Jak jsem již napsal, z hlediska koncového uživatele by mělo být instalování Vašeho balíčku programů pokud možno co nejjedodušší. V dalším textu předpokládám, že `pracujeme' na novém projektu s názvem Kopretina. Pravě jsme vydali novou versi kopretiny (3.2) a uživatel zápolí s distribučním archivem:
root@meadow:/usr/src# tar -xzvf kopretina-3.2.tar.gz root@meadow:/usr/src# cd kopretina-3.2 root@meadow:/usr/src/kopretina-3.2# ./configure root@meadow:/usr/src/kopretina-3.2# make root@meadow:/usr/src/kopretina-3.2# make install
Myslím, že jsme již nemohli uživateli vyjít více vstříc. `configure' je skript (soubor příkazů pro shell), který si Váš systém `oťukne' a vytvoří příslušné konfigurační soubory a soubory Makefile. Pokud byl `configure' skript napsán korektně, není již zapotřebí dalších zásahů - stačí pouze napsat `make' a odejít na kafe či svačinu (úměrnou velikosti instalovaného software a nepřímo úměrné rychlosti počítače :)
Většinou si však uživatel s holým příkazem `configure' nevystačí - často je zapotřebí změnit adresář, kam budou nainstalovány soubory, nebo je-li více možností konfigurace, je nutné poradit `configure' skriptu, které má volit (typický případ: vytvořit dynamicky sdílené knihovny či nikoliv a podobně).
Zde je krátký přehled často používaných parametrů:
./configure --prefix=/usr/local
(programy do /usr/local/bin či /usr/local/sbin, knihovny do /usr/local/lib, manuálové stránky do /usr/local/man atd).
./configure --disable-static --enable-shared
Ovlivnit některé parametry překladače (například zapnout optimalizaci, nastavit cesty ke knihovnám) můžete nastavením standardních proměnných shellu - například:
Příklad použití proměnných:
CFLAGS='-O2 -m486 -fomit-frame-pointer' LIBS='-L/some/obscude/libs' \ ./configure --prefix=/why/not/here
Pokud jste dočetli můj elaborát až na toto místo a kladete si otázku, zda máte pokračovat dále, začlenil jsem malý kvíz: