Reklama
Nový měsíčník pro čechy a slováky ECHO (vydávaný v Londýně má nyní i irskou sekci).
Od března 2006 zdarma k dostání:
- Hospoda LIVING ROOM, Cathal Brugha street, Dublin 1
- Česká ambasáda, 57 Northumberland road, Ballsbridge, Dublin 4 (Po-Pá 9-17:00)
- Slovenská ambasáda, 20 Clyde road, Ballsbridge, Dublin 4 (Po-Pá 9-17:00)
Máte pěkné fotky z Dublinu, Irska? Píšete rádi? Máte zajímavou práci? Znáte někoho nbo vy sami chcete pomoc s přípravou "irské části" magazínu? Vaše nápady a články jsou víc než vítané.
Kontakt: JanaStryckova@seznam.cz
|
Zajímavé odkazy:
Poslední zápisky najdete na konci této stránky.
|
Pocity, zazitky a nazory z Irska
Na tomto miste bych chtel psat o svych zazitcich z Irska. Nez zbytecne
pretezovat email a kazdemu popisovat stejny zazitek, radeji ho napisu
jednou a kazdy si ho muze precist. Navic www je o neco trvanlivejsi, nez
email :-)
Omlouvam se za necestinu, ale aspon ted se ke spravne fungujici
ceske klavesnici nedostanu. Snad v budoucnu.
Vsuvka: diky vlidnosti nekolika lidi,
pusobicich na DCU (logo vpravo) je mi umozneno stravit jeden rok na
Dublin City University v Irsku. Tesim se tu statutu priblizne
postgradualniho studenta a pusobim na School of Physical Sciences pri
vyvoji
optickych senzoru (co to presne je se pokusim vysvetlit
casem).
Ctvrtek 6.4.2000
Tento den je vyjimecny z nekolika duvodu. Zaprve poletim poprve v zivote
letadlem, zadruhe poprve v zivote se podvam do Irska (kam jsem se
nedostal v roce 1998, protoze mne jako stopare nikdo nechtel vzit do
auta na trajekt z Hollyheadu).
Kolem 9:00 jsem na letisti, vcetne meho rozluckoveho vyboru. Cast jsem
si privezl s sebou, cast si mne nasla na letisti (diky vsem!).
Rozluckovy vybor kontroluje letenku a konstatuje, ze mam o jedno
zavazadlo navic a ze men nepusti do letadla. Slecna na prepazce ma jiny
nazor a ja udavam svuj kufr (22kg) jako zapsane zavazadlo a dalsi dve
zavazadla beru do kabiny. Pasova kontrola OK. Na rentgenu ale
konstatuji, ze v obou zavazadlech, ktera si chci vzit do kabiny mam nuz
a to ze se pry nesmi. Maji pravdu, tak jim nuz odevzavam a oni ho daji
do obalky a ze mi to pry v Dublinu prijde s ostatnimi zavazadly. Co
nadelam...
Letadlo ma odletat za 10 minut, tak se citim nervozne, ale na konec mame
1 hodinu zpozdeni. Sedim sice u okynka, ale bohuzel rozluckovy vybor
bohuzel nevidim, presto mavam :)
Uz mame volny "time slot" (jsou volne letove drahy nad Evropou) a
rolujeme na drahu. Pak to trochu skubne a pritlaci cloveka do sedacky a
zeme se trochu predkloni a zacne se zmensovat. Jsme ve vzduchu! Uz se
nosi obed. Pohled na zemi je nadherny. Mracky se shlukuji do takovych
zajimavych rad a pluji hluboko pod nami.
Leteli jsme ve vysce 10600 m, rychlosti 680 km/h (bez zaruky). Preleteli
jsme kanal, nalitli nad Britanii a jeste jedno more a jsme v Dublinu.
Zmena tlaku opravdu pusobi na usi. Snazim se polykat, ale nepomaha to.
Na zemi jsem jako hluchej :( Na letisti je spousta letadylek v zelene
barve mistnich aerolinek.
Pasova kontrola, uvidime, jestli mi pomuze ten dopis, co jsem dostal z
DCU. Pomohl - pochopili, z jedu studovat, pustli mne do zeme a jeste mi
vysvetlili, kam jit, aby mi povolili docasny pobyt. Mam na to 1 mesic -
do 6. kvetna - hlavne nezapomenout!
Uzasnym labyrintem chodeb se propletam k vydeji zavazadel. Kufr prijel,
ale vyse zminene a zabavene noze nikoliv. Tak se poptavam a nechavam
Lubosovu adresu, at to na ni poslou.
Lubos jeste s jednou slecnou na mne netrpelive ceka pred vychodem - ma
totiz dneska jeste spoustu prace - koncem pristiho tydne jedou na
konferenci do Lyonu, tak cela skupina pripravuje ruzne prezentace,
postery atd. Ukazalo se, ze slecna je jedna ze spolupracovnic a vlastni
malinkaty auticko, do ktereho se naskladame. Pak hup veci domu a hup na
univerzitu. Dostavam nove konto a usedam k pocitaci (SuSE 6.3 Linux) a
sepisuji prvni maily. Labuz~o...
Navstevuji "Student Affairs - Accommodation Officer", tj. jakousi
centralu pres ubytovani a neskutecne zvedavou Mrs. Rowe. Je mi
vysvetleno, ze jakozto nestudentovi mi rozhodne nemuze pomoct a ze si to
musi nejdrive vysvetlit s mym sefem. Ten tam nastesti neni, takze se to
odklada na zitra...
Jeste pred odchodem z university se stavime na vratinici pro postu. Ha -
jsou to ony ztracene noze z letadla. Na to, ze mne slecna ujistovala, ze
urcite zustaly v Praze a prileti pristim spojem je to celkem fofr.
Vecer jdeme do kina do mistniho filmoveho klubu. Je to irsky film,
nerozumi Lubos ani ja - maji nejakej desnej prizvuk. Temer usinam,
zyvam... Co to? Konecne poradne slysim! Hura! Uz jsem se lekl, ze to
zalehnuti v uchu budu mit nadosmrti :-)
Patek 7.4.
Rano vstavam, vsude je strasna zima - je to tim, ze se v dome netopi,
resp. jen v urcite hodiny. Topi se totiz nejakym topnym olejem, na ktery
se musi obyvatele domu slozit.
Jak to tady funguje s bydlenim?
Jsou tu mozne 4 ruzne druhy ubytovani. Prvni je neco jako klasicka kolej
- znam jen z letaku. Druhe je "lodging" - bydleni v rodine, kdy cloveku
i vari atd. Neprilis vhodne, pokud ma clovek svuj a navic nepravidelny
denni rytmus. Treti moznost je "self-catering lodgings" - clovek bydli
v rodine, ale nic nedostane a vari si sam v jejich kuchyni. Posledni
moznost je "sharing rented houses" - v jednom dome bydli nekolik
studentu a maji ho cely pro sebe. Majitel "landlord" prijde obcas
(obvykle 1x za tyden) vybrat najem a poptat se, co nefunguje atd. Krome
najmnu se jeste musi platit ucty za vsechno - od telefonu, pres
elektrinu, plyn, vodu, televizi...
Nejprijatelnejsi je asi ta posledni varianta, kterou koneckoncu pouziva
Lubos. Dopoledne se nam podarilo z Accomodation office vyrazit papir se
seznamem volnych pokoju v domech kolem univerzity. Zacina telefonovani.
Pulka je jen pro slecny, zbytek vetsinou ma zaznamnik :(
Odpoledne jsem se stal majitelem zanovniho bicyklu. Je to dedictvi po
jedne predchozi nemecke obyvatelce naseho domu, ktera odjela se slovy
"Nekomu to kolo darujte..." zpet do vlasti. Melo sice pichlou dusi, ale
vetsi starosti mi delaji jeho pneumatiky. Jsou od spatneho serizeni brzd
cele prodrene, ze je videt az na dusi. Snad to chvili vydrzi.
Sobota 8.4.
Rano (v 11) vyrazim na kole na prohlidku historickeho centra. Vsechno tu
maji nizke, zadne vysoke mnohopatrove budovy (pry na to je nejaky
zakon...).
Jo, jezdi se tu vlevo, coz mi trosinku dela problemy. Na krizovatkach a
odbockach se vzdycky divam na spatnou stranu, zatim mne nic nezajelo.
Ale clovek nikdy nevi :)
Cestou do centra jsem potkal nekolik kanalu se zdymadly, rekl bych ze na
principu tech holandskych kanalu. Ale v dohledu nikde zadna lod, asi to
bude tim, jaka je tu zima, i kdyz sviti slunicko. V takovemhle slunecem
pocasi se uz v Cechach chodi v tricku s kratkym rukavem a kratasech, jen
tady (aspon ja) chodim ve svetru a v bunde (pravda, videl jsem i nejaky
delniky v tilku, jak kopali na zahrade prikop). Asi jsem jeste
dostatecne neasimiloval s prostredim :-)
Streda 12.4.
Dnes jsme udelali malinkaty vyhledavadlo v databazi chemickych
sloucenin, kterou jsme dostali na CD. Vsude je to tu okolo samej chemik,
kterej nevidi do pocitacu, takze se jim to bude hodit (aspon doufam:).
Krome toho tu probehla soutez o nejlepsi poster (=plakat formatu A0 s
povidanim o nejakem vyzkumu, ktery se obvykle vystavuje na konferencich
a potom se zavesi do laboratore). Kdysi probihala soutez o nejlepsi
esej, ale ted se firma rozhodla soutez trochu preusporadat. Hlavni cena
byl sek na 700 liber (dnesni kurz je asi 46Kc/libru). Komise slozena ze
2 lidi z firmy a jednoho tady z oddeleni si prosla vsechny postery (byly
s fyzikalni tematikou) a vybrala jako nejlepsiho Lubose (to mam dobreho
spolupracovnika!). Sek bohuzel neprinesli s sebou, tak se predavala jen
prazdna obalka a poradne se to vyfotilo, z cehoz plyne, ze ani zadna
velkolepa oslava potom nebyla.
Vecer jsme byli nakupovat v Tescu. Jeste stesti, ze jsme si vzali
poradne batohy. Nakup za 40 liber, to je ale hmotnost. V Irsku je pry
nejaka neprijemna inflace, se kterou ale nemohou nic delat. Kdyby to
bylo jako drive, tak by snizili kurs libry vuci ostatnim menam (pozor!
mistni mena je irska libra) a bylo by to vyreseny. Takhle se ale neda
nic delat, protoze diky Euru je ten kurz stabilni. (jedna polozka -
specialne "znackova" Tesco sunka tu stoji dvojnasobek co loni).
Patek 14.4.
Vcera jsme vyrazili (ja, Lubos & Irene) na predstaveni muzikalu Jesus
Christus, ktery v mistnim kostele provozoval univerzitni dramaticky
krouzek. Bylo to velmi profesionalne pripravene, vcetne dobreho
orchestu, skvele choreografie atd. Pojeti bylo sice mirne moderni
(nepriklad kdyz zatkli krista, tak do toho strihli videozaznam z
vecernich zprav, kde s nim byl i rozhovor na ulici), ale rozhodne
zajimave. Trochu jsme kazili vekovy prumer posluchacu. Kdyby nas nebylo,
tak by se vysplhal asi na 125 let :-).
Dneska jsem byl vyslan suplovat za Lubose do fyzikalnich praktik (v
nedeli leti pulka oddeleni do Lionu na konferenci, tak se tiskly folie a
tiskarny si vesele vymyslely jine barvy, pisma atd....).
Nechtel bych byt prilis kriticky k mistnim studentum, ale ta uroven mi
prisla hrozna. Ti lidi nikdy neslyseli o linearni regresi (v prvaku ve
2. semestru) a regrese se dela tak (tak je to doporuceno na nastence),
ze se prolozi na grafu pomoci pravitka cara, na ni se vezmou 2 body a z
toho se spocita sklon. Pak se vezme dvojice zmerenych bodu, ktera je
nejvice ulitla, z te se spocita sklon a rozdil se prohlasi za chybu
urceni koeficientu :(
Krome toho ti lidi vubec netusi, co delaji, jeste stesti, ze maji v
manualu napsano, co presne se to meri, krok za krokem. A obcas pomuze
fotka elektrickeho zapojeni, kdyz nejsou schopni podle schematu sestavit
obvod.
Dalsi odlisnost od matfyzackych praktik je v tom, ze se na konci
(trva to asi 3 hodiny) rovnou odevzda protokol - obvykle 2 strany A4 a
pripadne nejake grafy. No, byl to prvni, ale dost silny zazitek s
praktikama. Nastesti to byly v tomto semestru posledni.
Sobota 15.4.
Krasny slunecni den. Vzhuru na kolo a k mori. Ackoliv je slunecno, tak
je jen 8 stupnu,
tedy vcelku zima. Na pisecne plazi se mi povedlo prudkym seslapnutim
pedalu mirne povolit zadni kolo u bicyklu znacku Peugueot. Nemel jsem
klice, tak jsem to utahl jen rukou a kamenem:) Asi to bude chtit klic,
to ale musi pockat na doma. Cestou potkavam cykloservis. Cena kol zacina
na 135 librach (6210Kc) a to jsou ty nejvetsi sunky. Pred servisem je
ohromna halda starych krabic od kol a pouzitych plastu. I muj rozmer tam
je, takze si trochu polepsim, co se tyce plastu.
Ta plaz, co jsem tam byl, tak je na ostove, kterej vybudovali z pisku,
ktery prineslo more. Pri vjezdu do pristavu bylo spousta melcin, tak oni
postavili nejakou zed a na jejim konci majak, aby lode trefily do more.
Ale u te zdi se jim hromadil pisek, tak ho zacali vozit na jedno misto a
vyrobili ostrov. Ted jsou na tom ostrove uz dve golfova hriste.
Streda 19.4.
Myslim si, ze bude uzitecne sem psat obcas postrehy ke konkretnim
vecem. Dneska to bude prvni vec, co mne tu zaujala.
Zabezpeceni skoly.
Vcelku mne prekvapilo, ze skoro pred kazdou laboratori je krabicka,
ktera po natukani spravneho kodu otevre dvere. Uz samo otevirani dveri
je zajimave. Nahora je magnet, ktery drzi dvere zavrene. Puvodne jsem
myslel, ze to musi jit nejak utrhnout, ale kupodivu to nejde...
Dalsi, nemene zajimavou veci je ta krabicka, ktera pusti cloveka
dovnitr. Ono na ni nejsou zadna cisla! Nejdriv se musi zmacknout cudlik
start, pak se chvilinku ty cisla michaji a nakonec se tam rozsviti. Pak
clovek muze teprve natukat svuj kod. Takze zadny koukani, jakej ma kdo
kod. Ono pokazde clovek tuka do jinych cudliku i kdyz macka stejna
cisla. To je vec na spiony! :-)
A navic to je udelany tak chytre, ze clovek ma velmi podobny kod od
baraku, jako od sve pracovny. Ma to ale stejne jednu mouchu, oni skolu
nekdy pred pulnoci zamykaji na obycejnej klic :(
Patek 21.4.
Zahradnici. Kdyz se zde striha travnik, a to tady roste
pravdepodobne dobre, kdyz tu pored prsi, tak se to dela dukladne. Tady
jezdi hodne lidi na kole do skoly a univerzita to podporuje, proto jsou
vsude stojany na kola. Nekolik takovych je i pred nasi budouvou na
travniku.
Vcera mistni zahradnici strihali travu. A protoze kola jsou ke
stojanu vetsinou zamknuta, tak si cely stojan i s nekolika koly
poponesli o nekolik metru vedle. Jako by se nechumelilo (fyzicky jsem to
nevidel, ale ono stejne prselo:). Pak si v klidu posekali travu v miste
byvaleho stojanu a sli domu.
Vzdycky jsem si myslel, ze kdyz je kolo zamknuto ke kusu zeleza a
ze kdyz je jich zamknuto pripadne vice k sobe, tak s nimi nejde pohnout
(i kolegove, kteri se mnou byli na Ukrajine tuto teorii sdileli:). Ted
je mi cim dal jasnejsi, ze to neco musi byt minimalne zabetonovane...
Hezke velikonoce.
Ctvrtek 27.4.
Banky. Mistni univerzita presla od letoska na bezhotovostni
platby, takze si musim poridit ucet. Nastesti jedna banka sidli primo v
arealu iniversity, takze to mam od vychodu z nasi budovy asi 20 metru. V
utery jsem se stal stastnym drzitelem ID karty nasi univerzity, takze
jsem mohl vkrocit do banky a nechat si zalozit ucet. Krome ID karty
chteli jeste doklad o tom, kde bydlim. Ze jim pry bude stacit vypis z
telefonu, od plynarny... No a nebo mi to potvrdi univerzita. Tak jsem
zasel za nasi katedralni sekretarkou a ta mi napsala papir. Pravila ale,
ze to nema zadnou hodnotu, ale ze to muzu zkusit. Tak jsem ho vzal do
banky a jim to stacilo.
Zalozeni uctu je podezrele jednoducha zalezitost. Vyplni se
dotaznik, kde neni prilis mnoho polozek, jehoz soucasti je i zadost o
bankovni kartu. Pak si mne pani u prepazky zapsala do tluste knihy a na
kus papiru mi napsala cislo meho uctu. Zadne podpisove vzory nebo neco
jineho. A ze PIN ke karte mi prijde domu.
Ve ctvrtek, tj. 2 dny! potom, co jsem v bance o kartu
pozadal, tak mne ve doma ve schrance cekal dopis s PINem. Nebyl
doporuceny, jen takova obalka, aby to neslo precist skrz. Uvnitr bylo
PIN a jeste formular, ktery se mel donest do banky a oni vydaji kartu.
Tak jsem jej vzal, odnesl do banky. Vymenou za formular jsem dostal
obalku s kartou. Zadny podpis, zadna idetifikace (cislo karty bylo
vytisteno na tom formulari). Proste mi ji dali jen tak do ruky.
Uvidime, jestli se z toho uctu daji penize nejak vybrat a jestli je
to alespon nejak zabezpeceno. Budu informovat.
Uz se tesim, az i tady zacne konecne leto, zatim tu mame destive
jaro :(
Streda 3.5.
Imigracni urad. Jako poradny cizinec, tj. obcan neclenske zeme
EU, jsem musel vyhledat mistni imigracni urad. Ceska republika ma s
Irskem bezvizovy styk, ale odbaveni na hranicich probiha uplne stejne,
jako na hranicich s Anglii (BTW Irsko zavedlo letos na jare vizovou
povinnost pro obcany Slovenska. Kvuli cikanum). Me dali na letisti do
pasu razitko, ze tu muzu byt jeden mesic a pak se musim prihlasit na
ministerstvu spravedlnosti, ktere obhospodaruje i Imigracni urad. Aby se
udelalo cizincum co nejvetsi pohodli, tak mi primo na pas nalepili
nalepku s adresou toho uradu a s poznamkou, ze budu potrebovat 3
fotografie pasoveho formatu.
Krasny a slunecny! kvetnovy den 2. kvetna jsem se vydal do mesta za
uradem. Mirne postrasen kolegou, jak to tam chodi, tak jsem radeji
vyrazil rano. Jiz v 8 hodin jsem byl na urade a utrhl si listecek s
cislem 58 (pak se ukazalo, ze dnes se zacina od cisla 12:). Samotny urad
oteviral v 9:30, ale v cekarne sporadane cekalo mnoho lidi. Na kazdeho
zbyla zidlicka, jako v kine. Pestra smesice obyvatel Ciny (a jinych
sikmookych narodu), Africanu, semtam nejaky beloch. Nevim, jestli rodina
sem musi prijit v celku, ale nekolik manzelskych paru si privedlo i deti
v kocarku - aby obmekcili urednika? Kdo vi...
Jak jiste vite, tak zadny urad nemuze existovat bez formularu. I
zde jich nekolik bylo. Panove vyplni oranzovou registracni kartu, damy
zelenou. Studenti pak jeste bily papir. Formular pro pany (damsky jsem
nevidel) ma zajimave kolonky. Posudte sami:
Kdo neveri, tak tady je
cely formular. Myslite, ze "seriove
cislo" vasi manzelky je bezne udavana kolonka v ceskych dotaznicich? Ja
myslim ze ne a ze mame co dohanet :-) Druhou alternativu k podpisu, tedy
"otisk palce leve ruky", alespon co jsem sledoval nikdo nepouzival.
Jezdi sem jen kultivovani lide.
Nebudu uz dale napinat. S pomoci papiru z univerzity jsem obdrzel
razitko, ktere mi prodluzuje pobyt. Urednik jeste vepsal datum -
1.5.2000. Tak povidam, jestli je to jako OK, ze to bylo vcera. A on ze
se spletl, tak to skrtl. A ja na to, jestli to nebude nekde delat
problemy a on na to, ze urcite ne, protoze tam nakraj naskrabal svoji
signaturu. No, tak uvidime pri prisi navsteve hranic.
Dalsi zajimava zprava z Irska je, ze tu zacalo leto. Nevim, jestli
nahodou neprehanim, ale jiz 4. den za sebou mame krasne a slunecne
pocasi, obloha je temer bez mracku... Doufam ze to vydrzi, nebo
prinejmensim vetsi cast leta bude takovato. Odjizdejici nemecti studenti
lituji, ze takovehle pocasi tu je poprve za cely jejich pobyt. Neni se
co divit, kdyz tu byli taky jen pres zimu :-)
Streda 10.5.
Neco malo z historie. Irsko melo po celou svoji historii problemy
se sousedni Anglii, ktera se snazila ziskat si nad nim nadvladu. Po
prvni svetove valce vypukly boje mezi Irskem a Anglii a nakonec se cast
ostrova osamostatnila a vznikl samostatny stat - nynejsi Republic of
Ireland (ROI) a severni cast ostrova zustala pod anglickou spravou
(Severni Irsko).
Ale o tom, co bylo pred tim, jsem nasel zajimavy clanek v mistni vitaci
prirucce pro studenty DCU. Original je zde.
Jak vzniklo Irsko
Jednou, pred davnymi lety, v nebezskem kralovstvi, se stalo, ze Buh
zmizel na 7 dni.
Nakonec ho archandel Michael nasel a pta se ho: "Kde jsi byl?" Buh hrde
ukaze dolu, skrz mraky a povida: "Podivej synu, to jsem prave udelal."
Archandel Michael kouka udivene a pta se, co to je? "To je dalsi
planeta, prave jsem na ni umistil ZIVOT. Nazval jsem ji Zeme a bude na
ni panovat rovnovaha mezi vsim, co na Zemi bude.
Napriklad: je tu Severni Amerika Jizni Amerika. Severni bude bohata
a Jizni chuda. A ted se podivej sem. Dal jsem sem kontinent bilych na
sever a kontinent cernych na jih."
A v tu chvili se archandel Michael ozve: "Co je to ta zelena tecka
tamhle?"
Buh: "Ahhhhh to je Smaragdovy ostrov (Irsko), to je velmi zvlastni
misto. Bude to nejslavnejsi misto na Zemi: nadherne hory, jezera, reky a
znamenite pobrezi. A mistni lide budou nejznamenitejsi na svete. Budou
to dramatikove, basnici skladatele pisni. Dam ji tu cernou tekutinu,
ktera dovede cloveka poblaznit a za kterou budou jezdit lide z celeho
sveta."
V tom archangel Michael zalapal udivem po dechu a pak povida:
"Pockej chvilku! A co ROVNOVAHA? Rikal jsi, ze na zemi bude
rovnovaha..."
Buh: "Pockej, dokud neuvidis ty holomky, ktere jsem umistil hned
vedle nich."
Uterý 30.5.
Dnes jsem po návratu z velké cesty - navštívil jsem bráchu a jeho
kamaráda Tomáše, kteří studují v Holandsku, resp. v Belgii. Ještě
předtím, než jsem se ale já podíval na kontinent, tak jsem je oba hostil
tady v Dublinu a prožil s nimi několik zážitků. Takže aby to bylo
chronologické, tak nejdříve to co bylo tady v Irsku a pak to, co se
stalo na kontinentě - pravděpodobně na pokračování. Mimochodem o Belgii
píše právě Tomáš několik zajímavých informací tady.
Veřejná doprava v Dublinu Ač se to zdá nepravděpodobné, tak
jsem doposud veřejné městské dopravy v Irsku nevyužil - je to tím, že to
máme do školy jen kousek a navíc vlastním kolo značky Pegueot. Ale po
první zkušenosti z ní moc nadšený nejsem.
Hlavní část městské dopravy v Dublinu zajišťují dvojpatrové
autobusy, známé doubledeckery (cti: dabldekr). Druhou, méně významnou
část dopravy zajišťuje DART (=Dublin Area Rapid Transport), což je něco
mezi metrem a železnicí. Z metra to má hustotu zastávek a ze železnice
koleje a nadzemní vedení. Celá trať vede po pobřeží a spojuje různá
předměstí s centrem. My jsme se vydali do městečka Bray na jihu. DART má
tu výhodu, že doba přepravy se dá poměrně jednoduše předpovědět.
S autobusem je to o něco horší. Potíž je v tom, že autobusy mají
sice vyhrazeny zvláštní jízdní pruh, který ale obvykle těsně před
křižovatkou skončí, aby se mohla auta odbočující doleva postavit do
odbočujícího pruhu. Nakonec to ráno dopadne vždycky tak, že autobusy (v
centru) stejně stojí neustále v zácpě. Na předměstí jsou na tom o něco
lépe. Ale ne o moc, protože konstruktéři zastávek se rozhodli je
rozmístit tak hustě, že je z jedné vidět na druhou - o nějaké rychlosti
nejde dost dobře mluvit. Je pravda, že zastávky jsou na znamení, ale
obvykle se někdo najde, kdo si mávne. A pravděpodobnost je tím větší,
čím větší zpoždění autobus na trase nabere. A další rána dopravnímu
systému je systém jízdenek. Existují nějaké předplatné jízdenky, ale
většina obyvatelstva používá klasický systém. Před nástupem do autobusu
si každý nachystá potřebný obnos v mincích. Pokud nemá přesnou částku,
musí dát víc. Platba bankovkami nepřipadá v úvahu. Cena jízdenky je
0.60, 0.85, 1.30 libry, podle počtu zastávek, které hodláte urazit.
Platí se řidiči, kterému se penízky nasypou do krabičky se skleněným
okýnkem, přes které si to spočítá a pak poručí mašince, aby vydala
lístek. V podstatě jde koupit si lístek za nižší hodnotu a vystoupit
později - při výstupu není žádná kontrola :-) Občas prý chodí revizor,
ale není to příliš často.
Ta platba drobnými je hrozná věc, ale aspoň se člověk může zbavit
drobných - dvojpencí těžko zaplatíte v obchodě. Z toho vidíte, že
cestovat autobusem, pokud spěcháte, není ta nejlepší volba. Čas strávený
na cestě je hodně nedeterministický.
Aby se tento neradostný obraz městské hromadné dopravy vylepšil,
rozhodla se Evropská unie poskytnout v rámci svých rozvojových programů
nějaké peníze na vybudování nového dopravního systému. Zatím se jen
místní experti za evropské peníze vozí po světě a snaží se najít způsob,
který by byl nejlepší pro místní podmínky, ale žádné závěry z nich zatím
nevylezly. Nakonec se nestihnou peníze utratit a Dublin zůstane bez
tramvaje/metra/vzducholodí/parníků, prostě bez pořádné hromadné dopravy.
A závěrem ještě jedno malé srovnání - to, co jsme jeli DARTem z
centra Dublinu do Bray asi třičtvrtěhodinky, tak nám trvalo autobusem
asi hodinu a půl a to byla sobota odpoledne! Na druhou stranu jsme si z
prvního patra autobusu za poměrně příznivou cenu stihli prohlédnout
město :-)
Sobota 10.6.
Belgie
Ačkoliv píšu tyto řádky až v červnu, týkají se malého výletu do Belgie a
Holandska ve dnech 23.-29. května 2000. Díky podezřele levným letenkám
společnosti Ryan Air, která létá z
Dublinu do mnoha měst západní Evropy za přijatelné ceny (Dublin=Brusel
mne vyšlo na 3220 Kč a mohlo mne to vyjít na 2760 Kč, kdybych si tu
letenku koupil 10 dní před odletem (zpáteční letenka včetně všech
poplatků)), jsem využil nabídku bráchy a jeho kamaráda a vypravil se na
chvíli zpět na starý kontinent :-). Oba totiž za chvíli ukončí v Belgii
a Holandsku svá studia i ubytování, tak bylo potřeba všeho dostatečně
využít.
Pozorování, jak to vypadá v Belgii, z pohledu českého studenta sepsal
Tomáš a najdete ho zde. Výlet do Belgie
jsme začali na letišti Brussels S. Charleroi (CRL) - i když má v názvu
Brusel, tak je asi 60 km od vlastního města, resp. u mesta Charleroi a
veškerý pravidelný letecký provoz jsou denně tři lety do Dublinu, ale
při té ceně to nikomu nemůže vadit.
Letiště obsluhuje městský autobus a tím jsme vyrazili do města na vlak.
Hned po vystoupení z autobusu nás přivítala Belgie svojí přívětivou
stánkou - právě probíhala reklamní akce zmrzlinářské firmy a tak jsme
každý nafasovali balení zmrzliny Carte d'ore. Podobné reklamní akce jsem
potkal ještě nekolikrát. Jednou to byla promotion na Diet Coca-Colu, kdy
měli na ulice zahradnická kolečka plná kostkového ledu a z nich
rozdávali nepříliš chutnou dietní kolu. Promo akce na jídlo může být
jakš-takš úspěšná, ale když se rozdává nějaký časopis (jako se mi stalo
v Delftách v Holandsku) tak by si ho nikdo nevzal a proto na to jdou od
lesa - nechali si vyrobit popcorn v barvách časopisu a nejdříve člověku
vnutí pytlík toho popkornu a pak ho ještě poprosí, že by si k tomu mohl
přečíst ten časopis. Ty marketingové strategie už neví, jak vyzrat na
zákazníka...
Nechme však snažení nadnárodních společností na někdy jindy (ještě na ně
přijde řada v souvislosti s návštěvou Bruselu, sídla Evropské Unie) a
věnujme se poutníkům. Ti se vydali vlakem do Tomášovy rezidence v
Louvain-La-Neuve. Belgické dráhy mají zajímavou slevu pro mládež do 26
let - jmenuje se to Go-pass a je to deset jízd po belgických dráhách za
cenu 1500 BEF/10 jízd (1 BEF je asi 0.9 CZK). Jedna jízda je odkudkoliv
kamkoliv, libovolně daleko, ale na cestu tam a zpět si člověk musí
napsat dvě jízdy. Pak to taky neplatí před 7:45, ale to se dá ukecat -
na tom lístku je to jen francouzsky, nebo vlámsky (teď nevím).
Louvain-La-Neuve je zajímavé univerzitní městečko. Vzniklo tak, že se
pohádali profesoři na univerzitě v Louvain kvůli jazyku (Belgie je
dvojjazyčná země - mluví se tu vlámsky a francouzsky a na jihy prý taky
německy - takže vlastně tříjazyčná :). Francouzští profesoři se vydali a
založili novou univerzitu a v letech 1972-1979 si kolem univerzity
postavili městečko. Letos prý poprvé byl poměr studentů a stálých
obyvatel 1:1, prý tu studuje 16 000 studentů. Už příjezd vlakem do
městečka je velmi zajímavý, protože vlak celé městečko nejprve podjede a
pak teprve zastaví. Vlastní ulice centra jsou totiž postaveny asi tak ve
výšce druhého nebo třetího patra, což při chůzi po ulici nepoznáte. V
podzemí je celé zásobování centra města a velká parkoviště. Proto tu po
ulicích nejezdí žádná auta (skoro - až na popeláře :-) a celé město je
takové klidné. Hned za centrálním náměstím a začínají ubytovací kapacity
pro studenty - nejsou to žádné koleje, ale spíše nízké činžovní domy,
kde studenti na jednom (uzavřeném) patře mají každý vlastní pokoj a
sdílí spolu dvě kuchyně, sprchy a záchody. Vlastní byt se jmenuje ve
vlámštině "kot" a spolubydlící "kokotéři" (to jen tak na okraj, abyste
náhodou nebyli někdy překvapeni:).
První den našeho pobytu v Belgii jsme vyrazili nakupovat - v místním
diskontu jsem si porpvé po dlouhé době připadal jako "bohatý člověk za
západu". V Irsku je totiž pekelně draho a kromě toho se roztáčí inflace.
Bohužel vláda nemá v ruce žádný standardní nástroj, jak ji zastavit.
Jeden z možných způsobů, jak rychle inflaci zastavit, je devalvace, ale
od té doby, co je kurz irské libry fixován na euro, tak nejde devalvovat
libru a tak zastavit inflaci. Zatím jsem však nepochopil, jak to může
ekonomicky fungovat, kby v jedné části země byla inflace jiná, než ve
druhé - a ekonomicky by země evropské měnové unie (EMU) měly být jedna
země. Asi jsem nedával pozor v hodinách makroekonomie, nebo nám to tam
zapoměli vysvětlit (samozřejmě nic proti VŠE, zvláště když moji dva
hostitelé jsou jejími studenty:-).
No nic, zpět k nakupováni. Belgickou specialitou jsou vafle, které se
prodávají na každém rohu, většinou ještě teplé s čokoládou, marmeládou
nebo šlehačkou. Další dobrotou jsou belgické pralinky, na které jsou v
Bruselu specializované obchody, kde jich vždycky mají aspoň čtyricet
různých druhů na pultě a občas mají i obrázkový katalog, podle kterého
si lze vybrat. A ještě poslení věc z poživatin, kterou zmíním, jsou
hranolky. Nejsem odborník na historii, ale belgičané prý vynalezli
hranolky. Nevím, jestli je to pravda, ale belgické hranolky jsou
skutečně skvělé.
Přiznejme si, že nakupování a jídlo je vždy podstatnou součástí návštěvy
dané země, ale my jsme přijeli i za historií, kulturou a dalšími věcmi.
První den jsme si naplánovali výpravu na místo slavné bitvy u Waterloo.
Městečko Waterloo je nedaleko Bruselu v placaté krajině, samotná birva,
ve které byla francouzská napoleonova armáda poražena pruskými a
anglickými vojsky, kterým velel admirál Wellington a maršál Blücher, se
odehrála asi 4 kilometry za městem. Na samotném místě najdeme několik
pomníků, které nechaly vybudovat různé státy a spolky na paměť padlých
vojáků, kterých byly desetitisíce (francouzská armáda čítala 72 tis.
mužů, anglické a pruská vojska měla celkem 113 tis. mužů). Ale co je
nejvíce vidět je příkrá pahorek ve tvaru jehlanu, na jeho vrcholu je
socha lva v nadžívotní velikosti. Pod pahorkem (který dozajista
vybudovali kvůli turistům) je samozřejmé visitor centre, které je
natolik automatizované, že poté co si člověk zakoupí vstupenku ve formě
plechového žetonu, tak už nepotká nikoho z personálu. V prvním sále je
ke shlédnutí laserová show, která ukazuje průběh celé bitvy. Kupodivu
během celé produkce nepadne ani jedno slovo. Zajímavý způsob, jak se
vyhnout jazykovým problémům. Po produkci začne blikat šipka, že se mají
turisté odebrat do dalšího sálu, kde se promítá další film, opět bez
jediného slove.
Vždycky jsem si myslel, že v Irsku prší nejvíce z celé Evropy, ale zdá
se, že Benelux je na tom ještě hůř. Naštěstí člověka z visitor centra
jen tak nevyhodí, takže může počkat než se déšť trochu umoudří.
Druhý den, ve čtvrtek, jsme se vydali na návštěvu hlavního města Velgie
- Bruselu. Ještě štěstí, že jsem měl s sebou jako průvodce bráchu, jinak
bych symbol Bruselu - čurajícího chlapečka snadno přehlédl. Nejenže je
malý, ale ještě je za rohem!!
Zajímavější návštěva Bruselu byla v pátek, kdy jsme se připojili k
exkurzi studentů z Erazmus University Rotterdam (kde Ondra právě studuje
(od 07/2000 to už neplatí)) pří návštěvě sídla EU. Při vstupu jsou
obvyklá bezpečnostní opatření a pak jsme šli do místnosti, kterou známe
všichni z televizního zpravodajství, ve které jednají ministři zahraničí
- velký obdélníkový stůl s dírou uprostřed. Kolem místnosti sedí
standardně spousta tlumočníků, schovaných za tlustým sklem. Jejich
tlumočení se přenáší do sluchátek a každý ministr si může vybrat z
jakého kanlálu chce poslouchat tlumočení. Originální řeč se přenáší do
reproduktorů v celé místnosti - každý má před sebou mikrofon a když si
zmáčkne tlačítko, tak se mu na mikrofonu rozsvítí červené světýlko a
všichni hned vidí, koho že to právě slyší z reproduktorů. S
audiotechnikou jsme si užili trochu srandy. Pak následovala přednáška a
diskuse s jedním z "evropských" právníků o tom, jak to chodí se
schvalováním různých směrnic a direktiv EU.
Podle toho co povídal jim v tom pěkný zmatek dělá těch 11 oficiálních
jazyků evropské unie. Na každé věci se nejdříve musí nějak dohodnout.
Každá země má své stálé zástupce, kteří mluví anglicky nebo francouzsky.
Ale protože každý nerozumí všemu, tak si na detaily obvykle přivezou
odborníka, který je specialista jen na to své a ne na překlady. Moc si
nedovedu přestavit jednání, kdy se všechno musí tlumočit do hromady
jazyků. Však taky asi 1/3 rozpočtu institucí EU tvoří náklady na
překladatelskou službu. A když se nakonec ministři na něčem dohodnou,
tak se nad tím sejde skupina právníků, kteří to (obvykle z angličtiny)
překládají do všech oficiálních jazyků. Přitom musí dávat velký pozor na
to, aby směrnice nebo direktiva totožná se schválenou věcí a aby hlavní
myšlenky byly respektovány. Schválené evropské direktivy pak mají
členské státy povinnost implementovat do svých zákonů. To se kontroluje
a teoreticky může dojít i k postihům, pokud stát odmítne implementovat
směrnice (např. se mu seberou dotace). K tomu prý ale ještě nedošlo,
vždy stačilo jen důkladně domluvit a vše se vyřešilo.
O něco zajímavější byl odpolední seminář o tom co je to lobbying.
Dokonce jsme byli skoro do jednoho projektu zataženi. Nechtěl bych tu
vyrábět přesnou definici lobbyingu, ale v Bruselu jde v podstatě o to,
aby se prosadily zájmy určité zájmové skupiny v evropských institucích.
Zájmovou skupinou může být kdokoliv. Svědčí o tom, že v Bruselu mají
pobočku nadnárodní firmu, sdružení na ochranu spotřebitelů, Greenpeace.
Všichni chtějí ovlivňovat nově vytvářenou evropskou legislativu. Tu
tvoří úředníci v evropských institucích. Nejdříve musí vzniknout nějaký
návrh, který se pak schvaluje. Při procesu schvalování je možné ho ještě
upravit, ale často to bývá obtížné. Lobbysti se snaží být ještě než
přijdou na papír první řádky zákona v kontaktu s úředníky, kteří zákon
píší. Lobbysté se snaží úředníky ovlovňovat prostřednictvím informací,
které jim poskytují. Snaží se zdokladovat, že to co chtějí oni je to
správné. Samozřejmě nesmí poskytovat nepravdivé informace, protože
evropský úředník je vystaven lobbyingu ze všech stran a navíc, pokud by
lobbysta jednou tvrdil nepravdu, už by si v Bruselu neškrtl. Lobování
některých firem je občas na hranici morálky a je těžko říct, co už je
úplatek a co ještě ne. Od pozvání na kávu je totiž přes pozvání na oběd,
přes pozvání na golf atd. spojitý přechod až k darování luxusní dovolené
na Kanárech nebo exklizivní návštěva závodů F1 sponzorovaná tabákovým
průmyslem. Každý úředník by měl mít svou etickou mez, za kterou
nepůjdou...
Různé organizace lobují různou silou. Kupříkladu tabákové firmy, kterým
v Americe teče hodně do bot, se snaží udržet v evropě a Phillip Morris
má v Bruselu kancelář čítající 40 (čtyřicet) právníků. Jiné firmy
vystačí s 2-3 lobbysty (holandský Ahold) a někdo si dokonce jen najímá
profesionální lobbysty působící v Bruselu (některé penzijní fondy).
Jeden takový profi-lobbysta s námi mluvil, ale mnohem zajímavější byla
diskuse se zástupcem Aholdu. Ahold je jeden z velkých světových
obchodních řetězců (v Čechách provozuje Manu, Hypernovu, Primu...) a
trápí ho problém s přechodem na euro. Evropská centrální banka se totiž
defakto rozhodla převést náklady na přechod na nové bankovky na drobné
obchodníky. Od 1.1.2002 začnou v zemích evropské měnové unie platit
eurobankovky. A podle evropské směrnice si každý stát může určit až
šestiměsíční lhůtu, ve které budou zároveň platit i současné bankovky.
Tato takzvaná "dual-period" je hodně nepříjemné pro maloobchodníky,
kteří by měli inkasovat v nové i staré měně a vracet drobné jen v nové
měně. Tím by se mezi lidi rozšířily nové micne a bankovky a staré se
stáhly z oběhu. Ahold si nechal vypracovat studie, které říkají, že v
nepříznivých případech by se na jedné pokladně nahromadilo za den až
15kg starých mincí! Ještě horší by to bylo s prodavači párků na ulici -
potřeba mincí totiž je nepřímo úměrná velikosti transakce. Hromadění
velkých obnosů v maloobchodě klade velké nároky na logistiku a
bezpečnost maloobchodníků. Mnohem lepší by bylo nechat proces výměny
peněz na bankách, které se tomu zase brání, protože by to byly další
náklady pro ně. V Německu to už vyřešili tak, že dual-period zkrátili
zákonem na nulu s tím, že asociace maloobchodníků se dohodla akceptovat
starou měnu ještě dva mesíce. Lobbysta od Aholdu se rozhodl nás zapojit
do lobbysmu a rozdal nám brožurku shrnující fakta. Za týden se podobný
zákon projednával v Holandském parlamentě, tak prý máme přijít a říct to
poslancům.
Výměna bankovek za eurobankovky bude pro centrální banky zúčastněných
států dobrý business. Rozdíl mezi hodnotou starých doposud vydaných
bankovek a hodnotou navrácených a vyměněných bankovek je zisk centrální
banky. A že se nevrátí několik miliard, to je téměř jisté. Když se
posledně vyměňovala dvacetipětiguldenová bankovka, tak holandská
centrální banka vydělala na celé transakci několik milionů guldenů, že
se rozhodli založit nadaci pro podporu umění, které dali do vínku
několik milionů.
Sobota 10.6.
Jak se stat pres noc manazerem milionoveho projektu
Včera jsem v televizi viděl zajímavý pořad. Jmenoval se
e-milionaire.show
a tohle bylo nějaké zvláštní vydání. Nějaké konzorcium se rozhodlo
investovat
2 miliony liber do nového internetového projektu. Do studia tedy
dorazilo
6 lidí z toho konzorcia (myslím, že to byli lidé od Domino Pizza, ale to
není
podstatné). Ti slíbili, že budou investovat tento večer celkem
2 000 000
s tím, že jeden projekt dostane 1 milion a druhy milion rozdělí podle
uvážení.
Výběr projektů probíhal v předstihu - přihlásilo se asi 7000 zájemců, ze
kterých
nějak vybrali 5 finalistů, kteří přišli projekty prezentovat do studia.
Byly to
následující věci:
- Compose.com - virtuální hudební studio, které zajistí vše od
vytvoření
nahrávky až po lisování CD a distribuci.
- Painting - to jsem moc nepochopil přínos - něco jako velký
virtuální
obchodní dům pro umělce.
- School to School - projekt, který má vytvořit jednotný trh pro
školy. Zatím
každá škola nakupuje věci sama a většinou od nějakého lokálního
dealera.
Proto neexistuje globální trh, který by zavedl konkurenci. Tenhle
projekt
má být přínosem nejen pro školy, ale i pro dodavatele.
- youAreAble.com - prezentoval ho vozíčkář - velký portál pro
handicapované
lidi, který poskytne informace pro postižené a na to naváže
obchody.
- Relaxace - právě vystudovaný psycholog chce nabízet počítačové
programy,
které člověka uklidní a zaženou stres.
Televizní společnost šla dokonce tak daleko, že oslovila 5 reklamních
agentur
a dala jim 24 hodin na vyrobení reklamního šotu pro každý projekt.
Pravda,
nebyly příliš hlubokomyslné, ale co bysme chtěli za 24 hodin, že?
A jak to dopadlo? Zvítězily v podstatě dva projekty: School to School a
youAreAble.com. Do těchto projektů bude konzorcium investovat 1 000 000
liber.
Zajímavý způsob, jak se stát přes noc manažerem milionového projektu,
nemyslíte?
Úterý 10.10.
Co nového na podzim? Jak si jsi jistě všiml, milý čtenáři, tak
minulý zápisek je asi 4 měsíce starý. Ano, stydím se. Ale bylo léto,
byly prázdniny, nechuť k psaní atd. Ale opravdu se stalo několik
zajímavých věcí. Konečně jsem procestoval dostatečnou část Irska a
nafotil dostatek filmů - časem pribudou fotografie. Osobně mohu
doporučit téměř všechny části, kde jsem byl:
- Západní pobřeží - Galway, Aranské ostrovy, Cliffs of Moher
- středozemí - Athlone a okolí - placka, no, nic moc...
- jihozápad - poloostrov Dingle, Killarney - nadhera (hory, moře,
delfín...)
- Severní irsko (de facto zahraničí :-) - úžasné! - především mořské
pobřeží a Obří chodník, hrad ???? a spousta megalitických památek
- Belfast - nic moc, nebo jsme ty pěkné věci přehlídli
- Dublin - zde bydlím, takže nic moc :(
Pátek 3.11.
Nebudu napínat - dnes nepřibude žádný nový zážitek, ale zato jsem
konečně přidal první část fotodokumentace!
Sobota 11.11.
Promoce. Minulý pátek se na celé naší universitě slavilo. Konaly
se totiž promoce studentů, kteří ukončili studium na začátku léta.
Promovali jak bakaláži, tak magistři i postgraduálové.
Byl jsem opravdu zvědavý, kde se celá promoce bude konat, protože
promovali všichni absolventi za poslední rok. Z daleka se sjížděli
rodičové, prarodičové tetišky atd., aby ve dvou vlnách shlédli promoci
svých blíckých. Věe se odehrálo v největší tělocvičně našeho sportovního
centra. V průběhu roku zde bývají 3 kurty na volejbal/badminton.
Prostředí nepříliš důstojné se pokusili vyzdobiti alespo%n vlajkami asi
dvaceti států světa. Uprostřed sálu seděli absolventi, asi polovina z
nich měla ty srandovní čtveraté klobouky, které známe z anglosaských
univerzit. Pak naklusal na pódium chlapík, prohlásil, že nás tu věechny
vítá a že na začátek zahraje šestčlenný orchestr nějakou univerzitní
skladbu, dirigovat bude sám skladatel (vzhledem k tomu, že první
absolventy měla univerzita v roce 1982, asi si ke svým promocím nechala
složit skladbičku). Celá skladba trvala asi 10 minut, všichni hudebníci
(3 smyčce a 3 dechy) se snažili a procítěně hráli všechna pianissima i
forte, ale auditoriu to nevadilo a vesele konverzovalo. Moc se nedivím
vzhledem k nepříliš strhujícímu tempy skladby.
Skladba konečně skončila. Když v tom se pan dirigent ohlédl a začal
znovu mávat taktovkou, ale to se kupodivu všichni utišili. Další
nemastná, neslaná skladbička totiž bylo něco jako famfáry pro našeho
pana rektora (původem polák). Konferenciér představil všechny významné
kmety na pódiu - všichni byli nějakým způsobem vedoucí oborů nebo
specializací právě promujících. Pak měl kratičk projev děkan jedné z
fakult a rovnou začal vyvolávat jména všch 300 studentů nachystaných na
promoci. Ti již byli seřazeni a zapsáni do tlusté knihy a postupně
přeběhali v rychlém sledu přes pódium, kde dostali od pana rektora
zalaminovaný kus papíru (že by diplom?). Asi u 30 posluchače mne to
přestalo bavit a slavnost jsem opustil (odchod z balkonu nepůsobí až tak
trapně).
Po skončení promoce naše fakulta pozvala absolventy a jejich rodiče na
malé občerstvení v prostorách praktik prvního ročníku. Nezdálo se, že by
studenti provozovali nějaké promoční hostiny a soukromé oslavy....
Úterý 11.11.
Strach z elektřiny :-). Až do předvčera jsem si myslel, že moje 3
spolubydlící mají panický strach se zapnutých elektrospotřebičů. To se
projevovalo tak, ře vždy vypli televizi pro jistotu čudlíkem na bedně,
než dálkovým ovládáním. Včera jsem objevil pravý důvod tohoto počínání.
Je to lenost! Chtěl jsem si takhle zapnout televizi, tak jako obvykle
zmáčknu čudlík na bedně a hledám dálkové ovládání. Hledám, hledám...
(nebudu laskavého čtenáře dále napínat) a nakonec jsem našel - zastrčený
pod jednou z matrací na křesle. Takže ne panický strach z elektřiny, ale
obyčejná neschopnost se po napínavám pořadu zvednout a najít
zašantročený ovladač...
Zato men potěšili v mém oblíbeném supermarketu Tesco. Kupoval jsem jako
obvykle slevněná jablka (oni je nasypou do pytlíku, napíšou na ně datum,
do kdy se musí prodat a den před tím datumem je musí slevnit, protože
jinak by je museli o den později vyhodit. A jablkům uvnitř většinou nic
není, tak proč je nekoupit). Ta sleva se vyznačuje obyčejnou přelepkou,
obvykle přes čárový kód. Pokladna pak kód nepřečte a tak pokladní snadno
určí že je to sleva. Tentokát byl lepič štítů opilý, nebo nový, nebo
pokladna příliš dobrá a slevněná jablka mi naúčtovali za plnou cenu. No
uznejte semi, že za podobnou cenu bych přeci nekupoval rovnou dva
pytlíky najednou! (pozn: 1 kg jablek vyjde tak na 1.69iep coz je bratru
70Kc). Inu, rikam si nevadi. Maji tu preci reklamačni oddeleni, ktere se
nenazyva reklamacni, nybrz "customer care". Zasel jsem tam, ukazal ucet,
nalepku na pytliku a pani mi vratila celou castku, tj. jablka jsem
dostal defacto zdarma (pro jistotu jsem se ještě přeptal, jestli se
nespletla). Tomu říkám služba zákazníkům. Podobnou fintu na lákání
zákazníka mají v konkurenčním DuneStore - tam když je čárkový kód na
zboží nečitelný, tak jej pokladní neťuká do pokladny ručně, ale to zboží
dostává zákazník zdarma (nemám osobné zkušenost, jen jsem viděl
upoutávku).
Pátek 24.11.
Tak se nám tu šíří anarchie... Ano, je to tak. I takový
ekonomický tygr jako je Irsko může mít problémy se
stávkujícími. Poté, co strojvůdci prostávkovali celé léto by člověk
řekl, že
by to zase na nějaký čas mohlo stačit. Ale ne tak tady.
Tento týden začali stávkovat najednou hned 3 skupiny a další tím
vyhrožovala.
Asi podle vzoru strojvůdců se rozhodli začít stávkovat závoráři a
semaforníci
na irské železnici. A protože bez semaforů a závor vlaky jezdit nemohou,
tak
prostě už dva dny nejezdí :-)
Aby nebylo zmatků v dopravě málo, rozhodli se začít stávkovat i
dublinští taxikáři. Dosud byl počet licencí na provozovnání taxíků
omezen nějakým nepříliš vysokým čísle a tak byly tyto licence poměrně
hodně ceněny. V Dublinu je zvykem nejen stát frontu na autobus ale i na
taxík! [odbočka: slyšel jsem historku, že po nějaké diskotéce se lidé
seřadili a čekali na taxík. Pak občas přijel nějaký taxík (mají tu
některé takové velké, skoro dodávkové), nabral jednoho člověka z zbytek
pokračoval v mrznutí ve frontě. Humorné na tom bylo to, že ti co z
diskotéky odešli dříve, aby byli doma dříve se dočkali v té frontě i
ostatních opozdilců].
Tomuto stavu se rozhodla městská rada udělat přítrž - rozhodli se
radikálně přidat počet taxikářských licencí a současně zakotvili
povinnost (od 2003), aby do každého taxíku mohl nastoupit i vozíčkář.
Tím by byl dostatek taxíků a všichni by byli spokojeni, až na taxikáře,
kteří platili za získání licence nekřesťanské peníze. Tudíž taxikáři se
rozhodli stávkovat. A ne jen stávkovat, ale i blokovat provoz. Ve středu
nebylo průjezdné centrum města, dálnice na letiště byla zablokovaná na
jeden jízdní pruh a na letiště se nedalo dostat vůbec, muselo se
pěšky.
Třetí, v současnosti stávkující skupinou jsou učitelé. Nepracují, což
znamená, že děti nechodí do školy. Především rodiče studentů v
závěrečných ročnících jsou nervózní... Chtějí zvýšit platy o 30%. Kdo by
nechtěl...
Ještě začátkem týdne vyhrožovali stávkou piloti Ryanair. Nakonec ale od
stávky odstoupili, ale mezitím letecká společnost přesunula všechny
cestující na jiné dny a lety. V pátek by tedy z Dublinu neletěl nikdo. A
aby nezůstala letadla prázdná, když piloti nestávkují, rozhodli se
nabídnout lety z Dublinu a do Dublinu zdarma (jen za letištní taxu).
Dalo se tak dostat třeba do Paříže za 25IEP. Sice jen na několik hodin,
protože na lety v jiných dnech se sleva nevztahovala...
Tak je dnes o anarchii, která se tu pomaloučku šíří asi všechno.
Doufejme že se stávkující umoudří a aspoň na vánoce mne nechají odletět
domů... :0)
Úterý 23.1.2001
Zkouškové období
A je tu nove tisíciletí a kupodivu se nic nezměnilo, konec světa opět
nepřišel. Pro místní studenty to znamená, že začne zkouěkové období. Na
rozdíl od zvyklostí v Čechách se tu věechny zkoušky skládají písemně.
(Jedinou vyjimkou z tohoto pravidla je čast zkouěky z jazyka.) A nejen
to, ještě ke všemu si studenti nevybírají, kdy na zkoušky půjdou, ale
před vánoci dostali seznam, kdy a kde se která zkouška koná. Některým to
vyšlo do jednoho týdne, jiní to měli v průběhu dvou týdnů.
Další zajímavá věc je, jak probíhají vlastní zkoušky. Většina jich
probíhá ve sportovním centru! Když jsem minulý podzdim líčil, jak
probíhala promoce, tak jsem zmiňoval, že v největší místnosti Sport
Centra, do které se vejdou 3 tenisové kurty, se přinesla hromada židlí,
pódium, orchestr atd. Tentokrát vynechali pódium a místo využili opravdu
do posledního místěčka. Dokonce i na galerii rozmístili stolky a
židličky. V přesně určený čas nabíhali studentíci a psali písemky.
No, nevím, jestli bych přežil udělat všechny zkoučky v jednom týdnu, ale
místní to zvládají. Jistě si říkáte, jak že se to stihne opravit?
Odpověď je jednoduchá - nestihne. Škola má celý měsíc na to, aby se
všechny písemky opravily a pak (defacto v průběhu dalčího semestru) se
rozesílají výsledky domů! poštou. Nedočkavci si mohou uvěřit své
výsledky na webu superzaheslovaně, aby se nikdo nedozvěděl ani výsledky
spolužáků. Kdo neprojde, má ještě šanci na opravný termín. Copak, teď se
to myslím ještě dá sníst, ale kolem léta to vychází tak, že člověku
dojdou výsledky poslední týden v červnu a opravný termín je uprostčed
srpna... No, zlatý matfyz.
Sobota 27.1.2001
Období slev
Každý ví, že povánoční období je časem slev (v Irsku to je i začátek
léta, ale to nevím proč). Slevy jsou tu dnes úplně všude. Někde jsem
četl, že dokonce musí být všude. Obchodník, který by nevyhlásil nejakou
slevu, by celý leden měl prázdný krám. Někde tedy mají slevu opravdovou
- až 70%, jinde (ti přinucení) mají velké cedule "All items 15%". A ti
co "musí" udělat slevu nejsou jen malí obchodníci, ale i velké obchodní
domy.
Další fintu, jak nalákat zákazníky jsou velké cedule upozorňující na to,
že sleva končí již tuto neděli. Pak se člověk v pondělí v inzerátech
dočte, že kvůli velkému zájmu zákazníků byla sleva prodloužena o další
týden. Ti obchodníci si s námi ale zahrávají...
A když už dnes píšu o slevách, tak ještě něco z druhé ruky. Na největší
Dublinské třídě existuje nejluxusnější obchod. A ten má všechny
zákazníky registrovány do svého věrnostního programu. Před tím, než
začne období slev, rozešle obchod svým zákazníkům pozvánku na prohlídku
slevněného zboží. To prý funguje tak, že se před obchodem vytvoří
obrovská fronta a najvětší snobové čekají s pozvánkou, která funguje
jako vstupenka, až někdo obchod opustí, aby mohli dovnitř (management
zjistil, že se najednou všichni nevejdou, tak je u vstupu portýr).
Vevnitř se ten den ale zatím nic neprodává, ale jen se vystavuje, co
bude od zítřka levnější. Každý si tak může vyhlédnout, co by si tak asi
koupil. No a pravá řežba začíná druhý den ráno, kdy se obchod otevírá
pro opravdový výprodej... Ale o tom bohužel nemám zprávy ani z druhé
ruky.
Sobota 11.2.2001
BSE
aneb nemoc šílených
krav.
Tato zajímavá choroba hýbe
světem, spotřebitelé se bojí o svůj život, zemědelci se děsí, kdy
choroba dorazí i do Čech a vypukne vybíjení celých stád... No, tady na
ostrovech je šílených krav nejvíce a nezdá se mi, že by hovězí zmizelo z
pultů prodejen, i když těch šílených krav se tady na ostrovech našlo
několik tisíc v
porovnání s několika kusy v různých zemích na kontinentě. Přesto se
výrobci snaží uklidnit spotřebitele alespoň nálepkou na každám balíčku
(krávy mladší 30 měsíců nemohou být postiženy? - nevím, ze ptejte se
nějakého biologa...). No, kdyby se vám zdály moje zápisky šílené, víte
čím to je :-)
Pondělí 14.5.2001
Slintavka a kulhavka aneb Foot&Mounth Desease je oficiálně pryč
Anglií ještě cloumá slintavka a kulhavka (začátkem května 2001 bylo
registrováno kolem 1400 případů), kvůli které Tony Blair dokonce odložil
volby.
Jinak je tomu v Irsku. Zde byl všeho všude registrován jeden případ
kulhavky a
slintavky v country Louth a to ještě na poloostrově, který 'skoro'
nepatří do
Irské republiky. Přesto, možná právě proto, byla opatření proti
slintavce hodně
přísná, velmi podobná těm v Anglii. Většina turistických pamětihodností
na venkově
byla zavřena, bylo zakázáno chodit po chodníčcích národních parků
(smělo se jen na asfalt), samozřejmě skoro žádné transporty živého
dobytka atd.
Omezení pohybu se týkalo i lidí obecně. Oslavy svatého Patrika byly
přesunuty
na neurčito, dokonce Fyzikální olympiáda byla přeorganizována do
korespondenční formy, některé konference byly zrušeny či přesunuty na
později...
Ještě v letadle před přistáním dostal každý vysvětlující letáček a na
letišti si
každý mohl vyzvednout ještě mnohem poučnější a působivější (viz obr.). A
podle
velkých cedulí na letišti se měl každý, kdo nedejbože pobýval na farmě v
UK sám
a dobrovolně přihlásit úředníkům irského ministerstva zemědělství, kteří
by ho
vydesinfikovali. Taktéž všechny potraviny živočišného původu se musely
vyhodit
(netýkalo se čokolády :-).
Nevím jak zbytek opatření, ale zákaz turistování v národních parcích je
od 11.5.
zrušen. Takže konečně zase mohu vyrazit ven :-)
Velmi podrobně o slintavce a kulhavce informuje místní televize a radio
RTE na adrese
http://www.rte.ie/footandmouth/.
Pátek 8.2.2002
Fyzikální olympiáda po irsku
Omlouvám se pravidelným čtenářům za drobnou přestávku v publikaci (cítíte-li se dotčeni, napište! Kdo to má psát, když to nikdo nečte...)
Fyzikální olympiáda tady v irsku má trochu jiný charakter než znáte z Čech. Je to spíše "Science Olympiad" (vědecká olympiáda) a jsou to vlastně biologická, chemická, informatická a fyzikální všechny v jeden den. Navíc to sponzoruje IBM a organizuje DCU, tak se to jmenuje "IBM/DCU science olympiad". Já jsem měl tu čest pomáhat při fyzikální části celostátního kola, kteréžto měl pod palcem náš department. Tedy moje postřehy (není-li uvedeno jinak) se týkají jen fyzikální části.
Jestli jsem to správně pochopil, tak z každé školy mohli vybrat maximálně 3 zájemce a poslat je rovnou do celostátního kola (regionální kola nebyla). To celostátní se myslí spíš celoostrovní - účastnili si i studenti ze Severního Irska, které patří do Velké Británie. Studentíci dorazili ráno a dopoledne dostali první část zadání - půlka z toho byla doplňovačka a-b-c-d, druhá půlka byly 3 klasické úlohy. Na můj vkus to bylo až moc jednoduché. Hned jak to dopsali, tak se na to vrhla tlupa postgraduálů a profesorů a opravili to. Mezitím se studentíci zrekreovali a napsali odpolední část příkladů. To, co sepsali dopoledne jsme ještě neměli úplně opraveno, ale naštěstí dorazily posily. Studentíci mezitím poslouchali nějakou populární přednášku z fyziky a my jsme makali jak šroubci, ale ani to nestačilo... Opravit to prostě nešlo stihnout. A stihnout se to muselo, jak uvidíte pozdeji. Inu ta dopolední část, co už byla opravená, se naťukala do Excelu a seřadilo se to. Pak se vybralo prvních 20 podle dopoledních výsledků a těm se opravila odpolední část a mezi nimi se našel vítěz. I tak se to jen tak tak stihlo, před vyhlášením - na to jsme dobíhali s vyplazeným jazykem. Teprve na místě jsem pochopil, proč se to stihnout muselo.
V obrovské posluchárně probíhalo vyhlášení všech částí najednou, za přítomnosti ministra a zástupce sponzora. Ministr si nenechal ujít příležitost k dlouhému projevu, nějak mu tam ale (klasicky pro politika) chyběl obsah. Ale pochválil se dokonale. Pak probíhlalo vyhlašování podle oborů a když nastoupil Paul von Kampen za fyziku, tak ještě zmínil mne, jakožto zástupce Fykosu a vyzval všechny, aby si ode mne vzali letáčky (o to jsem ho požádal ještě před tím, než jsem zjistil že tam bude zavazet ministr a podobná zvířata). Uvidíme jestli se Fykos v cizině ujme, nechejme se překvapit.
Musím říct, že takový fofr při opravování a celkově průběhu jsem dlouho nezažil. Zlatý český vícedenní přístup k celostátním kolům FO/MO. To, že já neumím vyslovit keltská jména jsem si zvykl. Ale chudák Paul, který to vyhlašoval, když až skoro na místě zjistil, že vyhrála dívka čínských rodičů a tak sháněl, jak to vlastně vyslovit. Život není peříčko :-)
Pátek 22.2.2002
Co mají na práci poslanci v irském parlamentu.
Irské státní instituce se z tradice jmenují irsky. Takže premiér se nejmenuje premír, ale taoiseach [tíšok], parlament se jmenuje Oireachtas [neumim:-)] a má dvě komory. Každý den je po půlnoci na RTE1 k vidění záznam z jednání parlamentu, obvykle jsou to interpelace poslanců. Typicky to vypadá tak, že v sále sedí 5-10 poslanců a proti nim jeden ministr s poradcem. Poslanec v lavici povstane a ptá se ministra, jak je to s tím nebo oním problémem. Ministr pak na prázdný sál a televizní kamery vysvětluje. Občas na interpelace odpovídá sám taoiseach.
Tentokrát (asi před dvěmi týdny) se ale řešil mnohem zásadnější problám, než obvykle: Proč nevysílá irská televize přímý přenos ze zápasu Irsko-Anglie! Odpovídal osobně taoiseach a ještě to pro jistotu vysvětloval jeden z ministrů. V podstatě museli obhájit tržní hospodářství - anglická liga prodala veškerá práva za co nejvíce peněz a koupil je Eurosport, kde přímý přenos byl k dispozici. Ale je to placený kanál, tak se voliči prostřednictvím svých poslanců domáhali nápravy (volby jsou za dveřmi - někdy v létě), tj. aby na zápas mohli koukat zadarmo se zdůvodněním, že je to přeci národní hrdost etc.
Sobota 23.2.2002
Hbitá irská policie.
Do nedávna jsem si myslel, že bydlím v klidné a bezpečné čtvrti. A to, že jediné irské sídliště Ballymun, kde bydlí "živly" a která začíná hned za zdí naší pidizahrádky, je nebezpečné jsem považoval za pověry. Nicméně před vánocemi nám na rohu naší ulice zastřelili člověka. Dnes už je na tom místě malý pomníček. Když jsem přijel domů, tak na místě zrovna vyšetřovala policie - přesně ve stylu anglických detektivek. Asi v deseti vchodech do rodinných domků stáli detektivové, v ruce zápisníček a vyptávali se a vyptávali. Nevím, jestli zjistili kdo a proč.
Druhý příběh se mne týkal o něco více. Na jednu z tradičních českých večeří přijeli kamarádi dvěmi auty. Ludvík Favoritem a Yuko svou postarší Toyotou. Yuko si zamkla předpisově volant pořádným zámkem ke spojkovému pedálu a auto nechala před domem. Pak nastal čas odjezdu a auto nikde! Inu prohlédli jsme ještě okolí s tím, že si nepamatuje, kde nechala auto zaparkované a našli zbytky zámku. Tak jsme zavolali policajtům a ti řekli, že to musíme nahlásit osobně na stanici, aby si někdo z nich nedělal srandu. Tak jsme vyrazili na stanici, tam jsme to bez předložení jakéhokoliv ID nahlásili. Také jsme jim tam nechali telefonní číslo, kdyby něco vyzjistili. Ani ne za hodinu nám volali, že auto našli právě v Ballymunu. Ještě si ho nechali do rána na sebrání otisků prstů a pak se muselo opravit zapalování, ale jinak vcelku nic.
No, byl to fofr, ale konec byl relativně šťastný.
Pátek 15.3.2002 (3 a.m.)
Studium před důchodem.
V rámci našeho projektu spolupracujeme s univerzitou v Limericku, kde mají větrné tunely a můžeme si tu otestovat naši pracně vyvíjenou barvu v praxi. Tentokrát bych chtěl zmínit moje dva spolupracovníky, kteří tu se mnou spolupracují. Oba jsou studenti aerodynamiky (nebo nějak podobně), jeden končí masters, druhý dělá postgraduál. Naše testy jsou poměrně protáhlé a tak v přestávkách, kdy experiment funguje sám, jsme měli šanci pokecat o životě. Oba jsou poměrně 'staří', čímž chci naznačit, že ke studiu se dostali oba po několika letech zaměstnání. Jeden pracoval jako účetní a když ho to přestalo bavit, tak se rozhodl a vrhl se na aerodynamiku. Druhý se různě protloukal, dělal stavbyvedoucího, 2 roky provozoval hospodu atd. Celkem hodnotím jejich odvahu vrhnout se zpět do vzdělávacího procesu. Jako kdysi zaměstnaní to mají ještě o to těžčí, že kdysi vydělávali a teď vlastně musí jen utrácet. Za školné a živobytí. A zdá se, že průměrný irský student se více než studiu věnuje vydělávání na studium. Někteří sice dostanou grant o nějakého místního orgánu, ale ten obvykle padne na školné. A rodiže, jestli jsem správně pochopil moje spolubydlící, příliš peněz do potomků necpou. Takže potomci obvykle stáví prázdniny na brigádě, žádné prázdniny a užívání si volna jako v Čechách. Zlatý socialismus a nulové školné a štědří rodičové...
Pátek 15.3.2002
Referendum o potratech.
Možná to proběhlo i českými sdělovacími prostředky, měli jsme tu referendum ne přímo o potratech, ty jsou tu jako v snad poslední zemi v evropě zakázány, ale o tom, jestli ve velmi vyjímečných případech může soud potrat povolit (jako to před lety udělal a vytvořil tak precedens), nebo ani soud nemůže povolit potrat [jestli vám není přesně jasno, o čem je řeč, tak se nedivte, většině voličů to taky nebylo úplně jasno].
V této souvislosti prý proběhla zajímavá korespondence v elektronické konferenci všech zaměstnanců univerzity. Nebyl jsem sice přímým účastníkem, ale ve studentském plátku se objevil popis celé výměny, který laskavému čtenáři předkládám v angličtině:
|
"Jesus" mails DCU staff on abortion
referendum
Jesus Christ has sent an e-mail to all staff of DCU preaching his word on abortion just days befor the referendum. Jesus sent this e-mail via Mr David Kearney,from Educational Services, to the allstaff list, adressing them as " my child and my children " and said that there is " a fact to be known and shouted from the rooftops, the murder of the unborn will not be tolerated. "
Jesus then asked all staff to read Job, where it is cited that "the holy spirit made me and it the breath of the Almighty gave me life" and not to "listen to those desciples of Satan that are trying to take this knowledge from you." But the real reason Jesus was writing was to ask all members of DCU staff to "please pray for Ireland at this time."
Mr Kearney also told the staff list of an abortion that had been prevented because of intercessory prayer. "
He told how a woman, who did not believe in God and was about to have an abortion " just got up and left all of a sudden, she wondered why this came over her,
but when being driven home she had a realisation that people had been praying for her. "
The e-mail, which was supposedly sent by Jesus caused a lot of reaction among the staff and the President of the University, Mr Ferdinand von Prondzynski, eventually had to intervene to stop the flow of consequential emails.
Ms Mags Glennon of the Publications Office immmediately replied to the message saying that it would be " much appreciated " if people would "refrain from this sort of nonsense on the allstaff list for the duration of the referendum campaign." This was followed by an e-mail from alecturer in the School of Communications, Ms Marie Louise O Donnell, seeking Jesus' e-mail address. She said that "while i don't believe in censure.... ill make an exception in this case...can we employ a little man to sit in a room and save us from perils and disturbances. "
This stimulated some gender related reaction, when another member of staff asked "I assume the job (sitting in the room) would be open to little people of all genders, Marie-Louise ? " And another e-mail asked " is there not legislation preventing such sex discrimination in recruitment. "
Prof. Von Prondzynski then wrote to all staff saying : " I do not in any way wish to interfere with freedom of expression, but could I nevertheless ask everyone to refrain from using the 'allstaff' list to publish personal opinions on current political issues, however sincerely felt. "
By College View Reporter
|
Ještě jak to dopadlo s tím referendem? Těsně 50.42% bylo proti, takže zůstávé možnost provést potrat matce, která soudu řekne, že jinak spáchá sebevraždu.
Úterý 11.6.2002
Jak se v Irsku prožívá fotbal.
Dnešní den byl z hlediska irského fotbalu opravdovým svátkem (nejsem fotbalový odborník, tak některé informace berte s rezervou). Tady v Irsku se mistrovství světa ve fotbale bere hodně důkladně. Z každého auta trčí minimálně 2 irské vlaječky a skoro každý dům je vyzdoben, podobně jako u nás kdysi na prvního máje v irských barvách (oranžová, bílá, zelená). A to není všechno. Že to nebude jen tak jsem si uvědomil minulý týden, když se ve schránce objevil dopis od města, ale potažmo od našich popelářů, že prý dnes máme vystrčit popelnice ven už v 6 hodin ráno. Ano, popeláři si dnes přivstali, aby mohli po poledni sledovat zápas Irsko--Saudská arábie. Koneckonců, dopis vidíte hned vedle.
V poledne se ulice laboratoře a ulice vyprázdnily, když všichni správní irové vyrazili sledovat zápas v přímém přenosu. Ve škole zůstali jen barbarští cizinci, které irský fotbal tolik nezajímá. Podle oficiálních pramenů některé firmy dokonce nakupují pizzy a dělají vyjímku z pravidla zakazujíciho alkohol na pracovišti, aby udržely zaměstnance v pracovním procesu.
Irům se, podařilo poprvé v historii vsítit více než jeden gól v průběhu mistrovství světa! A mimo jiné i díky tomu se teď dostali do finále. K irské účasti na mistrovství se váže ještě jedna pikantní historka. Na mistrovství totiž není jejich kapitán, který se nějak nepohodl s trenérem a tak odkudsi z indonésie odcestoval zpět do Anglie, kde během roku hraje za jakýsi anglický klub. Vypadá to, že se ještě máme na co těšit. Sice asi nevyhrajeme, ale kdo ví....
Sobota 25.1.2003
Kocourkov na 3 způsoby.
Za poslední půl rok se tu stalo několik věcí, které mi v mnohém připomínají pohádky Kocourkově, případně centrálně plánované národní hospodářství.
Už jsem (myslím) několikrát zmiňoval katastrofický stav veškeré dopravy v Dublinu. Pokud kupříkladu člověk potřebuje z jihu na sever tak musí sledovat úžasný systém jednosměrek a pokud jednou zaváhá, absolvuje několikakilometrovou zajížďku. Copak domorodec, ten to má nacvičeno, ale takový vesničan by se mohl ztratit. Tak městští radní vymysleli, že by se to mohlo vesničanům a turistům trochu usnadnit a hlavní průjezdní trasy označili čísly silnic, kam vedou s odhodláním rozmístít po městě navigační cedule, které budou informovat na každé křižovatce, kudy se vydat, chci-li po silnici číslo X. Inu tak rozhlodli a začali konat - nechali si vyrobit za hříšné peníze navigační cedule (nepletu-li se, tak přišly na něco jako 800tis euro) a začali je rozvěšovat po městě. Samozřejmě se konšelé neporadili s ministerstvem. No a v tom týdnu, jak se začaly objevovat cedule, tak se vrátil pan ministr z dovolené a cestou z letiště se ukrutně rozčílil právě nad těmi cedulemi. Že prý jsou nepřehledné a že to tedy rozhodně tak nepůjde. Rozhodl a hotovo. Konšelé měli smůlu - cedule šly dolů. Tj. jestli budete někdy potřebovat autem přes město, nezbyde vám nic jiného, než sledovat piktogram letadýlka, které označuje směr na letiště a to leží na severním okraji města.
Další, velmi podobný incident se odehrál na konci listopadu a hlavním aktérem byl Dublin Bus, místní dopravní podnik. Na začátku roku 2002 se přešlo na eura a tak museli upravit ceny jízdenek a protože všichni měli nařízeno, že přechod na euro nesmí nic zdražit, tak díky zaokrouhlení musel Dublin Bus mírně zlevnit. A v listopadu se rozhodli, že je čas pro zdražení. Vymysleli nový ceník, vylepili ho po zastávkách a autobusech s tím, že začíná platit od příštího týdne. Opět se ale ozval někdo z ministerstva s tím, že to by tedy nešlo, že to je nehorázné zdražení atd. Inu, přelepit nové plakáty by se už nestihlo, tak začala platit od pondělka P nová cena. Ale zároveň se začaly vylepovat nové ceníky jízdného s cenou někde uprostřed, které platily od P+týden. Kouzelný byl poslední odstaveček, který říkal asi toto: "Milí zákazníci, víme že změna cen v tak krátké době pro vás může být mírně matoucí. Abychom vám to trochu zkompenzovali, můžete jezdit 2 neděle před vánoci za poloviční jízdné." Ještě že mám kolo...
A poslední věc, nak kterou zůstává rozum stát souvisi kupodivu opět s dopravou.
Dublin, jak známo, vyrostl kolem přístavu. Za tu dobu se rozrostl jak Dublin, tak i přístav. Pro přístav to znamená, že přibylo kamionů, které do něj jezdí a pro město to znamené, že všechny ty kamiony musí jezdit centrem, protože do přístavu se jinudy dostat nedá. A moudré hlavy vymyslely, že se postaví tunel z přístavu na okraj města a začátek dálnice. A tunel odvede všechnu kamionovou dopravu z města a ještě pobere nějaká osobní auta a tak ulehčí centru. Samozřejmě se za něj bude vybírat mýtné, jak je tu na všech obchvatech Dublinu zvykem.
Jak se říká v pohádce, jak rozhodli, tak i vykonali. Změřili největší kamión a podle toho vyprojektovali tunel. Ale od projektu do realizace se přeci jen něco malého změnilo - vyhláška o maximálních rozměrech kamiónů! A protože pro doprace je lepší mít velý kamión, tak si jich polovina ty větší kamióny pořídila. Ale co teď s tím? Stavitelé řekli, že tunel už přestavět nepůjde a velké kamiony se tam prostě nevejdou. A důsledek? Ačkoliv bude stát a fungovat tunel, tak stejně kamiony budou jezdit centrem města...
No nepřipomíná vám to jednu českou pohádku? :-)
Středa 14.1.2004
Opět něco pro zasmání - tentokrát z dílny příměstských vlaků (DART).
Když si přečtete text plakátku na přiloženém obrázku, zjistíte, že České dráhy jsou s výmluvami na zpozdění vyloženě amatéři, pokud je srovnáme s irskými dráhami (pro neangličtináře - text říká asi následující: "Na podzim padá listí a pak kloužou koleje. Omluvte prosím případná zpoždění. Na zlepšení přilnavosti kolejí pracujeme.").
S tím souvisí ještě jeden kolejový problém, který se tu řeší. Když se konečně rozhoupali vybudovat tramvaj (ktera bude mít 3 linky, ale ty nebudou propojeny), tak těsně před závěrem se zjistilo, že asi není dobrý nápad vést koleje přes jeden z nejrušnějších kruhových objezdů (asi 4-proudý, sloužící jako nájezd na dálnici). Nyní je dilema, jestli opět odložit otevření první tramvajové linky a vybudovat nadjezd/podjezd, nebo ji nejdřív otevřít a pak ji zase za chvilku zavřít, než se nadjezd/podjezd dovybuduje. Zavření celé trasy vypadá nevyhnutelně, protože objízdná trasa není možná, vzhledem k tomu, že tramvajové koleje nejsou ani 1-spojité (doufám, že jsem pojem z teorie grafu použil správně:-).
Tak přeju příjemné cestování metrem a jinými kolejovými vozidly!
Neděle 28.3.2004
Irská pošta ve stávce - poslední dobou mi to připadá, že tady v irsku mají kapitalismus přesně podle Marxe. Každý má právo na stávku a také toho každý využívá, nebo tím aspoň vyhrožuje. Nedávno zaměstnanci letišť a autobusů protože se jim nelíbí, že jejich podnik chce stát rozdělit a zprivatizovat. Tak minulý týden se rozhodli stávkovat zaměstnanci pošty v county Dublin. Ne úplně rozumím proč jen ti v Dublinu a ne zbytek země. Nicméně i to má dost velký dopad, protože nefunguje ani mezinárodní pošta, jelikož vše mezinárodní chodí přes Dublin. K dnešnímu datu už stávkují 10 dní a podle historických pramenů při poslední stávce stávkovali naposledy v roce 1992 (nebo 1994:-) a stávka trvala dohromady 10 týdnů. No uvidíme, jak dlouho jim to vydrží letos. Chudáci lidé, kteří čekají na různé důchody, které se tu typicky posílají šekem. No a aby se jim nezaplnili schránky a všichni všem obyvatelům došlo, že pošta nefunguje, tak se rozhodli zalepit vhozové otvory v poštovních schránkách - viz obrázek.
Update: tak už nám stávka skončila. Netrvalo to ani 2 týdny.
Středa 18.8.2004
Víkend plný utopenců Ne že by v Irsku měli klasické nakládané párky, alias utopence. Oni tu mají mnohem zajímavější věci. Třeba takový poloostrov Dingle (na jihozápadě) a na něm naprosto kouzelné pláže a vůbec možnosti na všelijaké vodní sporty. Jedna z takových pláží oblíbená surfery je na úplně nejzápadnějším kousíčku Dingle (mimochodem, tušíte, že to je i zároveň nejzápadnější kousek Evropy? Pravda, trochu záleží, jestli do ní Irsko počítáte a vyřadíte různé pofidérní ostrůvky a taky Island.). Pláž je celkem miniaturní, široká ani ne 200 metrů a schovaná mezi skalisky. Ale díky tomu, že se vlny mohou rozběhnout přes celý Atlantik až z New Yorku, tak jsou asi perfektní pro surfaře, co na prknu (bez plachty) rádi vyrazí a vozí se na vlnách. Takový pořádný surfař si oblékne neopren a v moři vydrží celé hodiny. Ne tak nějaký začátečník, který jen tak v trenkách vyrazil s prknem divných rozměrů na moře. Naše turistické komando (já+M+M+J+B posílené o čerstvou dodávku dočasných turistů A+L+J+M) se spokojeně kochalo surfaři a jejich výkony, když tu zavládl mírný rozruch a několik lidí se začalo shánět po záchraných kruzích. Onen začátečník se nějak záhadně nechal odlákat z pláže a pomalu a jistě se přibližoval ke špičatým skalám po útesem. Vlnky byly asi tak 1-2 metry a vypadalo to, že se pěkně rozmázne. Nakone se mu podařilo přistát, za cenu mírně odřené nohy. Na to, jak líně vypadal ve vodě se poměrně svižně vyšplhal na nejlbližsí skalku. Nicméně odtamtud to nikam nešlo - nad ním příkrý útes, před ním bouřící more. Inu tak mu spolusurfaři brnkli pro vrtulník pobřežní stráže a mezitím začali spouštět aspoň teplé oblečení, aby chlapec neprostydl. My jsme už úplný konec neviděli, ale viděli jsme přilétat vrtulník, tak snad to vše dobře dopadlo.
No a další utopenec nebyl člověk, ale autíčko. Na Dinglu je totiž také nejdelší pláž v Irsku/Evropě/na světě :-) u města Inch. Je o ní také jedna pěkná písnička. Pláž je asi celkem 2 km dlouhá a vybíhá do moře, tj. taková jako mořská kosa kolmo na pobřeží. A na většinu pláží se dá dostat autem, stejně tak i na tuto. A v Lonely Planet se píše něco ve smyslu "...a často je tu vidět, jak turisti zapadnou i s autem do měkkého písku...". Tak jsme dorazili, na pláži spousta aut (když je tak dlouhá, tak se přeci svezu ne?) a lidé se věnovali různým radovánkám. Třeba serfovali, plavali a užívali úžasných vln a tak. Ale jedno auto stálo podezřele víc k moři než ostatní. Dokonce tak podezřele, že na něj občas šplouchla nějaká ta vlnka. A přední kola zahrabaná až po podvozek v písku. A voda dál stoupala. Za chvilku se do toho vložil i místní plavčík a donesl nějaká lano (asi je to tam opravdu na denním pořádku) a za pomoci nějakého 4x4 a hromady pomáhajících čumilů autíčko vytákli víc na sucho. Když jsem pak auto obhlížel zblízka, tak bylo úplně jasné, že bylo z půjčovny, tj. nějaký hloupý turista...
No a poučení závěrem? Nevím, ale prostě je vidět, že lidská blbost je věčná a v boji s mořem je potřebá dávat sakra pozor. Ještě že lidé nejsou úplně lhostejní a vzájemně si pomohou.
Jinak vítám zpět po dlouhé době pravidelné čtenáře (třeba Vláďu!).
Středa 18.8.2004
Práce v Irsku v létě 2004 - VAROVÁNÍ. Já vím, že toto varování píšu pozdě. Nicméně "sice pozdě, ale přece", že. Ale k věci. Začátkem léta se sem do Irska nahrnula hromada lidí z východního Evropy, co by tu rádi sehnali práci a představují si to tak, že tu na ně každý čeká. Není to tak - místní trh práce se přizpůsobil a zvykl si už na celkem přebytek pracovní síly a snaží se z ní vytřískat co nejvíce za co nejméně peněz. Kromě toho pracovních míst je tím pádem málo. Tj. pokud se sem chystáte, prosím připravte se na to, že práci sice seženete, možná už za 3 dny, možná ale až za týden, možná 2, ale možná taky za měsíc nebo dva! A mezitím musíte z něčeho žít, bydlet a tak... (můj soukromý odhad minimálních nákladů je asi 600E/měsíc, ale ze začátku jsou vždy náklady nárazově vyšší)
Předchozí se týká zaměstnání typu prodavač, číšník a "Ferda mravenec, práce všeho druhu". Uvidíme, jak se situace vyvine, až po prázdninách odjecou všichni studenti. V zaměstnáních vyžadující vyšší kvalifikaci je situace úplně jiná.
Středa 20.10.2004
Jdeme na golf. Sportovní sekce Irish Czech and Slovak Society uspořádala v sobotu "Stepaside Czech Open 2004" golfový turnaj. My profíci (co už jsme 3x hráli :-) jsme s sebou vzali i začátečníka Vaška. Kdo neví, jak se hraje golf, tak na trávníku je úkolem odpálit míček z odpaliště a postupně ho holí dostrkat do jamky. Holí je několik druhů, podle toho jak daleko se hraje. Profíci mají celý pytel, nám vystačily dva druhy. Číslo 6 na dlouhé odpaly a putter na doťukávání do jamky po greenu (to je ještě jemnější trávník okolo jamky). A každý si pak počítá, kolikrát do míčku štouchl a zapisuje si to pro každou jamku do speciálního formuláře. Na konci se to sečte a odečte se od toho tzv. 'par', což je "obvyklý počet" úderů pro dané hřiště. Obvykle to jsou 3 na jamku a vzhledem k tomu, že na dospělém hřišti je jamek 18, tak je to pro hřiště "par 3" 54. A komu vyjde kladné číslo tak má např. "3 nad par", komu vyjde něco záporného, má např. "3 pod par" a to je pak dobrej.
Začátečníci mívají tak obvykle kolem 50-100 nad par a hra začíná být poněkud nudná, protože dlouhá. Naštěstí pořadatelé s tím počítali a pravidla vhodně upravili. Hrálo se na "nejlepší míček", tj. z odpalu se vybral ten nejlepší míček a zbylé se k němu posadily a hrálo se odtamtud. Tj. i náš tým to zvládl s jen 30 nad par :-) a tím si zajistil krásné čtvrté místo v turnaji.
Golf je v Irsku takový lidový sport. Hraje ho tu každý druhý a když člověk vidí malého špunta jak přehraje svého tátu (a mne asi 2x), tak si říká, co na hřišti dělá. Ale to je v pohodě, prostě je necháme předjet.
Středa 10.11.2004
Jak je to s tou vodou. Včera na vernisáži vtipů od Miroslava Bartáka, kterou pořádala česká ambasáda v budově American College Dublin a kde mluvil poněkud zmateně pan velvyslanec Havlas a kde obrázky byly podlepeny zvlněným papírem, ještě k tomu každý obrázek jinak barevným (chudák autor!) jsem pri diskusi s Tomášem konečně zjistil, jak je to tady s těmi vodovody v domech. Prý je zákon na to, že v domě smí být maximálně 2 kohoutky na vodu. To má za následek, že 'studený' kohoutek v kuchyni je připojen přímo k vodovou a v půdě je obrovská nádrž, která slouží jako vyrovnávací nádrž pro celý zbytek domu (záchod, koupelna...), a do níž ústí ten druhý oficiálně povolený kohoutek. To má typicky za následek nízký tlak vody v celém domě i když to na druhé straně umožňuje vodárnám poddimenzovat vodovody, když je v každém domě "cache" :-) A konečně dává smysl nepít vodu z koupelny a z teplých kohoutků, když si na té půdě vesele celé týdny hnije.
Tak, teď ještě zjistit, proč jsou tu tak oblíbené oddělené kohoutky (myšleno trubky) na teplou a studenou vodu a tudíž se nejde normálně v umyvadle umýt, ale jen opařit (ano vím - v průměru to vyjde akorát:-). Jediná teorie která mne teď napadá je, že možná jsou ty trubky zvlášť, aby se nepřetlačovala studená voda s teplou, když jsou tak různé tlaky, ale to zase nepozoruju u nás v kuchyni. Tak nevím...
Středa 10.11.2004
Jednopohlavní manželství. Tak jsem si vzpomněl, co jsem sem chtěl dnes napsat. A o vodě to nebylo. Irsko jako katolická země, kde jsou i potraty pořád nelegální, tak tu podobný názor mají na manželství osob stejného pohlaví. Co ale čert nechtěl, třeba v Kanadě je to věc normální a tak se tam 2 místní lesby rozjely a uspořádaly svatbu. A sem si dovezly oddací list a nejbližší daňové přiznání podaly jako "manželé". Nicméně to jim berňák neuznal a tak to vypadá na zajímavý soud. Tak se nechme překvapit výsledkem. Kam ten svět spěje....
Středa 24.08.2005
Missky i mezi teoretickými fyziky. Irsko má již tradičně zváštní soutěž ve stylu Miss World, jmenuje se Rose of Tralee (Růže z Tralee). Funguje to tak, že jsou regionální kola po irku, ale taky v New Yorku a jinde po světě mezi irskými emigranty a dětmi jejich dětí. A pak je finále v Tralee. No a letos tu soutěž vyhrála absolventka teoretické fyziky tady v Dublinu (bohužel z konkurenční univerzity) původem z county Mayo. Kouzelné bylo při vyhlášení, jak říkali "...původem z prostředka ničeho kdesi v Mayo, z Irska, středu vesmíru." (From the middle of nowhere in Mayo, in Ireland the centre of the Universe). Takže i fyzikální děvčata mohou být pěkné krásky!
Středa 25.01.2006
Ti prostí irové nás nemají zase tak moc rádi. Minulý týden udělali v Irish Times zajímavý průzkum, který se ptal lidí, jestli by náhodou nechtěli zavést zpátky pracovní povolení pro občany nových členských zemí EU. A neuvěřitelných 78% irů je pro zpětné zavední pracovních povolení pro občany z nových států EU, tedy i České republiky. Inu není to zrovna projev nějaké přehnané náklonosti, že. Ale když se člověk podívá, že v hospodách už je to samý cizinec (na té obsluhující straně samozřejmě), noční bezpečnostní služba už propustila domestikované indy a zaměstnává jen poláky, tak se místním opravdu může zdát, že je tu těch cizinců nějak moc. Ale na druhou stranu, za tu mzdu to žádný Ir dělat nebude, takže by si vlastně podřezali větev pod sebou, což je ale pravděpodobně za hranicí představivosti prostých lidí.
Je pravda, že letos je volební rok, ale vláda naštěstí řekla, že o ničem takovém neuvažuje. Možná snad s příchodem Bulharů, Rumunů a Turků.
A závěrem si ještě musím postěžovat: na Dublinském letišti totiž mají v autopůjčovně dvě stání označeny číslem 158. Takže když dostanete klíče od auta a auto není tam, kde má být a jdete to reklamovat, tak z vás udělají vola, že neumíte najít správně parkovací slot. Ne, to bych jim křivdil - pán tam zašel se mnou a taky se divil, že mají stejným číslem označen více než jeden slot...
Pátek 21.4.2006
Jak není snadné pomáhat Etiopii.
Charita v irsku je velmi zakořeněný zvyk. Na každém rohu je nějaké krabička kde se vybírá na slepé, mentálně postižené nebo na záchranné mořské čluny. A výdaje na humanitární pomoc v zahraničí jsou asi největší jako procento z HDP na světě. Tak vymysleli, že pomůžou i Etiopii. Naštěstí si už asi všude přečetli tu pohádku o rybě a naučení se rybařit, tak chtěli vymyslet něco dlouhodobějšího a pozvali si z Etiopie nějaké úředníky z místní samosprávy. Ti přijeli do Dublinu, jednali s Dublinskými o tom, jak nejlépe pomoci. Ale poslední den, kdy se měli dostavit na jednání a pak měli být doprovozeni na letiště, nějak nevyšel. Jak se později ukázalo, tak vypečení etiopci požádali o politický azyl. Bude zajímavé sledovat, jestli ho dostanou, neboť by bylo hodně podivné, kdyby starosta byl politicky pronásledován. Uvidíme.
V rámci objektivity ještě musím podotknout, že obdobné případy tu řešili kolem Special Olympic Games (olympiáda pro mentálně postižené), kdy celé výpravy z Afriky najednou zmizely a teď tu někde na černo pracují a pobývají.
Čtvrtek 4.5.2006
Sbohem Irsko.
Tak a toto je poslední příspěvek v tomto deníčku. Dnes jsem konečně odcestoval natrvalo zpět do České republiky. Ano, vím že jsem to sliboval s různou intenzitou aspoň 3 roky, chvíli to trvalo a teď se to stalo realitou. Držte mi prosím palce, ať se vyrovnám statečně s ponávratovým šokem a najdu super zaměstnání.
Již neposílejte požadavky na seznámení a ubytování v Dublinu, mohu jen nostalgicky vzpomínat jaké to v Irsku bylo a občas utrousit nějakou moudrost užitečnou pro cestovatele, pokud mne pozvete v Brně či v Praze na Guinnesse :-)
Pokračování příště...
Toto je live obrázek z centra Dublinu. Vidíte O'Connell bridge,
který je zvlaštní tím, že je širší než delší! A řeka Liffey, která teče pod
ním je také zajímavá. Každou chvíli teče na jinou stranu - zaleží na tom,
jestli je zrovna příliv nebo odliv :-)
Pro nadšence ohledně live kamer tu mám ještě
Dublinské
dopravní kamery.
To je pro dnešek všechno, nezapomeňte se sem kouknout i příště!
A kdyby vás něco konkrétního zajímalo, nebo se chcete podívat do Irska,
napište!
Pro českého cestovatele jsou dveře vždy otevřené.
<< Back to
homepage
Místo pro vaše vzkazy:
(Obsah formuláře se odešle jen autorovi.)
(c) Jan Hradil, 6.4.2000 - 4.5.2006
V poledne se ulice laboratoře a ulice vyprázdnily, když všichni správní irové vyrazili sledovat zápas v přímém přenosu. Ve škole zůstali jen barbarští cizinci, které irský fotbal tolik nezajímá. Podle oficiálních pramenů některé firmy dokonce nakupují pizzy a dělají vyjímku z pravidla zakazujíciho alkohol na pracovišti, aby udržely zaměstnance v pracovním procesu.