Š´ťing
Nesmělí sousedé

Na strmý val
    u Východní brány
šplhají listy břečťanu.
Tvůj dům je blizoučko
    od mého domova,
proč tě tak zřídka vídávám?

Zelené kaštany
    u Východní brány
sklánějí haluze
    nad nízké střechy.
Jak jen ti říct,
    že tě mám ráda,
když jen vzácně přijdeš k nám?




Che Č´-čang
Návrat domů

Jako chlapec
    domov jsem opustil
    nyní už stařec
    vracím se zpět.
Má rodná řeč
    zas hrdlem hlaholí.
    Jenom mé skráně
    stříbrem prokvetly.
Zvědavě na mě hledí
    děti z vesnice.
S úsměvem se ptají:
    Z jaképak země přicházíš,
    cizinče?




Tu Fu
Jaro za války

Země v rozvalinách,
    jen hory a řeky zůstaly.
Jaro ve městě:
    divoká tráva bují
    uprostřed ulic.
Jak kruté dny!
    Nad malým kvítkem
    slzy mi vhrkly do očí.
Jak těžké loučení,
    i pták mě vyděsil.

Tři měsíce planou již
    ohně na kopcích.
Za psaní z domova
    dal bych tisíce.
Mé bílé vlasy
    padají v chomáčích
a neunesou víc
    tíhu jehlice.




Li Po
Zpěv chudé ženy

Když z hrubého sukna
    nosíval jsi šat,
o těžkosti jsme se svorně dělili.
Později, když mandarínem
    ses stal,
děvče z Chantanu sis oblíbil.
Sama jsem chtěla odejít,
ale vřelými sliby
    jsi mě zadržel.
Ze žalu jsem se upínala
    na četbu smutných knih,
tak smutných,
    že slzy jako déšť
    řinuly se po tvářích.
Vzpomínala jsem,
    jak po našem sňatku
náhle nastal čas,
    kdy jsem už neprožila
    jedinou šťastnou noc,
ale ne proto,
    že bych si to nepřála.
Jednoho dne
    bylo mi již zatěžko
    ženou být
    ve tvé rodině.




Li Po
Původně napsal jsem dopisu jediný řádek

Původně napsal jsem dopisu
    jediný řádek
a pověděl, jak hluboký
    k tobě chovám cit.
Pak přidal jsem jeden,
    ještě jeden,
    bylo jich stále víc,
až celý papír
    znaky jsem počernil
    a všechny dýchají
    láskou bez hranic.

Na věž z nefritu
    se žlutý jeřáb snes,
aby té,
    jež v Zeleném pavilónu dlí,
    šetrně oznámil,
že z mých tváří
    kvapem se vytrácí
    mladistvý ruměnec
a na skráních
    se objevila šeď.

Dobře vím, že dosud nemohu
    pomýšlet na návrat,
třebaže třetí jaro již
    vzdáleni jsme od sebe.
Řekni mi
    švestky a broskvoně,
jež tam u tebe
    vyrůstaly pod okny,
    září ještě barvami?

Nedej se ošálit
    ševelícím větříčkem,
aby vůně a červený plášť
    až skončí čekání,
    mohly se opět
    spolu radovat.




Li Po
Žluté ptáče

Žluté ptáče,
    až vydáš se do světa,
    nesleduj pestré ledňáčky
    z Haj-nanu,
a bude-li třeba oddechu,
    nehnízdi s vlaštovkami,
    jimž domovem je palác Wu.
Ten palác může vyhořet,
    neb ti,
    co po vlaštovkách slídí,
    si svítí součemi.
Budeš-li sledovat ledňáčky,
    snadno v síti uvízneš,
    již lovec jim nastraží.
Raděj křídla svěš
    a někde v polích
    mezi maceškami
    drž se sám.
Jenom tak unikneš
    spárům jestřába
    a poštolkám.




Ma Č´jüan
Chřadnoucí břečťan

Chřadnoucí břečťan.
    staletý strom,
    vrány v soumraku.
Nad plynoucí vodou
    za úzkým můstkem
    hlouček stavení.
Na staré cestě, dávno opuštěné,
    v západním větru vychrtlý kůň.
V hasnoucím slunci
    nízko nad obzorem
obrysy člověka
    se zlomeným srdcem.




Cheng Chao
Jarní příhoda

Blíží se poledne.
    Lehký vánek čechrá
    beránky obláčků.
Uprostřed květů
    a štíhlých vrb
    brouzdám se potokem.
Co vědí lidé
    o čisté radosti
    v mém srdci?
Zdá se jim,
    že jako dítě hrají si
    a marně tratím čas.