Jsem si jist, že každý máme nějakou superschopnost. Někdo hravě vyřeší ty nejtěžší programátorské úlohy, jiný umí dělat radost jiným lidem. A někteří z nás opravdu rychle běhají a driblují s míčem. Já mám Hint. I když možná mají všichni Hint, jen se o tom nebavíme.

Nespadl na mne meteorit a nekousl mne ozářený hroch. Prostě jsem se jednoho dne probudil a věděl jsem, že mám v hlavě Hint. Jak Hint funguje? Občas jdu po ulici, a přemýšlím, jestli si koupit zmrzlinu. V tu chvíli se mi hlavě aktivuje Hint a řekne, jaká z těchto dvou možností je pro mne lepší. Na maličký okamžik jako kdybych mohl spustit prohlédávání obou životů a porovnat návratové hodnoty.

Přiznávám se, moc tomu nerozumím. Vím, že to pracuje tak intuitivně, jako můj zrak nebo sluch. Častokrát v noci sedím a přemýšlím, jak by naše životy vypadaly, kdybychom jako lidstvo vůbec neměli Hint.

Když jsem v 15 letech objevil Hint, musel jsem se s ním naučit stejně tak, jako se učíme chodit nebo mluvit. Trvalo to dlouho a raději jsem to dělal potají, aby se mi spolužáci nesmáli. Také byste se smáli, kdyby se někdo až v 15 letech učil chodit! Když jsem byl doma sám, stavěl jsem si různé labyrinty a bludiště a učil se, jak takové bludiště projít na první pokus jen s použitím Hintu.

Jak jsem se s Hintem sžíval, začal mi pomáhat i v každodenním životě. Nemusel jsem se učit moc na písemky, Hint mi radil, co v nich bude, a já se naučil jen to minimum, které bylo třeba na jedničku. To není tak překvapující – ve třídě bylo hodně lidí, kteří také dostávali snadno jedničky. Hint mi začal radit víc a víc – věděl jsem, co si mám dát k snídani, kudy mám jít do školy, co mám dělat po obědě. Někdy nebylo hned jasné, proč je tohle či tamto rozhodnutí lepší než jeho opak, ale věřil jsem Hintu stejně pevně, jako věřím svým očím nebo uším.

Vůbec nerozumím lidským starostem. Proč se těmi věcmi trápí? Bojí se, že jejich Hint jim neporadí to správné řešení konfliktů? Nebo jsou ještě více opožděni než já, a svůj Hint ještě neobjevili? Světské starosti mi připadaly jako malinkaté tečky na papíře, kterým se lze jen smát. Některé životy jsou tak podobné, že jsem je spojoval kružnicemi. Samozřejmě jen ty, které mi poradil Hint.

Jestli jsem o Hintu pochyboval? Ano, měl jsem jednu chvíli, kdy jsem byl na vážkách, jestli mi Hint neradí špatně. Ale zkušenost mi radila, že to se mnou Hint myslí upřímně a že se není čeho bát.

Jeli jsme s mamkou v úterý nakoupit do supermarketu a blížili jsme se ke kolejím, když mi najednou Hint poradil (když jsem se ho ptal, co je pro mne aktuálně nejlepší), ať za žádnou cenu nepřekračuji ty koleje. Široko daleko žádný vlak, ale Hint je Hint. Zakřičel jsem na matku, ať zastaví auto, a jak jsme zastavili, ihned jsem vystoupil ven.

Sedl jsem si na obrubník a na skoro zoufalý křík matky, proč jsem to probůh udělal, jsem řekl, že mi to Hint doporučil. A pak už jsem radši byl zticha, protože situace začala být opravdu divoká. Lidé se kolem mne střídali, auta houkala a troubila, vlaky se lopotily přes přejezd. Jen billboard za kolejemi se na mne klidně usmíval.

A tak jsem se přestěhoval do Bohnic. Chybí mi tu trochu kamarádi a rodina, ale není to zas tak zlé. Místní jsou uzavření a tiší, starostí je málo. Občas se mne sice snaží přesvědčít, že Hint nemám a není skutečný, ale to se jim nemůže podařit – kdybych nemohl věřit svým vlastním smyslům, tak komu?

V očích sester a lékařů vidím zklamání, že se jim nedaří mne vyléčit. Jinak jsou ale se mnou spokojeni, jsem hodný a tichý. Občas mi dovolí vyjít ven s ostatními pacienty, kde si pak společně hrajeme a dovádíme.

Jak jsem už říkal, je to tu úžasné. Líbí se mi, že mám spoustu času na zkoušení možností, které mi Hint nabízí. Hint se dá trénovat podobně jako ruce nebo nohy. Myslím si, že bych ho mohl začít využívat pro dobro ostatních.

Ale začnu pěkně pomalu – odpovědí na dopis. Před týdnem mi příšlo psaní, kde se jakési Bratrstvo ptá, jestli nemohu použít Hint a odpovědět na jejich dvě otázky. První mi připadala naprosto nesrozumitelná. Asi jsou příliš zápalení do jejich okultních akcí, až zapomněli psát česky.

Druhá otázka byla podstatně kratší. Ptají se, jestli se písmeno P rovná dvěma písmenům NP. Sice bych řekl, že se nemůže rovnat, vždyť jsou to jiná písmena, ale stejně mi to přišlo o dost jednodušší, než ta první otázka. Pro jistotu jsem použil Hint, to abych pochopil, na co se vlastně ptají. Musím říci, určitě je moje odpověď potěší!