Ještě víc času! Proč nemám ještě aspoň o chvíli víc času… bolesti jsou jedna věc,
jen stav mysli, ty jdou překonat… ale kde mám vzít čas? Tik tak, manželovy
kukačkové hodiny polykají jednu vteřinu za druhou. Nevidíte, jak blízko jsem?
Dejte mi ještě chvíli!

Drogy pomáhají… proti bolesti, ale jsem pak po nich otupělá a nemůžu přemýšlet,
to je na nic. William mne v podstatě odepsal, ale to je v klidu. Už jsem mu
odrodila, co potřeboval, a já mám čas… tik tak. Proč mne to nenapadá?! Pije mi to krev,
teda tu, co mi v žilách zbyla po „léčení“ místních doktůrků. Nezdá se, že by
mi to jakkoli pomohlo, ale já potřebuju každou vteřinu, kterou můžu myslet…

Ten Babbageův stroj je něco hustého, to nejde ani popsat…
Oslové z Astronomické společnosti zahazujou statisíce
liber pseudomatematikům na přepočítávání logaritmických tabulek… a tenhle
stroj by všechny ty studentíky počtáře dokázal nahradit,
možná dokonce i ty papaláše nahoře. Kdyby jen neutráceli
na paruky a trochu pustili žilou! Místo toho pouští žilou mně.

Bernoulliho čísla byla trivka, to jsem ještě neměla tyhlety děsné bolesti.
Jenže to vymyslí každý školák, co projde s odřenýma ušima.
Mám na víc! Trochu rychlejší výpočty, vylepšený postup, a bylo by.

Lidi kolem mě si myslí, že ten stroj je nesmyslná rachotina,
co tatíčkovi rychleji spočítá účty. Kecy! Matematika jako celek je v plenkách
hlavně proto, že lidi umí počítat v hlavinkách do pěti a dál musí na papíře. Kdybychom
si uměli představit všechna čísla až do milionu, viděli bychom do matiky mnohem
víc! A aplikace v praxi… most k Frantíkům za menší peníze,
než stála tahle tvrdá postel. A čísla jako milion je jen začátek… Kdyby si
Newton uměl představit snad jakoukoli funkci za zlomek vteřiny, rychleji než
by zvednul obočí… hlad, mor, nemoce, všechno by to bylo pryč. Jen trocha práce,
jen trocha času…

A místo toho ve staré dobré Anglii vládnou pitomci a na nic takového peníze nejsou.
A čas… jak ráda bych se vrátila zpátky v čase! Proč jsem já oslice vyhodila všechny ty
peníze od mého lordíka za chlast a hraní bridge. Byla to legrace, snažit se
najít správné kombinace karet, porazit ty snoby s úšklebkem… jenže co já mám v mozku,
oni mají v letech praxe, a já holt myslím pomalejc než oni fixlujou.

Prachy tu nejsou, čas není, snad jen ty bolesti. Ale já se z toho dostanu. S Babbagem
ty peníze dáme dohromady… musíme!