já si to tak neberou, budu mít pár horších dnů a dostanu se z toho, no, ale vánoce, holka, vánoce už nebudu mít rád nikdy, protože si vždycky vzpomenu, že zrovna o vánocích: .R: + d[G]íky za ten dárek vánočn[C]í ... .1. N[A]ebe je velik[Hmi]á kl[D]ouzačka l[A]edu, na hřbetě oslík[Hmi]a z[E7]a tebou j[A]edu, n[D]a krku cinká m[Hmi]i větévk[E]a uschlého b[A]ezu, v ošatce ze slám[Hmi]y d[E7]árky ti v[A]ezu. .R: K[D]amaše z medvědí k[A]ůže, až p[E7]ůjdeš přes kal[A]uže, p[D]alčáky z jezevčí s[A]rsti, až b[E7]udou zábst tě p[A]rsty, [D]ušanku z ovčího vl[A]asu, až p[E7]ůjdeš do neč[A]asů, a sv[D]é srdce bouchaj[A]ící, až p[E7]ůjdeš ve vichř[A]ici. .2. Škraloupy ve sněhu, vločky a jíní, už dává se do běhu můj oslíček líný, kouří se z komína, už čekají jenom na mě, začíná hostina na voňavé slámě. .R: .1. Š[Ami]el včera městem m[Emi]už a šel po hlavní tř[Ami]ídě,[Emi] š[Ami]el včera městem m[Emi]už a já ho z okna v[Ami]iděl[Emi], n[C]a flétnu chorál hr[G]ál, znělo to jako zv[Ami]on a byl v tom všechen ž[Emi]al, ten krásný dlouhý t[F]ón a já jsem náhle v[F#dim]ěděl: ano, to je [E7]on, to je [Ami]on. .2. Vyběh' jsem do ulic jen v noční košili, v odpadcích z popelnic krysy se honily a v teplých postelích lásky i nelásky tiše se vrtěly rodinné obrázky a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky. .R: N[Ami]a na na[Emi] ..[CGAmiFF#dimE7AmiEmiCGAmiFF#dimE7] .3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát, měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad a on se otočil, a oči plné vran, a jizvy u očí, celý byl pobodán a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán. .4. Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel, a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche, stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě, jak moje svědomí, když zvrací v záchodě, a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj. .R: Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek, jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se, můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem, když prodává po domech jehly se slovníkem. .5. Šel včera městem muž, podomní obchodník, šel, ale nejde už, krev skápla na chodník, já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón a já jsem náhle věděl: ano, já jsem on, já jsem on. .R: Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek, jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se, váš Darmoděj, krásné zlo, jed mám pod jazykem, když prodávám po domech jehly se slovníkem. [C,G,C,G] [C]Daruju kámen, [F]prak a plot všem [G]známým daruju Špejbla těm co nejsou s námi daruju vůni řek a měst všem známým daruju průvan těm co nejsou s námi [G]Tak dám co mám už za sebou ať mráz a lži mě nezebou a z much a vos přetanu šílet [F]Co mám [G]ráda je vzduch [F]lesk moře, to v tichu nechá mě [C]snít V klidu [G]skládám si kruh [F]jen z věcí, bez kterých nemůžu [C]být Daruju terče, mříž a bič všem známým daruju závist těm co nejsou s námi daruju sportku, slib a dluh všem známým daruju vrásky těm co nejsou s námi Tak dám co mám už za sebou ať mráz a lži mě nezebou a z much a vos přestanu šílet Co mám ráda je vzruch řeč zvonů, tu nechám do sebe vpít Denně skládám si kruh jen z lidí, bez kterých nemůžu být .1. Sv[Dmi]ět byl kdysi rozdělen n[A7]a zájmové sf[Dmi]éry, kdo nechtěl být "přivtělen", m[A7]usel vlastnit kv[Dmi]éry, k z[C]abránění p[Gmi]anice r[A7]oztáhly se dráty, v[F]yznačily hranice, [C]a tak vznikly st[A7]áty, ach j[Dmi]ó. [A7] Dm[Dmi]i A7[A7] Bb A7 .2. Státy měly povahu zuřivého býka, dovolím si úvahu, corridy se týká: vezmi hadr červený - býk je z něho jelen, a pak mezi jeleny bude jelen vtělen, ach jó. .3. Kouká býček nebohý na skutečnost prostou: místo rohů parohy na hlavě mu rostou, rozvíjí se všestranně, okusuje hloží, jeví zájem o laně a vesele se množí, ach jó. .4. Hajný řeční o míru, o nadšení z práce, mezitím mu v revíru vzrostla populace, oblékl si halenu, zavolal si lovce, aby mu prý z jelenů nadělali ovce, ach jó. .5. Místo lovců zeshora poslali mu vědce, vědec je však potvora a genetiku nechce: "Buržoazní pavědi ztěžují nám práci, z půlky budou medvědi a z druhé půlky ptáci, ach jó!" .6. Že je věda vznešená, nezná kompromisy, dal jelenům do sena Lysenkovy spisy, vysoká se nažrala předepsané dávky, velká změna nastala, ale - chyba lávky, ach jó! .7. Jelen není nadšený, že není, co býval, z laní že jsou kačeny a on sám je - mýval: "V postavení zoufalém pokusím se přežít, lépe býti mývalem, nežli vůbec nežít, ach jó!" .8. Kačeny i mývali mají rádi vodu, potají se stýkali - dali základ rodu, nahoře se radují z územního zisku, u potoků hodují stáda ptakopysků, ach jó. .9. Zatímco se velmoži těší svému vlivu lidstvo už se nemnoží - oddává se pivu, nikdo už mu na hroby nepřinese věnce, jsme tu svědky choroby zvané dekadence, ach jó. .10. Objevil se jedinec mezi ptakopysky, obhlédl svůj zvěřinec, olízl si pysky: "Odstraníme hranice! Otevřeme dvéře! Dáme místo v kronice ptakopysčí éře, ach jó!" .11. Zvířena je nevinná, nezná, co je otrok, nepřečetla Darwina a neví, co je pokrok, otevřeli hranice, podlehli tak dravcům, a než přišly opice, patří vláda ssavcům, ach jó. .12. Od opice k člověku je už jenom krůček, najednou jsme v pravěku: Homo peče bůček! Homo se nám rozmnoží - základ pro starověk, potom sáhne po noži - a je z něho člověk, ach jó. .13. Člověk ruce přiloží k společnému dílu, z vítězů jsou velmoži, dosahují cílů, ti pak, kteří prohrají, rezignují k pivu, pomalu nám vznikají nové sféry vlivu, ach jó. .14. Svět je totiž rozdělen na zájmové sféry, kdo nechceš být "přivtělen", musíš vlastnit kvéry, k zabránění panice roztáhnou se dráty, vyznačí se hranice - a zas máme státy, ach jó ... Stell dir vor irgendwo gibt es einen planeten auf dem intelligente wesen leben sie sehen vielleicht genauso aus wie wir und auf diesem planeten gibt es bibliotheken voll mit büchern geschrieben von dichtern philosophen und wissenschaftlern und vielleicht wenn auf der welt der haß und die gier so groß werden daß nichts aber auch nichts mehr sie retten kann dann vielleicht gibt es dort auch ein buch das heißt der untergang der erde es wird über uns berichten über unser leben über unsern tod und über feuer das so groß war daß keine tränen es mehr löschen konnten bis hin zur letzten sekunde als die erde aufhörte zu existieren und aus zehnmilliarden augen ein trauerregen rann und ein tränenmeer das überlief und den letzten damm der hoffnung zerbrach ein schwebendes grab im all auf dem keine blume wächst die kontinente geschmolzen die meere verbrannt - ein schwarzer stein und welch bittere ironie nicht eine einzige waffe wird den toten planeten mehr bedrohen und aus zehnmilliarden augen ein trauerregen rann und ein tränenmeer das überlief und den letzten damm der hoffnung zerbrach und wer da will daß die erde nie mehr weint wer sich mit uns gegen strahlentod vereint der sorgt dafür daß dieses buch niemals erscheint denn die zehnmilliarden augen wolln die erde leben sehn sie soll heimat ohne ängste sein für die liebe und geborgenheit habe mir heute ein märchen erzählt das damit begann - es wird sein setzte mich auf einen berg vor der stadt träumte und trank dazu wein sah vor mir eine fantastische welt mit dem, was ich alles ersann und habe mich mitten hineingestellt und glaubte schon selber daran nahm die gitarre und spielte dazu und philosophierte drauflos ein Lied wollt ich schreiben, das jedem was gibt an worten und tönen so groß doch als ich dann wieder mein zimmer betrat war nichts mehr von alledem da ich schrieb mir sofort ein ganz anderes lied zu dem was im bildschirm ich sah zu dem was im bildschirm ich sah wieviele narben trägt die zeit ins buch das uns das leben schreibt wieviele narben trägt die zeit ins buch das uns das leben schreibt War einmal ein kleines Mädchen und das wünschte sich so sehr, dass unter dem Tannenbaum ein Meerschweinchen zum Spielen wär. Ist so niedlich und so friedlich und es schaut so fröhlich drein und es wollte für das Tier wie eine richt´ge Mama sein. Dann am Weihnachtsabend da war die Freude riesengroß: man legte ihr das neue Familienmitglied in den Schoß. War so niedlich und so friedlich und es schaute fröhlich drein und sie trug es ganz behutsam in ihr kleines Zimmerlein. Und es hegte und es pflegte ihren neuen kleinen Freund, wollte immer für ihn da sein, denn er sollt nicht einsam sein. War so niedlich und so friedlich und schaute so fröhlich drein und es schwor sich: niemals laß´ ich meinen kleinen Freund allein. Als das neue Jahr begann, zog auch der Alltag wieder ein: lernen, spielen und es dachte nicht mehr an das arme Schwein. War so niedlich und so friedlich und es schaute traurig drein. Plötzlich wollt´ das kleine Mädchen nicht mehr eine Mama sein. Já nejsem [C7/5+]Dá[C7]ša [F7]šetři sladká slova, [Fmi]za cu[Fmi7]krá[B7]tka [Eb6]srdce [D5+]nepro[Eb6]dám Nejsem [C7/5+]Dá[C7]ša [F7]říkám ti to zno[F#dim]va, [Eb]chci se [Cmi7]zkrátka [Fmi7]vyhnout neho[Eb]dá[Ab][Eb]-ám. [D]Já ti [D7]možná [G]nikdy [G#dim]nepro[Dmi]nu, [Hmi7][Fdim] [Emi]7to co [D]Dáša [G]denně odpou[D]ští[B7]-í. [Eb]Nežli [Eb7]sednout [Ab]k vínu [Adim]v něčím [Eb]stí[Cmi7]nu. [F#dim] [Fmi7]Radši [Eb]žízní [A]bumřu na pou[Eb]šti. [C7]Já [H7]nej[C7]sem [C7/5+D]á[C7]ša [F7]za tou zpátky jdi si, [Fmi]jestli [Fmi7]v lás[B7]ce [Eb6]pořád [D5+]chceš jen [Eb6]brát. Nejsem [C7/5+]Dá[C7]ša [F7]neznám kompromi[F#dim]sy, [Eb]buď si [Cmi7]běž a [Fmi7]nebo měj mě [Eb]rá[Ab][Eb]-ád. Já ti možná nikdy neprominu To co Dáša denně odpouští Nežli sednout k vínu v něčím stínu. Radši žízní umřu na poušti. Já nejsem Dáša za tou zpátky jdi si, jestli v lásce pořád chceš jen brát. Nejsem Dáša neznám kompromisy, [Eb]buď si [Cmi7]běž a [Ab6]nebo měj mě [Bmi6]rá[C7]-ád, [Gmi7][C7] [F7]nebo [Fmi7]měj [B7]mě [Eb]rá[Ab][Eb][Ab][Eb][Ab][Eb]-ád. [A7]Dáša jedla cukro[D]ví, zkazila [A7]si chrup[D] [F#7]měla úsměv medový,[Hmi] teď jí chy[E7]bí zub[A7] [D7]budoucnost má nejistou,[G] nemůže se vd[H7]á--át[EmiA7] [D]radila se s d[H7]entistou, zda můstek mo[E7]h by dát[A7D] [D7]Dentista byl elegá[G]n, sklonil [D7]k Dáše trup[G] [E7]můstek byl já skvěle[Ami] dán, zas má kr[E7]ásný chrup[Ami] [D7]Pak jí řekl: mil[G]áčku, já k vá[H7]m láskou vzplá-ál[E7A7] [D]vypnu jenom vrtačku [H7]a pak bych si[E7] vás vzal[A7D] Dáša jedla cukroví, zkazila si chrup... Jezte slečny cukroví, nešetřete chrup denně bonbón větrový na váš přední zub mezírka se přemostí, čeho se tu bát s dentistou a s radostí pak můžete se vdát [Dmi]Dáša [A7]Nováko[Dmi]vá[A7] A [Dmi]Stáňa [A7]Poláko[Dmi]vá [A7]Řekly si [Dmi]Že půjdou dnes [A7]po obědě [Dmi]navštívit[D7] [G7]Kamarádku [C7]Procházko[F]vou [A7]Totiž [Dmi]Lída [A7]Horáko[Dmi]vá[A7] [Dmi]Říkala že [A7]Procházko[Dmi]vá [A7]Si včera [Dmi]zakoupila [A7]fantastickou [Dmi]halenku[D7] [G7]Jaká není k sehnání[C7] Tak tedy [F]obě dívky [C7]aniž měly [F]pozvání[C7] [F]Za chvíli už [C7]u Procházků [F]vyzvá[A7]ní [Dmi]Nikdo ale [A7]nepřichází [Dmi]otvírat[D7] [G7]Jela asi na [C7]výlet[FA7] Dáša Nováková A Stáňa Poláková Řekly si: není doma nemá cenu vyzvánět Už toho necháme Stáňa Poláková Podotkla že Procházková Si stejně možná jenom také trochu vymýšlí A nemá žádnou halenku Děvčatům v tuto chvíli nezbývá nic jiného Než se vrátit zase domů do svého K Procházkové zajdou znovu pozítří Je to hezká procházka Dáša Nováková A Stáňa Poláková Skutečně dva dny na to rozhodly se navštívit Ještě jednou Procházkovou Stáňa Poláková Podotkla že Procházková Se možná stále ještě nevrátila z výletu Znovu tam jdou nadarmo Děvčata zjistila když ocitla se na místě Obavy že byly plně na místě K Procházkové nikdy více nepůjdou Furt je někde na túrách [Dmi]Poláková [A7]cestou domů [Dmi]povzdychla[D7] [G7]To jsme to [C7]vymňoukly[FC7F] Dávám písní dech letí k vám zklamu vás či potěším Dávám písní cit letí k vám ať neskončí na smetí Dávám písní dech dávám písní tep dám jí první poslední [G]Proč sou [H]tolik [C]velký [H]voči [G]tvý [H][C][H] a[G] proč tě s [H]sebou [C]vláčím, [H]kdopak [G]ví[H][C][H] Budem spolu vzhůru noc a den tak tohle je ten velkej, bílej sen [A]Vždycky takhle ňáký holce naletím já s tebou [C]na tvůj sabbath na koštěti poletím Refrén: [G]Dávám ti ještě jeden den[H][C][H] [G]Dávám,[H], [C]tak si ho kli[H]dně [G]vem V dáli tiše rajská hudba zní těžko se mi v hlavě rozední Seš velkej mág a triky tvý maj tah já je všechny v hajzlu potom splách [A]Vím, že tě to tady vůbec nebaví si jenom [C]kat, co sebe jednoho dne popraví Refrén:... [A]Možná je to pro tebe moc surový jenomže, [C]jak s tím přestat, holka to ti nikdo nepoví Ref. [C#mi]Sedím v parku Hned za naší [A]ulicí [F#mi]Prohlížím si lidi s tváří [G#]neznámou [(H)]Žádny úsměv Pouze sfingy kráčící Nevnímají tony vtáků nad hlavou Zeptám se proč nezůstanou také stát Když ve větru se velké stromy mívájí Odpovězí slova která dávno znám Tento nápad jenom blázen může mít Náhle [E]slyším Jak mi růže [F#]šeptají (r): [A]Dávej pozor [H]na normálni [C#mi]lidi [A]V nich se člověk [H]vůbec nevyz[C#mi]ná [A]Jeden krade [H]druhý zase [C#mi]šidí [A]Blázen tohle [H]nikdy nedě[C#mi]lá Že se slunce vrhá o .... Městem chodím a hlasem v dálce doznívá Přemýšlím proč smutný je svět lidí Proč jen blázen z pekla ráj si udělá 2 x (r): .1. V[C]lak v dálce houká, honí jízdní oád, poes širou p[C7]láo do po[F]lí [G7]dál mi láká louka, kde v[C] trávi mužu s[A]pát [D7]u horské oíeky v údo[G7]lí. T[C]ak jak mám v plánu, sbalím stari vak, pujdu svim s[C7]num trochu b[F]líž, [G7]neuvidíš k ránu, jak o[C]dváží mi v[A]lak, [F]protože r[G7]áno dlouho s[C]píš.[C7] .R. D[F]álkám dávej vinu, d[C]álkám, s[F]tráním, kam mi láká s[C]tín, d[D7]álkám dávej vinu, dálkám a o[Dmi7]íekám, k[G7]de mi zpívá m[C]lin. .2. Znám jarní vlání, žluti letní lán, podzimní kouo, zimní sníh. Nikde nemám stání a dálky doboe znám, protože kráeí v patách mich. .R. Dálkám, dávej vinu dálkám .... (2x) [C]Lidi na [Ami]lidi jsou jako [F]sa[G7]ně, [C]člověk na [Ami]člověka jako [F]kat[G7]. [C]Podívejte [A]se na ně, [Dmi]musí[G7]te naří[C]kat[H7]. [Emi]Obr do pidimužíka [A]my[H7]dlí, [Emi]domnívaje se, že vyhra[A]je.[H7] [G]Klidně [Emi]seďme [Ami]na žid[D7]li, [G]čtěme bibli, tam to vše[G7]chno je. [C]Samuelova kniha nám[Dmi] poví[G7]dá, [C]jak na žida přišla veli[Dmi]ká bíd[G7]a, [C]jak ti bídní [Ami]Filištíni [F]válku vést n[Fmi]ebyli líní. [C]Až potkali [As7]Davi[G7]da. [C]David šel do války volky, [Dmi]nevolk[G7]y, [C]z velké dálky nesl bratrům [Dmi]homolk[G7]y. [C]V pochodu se [Ami]cvičil v hodu, [F]dal si pro strý[Fmi]čka Příhodu [C]tři šutry do [G7]tobol[C]ky. Hej, [As]hej, kam se [C]valej, vždyť jsou [D7]malej! Takhle [G7]Goliáš ho [E7]provokuje, [Dmi7]David slušně [G7]salutuje. [C]Když mu ale obr plivnul [Dmi]do oč[G]í, [C]David se otočí, prakem [Dmi]zatoč[G7]í. [C]Když začínáš, [Ami]no tak tu máš, [F]byl jsi velkej [Fmi]já měl kuráž. [C]A jakej byl [D7]Go - [G7]li - [C]áš. [Cmi]Najdu hvězdy, hvězdy, růže [Cmi/Es]sochy průhledné [Cmi]oči vzhlíží vzhlíží vzhůru, [As]padá [G]déšť [Cmi]ó hledaný oblak koňské [Cmi/Es]hlavy [Cmi]na nebi [Cmi/Es]dary [G]dávných zemí [Cmi]pod svící [Cmi/Es]prsty sluncí zlatých [Cmi]ozvěny, [As]koho [G]chrání kapky Hledané hlasy tůní chladných na mých rtech stromy vůni křehké na březích údiv ptačích rojů zahlušen ranní záblesk světla [Cmi]opožděn [Cmi/Es]opožděn [Cmi]opožděn, [As]opož[G]děn [Cmi]Ó-o... [Cmi7/B] [AsFmiG] Kolik kroků život musí, život musí mít a trhá plátna, plátna skutku který nechtěl být Kolik nocí, nocí těžších projít ještě měl zchody z prachu rozfoukám-li najdu si svět [D#mi]Když jsme [H]lítli [F#]z hnízd, hned nám [C#]přistřihli[D#mi], [H]křídla [F#]roztaže[C#]ný, když jsme zkoušeli snít, hned nám začali říkat jak jsme nezkušený. R: [D#mi]Dáv[H]no [F#]jsme si to [C#]zkusili, dávno, už jsme to prožili, dávno, to máme za sebou, dávno, ať roky klidně dou dál. Co je povolený, čemu máme se bránit na poprvé, co je dovolený, před čím máme se chránit a čemu říct ne. R: Dávno... R: R [Ami]Už je to dávno co [C]zkřížil mi cestu prej [G]podepiš se mi krví, [Ami]budeš mít všechno, ale [C]neujdeš trestu, [G]jo [Ami]byla to síla, [C]byl to fakt nářez, [G]bylo to vážně skvělý [Ami]teď tu mám všechno, ale [C]neujdu trestu, [G]jo [Ami]do roka a do dne [C]přijdu si pro tebe, [G]tady mi to podepiš [Ami]do roka a do dne [C]zapomeň na nebe, [G]budeš o pár metrů, budeš o pár metrů [Ami]níž. [Ami]Mlčel jsem dlouho, do [C]nebe se díval, [G]čekal až přijde, [Ami]chtěl to vzít zpátky, teď [C]zdá se to krátký, [G]jo pryč z tý pohádky chci, [Ami]do roka a do dne [C]přijdu si pro tebe, [G]tady mi to podepiš, [Ami]do roka a do dne [C]zapomeň na nebe, [G]budeš o pár metrů, budeš o pár metrů, [Ami]řvi si a [C]nadávej, [G]nezmůžeš nic mladej, [Ami]i kdybys [C]řval z plnejch [G]plic, [Ami]řvi si a [C]nadávej, [G]nezmůžeš nic mladej, [Ami]i kdybys [C]řval z plnejch [G]plic, nezmůžeš [Ami]nic. . 2 .1. [Em]To všechno, co se mělo[C] stát, [D]bylo, [Hm]nic není staršího než[C] včerejší den,[D] [Em]a všechno, co jsem včera[C] zvlád [D]silou, [Hm]je dneska úsměvný [C]a vzdálený jen, [Hm]spousta [Am]příběhů, [Hm]lásek, [Em]jmen. .2. Ta chvíle, kdy jsem prvně vlál nocí nad dívčí nahotou a rokenrol zněl, ta doba, kdy jak slunce hřál pocit, že všechno moh bych mít, jen kdybych chtěl, to už dávno je bohužel. .R. [G]Dávn[D]o, [Am]dávn[Em]o, [C]to slovo[G] má slzu[D] pod usmáním, [G]dávn[D]o, [Am]dávn[Em]o, [C]zní ve mě [G]vlídně a [D]bez ustá[H]ní. .R. .3. Když začne všechno kolem jít líně a závrať z dávných výher už je ta tam a mizí chuť i důvod být v mlýně, na všechno si říkáš: Vždyť tohle já znám, tohle já za sebou mám. .R. [E]Dáv[H]no, [C#mi]dáv[G#mi]no, [A]dávno [H]vím, [E]s kým se [A]taj[E]ně [H]ví[E]dat [H]smím, [E]dáv[H]no, [C#mi]dáv[G#mi]no [A]píseň [H]znám, [E]kterou [A]vítr [E]no[H]sí [E]k nám. Dávno, dávno, dávno vím, s kým se tajně scházet smím, dávno, dávno místo znám, kam se toulat chodívám. .Ref: [A]Písmo ctím, o [E]spá[A]su [E]dbám, [F#mi]má dob[C#mi]rá [Hmi]chů[F#mi]va [C#]to [F#]ví. [E]Slův[H]ka [C#mi]lás[G#mi]ky [A]šeptá[H]vám, [E]až když [A]strážný [E]an[H]děl [E]spí. Dávno dávno, dávno vím, s kým se tajně líbat smím, dávno, dávno klíček znám, který hlídá dvířka k nám. Dávno, dávno, dávno vím, s kým už tajně líhat smím, dávno, dávno lůžko znám, kde nebývám potmě sám. .Ref: Písmo ctím... 1. [C]Dávno nám zmi[G]zel čas nekonečných sn[C]ů, [G]to pod záplavou všedních [C]dnů, V[D]šak do dětství se vracím [G]rád. 2. Dávno nám zmizel čas nekonečných snů, to pod záplavou všedních dnů, však ještě dokážu si hrát. R: [C]Přejdu práh, [G]jsem zase neposednej [C]kluk, [G]já malá holka bez zár[C]uk a ještě [G]nevím, co je str[C]ach. 3. Zůstal v nás čas pohádek a dětských her, co vlastně je a není fér, učil pan Andersen a Wilde. 4. Čím jsem dál, tím víc mně vážně připadá, že čas nám prsty propadá, tak, lidi, říkám, nač ten kvalt? R: Zůstaň stát, otevři dveře do dětství, za nimi nech své sobectví a jako dítě pojď si hrát. Jak mi tak dochází dech, nemám sílu to vzdát, teď každej netopýr bdí, to je čas, kdy se toulám. Dávno Tě znám v knížkách pohádkových, pročetl jsem chvíle kdy usínáš, a já se nedíval. Jenom blázen a klaun nevěří na věci příští, a že Ti hlupák ruku nepodá, to mi nevadí. Cestou na jih a dál, pochopil jsem proč svítá, a co je cennější než sníh, proč tady stojím a hlídám. Hej dávno Tě znám ... Každej se na mě jen usmívá drtí mi pravici, za rohem už sem jenom vůl lepší je to asi nevnímat jen tak si myslet svý a ze všeho brát jenom půl. .Ref.: Dávno už vim - že hezký slova můžou taky lhát Dávno už vim - že není všechno jak se může zdát Dávno už vim - tenhle svět nikdy nezměnim Říkáš mi jakej jsem príma chlap a přitom dobře víš, že do hlavy ti nevidím někdy je to prostě jenom tak, aby řeč nestála já už to dávno všechno vím .Ref.: Dávno už vim ... Moderní je kolem huby med někomu namazat, úspěch se dostaví hned teď všechno je tu jen tak na voko a mezi námi dál, jakoby stála čínská zeď .1. /: [G]Ej, když se dívám na tě, dcerko z Husl[D]enek, :/ p[G]adajú n[C]ě gatě, padajú n[F]ě gatě samy od seb[D]e. .2. /: Ej, není taký špagát, aby držali, :/ a není takých dcerek, není takých dcerek, aby ně dali. Můj [G]strejda, Ruda Miler, je [C]povoláním dealer, Od[D]borně rádoby Na[C]bízí nádo[D]bí. Já hledám strýčka Rudu a on je pořád v čudu, prej aby nebyl chud, tak žije v městě Čud. [G]Jaké je [C]to asi v [G]Čudu, [G]jestlipak [C]tam někdy [G]budu? [G7]Je to [C]Evropa či [D]Asi[G]e, [Emi]jaké to tam asi [C]je?[D7] Mají tam prý zlaté tele, všechno je tam jako z tele- jako z televizní reklamy, [C][C]tohle te[D]ta [D]řekla, [C][C]tohle te[D]ta [D]řekla, [C][C]tohle te[D]ta [D][G]řekla [G]mi. Strýc vrátil se nám z Čudu, a opláchl se v sudu pak dobrou noc nám dal a tři dny tvrdě spal. Já vyptával se Pepy, proč strýc je takhle jetý. Byl prostě v městě Čud, je jetý, ne však chud. Jaké je to asi v Čudu, jestlipak tam někdy budu? Je to Evropa či Asie, jaké to tam asi je? Mají tam prý zlaté tele, všechno je tam jako z tele- jako z televizní reklamy, tohle teta řekla, tohle teta řekla, tohle teta řekla mi. Tohle teta řekla, takhle mi to řekla, tohle teta řekla mi. My makeup is dry and it cracks on my chin I'm drowning my sorrows in whiskey and gin The lion tamer's whip doesn't crack anymore The lions they won't bite and the tigers won't roar La la la La So let's all drink to the death of a clown Won't someone help me to break up this crown Let's all drink to the death of a clown La la la la la la la la la la Let's all drink to the death of a clown The old fortune teller lies dead on the floor Nobody needs fortunes told anymore The trainer of insects is crouched on his knees And frantically looking for runaway fleas La la la la la la la la la la Let's all drink to the death of a clown So won't someone help me to breakup this crown Let's all drink to the death of a clown La la la la la la la la la la [Emi]Moje štětka na holení [Ami]pelichá a šediví můj [Emi]vous, naděje, že se to změní, [Ami]je lichá, [H7]lámu, co jsem kdysi [Emi]zkous. Dědečku [C]neskuhrej radši nám [D]desku hrej [C]s orchestrem [D]Karla [G]Vlacha, na kterou [D]dáváš [Emi]bacha. Mezi [C]námi vnouča[D]ty, Dědeč[G]ku náš zla[Emi]tý, Zapo[C]meneš [D]na stá[G]ří, Očič[C]ka ti [D]zazá[G]ří. Beru spoustu prášků a též injekcí, vrže mi každý kloub, když mám spát, tak nespím, a spím, když nechci, koukám, že jsem taky zhloup. Dědečku neskuhrej radši nám desku hrej s orchestrem Karla Vlacha, na kterou dáváš bacha. Mezi námi vnoučaty, dědečku náš zlatý, zapomeneš na stáří, očička ti zazáří. Jo. Když mám spát, tak nespím, a spím, když nechci, koukám, že jsem taky zhloup. Dědečku neskuhrej radši nám desku hrej s orchestrem Karla Vlacha, na kterou dáváš bacha. Mezi vámi vnoučaty, dědeček já zlatý, zapomenu na stáří, očička mi zazáří. Zapomenu na stáří, očička mi zazáří. [ADAD] .1. [A]Nad [D]Vlta[A]vou je [D]cosi [A]plou[D]ží se [A]to v rá[D]kosí, [A]k mé [D]hrůze [A]je to [D]cosi [A]dě[D]dečkův [A]duch ó nech mě [G]být[DG] já [D]už víc[E]krát nebudu [A]pí[D]t.[AD] .2. Děda si k láhvi sedá ani loknout mi nedá a vedle něj ó běda se šklebí myš ó nech mě být já už víckrát nebudu pít. .R. Kdo pocho[D]pí, když vleze blíž, co natrop[E]í zlá bílá myš. .3. Už se mě na nic neptá, jenom se hloupě chechtá a zničeně mi šeptá ten dědečkův duch, ó nech mě být já už víckrát nebudu pít. + nebudu pít, nebudu pít ... [E]Čas je díra [F#mi]čas je bič [A]Lepší kdyby [H]vůbec nebyl [E]Nejednou chceš [F#mi]svůj balon [A]Ztracenej je [H]v dětsví nebi [E]letí dál a [F#mi]stoupá výš [A]Letí proudem [H]roků zpátky [E]To jen čas trh [F#mi]oponou [A]Věci mizí - [H]kde už jsou [E]Nejednou chci [F#mi]svůj balón [A]Zpuchřelá a [H]prasklá duše Jistě řeknu - to je on Poznám ho měl jsem ho rád Každa další známá věc Kaugummi a pflege dusche Drážďany a schone schuhe A zde simpson motorrad Mý gumoví indiáni Z ulice unter den Linden Později jsem se tam zpil Zrovna když byl feuer werk Tmavý pivo se sirupem řízek v sósu s knedlíkem cigára Káro byly fajn pak z U-Bahnu na S- Bahn Nejednou chci svůj balón a nesměle to zkouším řici Vraťte mi to všechno zpět na tábor chci k moři jet co má v létě desset stupň; a trabanta v pryskyřici Jedno jak se změnil svět já chci zpátky svůj balón Nejednou chceš svůj balon ztracenej je v dětsví nebi Všechny věci cos měl rád na tebe tam tiše čekaj Až se tvůj čas naplní letíš proudem roků zpátky Někde najdeš svůj balón nech ho zatím - ať si lítá. .1. M[Gmi]ilion slepých očí, na erbu hlava hadí, j[D]ež, hledíc do měsíce, b[Cmi]ezhlesou p[Gmi]íseň vyje, n[Cmi]ad městem rytíř-kočí sl[Gmi]epého koně hladí a[D] dole hoří svíce z D[Cmi]antovy k[D]omedie. .R: Kaple má [Gmi]okna klenut[Cmi]á a křížem hlásá lásku, [Gmi]ústa jsou řevem zalknutá a nevydají hlásku, květiny str[D]achu, věnce lží, a místo slz[Cmi]í tence mž[Gmi]í n[D]a zvratky n[Gmi]a obrázku[Cmi].[Gmi][D] .2. Ráno, jež nenastane, nadarmo čeká žlutou, vavříny do omáčky a slza na lafetě, ze země netvor vstane, jenž s tváří nepohnutou, seznav, jak vraždit ptáčky, plamenem obejme tě. .R: + n[D]a zvratky n[Gmi]a obrázku[Cmi],[Gmi][D] na zvratky n[Gmi]a obrázku ... /: [D]Dedinka v údolí srdce ma zabolí [A]keď na teba spomínam [D]:/ [G]Spomínam na teba [D]stále, [A]na tie prekrásne chvíle[D], [A], [D]ktoré sme strávili keď sme sa ľúbili [A]dievčatko roztomilé[D] /: Anička dušička zavri si očičká nech sa ti o mne sníva :/ Prečo je osud tak krutý,prečo som na svete sám osudom stíhaný láskou oklamaný verím že život je klam [Gmi][A#][F] pravda k večeru se zjevuje nahá z koně bílého jak sníh nám mává marná marná je však naše snaha zůstává jen stín a kamení v nohách Profesor Jsem šťasten, netajím se tím, že dnes a denně zkoumat smím orgány toho zběha, jenž léta už je ve stávce a času nepodléhá... Co je to vlastně za savce? Probuď se, pane, do hlubin další noci. Cítíš se posílen či znaven? Dracula Bez emocí. Profesor Co tvoje srdíčko? Zdravé anebo choré? Hned si tě zapojím... Dracula Zdržuješ, profesore. Profesor Vše, co je v tobě ukryto, zachytí do detailů monitor a přesná data vychrlí. Dracula Kdy zjistí, že jsem umrlý? Profesor Po spánku býváš nevrlý. Dracula Tak jak jsme na tom se žlučí? Profesor Dlouho jsi neměl ženu v náručí a to se v těle hromadí. Dracula Co moje oční pozadí? Profesor To tady nemám, nevadí. Jak to tak vyhlíží, zdraví bez všech potíží, až na pár bolestí všechno v normě - naštěstí. Dracula A co je norma pro vědu? Profesor To záleží na úhlu pohledu, však lepší žít je bez norem. Dracula Tvor může být i netvorem. Profesor Bereš to správně s humorem. Dracula Hej, přiznej, ty jsi trochu pil. Profesor Osten mých pupil se však neztupil. Dracula Pro dnešek končím. Nezájem. Profesor Co vyčítat si navzájem? My savci občas nasajem. Jak to tak vyhlíží, zdraví bez všech potíží, až na pár prkotin nález ti jen lichotí. Dracula Nač ještě žít bez snů a lásek? Profesor A hrome, přístroj se mi zasek! Proč nekoupí se nový typ? Že na něj máš, jsem věru bez pochyb. Dracula Ne, o peníze neběží, když nepustíš je z otěží, tak už se samy zpeněží. Chceš jezdit novým kočárem? Nač, když tam uvnitř je vše při starém? Profesor Ó, miluju tvé bonmoty. Dracula Jsou totiž krásně zbytečné. Profesor Tak jako já anebo ty? Dracula Tak jako já, tak jako ty. .1. [G]Hrozny jsou pro špačky a [C]chmel pro malý školačky když [G]člověk chce bejt na sračky tak [D]hořkou slinu má [G]nezná co je břichbol kdo [C]pije hořkej alkohol je [G]zdravě sjetej až na mol [D]sladce usí[G]ná (r):)[G]Sáz[F]ej to tam [C]poznáš jak to lítá [G]fernet je sladkej po dvou [D]promilích [G]kříd[F]la už ti [C]rostou pták tě vítá [G]hořkej je pouze život [D]střízli[G]vý Jednou svět pochopí ať perník nebo konopí proč lejt do sebe dětskej čaj znám ještě tenčí led máš-li chuť na rýži do tajů stavů bez tíže vem si tyhle karty poznáš jak se točí svět (r):)... Tatata.... (r):)...2x Myslím si, že krysař ji má moc rád. Ti dva se raději neměli znát. Neměl pryč odcházet, bude mi scházet, měl jsem ho tak ňák rád. To se zase vytáhli. Ostrovani milý. I krysaře natáhli. To dělaj každou chvíli. Myslím, že to přehnali a ďábla vyvolali, na jeho duši sáhli. My ponesem riziko. S nima jako vždycky. Nám hodí to na triko. To je nelogický, vždyť za to nemůžem. Flétna ublíží všem, snad to zas ve zdraví přežijem. Ale rány se nikdy lidem nevyhejbaj, náhody národy klidně vylidní, nejvíc platí, ten kdo hrb schejbá než se voda zas uklidní. Kéž by se tak krysař chtěl někde ztratit. Něco mi říká, že spíš chce se vrátit. Zkáza je blízká, už slyším jak píská. Životy chce naše zhatit. Ježišmarja. Vždyť je to vlastně pak jedno co bude, tetička zubatá chytí tě všude. Já nechci teď odejít na onen svět. Tam je klid. Stejně jen prach z tebe zbude. Ale rány se nikdy lidem nevyhejbaj, náhody národy klidně vylidní, nejvíc platí, ten kdo hrb schejbá než se voda zas uklidní. Buď zdráv Štěpáne, a i tobě přeju zdraví, ženo rybářova, proč bych se měl takhle mstít, rybáři, co vyhýbá se hřích, vrátil jsem se jenom rozloučit a jen strach vám vidím na očích, asi jsem přece jenom ňáká stvůra, každý ustrnul, když ve dveřích jsem stál, a když ze sna budí moje noční můra, snad abych radši nešel dál. Wo willst du denn hin, blinder Passagier? Außer dem Käpt'n ist keiner mehr hier. Hoch auf der See, fernab vom Land - ich habe dein Schicksal in meiner Hand. Deine Worte sind stumm, deine Blicke sind leer. Wir sind versunken, mitten im Meer. Deine Worte sind stumm, deine Blicke sind leer, wir sind versunken, mitten im Meer. In einer Bar auf dem Meeresgrund, quill'n tausend Blasen aus deinem Mund. Ich seh durch ein Glas wie du dich fühlst. Ich könnte dich retten, wenn du es willst. .1. Z [G]rozbitých mraků slunce když padá, postý si přečteš, c[F]o píše m[C]áma, /: jak se jí st[D]ejská, je č[G]ím dál, tím v[C]íc, a tv[G]ůj černej vlčák že [D]odmítá j[G]íst. :/ .R: Př[G]ipít si vínem na vl[C]ajku s modrým kl[D]ínem, dej B[G]ůh, že se krví nezkrop[D]í, př[G]ipít si vínem na vl[C]ajku s modrým kl[D]ínem, na pár k[G]luků ze [C]srdce[D] Evro[G]py. .2. Někdo se modlí, někdo má strach, a všichni jak jeden doufáme snad, /: že do písku zapadnou kvéry, a pak jediná zbraň zbyde - klukovskej prak. :/ .R: verze II .1. Z r[G]ozbitých mraků slunce když padá, večerním tichem jde pr[F]ávo a zr[C]ada, /: v[(C)]ečerním t[D]ichem, a já n[G]ejsem si j[C]ist, kd[G]o bude vítěz, a kd[D(C)]o bláto j[G]íst. :/ .R: Př[G]ipít si vínem na vl[C]ajku s modrým kl[D]ínem, dej B[G]ůh, ať se krví nezkrop[D]í, př[G]ipít si vínem na vl[C]ajku s modrým kl[D]ínem, na pár d[G]uší ze s[C]rdce [D]Evrop[G]y. .2. Někdo se modlí, někdo má strach, jen sliby se sypou jak pod nohy hrách, po právu šlapou, co kovanejch bot, pro jakou slávu a pro jakej plot, po právu šlapou, co kovanejch bot, pro jakou slávu vyrůstá plot? .R: .R: .1. [D]Dej Bůh štěstí tomu[A7] dom[D]u, my zpíváme víme[A7] kom[D]u: Malému dě[A7]ťátk[D]u, Kristu Jezu[A7]látk[D]u, dnes v Betlémě naroz[A7]eném[D]u. .2. On rozdává štědrovničky, jabka, hrušky i troníčky, za naše zpívání, za koledování, dej vám Pán Bůh své požehnání. [A]Vona chodí v červený sukni, [A]hned se ptá co všechno jí dám nesem žádnej svatej na prstínek zlatej teď zrovna nevypadám tak jí povídám dej [Hmi7]mi jen pár minut a všechno můžeš tu mít, jé ..[A] [E]Mám zas dobrý časy s Armádou spásy se mnou se holka teďka už dá vopravdu žít.[A] [A]Z každýho dne udělám svátek docela prostřenej stůl mám asi barák v Libni tak už mě líbni zas se tak nevopatruj jak ti povídám: [Hmi7]dej mi jen pár minut a všechno můžeš tu mít, jé [A] [E]A divný věci nechám už bejt [F#mi]klidně si seženu i na život glejt vona jen [A]zívá [D]Hedvábí z Číny [Hmi7]z Islandu do whisky ledA z [D]Paříže stíny [Hmi7]všechno ti to přinesu hnedA [D]na čelo hvězdu [E]můžu ti dát [F#mi]pojď do průjezdu a [D]budem si hrát vona je [A]zívá Vona jezdí červeným fárem jak mě vidí přidává plyn pohŕda teď Libní má úzky styky s Vídní na naši lásku pad stín jak jí povídám: dej mi jen pár minut a všechno můžeš tu mít. A divný věci nechám už bejt klidně si seženu i na život glejt vona jen zívá Hedvábí z Číny z Islandu do whisky led z Paříže stíny všechno ti to přinesu hned na čelo hvězdu můžu ti dát a v každým průjezdu budem si hrát vona je zívá .. Vona je zívá .. [E]Proč máš [F#mi]děvče [G#mi]oči u[A]naven[H]ý[H7] [E]kým jsou [F#mi]ty tvý [G#mi]oči o[A]puště[H]ný[H7] [C#mi]já o ně stál [A]jen jsem se bál [F#]že zůstanou moc [H]zlý[H7] Do zlejch očí se spíš koukat nedá někdo proto hodný oči hledá a netuší že budou dál pod retuší moc zlý Dej mi na klín oči unavený ty tvý oči věčně opuštěný můžou tu spát já je mám rád i když snad jsou moc zlý .1. Dej mi t[G]ón, budu zpívat a hr[C]át píseň zisků a ztr[G]át, tyhle šlágry mi jd[D]ou, dej mi t[G]ón, může falešný b[C]ýt jak omšelý h[G]it, jako m[D]izerná sh[G]ow. .R: Zn[C]ám velký mínus těch n[G]ocí a dní, velký m[D]ínus těch dal a má d[G]át, j[C]ak vlastně žít, abych v[G]yčítat nemusel v[D]ínu, že mám je tak r[G]ád? .2. Dej mi tón, možná spíš budu spát, s písní, kterou mám rád, vždycky líp se mi sní, dej mi tón, teď mám žízeň jak trám, ráno sodu si dám, a pak sejdu se s ní. .R: .R: Znám velký mínus těch nocí a dní, velký mínus těch dal a má dát, nač vlastně pít a pak vyčítat vínu svou vinu a falešně hrát, svou v[D]inu a falešně hr[C]át[G]?[DG] .1. [Emi]Vymyslel jsem spoustu nápadů, [G]aů, co [Emi]podporujou dobrou nála[D]du, a[H7]ů, [Emi]hodit klíče do kanálu, [A]sjet po zadku [Ami]holou skálu, [Emi]v noci chodit [H7]strašit do [Emi]hradu. .2. Dám si dvoje housle pod bradu, aů, v bílé plachtě chodím pozadu, aů, úplně melancholicky s citem pro věc, jako vždycky, vyrábím tu hradní záhadu. .R. [G]Má drahá, dej mi víc, [H7]má drahá, dej mi víc, [Emi]má drahá, [C]dej mi víc své [G]lásky, [D7]aů, [G]já nechci skoro nic, [H7]já nechci skoro nic, [Emi]já chci jen [C]pohladit tvé [G]vlásky, [H7]aů. .3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů, mi dokonale zvednul náladu, aů, natrhám ti sedmikrásky, tebe celou, s tvými vlásky, zamknu si na sedm západů. .R. .4. = 3. + aů, aů, aů, aů. [H]Dej tu kupu sem Koukej sebou hejbnout [E]Dej tu kupu sem Musíme se zdej[H]chnout [F#]Ještě aspoň ti[E]síc tun těch hadrů zb[H]ejvá [F#]Ještě aspoň ti[E]síc tun ten sklad tu [H]skrejvá Pátej náklaďák Policajti chrápou Pátej náklaďák Nevstanou před pátou Celej vlak se v tomhle skladu skrejvá Celej vlak hadrů v tom skladu zbejvá [C]Dej tu kupu sem To snad nejde zmáknout [F]Dej tu kupu sem Musíme to zvlád[C]nout [C]Jenom do půl pá[F]té nám to major [C]slíbil [G]Plnej Texpress [F]hadrů a já bych dál bí[C]lil [C]Pak to všechno [B]bouchnem za plno [C]škváry [C]Sbalíme buchty a [B]vymeteme všechny bá[C]ry [C]Policajtům dáme tu[B]táč ňáký má[C]ry Vosmej náklaďák Už bude půl pátý Vosmej náklaďák Poldové kluci zlatýýý Milióny svetrů nikdo nic nepozná Milióny svetrů to je kupa hrozná .1. Martin:Nejsem to já.Není to tělo mý a ví bůh,ani moje tvář.Ani ten stín pode mnou není můj a slova odříkává hlas,který mi nepatří.Nejsem to já,jen deja vu je tvým hostem v domě.Jen sny a tvý deja vu. .2. Helena:Nejsem to já.Ta co mě znáš,ta která mívala strach mezi řádky číst.A půlměsíc sevřených úst právě tak nepatří mi.Nejsem to já.Jen se ti zdám.Jsem deja vu a tvá růže pro mě sotva mi k ránu zavoní. Ref.Oba:To se ti zdá jako výkřík skrze tvá němá ústa a do tvých snů vkročil stín bez těla-nezvanej host.Věř mi,nemá smysl chtít,aby zůstal.Jen se ti zdám a co s tím naděláš. .3. Martin:Ani já nejsem ten stín,nejsou to kroky mé a bůhví ani moje tvář.A těch pár slov,pár krátkých vět já vůbec nevyslovil.Nejsem to já.Jen se ti zdám.Jen deja vu je tvým hostem v domě.Jen sny a tvý deja vu. Ref.Oba:To se ti zdá jako výkřík skrze tvá němá ústa a do tvých snů vkročil stín bez těla-nezvanej host.Věř mi,nemá smysl chtít,aby zůstal.Jen se ti zdám a co s tím naděláš. .4. Helena:To nejsem já,ta co mě znáš.Ta která mívala strach mezi řádky číst. Ten půlměsíc sevřených úst dávno už nepatří mi.Nejsem to já.Jen se ti zdám.Jen deja vu a tvá růže pro mě sotva mi k ránu zavoní. Jsem zoufale šedivá zátoka jsem zoufale šedivej kout a loď, co by padla mi do oka, ta miluje proud. Člun oklikou mine břeh můj a marně bych volala: "Stůj !" Jsem zoufale šedivá zátoka, jsem zapadlej kout. Dejte mi kousek louky zelený, než mě jed samoty otráví, nežli mě v poutech sevře ten ostnatej drát. Dejte mi kousek louky zelený, já se tam položím do trávy, tam bude lehčí snít, že mě někdo má rád. Jsem hospoda, kde je ti do breku, jsem sama, jak na okně mříž. Kde jen tě mám, kde jsi, můj Monteku ? Kde jsi můj Monteku, že nepřicházíš ? Jsem parcela, kde se nic nestaví, jsem nádraží, kde není vlak, mý lásky jsou prostě jen představy, sen skončí, co pak ? Proč nikdo jen nepřiletí, kdo vzal by mě do objetí ? Jsem parcela, kde se nic nestaví, jsem prostě jen tak Dejte mi kousek louky zelený... .1. [B]Cyl všední den, tak jako jiný, nad severní It[Ami]álií, to je t[C]am, kde slunce líný se smutkem se p[G]omij[C]í. .2. A tam vám pár chlapů mocnejch mělo svůj vohromnej kšeft, a ten krám měl špatný zámky, pustil mrak šerednej na chudej svět. (r): [D]Cejte nám šanci přežít pár let, vždyť už máme těhle krámů plnej [Ami]svět, jestli ná[C]m to bouchne, máme se mít, kdopak zůstane nGa glóbu ž[C]ít. .3. Já vím, mně se to zpívá, nejsem šéf, co bych se bál, a co vím, vy bojíte se, zaplatíte, ničíte dál. 2xR) .1. Stv[Ami]ořil Bůh, stvořil Bůh r[G]atolest, bych mohl věnce v[Ami]ázat, děkuji, děkuji z[G]a bolest, jež učí mne se t[C]ázat, děkuji, děkuji z[G]a nezdar: t[Ami]en naučí mne p[E]íli, b[Ami]ych mohl, bych mohl př[G]inést dar, b[Ami]yť nezbývalo s[F]íl[E]y, děkuj[Ami]i, děkuj[F]i, děkuj[Ami]i.[E] .2. Děkuji, děkuji za slabost, jež pokoře mne učí, pokoře, pokoře pro radost, pokoře bez područí, za slzy, za slzy děkuji: ty naučí mne citu, k živým, jež, k živým, jež žalují a křičí po soucitu, děkuji, děkuji, děkuji. .3. Pro touhu, pro touhu po kráse děkuji za ošklivost, děkuji za to, že utká se láska a nevraživost, pro sladkost, pro sladkost usnutí děkuji za únavu, děkuji za ohně vzplanutí i za šumění splavu, děkuji, děkuji, děkuji, .4. Děkuji, děkuji za žízeň, jež slabost prozradila, děkuji, děkuji za trýzeň, jež zdokonalí díla, za to, že, za to, že miluji, byť strach mi srdce svíral, beránku, d[F]ěkuji, m[Ami]arně jsi n[G]eum[E]íral, děkuj[Ami]i, děkuj[F]i, děkuj[Ami]i, děkuj[G]i,[E] děkuj[Ami]i... [F]Co to se mnou je, tak se dívej mami [B]co já to mám s hlasivkami [C]Sním tenor mít a jen operou [F]žít, světe buď, proč však dělám stále hů a [B]hů, hů stále [F]hů, jenom [B]hů Já [C]přátelé znám stovky foniatrů [F]Krásný hlas mám, stále říká máma [B]na mě čeká jen laskava [C]Sním tenor mít a jen operou [F]žít světe buď proč však dělám stále hů a [B]hů, hů Dělám [F]hů, jenom [Bb]hů [C]mohutné [C]hů stovkou decibelů Dělám [B]hů, jenom [F]hů, stále [B]hů, [C]mohutné hů stovkou decibelů [F]Drahý karůzo, tak mi říká máma [B]rychlost přijmi věc je známá [C]vím přihorším já šancím [F]svým nešťastným, marným ko-ko koktáním a to [B]hů, hů Ko-ko [F]hů, dělám [B]hů, [C]mohutné hů stovkou decibelů [B]Hů, hů, ko-ko [F]hů, stále [B]hů, [C]mohutné hů stovkou decibelů [B]Hů, hů, ko-ko [F]hů, stále [B]hů, [C]mohutné hů stovkou decibelů .1. [D]Jdem světa kraj a zejtra třeba zpátky dál sem a tam, všechny cesty jsou nám krátký, [E]i když plný překvapení [A]jsou a nesná[D]zí.[G][A] J[D]ó, přijde den, kdy vyletěl bych z kůže, však pocit mám, že děláme, co můžem, [E]když naše fidli [A]fidli nás prová[D]zí. .R. Máme [A]prej zdravý ruce, ale [D]obě pouze levý, [A]práce nám překá[D]ží. Věř, ten, [A]kdo ty fámy o nás [D]šíří, neví, [E]nám že jen křivdí touhle [A]lží. Já [D]nechtěl mít nikdy přeplněný sýpky, mým pokladem jsou tyhle starý skřipky, [E]nám vlastně na tom [A]světě nic neschá[D]zí.[G][A] .2. Jó, třeba hned od pondělí k pátku rád dívkám hrál bych s chutí na památku, pak ještě kytici jim dám do vázy. Jen začnou hrát, tak vonět začnou růže, já pocit mám, že děláme, co můžem, když naše fidli, fidli nás provází. .R. Máme prej zdravý ruce, .... .1. K[G]dyž máš srdce zjihlé, [C]když máš potíže, t[G]ak dej cihlu k cihle, [C]těsto do díže, u[Ami]peč tř[D7]eba chleba, [G]postav t[Emi]řeba zeď, ž[C]al se [D7]krásně vstřebá, z[G]ačni [G7]s tím hned teď,[C] začni [D7]s tím hned [G]teď. .2. = 1. .R. D[C]ělání, [D7]dělání, [G]všechny smutky [C]zahání, d[Ami]ělání, [D7]dělání je [G]lék.[G7] D[C]ělání, [D7]dělání, [G]to nám úsměv [C]zachrání, d[Ami]ělání, d[D7]ělání je l[G]ék. + upeč třeba chleba, postav třeba zeď, ... .R. .1. Z[Ami]ačalo to c[E]elkem nevinn[Ami]ě, kd[G]yž na zvláštní dráhu Ruzyn[C]ě v[G]elikánský letadlo si s[C]edlo, p[E]ilotům se brzdit nepov[Ami]edlo. .2. Z Unhoště když éro přitáhli, z dvířek trupu žebřík vytáhli, vzácný hosti z rovníkový země lezli z TU-čka, přátelsky se tlemě. .R: V[G]ítali je vyčůraný p[C]anáci, šk[G]olní děti, kudrnatí št[C]udáci, v[Ami]opaskama [E]utažený v[Ami]ojáci sp[E]olu s lidma, co nemaj' nic n[Ami]a práci. .R: Sůl a kudlu podala jim krojovaná selka, aby skývu zakrojili z bochníku, selku vzali do auta a sláva byla velká, mávaly jim davy z chodníků. .3. Mercedeskou vjeli do Šárky, selce vorvali z kroje korálky, potom plaňky z plotu koupaliště začali přikládat na vohniště. .4. Dým ze šáreckýho oudolí varuje teď celý okolí, že tam v lůně divý vegetace vegetuje ňáká delegace. Bez legrace, bez legrace, jde k vám cizí delegace, my bohatí dosti velmi, také chytří jako šelmy. My jsme cizí velvyslanci, neseme vám dary v ranci, po cestě nás všecko bolí, nabídněte chléb se solí. [Ami]Chystej nějaký jídlo máti, [D]jdou k nám cizí diplomati. Seznamte se, seznamte se, seznamte se, seznamte se. [G]To je [C]moje [D]dobrá [G]žena, [Emi]to jsou [Ami]naše [D]dobré [G]děti, od rána je zapřažena, neb se musí oháněti. To jsou její rodičové, zdravíčko jim ještě slouží. To jsou moji rodičové, zdravíčko jim také slouží. To je moje sestra Anna, červená se jako kvítek, zatím žije neprovdána, stará se nám o dobytek. Seznamte se, seznamte se, seznamte se, seznamte se, seznamte se. .1. D[G]elfín Ma a d[Ami]elfínice F[D7]í na sebe p[G]ískají: p[Ami]ípípípíp[D7]í, a já čtu v[C]e slovníku č[G]esko-delfín[D]ím a hr[Ami]ozně moc těm dv[G]ěma závid[D]ím, protože: .2. Delfín Ma a delfínice Fí na vlnách se něžně houpají a pak plují dolů do hlubin a pěna z vln je jako cherubín. .R: P[Emi]od hladin[D]ou oceán[G]ů, st[Ami]ejně jako p[C]od peřin[G]ou, podle sv[Ami]ědectví k[C]apit[G]ánů d[Ami]elfíni n[D7]evyhyn[G]ou. .3. =1. .R: P[Emi]od hladin[D]ou oceán[G]ů, st[Ami]ejně jako p[C]od peřin[G]ou, podle sv[Ami]ědectví k[C]apit[G]ánů delfíni [Ami]ani lidi n[D7]evyhyn[G]ou, d[Emi]elfíni [Ami]ani lidi n[D7]evyhyn[G]ou[D] .[G].. Přišel za mnou instalatér že se dozvěděl že mi karma nekarmá von že to nevěděl do ruky mi strčil kilo abych nezlobil jestli by směl že by mi tu karmu opravil Navštívil mě ředitel gymnázia M.N. a diskrétně mě požádal abych prej s ním šel ven tam mi strčil vobálku no tenká nebyla jestli by směl vzít do školy mýho debila Jó delirium kredenc nemusel bych mít kdyby s nima se všema nemusel tolik pít delirium kredenc živá mrtvola podivnej svět korupce to je věc hotová Než se Jakub narodil primář mě navštívil přines láhev skotský abych se nezlobil že prej by mi perfektně Vikinu vodrodil přitom na stůl nápadně vobálku vodhodil Jednou ráno před trafikou čekal na mě šéf že prej tvrdý Sparty nejsou - já řádil jak lev abych prej se nezlobil von že by nemoh spát a jestli karton měkkejch může bejt za šedesát Na náměstí bratří Synků před zeleninou čekal na mě místní vekslák s tváří nevinnou že prej by mi jestli bych chtěl hrozně rád chtěl dát tisíc dvě stě tuzexovejch za dvě šedesát Volala mi do bytu z OPBH Skálová jak se mám a co prej piju že zas zavolá přišla s flaškou myslivce s ní parta vanová a než jsme flašku dopili koupelna je hotová [C]Sto chutí [F]mám [Emi]Do tmy jsem [F]probuzený [Emi]O sny jsem [F]okradený [Dmi]Stojím tu a [G]dýchám Co nadělám Jsem mírně vyděšený Zaskočen překvapený A pomalu si zvykám [C]Děláže děláže [F]děláže Že se [Emi]zajímá že se [F]dojí[G]má Děláže děláže děláže Že se zajímá že se dojímá Sto chutí mám Je krásná je nalíčená Ochotná připravená Stojím tu dýchám Město je krám Na rychlý ukojení Na malý zapomnění Líbí se mi je fajn Děláže děláže děláže Že se zajímá že se dojímá Děláže děláže děláže Že se zajímá že se dojímá Čas zastavil se Mráz pohladil mě Záda dáma je krásná Usmívá se Čas zastavil se Mráz pohladil mě Záda dáma je krásná Děláže děláže děláže Že se zajímá že se dojímá Děláže děláže děláže Že se zajímá že se dojímá Zajímáááááááá Dojímááááááá Zajímáááááááá Dojímááááááá [Ami][F][C] O[C] tom, [Ami]co je [D]velká [G]láska, asi [Ami]nevím [D]vůbec [G]nic, někde [Ami]ve vzpomínkach [G]praská [E]postel, [Ami]nebo [D]kostel, [G]co jsem [A7]to chtěl. [Dmi]Poškrá[G]bej mi[C] záda, [Dmi]zazpí[G]vám ti [C]kus, který [Dmi]dnešní[G] móda[C] žá[G] - [Ami]dá, mám [D]vytří[F]bený [C]vkus. O tom, co je velká láska, asi nevím vůbec nic, někde dál je možná válka, jenom kousek, malý kousek. Nevím, proč to říkám, vlastně nevím vůbec nic, je tu komár, který píchá, poškrábej mě a nic víc. [F]Nejsem [Emi]miláček, [Dmi]natočím ti [C]demáček, [F]kousek [Emi]nazpívám a[G] zbytek jenom povídám. lalala... Nejsem miláček, natočím ti demáček, kousek nazpívám a zbytek jenom povídám. Nejsem miláček, natočím ti demáček, kousek nazpívám a zbytek jenom povídám. A zbytek jenom povídám, a zbytek jenom povídám... [E][Amaj7][E] [E]Ozvěnou vrací se z hor tichá souvě[Emaj7]tí, cos mi [A]říkal, když pátrám v pamě[E]ti. [E]Čas, to je kočí a bič kočíruje [Emaj7]nás, náhle [A]zestárneš a zpátky ztratíš [A9/4]pas. S[E]vítí v dálce jak [F#mi]démanty, romance [A]já a ty, ten p[H]říběh napsal život a život, to je pilot. S[E]vítí na tváři [F#mi]slzí pláč, na stáří [A]zatykač pak [H]vypíšeme spolu a půjdem k řece [E]dolů.[A9/4][E][A9/4] Vím, co je sen, co je fakt a lidi už znám, jak svý boty, v nich zpátky utíkám. Ztratím se z očí jak dým a nenajdu nic, nic než konečnou a čáry kolejnic. Svítí v dálce jak démanty ... [A][A9/4][Amaj7][H7][A9/4][E][A][A9/4][Amaj7][H][A9/4] Svítí v dálce jak démanty ..., k řece [A]dolů, tam [Amaj7]dolů, [F#mi]ú, [Ami] [E]á. .1. D[C]emokracie r[F]ozkvét[C]á, byť s kosmet[G7]ickou v[C]adou: ti, kteří kradli p[F]o lét[C]a, dnes dvojnás[G7]obně kr[C]adou, /: t[F]i, kdo nás léta t[C]ýrali, n[D7]ás vyhazují z pr[G7]áce, a z t[C]ěch, kdo pravdu zp[F]íval[C]i, dnes naděl[G7]ali zr[C]ádce. :/ .2. Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky, brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky, /: farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky, my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky. :/ .3. Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda, zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda, /: král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem. :/ .4. Demokracie panuje od Aše po Humenné, samet i něha v pánu je a zuby vylomené, /: dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli. :/ .5. Demokracie dozrává do žaludečních vředů, bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů, /: a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu, že místo srdce břicho má a místo duše tlamu. :/ Já při vší možný smůle štěstí mám že chudej sem jak kostelnická myš tím spíš prázdný kapsy mám že blíž ke sklenici mám Já při svejch toulkách nikdy nejsem sám do kapsy se mi vejde kamarád já rád si s ním povídám a špunt za baret si dám A pak si zpívám jen tak píseň dlouhou jak je to s touhou a proč je láska krám tak se mnou zpívej, zpívej píseň dlouhou proč chodím strouhou a proč furt žízeň mám Mně do snů choděj starý lásky lát že prochlastal sem jejich něžnej cit pocit z toho divnej mám a klid teď už nevnímám že alkohol je démon to vím sám má v ruce všechny trumfy co já vím já vím že si nalejt dám i když příroda je chrám Jen jednu věc bych ještě věděl rád proč nemá každej člověk co má mít žít a bídu nepoznat pít to je málo snad Tak ještě jednu kolem a dem spát a na zdraví těm který uměj chtít žít a neprohrát mít rád a pravdu znát Den je [C7]krásný, [F7]den je k[B]rásný, den je k[C7]rásný [F7]s teb[B]ou. K[D7]dyž d[G]va se rádi [Emi]mají i [Ami]v lednu je jak [D7]v máji i [Ami]v lednu je jak v [D7]máji [G]s tebou, s[Emi] tebou, [Cmi7]s tebou, [F7]s tebou. Noc je krásná, noc je krásná, noc je krásná s tebou. Když dva jsou jako jeden, tu v máj se změní v leden, tu v máj se změní leden s tebou, s tebou, s tebou, s tebou. Svět je krásný, svět je krásný, svět je krásný s tebou. Den je [Cmaj7]slunečný, den je [G/H]slunečný noc má [C/B]peříčka [Ami7]havraní [Dmi]Čas jako vítr [G]letí, [Dmi]Čas jako vítr [G]letí rostu [Dmi]do slečny, rosteš [C#+]do slečny snad ti [Dmi/C]dorostu [G7]do paní. [C]Až budem plno[F]letí, [C]až budem plno[F]letí. My si na sebe, my si na sebe, my si na sebe počkáme. Čas jako vítr letí, Čas jako vítr letí srdce nezebe, srdce nezebe, chvilku na sebe počkáme. A budem plnoletí a budem plnoletí [C]a budem plno[F]letí, ty a [C]já. Den končí a nám dvěma zbývá na dobrou noc pozdrav si dát. Každým dnem lásky ubývá, už nemám sil víc ti jí dát. Rf.: Tak neplač, neplač, je to marné, černej flór tobě nesluší, tak neplač, neplač, láska stárne, nová láska slzy osuší. Já vím, co v lásce nám brání, den nový musí přijít po noci, ten had, co strom lásky chrání, ani ten nemůže pomoci. Rf. sólo kytara Rf. Den končí a nám dvěma zbývá na dobrou noc pozdrav si dát. Každým dnem lásky ubývá, už nemám sil víc ti jí dát. .1. Venku je [A]novej den, už jsi [D]dávno měla [A]jít. Jsi celkem beze změn, já jak [D]blázen ztrácím [A]klid. Ulicí [F#mi]kráčí chlapík [D]chůzí nejis[A]tou, v klopě mu [F#mi]vadne noční [E]květ, sám s [F#mi]tmou. [D][E][A] .2. Je to ten bílej den, kdy se vrací letní čas, sladkej hlas do ozvěn, holky nepálí už mráz, každá si nosí rudou růži bezlistou, jak hnízdo vosí živý sny dál zvou. Ref1: [E]Za řekou motýlů [F#mi]ráj se svou dávnou extá[D]zí, [E]na trávě malej [F#mi]Kay, zimní [D]královna [A]právě [E]odchá[D]zí. [E][A][D][A][E][A] .3. Tak tu připíjím (už jsi dávno měla jít) na zdraví Mariím, ať je baví dlouho snít. Cesta se stáčí, někde v dálce voníé strom, šaty ti smáčí teplej déšť s láskou. Ref2: Za řekou motýlů ráj se svou dávnou extází, jen si tu chvíli hraj s bílou královnou, co právě odchází. [E]Vstávám, unavená [G]spánkem chvíli [A]počkám, který z věřitelů na [C]mý dveře první zabu[E]ší Vstávám, rozmazlená vánkem moje léta snad jen proudy horský říčky časem nechtíc vytuší s [A]kolibřím úsměvem běhám touhle bránou k [E]Vám A [A]shledávám, že je tu všechno jak má být park je [C]na místě, vodotrysk funí, prská vlhko [A]nenuceně usedlo si na mou hlavu pár lidí [C]opodál si snídá, [D]tiše spolu hovo[E]ří [G]Na kurtech [A]posvátný [Cmaj7]klid [G]čaj o [A]páté jak [Cmaj7]má být [G]loudá se [A]host pos[Cmaj7]lední já čekám co se nesní, co se [E]sní Blátem, plískanicí zmáčen v šatech svatebních, když přijdeš pro mě křiknu z okna jasné né trávíš, z dortů zbylo málo o tvým dechu svědčí jenom chvění zadní stránky novin sobotních Velebné ticho ruší jenom tikot hodin, co jich máš Vtom tluče celá a ty nenecháš se splést tak se koukni z okna uvidíš k nám kluky přes plot lézt koňský povoz, biče švihající pohozenou lest konec dne jak na rámu k nám večer jako včera přiváží To se snad nemůže zdát, poslední sen byl jen fraškou na zeď stokrát napsanou a do stromů tisíckrát vrývanou EHluboce dávat, brát, sbírat Široce dávat, brát, zívat široce dávat, brát po špičkách [E]Okamžik, lokty už letí nad hlavou svíčka se psem a oblohou tvoří zážitek nevšední začíná, probíhá, končí poslední polední, ranní, půlnoční svítání Vám, bych chtěl něco říct' něco vám pošeptat, něco vám říct Zelenou pastelku rumělkou lopatkou vybarvit těch pár chvil na na na..... Kráčím, za tebou jen líně jenom co by noha nohu minula a vyrovnala pád Vznáším obžalobu vlídně stejně vím, že nezmění se nic, úsměv náš lesk neztratí z touhy už po desátý zbyl jen svazek nepotřebných dní a jak spad, tak na něj někdo v davu šláp a v tom momentě se neozvalo vůbec žádné ách ani mince cinknutí jen tak pro štěstí sebranou Proč se malejm dětem říká, že jsi strůjcem svýho štěstí jen ty sám Propršel poslední mrak Den přišel právě jen tak Na lžičce medu sedí culí se šklebí, neposedí na na na..... Každá pouť končí i začíná, hlava tvá jen na ně si vzpomíná, brána z růží sto zámky zavřená, sláva tvá dávno je skončená. Den se chýlí, skráně bílý, stínem loučí se klekání k spánku bílý, den se chýlí, na skráně bílý noc mu přísahá, že v klidu si může snít. sólo Den se chýlí, skráně bílý, stínem loučí se klekání k spánku bílý, den se chýlí, na skráně bílý noc mu přísahá, že v klidu si může snít. sólo Končí den a já tu u silnice stojím takovej vobyčenej zimní den zvednout ruku už se na mou duši bojím nevím jestli tohle všechno není sen nemám ráda když mi někdo říká že je život tvrdej že je pes jenže dneska večer pozdě honím bycha žádnej chlap by moje slzy neunes Ruce bílý, ruce jako touha který musíš celý srdce dát ženský ruce to je cesta dlouhá ženský ruce neumějí lhát Bylo ráno takový to šedý vlání kdy se končí noc a není ještě den ženský ruce ty se k ránu neubrání a v mejch dlaních zbyla rosa lásky jen Těma rukama jsem setřela svý slzy z prstů mejch je slíbal muž co mě chce mít i když na vstávání bylo ještě brzy odešla jsem vedle z dlaní vodu pít Setřela jsem z vobličeje kapky chladný vedle dítě kamarádky tiše spí a já neměla jsem v ruce kytky žádný abych zakryla svý nohy ledový Zahřála jsem dechem dětskou ruku hebkou pak se ozval pád a někdo běžel ven já teď vím že lidi mají zemi lehkou když jim smrtí po ránu začíná den Dole pod schodama leží stará paní vopuštěná jako po noci zlej sen a já vod dítěte ještě teplou dlaní zatlačila v jejich očích novej den Seděla jsem potom u sklenice vína věděla jsem že jde život prostě dál že smutek se možná rychle zapomíná ale moje slzy nikdo neuhlídal Teď tu sama stojím u silnice bílý prohlížím si v dlaních divnej osud svůj za svým cílem jezděj vozy zimomřivý a já nevím kterej cíl bude ten můj Dívám se teď na svý ruce modrý zimou nevím která z nich je ta pravá a co dál Vím že jindy prožiju neděli jinou ale dnešní den mi za ty slzy stál Slunce svítí ale leje Jak to zvládnu když jsem sám V hlavě zmatek mám jen Ze všech holčičích jmen. Každá dělá jé jé jé jé Já se z toho zbláznit mám V hlavě zmatek mám jen Ze všech holčičích jmen. Co mi zbejvá dám ti pusu Pusu dávám pouze v klusu A pak čau dámo čau. Už mě žádná nepoleje Správnejm klukům šanci dám Nýbrž vyhlásím jen Mimořádnej den žen. Co mi zbejvá dám ti pusu Pusu dávám pouze v klusu A pak čau dámo čau. Už mě žádná nepoleje Správnejm klukům šanci dám Nýbrž vyhlásím jen Mimořádnej den žen. .1. [A]Těhotná, čte po sté ten list, [D]pláče, proto nemůže [E]číst [A]ty řádky[E]. [A]Prachy ji vyndal z matrace, kde spal [D]a pak jí napsal "mý fotky ty spal" [E]dozněl zvuk limuzíny, co vzal [A]a Denis byl [E]fuč .Rf: [A]Obluzoval ženy a sňatek sliboval, [D]ve věcech drahocenných to si přímo liboval [E]sebral co mohl vzít tento jedinec jménem Denis [A]Denis - kdo je kurva Denis! [A]Málokdo to ví,kterak nebát se a krást [D]a v gábriu mít káru, no a holky,prachy chlast [E]a kde na to vzít,řekne Ti [D]jedine[A]c [E]jménem [A]Denis. .2. Nebohá knajpa a nebohej bar, co návštevou poctil ten leváků car,pan Denis. Flašku na každej stůl a cikáni hrát, servírce řek "s Tebou chci spát" ta pak bohužel usnula pod stolem a ráno Denis byl fuč. .Rf:... .3. A tak jak bežel čas,Denis byl znám a jednou zas prišel až k nám. Ten levák Denis už byl docela stár a tak rozjel flám,vypil kořalek pár a padnul jak trám. Tak jsme ho obrali - a to je fér. .Rf:... [C]Deni - tu na [Dmi]dlani mám vzducho[C]loď Na [Hdim]zázračný výlet ňou [Ami]poď [Fmi]Na svet sa dívajme zho[C]ra - tam je [G]škola - tam [C]les[Dmi], [G] Deni - už nad mestom vznáša sa loď - my dvaja v dialke sme bod [Fmi]Jeden bozk tú cestu [C]stojí - len sa ne[G]boj - len [C]poď [D]Stúpame z dlane - [G]zázrak sa stane len [C]vietor móže k [E]nám návod [Dmi]na lietanie - viem že[C] všade [G]tam je - kde ťa [C]mám /: Kde ťa [G#]má - á - a - á - á - á - a - á - [C]ám :/ Deni - tu na dlani mám vzducholoď . . . Deni - nad mestom vznáša sa loď . . . Stúpame z dlane - zázrak sa stane . . . ( mezihra ) Stúpame z dlane - zázrak sa stane . . . /: Kde ťa má - á - a - á - á - á - a - á - ám :/ Žaluji všem příštím hodinám Že se všechno spiklo proti nám Má malá tvůj úsměv Mou pamětí jen proletí. Žaluji všem ptákům na římsách Že i na mou lásku sedá prach Má malá kde bloudíš Mé pohledy už od středy. Dál snídám denně přesně v 7.40 v tom bistru sám Já vzpomínám jak jsme se denně vídali jen zpovzdálí Jen zpovzdálí pár chvil Než nám ranní káva vystydla to byl náš čas Dál čekám denně přesně v 7.40 až přijdeš zas. Žaluji všem kočkám toulavým Že jsem slíbil že tě oslovím Má malá až přijdeš Do známých míst tím jsem si jist. Žaluji všem planým zahradám Že se v sobě vůbec nevyznám Má malá kde skrýváš Své pohledy tak měj ohledy. Dál snídám denně přesně v 7.40 v tom bistru sám Já vzpomínám jak jsme se denně vídali jen zpovzdálí Jen zpovzdálí pár chvil Než nám ranní káva vystydla to byl náš čas Dál čekám denně přesně v 7.40 až přijdeš zas Až přijdeš zas. [G]Moderní děvče, [C]když chlapce spatří, [D]vypadá jak klaun, k [C]cirkusu patří, růž[G]ovou vestu a [C]modrý voči, [D]na diskotéce [C]kolem se točí. Jů ten je báječný, jistě má prachy, můj sen je vypadat jednou tak taky. Oléo, oléo Rio de Janeiro. Moderní holky nosej pěkný nohy, vypadaj svatě, jenže maj rohy. To jsem si našel moc špatnou cestu, piju a kouřim, ježíš já klesnul. Chtěl bych být jiný, šťastný a krásný, milovat děvče a být s ní šťastný. Oléo, olé léo ganga séra. Jenže já jsem [G]denně vožralej, [D]denně vožralej, [Ami]mám velikej pupek, smrdím [G]a jsem špinav[D]ej. Hodně piju, jim, ženský nebalim a když někdy o sobě vim, hned to oslavim. Denně ožralej, denně ...... Každičkej den z tebe něco prchá mizí Prožíváme pořád stejnou deziluzi Když zavřeme oči máme černou vizi Pořádek je chaos a svět stojí v krizi A ty máš svůj denní režim Ale režim má tebe denně Ty máš svůj denní režim A režim má tebe denně Stereotyp je obranou za dveřmi je věčnost Vypneš mozek A jasně vidíš skutečnost Že máš svůj denní režim A režim má tebe denně Že máš svůj denní režim A režim má tebe denně Na šachovnici je bílých už jen maličko Někdo s náma táhnul na špatný políčko Na šachovnici je bílých už jen maličko Zkusíme teď táhnout na lepší políčko Teď nám vzkvétá nová šance Na slunci jsou protuberance Teď nám vzkvétá nová šance Na slunci jsou protuberance .1. Svou k[D]árou jsem projížděl Texas, vez' náklaďák až do Chey[Hmi]enne, můj ž[D]ivot je patřičně volnej[G], já t[D]oulám se, [A7]a proto js[D]em. .2. O dámy mám nulovej zájem, k tomu zvyku mě už táta ved', až přijel jsem do města Denver, a tam se to změnilo hned. .R: Pr[D]ojel jsem Saint Louis a [G]Everleen, pr[D]ojel jsem tisíce m[Hmi]ěst, snad n[D]ejhezčí holky má Denver, j[G]ó, t[D]ady je k[A7]onec mejch c[D]est. .3. Řek' jsem jí, když jsem ji potkal, že podobnou rád bych si vzal, jak věří, že pro ni se vrátím, chacha, cestou domů jsem se smál. .4. Zas na trase jednou byl Denver, je zvláštní, co může se stát, jak navlíkám prsten svý milý, já na faře začal se smát. .R: .5. My varujem ty pěkný pány, co toulavý a volný jsou, ať maj' zákaz v jízdě po Denver, tam holky vám po krku jdou. .6. Kdo ulicí volně si kráčí, ať raději pozor si dá, vždyť nejhezčí holky má Denver, s jednou jsem šťastnej i já. .R: + vždyť n[D]ejhezčí holky má Denver, j[G]ó, s j[D]ednou jsem šť[A7]astnej i j[D]á ... .1. [G]Má šťastie [Ami]na chlapov, [D]vždy stretne [G]debila. Nevie si [Ami]vymyslieť, [D]čo by tak [G]robila. Má psa a [Ami]zajaca, [D]falošnú [G]priateľku. [C]Namiesto [G]na hviezdy, [D]pozerá [C]na telku. .2. [G]Vidí sa [Ami]v zrkadle, [D]rada by [G]zhodila. Chce veľa [Ami]slobody, [D]aj by už [G]rodila. Visí len [Ami]na vlásku, [D]visí len [G]na niti. [C]Adeptov [G]na lásku, [D]posiela [C]do riti.[G] .3. [C]Vlastne by poslala, [G]keby bol záujem. [C]Všetkých čo neznáša [Emi]aj tajne [D]miluje. [C]O kúsok nádeje [G]každý ju okradol. [C]Nakoniec skončila [Emi]s depkou jak [D]hovado. .Ref: [G]Depresívna [Ami]mladá [C]robí v jednej [D]zberni. [G]Bojí sa mať [Ami]rada, [C]svet sa jej zdá [D]čierny. [Emi]Márne sa [C]snažila, [G]nakoniec [C]zistila, [Ami]že aj tí čo vyhrávajú [D]nakoniec vždy prehrajú. [Ami]Neprehrajú iba tí čo, [D]tí čo nikdy nehrajú. .4. [G]Depka je [Ami] krajina [D]zamknutá [G]za mreže. Depka je [Ami] kamoška, [D]ktorá ti [G]povie že už dávno [Ami]vedela, [D]prečo mu [G]nerežeš. [C]Depka je [G]tupý nôž, [D]daždivé [C]nábrežie.[G] .5. [C]Depka je polievka [G]varená zo smoly. [C]Depka je poznanie [Emi]ktoré vždy [D]zabolí. [C]Vypnutý telefón, [G] žiarovka bez prúdu. [C]Vŕtanie do vody, [Emi]pokuta [D]za nudu. .Ref: Vyhulená hnusná gandža, mokrý igelit. Zrada toho komu chceš aj nechceš uveriť. Čierne slnko, čierne mlieko, čierna obloha. Je tá depka od človeka či je od Boha. [A]Hla[H]vou [C]táh[H]nou [D]div[E]ný [F]tu[E]še[A]ní[H],[C][H][D][E][F][E] věci že se jen tak nemění události jdou jedna za druhou události jdou a málokterá z nich je dobrá události jdou jedna za druhou události jdou ale která dobrou změnu znamená [G]Přání [D]dobrý noci [C]hymna vlajka stisknout knoflík [G]po pří[D]dělu nočních [C]zpráv [G]prázdný [D]pohled očí [C]na vypnutou televizi [G]tupá [D]bolest sedí [C]za krkem a nejde nejde spát Hlavou táhnou divný tušení věci že se jen tak nemění jedna za druhou události jdou jedna za druhou a málokterá z nich je dobrá jedna za druhou události jdou jedna za druhou jdou deprese na druhou Měsíc nad sídlištěm ubývá a skrývá svou tvář jenom jedno okno svítí ještě do noci budík na talíři vedle prázdný postele kus dál majitel usnul s hlavou v novinách a na titulku "válka" Es war eine Stadt im Tal der Neumanen. Die Stadt war bekannt unter vielen Namen. Port Wohlstand Bad Reichtum, Hoffnungstal. Die Stadt lag in Frieden, ihr Ruf war geachtet, die Händler kamen in Scharen Auch der mit den Sternen und Streifen am Hut kam in die Stadt gefahren. Und er pries seine Ware. Und er war sehr nett. Und er stellte sich vor als der große Angstverkäufer Jack ! In den Gärten der Stadt sproß Zufriedenheit. Die Stammtische waren mit Lorbeer drapiert. Die Bäder gekachelt, die Zäune lackiert. Der Überfluß lähmte die Aufmerksamkeit, es gähnte die Langeweile. Der Mann mit der Angst bot zum Sonderpreis Geschäfte zum Vorzug bei Eile. Und er pries seine Ware. Und er war sehr nett. Und er stellte sich vor als der große Angstverkäufer Jack ! Er versprach Feuersbrunst, Erdbeben und Sintflut als Zugabe Streik durch die Müllabfuhr fürs schlaffe gemüt die passende kur Doch sie lachten ihn aus denn sie waren gefeit durch hohe Versicherungspolicen. Gegen Hunger und Not, gegen Elend und Tod hielten sie dem Händler entgegen. Doch der pries seine Ware. Was er dann empfahl war die Krone des Handels. Und die Kunden die bissen auch an. Das Geschäft hieß der Krieg, der Feldherr total. Die Stadt hielt die Sache für durchaus normal. Im Nu war die Stadt im Tal der Neumanen gestrichen aus Atlas und Lexikon. Der alles gewann, zog weiter geschwind denn es gab noch sehr viel zu tun. Und er pries seine Ware. Und er war sehr nett. Und er stellte sich vor als der große Angstverkäufer Jack ! Als er geboren wurde, sah ihm keiner an, daß man von ihm sagt, er wird kein richtiger Mann. Schon sein Vater war ein Verlierer, dem alles schief ging und man sieht den Sohn in seinem Schatten steh'n. Verrufen, Verspottet, doch er schlägt nie zurück. Er sagt: Ich find allein mein Glück. Ja was kann er dafür, daß er nicht so ist wie Du, so wie Du. Ja was kann er dafür, daß er anders ist als Du. Ja was kann er dafür, daß er nicht so ist wie Du, so wie Du. Ja was kann er dafür, daß er anders ist als Du. Doch als die Jahren gingen kam er los davon, von dem Vorurteil, daß ihn fast umgebracht. Er stieg höher, immer höher doch seine Narben die verklagen Spießermoral. Verrufen, Verspottet, das wagt heut keiner mehr. Sein Weg war besser, er war schwer. Ja was kann er dafür, daß er nicht so ist wie Du, so wie Du. Ja was kann er dafür, daß er anders ist als Du. Ja was kann er dafür, daß er nicht so ist wie Du, so wie Du. Ja was kann er dafür, daß er anders ist als Du. Ja was kann er dafür, daß er nicht so ist wie Du, so wie Du. Ja was kann er dafür, daß er anders ist als Du. Ja was kann er dafür, daß er nicht so ist wie Du, so wie Du. Ja was kann er dafür, daß er anders ist als Du. Es ist Nacht und wir sind eins, nur Dunkelheit deckt uns zu. Schweiß auf der Haut, ich fühle und weiß so einmalig aufregend bist nur du. Das alles soll niemals zu Ende gehen. Auch der Morgen vertreibt nicht die Gier, und wenn wir die Sonne am Fenster sehn will ich immer noch eins sein mit dir. Immer weiter mit dir, will ich treiben mit dir. Immer weiter mit dir, der Sonne entgegen. Schweiß auf der Haut, ich fühle und weiß, nur du bist die Zukunft. Immer weiter mit dir, will ich treiben mit dir. Immer weiter mit dir, der Sonne entgegen. Und wenn wir die Sonne am Fenster sehn, will ich immer noch eins sein mit dir. tiere sind irgendwo auch menschen wie du denk ich mir manchmal dazu wenn der torero den stier noch verhöhnt der da sein leben ausstöhnt tiere sind irgendwo auch menschen wie du nur nicht so eitel dazu wenn der torero sich noch beeilt zu behaupten die chance sei verteilt tiere sind irgendwo auch menschen wie du denk ich mir manchmal dazu doch tiere die töten halt für ihren fraß menschen auch nur so zum spaß Wenn andre schlafen geht er seinen Weg nach Haus die Kneipen haben zu und außerdem hat er genug. Was er am Tag verdiente gab er wieder aus. Er ist ein Trinker und er braucht seinen Selbstbetrug. Jeden Morgen nimmt er sich vor zu wiederstehen, denn jeden Morgen quält er sich und wird kaum noch wach. Jeden Morgen nimmt er sich vor zu wiederstehen, doch jeden Abend zieht er los, wird wieder schwach. Er kennt sich aus, weiß wo er am besten sitzt, wo man ihm zuhört, wenn er seine Story wieder bringt. An allem waren nur die anderen schuld und er redet und er redet nur wenn man mit ihm trinkt. Jeden Morgen nimmt er sich vor zu wiederstehen, denn jeden Morgen quält er sich und wird kaum noch wach. Jeden Morgen nimmt er sich vor zu wiederstehen, doch jeden Abend zieht er los, wird wieder schwach. Wenn andre schlafen geht er seinen Weg nach Haus die Kneipen haben zu und außerdem hat er genug. Was er am Tag verdiente gab er wieder aus. Er ist ein Trinker und er braucht seinen Selbstbetrug. Jeden Morgen nimmt er sich vor zu wiederstehen, denn jeden Morgen quält er sich und wird kaum noch wach. Jeden Morgen nimmt er sich vor zu wiederstehen, doch jeden Abend zieht er los, wird wieder schwach. .1. J[C]á prošel dlouhej svět, však nikde ráj mi nevykvet, mně říkaj "Brácho, běž si [Dmi]běž[G]". [Dmi]Můj kabát[G] díru má, jse[Dmi]m tulák, [G]co houby zmá, jak c[Dmi]hovat se, když s[G] límcem bílým [C]jde[C7]š. (r): "J[F]en s pravdou vždycky si hr[C]aj", má máma řekla, když jsem k[G7]raj, kde žila jednou opoušt[C]ěl.[C7] "T[F]ulák jseš toulavej, b[C]óže, jen štěstí dej, ať vr[G]átiš se zas domů k mámě sp[C]át". .2. Má postel, hebkej mech a večer stromů vonnej dech, mně před spánkem svý ódy vypráví. Jsem volnej jako pták, co vznáší se jen po horách, REC: tak komu myslíš, že na světě je líp. (r): .3. Pak, když se zastejská, v dálce vlak zahouká, nsasednem, hobo je z nás. Máš děravý [C]necky - [F]děravý [G]necky a neumíš [C]prát - [F]neumíš [G]prát máš děravý [F]necky - [F]děravý [G]necky nemám tě [C]rád - [F]nemám tě [G]rád Já kopil jsem pračku velmi lacinej typ já koupil koupil pračku /vířivou pračku/ tak sbal si svý věci a můžeš jít. Pračka je v troubě /má milá taky/ špinavý prádlo /zas doma mám/ pračka je v troubě /má milá taky/ co mi teď zbývá vyper si sám Capo:2.pražec Předehra (sólo saxofon): [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [Emi] [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [G] [D*] .1. [G]Nahoře v desátým, [D]v pokoji s předsí[Cadd9]ní [G]průvan zas vymetá [D]kouty v mý světni[Emi]ci.D, [G]Tady mám ukrytý [D]kostlivce ve skří[Cadd9]ni. [G]Vítej tu v soukromý [D]přestupní stani[G]ci.[D] Mezihra (sólo saxofon): [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [G] [D*] .2. Až jednou zubatá vstoupí sem do dveří, jen co mi oznámí:"Přicházím pro tebe". Lehnu si do mraků,jako spáč do peřin. Mám to tu v podkroví jen krůček do nebe. .Ref: Právě [G]dopsal jsem pro tebe vz[D]kaz-je mezi [Emi]řádky v mých dopi[Cadd9]sech, a posled[G]ní sklenku vína si [D]dám na te[Emi]be.[D] Už mi [G]zbejvá tak akorát [D]čas na jedno [Emi]cigáro na řím[Cadd]se, a pak už [G]má úcta,pofr[D]čím do ne[G]be.[D*] Mezihra (sólo saxofon): [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [Emi] [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [G] [D*] .3. A tak až jednou zubatá vstoupí sem do dveří, jen co mi oznámí:"Přicházím pro tebe". Lehnu si do mraků,jako spáč do peřin. Mám tu to v podkroví jen krůček do nebe. .Ref: Právě dopsal jsem pro tebe vzkaz-je mezi řádky v mých dopisech, a poslední sklenku vína si dám na tebe. Už mi zbejvá tak akorát čas na jedno cigáro na římse, a pak už má úcta,pofrčím do nebe. .Ref: (zpěv o tercii výš): Právě dopsal jsem pro tebe vzkaz-je mezi řádky v mých dopisech, a poslední sklenku vína si dám na tebe. Už mi zbejvá tak akorát čas na jedno cigáro na římse, a pak už má úcta,pofrčím do nebe. Dohra (sólo saxofon): [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [Emi] [G] [D] [Cadd9] [G] [D] [G] [D*] [G] [D*] [C]Před můj [G]dům vede [C]deset [F]bran [C]Cesty [G]není, všude [Dmi]roste [F]len Stěží vstoupí někdo nepozván I já však stěží mohu vyjít ven Když [Dmi]nemám [C]klíč [F] [G] No, a tak jsem sám Slepý páv sedí v každé z bran Z údolí nikdo nepozná Je-li živ anebo vytesán Nevím to už dávno ani já Když nemám klíč No, a tak jsem sám Když nemám klíč Tak jsem sám Vím, že cetu zdolá jen ta z žen která zruší moje prokletí Desetkrát bude sklízet len Potom pávi tiše uletí Já nemám klíč A tak jsem sám Já nemám klíč No, a tak jsem sám [A][C#][D][A][E] [A]Domů až ze školy si [D]vodvedu tě k nám, [A]servu z tebe šatičky, ce[D]lou tě vykoupám, [A]pastelkama dodám tvýmu [D]tělu správnej rám, [A]to víš, že rád tě [D]mám. [E]Deset [C#]černejch [A]piv, vždycky [D]když si večer dám, tak mi dojde že si krám, [E]deset [C#]černejch [A]piv, [D]když si večer [E]dám. [A][C#][D][A][E] Dolů až z Klamovky zas půjdem jak se znám, servu z tebe šatičky a pivem prosmýkám, zaplatím ti taxíka ať jede rovnou k vám, to víš, že rád jsem sám. Deset černejch piv, vždycky když si večer dám, tak mi dojde že si krám, deset černejch piv, když si večer dám. [A][Asus4][A][D][Dsus4][D] [E]Deset [C#]černejch [A]piv, vždycky [D]když si večer dám, tak mi dojde že si krám, [E]Deset [C#]černejch [A]piv, vždycky [D]když si večer dám, tak mi dojde že si krám, [E]Deset [C#]černejch [A]piv, vždycky [D]když si večer dám, tak mi dojde že si krám, [E]deset [C#]černejch [A]piv, [D]když si večer [E]dám. [A][C#][D][A] [D]...[A]fade out [C]na jedenáct dnů [F]deset korun mi [C]zbývá [C]kapku jsem to včera roztočil já [G]vím [C]po ulicích bloumám a [F]po holkách se [C]dívám [C]trochu žízním [G]trochu hlado[C]vím [C]na náměstí o kousek housky [F]rvou se ptáci [C]hloupí [C]a mě začal hlad útroby [G]rvát [C]deset deka sekané a [F]tři housky si [C]koupím [C]a zbude mě [G]sedum pade[C]sát [C]vodotrysk v parku obcházím a [F]dívám se jak [C]tryská [C]stalo se co muselo se [G]stát hle[C]děl jsem kvůli žízni [F]do sklenice [C]zblízka [C]a zbyly mě [G]čtyři pade[C]sát [C]na náměstí o kousek housky [F]rvou se ptáci [C]hloupí [C]děda v stánku losy prodá[G]vá [C]ať prej si u něj štěstí [F]za tři kačky [C]koupím [C]nevyhrál jsem [G]tiše si nadá[C]vám [[C]koruna padesát zbývá [F]pršet začí[C]ná [C]všichni běží tak jsem zůstal [G]stát [C]malý cikán za rukáv mě [F]tahá že chce [C]do kina [C]a že mu prej [G]musím korunu [C]dát [C]v kalužinách o kousek housky [F]rvou se ptáci [C]hloupí [C]a mě zbylo jít na večer[G]ní [C]lidi kdo mě stovku půjčí [F]jen nebuďte [C]skoupí [C]dluhy vracím [G]nejsem nevděč[C]ník kapo 7 Hola []hej ou hej je to pevnej šíf kterej []dobrý plachty []má príma kapi[]tán je tý []lodi pán von ji []vede vlna[]ma von ji []vede vlnama ou hej abych []u svý lásky []byl která []zná tu pouť co já budu plout vodsud []deset tisíc []mil Ref.: Jenom zafoukej větře do plachet já se [C]chystám cesto[G]vat mlha zakryje břehy Anglie a tak [D7]začněte už hrát a tak [G]začněte už hrát ou hej abych [C]u svý lásky [G]byl stráž mi říká poď máš tu vládní loď pluje [D7]deset tisíc [G]mil Ach ta láska má byla kouzelná byla hezká mladičká voči měly třpyt že by kámen chyt a hlas jak hrdlička a hlas jak hrdlička ach jo jenom popěvek mi zbyl vona v cizině září nevinně vodsud deset tisíc mil Ref. Ach jak ponurej a jak zoufalej byl ten večer poslední čtyři náramky měla na zámky když já se loučil s ní kdy já loučil sem se s ní ach jo šedej šat jí tělo kryl řekla adijé lásku zabije dálka deset tisíc mil Ref. To dřív z Londýna mlha vodvane nebo Temže ztratí kal nebo stačí džbán přelejt oceán než bych piva zanechal než bych piva zanechal to ne než bych lásku vopustil která náhodou zmizla za vodou vodsud deset tisíc mil Ref. Já jsem byl desperát, ten sen k ránu se mi zdál, já byl v něm pistolníků král, zase jsem v houští číhal na svůj dostavník, v patách jen kletby mužů, ženský pláč a křik, až podlej výstřel mě z mejch snů vykázal, jenže žiju dál. Já jsem byl lodník i s tou chůzí houpavou, s plachtou bílou nad hlavou, já měl jsem perel víc, než žoků s bavlnou a neznal pevnou zem, jen vlnu za vlnou, pak v prudký bouři oceán mě pohltil a já se probudil. Já stavěl přehradu tam, kde nejprudší byl proud, pár silných betonových pout, a tam, kde řeka letí dál do kaňonů, sklouzla mi noha po navlhlém balvanu, a jak ten kámen, který zná svůj věčný pád, já nikdy nedopad, tak můžu klidně vstát a jít a vstát a žít a bdít a žít a bdít. Já řídil hvězdolet a chtěl jsem vesmír prokouknout, uprostřed našel jsem ten kout, kam odcházejí naše sny poránu spát, možná se vrátím zpátky zas jak desperát, jen jedno můžu říct, čím byl jsem, byl jsem rád a dokud budu snít, tak dlouho budu žít, /:budu žít:/ 6x |: [Dmi][C][B][A7] :| [Dmi]Zas na víč[Ami]ka mi padá [Dmi]déšť [Ami]a tiše okapům [Dmi]zpív[Ami]á [Dmi]Z poslední [Ami]lahve mi doli[Dmi]ješ, [Ami]z poslední, co ti [Dmi]zbý[Ami]vá [Ami][Dmi][Ami] [Dmi]Nebudem dlouho [Ami]pít a nebudeme [Dmi]sami[Ami] [Dmi]Ptáš se mě: "Co se bude [Ami]dít?" a bude-li déšť [Dmi]s námi? Proč na víčka mi padá sníh a tiše svíčky zháší Proč z poslední lahve, co doliješ, se víno nejhůř snáší Nebudem dlouho pít ... Kdeže ty loňské sněhy jsou, jen mráz a vítr skučí Nad lahví, která zůstala se v prázdnu moucha mučí Nebudem dlouho pít ... Nebudem dlouho pít a nebudeme sami ptáš se mě: "Co se bude dít"? [G]Déšť bubnuje na le[Emi]penku, [C]zůstaň, koukni jak je [D]venku. [G]Déšť bubnuje drobným [Emi]nehtem, [C]zůstaň, stře[D]chu jsem zalil [G]dehtem. Chladné vánky z olší vanou, mám přikrývku prošívanou. Déšť si s oknem na pláč hraje, dám ti k lůžku hrnek čaje. [G7]Snění když [C]prší, [D]krásné představy se [G]vrší, [Emi]štěstí pluje [C]vzduchem, [D]jsme sami na ostrově [G]suchém. Déšť bubnuje na lepenku, zůstaň, koukni jak je venku. Déšť bubnuje drobným nehtem, zůstaň, střechu jsem zalil dehtem. Mám schovaný suchý kmínek, přiložím ho do kamínek, prší, bude voda v sudu, zůstaň a vstup mi do osudu. Snění když prší, krásné představy se vrší, štěstí pluje vzduchem, jsme sami na ostrově suchém. Snění když prší, krásné představy se vrší, štěstí pluje vzduchem, jsme sami na ostrově suchém. Déšť bubnuje na lepenku, déšť bubnuje na lepenku, déšť bubnuje na lepenku... Mrak černých vran na město náhle vrh zvláštní stín. S ním i strach. Ten, kdo dřív jen klel, se modlí. Kdosi se v přítmí skryl - měl nůž ... Jeden muž, jenž zákon cti tiše k zemi pad a tu noc ho pryč vez vůz. [Gmi]Vůz mačel d[Dmi]éšť a zněl jen [C]zvon a v dálce [Dmi]kříž [Gmi]Vůz táh jen[Dmi] kůň, vez nákla[C]d svůj ke kříži[D] blíž. .Ref: [F]Déšť, vůz a [Bb]pláč, [Gmi]slévá se v [C]tmách, [Ami]slévá se d[Dmi]ál ve vzpomínkác[Gmi]h Vůz blátem jel, když míjel strom, jen kluk tam stál, Kůň táh ten vůz, déšť větve rval a kluk se bál. Déšť, vůz a pláč, slévá se v tmách, žal vítr svál, kluk stál tam dál. Za tou zdí dám v kámen vepsat: Hájil zákon, právo a čest! Jistě bůh se zmýlil, proč mi tátu bral? Jak mizel mrak těch černých vran mizel v dálce i ten vůz. Déšť, vůz a pláč, slévá se v tmách, žal vítr svál, kluk stál tam dál. [D][E][A] [D]Je v tom kousek poezie, k[C#°]oukat se,[Hmi] jak venku lije[D7] [G]a sušit svou letní[C#°] košili[D][E][A] [D]Z nebe padá chlad a[C#°] voda, šedá, to je [Hmi]skvělá móda[D7] [G]kanály jsou namol[C#°] opilý[D][C°] [G]Milenci, co v par[C#°]ku žili, se v tom[D] dešti rozpustili[C°] [G]uválená tráva ožívá[A][Hmi][C#][D#°] [G]Hú-ú-ú-ú [C#°] la[D] la lá...[C°] [G]kavárnám se okna po[C#°]tí, študák srk[D]á horký pití[C°] [G]pálí, jako mladá kopřiva[A] [D]Je v tom kousek poezie, s[C#°]mutku a m[Hmi]elancholie[D7] [G]když tě voda na kos[C#°]t promočí[D] .1. [Emi]Do větru [Amaj]volat [G#mi]jenom [Emi]tak [Emi]do oblak [Amaj]stoupat [G#mi]jako [Emi]pták [Emi]a možná [Amaj]vědět [G#mi]něco [Emi]víc [Emi]světem se [Amaj]toulat [G#mi]bez sil[Emi]nic. .Ref.: [F#mi7/9]Když Ti šaty zmoknou [C#mi7/9]chci Ti je svlíkat [F#mi7/9]každou kapku jako [C#mi7/9]blázen [Cmi7/9]chci Ti [Hmi7/9]slíbat [EmiAmi9EmiAmi9EmiAmi9] .2. Můžeš si říkat vše co chceš a klidně můžeš velkou lež. V tom proudu vody čím dál víc, můžeš se tvářit jako by nic. .Ref.: Když Ti šaty . . . . [G]Déšť bubnuje na le[Emi]penku, [C]zůstaň, koukni jak je [D]venku. [G]Déšť bubnuje drobným [Emi]nehtem, [C]zůstaň, stře[D]chu jsem zalil [G]dehtem. Chladné vánky z olší vanou, mám přikrývku prošívanou. Déšť si s oknem na pláč hraje, dám ti k lůžku hrnek čaje. [G7]Snění když [C]prší, [D]krásné představy se [G]vrší, [Emi]štěstí pluje [C]vzduchem, [D]jsme sami na ostrově [G]suchém. Déšť bubnuje na lepenku, zůstaň, koukni jak je venku. Déšť bubnuje drobným nehtem, zůstaň, střechu jsem zalil dehtem. Mám schovaný suchý kmínek, přiložím ho do kamínek, prší, bude voda v sudu, zůstaň a vstup mi do osudu. Snění když prší, krásné představy se vrší, štěstí pluje vzduchem, jsme sami na ostrově suchém. Snění když prší, krásné představy se vrší, štěstí pluje vzduchem, jsme sami na ostrově suchém. Déšť bubnuje na lepenku, déšť bubnuje na lepenku, déšť bubnuje na lepenku... .1. D[Emi]eštivý den, všechno už z[Edim]a své vzalo, d[Emi]eštivý den, slunce se [Edim]ukázalo, jenom n[Emi]a malou chv[Edim]íli, j[Emi]edním v[Edim]íčkem n[Emi]ahlédlo př[Edim]es oponu š[Emi]edých mr[Edim]aků, d[Emi]ešťové v[Edim]íly z[Emi]amkly kl[Edim]íčkem kr[Emi]abičku [Edim]od bonbonů p[Emi]lnou draků s[Edim]edmihlavých[Emi]. .R: N[Emi]a krabičce od cigaret sl[H7]ůvko "m[Emi]iluji", marně prosím dámy z karet, kéž se sm[H7]ilují, kéž aspoň n[Emi]a několik vt[Fdim]eřin přistoupí k [Emi]oprýskaným dv[Edim]eřím, u kterých č[Emi]ekám[H7]. .2. Deštivý den civí mi do pokoje, deštivý den, příčina nepokoje, který pomalou chůzí chodí kolem, na krku s flašinetem rozladěným, s výrazem hrůzy za mým stolem usedl s parapletem roztaženým doširoka. .R: D[C]ešťové kapky l[F]etí zemi vstř[C]íc, dávají lidem [F]o kousek života v[C]íc, co mohu ř[D]íct? N[G]astav svou tvář d[Emi]ešti, ať k[C]apky o ni b[D]ičují, b[G]udeš možná v[Emi]ětší, b[C]ude ti kr[D]ásněji. .Ref: [D]A za tu krásu žít st[C]ojí, cítíš, jak ti kapky st[D]ékají, obrať se k sl[C]unci, už usychaj[D]í.[FG] Dešťové kapky se v slunci odráží, v barevnou duhu se obrací, co mohu říct? Vnímej tu krásu, než pršet přestane, duha se ztratí a slunce zapadne. .Ref: A za ... Dohra: Byl to kr[G]ásný déšť a ty jsi b[Emi]ohatý, m[C]áš na tváři k[D]apky zlatý, b[G]yl to krásný d[Emi]éšť, b[C]yl to kr[D]ásný d[G]éšť[C] .[G].. .1. [Ami]Stratila sa [G4]láska, [Ami]bola[G4] to[Ami] vraj [G4]krá[Ami]dež[G4] [Ami]Vážně obvi[G4]ňujú, [Ami]z te[G4]j k[Ami]rádeže [G4]mlá[Ami]dež[G4] [Ami]Stopy lásky [G4]zmizli,[Ami]nekd[G4]e v[Ami] nočnom [G4]daž[Ami]di[G4] [Ami]Je aj podo [G4]zrenie,[Ami]z ún[G4]osu[Ami] a [G4]vra[Ami]ždy[G4] .2. Nik nemá jej popis, konkrétny a presný Mýlia si ju z láskou z románov a piesní Zrazu ľuďom chýba, hľadajú ju všetci V parčíkoch aj kluboch, mäsiarky aj vedci .3. [A]Narýchlo vypí [F#mi]sali [A]Peňažnú odme [F#mi]nu [A]Lenže si nedoká [F#mi]žu [Hmi]Na lásku spome [E]núť .4. V piatok jej starú fotku Zverejnil Večerník Po meste kontrolujú Verných aj neverných .5. =1 .6. Bola to vraj krádež, láska niekam zmizla Nič nám nedokážu, chceme sa však priznať Každý bral len kúsok jak prídavok k telu Nám to bolo málo vzali sme ju celú .7. Po všetkých kútoch mesta Sa chlapci z piatej bé Dali už do pátrania Po mne a po tebe .8. Nikdy nás nedostanú No vďaka osudu Už máme doživotne Tú lásku bez súdu (r): Děti [G]jdou, kam je pošlou, jdou kam je pošlou ó [C]a jak [D7]jdou, tak [G]melou svou, že prý: Dva chytly lva co couvá, sám zůstal Sámo se svou slávou, jdou, [C]jdou, [G]jdou a [D7]melou [G]svou. (r): Deset bylo besed, kde rád si nikdo nesed, kejt bylo devět a sněd je sám Nedvěd, dál osmý stál ten král co se jen bál, sedum dědů k dedům se posadilo před dům, šest bylo měst, kde říkali "Čest!", pět bylo vět, co podepsali hned, ven ze čtyř stěn kdo chodí je ctěn, tři byli páni Dáni, dva chytly lva co couvá, sám zůstal Sámo se svou slávou, jdou, jdou, jdou a melou svou. [C]Když ozvalo se školní hláše[F]ní, ať vrátíme [G]hračky, že už nejsme [C]malí. [C]Tak žáci běželi jak splaše[F]ní, aby je [C]odevzdali, [G]odevzda[C]li. My schválně se však tenkrát loudali, s rukama v kapsách, co noha nohu mine. A cestou hračky poschovávali, my je nevrátili, my ne. A tak [F]vousy máme, vrásky máme, dosti sešle vypadáme, [C]zblízka je ale vidě[G]ti, že jsme prostě tajné dě[C]ti. Že jsme dětinové, dětinové, což jsou vlastně děti nové, nové děti, děti nové, nazývaj' se dětinové. Školní hlášení: starší žáci okamžitě a hromadně odevzdají hračky na hromadu u kotelny. Profesor Křen vrátí omalovánky, víme o nich. Až uslyšíte školní hlášení, ať vrátíte hračky, že už nejste malí. A žáci poběží jak splašení, aby je odevzdali, odevzdali. Tak vy se prosím schválně loudali, s rukama v kapsách, co noha nohu mine. A cestou hračky poschovávejte, vy je nevracejte, vy ne. A tak vousy máme, vrásky máme, dosti sešle vypadáme, zblízka je ale viděti, že jsme prostě tajné děti. Že jsme dětinové, dětinové, což jsou vlastně děti nové, nové děti, děti nové, nazývaj' se dětinové. Křene, ty omalovánky, tak ty je nevrátíš? No počkej! Že jsme dětinové, dětinové, což jsou vlastně děti nové, nové děti, děti nové, nazývaj' se dětinové. [C][G/H][Ami7][G/H][H'][D][Dm][Fmi][A][C][G][Gsus4] ([C] *) .*: Ná na nananá, ... .1. [F]Vychovali obě děti, [Fmi]protloukli se životem, [C]nevšimli si, jak čas letí tam někde [D]venku za plotem, [F]vychovali obě děti, [Dmi/A]jak to [C]nejlíp [G/H]uměli[Ami] [Emi]a moc si přáli ještě třetí, ale [G]nakonec ho neměli. .*: Ná na nananá, ... .2. První kroky, první slova psali si do notýsku, nejdřív poprvé a potom znova s důvěrou v hrady na písku, chvíle štěstí, probdělý noci, duše tak čistý bez výhrad, rozbitý kolena, dětský nemoci, pak začli jiný na ty listy psát. .R: [C]Jen dětské oči [G/H]září víc, [Ami7]než betlémská [G/H]kometa, [Dmi]než všechny světla léta[Fmi]vic, [C]než všechny světla [G]světa.[Gsus4] .3. Holka se jim dobře vdala, kluk je přes vánoce na horách, volal a Tichá noc do toho hrála, všechno nejlepší, ať nemaj strach, tak si tiše večeři snědli, víno pili, nahlas se smáli, v očích slzy, když je k sobě zvedli, už je to tady a toho jsme se báli. .R: Jen dětské oči září víc, ... .R: Jen dětské oči září víc, ... .*: Ná na nananá, ... S[Emi]etři si tv[C]ář a [D]slzí [G]pár a [Emi]neplač co[C] ti na nich[D] zále[G]ží p[Emi]řišla dnes chvíl[C]e a mně [D]se [G]zdá, že dě[Emi]tské šaty jso[G]u ti [C]přítěží čas je [Ami]odnáší Rf: Dětství odletělo bůh ví kam zpátky nevrátí se já to znám Šli jsme loukou, šli jsme strání a dětství odletělo bůhví kam má křehkost křídel a dívčích přání nebo jako kytka uvadá v nočních zahradách Rf: Dětství.... .1. [A]Její dětský oči smutně [Emi]na mě hledí [A]Jako když to vědí, že jí [Emi]nechám být Její [A]dětský oči pro mě [Emi]pláčí Svou tvář [A]v slzách smáčí, že už [Emi]musím jít .2. [A]Že prej zná [Emi]lásku, [A]která je [Emi]věčná [C]Že prej mně [D]může všechno [A]dát[Emi] [A]Že by mi [Emi]byla [A]prej strašně [Emi]vděčná [C]Kdybych jí [D]chtěl mít trochu [E]rád .3. Prosím tě děvče, vždyť ty jseš dítě Kolik ti jenom může být? Vždyť ani nevím, zda-li pak smím tě Na ústa hebká políbit .4. [D]Dala mi [C#mi]ústa, [F#mi]dala mi [H]sebe [D]Potom šla [E]domů sama [F#mi]spát [D]Já tu teď [E]stojím, [A]hrůzou mi [F#mi]zebe [Hmi]Teď se mi [G]o ní bude [Emi]zdát[DE] Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Sie lieben und sie hassen dich - Deutschland Deutschland und Träume in mir werden kalt. Laß deine Kinder nicht im Stich - Deutschland Deutschland sie suchen und finden keinen Halt. Wenn man die Hoffnung zu Grabe trägt - Deutschland Deutschland dann läuft doch bestimmt was verkehrt. Und wenn das Herz wie im Fieber schlägt - Deutschland Deutschland was ist dann die Freiheit noch wert? Deutschland Deutschland - ich habe Angst Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland - ich habe Angst Deutschland Deutschland - Angst um dich. Manchmal für mich, da bete ich - Deutschland Deutschland Ich teil deinen Schmerz, deinen Ruhm. Ich habe Angst um dich und mich, darum laß uns endlich was tun. Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland - ich habe Angst Deutschland Deutschland - ich brauche dich Deutschland Deutschland - ich habe Angst Deutschland Deutschland - Angst um dich Deutschland Deutschland - wir brauchen dich Deutschland Deutschland Deutschland Deutschland - wir brauchen dich [G][Gadd9][G][Gadd9] [G]Když ráno [Gadd9]čtu v tvých očích [Dmi6/F]jsem stá či stoprvá? [G]Mám strach, že [Gadd9]láska skončí [Dmi6/F]mám strach, že potrvá [G]Pak něčí [Gadd9]hlas shůry [C]zavelí a [D]trubač troubí - [Emi]vpřed [C]a léta běží [G]zpět [C]Najednou je [G/B]mně i tobě [Ami7]divukrásných [D]devatenáct [G]let[Gadd9] Když večer čtu v tvých očích má lásko jediná Když jiskra nepřeskočí a spadne do klína pak zase hlas shůry zavelí já kordem švihám hned jak Zorro svoje zet Najednou je mně i tobě divukrásných devatenáct let Když ztichne noc a ty usínáš ta chvíle před ránem já chci tvým Cyranem a Hamletem a Romeem a možná, že i d´Artagnanem být d´Artagnanem být Pod tvou hřívou sen se vzpíná Pierot i Kolombína Na polštáři v tobě dřímá divukrásných devatenáct let Když běh se změní v chůzi a chůze krok-sun-krok Čekám na dotek můzy jak hřebec na obrok Ale ten hlas shůry nevelí Teď zastavil se svět teď zastavil se svět Nikomu se ani nesní že máš oči jako lesní med jako lesní med Koukáš na mě potměšile zachumlaná do košile Však zas bude mně i tobě divukrásných devatenáct let /:[C]Děvčata z pohraničí ty milu[G]jou, jen to fi[C]čí:/ .Ref: /:Jedna [G]zepředu, druhá [C]zezadu třetí [G]jen když má nála[C]du (ochranu) [C]čtvrtá se v kole točí protože [G]má modré o[G]či:/. .2. Děvčata ze škodovky ty milujou, za dvě stovky .3. Děvčata z Vyšehradu, ty milujou za úhradu .4. Děvčata z drogerie, ty milujou za prémie .5. Děvčata od Pardubic, ty milujou za polovic .6. Děvčata ze Žďanovky, ty milujou jak užovky .7. Děvčata z Vysočiny, ty milujou divočiny .8. Děvčata z Kutný Hory, ty milujou jak potvory .9. Děvčata z Hostivaře, ty milujou moc bujaře .10. Děvčata od Říčan, ty milujou za Poličan .Ref: .10. /:[D]Děvčata ze Štětína Nemilu[G]jou, ty jsou lí[C]ná:/ .Ref: Ani zepředu, ani zezadu, nemaji nikdy náladu čtvrtá se v kole točí protože má modré oči. [G]Děvčátko mý, podívej se, kolik [Emi]snů máš, kolik [D]přání v noci míváš, když [C]zavřeš oči, vše se ti hned [G]hezký zdá. Rf.: To se [Emi]zdá, tisíc [D]starostí a [C]hloupostí ti život [G]připraví, [D]hm, hm, [G]hm. Děvčátko mý,vyprávěj, jsem ve tvých snech i já když se večer loukou procházíš, kdo polibek ti na rty ještě hezký dá. Rf. Já dobře vím, až přijdu k vám, pak spojíme svůj den, jak hvězdy, měsíc, budem toulat se a ve dvou spolu tiše snít. Rf. Znal jsem jednu pohádku, v ní holčička, jež zná splnit přání a já jenom jedno od ní bych si strašně přál. Rf.: Mít jen rád jiný starosti a hlouposti, tak těch si nevšímat, hm, hm, hm. Laj la laj [Emi][D][Emi][D][Emi] .1. D[Cmaj7]ěvče mi [Ami7]usnulo už v p[A7]olovině sl[Dmi]oky, hr[Hmi75-]ál jsem jí [E7]od Kainara j[Ami]edno kr[Ami/G]ásný bl[Fmaj7]ues, hodiny zl[Cmaj7]enivěly a zt[A7]išily své kroky, p[Fmaj7]od okny zazíval p[G#maj7/Bb]oslední auto[(G)]bus. .2. Schoulená do klubíčka spokojeně funí, nejlepší publikum, co vůbec kdy jsem měl, ač duchem daleko, dnes poprvé jsem u ní, a co bych napoprvé ještě více chtěl? .3. Otoman zanaříkal: to je dneska mládež, jen samá slovíčka a nikde žádnej čin, jenže ji probudit, to by byla svatokrádež, zbejvá mi kytara a nedopitej gin. .4. A tak tu tiše zpívám oprýskaným stěnám o jedný holce, co ji Kainar kdysi znal, ač trochu pod parou, ač vůbec nerozumím ženám, jestli mi dovolíte, budu zpívat dál. 1.[C]Bloudit světem bez děvčete, [D7]žít ve stínu sám to abys měl [G7]nervy jako [C]drát. [C]Pak se divit nemůžete, [D7]že si asi dám do nedělních novin inze[G7]rát Ref:[C]Hledám [Ami]děvče [F]na nedě[G]li, aby mi kama[Ami]rádi [F]závidě[G]li aby si [C]nemy[Ami]sleli, [F]že jsem [G]samot[C]ář ([Ami]to [F]tedy [G]ne) [C]Rozhlí[Ami]žím se v [F]jednom kus[G]e, dokonce [C]ve vla[Ami]ku i v [F]autobu[G]se den ke dni [C]počí[Ami]tám a [F]trhám [G]kal[C]en[F]dář Až [Dmi]najdu tu pravou, z [F]vlastního popudu Ať [D7]černou, či plavou, tyhle [G7]detaily svěřím osudu [C]Hledám [Ami]štěstí [F]kolem se[G]be, chtěl bych mít [C]pod ši[Ami]rákem [F]kousek ne[G]be Já už tu [C]pouste[Ami]vníka [F]dělat [G]nebu[C]du 2.Potkal jsem ji na Sázavě, kývla na pozdrav v jejích očích jsem se utopil Měla husí brko v hlavě, učiněná sqwaw tak jsem jí svý srdce vyklopil. Ref:[C]Hledám [Ami]děvče [F]na nedě[G]li, aby mi kama[Ami]rádi [F]závidě[G]li aby si [C]nemy[Ami]sleli, [F]že jsem [G]samot[C]ář ([Ami]to [F]tedy [G]ne) [C]Rozhlí[Ami]žím se v [F]jednom kus[G]e, dokonce [C]ve vla[Ami]ku i v [F]autobu[G]se den ke dni [C]počí[Ami]tám a [F]trhám [G]kal[C]en[F]dář Až [Dmi]najdu tu pravou, z [F]vlastního popudu Ať [D7]černou, či plavou, tyhle [G7]detaily svěřím osudu [C]Hledám [Ami]štěstí [F]kolem se[G]be, chtěl bych mít [C]pod ši[Ami]rákem [F]kousek ne[G]be Já už tu [C]pouste[Ami]vníka [F]dělat [G]nebu[C]du .1. D[Ami]ěvenka Štěstí a ml[Dmi]ádenec Žal sp[E]í v jedné posteli, kter[Ami]ou jim vítr stlal. V plátěných hazuchách se t[Dmi]ulí ve spánku, z j[E]ednoho talíře sníd[Ami]ají pohanku. Ona má b[Dmi]ílý šloj[G]íř, on chodí v č[C]erné kutn[Ami]ě, milenci p[Dmi]od oboj[G]í, jak vesel[C]e, tak smutně. V dř[Ami]evěné kořence s[Dmi]emínka po bodláč[Ami]í, děvenka s ml[Dmi]ádencem, dv[E]a věční r[Ami]ozsévači. .2. Dostal jsem včera poštou obálku, v ní Čínská modlitba štěstí. Někdo mi tímto přeje na dálku suché a velmi rovné cesty. Mám to jen opsat desetkrát a poslat smutným lidem, řetěz se nesmí zpřetrhat a štěstí samo příjde. Vložil jsem do stroje papíry s kopíráky, že komu smutno je, ať pozná radost taky. .3. Děvenka Štěstí a mládenec Žal stáli mi za zády a četli, co jsem psal. Smáli se: hlupáček, svatá prostota, jako by ještě neznal cesty života. Potom se líbali, bylo to vážně k vzteku, ohledy nebrali, vlezli pod jednu deku. A ona vzdychala, on šeptal polohlasem, páska mi dopsala a pak přetrhla se. .4. Děvenka Štěstí a mládenec Žal spí v jedné posteli, kterou jim vítr stlal. V plátěných hazuchách se tulí ve spánku, z jednoho talíře snídají pohanku. Ženich a nevěsta, my jejich svatebčané na cestách necestách, čekáme, co se stane. Pod síní svatební tančíme dole v sále, ze sině hudební zní dlouhé pastorále. # [Emi]Už se z dálky tvůj vlak blíží, tak se [Ami]děvče rozluč s [Emi]ním, srdcem tvým se smutek plíží, už je [Ami]konec, [H]vím to [Emi]vím. Z Mississipi oblak stoupá, ranní opar řeky sní, chlapce čeká cesta dlouhá, na vojnu jde, kola zní. Refr: Devět dnů, devět dnů, volno zbrani svojí dal. Devět dnů, devět dnů tebe děvče miloval Za tvým domkem cesta míří k loukám kytek kde se smál kde ti jako dívce první na rty hezkou pusu dal. Však já vím pak Jih se vzbouřil, chvíle loučení šla blíž. Až nám pošťák osud sloučil sluncem, dálkou, však ty víš. Ruka tvoje děvče mává, vlak už mizí v dálavách to se hodně často stává, štěstí šlape v černejch tmách. Z Mississipi oblak stoupá za mostem vlak zahouká to ti milý pozdrav dává, však se vrátí, pusu dál. [A][C][D][Es] [A]Děvku jsem si [C]po[D]zv[Es]al do svý [A]všivý pos[C]tele [D][Es] Abych na ni mel štíp jsem kasu v kostele [E]Pak nám bylo spolu fajn dáva[D]la a já jsem bral [E]Přidala pár nemocí abych [D]na ni vzpo[Emí]nal .Ref: [A]Děvky ty to [D]znaj Sot[F#mi]va daj když jsou [E]kapsy prázdný [A]Děvky ty to [D]znaj Sot[F#mi]va daj když jsou [E]kapsy prázdný[D] Já nebudu v zemi hnít dám si flašku poslední Krysy přijdou na funus sežrat mě než se rozední Vůbec mě to nesere že nejdu do nebe Dík já nechci věčně lízat svatý prdele .Ref: ... Děvky ty to znaj ............ [A][D][A][D] Vůbec mě to nesere že nejdu do nebe Dík já nechci věčně lízat svatý prdele .Ref: Děvky ty to znaj .............. Schnee und Eiseskühle dieses Jahr ist bald vorbei. Tief im Glanz der Gefühle ein Hauch Besinnlichkeit, ein Hauch Besinnlichkeit. Dezembertage Dezembertage Leuchten in Kinderaugen, strahlend wie ein Kerzenschein, warten die kleinen Träumer auf die Weihnachtszeit, auf die Weihnachtszeit. Dezembertage Dezembertage Bevor das Jahr zu Ende geht. Dezembertage Dezembertage und man am neuen Anfang steht. Kerzenfeuer wird entfacht, leuchtet in der Weihnachsnacht, wärmt die Seele und das Herz, heilt oft Wunden und den Schmerz. Dezembertage Dezembertage Bevor das Jahr zu Ende geht Dezembertage Dezembertage und man am neuen Anfang steht. [Ami]Písmena na stránce [C]tečky a mezery[E] [Ami]Když čteme příběhy [C]zrady a nevěry[E] [Ami]Luštíme titulky [C]hledáme rébusy[E] [Ami]A potom pravdička [C]tak jednou do pusy[E] [C#H] [E]Dezinformační [D]exp[A]loze [C#H] [E]s koulí na noze Koukáme k obloze [F#]s koulí na no[G]ze Přečteme titulky vždy vzhůru nohama A potom škrtáme prudkejma tahama Nakonec vystřihnem jedinej obrázek Kterej však neřeší nic z našich otázek Dezinformační exploze s koulí na noze Křičíme k obloze s koulí na noze Vypneme rádio kašleme na TV A radši zůstanem hloupí a poctiví Je lepší nevědět než stát se obětí Tohohle prokletí našeho století Dezinformační exploze s koulí na noze Křičíme k obloze s koulí na noze Óóóóóóó .1. J[Ami]é, Váňo, koukni na ty b[Dmi]ambuly, t[E]o budou asi komic[Ami]i. Jak mají zmalovaný p[Dmi]apuly [E]a vypadaj' jak v opic[Ami]i. A hele, t[A7]enhle nosatec, není to šv[Dmi]ára nakonec, že ten je t[E]aky opilec, je známá v[Ami]ěc. .2. Ty, Zino, na šváru mi nešahej, ať si je, jakej chce, je náš. A to s tím nosem, to sem netahej, koukni, jak sama vypadáš. A vůbec, místo řečí spíš mi snad pro vodku doskočíš, no, dobrá, já jdu sám, to víš, je to kříž. .3. Jé, Váňo, koukni, tenhle tanečník, jaký má sako, a ten střih. To u nás ve fabrice konfekční by sotva někdo takhle spích'. Ti tvoji známí, propána, no to je banda odraná a nalejvaj' se svinstvama hned od rána. .4. No, nemám známý zrovna fešáky, holt šetřej, víš ty, co to je? A proto taky pijou dryáky, hlavně, že, holka, za svoje. To ty a tvejch pět přítelkyň jste napletly už na pět zim a blbnete tím pletením a žvaněním. .5. Koukni, ta holka má ty triky v malíčku, no číhni na tu legraci. A hlavně koukej na tu blůzičku, takovou, Váňo, taky chci. Až teď budeš brát prémie, tak na tu blůzku dáš mi je, tak co, snad tě to zabije, tak co ti je? .6. Kde vůbec bereš tolik drzosti o prémiích mi vyprávět? Kdopak mi psal do práce stížnosti, já je čet'. A pak, ta holka, to je kus, ty na sebe se kouknout zkus, ty si kup radši hubertus, když nemáš vkus. .7. Koukni, ten chlápek v černým vohozu, jak hádá osud z papírku. To dělal u nás jeden z provozu na podnikovým večírku. To ty, když se tak podívám, přijdeš a lehneš na divan a zase myslíš na ten krám, co z tebe mám? .8. Věčně se hádat, to jseš na koni, anebo hrát si na city. Člověk se za den tolik nahoní, pak přijde domů, a tady ty. Co potom, Zino, dělat mám, když za rohem je s vodkou krám, tam kamarády potkávám, nepiju sám. Já [C]zpívám píseň pro ty, co [G]jako já jsou nesměl[C]í [C7] S [F]basou stávám v koutku a málokdy jsem vese[C]lý [C7] [F]Za svůj nástroj léta skrývám převážnou část pohla[C]ví [C7] Ukázat ho ženským, [G]bylo by prý nezdra[C]vý [C7] Už v kojeneckým věku já mívával s ním potíže Každý o mě říkal, snad se z toho vylíže Kočárek už stěží snášel nadměrný to závaží A v jeslích jsem pak zjistil, že mi v chůzi překáží Pak přišlo šesté léto, já nastoupil jsem do školy Nejraději psával jsem domácí úkoly Lavice mi těsná byla, neměl jsem ji proto tád A v tělocvičně občas spolužák mi na něj šláp V sedmnácti letech já navštívil jsem lékaře Byl to správnej řezník, ten se s ničím nepáře Vzal do ruky ostrej křivák, půlka mi prý zůstane A hradecký muzeum tu druhou půlku dostane Tak vám tedy říkám, je mi lepší, věřte mi Člověku je dobře, když netahá ho po zemi Člověku je dobře, když kalhoty ho netlačí Tříkilovej diblík úplně mi postačí Es gibt manche Leute, die haben vergessen. Daß sie sie einst im Boot der Jugend gesessen. In dem sie fuhren gegen die Flut mit Segeln aus Jeans und Rock 'n Roll im Blut. Heut' lieg'n sie an Stegen der Intoleranz Betrachten die Boote aus sichrer Distanz. Und zeigen verächtlich mit Fingern auf sie Verkünden, die Jugend sei verdorben wie nie. Noch vor ein paar Jahren, als sie selber jung waren sie die Freiheit sich nahmen, anders zu sein. Doch das gleiche Recht räumen sie der Jugend von heute leider nicht ein. Einst warn sie Rebellen gegen Spießigkeit. Sie sprengten die Normen ihrer Zeit. Sie hatten Ideale und auch manches Idol. Und ihren Habitus machen sie zum Symbol. Noch vor ein paar Jahren, als sie selber jung waren sie die Freiheit sich nahmen, anders zu sein. Doch das gleiche Recht räumen sie der Jugend von heute leider nicht ein. Sie denken heut leider nicht mehr daran. Daß sie Wellen schlugen im Ozean. Gestrandet am Ufer Kapitäne a.d. Die Boote der Jugend fahren weiter zur See. Der Tag war sehr kalt und ich sehne mich nach Deiner Wärme Heute Nacht, Heute Nacht Dein Bild war mir nah, wenn ich dachte an Dich in der Ferne Jede Nacht, Jede Nacht Wenn ich Deine Haut berühr und Deinen Atem spür wird in mir die Sehnsuch wach. Ich brauche Deine Liebe heut Nacht. Die ganze Nacht, so nah bei Dir, will ich gefangen sein. Die ganze Nacht, ich so in Dir, woll'n wir zusammen sein. Wie Stürme so wild und wie Feuer so heiß will ich brennen. Heute Nacht, Heute Nacht In Deinem Bett soll mein Blut in den Adern gerinnen. Heute Nacht, Heute Nacht Wenn ich Deine Haut berühr und Deinen Atem spür wird in mir die Sehnsuch wach. Ich brauche Deine Liebe heut Nacht. Die ganze Nacht, so nah bei Dir, will ich gefangen sein. Die ganze Nacht, ich so in Dir, woll'n wir zusammen sein. Wenn ich Deine Haut berühr und Deinen Atem spür wird in mir die Sehnsuch wach. Ich brauche Deine Liebe heut Nacht. Die ganze Nacht, so nah bei Dir, will ich gefangen sein. Die ganze Nacht, ich so in Dir, woll'n wir zusammen sein. Die ganze Nacht, so nah bei Dir, will ich gefangen sein. Die ganze Nacht, ich so in Dir, woll'n wir zusammen sein. Am Schädel graue Haare, und Rock'n'Roll im Bauch, verruchte Träume und Migräne auch. Im Rücken wilde Jahre und ‚'n Hexenschuß und die Angst im Kopf vorm Ladenschluss. Wir sind schon tausendmal gestorben, um immer wieder aufzustehen, denn die Show, denn die Show, denn die Show, denn die Show, die Show muß weitergehen Und haben die Ärzte auch Probleme, wenn sie in unsere Augen sehen, doch die Show, denn die Show, denn die Show, denn die Show, die Show muß weitergehen. Am Halse die Gitarre und den Midlife-Streß, und den Horror vor dem Raucherbein. Wir sehen in die Zukunft durch Optik-Linsenglas und stehen mit dem Bleifuß auf'm Gas. Wir sind schon tausendmal gestorben, um immer wieder aufzustehen, denn die Show, denn die Show, denn die Show, denn die Show, die Show muß weitergehen Und haben die Ärzte auch Probleme, wenn sie in unsere Augen sehen, doch die Show, denn die Show, denn die Show, denn die Show, die Show muß weitergehen. Lang war die Nacht, eh wir aufgewacht. Schwer der Beginn. Noch schaut keiner hin. Doch wir fanden mutig zusammen und aus toten Steinen schlugen wir Flammen. Also waren wir Streiter. Und dann mußten wir weiter. Die Sonne kennt ihren Weg. Die Erde ist ihr Kind. Aus Liebe macht sie Lieder. Wärmt mit Feuer, kühlt mit Wind. Lang ist die Zeit, droht Müdigkeit. Scheint es auch hart, täglich neuer Start. Doch wenn wir die Bühne betreten werden wir um uns're Lieder gebeten. Also singen wir weiter. Und die Wege werden weiter. Die Sonne kennt ihren Weg. Die Erde ist ihr Kind. Aus Liebe macht sie Lieder. Wärmt mit Feuer, kühlt mit Wind. Die Sonne kennt ihren Weg. Die Erde ist ihr Kind. Aus Liebe macht sie Lieder. Wärmt mit Feuer, kühlt mit Wind. Es war nur die Wärme der Nacht als ich Dich begehrt. Daß ich schon von Liebe sprach, war meine Worte nicht wert. Du hast es genau gewußt, doch nicht abgelehnt. Es gibt auf der Welt nicht viel, für das man sich noch schämt. Es war nur die Wärme der Nacht und nicht viel mehr. Es waren kaum zwei Jahre vorbei. Unendlich liebte ich Dich. Noch immer schliefst Du nachts bei mir, doch am Tag verrietst Du mich. Ich nahm Deine Lügen hin. Ich war oft wie gelähmt. Es gibt auf der Welt nicht viel für das man sich noch schämt. Es war Deine Wärme nur, Deine Liebe nicht. Ich lieb das Leben und liebe Dich und meine Kinder. Ich lieb den Sommer und manchmal auch mich, wenn ich zufrieden bin. Ich hasse Langeweile und Monotonie, ich hasse Intoleranz, ich hasse Gewalt und manchmal auch mich, wenn ich unzufrieden bin. Und manchmal hasst man die Nacht, weil sie nicht enden mag. Doch mitten in der dunklen Nacht beginnt der neue Tag. Und dieser Tag gehört Dir und dieser Tag gehört mir und überhaupt, wenn Du willst, verbring ich jeden mit Dir. Ich glaube an alles, was mich überzeugt, ich glaub den Göttern nicht. Ich glaube an Dich und glaube an mich, wenn ich in Deinen Armen bin. Und dann wünscht man sich, daß die Nacht nie enden mag, doch mitten in der dunklen Nacht beginnt der neue Tag. Und dieser Tag gehört Dir und dieser Tag gehört mir und überhaupt, wenn Du willst, verbring ich jeden mit Dir. Und dieser Tag gehört Dir und dieser Tag gehört mir und überhaupt, wenn Du willst, verbring ich jeden mit Dir. [G]Dievčatá[Hmi] - hlavy [Emi]sa nám krútia z [C]vás [G]Dievčatá[Hmi] - máte [Emi]v sebe krehkosť [C]vás [G]z kaluže a [Hmi]do blata [C]za nos vedú [D]nás Dievča[G]tá .. [Hmi] [Emi] [Hmi] [C] [D] [G] Dievčatá - ani neviem čí som dnes Dievčatá - pre vás strácam hlavu späť z kaluže a do blata za nos vedú nás Dievčatá .. Dievčatá - máte tajné chodníčky (máte tajné chodníčky) Dievčatá - pred vami sme maličký (áno, maličký) z kaluže a do blata za nos vedú nás Dievča[G]tá, [Hmi]pre vás dnes [Emi]hlavu [C]strácam (Hmióó [C]dievča[D]tá) Dievča[G]tá, [Hmi]pre vás dnes [Emi]hlavu [C]strácam ([Hmi]óó [C]dievča[D]tá) Dievča[G]tá, [Hmi]pre vás dnes [Emi]hlavu [C]strácam ([Hmi]óó [C]dievča[D]tá) Dievča[G]tá, [Hmi]pre vás dnes [Emi]hlavu [C]strácam ([Hmi]óó [C]dievča[D]tá) [D]ievča[G]tá .. [Hmi] [Emi] [Hmi] [C] [D] [G] .1. Č[Ami]erný koně, černej vůz, smutný černý cesty kus, d[E]iga diga do diga d[Ami]o do d[E]iga diga do diga d[Ami]o. .2. Černá hudba, černej sbor, černej průvod, černej flór, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .R: Č[G]erná holka ze šantánu zp[C]ívá u č[A]erný jámy šlágr posledn[Dmi]í,[E] a vš[Ami]echny boty na kraji té jámy rytmus ťukají, d[E]iga diga do diga d[Ami]o do d[E]iga diga do diga d[Ami]o. .3. Ťukají si truchlící, i když maj' smutek na líci, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .4. A lopata za lopatou padá na truhlu hranatou, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .R: Černý hroudy padají na víko, každej si svou hroudu přihodí, padá hrouda za hroudou, jak truchlící řadou jdou, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .5. A když je po funusu, všechno se dá do klusu, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .6. Pryč je vážnost pohřební, kdo by chtěl bejt poslední, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .R: O tom posledním se totiž říká, do roka že ho sem povezou, a tak všichni, kterým stačí dech, šlapají si po zádech, diga diga do diga do do diga diga do diga do, diga diga do diga do do diga diga do diga do, diga diga do diga do do diga diga do diga do. .1. [Ami]Proč bychom se neměli, o pohřebním veselí [E]diga diga do diga [Ami]do do [E]diga diga do diga [Ami]do [Ami]Drůžičky a kaviár, Malaga má žár a spár [E]diga diga do diga [Ami]do do [E]diga diga do diga [Ami]do [G]Krásnej funus první třídy, [C]flétnistky a chlast [A]pozůstalí nejsou hnidy, [F]všude samá [E]vonná mast [Ami]S tváří mírně napilou, nesou dívku spanilou [E]diga diga do diga [Ami]do do [E]diga diga do diga [Ami]do .2. Tamhle za tamaryškem, apoštolé s Ježíškem, diga.. Kristus Pán se zadívá na dívku a pak zazpívá, diga... Jak zaslechla dívka zpívat jeho božský blues hejbla kostrou mrskla pánví houpla zkrátka na rytmus Z funusu je paseka, celej průvod haleká, diga.. .1. Diggy liggy [G]lá a d[C]iggy liggy l[G]ou, už slyším hrát hudbu vese[D7]lou na housle a taky na bendžou, to diggy liggy lálá, diggy liggy l[G]ou. .R. Diggy liggy l[C]ájlou, d[F]iggy liggy l[C]ou, pojďte jen d[G]ál a s[C] nálad[G]ou, všichni tu j[D]sou a tancujou, stodolou zní diggy liggy l[G]ou. Někdo n[G]apsal [C]na zeď dnes,[G] že pořádá se pořádný p[D7]les, co vypiješ a to, co sníš, sněz, úsměvem se platí v[G]lez. .R. Diggy liggy ... .2. Trable svý nech za sebou, ty se nám už sem nevejdou. Všechno už máme pod střechou, je-li libo tančit, je-li libo show. .R. Diggy liggy lájlou, diggy liggy lou, pojďte jen dál a s náladou, všichni tu jsou a tancujou, stodolou zní diggy liggy lou. .1. T[G]ak už mi ten autom[D]at z[Emi]ase sežral korun[Hmi]u, [C]ani si n[D]eutřel t[G]en sv[Ami]ůj c[G]if[Ami]erní[D]k, j[G]á už do něj korun[D]u n[Emi]ikdy házet nebud[Hmi]u, vžd[C]ycky si [D]odhrkne [G]a p[Ami]ak [D]už n[G]ic. .2. To v jednom starým kostele je z porcelánu černoušek, kterej má dušičku křehkou jako sníh, když mu do ruky vložím třeba jenom dvacetník, vysekne poklonu jak tanečník. .3. Snad by to působilo jak mírový kalumet, kdyby ten automat zahrál třeba, snad, za tu moji korunu digitální menuet, abych si v klidu moh' zatancovat. .4. Nakonec to dopadne jednoho dne se mnou tak, že mě ten automat spolkne i s korunou, a tam uvnitř přístroje mě malinkej a drsnej chlap z[C]a tuhle p[D]ísničku př[C]eřízne c[D]irkulou ... .1. "L[G]ampu zh[G/F#]asni, už je p[G/E]ozdě, musíš sp[G/D]át," ř[G]íkala m[G/F#]áma o půln[G/E]oci tolikr[G/D]át, zh[Cmaj7]asnul jsem naoko, než kl[Ami7]aply dveře, louskal stránku d[G]alší. .2. Běžel jsem s Petrem první místo vyhrávat a s Ludvou do kotliny chajdu poskládat, tábor na Bobří hrázi, Rikitan - kámoš, i když starší. .R: Tak d[G]ík, dík, pane Foglar, to se m[C]á, ty kn[Ami7]ížky daly víc než sb[D]or občanských nauk, co nám ž[G]ivot natlouká, tak dík, možná se sejdem u tří sk[C]al, tam š[Ami7]umí větve str[D]omů a d[Ami7]o měsíce hr[D]omů bych se hn[G]al. .3. Volal mě přístav a honil Dvouhlavý, tajemnou Řásnovkou mi šlapal na paty, špehýrkou nakukoval a zkoušel svazek klíčů zvenčí. .4. Z Kampy jsem vybíhal pak bleskem do pátků, pod vlajkou junáků ctil Devadesátku, usínal za úsvitu, kdy dříví na oheň se tenčí. .R: .1. Já [G]od rána tu stál tak jako solnej sloup, už myslel jsem, že tahle štreka bude můj hrob. Dík za ten [C]stop, tak díky vám, pane, za ten [G]stop. [F]Hm, [F#]hm, [G]hm. [F]Hm, [F#]hm, [G]hm. .R. [D]Tu vaši káru lí[G]nou a pomalou [D]těžko nechaj' projít příští [G]Vé Bé kontrolou, [Emi]přesto jsem rád, že jste mě [D]vzal, i když jsem na opačnou stranu pospí[G]chal. .2. Dvě hodiny pršelo a v autech samej snob a já tři noci neměl, pane, nad svou hlavou strop. Dík za ten stop, tak díky vám, pane, za ten stop! Hm, hm, hm. Hm, hm, hm. .R. Tu vaši káru ..... (As dur) .3. Já měl trochu smůlu, řeknu to bez ozdob, už tři dny jedu domů a s prachama jsem trop. Dík za ten stop, tak díky vám, pane, za ten stop! Hm, hm, hm. Hm, hm, hm. .R. Tu vaši káru ..... (A dur) .4. Za celej den, pane, v Chrysleru jeden bob zastavil a když jsem k němu doběh', tak do mašiny kop'. Dík za ten stop, tak díky vám, pane, za ten stop! Hm, hm, hm. Hm, hm, hm. .R. Tu vaši káru ..... .5. Já od rána tu stál, tak jako solnej sloup, už myslel jsem, že tahle štreka bude můj hrob. Dík za ten stop, tak díky vám, pane, za ten stop! Hm, hm, hm. Hm, hm, hm. [G]Díky, [Emi]za každé [D]nové ráno, [G]díky [Emi]za naděj [C]nových [D]dnů, [G]díky [Emi]za to že [D]v dálce mizí [G]tíseň [D]špatných [G]snů [G]Díky, [Emi]za každou [D]novou píseň, [G]díky [Emi]za tón co [C]nadějí [D]zní, [G]díky [Emi]za to co [D]dávno ví se, [G]že [D]je krásné [G]žít. [G]Dík, [C]za všechno to [G]dobré co nás [D]potkalo, dík[C] za všechno to [G]zlé co se nám [D7]nestalo. [G]Díky, [Emi]za každé [D]nové ráno, [G]díky za [Emi]víru, [C]za ide[D]ál, [G]díky [Emi]za cestu [D]darovanou, [G]kterou [D]půjdem [G]dál. [A][G][A][G][A][G][A][G][A][G] [A]Já poznal mnoho žen, byl jimi okouzlen Však [G]žádná z nich víc není [A]má [A]Ženy se střídají, své štěstí hledají Jen [G]jednu znám věčně věr[A]nou [C]Díky vzdávám dnes [G]věrné jen mámě [D]mé Chodit mě učila, v náručí nosila ztišit pláč jen máma zná Přání, než vyslovím má máma už ho ví Dětských snů svět bláhový Díky vzdávám dnes věrné jen mámě mé [A]Díky za všechno mámo má, díky nejdražší, jediDná Průzračná, sladká [A]nesmírná láska [G]v mém srdci přebý[E]vá [A]Díky za všechno mámo má, díky na světě jedi[D]ná Co můžu víc než [A]říct mámo dík a [G]políbit ústa [E]tvá Já dítě přestal být, svůj život musím žít Lásku mou stále máš mít Až zlaté ruce tvé, jednou se unaví Chci je vzít do dlaní svých Díky vzdávám dnes věrné jen mámě mé Díky za všechno mámo má, díky na světě jediná Průzračná, sladká nesmírná láska v mém srdci přebývá Díky za všechno mámo má, díky na světě jediná Co můžu víc než říct mámo dík a políbit ústa tvá Ústa [A]tvá .1. Sn[G]ím, snad smím, nevím, jak dál, tv[C]é kr[G]áse se vzd[D]ávám, já v[Emi]ím to, v[C]ím, že p[D]ůjdu d[G]ál, až t[D]am, co jsem tuhle píseň hr[G]ával. .R: Sm[G]ěj se, směj, až př[A]ijde čas, tak j[C]á sn[G]ad se i vr[D]átím, hr[Emi]ej, ó, hr[C]ej ten zn[D]ámej s[G]ong, pak tv[D]ář svou už neodvr[G(G,G,G,Emi]átím.[G)] .2. Vím, já vím, proč odcházíš, máš jistě jiné plány, co já, co víc ti můžu říct, vždyť víš, že mám jenom jedno přání. .R: .3. Teď přišel čas, však místo mý má už někdo cizí, já trpěl dost a teď už vím, že láska má je ti ryzí. .R: .R: .R: .1. [F]Dneska večer máme doma diskoh[Dmi]rátky, [F]jó dneska večer [Dmi7]máme diskohrátky, [F]koupili jsme fůru desek [Dmi]za mírné splátky, [F]jó fůru desek [Dmi7]za směšný splátky, [B]můžeme si klidně spustit [Gmi]hlučný band, neb [B]rodičové odchvátali [G7]na víkend, tak [F]ahoj, ahoj, [C7]dneska večer budem se [F]mít. .2. Dneska večer budou u nás v bytě hrátky s deskou, jó pímo v byte máme diskohrátky, může přijít každý kdo má nějakou hezkou, no jasně mládí, mládí to je krátký, protančíme stokrát bosky obývák a budem koukat jak nám svíčka ubývá tak ahoj, ahoj, dneska večer budem se mít. .R. [F]Budem fandit písním a [Bmi]dál a tak i očím co [F]dřív kdo ví, noc bude [C7]krátká záhy skončí. .3. Dneska večer sejdeme se na diskohrátkách, jó přesně v osm na diskohrátkách, kdo se mračí ať se koukne po jinejch vrátkách, no to dá rozum po jinejch vrátkách, roztančíme všední trable můžem si snít, a přitom ani nemusíme drinky pít, tak ahoj, ahoj, dneska večer budem se mít. .4. Dneska večer zvem tě rádi na diskohrátky, pojďte k nám domů na diskohrátky, jsme tu všichni kamarádi a kamarádky, když ti to vadí můžeš klidně zpátky, když tě baví fandit príma písničkám, zatančit si s námi, snít a nebýt sám, tak ahoj, ahoj, stůj a nechoď zpátky, tenhle večer bude i tvůj. Diskomóda dala si tupý setřih na vlasy Na diskodres na míru všechny hvězdy vesmíru Na diskodres ze saténu parfému půl bazénu Dědečku a babičko dětem disko elpíčko Diskoláska, Diskoděti Diskorozvod, Disko je ti víc než-li oporou stálou Snad i víc než-li doktorem Skálou Dědečku a babičku dětem disko elpíčko Diskosvět je pro člověka jedna velká diskotéka Život se to změní v tanec v diskoboj o diskožvanec Dědečku a babičko dětem disko elpíčko .1. [Ami]Po cestě klikatý kumštýři toulaví [G]jdou, [Dmi]od štace [G7]ke štaci, [C]hrát smutnou [E]legraci. [Ami]Tisíckrát vítaní,tisíckrát vyhnaní [G]jdou [Dmi]Promrzlí [G7]králové [C]s botama [E]od hnoje. .2. Kulhavou kobylu s vozejkem kostýmů štvou ctihodná společnost,pachtí se pro vděčnost Scénáře bez očí a role bez řečí dřou Mají dost nahnáno Hamlet i Cyrano. .R. :Dnes [C]jenom smutný [F]kusy budou [G]hrát jsou [C]hladoví a [F]nemají kde [G]spát, [Ami]to jsou [E]herci špatný [C]a nepřeje jim [Dmi]čas, až se [F]doba změní, budou samej [G]špás. .3. Na trůnu ze zlata děravý kaťata řvou, pošlete pro kata - zem není kulatá. Vyhlášky, petice vyslanci justice čtou morálku trpící dnou nebo příjicí. Po cestě klikatý kumštýři toulavý jdou Nevěstu bez věna vzal si chlap bez jména. .R. :Dnes jenom .... .1. [Ami]Jednu neděli [C]rozhýbem [G]hory sádla [Ami]a místo na chatu [C]zajdeme [G]do divadla [C]Co vlastně dávají [F]drama či [G]operetu [C]potom zjistíme [E]ve frontě u bufetu .Ref.: [Ami]Velký umění malý sáček arašídů [Dmi]lístky v přízemí [E]pro nás vyšší třídu [Ami]Jednu neděli jsme vyšli na kultůru [Dmi]aby viděli jak [E7]šplháme se vzhůru .2. [Ami]V druhým jednání [C]opery nebo [G]operety [Ami]najdem konečně [C]zapadlý knoflík [G]od manžety [C]V břiše tlačí nás [F]uzené [G]od večeře [C]všechno spiklo se [E]toneme v nedůvěře .Ref.: [Ami]Velký umění v našem malém úzkém saku [Dmi]díky spoření [E]v novým Cadilacu [Ami]Jednu neděli místo televize [Dmi]trocha veselí [E7]a ona zatím krize .3. [Ami]A tamten vepředu [C]co tu hru [G]vidí zblízka [Ami]už se postavil [C]a koukni [G]mámo píská [C]Jako jeden muž [F]tak jako [G]na fotbale [C]všichni za jedno [E]a velký pískot v sále .Ref.: [Ami]Těmahle rukama jsme si to zaplatili [Dmi]a máme přihlížet [E]jak si z nás někdo střílí [Ami]Hážeme rajčata červené máme ruce [Dmi]jako odkrve [E7]začala revoluce [C]Hvězdy sví[F]tí [C]gong dozní[G]vá [C]za vteřin [F]pár [C]je zaháje[G]ní [C]opona [F]se [C]oteví[G]rá a [C]jdou a [F]jdou a [C]jdou a [G]jdou Každý tam má ten jeden svůj oči zavři chvíli postůj za okamžik najdeš svůj sen a jdou a jdou ... [C]Vím, až půjdu [F]spát nebudu [C]sám sny přijdou [F]za [G]mnou [C]Vím, spánek je [F]klíč pro těžkou [C]bránu rezavý [G]zámek do světa [C]snů Sen to je lék na utrpení ostrov jménem "Zapomnění" kouzelník máv černou hůlkou a jdou a jdou ... Představení pro jednu noc teď přichází nám na pomoc vyprodáno má divadlo snů a jdou a jdou ... Vím ... .1. [D]Dívám se dívám a ty sp[A]íš matně se leskne malý k[G]říž stoupá a klesá tvoje hruď a já si říkám Bůh jen su[D]ď Bůh jen s[A]uď. .2. [D]Zdali až jednou blýskne [A]se a vítr liják přine[G]se vezmeš mě k teplu pod tvůj plášť jestli to pro mě uděl[D]áš.[A] *. K[D]dyž budu sedět nehnu[A]tě a za[D7maj]se znovu zklamu t[E]ě svým dojmem, že jsem na poušt[D]i a že mě štěst[A]í opouš[E]tí. (ach!) .3. Zeptáš se kam jsi oči dal tvá šťastná hvězda svítí dál jdi za ní já tu držím stráž, tak se ptám jestli to uděláš. **. T[D]ak se pt[G7]ám jestli to udělá[A]š [G]Pro mě udělá[D]š. .4. Co když se těžce zadlužím i ten kříž prodáš - co já vím když mě mé masky unaví stáhneš mě k sobě do trávy, do trávy. .5. A klidně řekneš hroznou lež: na svoje léta hezkej jseš před sebou ještě všechno máš jestli to pro mě uděláš. *. Co když mě zapřou přátelé a budu s cejchem na čele podroben strašné žalobě vzkážeš mi: stojím při tobě. .6. Jen při tobě (ach!) jediná vždycky budu stát i když ti celý svět dá mat věřím ti všecko - braň se, snaž, jen se ptám zda to uděláš. **. Jen se ptám jestli to uděláš pro mě uděláš. .7. Stoupá a klesá tvoje hrud' tak spolehlivě jako rtut' na teploměru našich dní ráno svět zuby vycení, vycení. *. A mně se mnohé nezdaří ale tvé prsty po tváři mi zvolna přejdou každý zvlášt' Vím že to pro mě uděláš **. Já vím že to pro mě uděláš všechno uděláš. .1. Na p[Dmi]ahorku mezi lány s[A]uchá lípa ční, pod ní Vlasta kuje plány [Dmi]emancipační, dlabat lžíce z kmene lípy s[Gmi]e jí protiví, ře[A]že luky, strouhá šípy, plete tětiv[Dmi(D)]y. .2. Na pahorku blíže bučí cestou k Zbirohu kníže Ctirad Šárku učí foukat do rohu, a že nedbal na ledviny kníže zhýralý, přihnul sobě medoviny, troubí "halali". .R: Dr[D]užina necvičí pořadovou, chr[A]ápe opilá, dívčina na blůzu dvojřadovou [D]oči sklopil[D7]a, r[G]ozepla první i druhou řadu, v t[D]ouze plá, je veta po Ctiradu, z[A]a tepla upletla velezradu Š[D]árka zt[G]epil[D]á.[A] .3. Mezitím, co staré panny řinčí ve křoví, žvýká Ctirad vyčerpaný bůček vepřový, po poledním hodování bradu omyje, věnuje se studování anatomie. .4. Vraždí dívky, vraždí lovce spící v bezpečí, Ctirad zatím na křídlovce troubí ke zteči, a když dojde s aprobací po pohrudnici, tu ho Vlasta kyjem bací přes makovici. .R: Obdržel, o co si koledoval, Ctirad-dětina, bohužel do rohu vytruboval, což je blbina, vladyka podlehl sebeklamu, muzika pomoci nemohla mu, babyka na hrobě vyrostla mu blíže Děvína. .5. Zpola opřen o podušku nafukovací, usilovně cucám tužku propisovací, pokročilá hodina je u vodojemu, a já sedím u Dunaje, píšu poemu. .6. O Ctiradu hloubám vleže, hloubám u vína, nade mnou se tyčí věže hradu Děvína, do čela se vryla vráska melancholie, při myšlence na Jiráska mizerně mi je. .R: Zhouba je, když někdo pod Děvínem vzpouru uplete, nedbaje, že, oděn hermelínem, bací knížete, k tomu pak, když slovo zrada padne, komupak tu něco nenapadne, inu tak: nic není nezávadné, co si přečtete. .7. Někdy zcela bez přípravy bouře mihne se, je-li člověk prozíravý, chytře vyhne se, a že nerad tančím z řady, bdělý ve snění, zašel jsem si na úřady pro vobjasnění. .8. Usedl jsem na stůl, taje tvůrčí bolesti, polohlasem předčítaje Staré pověsti, úřednice odložila dráty pletací, načež mne pak oblažila interpretací. .R: Učím se, podoben Ctiradovi, autocenzuře, bojím se, až se to stará doví, bude nejhůře, z obavy, že je to vlastizrada, zabaví mou báseň na Ctirada, sama ví, co je to dobrá rada v literatuře. .1. [C]Tahle cesta vedla k brodu, řeka měla modrou vodu, kytara tu zněla, jak má [Dmi]správně znít. Tam kde ta kytara zněla barvu [F]vody v očích měla [DmI]dívka, co se [G7]smála jak Chaplinův [C]Kid. Dlouhé dny se se mnou smála, já byl s ní a ona zrála jako [C7]zraje víno, než se [F]může pít. Stromy měly vůni stromů, žádná z [C]cest nevedla domů s [Dmi]dívkou, co se [G7]smála jak [Dmi]Chaplinův [C]Kid. .2. Každé léto jsem tam chodil, špínu měst ze sebe shodil u té řeky moh´ jsem zpívat, moh´ jsem snít, věděl jsem, proč na ni čekám, byla cestou k čistým řekám dívka , co se smála jak Chaplinův Kid. A pak čas nám zkřížil cestu, já šel k řece, ona k městu, město vzalo ji a dokázalo skrýt. Řeka barvu vody nemá a má kytara je němá, dívko, co ses smála jak Chaplinův Kid. .3. Vím, že zpívám píseň marnou, lidé dřív než stromy stárnou, řeka barvu nemá, co by měla mít, stala se i s dívkou změna, jistě je z ní dávno žena a už bude jistě někde s někým žít. Já to vím a přesto přece, chodím dál tou cestou k řece a své nohy nutím proti proudu jít, hledat dál ten čistý pramen, hledat proudem řeky zmámen dívku, co se smála jak Chaplinův Kid. .1. Já m[D]ěl jsem dívku havířku, jež st[E7]ála mi co model, já m[A7]aloval ji na šířku, já m[D]aloval ji p[A7]odél, já m[D]aloval ji v krunýři a p[E7]oslouchal jsem proslov na t[A7]éma:"Maluj, malíři, a malbou masy osl[D]ov! Jeť r[F#]odná strana - v umění náš [Hmi]učitel a rádce!" Pak p[E7]o časovém znamení zazněla Píseň pr[A7]áce, a d[D]ívka prý mne miluje, tak přistoupila k[H7]e zdi, rum[E7]ělkou na ni maluje dvě p[A7]ěticípé hvězd[D]i. .2. Ta dívka byla atrakce, neb pravila mi:"Hošku, rač odvrhnouti abstrakce a realizuj trošku, já nehrozím ti kostelem a kašlu na přetvářku, teď postojím ti modelem pro Annu Proletářku! /: My vodkou hrdlo prolejem, můj milovanej dědku!" Tak vzal jsem kyblík s olejem a propláchl jsem štětku, teď bytem voní konina, to stará dělá řízky, já maluju si Lenina a běloskvoucí břízky. :/ Já [Ami]byl snad prvně v Luis [G]Ville, hned [F]probodla můj [Ami]dech. A od té doby tábo[G]ří v mých [F]rozervaných [Ami]snech. Když už se blížím k jejich [G]rtům,vždy s [F]ránem odle[Ami]tí. [Ami]Dívka jménem Flór[G]a, můj [F]sen i prokle[Ami]tí. [Ami]Dívka jménem Fló[G]ra - [F]sen i prokle[Ami]tí. Já stovky sladkých příslibů,jsem čítal z jejich úst však přiváděl mě k šílenství, ten nekonečný půst já cítil ve svých představáchto sladké zajetí, té dívky jménem Flóra, co je mé prokletí. Já bohužel však nebyl tím, kdo v Sheyderow s ní stál, běl jejich nohou rozsvěcí noc tak jak svíce sál. Než k dřevu plotu přiková ho můj nůž vzápětí má hrůzu v očích Flóra, můj sen i prokletí. A pak konečně moji tvář rozmázla její růž. On snad chtěl k tomu něco říct, však v srdci měl můj nůž. Možná jen další z nočních můr už nemám ponětí to ví jen dívka Flóra můj sen i prokletí. Dál zůstává mou láskoua náplní mých snů i když si žádá život můj před tváří porotců můj život zítra s úsvitem vstříc peklu odletí. Sbohem dívko Flóro, můj sne i prokletí. 2x Dívka jménem......... Noc padá na polštář, noc jako mrak. Do dlaní skryla si tvář dívka, která spí jen tak. Smutku, můj ty bráško, říká, zamkne pak. Je sama, a to je zlé, dívka, která spí jen tak. Ona pláče, tiše pláče. Její dech je steskem zmáčen. Horká? Horká žárem noci. Cítí srdce tlouci. Slyší, jak se blíží ranní vlak ta, která spí jen tak. Noc padá níž a níž, noc jako mrak. Má tělo hebké jak plyš dívka, která spí jen tak Mrtvá květina lásky, hvězdám přechází zrak. Je sama, a to je zlé, dívka, která spí jen tak. Ona pláče... Ona pláče, tiše pláče, ona pláče. Dívka, která spí jen tak. [G7]S matrací na jezírko chodí, vžd[C7]y s matrací nafuk[F7]ovací[B] když skák[G7]ací kamínek jí hodím, je net[C7]ečná a oči odv[Cmi7]rací[F7B] tak be[D7]ze spěchu na svém měchu pluje sem a tam[Gmi] [C7]já ji tiše sleduju a nikam [F7]nechvátám Teď na n[B]osík si lístek d[B7]ala, to aby se ne[Eb]sloupala[Gb7] [B]mám rád[F7] dívk[B]u [G7]s m[C7]odrou matrací[F7B] S matrací na jezírko chodí, vždy s matrací nafukovací dnes připlul k ní Richard Bláha s lodí, má zánovní kajak skládací tak plynou vodním zátiším a Richard klábosí co jí říká neslyším, neb šustí rákosím Pak do písku jí prstem píšu, když jsi hloupá, vem si Ríšu krásná dívko a modrou matrací .1. [Em]Zas mě tu [D]máš, ně[Am]jak se [Em]mračíš [Em]vybledlej [D]smích u[Am]ž ve dveř[Em]ích. S čelenkou z perel svatozář strácíš kolik se platí za vláčnej hřích. .R1. No tak lá[G]sko, co chceš mi [D]říct [Am]máš už perly mož[Em]ná i víc [G]lásko n[D]a co se ptáš, s[Am]víčku zha[Em]sínáš. Nemám lásko co bych ti dal, chtělas' všechno, nebyl jsem král lásko na co se ptáš, perly ve vlasech máš. .2. Tvý horky rty, víc radši ne, nejsou už mý, nejsi má Cher. Něco snad chápu, to ne, to ne, bolí to hořím, jak černej thér. .R2. No tak lásko, kdo mi tě vzal, komu dalas tělo i duši, lásko na co je pláč, když to skončit má. .R1. .3. Chtěla jsi víc pro svoje touhy, já chudej princ, mám jen co mám Co vlastně zbývá jen slzy pouhý ze svatebních zvonů, z nebeskejch bran. .R2. .R1. .R2. .R1. .1. Chci v[D]yprávět vám příběh o jedné dívce s vlasem medov[G]ým, ale j[A7]ak to bylo tenkrát v noci, to se přesně nikdy nedov[D]ím. .2. Já vím jen, že jsem spěchal a řek' si tenkrát: tak si cestu zkrať spodem kolem jezera, kde cestu kříží železniční trať. .3. Tam v záři bílých světel vidím dívku u přejezdu stát, asi něco se jí přihodio, je to v jejím obličeji znát. .4. "Už dlouho tady čekám a ještě nikdo mi nazastavil, odvezte mě, prosím, domů, je to odtud necelých pět mil." .5. Tvář má bílou jako sníh a paže jako mramor šedavý, proč stála tam na kolejích tak sama v černé noci, kdopak ví. .6. "Tam před tím domem zastavte, já za tátou teď musím domů jít," tak zmáčknu klakson, zastavím a čekám, až ji přijdou otevřít. .7. Z chodby v nočním šeru vrhá lampa na silnici zář, "pane, já vám vezu dceru, proč máte tedy zamračenou tvář?" .8. Po dívce pohled stáčím a marně kolem rozhlížím se tmou, vedle mě je místo prázdné stejně jako cesta přede mnou. .9. Ten muž se nejdřív diví, zřejmě tomu, co se dovídá, a zblízka na mě civí, když tichým hlasem ke mě povídá: .10. "Já nevím, milý pane, zda je to mýlka nebo krutý žert, tak nastartujte ten svůj bourák, zmizte odtud, ať vás vezme čert!" .11. "Předevčírem moje dcera zabila se, tak se radši ztrať, pět mil odtud u jezera, kde cestu kříží železniční trať!" .12. Já d[E]odnes tudy jezdím a hledám dívku s vlasem medov[A]ým, /: ale j[H7]ak to bylo oné noci, to se snad už nikdy nedov[E]ím. :/ [D]Jiné žen[Hmi]y snad zkří[G]ži cestu mo[A7]u, [D]budu vzpomí[Hmi]nat na [G]lásku jedin[A7]ou. [Hmi]Nemo[D+]hlo se[Hmi] stát pou[Emi]hou náhodo[F#]u, [Hmi]že jsi byla, [E7]má jediná, [A7]lás[Emi]kou [A7]mou. Proč obraz [Gmaj]tvůj [Emi]nedá [Gmi]srdci spát? Proč obraz [D]tvůj blázni[E7]vě mám rád? Lásko [Emi]má jediná, dívko v [A7]modrém, jsi jen [D]ty a zase [E7]ty a potom [A7]žád[Adim]ná ví[A7]c. Tisíce [Gmaj]žen o[Emi]kolo[Gmi] nás jdou, tisíce [D]hvězd, které zap[E7]adnou. Nad ni[G]mi záři [Hdim]mi jen tvůj [D]obraz mámivý: [H7]Dívko v mod[Emi]rém [A7]buď [D]mou! recit.: Byl už podzim. Kam slunko pohlédlo, zlátlo javorový listí a já se vracel sychravým ránem domů po létech bojů pod vlajkou Spojených států; po Iétech válek hrůzy a vraždění. Hlavou se mi honily děsivý vzpomínky a já přemejšlel o tom, jestli na to všechno budu moci jednou zapomenout. Jestli mám právo se ještě někdy smát. Najednou jsem zjistil, že stojím; stojím uprostřed vypálený indiánský vesnice. Přede mnou v šatech posetejch ranami šavlí Ieží malý ještě ubrečený indiánský děvčátko. Poprvé v životě jsem měI slzy v očích. Poprvé v životě jsem se styděl za svou zem, za lidi kteří nosili její znak a kteří mluvili její řečí. Ne kvůli tomu děvčátku, ale brečel jsem nad tím, nad čím vším musí vJát vlajka týhle země, na který je i tvá krev, malý ubrečený děvčátko z kmene Cheyenne. [D]Čím voněl [Hmi]dým v tvém [G]týpí dívko z [D]Cheyenne nůž zbarvil [G]čerň tvých copán[A7]ků tady [D]končí sny já [Hmi]vím zjara z[G]vonky vyklíče[D]j tam kde brouzdal trávou [G]pár tvých opánk[A]ů. [G]Bílý máš [A7]pléd motýl d[D]o vlasů ti [G]slét chce ti [D]říct d[G]ívko z [D]Cheyenne. [G]Máš v očích [A]zášt vždyť [D]nosím stejnej [G]plášt odpust[D]íš[G] dívko z [D]Cheyenne. Pláčem umazaná tvář a víčka zavřený a talisman co poví kudy jít že byl jen falešnej lhář to už víš a sevřený ústa šeptají že dýl chtěla jsi žít že zvonků věnce plíst znát v horách každej list poslouchej dívko z Cheyenne. Krajem zní tamtamů chór nebe obléklo si flór usínej dívko z Cheyenne. Až přijde někdo z vás tam do těch tichejch míst kde šumí říčka plná kamení tam kde končí jezer hráz uvidíš zvonky kvést a ze dvou kůlů kříže znamení stůj ona spí jenom zlý o nás ví spoutaná dívka z Cheyenne. Dej jí můj vzkaz bude se jí dýchat snáz /:Pozdravuj dívku z Cheyenne:/ .1. T[E]ehdá jednou, nevím [F#mi]sám, kolik[A] let nepovím[E] vám, v Ohio jsem práci v[F#mi]zal, dobrej[A] bůh ten den mi [E]přál. R1)Byl jsem [F#mi]kovboj, jenž se [E]smál, byl jsem [F#mi]kovboj, jenž si [E]h[A]rá[E]l. .2. Jednou z rána, den už stál, vyjet jsem se přichystal. Bryčka lehká přijela k nám a s ní dívka jak anděl sám. R1) .3. Hlavu svojí zmatenou skloním v pozdrav pojednou. Pak už vyšel rančer sám, tebe dcerko vitám k nám. R2)Pohled očí jenž mi přál, pohled očí tolik hřál. .4. Každej večer jsem pak stál, okno její jen vídal. Po pár tejdnech nebyl sám, lásky oheň vzplanul nám. R1) .5. Jednou mi smutně povídá, léto končí, město volá. Za vědou zas musím jít, cítil jsem, jak budu žít. R3)Teď jsem kovboj, jenž se smál, dívka s láskou zmizela v dál. .1. [A7]Jsem ja švarná [D]dívka z mlejna, [A]všem hochům se [Ddim]lí[D]bím, [A7]ale žádné[D]mu své srdce [E]přece neza[E7]slí[A]bím. [E], [A]Z Čás[A7]lavi i [D]ze [C]hrudimi, [A7]z Tábora i [Ddim]Pís[D]ku přichá[D7]zejí [G]námluvníci v [A]zápotockou [A7]vís[D]ku, [D7]přichádzejí [G]námluvníci v [A]zápotockou [D]ví[G]s[D]ku.[A7D] .2. Jeden ústa obdivuje, druhý chváli oči a třetí se jako holub po mé nožce točí čtvrtý ptá se pana otce, co as chystá pro mě /:pátý ptá se panímámy, jak jsem správná v domě:/ .3. Deset jich po celém domě po mých ctnostech bádá ale žádný se mě neptá, mám-li já ho ráda Přijďte, milí hoši, přijďte z celé české země /:dostanete všichni prázdné košíčky ode mě:/ [Emi]Kolikrát jsem stál tam, před tím [A7]krámkem, kde mě [C]hřál i [Emi]mráz. V myšlenkách jsem kráčel starým [A7]zámkem, jenom [C]já a [Emi]čas. [C]Kolikrát, když slunce vlídná [D]zář zlátla, [Hmi]ze starého rámu dívčí [Emi]tvář mě zmátla, [Ami]dívčí tvář, jak růže ukry[D7]tá v šál okro[G]vý[C]-ý[G7]-ý. [C]Čekal jsem, že dá mi zname[D]ní, zbytečně, [Hmi]dívala se na mé trápe[Emi]ní netečně, [Ami]přesto jsem ten obraz toužil [D7]mít v podkro[G]ví[C]-í[G]-í. [H7] Přišel náhle pán a obraz koupil, snad jí má teď rád. Jen já vím, že vůbec neprohloupil a nemůžu spát. Nehledám už úsměv neměnný z plátna, tahle krása bývá u ženy málo platná, sny, že dívku láska oživí nám pominou-ou-ou. K obrazům snad můžeš lehce vplát, je zvláštní, nemohou ti zpátky lásku dát s tvou vášní, malíři mi tohle rouhání [D7]jistě promi[G]no-o-o[C]-o-o[G]-ou. [G7] Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátne pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne, nemusí mít ani nádherný šál okrový. Nečekám už tajná znamení, zbytečně, teď už vím, kde láska pramení skutečně, teď už vímn, že na mé znamení odpoví. Lá-la-la-la, lá-la-la-la-lá, lá-la-la, lá-la-la-la, la-la-la-lá, lá-la-la. Lá-la-la-la, la-la-la-lá, la-la-la-lá. [G][Ami][G][Ami] [Ami7]Už je tomu skoro rok, co jsem tě [C]po všech čertech hledal jako [Ami7]zámínku jsem si vzal vypůjčenou [G]knihu. S tou [Ami7]knihou po dpaží jsem jak [C]vytrvalec denně běhal [Ami7]co kdybych tě náhodou potkal, to se [G]stává na na ná [F]Tebe a [D7/4]tvůj [G]dům, [F]tebe a [D7/4]tvůj [G]dům [Ami]Zvláštně voněl celej svět, tvoje [C]slova, prsty školní křídou, [Ami7]sešit, penál jak by smet zněl tvým telefonním [G]číslem na na ná školník [Ami7]dávno zamet tenhle dvůr a já v [C]saku kouzelníka z pouti [Ami7]potkávám tě na každým kroku za výkladní [G]skříní na na ná [F]Úsměv [D7/4]na pár [G]dní, [F]úsměv [D7/4]reklam[G]ní [Ami7]V cestě stál nám jenom strom, tvoje [C]poslední a jediná šance [Ami7]pod ním se válelo v prachu jabko, snad právě [G]spadlo na na ná [Ami7]tak romanticky [G]začína většina příběhů a [C]náš tak bohužel nezačal [Ami7]ale mohla jsi to jabko zvenout ze země a utřít z něho [E7]prach a špínu, prach a špínu [A7]Nevšímam si tvých domovních vrat [E7]u kterých mě kdekdo viděl stát [A7]hvězdy paví očka tajných snů [E7]dávno už jsem přestal počítat [A7]ale jako by to bylo včera [D]jestli ještě vůbec vzpomínáš [F]Hvězdou [D7/4]chceš se [G]stát, [F]hvězdou [D7/4]chceš se [G]stát? Už je tomu skoro rok, co jsem tě po všech čertech hledal jako zámínku jsem si vzal vypůjčenou knihu. tak romanticky začína většina příběhů ale náš tak bohužel aniŹ neskončil ale mohla jsi to jabko zvenout ze země a utřít z něho prach a špínu, prach a špínu .1. D[Cmi]ívky chodí v šatech z kr[G7]epdešínu [Cmi]a já se z těch dívek d[G]iv nepominu, [Fmi]oči navrch hlav[G7]y, já nechci do Opav[Cmi]y.[G7(-)] .2. Co má být ukryto, ať je, kruci, skryto, kdopak má vydržet tohleto neurčito, tyhlety siluety devatenáctiletý. .R: S[Eb]unday, M[Bb]onday, kl[Cmi]apky na oči si, chlapče, n[G7]andej, zatracený krepdeš[Fmi]ín, život [G7]už mě netěš[Cmi]í. .3. Představa, co by bylo, kdyby bylo, no vážně, koho by to nezabilo, a tak teď sebou hážu a usnout nedokážu. .4. Jen jsem prošel městem, a jsem groggy, zavolejte, prosím, psychology, trpí moje ego, krucinál himlhergot. .R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej, zatracenej psycholog, copak já jsem ňákej cvok? .5. Na vině je moje fantazie, nedá mi pokoje, furt do mě ryje, kreslí černou tuší, co jenom matně tuším. .6. A já, abych řek' pravdu, toho tuším hodně, fantazie kreslí věrohodně, troufne si na cokoli, má totiž na to školy. .R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej, zatracená fantazie, člověk klidně nepožije. .7. Slunce koncem léta bývá rozžhavené a holky v krepdešínu jsou jako pod rentgenem, lepší je doma seděti, máš-li ženu a dvě dět[C]i. [A][E][D][A][G][D][E][A] V [G]pátek Forda [D]nahodím a [A]jedu z lesů ven lokty opřít o barovej stůl v krámě whisku dokoupím co vyschla za tejden Mouku, cukr, petrolej a sůl (r): [D]Všude spousy dívek Všude [G]spousty cizích žen [C]Město hučí jako včelí [A]úl [G]Všechny nosí [D]džíny, všechny [A]pořád spěchají [G]Zjeví se a [D]mizí bůhvi [A]kam [G]V šedomodrým [D]nebi hledám [A]hvězdu potají [G]Ulice se vlní jako [A]laň (r): Jedna se mi zdála jiná, jedna jediná Možná ale že to byl jen klam Já se rozběh za tou hvězdou vůbec nevím proč Městem chodím v jejích šlépějích Hledám ráj či peklo prostě věčnej kolotoč Svět je plnej marnejch nadějí [D]Náhle stojí přede mnou má [G]vyzývavou tvář [C]V očích jenom pobavenej [A]smích .. [E][D][A][G][D][E][A] Vím že tu mou nenajdu i kdybych hledal dál Vím že někde bloudí jako já .. Vím že jednou potkám holku o kterou bych stál o které se po nocích mi zdá Teď už jenom naložím ten Petrolej a sůl Pernej tejden před sebou zas mám V pátek Forda nahodím a zas vyjedu ven lokty opřít o barovej stůl v krámě whisku dokoupím co vyschla za tejden Cukr, mouku, petrolej a sůl (r):Všude spousy dívek Všude spousty cizích žen Bez lásky je z člověka jen vůl .. .1. [D]Odváž[Emi]ejí dl[F#mi]ouhý vlaky m[Emi]oji lásku, v č[D]erným r[Emi]ámu v[F#mi]isí j[Fmi]ízdní ř[Emi]ád a v trávě čt[A]yřlístek se pro nás někde skr[D]ývá[Emi].[Bb][A][(D)] .2. Najdeš možná zašlápnutou sedmikrásku, až zůstaneš na kolejích stát, poznáš, že po ránu se jazz tak špatně zpívá. .R: Zn[F]áš mý bl[D]ues, [F]obyčejný, tichý bl[D]ues, st[Emi]ále zn[F#mi]í, když n[Hmi]ocí bloudí V[Bbmi]elkej v[A]ůz. .3. Nad tratí se ranní mlhy povalují, v očích dálku, přijdeš mi sbohem dát, proč každá láska vždycky končí nějak divně? .4. Hvězdný dráhy prosba moje nespomalí, poslední už píseň začli hrát a můj jazz po ránu teď nezní nijak vlídně. .R: .R: .5. Marnej pláč a marný moje zaklínání, každá cesta jednou konec má a v jazzu utopím tu svoji divnou lásku. [F]Zvířata v Zoo líně se válí oči přimhouřený Dokola chodím v duchu se tážu o čem že to přemýšlí [B][C] [F]Je to záhadné ... A já někdy přání mám jaké je sdělím vám Jenom na chvíli jenom okamžik z druhé strany být mříže uchopit jenom se dívat na zástup ten co kolem chodívá Jen tak se válet oči zamhouřit anebo jen prostě spát Krmení dostat starosti žádný a nemít proč mít strach Bylo by to fajn ... Jenže všechno háček má jaký tohle řeknu vám Já se narodil v kleci jménem Svět plný problémů a tak nemůžu dlouho vydržet na místě kde zvolna nuda ubíjí Raděj vykročím projdu vrátnicí možná zaváhám hlavou otočím rukou zamávám krokem nejistým půjdu zase domů k vám ... [E]Mám [F]dnes [E]nějaké [F]divné [E]tuše[F]ní,[GB] že na mě z rohu cizí hlava kouká. Mám dnes nějaké v uších hučení, to vítr tajemnou si píseň brouká. [B]Já [A]jsem [B]strašpy[A]tel, [F]co [E]když [F]Luci[E]fer [C]na [H]mě [E]tam [C]čí[H]há. Mám dnes nějaké divné tušení, že vlkodlak se za mnou tiše plíží. Cítím dnes v zádech divné mrazení, snad klekánice kolem domu slídí. Já jsem strašpytel, ze všech strašidel děsnou hrůzu mám. [Ami]Sýčků houkání, [Hmi]hrůzu nahání, [C]přízrak se blíží, [D]cítím se jistý, [E]jen pod peřinou. Mám dnes nějaké divné tušení, že do močálu bludička mě láká. Mám dnes nějaké v nohách brnění, to bude tím, že asi už se smráká. Já jsem strašpytel, co když Lucifer na mě tam číhá. Sýčků houkání, hrůzu nahání, přízrak se blíží, cítím se jistý, jen pod peřinou. Mám dnes v hlavě podivné bolení, a všude vidím oči které září. Cítím se zle a mírně zpocený, ten pán dole se ale divně tváří. Já jsem strašpytel, ze všech strašidel děsnou hrůzu mám. .1. St[G]áváte-li, stáváte-li č[D]asto u trat[G]í, a vídáte-li hřívy koní, kd[F]yž bez oprat[G]í mizí cvalem dlouhou plání j[C]ako dívčí pláč, j[F]á to d[G]obře znám, js[D]em divnej hr[G]áč, j[C]á to d[G]obře znám, js[D]em divnej hr[G]áč. .2. Dáváte-li, dáváte-li sbohem láskám svým a říkate-li dívkám často "já už odcházím", kouřový vlak vozí vás se srdcem bolavým, já jsem divnej hráč, tak já to vím, já jsem divnej hráč, tak já to vím. .1. K[C]aždej svoje dveře s hrůzou zamyká, vap ta dap ..., kd[F]yž slyší, jak z kopců do údolí proniká, vap ta dap ... .R: Ten J[G]ackův smích, ten divnej řev, při kt[F]erým v žilách tuhne krev, divnej sm[C]ích, kr[F]utej sm[C]ích.[FGCFGC] .2. Mnohej honák s kulkou v zádech z koně slít', vap ta dap ..., aniž tušil, že zas pastvinama bude znít, vap ta dap ... .R: .3. Tak už Jacka chytli, bude konec potíží, vap ta dap ..., do noci však vříská z okna za mříží, vap ta dap ... .R: .4. Z větví borovice visí ztuhlej Jack, vap ta dap ..., nebude už více pastvinama znít ten skřek, .R: .5. Když však někdy vlci vyjou na měsíc, hoů ..., ozývá se z kopců, kde stojí pár borovic, vap ta dap ... .R: .1. J[Ami]el krajem divný kn[C]íže,[Ami] a ch[G]rpy povadl[Ami]y, když z prstů koval mř[C]íže[Ami] a z paží zábradl[E]í, /: on z vl[Ami]asů pletl dr[G]áty, m[Ami]ěl kasematy z dl[G]an[F]í,[E] [Ami]a hadry za broká[G]ty, zl[Ami]á sl[G]ova místo zbr[Ami]aní. :/ .2. Kam šlápl, vyrůstaly jen ocúny a blín, když slzy nezůstaly, tak pomohl jim plyn, /: hnal vítr plevy z polí a Kristus křičel z kříže, když rány léčil solí ten prapodivný kníže. :/ .3. On pánem byl i sluhou, a svazek ortelů si svázal černou stuhou, již smáčel v chanelu, /: a hluchá píseň slábla, když havran značil cestu, již pro potěchu ďábla vyhlásil v manifestu. :/ .4. Měl místo básní spisy a jako prózu mor a potkany a krysy a difosgen a chlor, /: měl klobouk z peří rajky a s důstojností snoba on vymýšlel si bajky, v nichž vítězila zloba. :/ .5. Měl pendrek místo práva a statky pro gardu, v níž vrazi řvali sláva pro rudou kokardu, /: on lidem spílal zrádců, psal hesla do podloubí, v nichž podle vkusu vládců lež s neřestí se snoubí. :/ .6. Dál kníže nosí věnce tou zemí zděšenou, on strach má za spojence, jde s hlavou svěšenou /: a netuší, že děti z té země, v které mrazí, prostě a bez závěti mu jednou hlavu srazí. :/ Na holé skále jeden kvítek vyrůstá, jako když dětský smích zazní do nejista. Podej mi ruku, nohy se do bláta boří, a v koutě hoří svíce jako život náš. Jdeš po schodech dolů a chůzi neslyšíš, tam dole pod světem lásku neuvidíš. Havrani se slétají, není co sbírat, není proč lhát, známe jenom sebe. Větve stromů prý zpívají, ale kde je vzít. Lidi se prý rádi smáli, proč je přešel smích, chce to umejt špínu. Na holé skále jeden kvítek vyrůstá ... .1. V[C]íte, mladí lidé, je to d[Cmaj7]ivný rok, p[Fmaj7]ořád taková z[Bb]ima[C#], v[C]oda vzala lávku př[Cmaj7]es potok a čl[Fmaj7]ověku je nějak divně i m[Bb]ezi svým[C#]a. .2. A ani sad letos nerodil, spousta stromů uschla, dlouho jsem zase marodil, vzácná semena květin mi stuchla. .R: J[C]e to divný rok, n[Cmaj7]evzešlo to, co se zasilo, p[Bb]ůda je nějak otráv[C#]ená, to nikdá n[C]ebylo, nebylo, nebylo, nebylo, n[Fmaj7]ebylo, to nikdá n[C]ebylo, nebylo, nebylo, nebylo, n[Fmaj7]ebylo. .3. Tam vzadu vykáceli sad, kořeny vyhodili do povětří, viděl jsem je tu už tolikrát, pokaždé je Alan znovu zvětří. .4. Přál bych vám je vidět, jak se ti chlapi přitom smáli, a při té letošní bídě i živé stromy podřezali. .5. Napřed říkali v dědině, že tam prý má vést silnice, a pak se jeden v hospodě podřek' bábině: bude tam střelnice. .R: Je to divný rok, suché nebe vody upilo, tři studně museli zasypat, to nikdá nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, to nikdá nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo. .6. Včera jsme ztratili souseda, prostě se nevrátil z města, a kdosi se jeho sestry ptal, jestli ho někdo nehledal. .7. A pak se tak divně podíval a řekl:"Takže nebyl tady," no a ptát se přestal, nezávidím vám, že jste mladý. .R: Je to divný rok, suché nebe vody upilo, tři studně museli zasypat, to nikdá nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, to nikdá nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo. .*: C[F]o mu na to člověk říct m[C]á: t[F]o se vám, dědo, jenom tak zd[C]á, v[Bb]idíte příliš moc m[C]uch a m[F]áte jen zbytečný str[Ami]ach, z[Bb]ase se pročistí vzd[C#]uch, píšou to v n[C]ovinách[Fmaj7].[CFmaj7] .8. Na okno mi přilétají holubi a hlavy vám mají tak lysé, to cítíte blízkost záhuby, ale člověk nic nedozví se, nic. .9. Bojíme se jen strašáků, něčeho z hlavy něčí, ale nepřivedou nás ke strachu doopravdická nebezpečí. .R: To nikdá n[C]ebylo, nebylo, nebylo, nebylo, n[Fmaj7]ebylo, to nikdá n[C]ebylo, nebylo, nebylo, nebylo, n[Fmaj7]ebylo, to nikdá n[C]ebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo, nebylo ... [D]Mokrý rosou [Es]chci si [C]vzpomenout jen prázdno v hlavě stále nalézám kde jsem se tu vzal a co se vlastně děje unavené tělo a v ústech divný pocit potrhané šaty a kde mám vlastně boty hledám zbytky vzpomínek a nacházím jen poušť jen jedno vím - že byl včera úplněk a když všechno začlo, že jsem nebyl sám !! [D]Měsíc vzhůru stoupá [B]temnou tichou nocí [C]zas to začlo znova [D]zápas zla a dobra Měsíc tiše září tichem těch zlých nocí plných strachu temna on stoupá dál !! Kde se tu vzal ten pocit síly a kam se poděl lidský strach zase se dějou divný věci a všechno má jiný tvar jiné barvy - jiné pachy a chci běžet dál a dál chce se mi letět nocí děsů a narůstá mi kůže vlků !! Slunce vzhůru stoupá jasným novým dnem pryč je doba pověr kdo by tomu věřil stál jsem bosý v trávě dýchal z plných plic pak jsem kouknul dolů spatřil ruce svý ! NE NE !!! .1. /: J[Ami]á viděl d[Dmi]ivoké k[Ami]oně, b[C]ěželi s[Dmi]oumrak[Ami]em, :/ vzd[Dmi]uch t[Ami]ěžký b[Dmi]yl a divně v[Ami]oněl t[Fdim]abáke[F]m, vzd[Dmi]uch t[Ami]ěžký b[Dmi]yl a divně v[Ami]oněl t[E7]abák[Ami]em. .2. /: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :/ /: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :/ .3. /: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :/ /: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :/ .4. /: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :/ /: milování je divoká píseň večera. :/ .5. /: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :/ /: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :/ .6. /: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :/ /: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :/ Já viděl divoké koně ... [Ami]Hulí, nadává na [C]kornatění žil, [G]kleje, nasává [D]divokej Bill, [Ami]hulí, nadává na [C]kornatění žil [G]divokej [D]Bill, divokej [Ami]Bill. [Ami]Tak si dej jedno[C]vokej plešatej, patříš [G]tetě zubatý, už ti [D]šlape na paty, šlape ti na [Ami]paty, [G][Ami][G] [Ami]je je je jedinečnej [C]přepychovej, [G]tak se schovej kotě, [D]přejede tě, vojede [Ami]tě, zbejvá ho [C]ještě mini[G]málně jak [D]psa do deště vyhnat, bude [Ami]viset [C]přepychovej, [G]tak se schovej kotě, [D]přejede tě, vojede [Ami]tě, [Ami]pak přišel čas platit, [C]žrát co nadrobils, [G]za to jak žils měl ses [D]radši ztratit, [Ami]papírový boty, [C]aby tě čert vzal, [G]tvý noty koroner [D]psal, koroner [Ami]psal. .1. Dál za voz[C]em sp[F]olu šl[C]apem, někdo r[F]ád a někdo zm[C]aten, kdo se vr[F]ací, není sá[Emi]m, je to v[Dmi]ěc, když pro nás v[F]oní z hor div[C]okej t[F]ymi[C]án. .2. Léto, zůstaň dlouho s námi, dlouho hřej a spal nám rány, až po okraj naplň džbán, je to věc, když pro nás voní z hor divokej tymián. .R: Podív[F]ej, jak málo st[C]ačí, když do v[F]ázy natrh[Emi]ám bílou n[Dmi]ocí k milov[F]ání z hor div[C]okej t[F]ymi[C]án. .3. Dál za vozem trávou, prachem, někdy krokem, někdy trapem, kdo se vrací dolů k nám, je to věc, když pro nás voní z hor divokej tymián. .R: .1. Když [C]horkou nocí [B]běží [C]stádo divokých [A7]koňů [D]volně bez o[C]těží, [B]volně po ka[A7]ňonu. .R: Já [D7]nemohu, nemohu spát, [G7]musím se na cestu dát. V ži[C]lách mi zvoní krev [B]divokých koní a [Ab]do uší hučí jak vodo[G,]pád,[G7] [G7]la-la-[As]lá, lá-la-la, la-la-[G7]lá, la-la-[Fmi6]la-la-la-la, la-la-la-la-[G]lá la-la-[Ab6]lá, lá-la-la, la-la-[G7]lá, la-la-[Fmi6]lá, la-la - [Ab]lá la-la - [D7]lá, [G]jupi-[D7]jáj, [Hmi7]jupi-[E]jou .2. [D]Jak [C]řeka v době [B]tání, [C]když se v peřejích [A7]řítí není k osedlání, kdo chce volně žíti. .R: .3. A nikdo nezastaví stádo když nocí pádí, koho z vás to baví, ten ať se se mnou vsadí, .R: Že nemohu, nemohu spát, musím se na cestu dát. V žilách mi zvoní krev divokých koní a do uší hučí jak vodopád, la-la-lá, lá-la-la-la-la-lá, la-la-lá, la-la-lá, la-la-lá, jupi-[D7]jáj, [G]jupi-[C]jou, [G]jupi[C]jou. .1. V mysli sám si jen tak povídám kdo mou duši oživí ? Dnes už vím , že lepší je jít dál ať mi všichni závidí ! .2. Můžu říct , že hodně lidí znám kdo z nich mi jen odpoví ? Všechno mít , když uplyne můj čas vyhraje , ten kdo vydrží ? .Ref.: Kdy se vrátím tam do Karolíny , nechci být na světě sám . Můžu jenom chtít náklonost mé Dixi - tu znám ó , Dixi rád Tě mám . solo mandolina viz. ref. .2. Jak s tím žít , když v hlavě zmatek mám když pro oči nevidím Ptám se dál , kdy se vrátím k Vám jak to všechno vydržím ? .Ref.: Kdy se vrátím tam do Karolíny , nechci být na světě sám . Můžu jenom chtít náklonost mé Dixi - tu znám ó , Dixi rád Tě mám . .solo banjo viz . ref. .Ref.: Kdy se vrátím tam do Karolíny , nechci být na světě sám . Můžu jenom chtít náklonost mé Dixi - tu znám , tu znám ó , Dixi rád Tě mám . .mezihra : [CDG] .sloka : [AmiGDCGAmiGCD] .Rf: [GCAmiDCDEmiCDGCAmiCDG] .1. Když js[G]em byl ještě malý, táta mi vypráv[C]ěl, že l[D]ásku dneska nepoznáš, i kdybys, chlapče, cht[G]ěl, tak já se jednou vypravil do města v Mexik[C]u a kr[D]ásnou dívku náhle uvid[G]ěl. .R: Sv[G]ý dlaně má bílý jako sn[D]íh, kterej padá z nebe ve větv[G]ích, ta musí bejt má, jo, ta musí bejt m[C]á, ta, c[D]o má dlaně bílý jako sn[G]íh. .2. Bezmocný jsem se skrýval v putyce v podkroví, whisky ve skle míval, přemýšlel jen o ní, pak se náhle objeví a stoly obíhá, říkám: chci tě mít k zbláznění. .R: .3. Vona mi pak povídá, že bych se jí vzdal, kdybych všechno věděl, na nic bych nečekal, že prej velký hříchy má, a to se počítá, teď abych se domů vrátit bál. .R: Svý dlaně má temný jako dým, kterej padá z nebe jako stín, ta nemůže bejt má, ne, nemůže bejt má, ta nemá dlaně bílý jako sníh .R: .1. [E]Měl jsem se radši usadit, když [A]dostal [H7]jsem ten [E]šek. Čert ví, kdo mi to poradil, kou[A]pit si [H7]Paper [E]back. [A]V tý knížce jsem se dozvěděl, jak zlato hledat [E]mám, [E]tak jsem se jednou rozhodnul, a [A]to vám [H7]poví[E]dám. .R: Byla to dlou -[Edim] há [A]cesta a já byl [H7]stále [E]sám. Vzdálená bí -[Edim] lá [A]města a posle[H7]dní můj [G#]flám a [A]já nevěděl, [H]zda se vrátit [E]mám .2. Pak se kůň jednou zastavil a nechtěl dále jít. Ke stromu jsem ho postavil, abych měl chvíli klid. Pod tím stromem jsem zakopnul a zlatý podloží, tak jsem to všechno vykutal a šel na nádraží. .R: Byla to dlouhá cesta a já byl stále sám... .3. Jedu v nákladním vagonu a mám pořádnej hlad. Prachy jsou všechny v talónu a kůň mi vedrem pad. Až přijdu zase do báru a whisky budu chtít, koupím si radši kytaru abych zas neulít. .R: Byla to dlou -[Edim] há [A]cesta a já byl [H7]stále [E]sám. Vzdálená bí -[Edim] lá [A]města a posle[H7]dní můj [G#]flám a [A]já nevěděl, [H]zda se vrátit [E]mám a [A]já nevěděl, [H]zda se vrátit [E]mám .1. Dlouhý [C]průvod se k[C7]routí[F] kolem náměs[C]tí já stojím sám a doufám, že jen s[G7]ním, to a[C]uta tvých [C7]přátel zp[F]átky mi tě [C]vezou vedeš průvod dlouhých [G7]černých limuz[C]ín. .Ref: [C7]Když [F]viděl jsem tu zprávu v noviná[C]ch já pak četl těxh pár řádků jako v t[G7]mách [C]alkohol a [C7]volant víc [F]říkat nemus[C]ím, teď vedeš průvod dlouhých [G7]černých limuz[C]ín. .Recitace: Když jsi odcházela, říkala jsim že se jednou vrátíš v krásném velkém autě, černém jako stín. Jistě jsi tenkrát netušila stějně jako já, že to bude právě v té v té nejčernější z černých limuzín. .Ref2: Já vím, že svět se točí dál pryč jsou chvíle, kdy se nám tak velkým zdál, dnes celý svět se vešel i s mým srdcem zlomeným |:do té první z dlouhých černých limuzín.:| Možná jsem ti něco dal a možná jsem ti něco vzal ty jsi moje sladká, dlouhá chvíle krásně nevinná a tak dál jednou se mě budeš ptát jestli tě mám ještě rád ale já ti budu věrnej jako díra v botě, kterou nejde zavázat tak nečekej že zůstanu stát a pojď si dolů k vodě se mnou zazpívat Možná se ptáš co bude dál ale já jsem ti nic nesliboval asi budeš čekat pěkně dlouho na ten velkej ideál budeš stejně žít co to dá a vůbec nejsi jediná na svý nekonečné dlouhý marný pouti tak jak jsem ji poznal i já tak nečekej, že zůstanu stát a pojď si dolů k vodě se mnou zazpívat ještě jednou spolu nahoru a dolů můžeme si v klidu lhát že nám bylo krásně a bude na co vzpomínat kápo 1) předehra : [C][Dmi] Tvoje [Dmi]ruce [Emi]pevná [C]hráz tvoje [Dmi]oči [Emi]vory na [C]řekách tvoje [Dmi]vlasy [Emi]oheň na [C]vodě tiše doho[Dmi]ří [G7] a přijde [F]dlouhá [G]dlouhá [C]dlouhá noc a přijde [F]dlouhá [G]dlouhá [C]dlouhá noc a přijde [F]dlouhá [G]dlouhá [C]dlouhá noc [Dmi][Emi][C] a [Dmi]slova [Emi]jizvy na [C]dlaních stokrát [Dmi]znova [Emi]naplněnej [C]hřích naše [Dmi]cesta [Emi]plamínek na [C]vodě tiše doho[Dmi]ří [G7] a přijde [F]dlouhá [G]dlouhá [C]dlouhá noc a přijde [F]dlouhá [G]dlouhá [C]dlouhá noc a přijde [F]dlouhá [G]dlouhá [C]dlouhá noc [Dmi][Emi][C] 6 x : [F][G][C] [Cmi][Fmi][B][Es][As][Fmi][Cmi][G] Recitatív: Víš mně se taky stýská a najednou zdá se máme proč znovu se znát A je to fér že právě nám bude (r): [Cmi]Dlouhá noc [Fmi] [B]Dlouhá noc [Es] [As]Dlouhá noc [Fmi] [Cmi][G] [Cmi]Už blízko se [Fmi]blýska a [B]něco ti [Es]říká vstaň a [A]schoď máš toho [Fmi]dost a byl si [Hmi]příliš dlouho [G]sám [Cmi]Mně taky se [Fmi]stýska a [B]najednou [Es]zdá se máme [As]proč znovu se [Fmi]znát a je to [Hmi]fér že právě [G]nám bude (r): [Cmi]Dlouhá noc - a pak [Fmi]nádherně hrá hodně [B]dlouhá noc - nikdo z [Es]nás nejde spát tebe [Cmi]mít je to co chci [Fmi]nejvíc A [G]právě nám teď dlouhá noc začí[Cmi]ná. A není to zdání já s tebou chci zůstan stůj co stůj Dotyky tvý zas ve mně výbuch způsobí Zní bez přestání a čas kolem nás je můj a tvůj Jak budem chtít taková láska může být. (r): Úúúú... (r): .1. Stála [F#m]na břeh[E]u tvář [C#m]anděl[F#m]a, nahá v p[Hm]ísku p[C#m]obřež[F#m]í. Z pásma dešťů s[E]em nocí l[C#m]etěl[F#m]a vyplout l[Hm]étem [C#m]z otěž[F#m]í. A chl[A]apec, co vedle ní st[E]ál v ranním př[C#]ílivu krále v[F#m]od,[E] řekl: m[D]ami, chci jak táta b[Hm]ýt Tv[C#m]ůj lodiv[F#m]od.[E] .Ref.: D[A]louhá rovná pl[E]áž podá ž[D]ár a sůl, v ní [A]umí dávno č[E]íst jak v novin[F#m]ách,[D] Je zl[A]atá plná sl[E]unce co k[D]áže půl na slunečních hodin[A]ách. .2. Náhle cítila jak voní vřes, kde cinká kostelík, její dívčí svět kdysi změnil kněz a dnes ví o kolik. A chlapec, co do písku psal v ranním přílivu krále krás, řekl: mami, chci jak táta být Tvá zeď i hráz. .Ref.: .Ref.: předehra ( i sóla ): [E][C#mi][H][A][H][C#mi][H][A][E/H][H][E][A/E][E] Dlouhá [E]řeka s jménem tvým dlouhá [C#mi]řeka co má [H]posvátnej [A]cíl a když [A]slzy z [H]nebe přines [C#mi]déšť[H] [A]ten svůj [E/H]úděl [H]musíš [E]nést[A/E][E] Dlouhá řeka s jménem tvým dlouhá řeka co má posvátnej cíl až nám pánbůh zavře tenhle krám dlouhou řekou půjde každej sám Dlouhá řeka jméno má její cestu každej dobře zná její příběh napsal život sám když se kroutí nevíš kudy kam Dlouhá řeka proudy dní jednou příjde i ten poslední dlouhá řeka každá má svůj cíl pak si řekneš žil jsem jak jsem žil Dlouhá řeka s jménem tvým dlouhá řeka co má posvátnej cíl až nám pánbůh zavře tenhle krám dlouhou řekou půjdeš sám dlouhou řekou [E]půjdeš [H]sám [A][E] Dlouhej den už ruku zvedá aby slunci protáh stín Ta černá noc na sebe čekat nedá do oblohy vráží klín ve kterým se hvězdy jasně třpytí i když ještě svítí slunce támhle za horou Kdyby si dlouhej den pamatoval kam dal ráno dýmku svou Protože dlouhej den má kamaráda kterej s ním jde voblohou To bílý slunce na něj pozor dává kam zas schoval dýmku svou protože den z ní pouští mraky a slunce celý vlaky pak energii vysílá aby ty tlustý mraky rozehnalo a mohlo svítit do piva [Hmi]Nebe padá někam k ránu [D]a svírá. [Hmi]Bílá ovce černou vránu už [D]sbírá. [Hmi]Oči promarněnejch plánů, jsi [D]bílá. [Hmi]Z dobře oblečenejch pánů [D]jde síla. (r): Končí už [Emi]dlouhej flám, jen já tu [G]zůstávám. Kam teď [D]mám dál jít? Jak bez tvejch [Emi]kouzel žít? [G]Dlouhej dík, magickej [D]spl[A]ín. Prach, co asi nemá stání, se zmítá. Den, co v rozletu mi brání, mě vítá. Jenom jedno varování a svítá. (r)2: Končí už dlouhej flám, jen já tu zůstávám Kam teď mám dál jít? Jak bez tvejch kouzel žít? [D]louhej dík, magickej splín. [D]Čím dál víc, Zakletej [Emi]čím dál víc. [G]Kouzelník mizí jak [D]st[A]ín. (c): [F#mi]Sám nemám sílu. Už to [G]nejde dál. Nejde [Hmi]stát, nejde [G]spát, co bych to [D]hrál. (r)2: Zas jen já zůstávám. Ptám se tě vážně, kam... Kam teď mám dál jít? Jak bez tvejch kouzel žít? Dlouhej dík. Mizíš jak dým. .1. K[A]dyž budeš hodná naučí[D]m tě číst naučím tě čí[G]st mezi ř[A]ádky pokušení z[D]náš tak zapom[G]eň cestu zpá[A]tky hmm cestu [D]zpá[G]tky .2. N[A]aše noc je mladá vane jižní ví[D]tr papírový kří[G]dla vzduchem ví[A]ří řekni co bys r[D]áda než nám r[G]áno plány z[A]kříží .R. Půjdem neko[D]nečně dlouhou sameto[G]vě černou t[A]mou Půjdem neko[D]nečně dlouhou sam[G]etově černou P[A]am pam tyda pam - d[D]ám si ruce do [G]kapes p[A]am pam tyda pam - d[D]louhej kouř a [G]pohoda jazz p[A]am pam tyda pam - ne[D]štěkne po mě[G] ani pes p[A]adám a nevím kam - ne[D]čekej, že ti za[G]volám .3. Když budeš hodná moje hodná holka ukážu ti všechny svoje tajný skrýše poletíme vejš chvíli budem řvát chvíli budem tiše úplně tiše Vezmu si tě celou budem se mít rádi a když ne tak se ti něco zdálo a když budem chtít šlápnem na zmizík všechno bude málo .R. .1. Už dl[D]ouho nejel ž[Emi]ádnej vlak, já l[D]ežel v náspu j[Emi]enom tak p[D]od zpola vyvrác[Hmi]enou tabul[Emi]í,[A] tam n[D]ápis dávno sl[Emi]oupal čas, kde js[D]em, to věděl j[Emi]enom ďas, a j[D]á hladovej cp[Hmi]al se hrstí h[E7]ořkejch bobul[A7]í. .2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním byl slyšet divným nádražím, já v týle cejtil strach, co do mě vjel, dva muži, mladší pozdravil a starší žertem:"Copaks' pil a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" .R: T[D]ak rád já ruku svoji vložil d[Hmi]o dlaně, co ke mě vzt[E]áh', č[D]ert vem, co dávno už jsem prožil, z[E7]ase stojím pevně na noh[A]ách. .3. Tak jsem jim teda všechno řek', jak vydal jsem se hledat flek a chtěl se domů vrátit jako král, jak na dráze jsem zprvu dřel a ztrhanej jel na sever a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. .4. Já rozmejšlel se spoustů dní: mám chytit si vlak nákladní, anebo pod něj lepší byl by skok, vždyť na něm čertví kam bych jel, ale pod ním nic nevěděl, co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok. .R: .R: .1. Tu p[G]artii neměl já s osudem hrát, tu n[D7]oc v ulicích smrtící [C]výstřel p[G]ad'. .2. Vrah v mlze zmizel, ale já blízko byl, když [D7]džíp policejní [C]mě zasta[G]vil. .3. Tu partii začal já s osudem hrát, když s jednou ženou byl jsem a lásku krad'. .4. Tím ránem mlhavým jsem od ní šel a její muž, můj přítel, to nevěděl. .R: Už č[C]as to sv[G]ál, už n[C]ech to sp[G]át, dl[C]ouhý černý z[G]ávoj nech n[C]ad tím vl[G]át, já nemoh' tenkrát d[C]ělat nic v[G]íc, pr[C]avdu nesm[D7]ěl jsem ř[G]íct. .5. U soudu pak já neměl strach, však má tvář je tatáž, co prý měl vrah. .6. Soud řekl "vinen" a já vinen byl, jenže něčím jiným, než mě obvinil. .7. Můj přítel nic neví už navždycky, mý ústa zamkne křeslo elektrický. .8. A jestli se můj příběh ti nezdál snad, tak dlouhý černý závoj nech nad ním vlát. .R: [Ami]Neříkej mi, [F]že jsem blázen, [C]abych se teď [D]vrátil na zem, [F]jakej je to [C]pocit, jen ty [G]víš. Vzpomínám na tvrdý rány, promítám si svoje plány, po sté už hlavu zvedám výš. (r): [F]Dlouhý [G]flámy a [C]tisíc sluncí v [D]hlavě mám, [F]na noc já [G]marně vzpomí[C]nám, touhy známý svádějí mě, ať si dám, falešnej ráj, kde jsem tak sám. Nemám sílu zpět se vrátit, vím, že všechno můžu ztratit, démon si žádá krutou daň. Bílá smrt, co v těle křičí, všechno dobrý ve mně ničí, do propasti se teď propadám. (r): Dlouhý flámy a tisíc sluncí v hlavě mám, ... [F]falešnej [G]ráj vždyť jsem tak: (r): Dlouhý flámy a tisíc sluncí v hlavě mám, ... .1. Noci dl[Dmi]ouhý, plný odhodlání, sl[C]ibů, lásky, milování, r[Ami]ána, co maj' rozsypanou tv[Dmi]ář, co tě přes den věčně vracej' zpátky, č[C]as, jindy tak strašně krátký, vl[Ami]eče se, až myslíš, že je lh[Dmi]ář. .R: Jak d[Gmi]ítě t[Ami]oužíš se mnou b[Dmi]ýt ve tmě s[Bb]ám a d[Gmi]át si r[Ami]uce na mou tv[Dmi]ář, a p[Gmi]otichu když ř[Ami]íkám: pojď, pojď k[Dmi]e mně, něco zn[Bb]ám, to jen t[Gmi]obě, teď a t[Ami]ady pošept[Dmi]ám. .2. Proč ses u snídaně ráno smál, se skleničkou v ruce hrál, nikdo neví, jenom ty a já, noci dlouhý, plný odhodlání, slibů, lásky, milování, rána, co maj' rozsypanou tvář. .R: Mám už plný zuby všech moderních zázraků tenhle víkend není doufám poslední po kolena v trávě broukám píseň do mraků za sebou mám komedii všedních dní Premiéra co mi padá do vlasů trapasů a zápasů představení kdy neztratí svoji tvář jenom můj kalendář Na podlahu listy kalendáře padají než mě zase vlak na campu vyloží když mi kamarádi ruku k stisku podají týden všední den na oheň přiloží Premiéru týdne courák městu přiváží do večerních stromů vítr dým už svál rozevřené oči oheň s sebou odváží aby jeho jiskry s námi žily dál Strýc Rafajú kúřijú faju a dlúhú ju majú[G#] ..[G].[C] .1. [G]Dnes mám rande so [A7]svojím mestom [C]nejdem do baru [D]len tak chodím Zdravím neóny známym gestom práve odbilo desať hodín .R: Ja [E]sa dnes iba [E7]túlam [A]dnes mu dám iba [C]pekné mená dnes sa nemusím báť že sa utopím v čiernom bahne [E]rozliatych [E7]snov a [A]vín [C]( a [E7]vín a [AC]vín) .2. Keď som v uliciach som dosť biedny robím väčšinou to čo nemám tvárim sa že som zodpovedný klamem smejem sa som zlý k ženám. .R:1. .3. Neóny sú dnes výnimočné ledva blikajú nelákajú, sledujú moje kroky nočné výnimočne sa usmievajú .*: [G]Zajtra sa budem [A]báť, tváriť sa že sa mám [C]budem sa snažiť [D]získať vašu priazeň Zajtra sa budem báť,topiť sa v nočných hmlách zajtra budete skúšať koľko vládzem [E]Zajtra sa budem [E7]báť, tváriť sa že sa mám [A]budem sa snažiť [C]získať vašu priazeň ... ... vín [EE7AC] a [Cmaj7]vín. .R: Dnes chcem byť v meste aspoň chvíľu [E]sám [A]Dnes som ťa videl s [D]iným [A]stáť [D]na rohu našej [A]ulice [A]dostal som svoj [D]prvý [A]mat keď [D]pobozkal ťa [E]na lí[A]ce Zrazu som všetko pochopil prečo nedvíhaš už telefón bavíš sa asi lepšie s ním a preto nechodíš už so mnou von Dnes som ťa videl s iným stáť na tom našom chodníku myslel som, že ma klame zrak keď ťa chytil za ruku Zdá sa že večer nezaspím prebdiem asi celú noc videl som ťa šťastnú s ním a to je na mňa trochu moc Solo v [D]potom znovu prechod do [A] .1. [Dmi]Dnes v noci nad světy troubějí trumpety "[C]tradá, tradá, tra[Dmi]dá..." [Dmi]Padají konfety, dámy i komety "[C]tradá, tradá, tra[Dmi]dá..." [Gmi]Kamenní andělé, zdravěj mě vesele "[Dmi]tradá, tradá, tra[A]dá..." [Dmi]Nejmenší vyjekl Fajn fin de siécle "[C]tradá, tradá, tra[Dmi]dá..." .Rf. [Dmi]Toč se, holka, hopsa, hejsa, proti noční [Gmi]obloze. Pojedeme do Brandejsa, [Dmi]když nás někdo [A]odveze. .2. Orchestr zaduje, každej se raduje " tradá, tradá, tradá..." i ten, co vzadu je valčíček tancuje "tradá, tradá, tradá..." Šup tam rum do čaje, každej z nás vyhraje, hej, všem je tu hej. Z konečný tramvaje pojedem do ráje, každej druhej tuhej... .Rf. Toč se, holka... .3. Dnes v noci nad světy troubějí trumpety " tradá, tr